Vlastimil Ježek je český novinář, publicista a manažer. V letech 1993 až 1999 byl generálním ředitelem Českého rozhlasu a v letech 2004 až 2008 generálním ředitelem Národní knihovny ČR. Poprvé byl ženatý se spisovatelkou Alenou Ježkovou. 23. prosince 1989 se jim narodila dcera Markéta. S druhou manželkou Martinou má dcery Kláru a Zuzanu. Maturoval na gymnáziu v Praze. Poté pracoval jako stavební dělník, tři semestry studoval stavební fakultu ČVUT v Praze a působil jako vychovatel mentálně retardovaných dětí. V roce 1990 vystudoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1990 až 1993 pracoval v redakci později zaniklého deníku Práce. V roce 1993 zvítězil v konkurzu na generálního ředitele Českého rozhlasu, kterým byl až do roku 1999. Poté byl šéfredaktorem týdeníku Naše rodina a založil produkční agenturu TICHÝ-JEŽEK. 15. září 2004 byl ministrem kultury jmenován ředitelem Národní knihovny České republiky. Z funkce byl odvolán 9. září 2008. Spolu se Zdeňkem Tichým je spoluautorem knihy Šest z šedesátých o nejvýznamnějších českých divadlech malých forem . V roce 1996 v nakladatelství Primus vydal spolu s Kamilou Moučkovou knihu Říkali jí lvice. Je také spoluautorem učebnic Československo v letech 1968 – 1989 a Rok 1989 ve východní Evropě . Často publikuje své texty například v denících Právo, MF DNES, časopisech Týden, Reflex, Lidové noviny, Strategie, Učitelské noviny aj. V březnu 2009 představil svou knihu Střepiny chobotnice aneb Národ sobě. Pod Ježkovým vedením Národní knihovna zahájila přípravu pro výstavbu nové budovy. Byl vybrán pozemek na Letenské pláni a v mezinárodní architektonické soutěží byla vybrán návrhu týmu britského architekta českého původu Jana Kaplického z ateliéru Future Systems z 355 návrhů. Budova měla být dostavěna v roce 2012 a měla poskytnout prostor asi pro 10 milionů knih vytištěných po roce 1801. V červenci 2008 ministr Václav Jehlička (KDU-...

Studoval dějiny umění a estetiku na katedře dějin umění Filosofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde také posléze pracoval jako asistent na katedře dějin umění, poté jako vědecký pracovník Ústavu dějin umění ČAV v Praze. Od roku 1993 externě přednáší dějiny moderního českého umění v kurzech CIEE , The School of the Art Institute in Chicago , New York University, Prague . V letech 1999, 2001, 2003 a 2005 přednášel dějiny moderního českého umění na University of Texas v Austinu a v roce 2007 na The School of the Art Institute in Chicago. Od počátku 90. let se intenzivně věnuje studiu středoevropského symbolismu a zejména problematice dekadence. Byl autorem nebo spoluautorem řady výstav, publikoval odborné studie o dekadenci a symbolismu ve vědeckých časopisech doma i v zahraničí. V roce 2002 byl autorem a editorem monografie Výtvarné a kritické dílo Karla Hlaváčka. V roce 2006 připravil rozsáhlou výstavu a knihu o dekadenci v českých zemích, V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 - 1914. Tato výstava byla také oficiální součástí prezentace české kultury v době českého předsednictví Evropské unii. Kniha V barvách chorobných. Idea dekadence a umění v českých zemích 1880 - 1914 byla nominována na cenu Magnesia Litera 2007 v kategorii naučné literatury. Za tuto knihu a za monografii Edvard Munch: Být sám. obrazy - deníky - ohlasy byl autor navržen na cenu F. X. Šaldy pro rok 2007 a 2008.

Narozen 15. 11. 1967 v Praze. Mgr., Ph.D., vedoucí kurátor oddělení dokumentace sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Autor textu fotografické publikace o vládních palácích.