Karel Havlíček Borovský
Obrazy z Rus

1953 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Slavjanofilské prostředí, v kterém za svého pobytu v Rusku Havlíček žil, položilo mu v mnohém klapky na oči. Nepoznal Puškina, Lermontova, nesetkal se s Gercenem a Bělinským. Ale ruský lid líčí se srdečnými sympatiemi a bez idealisace. Zvláštní pozornost věnuje kupectvu, které mu representuje národ. Škoda, že vyzvedá …složky konservativní a přímo nepřátelsky se staví proti rozvíjejícímu se novodobému kapitalismu, nesenému i na Rusi hlavně cizinci; nepochopil pokrokovost mnoha Petrových reforem. Dovede se kriticky dívat na církev, i když je uchvácen národním rázem ceremonie. Ostře odsuzuje carismus a pranýřuje odtrženost a cizáctví šlechty.
Toto vydání obsahuje kromě radostného referátu o „První zkoušce z československého jazyka v Moskvě“ a čtyř hlavních „obrazů“ i dva zlomky, „Perekadnaja“ a „Izvoštik“ a v druhé části knihy jeotištěno pět „Listů z cesty do Moskvy“, které dokumentují Havlíčkovo smýšlení a jeho názory, ústící r. 1848 ze slavjanofilství do austroslavismu.
Právem se tvrdívá, že v „Obrazech“ se vlastně zrodil český realismus. Tomuto realismu se učil Havlíček u N. V. Gogola, jediného spisovatele, jehož důkladněji poznal a jehož dílo nadšeně překládal do češtiny. To byl další a nikoli poslední zisk z jeho pobytu na Rusi. Slavjanofilské prostředí, v kterém za svého pobytu v Rusku Havlíček žil, položilo mu v mnohém klapky na oči. Nepoznal Puškina, Lermontova, nesetkal se s Gercenem a Bělinským. Ale ruský lid líčí se sr…dečnými sympatiemi a bez idealisace. Zvláštní pozornost věnuje kupectvu, které mu representuje národ. Škoda, že vyzvedá složky konservativní a přímo nepřátelsky se staví proti rozvíjejícímu se novodobému kapitalismu, nesenému i na Rusi hlavně cizinci; nepochopil pokrokovost mnoha Petrových reforem. Dovede se kriticky dívat na církev, i když je uchvácen národním rázem ceremonie. Ostře odsuzuje carismus a pranýřuje odtrženost a cizáctví šlechty.
Toto vydání obsahuje kromě radostného referátu o „První zkoušce z československého jazyka v Moskvě“ a čtyř hlavních „obrazů“ i dva zlomky, „Perekadnaja“ a „Izvoštik“ a v druhé části knihy jeotištěno pět „Listů z cesty do Moskvy“, které dokumentují Havlíčkovo smýšlení a jeho názory, ústící r. 1848 ze slavjanofilství do austroslavismu.
Právem se tvrdívá, že v „Obrazech“ se vlastně zrodil český realismus. Tomuto realismu se učil Havlíček u N. V. Gogola, jediného spisovatele, jehož důkladněji poznal a jehož dílo nadšeně překládal do češtiny. To byl další a nikoli poslední zisk z jeho pobytu na Rusi.

Stav

Mírně opotřebená

razítka z knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, razítka z knihovny
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	203
Jazyk:	česky
Edice:	40. svazek ed. 40. svazek ed. Národní knihovna
Vydání:	1. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	8. 4. 2024 8:19
Číslo položky:	812063

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora