Všichni Autoři a témata

André Chéradame (1)

Chéradame, André, 1871-1948 byl francouzský novinář a historik, věnoval se menšinovým národům v Evropě, již koncem století předpověděl rozpad R-U

Lin Haire-Sargeant (1)

Americká spisovatelka.

Adrienne von Speyr (1)

Adrienne von Speyr byla švýcarská lékařka. Od protestantismu konvertovala ke katolické víře. Opakovaně prožila mystické zážitky; stala se autorkou více než 60 knih s duchovní a teologickou tematikou. Narodila se v protestantské rodině, její otec Theodor von Speyr byl oční lékař, matka Laure Girard pocházela z významné hodinářské rodiny ze Ženevy a Neuenburgu. K jejím sourozencům patřila starší sestra Helena a dva mladší bratři. Měla silný vztah k otci, který ji brával do nemocnice k nemocným dětem. Vychovával ji s respektem a porozuměním; naopak matka Adriennu denně kárala. Dívka si tak kromě vztahu k otci vytvořila i hluboké pouto ke své babičce, která byla zbožnou ženou. Začal se tak formovat i její vztah k Bohu. Adrienne bývala často nemocná. Přes své tělesné trápení se snažila pomáhat jiným trpícím a trávila čas v nemocnici, kde se snažila uklidňovat pacienty a dodávat jim odvahu. Chtěla se stát lékařkou, což podporoval její otec, nikoli však matka. Po dvou letech na střední škole dosáhla matka toho, že Adriennino studium zde skončilo. Matce se nelíbilo, že v této škole byla příliš ve společenství chlapců. Adrienne tak poté strávila rok na vyšší dívčí škole. Otec jí pak nicméně povolil se na původní školu vrátit, ač skutečně byla jedinou dívkou ve třídě. V listopadu 1917, kdy jí bylo 15 let, zažila mystické vidění: spatřila Pannu Marii obklopenou anděly a svatými. Tento zážitek byl zásadní pro její pozdější dílo. V roce 1927 potkala profesora historie basilejské univerzity Emila Dürra, vdovce a otce dvou malých synů. Vzali se a brzy po svatbě složila Adrienne lékařské zkoušky – stala se tak první lékařkou ve Švýcarsku. Již roku 1934 jí však manžel zemřel. O dva roky později se provdala znovu, jejím druhým mužem se stal spolupracovník jejího prvního manžela, Werner Kaegi. V následujících letech v Adrienne rostla touha po konverzi ke katolické víře, pokusy o její realizaci v kontakt...

Fritz Hack (1)

Václav Emanuel Říčák (1)

Věra Lišková (2)

Narozena 19.10.1910 ve Švábenicích u Vyškova, zahynula 20.11.1944 v Brně. PhDr., literární historička, editorka díla Karoliny Světlé.

Ivan Čižnár (1)

Slovenský mikrobiolog, zabývá se též problematikou veřejného zdravotnictví.

Mary Starleigh (1)

Jan J Vrba (2)

Narozen 1.7.1932 v Plzni, zemřel 20.2.2004 v Praze. Sociolog, novinář, esejista, publikoval v oblastech kultury, divadla, sportu a aktivit mládeže. Též autor scénářů a scének pro divadlo a televizi.

Radek Drulák (1)

Radek Drulák je bývalý český fotbalový útočník, reprezentant České republiky a Československa, držitel stříbrné medaile z mistrovství Evropy roku 1996, vítěz ankety Fotbalista roku 1995 a Osobnost ligy 1996, dvojnásobný nejlepší střelec 1. české ligy a v dresu VfB Oldenburg nejlepší střelec 2. německé Bundesligy . Mimo České republiky hrál v Německu a Rakousku. V reprezentaci odehrál 19 utkání, z toho 3 ještě v dresu Československa, 16 pak za samostatnou Českou republiku - za tu dal i 6 reprezentačních gólů. Celkem dal 153 ligových gólů - 38 v RH Cheb, 62 v Sigmě Olomouc, 50 v Petře Drnovice a 3 v FC Linec. Je tak členem Klubu ligových kanonýrů. Radek Drulák debutoval v A-mužstvu Československa 28. března 1984 v přátelském utkání proti domácí NDR, v 63. minutě střídal na hřišti Zdeňka Válka. Utkání skončilo vítězstvím NDR 2:1. V dresu české reprezentace se zúčastnil Mistrovství Evropy ve fotbale 1996, kde český národní tým získal stříbro po finálové porážce od Německa. Radek Drulák se objevil v úvodním zápase základní skupiny právě proti Německu a v semifinále proti Francii . Bilance Radka Druláka: Góly Radka Druláka za reprezentační A-mužstvo České republiky: Po odchodu z profesionálního fotbalu hrál spolu se svým synem za Velké Bílovice, jako hráčský agent zastupoval mj. Michala Hubníka, později pracoval jako barman a řidič kamionu. Po zápasech v Norsku a Skotsku kritizoval herní projev českého mužstva a osobu trenéra Michala Bílka: To není žádná perzóna. Nikdy nebyl. Po vítězném barážovém dvojutkání s Černou Horou, které českému týmu zajistilo postup na EURO 2012 někteří hráči vytvořili ještě na letišti v Podgorici kolečko a zpívali na melodii Chodím po Broadwayi vulgární ...

Doreen Roberts (2)

Autorka píšící pro HQN. Vyrůstala v Londýně a ve velmi brzkém věku si vymýšlela příběhy, které vyprávěla svým kamarádům, zatímco se během II. světové války choulili v krytu. V šedesátých letech se odstěhovala do USA a její první knížka vyšla, když překročila padesátku. Je podruhé vdaná a má jednoho syna.

Milivoj Husák (1)

Milivoj Husák je český malíř a grafik s jugoslávskými kořeny. V letech 1965-69 navštěvoval Střední školu uměleckých řemesel v Brně, potom studoval dva roky na pražské AVU, kterou v době normalizace nedostudoval. Pracoval jako designer nábytku, spolupracoval s památkovou péčí, léta 1978 – 1985 strávil v dělnických profesích. Významným impulzem k jeho vlastní tvorbě bylo setkání s dílem Bohuslava Reynka a brněnského básníka Karla Křepelky. Jeho malířská tvorba v 80. letech je poznamenána barokní inspirací a naturalistickým pojetím postavy; v letech 90. se však přesouvá k abstraktním kompozicím využívajícím různých symbolů a znaků a nalézajícím náměty v duchovních tradicích Evropy, především křesťanství, judaismu a alchymii. Jeho pozdější tvorba je ve znamení "paradoxního zobrazování světla". Věnuje se realizaci sakrálních interiérů, oltářních obrazů a křížových cest. Jako scénograf spolupracoval s brněnskými divadly Husa na provázku, pro něž navrhl v roce 1982 – 1983 scénickou podobu představení „Labyrint světa a lusthauz srdce“, a s Divadlem u stolu. Ilustroval též duchovní knihy Thomase Mertona nebo Tomáše Kempenského.

Vanda Jiřikovská (1)

Narozena 6. 11. 1933 v Praze. PhDr., CSc., etnografka, autorka prací o národních zvycích, obyčejích a folkloru.

Gyula Krúdy (1)

* 21.10. 1878 Nyíregyháza + 12.5.1933 Budapest spisovateľ, novinár, majster modernej maďarskej prózy

Josef Václav (1)

Josef Václav Sládek byl český spisovatel, básník, novinář a překladatel. Patří mezi zakladatele české poezie pro děti, spisovatele vlastence a představitele realismu. Byl jmenován členem České akademie císaře Františka Josefa I. Narodil se ve Zbirohu jako syn zednického mistra. Vystudoval gymnázium a dále jazyky a přírodní vědy v Praze. Toto studium v roce 1868 přerušil a na dva roky odcestoval do Ameriky, kde zastával funkci vychovatele, učitele a redaktora krajanských novin. Jeden čas také pracoval jako dělník na stavbě železnice a to hlavně z důvodu své špatné finanční situace. Byl nadšen z demokracie americké společnosti, ale zároveň šokován z útlaku indiánů a bezohlednosti kapitalismu. Po návratu do vlasti získal práci redaktora v Národních listech a poté profesora na obchodní akademii a lektora angličtiny na filosofické fakultě. V roce 1873 se Sládek stal spoluvydavatelem Lumíra, ve kterém později působil i jako redaktor, o něco později se stal vedoucím redaktorem, kterým zůstal až do konce svého působení v Lumíru . Své básně a články uveřejňoval i v mnoha dalších časopisech např. Květy, Světozor, Osvěta aj. Oženil se s Emilií Nedvídkovou, ta však při porodu zemřela i s dítětem. Básník byl na dně, onemocněl nervovou chorobou a revmatismem. Teprve po dalším sňatku s Marií Veselou mu nastaly lepší časy, zejména pak po narození jejich dcery. Pobyt v USA jej velmi ovlivnil, celý zbytek života byl velmi orientován na anglo-americkou literaturu. Spolu s Vrchlickým a Zeyerem se Sládek snažil prosadit moderní chápání umělecké tvorby a tvrdě se zastával Vrchlického v době, kdy čelil kritice mladé generace v devadesátých letech. Jeho typickým tématem je český venkov s častými motivy domova, dětství a rodného kraje. Sládek si venkovský svět do určité míry zidealizoval, venkovský život mu připadal poetičtější než život ve městě. Jeho verš je jednoduchý, rytmický a melodický, díky tomu se řada jeho básní dočkala zhudebnění. J...

Claire Castillon (1)

Claire Castillon se narodila 25. května 1975 v Boulogne-Billancourt. Začala studovat filozofickou fakultu v Nanterre, ale studia nedokončila a poté vystřídala řadu příležitostných zaměstnání. V pětadvaceti letech vydala svou první knihu Le Grenier , ale teprve její druhý román Je prends racine jí získal zájem čtenářů i kritiků a v současné době se připravuje jeho filmová verze, na jejímž scénáři se Claire Castillon podílí. Dosud napsala pět románů, jednu divadelní hru a dvě sbírky povídek, které lze řadit k černému humoru. Havěť je první z nich.

Sándor Tatay (1)

Sándor Tatay byl maďarský spisovatel. Pocházel z rodiny evangelického faráře. Střední školu navštěvoval v městech Tata, Pápa a Szarvaš, poté studoval teologii na sopronské Evangelické teologické univerzitě a filosofii na Pécské univerzitě. Pak se vydal pěšky na cestu Evropou a po návratu do vlasti pracoval nejprve jako dělník a poté úředník. Redigoval časopis Kelete Népe, později byl vedoucím Oddělení literatury pro mládež Svazu maďarských spisovatelů. Publikovat začal počátek 30. let 20. století a soustřeďoval se především na díla s vesnickou tematikou a zobrazoval nesmiřitelné třídní rozpory v maďarské společnosti a úpadek hodnot středních vrstev. Po druhé světové válce do roku 1955 nepublikoval a pracoval jako ředitel penziónu poblíž jezera Balaton.. Jde o autora povídek, románů a knih pro mládež. Za své dílo, přeložené do devíti jazyků, obdržel třikrát cenu Attily Józsefa .

Aeneas Sylvius Piccolomini (1)

Samuel Hopkins Adams (1)

Život: * 26.01.1871 † 15.11.1958 Americký spisovatel a investigativní novinář. V letech 1891–1900 pracoval jako reportér pro New York Sun, poté přešel k McClure's Ma­gazine ad. Proslavil se zejména svými články odhalujícími různé podvody v oblasti zdravotnictví a patentních léků. Kromě toho se věnoval i psaní prózy; je autorem řady povídek a románů.

Risa Kirk (2)

Americká autorka milostných románů.

Rudolf Pellar (1)

Rudolf Pellar byl český herec, dabér, překladatel, zpěvák, moderátor, šansoniér a hudební pedagog, manžel Luby Pellarové a švagr Jiřího Kárneta. Po maturitě na gymnáziu v Brně absolvoval studium herectví na Konzervatoři v Brně, absolutorium v roce 1946. Poté působil v Horáckém divadle v Jihlavě a ve Slezském národním divadle v Opavě. Následovala angažmá v pražských divadlech, nejprve v Divadle S. K. Neumanna , od roku 1954 Hudební divadlo v Karlíně, kde setrval až do roku 1960. Dalších 30 let od roku 1960 až do roku 1991 působil v Městských divadlech pražských. Hudební studium absolvoval pouze soukromě, studoval zejména zpěv, po příchodu do Prahy u Louise Kadeřábka a Roberta Rosnera. V hudebním divadle uplatňoval nejen své dobré taneční a pohybové schopnosti ale i velmi hezký, znělý a zajímavě barevný hlas v barytonovém rozsahu. Zpočátku hrál zejména v operetách a muzikálech a to jak v Hudebním divadle v Karlíně tak i na prknech Divadla ABC. Zahrál si různé drobnější role i v několika českých filmech. Od poloviny 50. let 20. století začal nahrávat své první gramofonové desky pro firmu Supraphon s různými orchestry a hudebními skupinami . Kromě své herecké profese a šansonového zpěvu se také dobře uplatňoval jakožto vysoce kultivovaný konferenciér, speaker a recitátor . Kromě běžných titulů z muzikálového či populárního repertoáru zpíval velmi často i americké lidové písně a dále též zpíval i francouzské lidové písně . Kromě toho nazpíval řadu zahraničních šansonů s kvalitními českými texty. Od roku 1969 se podílel na šansonových večerech v Umělecké besedě a v pražském Divadle hudby. Zp...

Sunao Tokunaga (1)

Japonský spisovatel.

Jan Formánek-Činoveský (1)

Narozen 12.10.1809 v Čínově , zemřel 11.4.1878 v Táboře. Učitel, pedagogická literatura, historické povídky.

Edouard Laboulaye (2)

Jasuho Izava (1)

Alina Afanasjew (1)

Polská spisovatelka a avantgardní herečka, scénografka, autorka literatury pro děti .

Jerzy Afanasjew (1)

Polský básník, satirik a dramatik, filmový a televizní režisér.

Tony Blair (2)

Anthony Charles Lynton Blair , známý jako Tony Blair, je britský právník, diplomat a politik za Labouristickou stranu, bývalý britský premiér v letech 1997 až 2007. Narodil se v právnické rodině a práva také vystudoval na Oxfordské univerzitě. Tímto povoláním se živil až do svého zvolení do parlamentu. Ve volbách v roce 1983 byl zvolen za poslance Britského parlamentu za Labouristickou stranu. Po nečekané smrti jejího předsedy Johna Smithe v roce 1994, tou dobou u veřejnosti byl nejpopulárnější ze všech kandidátů, zvítězil ve volbách nového předsedy strany, když se jeho blízký přítel a spolupracovník Gordon Brown, který mohl představovat nejvážnější konkurenci, zavázal proti němu nekandidovat. Po svém nástupu do čela strany vyhlásil program tzv. New Labour , který posunul její postavení do středu politického spektra. Opustil doktrínu fabiánského socialismu, podpořil privatizaci britského průmyslu a reformy posilující tržní prostředí. Jeho politika se nevyhnula kritice ze strany levice. Byl kritizován za to, že svou politiku pod vlivem sociologa Anthonyho Giddense, autora teorie strukturace, příliš posunul ke středu a přestal hájit tradiční levicové hodnoty. Ve volbách 1. května 1997 labouristé po 18 letech vyhráli volby. V premiérském křesle tak vystřídal konzervativce Johna Majora. Tehdy mu bylo 44 let, a stal se tak nejmladším britským premiérem od roku 1812. V únoru 2005 se stal britským premiérem nejdéle vykonávajícím tuto funkci za labouristy. V úřadě se mu podařilo dosáhnout míru v Severním Irsku, které bylo po desetiletí zmítáno nepokoji překračujícími mnohdy hranici občanské války. Velký význam též mělo obnovení autonomie Skotska, Walesu a Severního Irska. Po 11. září 2001 podpořil zahraniční politiku George W. Bushe, i když se snažil o odstranění rozporů mezi USA a Evropskou unií. V roce 2001 se Velká Británie podílela na invazi do Afghánistánu, v roce 2003 ...

Fee Hoffmann (1)

Alue K Loskotová (1)

Narodila se 25. září 1992 v malé moravské dědině Valtice. Alue K. Loskotová vede od roku 2006 úspěšný alternativní web, kde našly odpovědi na své otázky již tisíce návštěvníků. Vede také internetovou poradnu, která je součástí rozsáhlého obsahu, jenž vytvořila prostřednictvím internetu. Účastní se také přednášek a tvorby naučných dokumentů pro veřejnost se zájmem o duchovní vědy. Její tvorba vyniká především originalitou, množstvím zcela nových dat a netradičním pohledem.

Hildur Dixelius (1)

Švédská spisovatelka.

Dragotin Vodopivec (1)

Michael Foss (1)

Jindřich Bedřich Heller (1)

Narozen 20.10.1891 v Kosově Hoře u Sedlčan, zemřel 4.8.1957 v Praze. PhDr., učitel, redaktor rozhlasu pro školy, dramatik, povídky a hry pro děti a mládež, překlady z francouzštiny.

Karel Znamirovský (1)

Publikace z oboru údržby strojů.

Vilém Gabler (1)

Vilém Gabler, též Wilhelm Gabler , byl český pedagog, novinář, dramatik a politik staročeské strany, dlouholetý ředitel vyšší dívčí školy v Praze, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se ve Vartemberku v německy mluvící rodině. V letech 1833-1837 vystudoval gymnázium v Mladé Boleslavi, kde se naučil česky. Krátce působil jako vychovatel v rodině knížete Rohana. Od roku 1838 pokračoval studiem na pražské filozofické fakultě. Zde roku 1843 získal titul doktora filozofie. V Praze se spřátelil s Karlem Havlíčkem Borovským. Po dvacet let po získání vysokoškolského titulu působil s přestávkami jako soukromý vychovatel v bohatých rodinách v různých zemích. Roku 1846 podnikl studijní cestu do Francie, aby se seznámil s tamním školstvím a historickými prameny. Po návratu se stal vychovatelem u knížete Jana z Lobkovic. V letech 1846–50 byl redaktorem německého deníku Union. V revolučním roce 1848 sestavil jako jeden ze tří vybraných editorů petici Svatováclavského výboru císaři. Psal také do České včely a do Národních novin, ale spolupráci ukončil v červnu 1849 pro politické neshody s šéfredaktorem Karlem Havlíčkem. Společně s J.Čejkou, K.J.Erbenem a V. B. Nebeským se pod vedením Františka Palackého pokoušeli vydat encyklopedii, ale vláda její publikaci nepovolila. V roce 1852 odjel do Srbska, kde byl dva roky v Bělehradě vychovatelem knížete Petra Karađorđeviće, odkud byl za sílícího rakousko-srbského politického napětí roku 1854 propuštěn. Odjel do Vídně, kde studoval na Vídeňské univerzitě. Odtud jako dopisovatel posílal příspěvky do řady českých novin a časopisů – Ost und West, Památky archeologické, Politik, Pokrok, Osvěta nebo Hlas národa. Roku 1863 mu pražská městská rada nabídla místo prvního ředitele nově zřizované Vyšší dívčí školy v Praze. Nejprve podnikl tříměsíční studijní cestu do Švýcarska a Německa. Po návratu vypraco...

Aleksej Aleksejevič Zubrilin (1)

Ruský zootechnik, odborník na technologii konzervování a zpracování krmiv.

Kolda Malínský (1)

Josef Lacina byl český středoškolský profesor, historik, spisovatel, ale i příležitostný básník a dramatik. V letech 1875–95 vyučoval na gymnáziu ve Slaném a z dějin tohoto města čerpal náměty pro řadu článků, studií a historických povídek. Vědecké práce podepisoval svým jménem, beletrii pod pseudonymem Kolda Malínský. Jeho dílo bylo ve své době populární a oceňované pro vlastenectví, vytříbený styl a hluboké znalosti autora. Na jeho památku je jedna z malínských ulic pojmenována Koldova. Narodil se 2. srpna 1850 v Malíně u Kutné Hory. V letech 1862–67 studoval na gymnáziu v Hradci Králové, poté přešel na pražské akademické gymnázium. Roku 1871 byl přijat na filosofickou fakultu, kde vystudoval historii. V roce 1875 nastoupil jako suplující učitel na piaristickém gymnáziu ve Slaném. Od roku 1877 pracoval krátce v téže pozici na gymnáziu v Kutné Hoře, ale již následujícího léta se vrátil do Slaného, kde mezitím místní gymnázium převzalo do správy město a Lacina byl přijat jako řádný učitel. Pobyt zde jej velmi ovlivnil – z bohatých dějin Slaného čerpal zdroje pro množství odborných i uměleckých textů. Roku 1895 se stal profesorem na c. k. vyšší reálce v Praze a zároveň konzervátorem c. k. ústřední komise pro okresy Louny, Rakovník, Podbořany a Slaný. Většinu času věnoval vyučování, výzkumu a literární tvorbě; veřejného dění se neúčastnil. Zemřel 21. června 1908 v Rožďalovicích a byl pohřben na místním hřbitově. Josef Lacina byl autorem řady odborných článků, studií a historických povídek, ale příležitostně psal i humoresky, básně a divadelní hry. Jeho povídky byly ve své době oblíbené u čtenářů a oceňované pro vlasteneckou vroucnost a slohovou dokonalost, i když kritika nacházela i nedostatky . Projevují se v nich autorovy odborné znalosti a badatelská pečlivost. Inspirovala jej regionální historie Slaného, pod...

Jiří Pávek (1)

Autor publikací o nákladní automobilové dopravě.

Jaroslav Herzig (1)

Narozen 19.2.1901 v Opavě, zemřel 18.5.1976 v Letovicích. Ing., dr., DrSc., literatura z oboru zemědělství.

Jan Mrazík (3)

Ján Mrázik byl slovenský a československý odbojář, politik Komunistické strany Slovenska a poúnorový poslanec Národního shromáždění ČSR. Původní profesí byl klempířem. Podle jiného zdroje byl instalatérem. Členem KSČ byl od roku 1932, v letech 1936-1938 působil jako redaktor Slovenských zvestí. V období let 1939–1944 pracoval ve firmě Nehera. Od května 1939 do léta roku 1940 zastával post tajemníka ilegálního vedení KSS v žilinském regionu. Do roku 1943 byl opakovaně zatčený a vězněný. V roce 1944 se účastnil Slovenského národního povstání. Byl za to vězněn v Ilavě a od února 1945 deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Trenčín. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. V letech 1948-1968 se uvádí jako člen Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V roce 1950 byl předsedou OV KSS v Trenčíně.

Vítězslav Illich (1)

Spoluautor divadelní hry.

Jan B Tauber (1)

Narozen 7.7.1906 ve Štítné nad Vlárou, zemřel 15.8.1976 v Praze. Ing., dr.techn., DrSc., profesor sociologie venkova, knihovník, publikace z oboru zemědělství, drama.

Vanessa Grant (1)

Autorka romantických příběhů.

Josef Laga (1)

Josef Laga je bývalý český fotbalový záložník. V československé nejvyšší soutěži hrál za Jiskru Otrokovice v ročníku 1964/65 při její jediné účasti, aniž by skóroval.

Irena Brandejsová (1)

Irena Brandejsová, autorka převážně dívčích románů, pochází z jihočeského Písku. Svoji první knihu napsala, když byla na mateřské dovolené.

Ladislav Otčenášek (1)

Autor učebnic chemie pro základní školy.

Jiří Kodým (1)

Jiří Kodym je český tanečník. Sólista baletu Národního divadla v Praze, držitel ceny Thálie za rok 2005. V letech 1989-1997 studoval Taneční konzervatoř v Praze. Po absolvování studia nastoupil na stáž v Kolíně nad Rýnem. Od roku 1997 je členem baletu Národního divadla v Praze, kam nastoupil jako sborista, postupem času začal dostávat i hlavnější role . Na jaře roku 2002 byl jmenován sólistou. Od této doby ho čekaly také mnohé titulní role, díky svému jevištnímu projevu a umění vytvořil hlavní role v takových baletních titulech jako je Labutí jezero , Romeo a Julie , Louskáček , Othello a především pak v baletu Oněgin v choreografii Johna Cranka, kde spolu s Terezou Podařilovou vytvořili titulní role Taťány a Oněgina. Oba za svůj jevištní výkon získali také ceny Thálie za rok 2005. Za tento výkon získal také cenu Phlip Morris Ballet Flower, je tak jediným tanečníkem, který získal tyto dvě ocenění v jeden rok. Nominován byl také na Cenu Komerční banky, na toto ocenění byl nominován za roli Tybalta v baletu Romeo a Julie v choreografii Youriho Vamose. Vedle klasického repertoáru se také uplatňuje v moderních choreografiích jak Jiřího Kyliána , tak i Petra Zusky aj.

Bruno Walter (1)

Bruno Walter byl německo-americký dirigent, hudební skladatel a klavírista, žák a blízký spolupracovník Gustava Mahlera a vynikající interpret zejména romantické hudby . Narodil se jako Bruno Schlesinger v sekularizované židovské rodině, od šesti let studoval na Sternově konzervatoři a o rok později poprvé veřejně koncertoval jako pianista. Roku 1889 slyšel koncert Berlínských filharmoniků, dirigovaný H. von Bülowem a rozhodl se, že bude dirigentem. Poprvé dirigoval v opeře v Kolíně nad Rýnem roku 1894 a nastoupil jako sbormistr opery v Hamburku, kde se poprvé osobně setkal s Gustavem Mahlerem. Na jeho doporučení byl jmenován dirigentem městské opery ve Vratislavi , musel si však změnit jméno. Roku 1897 byl jmenován šéfdirigentem opery v Bratislavě a 1898 v Rize, kde se dal patrně v katolickém kostele pokřtít. Roku 1899 byl šéfem opery v Temešváru a od roku 1900 královským dirigentem opery Unter den Linden, kde byl mezi jeho kolegy například Richard Strauss. Roku 1901 přijal Mahlerovo pozvání do Vídně, kde se stal jeho asistentem. V následujících letech dostával pozvání z celé Evropy a dirigoval například v Praze, v Londýně a v Římě. Roku 1911 byl při Mahlerově úmrtí a koncem roku dirigoval premiéru jeho „Písně o zemi“ a roku 1912 jeho 9. symfonii. Ačkoli získal rakouské občanství, odešel roku 1913 do Mnichova jako ředitel Bavorské státní opery. V letech 1914–1923 se nekonaly Wagnerovské festivaly v Bayreuthu a Mnichov se stal centrem pěstování Wagnerovy hudby. Pod Walterovým vedením se zde konaly světové premiéry oper „Mistři pěvci“, „Zlato Rýna“, „Valkýra“ a „Tristan a Isolda“. V Mnichově se spřátelil s nunciem Pacellim, pozdějším papežem Piem XII. Roku 1923 odjel do USA, kde koncertoval s Newyorskými filharmoniky, v Bostonu a v Detroitu. Po návratu vedl orchestr Gewandhaus v Lipsku a současně i královský orchestr Concertgebouw v Amsterodamu. V letech 1925–19...

Jiřina Anderlová (1)

Spoluautorka čítanky.

Václav Fabián (1)

Václav Fabián byl rakouský důstojník a politik české národnosti, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady, Českého zemského sněmu, Českého klubu. Vystudoval vyšší gymnázium v Praze. Od roku 1854 sloužil jako kadet v rakouské armádě. Roku 1859 se účastnil v hodnosti důstojníka dělostřelectva bojů v Itálii a roku 1866 bitvy u Custozzy. Roku 1867 odešel z armády, oženil se s Marií Matoušovou – Derflovou a působil jako velkostatkář ve Velkém Újezdě.. Velkostatek ve Velkém Újezdě měl v r. 1895 výměru 116,26 ha, z toho bylo 93,96 ha polí, 1,63 ha zahrad, 18,9 ha lesů a 0,25 ha pastvin. U velkostatku byl nejen hospodářský dvůr, ale od roku 1853 i zámek s parkem. V roce 1887 je uveden jako člen okresního zastupitelstva v Mělníku. V doplňovacích volbách v lednu 1889, i brzy poté konaných řádných zemských volbách 1889, byl zvolen na Český zemský sněm za kurii velkostatkářskou, nesvěřenecké velkostatky. Zastupoval Stranu konzervativního velkostatku. Mandát obhájil v zemských volbách 1895 a zemských volbách 1901. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii velkostatkářskou v Čechách. Mandát obhájil ve volbách roku 1891. Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Wenzel Fabian, statkář, bytem Velký Újezd. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Václav Fabián měl mladšího bratra Jana . Jejich otec Jan Nepomuk Julius Vincent Fabián si koupil v Liběchově statek a v pachtu mlýn. Tam odešel ze Živonína se synem Janem . Když se syn Jan dozvěděl, že v Brozanech nabízí kníže Lobkowicz k prodeji mlýn, tak ho 26.8.1874 koupil. V Brozanech se r.1881 oženil s Annou Řeh...

Daniela Pilařová (1)

Narozena 1971. Mgr., bohemistka, redaktorka a majitelka agentury REDIGO, zaměřené na překlady a redakce knih, překladatelka z angličtiny a slovenštiny.

Rudolf Krsička (1)

Autor učebnice chemie pro základní školy.

Valerie Ferguson (1)

Autorka a editorka kuchařských knih.

Bruno Paul Schaumburg (1)

Barbara Lasota (1)

Polská autorka kuchařek, kulinářských a gastronomických publikací.

Mogens Lorentzen (1)

Mogens Lorentzen byl dánský spisovatel, malíř a ilustrátor.

B. Kozenna (1)

Jana Šárová (1)

Spisovatelka pohádek pro děti.

Radek Fic (1)

Editor hudebního slovníku zaměřeného na rockovou hudbu.