Výpis všech autorů

Sandhya Pruthi

Americká lékařka, zaměřená na prevenci a onemocnění prsu a zdraví žen.

Eugen Miroslav Rutte

Eugen Miroslav Rutte byl český hudební skladatel a publicista. Jako pseudonym užíval ambigram Negue Ettur. Po maturitě na gymnáziu v Jičíně vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Vedle toho studoval na Varhanické škole v Praze a zdokonaloval se ve zpěvu v pěvecké škole Františka Pivody. Svou právnickou kariéru zahájil jako advokátní koncipient v Jičíně a v letech 1881–1901 vystřídal řadu působišť až konečně v roce 1901 přišel do Prahy. Měl vynikající organizační talent a všude kam přišel, se stal centrem hudebního dění. Vytvářel a obnovoval hudební soubory, pěvecké sbory, komorní sdružení, pořádal koncerty i jiná veřejná představení. Vystupoval i jako koncertní zpěvák, komponoval hudbu pro nejrůznější společenské příležitosti včetně tanečních zábav, kabaretních vystoupení a plesů. Inklinoval spíše k zábavné hudbě a jeho parodie na operetní melodie byly velmi oblíbené. Byl činný i literárně. Publikoval nejen zprávy a posudky o hudebním dění a hudebních dílech, ale i cestopisné črty, turistické průvodce, fejetony a humoresky. Jeho pozůstalost je uložena v Památníku národního písemnictví. Zkomponoval celkem 269 skladeb. Podle seznamu, který sám vedl napsal: a mnoho drobných skladeb

Zbigniew Pękosławski

Polský fotograf, pedagog. Jeden z tvůrců fotografického školství v Polsku.

Jaroslav Mazáč

Jaroslav Mazáč byl moravský básník. Maturoval na přerovském gymnáziu r. 1952. Učil na základních a středních školách v Kojetíně a v Přerově. Mezi jeho žáky patří např. Vladimír Hučín. Jaroslav Mazáč byl členem Obce spisovatelů . Před důchodem učil na střední zemědělské technické škole v Přerově český jazyk a literaturu, ruský jazyk a dějepis. Vzhledem k tomu, že byl katolík a předseda Československé strany lidové, mu komunistická strana tehdy neumožnila učit na prestižních školách .

Jaroslav Pelan

Claire Kendal

Claire Kendal sa narodila v Amerike a vyštudovala v Anglicku, kde strávila celý svoj dospelý život. Kniha o Tebe je jej prvý román. Kniha bude preložená do viac než dvanástich jazykov. Claire učí anglickú literatúru a tvorivé písanie, a žije juhozápade Anglicka s rodinou. Teraz pracuje na jej ďalšom psychologickom thrilleri.

Sloboda Rudolf

Rudolf Sloboda byl slovenský prozaik, básník, dramatik, scenárista a autor literatury pro děti a mládež. Pocházel z rodiny chorvatského starousedlíka a úředníka. Narodilse a dětství prožil v Děvínské Nové Vsi v době klerofašistického Slovenského státu a budování komunismu. V ne právě dokonalé rodině, rodiče se rozvedli a matka kromě Rudolfova otce přežila i druhého manžela a později i druha Vince Besedu. Tento fakt je v díle několikrát diskutován z nejrůznějších pohledů. Do školy chodil v Devínské Nové Vsi a později studoval filozofii na Univerzitě Komenského v Bratislavě, ale po roce toto studium ukončil a odjel pracovat do dolů v Ostravě. Vrátil se do Bratislavy, kde pracoval jako stavební dělník, poté následovala v letech 1959-1962 vojenská prezenční služba v jižních Čechách, po ní opět Ostrava, kde v letech 1962-1964 pracoval ve Vítkovických železárnách, a nakonec definitivní návrat do rodné obce. Zde se také oženil a narodila se mu dcera. V letech 1965-1969 pracoval jako redaktor ve vydavatelství Smena, v letech 1972-1984 byl dramaturgem v Slovenské filmové tvorbě a v roce 1984 pracoval krátkou dobu ve nakladatelství Slovenský spisovatel. Při příležitostných zaměstnáních se živil především jako spisovatel na volné noze. Se svou psychicky nemocnou manželkou žil ve skromných poměrech ve svém rodišti, až do roku 1995, kdy ve své „chatě“ na Slovinci v Devínské Nové Vsi spáchal sebevraždu. Jeho život byl poznamenán neustálým bojem se společností, ale i se sebou samým. S ostatními spisovateli či kolegy měl často bouřlivé vztahy. Známé byly jeho alkoholické excesy. Z alkoholismu se i několikrát léčil. Vícekrát se pokusil o sebevraždu. V posledních letech života byl abstinentem. Vydal 26 knih, napsal 2 divadelní hry a 4 scénáře k filmům. Po vydání svého prvního románu roku 1965 se vrátil na Slovensko a působil jako redaktor, dramaturg a odborný pracovník. Od roku 1988 až do svého dobrovolného odchodu z tohoto světa 6. října 1...

Michael Castleman

Michael Castleman píše i žurnalistiku a beletrii. Jeho žurnalismus se zaměřuje na zdraví, tradiční medicínu, alternativní terapii a sexualitu. On také píše detektivní romány v San Franciscu.

Milan Palička

Milan Palička je dlouholetý vášnivý rybář a nadšený kuchař, připravující nápaditá jídla ze svých úlovků i sladkovodních ryb koupených v českých obchodech. Na internetu vede vlastní blog Mánkův rybí restaurant, v němž čtenářům kromě spous­ty rybích receptů nabízí i rady do kuchyně nebo kontakty na prodejny ryb v ČR.

K. D Alletter

Spoluautor publikace Lexikon bojových sportů a dalších publikací z oboru tělesné výchovy a sportu.

Antonín Jaroslav Vrťátko

Antonín Jaroslav Vrťátko , byl český spisovatel, překladatel a knihovník. Narodil se v Benátkách nad Jizerou, v rodině hrnčíře Josefa Vrťátka. V Mladé Boleslavi vystudoval piaristické gymnázium a v Praze filosofickou a právnickou fakultu Karlo-Ferdinandovy Univerzity. Byl vychovatelem v různých českých šlechtických rodinách, od roku 1851 žil výhradně v Praze a věnoval se především literatuře. Byl členem komise pro ustanovení vědeckého názvosloví, v roce 1854 redigoval almanach Perly České, od roku 1861 redigoval Muzejník. po Václavu Hankovi se stal knihovníkem Národního muzea a věnoval se literární historii. Zemřel nešťastnou náhodou . Ve své poslední vůli odkázal spolku Svatobor 6 000 zlatých. Od roku 1835 publikoval časopisecky literárně historické články a kritiky, cestopisné črty a drobné básně, pokoušel se také o romanitcké historické povídky po vzoru Waltera Scotta, které měly sice relativně velký čtenářský úspěch, ale pro svůj sentimentální charakter nevelkou literární ani historickou úroveň. Někdy se ve svých fikcích dopouštěl velmi odvážných konstrukcí, např. v povídce Jan Šťastný se pokoušel dokázat, že Johannes Gutenberg byl ve skutečnosti Čech. Překládal prózu, a to z němčiny a italštiny. Patří také k překladatelům filosofické literatury; přeložil do češtiny Aristotelovy Kategorie a tím založil tradici překládání aristotelských spisů do češtiny. Jeho pokračovateli jsou například Pavel Julius Vychodil, Ferdinand Stiebitz, Antonín Kříž, Milan Mráz či Karel Berka.) V pozdějším věku zanechal literárních pokusů a psal články literárně vědecké, populárně historické a pedagogické. Napsal mnoho historických črt, některé byly ve své době použity v čítankách. Psal i drobné didaktické dětské verše, dokonce i veršovaný vodopis českých zemí, a rozsáhlejší novely s historickou tematikou, nejčastěji biblickou (např. Život Josefa...

Bessie Marchant

Anglická prozaička.

Marina Vlady

Zbyněk Ludvík

Vlastním jménem Zbyněk Ludvík. Zbyněk Ludvík Gordon se narodil v Jičíně 19.2. 1961, do tří let žil s rodiči a sourozenci na Vlkavě, dětství a mládí prožil v malé vesnici Košátky, dále žil dva roky v Čelákovicích a v současné době žiji v Brandýse nad Labem. Pracoval v různých profesích, jako technik na tel. ústředně, jezný, redaktor, vydavatel, production manager v RA, vedoucí obchodního úseku, starožitník či obchodní zástupce. Vlastní literární tvorbou se vážněji začal zabývat asi v 19 letech. V roce 1986 se seznámil s kruhem mladých autorů, kteří si začali říkat Skupina XXVI. S těmito, ale i dalšími autory, udržuje kontakt dodnes. Jeho básně lze nejspíše zařadit mezi reflexivní lyriku, v poslední době se věnuje i limeriku. Časopisecky publikuje od roku 1986 Jeho básně byly zařazeny do různých almanachů a literárních revue, např. almanachy Skupiny XXVI, almanach K.H. Máchy, almanach Žleby, Přetržená nit, Co si myslí andělíček, aj. Samostatné básnické sbírky: Ve spárech holubice – Protis 1995 , Ve spárech holubice – Protis 1996 , Dvář – Krásné nakladatelství 1997, Zrakovina - Protis 2004, Pontifikát empatie - Eminent 2013. V médiích Gordonovy básně zazněly například v televizním pořadu Básnické safari na ČT2 či v několika rozhlasových pořadech. Autor se zabývá i textařskou činností, otextoval několik písní z oboru klasické a duchovní hudby. Své básně Gordon v rámci večerů autorského čtení recitoval v různých městech a místech, např. Kroměříž – Forfest, Praha- Viola aj., Moravské Budějovice, Brandýs n.L - Valentinské poetické večery, Třebíč, Vimperk-Arkády, Brno, Jemnice, Paříž , atd. V současné době pracuje na své čtvrté samostatné sbírce básní. Skladby s jeho texty má na programu několik pěveckých sborů. Některé Gordonovy básně byly zhudebněny skupinou Zpětné zrcátko z Prahy....

Václav Bureš

Narozen 28. 9. 1947 v Mariánských Lázních. Malíř, autor autobiografických vzpomínek psaných v "meltouštině", žijící v Německu.

Václav Brožík

Václav Brožík byl český akademický malíř. Pocházel z nejchudších poměrů. Učil se litografem a v porcelánce. Od roku 1868 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze, Drážďanech a Mnichově. V roce 1879 podnikl studijní cestu do Nizozemí, kde studoval staré vlámské a holandské malíře. Oženil se s dcerou bohatého pařížského obchodníka s obrazy a významného sběratele umění Charlese Sedelmayera. Byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a svůj čas až do smrti dělil mezi Prahu a Paříž, kde měl rodinu. Byl součástí tzv. „Generace českého Národního divadla“. Přičiněním svého tchána dosáhl v Paříži mnoha cen a vyznamenání a nakonec byl zvolen členem Francouzského institutu. Z tchánova podnětu namaloval obraz na téma Tu felix Austria nube, jímž měl získat přízeň rakouského císaře Františka Josefa I., což se mu podařilo a císař jej pak povýšil v r. 1897 do šlechtického stavu. Stal se nejznámějším českým malířem v Evropě poslední čtvrtiny 19. století. Byl členem francouzské umělecké akademie Académie des Beaux Arts, nositelem kříže Čestné legiea řádným členem České akademie věd a umění . Dosáhl obrovského veřejného úspěchu. Byl ctěn jako největší žijící český malíř. Jednalo se o reprezentanta akademické historické malby. Modernisté považují jeho tvorbu za symbol období rozkladu a úpadku akademismu. Podle jejich příkrého odsudku rozměrné historické kompozice z českých dějin, které měly posilovat národní uvědomění, trpí teatrálností, malířova píle a houževnatost nebyla vždy vyvážena talentem, což vedlo k ilustrační povrchnosti a nevalné invenci, suché kresbě a dekorativnímu koloritu. Krajiny a žánrové výjevy z venkovského života berou modernisté na milost. Jsou podle nich přitažlivější. Brožík je maloval na podnět svého tchána. U podobizen mu šlo o věrné vystižení podoby  společenského postavení portrétovaného a ne o jeho psychologickou charakteristiku....

Antonín Jaroslav Puchmajer

Antonín Jaroslav Puchmajer byl český spisovatel, básník, překladatel, vlastenecký kněz a první český romista. Byl vychován v jihočeské římsko-katolické rodině jircháře Karla Puchmajera v duchu Josefínského osvícenství a ve filantropismu. Vystudoval Arcibiskupský seminář v Klementinu a filosofii na Karlově univerzitě v Praze. Po vysvěcení na kněze v únoru 1796 působil jako kaplan a posléze farář v Ktiši na Prachaticku, dále v Prachaticích, Kamenném Újezdě, v Jinonicích a v Cítolibech u Loun. V dubnu 1807 se na přímluvu Josefa Dobrovského stal farářem na šternberském panství v Radnicích u Plzně. Byl typickým představitelem první generace českých literárně činných obrozenců, vyznavačem anakreontské poezie. Přátelil se nejen s Josefem Dobrovským, obklopil se řadou dalších literátů. Spolu se Šebestiánem Hněvkovským a Vojtěchem Nejedlým založili roku 1791 Básnické sdružení v Čechách, nazývané také První novočeská škola básnická či Puchmajerova družina. Pod jeho redakcí byl roku 1795 vydán druhý almanach české poezie . Do Puchmajerova sdružení patřil i Moravan Josef Heřman Agapit Gallaš a Slováci Bohuslav Tablic a Juraj Palkovič. Význam A. J. Puchmajera spočívá více v neúnavné organizaci tohoto hnutí než ve vlastní tvorbě. Během desetitýdenního pobytu mezi Romy na šternberském panství v Radnicích u Plzně jako vůbec první Čech popsal v roce 1819 romštinu, respektive její český dialekt. Byl proslulý svou pracovitostí a jako kněz lidumil. Spolu s přítelem hrabětem Kašparem ze Šternberka se zasloužil o pozvednutí městečka Radnice na významné kulturní centrum, v němž byl mj. v září 1818 slavnostně založen první čtenářský spolek v Čechách. Své národně obrozenecké úsilí upínal také k založení Vlastenského muzea v Praze, jehož rozkvětu se již nedožil. Zemřel v Praze roku 1820 ve věku 51 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Na jeho práci ...

Václav Hanka

Václav Hanka, též Váceslav Váceslavič , byl český spisovatel, básník, národní buditel, jazykovědec, slavista, literární historik, knihovník, archivář, kustod historických sbírek, publicista, překladatel, editor staročeských a staroslověnských památek, vysokoškolský pedagog a pravděpodobně také falzifikátor. Pocházel ze skromných poměrů, byl synem vesnického řezníka. Po absolvování gymnázia v Hradci Králové odešel do Prahy studovat na univerzitu, absolvoval však jen přípravku filosofie, jež byla prvním stupněm pro další studia. V letech 1813–1814 studoval práva ve Vídni, studia ho nebavila, přerušil je a zabýval se žurnalistickou prací ve Vídeňských novinách. V Prvotinách krásného umění redigovaných jejich redaktorem Janem Nepomukem Hromádkou publikoval své básnické prvotiny. Po návratu z Vídně pokračoval ve studiích a věnoval se literatuře. V roce 1817 vydal první z několika svazků Starobylých skládání, v nichž publikoval staré slovanské texty. Od roku 1819 pracoval ve Vlasteneckém muzeu . Nejdříve zastával úřednické místo, následně se stal kustodem numismatické sbírky, správcem jeho literárních sbírek a s výjimkou let 1826–1831 také sbírek historických. V těchto sbírkách objevil řadu nepochybně starých literárních památek, např. tzv. muzejní zlomek česky psané básně Alexandreida, muzejní zlomek nejstarší české frašky Mastičkář nebo latinský výkladový slovník Mater verborum. Do některých starých textů a dokumentů ale nepochybně zasahoval , což sám přiznával a v té době to nebylo považováno za nepřípustné. Od roku 1848 až do svého skonu přednášel na pražské univerzitě jako soukromý docent staroslověnštinu, později ruštinu, polštinu a češtinu . Ve své době patřil k předním představitelům české obrozenecké slavistiky, udržoval rozsá...

Placidus Johanes Mathon

Moravský katolický kněz, rajhradský benediktin, od roku 1867 se věnoval literární činnosti, od r. 1878 vydával kalendář Moravan, r. 1881 založil klášterní tiskárnu, r. 1882 začal vydávat též časopis pro děti a mládež "Anděl Strážný", r. 1884 "Květy mariánské", kvůli podlomenému zdraví musel práce zanechat a zemřel poměrně mladý. V Brně je po něm pojmenována ulice.

Zdena Lenderová

Narozena 28.5.1956 v Hradci Králové, zemřela 2.8.2008. Etnografka, folkloristka, zaměřovala se na vývoj bydlení a odívání.

Eva Oborská

Hana Štěpánková

Hana Štěpánková, rozená jako Anna Šedlbauerová byla sběratelka chodského folklóru, lidové poezie a vlastivědná pracovnice. Byla členkou regionálního spolku Psohlavec. Po smrti chodského spisovatele Jindřicha Šimona Baara začala na základě spisovatelovy poslední vůle zpracovávat Baarovu literární pozůstalost. Zároveň vyvíjela bohatou publicistickou činnost především v rámci regionálních periodik, ale i celostátních časopisů .

Marc Ferro

Marc Ferro je jedním z vedoucích redaktorů revue Annales a na Vysoké škole sociálních studií vede výzkumnou skupinu Kinematografie a historie. Kromě dějin filmu se ve svém díle soustředil především na dějiny Ruska, Sovětského svazu a východní Evropy, a rovněž historii kolonialismu. Jeho živý zájem vzbuzuje i zkoumání způsobů, jak o dějinách psát a jak je analyzovat. Mezi Ferrova nejvýznamnější díla patří La Grande guerre 1914-1918 , L\'histoire sous surveillance a Le livre noir du colonialisme . V českých překladech dosud vyšly jeho knihy Dějiny Francie a Dějiny kolonizací. Od dobývání po nezávislost: 13.-20. století .

Jan Bělina

Narozen 18.1.1869 v Bezděčíně u Lomnice n. Popelkou, zemřel 26.7.1929 v Přepeřích. Katolický kněz, náboženské spisy, překlad z francouzštiny.

A. B. Náchodský

Jonathan Fenby

Britský novinář a publicista, autor literatury faktu.

Mirko Juna

Český spisovatel a ilustrátor.

Karel Kuthan

Narozen 24.9.1900, zemřel 22.12.1962. Dr. ing., architekt, práce z oboru.

Drieu La Rochelle

Vladislav Mareš

Narozen 1936 v Poříčí nad Sázavou. Technolog, také historik, zaměřuje se na dějiny stavebního umění a historii obce Poříčí nad Sázavou.

Věra Fridrichová

Narozena 25.10.1919 v Brně, zemřela 23.11.1978 tamtéž. Malířka, grafička, ilustrátorka.

Eric Lawson

Jane Lawson

Britská autorka knih kuchařských předpisů.

Patrick Wilson

Patrick Wilson je americký herec a zpěvák. Pochází z uměleckého prostředí, jeho otec i bratr Mark pracuje v televizi jako moderátor, maminka je učitelka zpěvu a zpěvačka. Po středoškolských studiích v roce 1995 vystudoval výtvarné umění na univerzitě Carnegie Mellon v Pittsburghu. Herectví se věnoval od středoškolských studií nejprve ochotnicky, poté začal vystupovat v drobných rolích v televizních reklamách. Později začal hrát divadlo profesionálně, byl poměrně úspěšný a to i na v New Yorku na Broadwayi, získal zde několik divadelních cen, byl zde podvakrát nominován na prestižní divadelní cenu Tony. Mezi jeho tehdejší nejúspěšnější divadelní role patřil muzikál Donaha!. V roce 2003 debutoval i ve filmu, nejprve účinkoval v televizním seriálu Andělé v Americe režiséra Mike Nicholse, za tuto roli byl nominován na Zlatý glóbus a cenu Emmy. I tento jeho start byl velmi úspěšný, další filmové role na sebe nenechaly dlouho čekat. Je ženatý, s manželkou herečkou Dagmarou Dominczykovou má syny Kalina Patricka a Kassiana McCarrela .

Božena Juráňová

Narozena 1936. Pedagožka, autorka knih kuchařských předpisů.

Libor Novák

Libor Novák, pro odlišení od svého jmenovce uváděn též jako Libor Novák mladší , je bývalý český politik, v 90. letech 20. století výkonný místopředseda ODS a poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny, v roce 1997 rezignoval na politické posty v souvislosti s kauzou anonymních sponzorů ODS. V roce 1988 dostudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl ženatý a měl tři syny a jednu dceru. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS . Zasedal v ústavněprávním výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Zde mandát obhájil v sněmovních volbách v roce 1996. V letech 1996-1997 byl předsedou ústavněprávního výboru. Na poslanecký mandát rezignoval v prosinci 1997. Členem ODS byl od roku 1991. 1. kongres ODS ho zvolil členem smírčího výboru strany a v roce 1992 se stal předsedou tohoto výboru. Na této pozici setrval do ledna 1994, kdy nastoupil jako poradce předsedy vlády Václava Klause. 5. kongres ODS v prosinci 1994 ho zvolil výkonným místopředsedou ODS. Po nevýrazném vítězství ODS ve volbách roku 1996 se na podzim 1996 vedení strany shodlo na tom, že Novák ve funkci výkonného místopředsedy neobstál a bylo rozhodnuto tento post zrušit. Ve funkci výkonného místopředsedy měl i zodpovědnost za stranické finance, včetně kauz falešných a anonymních sponzorů ODS z poloviny 90. let . Koncem roku 1997 byly tyto aféry jedním z důvodů pádu vlády Václava Klause. Novák na sebe odpovědnost vzal a rezignoval na poslanecký mandát. V únoru 1998 byl zatčen a poslán do vazby pro podezření z krácení daní tím, že sponzorský dar pro ODS od Milana Šrejbra rozepsal na dva neexistující dárce. V listopadu 2000 ale odvolací soud potvrdil předchozí soudní verdikt, že Novák je nevinen. V květnu 2001 pak ministr spravedlnosti Jarosla...

Jozef Štolc

24. 3. 1908, Hranovnica, okr. Poprad - 15. 7. 1981 Bratislava. Študoval v r. 1928-1932 na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave , v r. 1932-1933 na Filozofickej fakulte viedenskej univerzity . 1941 PhDr., 1949 doc., 1964 CSc., 1969 DrSc. Pôsobil v r. 1935-1940 na gymnáziu v Liptovskom Mikuláši, na učiteľskom ústave v Spišskej Novej Vsi a na gymnáziu v Bratislave , v r. 1940-1945 pracovník Ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave, v r. 1946-1951 pracovník Slovenskej akadémie vied a umení . V r. 1951 pracovník vydavateľstva Slovenský spisovateľ v Bratislave , v r. 1952-1953 Slovenského pedagogického nakladateľstva v Bratislave , v r. 1953-1954 pracovník Ústavu slovenského jazyka Slovenskej akadémie vied , v r. 1954-1959 katedry slovenského jazyka a literatúry Fakulty spoločenských vied Vysokej školy pedagogickej v Bratislave , 1960-1963 pracovník pobočky Ústavu pro jazyk český Československej akadémie vied v Brne , v r. 1964-1966 pracovník Ústavu slovenského jazyka SAV, v r. 1967-1976 Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra SAV , od r. 1976 na dôchodku. V r. 1945-1948 člen stálej komisie pre stanovenie úradných názvov miest, obcí a osád pri Povereníctve vnútra. V r. 1968-1972 podpredseda Združenia slovenských jazykovedcov pri SAV, v r. 1971-1973 podpredseda Slovenskej jazykovednej spoločnosti pri SAV. V r. 1970-1979 člen komisie pre obhajoby kandidátskych dizertačných prác vo vednom odbore slovenský jazyk a člen komisie pre obhajoby doktorských dizertačných prác vo vednom odbore slovenský jazyk. 1976 Strieborná čestná plaketa Ľudovíta Štúra za zásluhy v spoločenských vedách. Pracoval v oblasti výskumu slovenského jazyka, najmä výs...

Julius Seidlitz

Narozen 3. září 1814 v Praze, zemřel 8. března 1857 ve Vídni. Spisovatel, žurnalista a vydavetel časopisů.

Karel Žitný

Narozen 3.4.1889 v Praze, zemřel 13.12.1967 tamtéž. Učitel, básně, výchovné spisy.

Ondřej Zahradníček

narozen 27. října 1963 v Praze 1978-1980 – Soukromé studium u prof. K. Součka 1980-1982 – Soukromé studium u prof. R. Ondráčka 1989-1991 – Výtvarná konzervatoř Praha u prof. V. Palečka 1989 – Člen fondu výtvarných umělců 1990 – Člen Unie výtvarných umělců 1990 – Člen Sdružení výtvarných umělců Galerie u Řečických 1991 – Autor projektu Český kód 1991 – Zakládající člen Evropského kulturního klubu 2007 – Nositel Insignií Who is Who 2011 – Vítězný návrh a realizace maskota “Škodováček” pro společnost Škoda Auto Mladá Boleslav 2012 – 2. místo v kategorii “obrazy – oleje” v soutěži “Zlatý kokr Jaroslava Bézy” 2013 – Vytvoření oltářního obrazu Svaté Rodiny a jeho umístění v kapli Svaté Rodiny v Lesních Albrechticích u Opavy. 2014 – 1. místo v soutěži “Zlatý kokr Jaroslava Bézi” – obraz středověkého lovu divočáka

Modest Morariu

Básník, esejista, prozaik a překladatel z francouzštiny .

Alexandra Zymová

Autorka lexikonu bojových umění.

Jan Sázavský

Narozen 7.12.1950 v Praze. Mgr., absolvent fakulty tělesné výchovy a sportu, působil jako sekretář svazu lyžování a později karate při ÚV ČSTV. Od roku 1992 je sekretářem pražského tenisového svazu, věnuje se také alternativní medicíně.

Světlana Procházková

Narozena 9.10.1962. Ing., spolumajitelka prodejní Galerie Procházka a firmy TRANS ARS Procházka, spol. v Českých Budějovicích, věnuje se obchodu s uměním, zabývá se zprostředkovatelskou činností v oblasti lidových řemesel a hudby, pořádá odborné kurzy, školení a jiné vzdělávací akce včetně lektorské činnosti, je autorkou kuchařky.

Jacqueline Hickey

Mary O'Keef Young

Gordon W Prange

Celým jménem Gordon William Prangle. Americký historik, autor prací o druhé světové válce.

Norman Manea

Americký spisovatel rumunského původu, autor románů a esejí o holokaustu a o každodenním životě v komunistickém státě a v exilu. Též vysokoškolský učitel.

Mirko Boleslavský

Anna Blahová

PhDr., slovenská redaktorka, překladatelka z francouštiny a češtiny.

R. O. Sickey

Evžen Rošický vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. V letech 1931 až 1941 závodil za SK Slavia Praha, reprezentoval též na LOH 1936 v Berlíně. Stal se mistrem Československa v běhu na 800 metrů , běhu na 400 metrů překážek , byl též členem mistrovských štafet v běhu na 4x100 m a 4x400 m . Rošického časy na 800 m a 400 m překážek byly ve své době československými rekordy. Jeho nejlepší osobní výkony představovaly na trati 800 m čas 1:54,6 z roku 1935 a na trati 400 m překážek čas 56,9 z roku 1939. V roce 1935 Rošický vstoupil do KSČ a stal se novinářem. Do Rudého práva a Haló novin přispíval sportovními články, psal také fejetony a povídky do Národní práce. Během 2. světové války se stal členem protifašistického odboje. Spolu s otcem Jaroslavem Rošickým spolupracoval s ilegální skupinou Kapitán Nemo . 18. června 1942 byli oba zatčeni, 25. června pak v Praze na Kobyliské střelnici popraveni.

J. F Machotka

Virgine Andrews

Igor Houdek

Pracovník Horské služby, autor publikací z oboru.

Josef Woldřich

Narozen 18.2.1880 ve Vídni , zemřel 3.8.1937 v Praze. PhDr., profesor geologie, publikace z oboru.

Michail Michajlovič Bachtin

Michail Michajlovič Bachtin byl ruský literární vědec a teoretik kultury, původce pojmů chronotop, monologičnost/polyfoničnost, karnevalismus. Navazují na něj mj. Tzvetan Todorov a Julia Kristeva. Narodil se ve staré ruské šlechtické rodině. Jeho otec byl ředitelem banky a často se stěhoval. Z tohoto důvodu Bachtin strávil své dětství v Orlu, Vilniusu a Oděse, kde v roce 1913 nastoupil ke studiu na místní univerzitě. Studoval historii a filologii. Později přešel na Petrohradskou státní univerzitu. Zde ho výrazně ovlivnil polský klasický filolog Tadeusz Stefan Zieliński. Studium dokončil v roce 1918. Poté se přestěhoval do malého města Něvel v západním Rusku, ve Pskovské oblasti. Zde dva roky působil jako učitel. Tehdy vznikl první "Bachtinův kruh", skupina intelektuálů diskutujících pravidelně o literárních, náboženských a politických tématech. V této skupině byli Valentin Vološinov a později Pavel Medveděv. Hlavním tématem diskusí byla německá filozofie. Bachtin tehdy pracoval na rozsáhlé práci týkající se morální filozofie, která nebyla nikdy plně publikována, v roce 1919 byla otištěna pouze malá část tohoto díla. V roce 1921 se Bachtin oženil s Elenou Alexandrovnou Okolovičovou. V roce 1923 u něj diagnostikovali osteomyelitidu, kostní onemocnění, které nakonec vedlo k amputaci nohy v roce 1938. V roce 1924 se Bachtin přestěhoval do Leningradu, kde získal post v Historickém ústavu. Chtěl časopisecky publikovat text O otázce metodiky estetiky v písemných dílech, avšak časopis, ve kterém se měl článek objevit, byl zastaven. Tato práce byla nakonec publikována až o 51 let později. Špatné publikační možnosti Bachtina provázely po celou kariéru. V roce 1929 nicméně vyšla práce Problematika Dostojevského děl, Bachtinovo první velké dílo, kde zavádí koncept dialogismu. Pocity triumfu však netrvaly dlouho. Bachtin v Leningradě občas navštívil schůze zvláštní skupiny, která se nazývala Voskresenije. Podporovala s...

Helga Königsdorf

Německá matematička a spisovatelka.

Sergej Michajlovič Il'jašenko

Ruský fyzik, publikace z oboru.

Aleksandr L'vovič Kljačkin

Sovětský technik, autor publikace o letadlových reaktivních motorech.

Victor Ion Popa

Rumunský učitel, herec, překladatel, dramatik a autor populárních písní.