Knihy
Beletrie
Česká literatura
Adalbert Stifter
1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spiso...

Adalbert Stifter: 1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů

Adalbert Stifter, Charles-Louis Philippe, Francis Marion Crawford, Włodzimierz Zagórski, Manuel Ugarte
1000 nejkrásnějších novell 1000 světových spisovatelů : Sv. 42

1911 | Nakladatelství Jos. R. Vilímek

Vytvořit poptávku

O knize

Vazba:	Pevná
Počet stran:	99
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha

O autorech

Adalbert Stifter

Adalbert Stifter, též Vojtěch Stifter byl česko-rakouský spisovatel, malíř a pedagog. Patří k nejvýznamnějším představitelům biedermeieru. Je dodnes aktuální svou kritikou nesnášenlivosti mezi národy a svým vztahem k šumavské přírodě. V rané tvorbě používal pseudonym Ostade. Adalbert Stifter se narodil 23. října 1805 jako nejstarší syn tkalce a obchodníka s plátnem Johanna Stiftera a jeho ženy Magdaleny z řeznického rodu v Horní Plané nad Vltavou , v tamním kostele sv. Marie Magdalény byl pokřtěn jmény Albert August. Poté, co otec v roce 1817 zahynul při nehodě pod formanským vozem, vychovávala jej matka. Prací v hospodářství svého dědečka z otcovy strany Augustina Stiftera pomáhal zlepšovat rodinné poměry. Smrt otce Adalbertem natolik otřásla, že ji odmítal přijmout jako fakt a dva dny držel hladovku. V roce 1818 ho poslal dědeček z matčiny strany Franz Friepes proti jeho vůli na latinskou školu. V roce 1820 se jeho matka podruhé vdala, za hornoplánského pekaře Ferdinanda Mayera. V roce 1825 Stifter prodělal pravé neštovice. Obecnou školu navštěvoval v Horní Plané, odkud byl na základě vynikajících výsledků doporučen na gymnázium. Studoval v letech 1817–1826 na latinském akademickém gymnáziu v klášteře benediktinů v Kremsmünsteru, pod vedením patera Placida Halla. V tomto prostředí, které později popsal jako nejkrásnější období svého života, se rozvinul jeho silný cit pro přírodu, literaturu i umění o teoretické zázemí. V latinské škole byl nazýván „Stifter Adalbertus, Bohemus Oberplanensis“ v překladu: "Adalbert Stifter Čech Hornoplanský". Školu ukončil s vynikajícími výsledky. Pokračoval na Vídeňské univerzitě studiem práv. Zajímal se o fyziku, jazyky a filosofii. Studium si financoval jako soukromý učitel. Měl výrazné pedagogické nadání, avšak nikdy nehledal stálé učitelské místo. Díky této práci také poznal svou první lásku, Fanny Greipelovou z rodiny bohatého obchodníka ve Frymburk...

Více od autora

Charles-Louis Philippe

Charles-Louis Philippe byl francouzský spisovatel. Pocházel z chudé rodiny, jeho otec byl výrobcem dřeváků. Po maturitě odešel do Paříže, kde nebyl přijat na vysokou školu ani do armády, nakonec se uchytil jako státní úředník. Roku 1897 vydal svoji první knihu Čtyři příběhy o ubohé lásce. Jeho prózy jsou ovlivněny naturalismem, odehrávají se v prostředí pařížských chudých vrstev. Nejznámějším Philippeovým dílem je román z prostředí pouliční prostituce Bubu z Montparnassu, který byl přeložen do řady jazyků a v roce 1971 ho zfilmoval Mauro Bolognini. Patřil do okruhu časopisů La Revue blanche a Nouvelle Revue Française, přátelil se s Andrém Gidem, Paulem Claudelem nebo Octavem Mirbeauem, který Philippea neúspěšně navrhl na Goncourtovu cenu. Zemřel na břišní tyfus ve věku 35 let. Philippeovo dílo mělo v českém prostředí značný ohlas: Vítězslav Nezval o něm napsal svoji dizertační práci, Emil František Burian složil operu Bubu z Montparnassu. František Xaver Šalda napsal ve svém nekrologu: „Philippe byl básník světa vyděděnců a ubožáků, básník prostý vší sentimentality, velmi autentický, a proto ve svých chvílích i veliký a monumentální.“ Jan Keller věnoval Philippeovi jeden z esejů ve své knize Odsouzeni k modernitě. Rozsáhlou studii o něm napsal také György Lukács, autorem předmluvy k anglickému vydání Bubu z Montparnassu byl Thomas Stearns Eliot. Od roku 1935 se jeho odkazu věnuje literární společnost L'Association internationale des Amis de Charles-Louis Philippe.

Více od autora