Výpis všech autorů

Erle Stanley Gardner

Erle Stanley Gardner byl americký spisovatel detektivních románů, píšící také pod pseudonymy A. A. Fair, Carleton Kendrake, Kyle Corning, Charles M. Green, Charles J. Kenny, Les Tillray a Robert Parr. Původně pracoval jako právník a z této praxe čerpal i některé náměty pro svoje díla, od roku 1933 psal detektivky. Každoročně vydal zhruba čtyři díla, celkem napsal 140 detektivek. Kromě svých detektivních románů se věnoval také projektu nazvanému Soud posledního odvolání , kde se spolu s přáteli snažil prošetřovat sporná rozhodnutí, ve kterých byli před soudem dost možná nevinní odsouzeni kvůli špatné obhajobě, nesprávnému jednání policie a státních zástupců a hlavně také zneužívání či špatné interpretaci forenzních důkazů. V dílech podepsaných jako E. S. Gardner se ve dvou sériích detektivek objevují dva hlavní hrdinové – Perry Mason a Doug Selby. V dílech psaných pod pseudonymem A. A. Fair pak vydal další řadu detektivek s jinými hlavními postavami . Pod dalšími pseudonymy vydával další romány, povídky a cestopisy. Perry Mason je advokát, který v každé knize zastupuje lidi, obvykle obviněné z vraždy. V každé detektivce s P. Masonem se vyskytuje i jeho sekretářka Della Streetová a soukromý detektiv Paul Drake. Mason byl Gardnerovou nejúspěšnější postavou, která se objevuje v největší části děl. Podle knih s Perry Masonem bylo v 30. a 40. letech 20. století natočeno mnoho hollywoodských filmů, v letech 1957–66 pak mnohadílný televizní seriál televize CBS . V závěrečné epizodě první série se objevil také sám Gardner. Na přelomu 80. a 90. let vznikla další série televizních filmů, ve které vystupovali herci z původního seriálu, včetně Raymonda Burra. Namátkový výběr knih s Perry Masonem: Svérázná dvojice detektivů: - ona, rázná pětaosmdesátikilová dáma kolem šedesátky, jejímž hlavním hnacím motor...

Karel Gott

Karel Gott byl velmi uznávaný český zpěvák, často označovaný jako "zlatý hlas Prahy" nebo "Sinatra Východu". Narodil se 14. července 1939 v Plzni a poprvé na sebe upozornil v 60. letech 20. století po účasti na několika hudebních festivalech. Jeho všestranný hlas mu umožnil obsáhnout celou řadu žánrů, od popu až po crossoverovou klasiku. Během své kariéry vydal Gott více než 100 alb a řadu singlů a stal se jedním z nejúspěšnějších a nejtrvalejších umělců v České republice a na Slovensku.

Zane Grey

Zane Grey byl populární americký spisovatel westernů, ve kterých podával idealizovaný obraz drsného Divokého západu. Narodil se v městečku Zanesville, které založil jeho předek z matčiny strany – Ebenezer Zane. V mládí projevoval zájem zejména o rybolov, baseball a psaní. Studoval zubní lékařství na Pensylvánské univerzitě , kde také hrál baseball za univerzitní tým. Roku 1905 se oženil a s pomocí své manželky a díky jejímu jmění se začal více věnovat psaní. Roku 1910 vydal svůj první úspěšný western Dědictví pouště a o dva roky později pak napsal svůj nejznámější román Jezdci z purpurových stepí . Za svůj život napsal přes 90 knih a stal se jako jeden z prvních spisovatelů díky své literární tvorbě milionářem. Zemřel 23. října 1939 ve svém domě v Altadeně v Kalifornii .

John Grisham

John Ray Grisham je americký spisovatel. Narodil se v Jonesboru v USA v baptistické rodině jako druhý ze čtyř sourozenců. Po střední škole v Southavenu se dostal na Státní mississippskou univerzitu, kde vystudoval účetnictví, rovněž zde v roce 1981 absolvoval na právnické fakultě. Poté působil jako obhájce ve věcech trestních. Nějakou dobu se věnoval také politice, kdy byl v letech 1983–1990 zvolen za demokraty členem mississippské Sněmovny reprezentantů. Právě z těchto dvou oblastí získal mnoho námětů ke svým pozdějším dílům. Dnes žije se svou ženou Renne a dvěma dětmi ve Virginii. Zkušenosti začal sbírat již v době svých studií na univerzitě, kde přispíval do místních novin. V České republice dílo Johna Grishama vydává nakladatelství Euromedia pod značkou Kalibr . Druhým románem „Firma“ zaznamenal u čtenářů obrovský úspěch. Ihned po vydání se vyšplhala na první místo amerických bestsellerů. Tam ji po dvou letech vystřídal další román „Klient“ . Ještě před ním vydal další, snad nejpopulárnější, román „Případ Pelikán“ , jehož se jen v USA prodalo na jedenáct milionů kusů. Od té doby vydává téměř jednu knihu ročně, z nichž se většina později stala bestsellery. Mnoho jeho románů bylo rovněž zfilmováno. Nejznámější je nejspíše „Případ Pelikán“ s Julií Robertsovou a Denzelem Washingtonem v režii Alana J. Pakuli. Další filmy jsou:

John Galsworthy

John Galsworthy byl anglický prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1932. Jeho nejznámějším dílem je románová trilogie Sága rodu Forsytů. Galsworthy pocházel ze zámožné středostavovské rodiny. Otec byl advokát, ředitel několika společností, matka byla dcerou továrníka. Absolvoval střední školu v Harrow a potom studoval námořní právo v Oxfordu. Byl výborný sportovec, rád hrál kriket a fotbal. Roku 1889 získal doktorát práv, advokátní praxi však neprovozoval a místo toho s podporovou otcových peněz několik let cestoval po celém světě. Navštívil Rusko, Kanadu, Austrálii, Nový Zéland i Jižní Afriku. Roku 1893 se na své cestě po jižních mořích seznámil s Josephem Conradem, tehdy ještě námořním důstojníkem, a oba budoucí spisovatelé se stali důvěrnými přáteli. Toto setkání Galsworthyho definitivně přesvědčilo, aby se vzdal právnické kariéry a zcela se věnoval literatuře. Do jeho citového vývoje prudce zasáhla láska k manželce vlastního bratrance Adě Pearsonové, která ho přivedla do konfliktu nejen s příbuzenstvem, ale i s celou pokryteckou tzv. vysokou společností. Práci advokáta se Galsworthy nevěnoval ani po otcově smrti v roce 1904, neboť rodinný majetek, který celý zdědil, mu umožnil vést finančně nezávislý život. Protože po letech útrap dosáhla Ada rozvodu, mohl se s ní Galsworthy roku 1905 oženit, a toto manželství vydrželo po celý jeho další život. V letech 1903–1923 spolu často pobývali na statku Wingstone ve vesnici Manaton v oblasti Dartmooru. Galsworthy se postupem let stal úspěšným a váženým spisovatelem. Za první světové války se přihlásil do armády, ale byl odmítnut pro krátkozrakost. Pracoval jako dobrovolník–sanitář u Červeného kříže ve Francii a Belgii. V roce 1917 odmítl povýšení do šlechtického stavu. Od roku 1918 žil v Londýně, kde vlastnil vilu Grove Lodge ve čtvrti Hampstead. V roce 1921 se stal zakládajícím členem mezinárodní organizace spisovatelů PEN...

Johann Wolfgang von Goethe

Johann Wolfgang Goethe, od roku 1782 von Goethe , byl německý básník, prozaik, dramatik a politik. Narodil se ve svobodném říšském městě Frankfurtu nad Mohanem jako syn velmi zámožné rodiny. Vystudoval práva v Lipsku a ve Štrasburku. Krátce působil jako koncipient na Říšském komorním soudu ve Wetzlaru. V roce 1775 se usadil ve Výmaru, hlavním městě malého, ale kulturně důležitého Sasko-výmarského vévodství. Zde působil jako právník, byl dvorním radou a ministrem státní správy. V mládí se seznámil s Johannem Gottfriedem Herderem, jejich přátelství a Herderova filosofie ovlivnily jeho tvorbu. V raném období své literární činnosti byl čelným představitelem hnutí Sturm und Drang. Hodně cestoval, při návštěvě Itálie, zvláště Říma a tehdy samostatné Sicílie , se seznámil s antikou, kterou pokládal za vrchol kultury. Také antické Řecko považoval za nedostižný vzor. Ve vyšším věku velmi často navštěvoval Čechy, resp. západočeská lázeňská místa, především Teplice a Karlovy Vary. Později si oblíbil Mariánské Lázně, kde se v roce 1821 seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow. Sbíral nerosty a minerály. V roce 1799 přišel do Výmaru také jeho přítel, básník a dramatik Friedrich Schiller, aby mu byl nablízku. Oba literáti se navzájem ovlivňovali a vytvářeli významná díla. Např. již rok 1797 je považován za jejich „rok balad“. Jak Goethe, tak Schiller se stali již během svého života slavnými básníky a dramatiky. Goethe zemřel ve Výmaru v roce 1832 ve věku 82 let a byl tam také pohřben. Jako význačná dějinná osobnost je uznáván jak v Německu, tak po celém světě. Johannův otec Johann Caspar Goethe studoval práva také v Lipsku a pracoval u Říšského komorního soudu ve Wetzlaru. Podnikl cesty do Paříže a Říma. Dále své povolání již nevykonával. Rodina žila z výnosů majetku ve Frankfurtu nad Mohanem, v prostorném domě v ulici Großer Hirschgraben (Velký Jelení přík...

Maksim Gor‘kij

Maxim Gorkij , vlastním jménem Alexej Maximovič Peškov , , byl ruský spisovatel, dramatik, básník a revolucionář. Bývá považován za průkopníka socialistického realismu.

Jarmila Glazarová

Jarmila Glazarová, provdaná Podivínská, byla česká spisovatelka, laureátka Státní ceny, národní umělkyně. Byla starší ze dvou dcer úředníka Gottharda Glazara a jeho manželky Gabriely, rozené Proboštové . Od roku 1902 byla rodina policejně hlášena na Královských Vinohradech . Brzy jí zemřeli rodiče; matka zemřela 17. 2. 1916), otec s dcerami se odstěhoval do Hořic, kde roku 1917 též zemřel. Jarmila Glazarová a její mladší sestra Irena se uchytily v internátní hospodářské a hospodyňské škole v Klimkovicích ve Slezsku, která fungovala za války jako lazaret. Po ukončení války a obnovení školy ji Jarmila Glazarová v letech 1919–1921 vychodila. V roce 1922 se provdala za MUDr. Josefa Podivínského , lékaře v Klimkovicích, o 29 let staršího. Život s dr. Podivínským později popsala v knize Roky v kruhu. Manžel zemřel náhle, na mrtvici a Jarmila Glazarová se přestěhovala do Prahy. Po přestěhování do Prahy se Jarmila Glazarová nejprve živila jako telefonistka a písařka. V roce 1935 začala pracovat na Rocích v kruhu, ve kterých vypisovala historii svého manželství, aniž by zpočátku měla literární ambice. Již první vydání této prvotiny v roce 1936 bylo příznivě přijato a spisovatelka např. získala Baťovu literární cenu k uctění památky TGM 10 000 Kč. Úspěch jí umožnil žít jako spisovatelka z povolání. Při přípravě svých děl Chudá přadlena a Advent trávila v letech 1939–1941 několikaměsíční období v Horní Bečvě a okolí. Jako literátka se Jarmila Glazarová po 2. světové válce věnovala publicistice. V letech 1946–1948 působila jako kulturní atašé na československém velvyslanectví v Moskvě. Ve volbách roku 1954 byla zvolena za Komunistickou stranu Československa do Národního shromáždění ČSR ve volebním obvodu Praha-město. V Národním shromáždění zasedala do září 1956, kdy rezignovala a nahradila ji Alena Be...

Nikolaj Vasil'jevič Gogol‘

Nikolaj Vasiljevič Gogol, rusky Николай Васильевич Гоголь, ukrajinsky Микола Васильович Гоголь, Mykola Vasyľjovyč Hohoľ byl ruský prozaik a dramatik ukrajinského původu, představitel ruského romantismu s velmi silnými prvky kritického realismu, za jehož zakladatele je v ruské literatuře považován.

Jacob Ludwig Karl Grimm

Jacob Ludwig Carl Grimm byl německý právník, který proslul jako jazykovědec, lexikograf, spoluzakladatel germanistiky jako vědního oboru a sběratel lidových pohádek . Roku 1802 se zapsal na univerzitu v Marburgu, kde studoval právo, jak si přál jeho předčasně zesnulý otec. Rok nato se k němu připojil i jeho bratr Wilhelm, který se vyléčil z těžké nemoci. Také on studoval v Marburgu právo. V roce 1822 formuloval první hláskoslovný zákon pro germánské jazyky, který je dodnes znám jako „Grimmův zákon“. Je autorem významného díla Deutsche Mythologie .

Wilhelm Karl Grimm

Wilhelm Carl Grimm byl německý jazykovědec, literární vědec a také sběratel pověstí a pohádek. S bratrem Jacobem vydali proslulou sbírku pohádek Kinder- und Hausmärchen. Narodil se v početné rodině právníka Phillippa Wilhelma Grimma. Otec zemřel v roce 1796, ale matka s finanční pomocí své sestry zajistila vzdělání svým synům. Wilhelm s bratrem Jacobem navštěvovali lyceum v Kasselu. V roce 1803 začal studovat právo na univerzitě v Marburgu, rok poté, co na stejný obor nastoupil i jeho bratr Jacob. Studium ukončil roku 1806 a vrátil se do Kasselu, kde pracoval jako sekretář kurfiřtské knihovny. V tomto období se začal věnovat sbírání starých lidových pohádek a pověstí. Navštívil desítky usedlostí především v oblasti Hessenska, zaznamenával příběhy a zajímal se o jejich význam při výchově mládeže. Při jejich zpracování úzce spolupracoval se svým bratrem Jacobem a v letech 1812–1815 je publikovali ve dvou svazcích pod názvem Kinder- und Hausmärchen. Byl to právě Wilhelm, kdo měl hlavní podíl na literární úpravě příběhů až do finální podoby v edici z roku 1857. V roce 1825 se oženil s Henriettou Dorotheou Wildovou. V manželství se narodily tři děti. Bratr Jacob, který se nikdy neoženil, žil s nimi ve společné domácnosti. Přestěhovali se do Göttingenu a v roce 1831 se stal knihovníkem na místní univerzitě, v roce 1835 zde získal profesuru. V roce 1837 se s bratrem připojili k protestu göttingenských profesorů proti zrušení tzv. Hannoverské ústavy a byli propuštěni. Od roku 1841 přednášel na Humboldtově univerzitě v Berlíně a s bratrem pracoval na velkém německém výkladovém slovníku . Pedagogickou činnost ukončil roku 1852 a nadále se věnoval jen své vědecké práci jako literární badatel. Zemřel v Berlíně 16. prosince 1859....

Graham Greene

Henry Graham Greene byl významný britský romanopisec 20. století. Psal také povídky, eseje, divadelní hry, scénáře, literární a filmové kritiky. Nějaký čas pracoval jako novinář a po určitou dobu byl dokonce zaměstnancem ministerstva zahraničí a agentem britské tajné služby. Jeho příběhy kombinují epiku s morálními a náboženskými otázkami z neortodoxně katolické perspektivy. Témata jeho děl mají společného jmenovatele v hlubokém, věčně pochybujícím, především však v osvobozujícím básnickém pohledu na člověka z hlediska spisovatelova základního atributu lidství – svědomí. Proto je též označován jako Dostojevský 20. století. Narodil se 2. října 1904 v anglickém Berkhamstedu v rodině ředitele prestižní internátní střední školy jako čtvrté ze šesti dětí. Jako dítě dával přednost samotě a četbě knih, především dobrodružných příběhů. Byl nesmělý a jakožto syn ředitele školy byl svými spolužáky instinktivně považován za zrádce, čímž velmi trpěl. Byl velmi frustrován citovou nepřístupností svých rodičů, především otce, a v širším okruhu rodiny přilnul pouze k jednomu ze svých strýců. V mladistvém věku byl poslán na psychiatrické léčení pro své opakované koketování se sebevraždou. Tyto zážitky popisuje později ve své autobiografii Kus života . S odcizeným revolverem – vždy puzen iracionální touhou po smrti – chodil do parku za domem rodičů, kde hrál sám se sebou ruskou ruletu – roztočil bubínek zbraně s jedním nábojem v komoře, přiložil hlaveň ke spánku a zmáčkl spoušť. Ačkoli to provedl tolikrát, že pravděpodobnost „úspěchu“ byla vysoká, nikdy výstřel nevyšel. Ozvěny traumatizujícího dětství se později často objevují ve spisovatelově tvorbě, především povídkové . Psychoterapeut, který Greena léčil, objevil v chlapci literární talent, a když pak odešel studovat do Oxfordu na Balliol College historii, stal se přispěvatelem studentských novin ...

Neil Gaiman

Neil Richard MacKinnon Gaiman je britský spisovatel se zaměřením na sci-fi a fantasy. Gaimanova rodina, byť to byli rodilí Britové, má polsko-židovské kořeny. Pradědeček Neila Gaimana emigroval z Antverp a jeho dědeček se konečně usadil ve městě Portsmouth. Gaimanovi rodiče inklinovali k scientologii, sám Gaiman ovšem toto přesvědčení nevyznává. Neil Gaiman prý uměl číst už ve čtyřech letech a byl vášnivým čtenářem. První kniha, kterou kdy četl, byl Pán prstenů ze školní knihovny . K sedmým narozeninám dostal sérii Letopisy Narnie. Jinou jeho oblíbenou četbou v dětství byla Alenka v říši divů. V roce 1983 se Gaimanovi a jeho partnerce Mary McGrath narodil první syn Michael. V březnu 1985 se Gaiman s Mary oženil a v tom samém roce se jim narodila dcera Holly . Tehdy začal novinář Gaiman psát své první povídky. Gaiman s rodinou opustil Británii a v roce 1992 se usadili v Minneapolis. S Mary se nakonec rozvedl. V červnu 2009 oficiálně potvrdil svůj vztah se zpěvačkou The Dresden Dolls Amandou Palmer a 3. ledna 2011 se s ní oženil. Na počest tohoto aktu přijal do svého jména "MacKinnon" Slávu si získal scénáři ke komiksům Sandman, který vypráví příběhy členů rodiny Věčných , hlavně osud Oneira, jinak též Morfea, pána říše snů. První díl se jmenuje Preludia a nokturna, druhý Domeček pro panenky. V roce 1996 napsal scénář k televiznímu seriálu Nikdykde a stejnojmennou knihu vycházející ze seriálu. Nikdykde je příběh jednoho vcelku obyčejného obyvatele Londýna, který pomůže dívce, kterou najde zraněnou na ulici, následkem čehož ztratí svůj stávající život, když se propadne do Podlondýna, světa zvláštních bytostí a tak trochu i kouzel. S Terrym Pratchettem napsal román z žánru humorné fantasy Dobrá znamení, příběh o zrození Antikrista a blížícím se Armageddonu, aktivně sabotovaném andělem Aziraf...

Tess Gerritsen

Čínsko-americká spisovatelka narozená v San Diegu čínským emigrantům. Má dva doktoráty. Prosadila se na literárním poli jako autorka romantických thrillerů. V roce 1996 se prosadila prvním „lékařským“ thrilerem Harvest .Její thrillery jsou vysoce hodnoceny. Podle dvou hrdinek jejích detektivek, Jane Rizzoli a Mauře Isles, byl i natočen seriál Rizzoli & Isles.

Anne Golon

Anne Golon či Sergeanne Golon je nejznámější pseudonym autorky Simone Changeux byla francouzská spisovatelka známá zejména svými romány o proslulé francouzské milostnici 17. století Angelice. Narodila se v přístavním městě Toulon jako dcera kapitána francouzského námořnictva. Jako dítě byla často nemocná, takže do školy moc nechodila a svůj proležený čas věnovala malování a psaní. To přineslo zaručeně své ovoce, protože první knihu napsala již v 18 letech. Vydané však bylo až v roce 1944. Z Anne se stala novinářka, kterou neumlčela ani válka. Díky povolení úřadů mohla opustit Paříž okupovanou nacistickými vojsky a vydala se na venkov. Jela na kole, malovala a psala. O přespání vždy zažádala v nějakém klášteře. Měla zamířeno do Španělska, ale i přes její formální žádosti o přechod byla na hranicích zadržena gestapem. Uprchnout se jí tenkrát podařilo jen zázrakem. Po válce už věděla, že ji psaní uživí, a tak se rozhodla jet do Afriky, kde dostala nabídku napsat o geologovi a chemikovi, který se v Africe zabýval těžbou zlata, o Vsevolodovi Goloubinoffim. Toto setkání bylo pro oba osudové a jeho můžete znát jako Serge Golona. Serge se proti vůli svého otce s Anne oženil a narodily se jim tři děti. Pierre , Nadia a Cyrille .

Robert van Gulik

Robert Hans van Gulik byl nizozemský orientalista, diplomat, hudebník a spisovatel, nejlépe známý jako autor detektivních příběhů o soudci Ti, jejichž hlavní postavu si vypůjčil z čínského detektivního románu z 18. století Slavné případy soudce Ti. Robert van Gulik vyrůstal v Indonésii, kde se také naučil čínsky. Od roku 1935 působil jako nizozemský diplomat v Japonsku, v Číně, v Indii a v Libanonu. Od roku 1965 až do své smrti na rakovinu v roce 1967 pak byl nizozemským velvyslancem v Japonsku. V roce 1949 Robert van Gulik přeložil do angličtiny čínský detektivní román z 18. století Slavné případy soudce Ti a vydal jej v Tokiu. Hlavní postava tohoto románu, soudce Ti, je založena na skutečné historické postavě soudce a státníka Ti Žen-ťie, který žil na konci 7. století v období dynastie Tchang, avšak v románu se vyskytují četné anachronismy z dynastie Ming . Díky překladu tohoto zapomenutého díla se Robert van Gulik začal zajímat o čínské detektivní příběhy a rozhodl se, že zkusí sám jeden takový příběh napsat. Takto vznikl román The Chinese Bell Murders, který Robert van Gulik psal od roku 1948 do roku 1950 a ve kterém si „vypůjčil“ soudce Ti a jeho pomocníky ze Slavných případů soudce Ti. Van Gulikovy příběhy soudce Ti pokračují v dlouhé tradici čínských detektivních příběhů a úmyslně zachovávají řadu klíčových prvků této literární kultury. Zejména soudce Ti ve většině van Gulikových románů souběžně řeší tři různé a často na sobě nezávislé detektivní případy, jak je to ve starých čínských detektivních románech obvyklé. Otázka, kdo zločin spáchal, resp. „utajení“ odpovědi na ni před čtenářem až do samého závěru příběhu, také nestojí tolik v centru pozornosti, jako je tomu v západních detektivkách, i když přece jen více, než v tradičních detektivkách čínských. Řadu svých románů o soudci Ti van Gulik také sám ilustroval. Na van Gulikov...

Robert Graves

Robert von Ranke Graves byl anglický badatel, literární kritik a spisovatel . Během svého dlouhého života vytvořil více než 140 děl. Jeho otcem byl anglicko-irský spisovatel Alfred Perceval Graves, matka byla německého původu. Narodil se ve Wimbledonu v Anglii. Chodil na školu Charterhouse v Godalmingu a získal stipendium na St John's College na Oxfordské univerzitě. Tak či onak, výhled na strávení čtyř let studiem latiny a řečtiny se mu v devatenácti letech moc nezamlouval. Po vzplanutí první světové války tedy téměř okamžitě narukoval do Royal Welch Fusiliers . V roce 1916 vydal svoji první básnickou sbírku Over The Brazier, ale později se svoji válečnou poezii snažil potlačit. V bitvě na řece Sommě. v témže roce utrpěl tak vážná zranění, že byla jeho rodina informována o jeho smrti. Ovšem uzdravil se, i když za cenu trvalého poškození plic. Po krátkém období zpět ve Francii strávil zbytek války v Anglii, ačkoli se snažil vrátit se zpět na frontu. V roce 1917 sehrál důležitou roli v záchraně svého známého, básníka Siegfrieda Sassoona, před válečným soudem poté, co dezertoval a napsal svému veliteli dopis, ve kterém odsuzoval válku. Tito dva důstojníci se stali blízkými přáteli, když spolu sloužili v RWF. Jeho životopisy toto dobře dokumentují a novela Pata Barkera Regeneration o tom také vypráví. Intenzita jejich raného vztahu není nikde jasněji demonstrována než v jeho sbírce Fairies and Fusiliers , která obsahuje mnoho básní oslavujících jejich přátelství. Sassoon se sám zmiňoval o „silném sexuálním elementu“, jemuž nasvědčuje silná citová povaha dochované korespondence mezi oběma muži. Díky Sassoonovi se také setkal s Wilfredem Owenem, jehož talent okamžitě rozpoznal. Owen se také zúčastnil jeho svatby s Nancy Nicholsonovou v roce 1918. Po jeho svatbě a konci první světové války znovu nastoupil na Oxfordskou univerzitu a snažil se uživit...

René Goscinny

René Goscinny byl francouzský spisovatel, humorista a scenárista kreslených seriálů s postavou Asterixe. Jeho otec, inženýr v chemickém průmyslu, pocházel z Polska a matka z Ukrajiny. V roce 1928 rodina přesídlila za prací do Argentiny. Goscinny vystudoval francouzské lyceum v Buenos Aires, poté krátce pracoval v New Yorku. Po návratu do Francie počátkem 50. let 20. století se plně věnoval literární tvorbě. Společně s ilustrátorem Jeanem-Jacquesem Sempém vytvořili postavu Mikuláše jehož příběhy zaznamenaly značný úspěch. Goscinnyho však nejvíce proslavily kreslené příběhy s postavičkami Asterixe, Obelixe a dalších Galů, jež kreslil Albert Uderzo. Tyto příběhy byly přeloženy do více než stovky jazyků a patří k nejčtenějším dílům francouzské literatury. K dalším jeho kresleným seriálům, které vznikaly současně, patří Lucky Luke, Iznogoud, Indián Umpa-pa a další. Goscinny byl také šéfredaktorem časopisu kreslených seriálů Pilote a založil společně s A. Uderzem a Dargaudem studio kresleného filmu Studios Idéfix. V něm vznikla řada animovaných filmů jako např. Asterix a Kleopatra, Daisy Town, Daltonovi na výletě aj.

Matt Groening

Matthew Abram Groening je karikaturista a tvůrce animovaných seriálů Simpsonovi, Futurama a Rozčarování. V současnosti je jejich producentem a scenáristou. Pochází z pěti dětí animátora a producenta Homera a učitelky Margaret Groeningových. Jeho starší bratr se jmenuje Mark a sestry jsou Patty, Lisa a Maggie. Jeho bratrancem je režisér a scenárista Craig Bartlett. Během studia na Lincolnově střední škole v Portlandu byl studentským prezidentem. Již tehdy kreslil. Potom vystudoval Evergreen State College v Olympii ve státě Washington, kde byl v posledním roce studia redaktorem školních novin. V roce 1987 se oženil s Deborah Caplanovou, v roce 1991 se jim narodil syn Homer a v roce 1993 syn Abe. Manželství skončilo rozvodem v roce 1999. V polovině 80. let 20. století se přestěhoval do Los Angeles, kde pracoval jako novinář. Mimo jiné pokračoval v kreslení komiksu Life in Hell , který dosud vychází v mnoha novinách a byl vydán v sérii knih School is Hell , Love is Hell , Work is Hell a The Big Book of Hell . Life in Hell si získal pozornost hollywoodského producenta a zakladatele Gracie Films Jamese Brookse, který sháněl vatu do pořadu The Tracey Ullman Show vysílaného stanicí Fox. Proto je požádal o sérii krátkých skečů. Později byl formát rozšířen, 17. prosince 1989 byl poprvé odvysílán dvacetiminutový díl . Pozornost, kterou nový seriál vzbudil, mu pak vynesla místo v hlavním vysílacím čase. Je rovněž autorem surrealistického komiksu Akbar and Jeff, jehož postavičky se poprvé objevily v roce 1984 v Life in Hell. Jeho další velmi úspěšný animovaný seriál Futurama se na obrazovkách objevil v roce 1999, poslední díl vyšel v roce 2013. V roce 2018 vytvořil svoji první produkci pro Netflix, animovaný seriál Rozčarování....

Anselm Grün

Anselm Grün, OSB je německý katolický kněz, benediktinský mnich, ekonom, filosof a teolog . Je mimořádně úspěšným autorem duchovní literatury a hlavním ekonomem opatství Münsterschwarzach. Napsal okolo dvou set knih. Řada z nich byla přeložena do několika jazyků, více než třicet titulů se dočkalo i českého vydání. Anselm Grün prožil dětství se šesti sourozenci v Lochhamu u Mnichova. V letech 1965 - 1971 studoval filozofii a katolickou teologii v St. Ottilienu a v Římě. V roce 1974 získal doktorát z teologie. Žije a pracuje v německém opatství Münsterschwarzach.

Serge Golon

Narodil se v r. 1903 v Bucharu . Francouzský geolog, prozaik a malíř ruského původu.

Gabriel García Márquez

Gabriel José García Márquez byl kolumbijský spisovatel a novinář píšící španělsky. Často je považován za nejdůležitějšího představitele tzv. magického realismu, přestože je jeho dílo příliš rozmanité na to, aby mohlo být jednoznačně zařazeno. Narodil jako nejstarší ze dvanácti sourozenců v městečku Aracataca v departmentu Magdalenana na severu Kolumbie. Dětství prožil se svými prarodiči, kteří ovlivnili jeho pozdější tvorbu. Jeho dědeček byl plukovníkem v kolumbijské občanské válce na straně liberálů, babička pak pověrčivá žena znalá lidových pověstí. Střední školu navštěvoval v hlavním městě Bogotě, na vysoké škole studoval práva, ale studia nedokončil. Od roku 1948 byl novinářem a dopisovatelem různých provinčních novin. Roku 1954 se stal zpravodajem významného bogotského listu El Espectador. Byl vyslán do Paříže, noviny však byly krátce po jeho příjezdu úředně zastaveny. Tři roky pobýval v tamním hotelu De Flandre a psal. Navštívil několik evropských zemí včetně Československa v letech 1955 a 1957. Roku 1957 se vrátil do Kolumbie, kde se jeho ženou stala Mercedes Barcha. Po nástupu Fidela Castra k moci se stal dopisovatelem kubánské tiskové agentury Prensa Latina. V padesátých letech napsal několik povídkových próz, se kterými ovšem nebyl příliš spokojen, a tak se pustil do psaní filmové kritiky, v Římě dokonce vystudoval režii. Na krátko se pak vrátil do Kolumbie, V té době se s rodinou přestěhoval do Mexika. Později v Barceloně psal i filmové scénáře. V roce 1967 se konečně dostavil literární úspěch v románu o rodině Buendíů, Sto roků samoty, za tři roky se prodalo více než půl milionu výtisků. Dílo psal zavřený v pracovně po osmnáct měsíců, než konečně vyšel s třinácti sty stránkami rukopisu notně čpícími nikotinem. Prodeje pomohly Garcíovi Márquezovi dostat se z dluhů a poskytly mu možnost věnovat se psaní po zbytek života. Po vydání románu Sto roků samoty s...

Arkadij Petrovič Gajdar

Julie Garwood

Julie Garwood se narodila v roce 1946 v Kansas City, Missouri, USA, kde také vyrůstala spolu se svými šesti sestrami a jedním bratrem. V šesti letech absolvovala operaci mandlí, což způsobilo její následné vleklé zdravotní potíže, díky nimž se naučila číst až v jedenácti letech. Během studií objevil Juliin literární talent jeden její učitel a doporučil jí, aby absolvovala roční kurs psaní. Výsledkem tohoto ročního snažení byla knížka pro děti a první historická novela Gentle Warrior. Ačkoli Julie ráda píše, nikdy neměla v úmyslu stát se autorkou na plný úvazek. Avšak její agent, poté co prodal její knížky pro děti a i historickou novelu a vydavatel požadoval další romance, byl osud Julie zpečetěn:-) Jen do roku 2000, měla Julie na kontě 15 bestsellerů - historických romancí s více jak 30miliony prodaných kopií. Po tomto úspěchu se Julie rozhodla, že teď se bude věnovat psaní románů ze současnosti. Zajímavostí je, že Julie sama odmítá číst romantické novely jiných autorek, protože si nechce dělat starosti s případným neúmyslným plagiátorstvím. A tak zatím čte jiné žánry a těší se na dobu, kdy bude v autorském důchodu a bude moci sáhnout po romantických příbězích ostatních autorek:-) Julie se vdala za Gerryho Garwooda a mají spolu tři děti. Rodina žije v Leawoodu v Kansasu.

John Gray

John Gray, americký autor knih o lidských vztazích a osobním růstu, se narodil v Houstonu roku 1951. Po střední škole nastoupil na vysokou školu svobodných umění University of St. Thomas a později na Texaskou Universitu, ale ani jednu z nich neukončil titulem. Gray žil devět let jako hinduistický mnich ve Švýcarsku a studoval s Maharishi Mahesh Yogi. Studium završil magisterským titulem od Maharishi European Research University. Později získal doktorát z psychologie na Columbia Pacific University. John Gray se oženil s autorkou Barbarou De Angelis, roku 1984 se ale rozvedli. V současné době je podruhé ženatý s Bonnie Grayovou a mají spolu 3 dcery. John Gray je celosvětově uznáván jako odborník v oblasti růstu osobnosti a vztahů mezi muži a ženami a lidské komunikace. Po více než 20 let vedl řadu seminářů na tato témata. Grayovým hlavním cílem je pomoc párům v pochopení druhého pohlaví a respektování rozdílů mezi nimi. Jeho přístup je známý specifickým humorem, laskavým přístupem a četnými příklady z praxe. Gray světově proslul především svým bestsellerem Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, kterého bylo prodáno 6 miliónů výtisků. Na svém kontě má Gray celkově přes dvacítku knih populární psychologie , přeložených do 37 jazyků, které vychází z jeho dlouholeté praxe v oboru. Ve svých knihách vysvětluje, že mezi mužskou a ženskou psychikou jsou neostranitelné vnitřní rozdíly a že harmonie mezi různými pohlavími spočívá v jejich uvědomění si a respektování, spíše než v snaze o jejich eliminaci nebo ignorování. Někteří psychologové Grayovi vyčítají přílišné zjednodušování problematiky a sklony k stereotypům. V současné době žije John Gray v severní Kalifornii se svou ženou a dcerami.

Sue Grafton

Sue Graftonová byla americká spisovatelka detektivních románů. Sue Graftonová se narodila v Louisville v Kentucky, jejím otcem byl spisovatel C. W. Grafton. Vystudovala University of Louisville, poté pracovala jako úřednice ve zdravotnictví a pokladní v kalifornských městech Santa Monica a Santa Barbara. První román dokončila ve 22 letech a pokračovala v psaní dalších, z nichž dva byly vydány. Vzhledem k tomu, že nebyly příliš úspěšné, se v následujících letech Graftonová věnovala scenáristické tvorbě. V roce 1982 vydala první román ze své detektivní série podle abecedy. Graftonová je známá především sérií detektivních románů, jejichž názvy začínají písmenem a tvoří abecední posloupnost. Děj románů se odehrává v kalifornském městě Santa Teresa a okolí a hlavní postavu v nich představuje soukromá vyšetřovatelka Kinsey Millhoneová. Doba děje prvního románu řady odpovídá roku vydání, časové mezery mezi ději následujících románů jsou však kratší než mezi vydáváním. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sue Grafton na anglické Wikipedii.

Jean-Pierre Garen

Jean-Pierre Garen, vlastním jménem Jean-Piere Goiran , byl francouzský gynekolog a spisovatel science-fiction. Byl 40 let lékař, jako jeho matka. Pracoval jako chirurg, gynekolog a porodník. Vzhledem ke svému zaměření, bojoval proti předsudkům ohledně antikoncepce. Také k tomu tématu vydal knihu: "Průvodce antikoncepcí" . Jako lékař-nadporučík byl na vojně v Alžíru, kde jako lékař viděl veškeré hrůzy války a byl z toho vcelku zděšen. Před tím byl poslán jako lékař-pozorovatel na Saharu, do Reggane, kde probíhaly první dva francouzské nukleární experimenty. Brzy poté začal psát a využíval každé volné chvíle. Jeho romány byly překládány do němčiny, nizozemštiny, italštiny, španělštiny, srbochorvatštiny, portugalštiny, řečtiny i češtiny. V jeho knihách můžete najít jeho vlastní hodnoty: kuráž, oddanost a hluboký smysl pro přátelství. Sám se přirovnává k dr. Jekyllovi. Přes den pracuje jako chirurg a večer či o víkendu a dovolené se 'proměňuje' v pana Hyde, který píše detektivní a sci-fi romány. Pod pseudonymem Hyde Garen vydal 24 detektivních románů a 47 sci-fi knih. U nás je znám svým knižním seriálem o příhodách kapitána Služby pro Dohled nad Primitivními Planetami, Marka Stonea. Klasický díl pojednává obyčejně o kapitánu Marku Stonovi a jeho příteli androidu Rayovi. Lidstvo během tisíciletí vesmírného dobývání zjistilo, že navázání kontaktu s nepříliš vyspělou civilizací může vést ke katastrofě nebo ke stagnaci méně vyspělé civilizace. Občané takové civilizace se už dále nerozvíjí, pouze kopírují to, co jim ukázala Pozemská unie. Proto je každých 50 let na každou primitivní planetu vyslána posádka o dvou pasažérech: agenta a jeho androida, aby se začlenili do tamní společnosti a zjistili co nejvíce informací o jejich způsobu života. Velmi často zde nacházíme silný kontrast mezi velmi vyspělou civilizací a civilizací primitivní. Garenova série o Marku Stoneovi patří mezi tzv. oddechovou literaturu, rozhodn...

Bee Gees

The Bee Gees byla světově proslulá popová skupina založená v roce 1958, kterou tvořili bratři Barry, Robin a Maurice Gibbovi. Název skupiny byl odvozen od iniciál "BG", což znamenalo "Brothers Gibb". Jejich kariéra trvala více než pět desetiletí a proslavili se výraznou harmonií a skladatelským umem. Zvuk skupiny Bee Gees ' se v průběhu času výrazně vyvíjel, počínaje popem ovlivněným beaty v 60. letech, poté se v polovině a na konci 70. let dostal do popředí diskotékového hnutí s hity jako "Stayin' Alive" a "Night Fever" ze soundtracku k filmu "Horečka sobotní noci", který se stal jedním z nejprodávanějších alb všech dob.

Noah Gordon

Noah Gordon je americký spisovatel. Světový úspěch si získal hlavně trilogií o lékařské dynastii Coleů . Noah Gordon se svou ženou žijí na lesní farmě v Berkshirských vrších v západním Massachusetts. Manželka je vydavatelkou místních novin, on je lékařský technik na jejich pohotovostní stanici. Mají tři odrostlé děti, Lízu, Jamie a Michaela. Při psaní trilogie se pro hodnověrnost děje nechal zaměstnat v nemocnici, studoval dějiny lékařství i různé chirurgické postupy v minulosti.

Simon & Garfunkel

Simon & Garfunkel byla americká folkrocková dvojice, kterou tvořili zpěvák a skladatel Paul Simon a zpěvák Art Garfunkel. Patřili k nejpopulárnějším nahrávacím umělcům 60. let a stali se kontrakulturními ikonami sociální revoluce tohoto desetiletí. Duo se poprvé zformovalo v roce 1956 pod názvem Tom & Jerry a dosáhlo určitého úspěchu s písní "Hey, Schoolgirl". Proslavili se však až v roce 1965 hitem "The Sound of Silence", který se objevil na jejich druhém albu "Sounds of Silence".

Genesis

Genesis je britská rocková skupina, která vznikla v roce 1967 na Charterhouse School v Godalmingu v hrabství Surrey. Původní sestavu tvořili zpěvák Peter Gabriel, klávesista Tony Banks, kytarista Anthony Phillips, baskytarista Mike Rutherford a bubeník Chris Stewart. Během své kariéry prošla skupina několika změnami v sestavě, přičemž Banks a Rutherford zůstali stálými členy. Genesis je známá svou progresivní rockovou hudbou z počátku své existence, která se vyznačovala složitými strukturami písní a propracovanou instrumentací. Po Gabrielově odchodu v roce 1975 převzal roli zpěváka bubeník Phil Collins a skupina se posunula k přístupnějšímu poprockovému zvuku.

John Green

John Michael Green je americký spisovatel a vloger. V roce 2006 získal za své první dílo Hledání Aljašky Cenu Michaela L. Printze. Jeho román Hvězdy nám nepřály z ledna 2012 se umístil na vrcholu žebříčku bestsellerů deníku The New York Times. V roce 2014 byl podle knižní předlohy natočen stejnojmenný film, ve kterém se v jedné ze scén objevil i sám autor. Doposud napsal Green sedm knih: kromě výše uvedených jsou to Papírová města , Příliš mnoho Kateřin, Will Grayson, Will Grayson , Sněží, sněží... a zatím poslední Jedna želva za druhou. Do češtiny všechny knihy přeložila Veronika Volhejnová. Green je nejen světoznámý spisovatel, ale patří i k nejznámějším osobnostem na YouTube. V roce 2007 John Green spolu se svým bratrem Hankem založili kanál VlogBrothers. Od té doby John a Hank zavedli projekty jako Project for Awesome nebo VidCon a vytvořili jedenáct online sérií včetně vzdělávacího programu Crash Course, kde publikují videa z oblasti historie, literatury, přírodních a humanitních věd. V roce 2014 ho časopis Time zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Green je díky rychlému vzestupu popularity a osobitému hlasu považován za spouštěče významného obratu v literatuře pro mládež . A. J. Jacobs z The New York Times ve své recenzi románu Winger od Andrewa Smithe použil termín „GreenLit“. Označil tak young adult knihy, v nichž je možné najít „vybroušené dialogy, nedokonalé dospělé vzory, občasné popíjení alkoholu, neopětovanou lásku a jeden či víc srdceryvných zvratů.“ Podle Wall Street Journal Greenovi „někteří připisují nastolení nové zlaté éry současné realistické literatury pro mládež, která nastala po více než desetileté dominanci knih o mladých čarodějích, třpytivých upírech a dystopiích...

Jiří Gruša

Jiří Gruša byl český básník, prozaik, překladatel, literární kritik, diplomat a politik. Od června 1997 do ledna 1998 zastával post ministra školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve druhé Klausově vládě . V letech 2003 až 2009 byl prezidentem mezinárodního centra PEN klubu. Pro jednu ze svých knih použil pseudonym Samuel Lewis. Narodil se v Pardubicích. Jeho otec byl technickým úředníkem, který byl po válce nucen se přihlásit do dolu v rámci náboru pracující inteligence. Po absolvování středoškolského studia v Pardubicích byl Gruša, nyní pocházející z dělnické rodiny, přijat na Karlovu univerzitu, aniž by musel vstoupit do komunistické strany. Nejprve studoval český jazyk a historii, po roce přešel na Filozofickou fakultu studovat obory filozofie a historie. Během studia se u něho začal projevovat organizační talent, díky kterému působil na pozici redaktora v různých literárních časopisech. Svou poezii pravidelně zasílal do redakcí pražských novin, kde se jeho básně setkávaly vždy s odmítavou odpovědí redakcí pro intelektuální obsah a neplnění potřebných ideových předpokladů. Vysokou školu ukončil v roce 1962, kdy vyšla jeho básnická sbírka Torna. V tomto roce také nastoupil základní vojenskou službu. Dále se věnoval básnické tvorbě. V roce 1963 byla v pražských novinách zveřejněna část jeho práce, která byla vytržena z kontextu. V této práci byly zmíněna i osoba Fidela Castra. Díky tomu byl pozván do Dobříše, kde se setkal s celou řadou mladých spisovatelů. Zde vznikla myšlenka vzniku časopisu pro mladou literaturu, proto zorganizoval vše potřebné a ještě během jeho vojenské služby vznikl časopis Tvář, s odkazem na Františka Halase, jehož se stal redaktorem. Po měsíci působení v časopise Tvář, se objevil v tisku článek jeho přítele z Pardubic Vladimíra Medka, pojednávající o tom, že není správné, aby nevycházely starší básně bez stalinských ve...

David Gemmell

David Gemmell byl anglický spisovatel fantasy literatury. Gemmellovy knihy v Česku vydávalo nakladatelství Návrat, nyní je ve stejné edici publikuje Perseus. Již v 16 letech byl vyloučen ze školy za organizování hazardních her a musel začít pracovat. V noci si přivydělával jako vyhazovač z nočních klubů, k čemuž mu značně dopomáhala jeho robustní postava, ale k násilí se uchyloval jenom minimálně a to díky své neobyčejné výřečnosti. Pracoval také jako novinář na volné noze pro několik významných deníků . Zemřel 28. července 2006 po prodělané operaci srdce. Každou jeho knihu lze číst samostatně a další díly jen volně navazují. Následuje seznam jeho knih .

Sigrid-Maria Größing

Sigrid-Maria Größing je historička, spisovatelka a germanistka. Sigrid-Maria Großing po absolvování vysokoškolského studia historie, zeměpisu a literatuře, věnovala výuce na různých středních školách v Rakousku a Bavorsku. Později absolovovala doktorské studium historie a získala titul Ph.D. Vydala několik knih, především o dějinách habsburské dynastie, ale také několik kuchařek. Po úspěchu jejích prvních knih, které byly přeloženy do několika jazyků, se může od roku 1986 plně věnovat spisovatelské činnosti. Größing je vdaná a má dvě dospělé děti . Společně s manželem žije v Grossgmain u Salcburku.

Trygve Gulbranssen

Trygve Emanuel Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář. Aktivně pracoval v norském sportovním hnutí a zaměřil se na sportovní činnost mládeže. Světové proslulosti získal románovou trilogií Věčně zpívají lesy , Vane vítr z hor a Není jiné cesty . Jedná se o rodovou ságu z drsného norského selského prostředí. Romanticky v ní ale líčí severskou přírodu v kontrastu s tvrdým životem i vztahy venkovských Seveřanů.

Ivan Aleksandrovič Gončarov

Ivan Alexandrovič Gončarov byl ruský spisovatel. Počátky jeho tvory jsou spojeny s tzv. naturální školou, postupně však její rámec přerostl. Romány: Hrdinou Strže je šlechtic Rajskij, člověk inteligentní a umělecky nadaný, který však nedokáže žádný svůj projekt dovést do konce. Rozčarován petrohradskou společností, odjíždí k příbuzným na venkov, kde poznává tři podoby ženství, symbolizující tři možnosti dalšího vývoje Ruska: babička je přísná, ale spravedlivá a ušlechtilá aristokratka, staromódní, ale velmi schopná statkářka. Sestřenice Marfinka je dobrosrdečná, poddajná a prostoduchá hospodyně, která je šťastná ve svém jednoduchém venkovském životě. Její sestra Věra je romantická a hrdá intelektuálka, která prožije tragické milostné vzplanutí k místnímu anarchistovi Volochovovi. Strž, ve které se spolu scházejí, symbolizuje temné síly, které ohrožují tradiční pořádek.

Elinor Glyn

Anglická scenáristka a spisovatelka ženských romantických příběhů.

Greenhorns

Greenhorns je česká country a bluegrassová skupina, kterou v roce 1965 založil kytarista a zpěvák Zdeněk Rytíř. Název kapely byl inspirován výrazem "greenhorn", označujícím nezkušeného člověka, který podle nich reprezentoval jejich počáteční vstup do žánru country. V průběhu let se Greenhorns stala jednou z nejvýraznějších a nejvlivnějších skupin na české country scéně.

Klement Gottwald

Klement Gottwald byl československý komunistický politik, jenž byl od roku 1929 poslancem Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí . Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Přesné místo narození je nejasné. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou. Ta, stejně jako on, měla nemanželský původ. Narodila se Rosálii Holubové, vdově po Augustínu Žitníkovi, čeledínu v Kopřivnici. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Dceru Martu měli za svobodna, sezdáni byli až 21. března 1928. Jejich dcera byla manželkou Alexeje Čepičky. V letech 1915–1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu – Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni. V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920–1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník. Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou org...

Philippa Gregory

Philippa Gregory se narodila v Keni, ale od dvou let žije ve Velké Británii. Na univerzitě v Edinburghu získala doktorát v oboru anglické literatury 18. století. Napsala mnoho zajímavých historických románů, i příběhu ze současnosti, do češtiny byly však přeloženy jen některé z nich. Jejím bestsellerem se stal román Králova přízeň , který byl dokonce roku 2008 zfilmován a hrály v něm takové hvězdy jako jsou Eric Bana, Scarlett Johansson a Natalie Portman.

Richard Gordon

Gordon Stanley Ostlere, známý pod pseudonymem Richard Gordon , byl britský lékař a spisovatel. Gordon se proslavil sérií knih z lékařského prostředí, jeho romány Doktor v domě či Doktor na moři a další byly přeloženy i do češtiny s ilustracemi Adolfa Borna. Podle jeho knih vzniklo sedm filmů a televizní seriál.

Katarína Gillerová-Brezníková

Slovenská ekonomka, středoškolská pedagožka, spisovatelka a publicistka.

Jiří Grygar

Jiří Grygar je český astronom a astrofyzik, popularizátor vědy v oblasti astronomie, astrofyziky a vztahu vědy a víry, držitel několika ocenění. Je znám též jako dlouholetý člen Českého klubu skeptiků Sisyfos a jako člen a bývalý vicepresident Evropské rady skeptických organizací. Je členem Učené společnosti ČR, v letech 2004–2008 byl jejím předsedou. Narodil se 17. března 1936 u československých hranic ve slezském Heinersdorfu , tehdy součásti Německa v rodině československého celníka Josefa Grygara. V mládí býval skautem v oddíle v brněnských Černých Polích, do oddílu chodil i po přestěhování do Opavy. Absolvoval jedenáctiletku v brněnských Husovicích, kde odmaturoval v roce 1954. Mezi lety 1954 a 1957 studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, v letech 1957−1959 vystudoval na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy astronomii. Roku 1963 získal v Astronomickém ústavu Československé akademie věd hodnost kandidáta věd, o čtyři roky později na Matematicko-fyzikální fakultě UK titul RNDr. Od roku 1959 je členem Československé, resp. České astronomické společnosti, v letech 1992–1998 byl jejím předsedou. Po vystudování astronomie pracoval až do roku 1980 v Astronomickém ústavu ČSAV, od té doby působí ve Fyzikálním ústavu Československé akademie věd / Akademie věd České republiky. Má 3 děti, z nichž nejmladší je Lukáš Grygar, překladatel, publicista a odborník na počítačové hry. Jiří Grygar působí v Oddělení astročásticové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR. Celý život se věnuje také popularizaci astronomie a příbuzných oborů fyziky. Publikoval více než dvě stě odborných prací a řadu populárně-naučných publikací. Je autorem, spoluautorem a přispěvatelem mnoha rozhlasových a televizních vzd...

Jan Galandauer

Jan Galandauer je český historik zaměřený na období přelomu 19. a 20. století v habsburské monarchii a Československu. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde později též přednášel. Do roku 1966 byl vědeckým pracovníkem Muzea Klementa Gottwalda, poté až do roku 1990 působil v Ústavu dějin socialismu, resp. Ústavu marxismu-leninismu. Pro léta 1990–2002 se jeho působištěm stal Historický ústav Armády ČR – Památník odboje. Byl členem redakčních rad periodik Husitský Tábor a Historie a vojenství. V "Rudém Právu" dne 14. září 1987 vyšel jeho obsáhlý článek k padesátému výročí úmrtí prvního prezidenta republiky T.G. Masaryka s fotografií Masaryka a Gorkého, za jejich prázdninového pobytu na ostrově Capri. Předmětem jeho specializace jsou politické dějiny pozdní habsburské monarchie, okolnosti vzniku Československa a odboj za první světové války. Kromě toho se věnuje problematice historických tradic. Nemalou část jeho díla představují biografie a početná je jeho popularizační tvorba v rámci žánru literatury faktu. V anketě časopisu Dějiny a současnost o nejlepší historickou knihu zvítězila v roce 2002 jeho publikace o bitvě u Zborova. Jeho matkou byla básnířka Jarmila Urbánková.

George Gershwin

George Gershwin byl americký skladatel a klavírista, jehož skladby zahrnovaly jak populární, tak klasické žánry. Gershwin se narodil 26. září 1898 v newyorském Brooklynu, svou kariéru zahájil jako písničkář v Tin Pan Alley a brzy se stal uznávaným skladatelem broadwayských muzikálů. Mezi jeho nejslavnější orchestrální skladby patří "Rapsodie v modrém" , v níž se plynule prolíná klasická hudba s jazzovými vlivy, a "Američan v Paříži" , tónová báseň inspirovaná pobytem Gershwina ve Francii. Obě skladby jsou proslulé svou inovativností a staly se základními díly amerického hudebního repertoáru.

Aleksandr Stepanovič Grin

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Achille Gregor

Achille Gregor byl český redaktor, scenárista, humorista a spisovatel. Narodil se v rodině advokátního úředníka a baletky Národního divadla. Jméno dostal po italském kmotrovi. V rodné Praze absolvoval větší část dvouleté obchodní školy , pak vystřídal celou řadu různých povolání, učil se také automechanikem. Byl úředníkem a zároveň redaktorem Trampského zpravodaje, reklamním pracovníkem divadla D 34, jehož hlavním dramaturgem, režisérem a vlastníkem divadelní koncese byl Emil František Burian, vydavatelem studentského satirického časopisu H2SO4 , redaktorem Českého slova a také filmovým statistou. Od roku 1935 byl zaměstnancem koncernu Melantrich. Vedl filmovou rubriku jeho deníku Telegraf. Na sklonku 2. světové války byl pracovně nasazen do továrny v Praze Holešovicích. Kvůli první manželce, Židovce polského původu a komunistce, která na začátku války uprchla do Anglie, byl vyšetřován gestapem. Po skončení 2. světové války pomáhal tři měsíce jako dobrovolný ošetřovatel v Terezíně. Pak na čtyři měsíce přijal možnost pobýt u kamaráda v Anglii. Po návratu do Prahy se stal stálým spolupracovníkem časopisu Dikobraz, v letech 1969 – 1979 byl redaktorem sobotní přílohy deníku Svobodné slovo Kvítko. Podobal se herci Miloši Kopeckému, s nímž si jej lidé často pletli. Je znám jako autor fejetonů, příběhů podaných s humorem až satirou. První takové práce napsal ještě během války . Napsal též několik cestopisů, velice populární kuchařku, knihu životopisů a divadelních scénářů. Některé z cestopisů byly vydány v přílohách časopisů. Tomu všemu se vymyká jeho scifistická práce, novela Odnikud nikam, která byla vydána jako románová příloha časopisu Svět sovětů v roce 1964. Popisuje vznik třetí světové války a život na Zemi po ní....

Mario Grazia

Italský kuchař, cukrář a instruktor kuchařského umění.

Jackson Gregory

Středoškolský učitel, žurnalista, jeden z úspěšnějších amerických autorů z první poloviny dvacátého století. Drtivá většina jeho knih byly westerny. Formou příběhů byla obvykle úspěšná kombinace množství akce, dobrodružství a napětí spolu se spolehlivou dějovou linií. Jackson sám byl skutečně také v mládí kovbojem, pracujícím na dobytčích rančích v Nevadě.

František Gellner

František Gellner byl český básník, prozaik, kreslíř, malíř, karikaturista a ilustrátor, představitel tzv. generace anarchistických buřičů. František Gellner se narodil v Mladé Boleslavi v rodině nepříliš zámožného židovského obchodníka, cestoval s otcem jako kramář na pouti a díky tomu poznával pouťovou atmosféru, nalézal zde inspiraci. V rodném městě navštěvoval gymnázium. Po maturitě v roce 1899 dva roky studoval techniku ve Vídni. Od roku 1901 studoval na báňské akademii v Příbrami. Roku 1905 odjel studovat malířství do Mnichova a Paříže. V roce 1909 zahájil své studium na malířské akademii v Drážďanech, o rok později však znovu odjel do Paříže. Od roku 1911 žil v Brně, pracoval jako kreslíř v redakci Lidových novin, je autorem mnoha karikatur spisovatelů a novinářů. Později proslul také jako fejetonista a prozaik. Účastnil se rovněž politického života. Po vypuknutí první světové války v srpnu 1914 narukoval do rakousko-uherské armády. Z Mladé Boleslavi byl odvelen na haličskou frontu. Pochod ho však vyčerpal a dne 13. září si nakonec lehl u silnice, kde čekal na svůj osud. Od té doby byl prohlášen za nezvěstného. Přesné datum a místo jeho úmrtí není známo. Od roku 1946 je po něm pojmenována ulice Gellnerova v městské části Brno-Jundrov. „Nechci se vyvyšovat, ale průkopníci nových směrů uznají, že já to byl, jež zavedl do českého básnictví moderní vymoženosti jako pivo, viržinka atd. Volný verš jsem si neoblíbil, je v něm málo citu. Proti upřílišněným požadavkům srdce je marno bojovat.“ Od svých současníků se odlišoval antiliterárností: Básničky se podobají písničkám, jsou jednoduché, mají krátké verše, většinou i krátké strofy, některá strofa se i opakuje jako refrén, nepoužívá obrazná pojmenování, ale pojmenovává přímo, básně mají písňovou formu. Gellnerovy verše jsou prosté, mají pravidelný verš i rým a blíží se prozaickému sdělení. Jsou n...

Pavel Grym

Pavel Grym byl český novinář a spisovatel. Narodil se v Náchodě, v rodném městě maturoval v roce 1949, v době, kdy byl prosperující obchod jeho otce znárodněn. Začal studovat češtinu a divadelní vědu na Filozofické fakultě, po roce přešel na AMU, odkud byl pak z politických důvodů vyloučen, po vojně však školu dokončil. Od roku 1956 do začátku tzv. normalizace byl redaktorem Lidové demokracie, potom tiskovým referentem v Divadle Spejbla a Hurvínka. Pavel Grym psal do novin a časopisů, dělal dramatizace pro rozhlas i televizi, psal knížky pro děti nebo texty na gramofonové desky. Celý dospělý život žil v Praze, ale zemřel v léčebně pro dlouhodobě nemocné v Humpolci.

Josef Glückselig

Josef Glückselig, křtěný Josef Alexandr Jaroslav byl český malíř, krajinář. Narodil se v Praze na Novém městě v rodině bankovního úředníka Miroslava Glückseliga a jeho ženy Jaroslavy roz. Bělohradské. Měl 5 sourozenců, nejstarší byla sestra Jarmila , dále pak následovali starší bratři Miroslav , Alexandr , Vladimír a mladší bratr Richard . Základní vzdělání a 4 třídy reálky absolvoval na Praze VI, dále absolvoval 1 ročník Maděrovy obchodní školy a v letech 1929-1935 studoval na pražské malířské akademii. Zde pak absolvoval ve školním roce 1929/1930 tzv. přípravku u prof. Josefa Loukoty. V následujícím školním roce II. ročník všeobecné školy u prof. Vratislava Nechleby a v roce 1931/1932 III. ročník všeobecné školy u prof. Otakara Nejedlého. U téhož profesora pak studoval další tři roky, kde následně získal diplom z krajinomalby. V polovině 30. let získal cestovní stipendium Mohr-Piepenhagenové a později i Hlávkovo cestovní stipendium. Josef Glückselig podnikl studijní cesty po Jugoslávii a následně roku 1937 poprvé vystavil svá díla s dalmatskými a třeboňskými motivy v Šlajsově Modrém saloně na Praze 7. V letech 1939-1952 byl členem Jednota umělců výtvarných a pravidelně i obesílal tyto výstavy.

Jostein Gaarder

Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelka. Jeho matka Inger Margrethe je autorkou několika knih pro děti. Jostein studoval skandinávské jazyky a teologii na univerzitě v Oslu, v letech 1981–1991 vyučoval filosofii a literaturu na vysoké škole v Bergenu. V této době napsal spolu se svými kolegy šest učebnic k dějinám náboženství a filosofie. Mezinárodní úspěch Sofiina světa: "románu o dějinách filozofie" vydaného v roce 1991 mu umožnil se psaním živit. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie. Anna – Jaký bude rok 2082? Anně je 16 let, baví ji přírodovědný kroužek a moc by chtěla vědět, jak bude vypadat svět v budoucnosti. To se jí vyplní – po gaarderovsku – prostřednictvím snu. Anna se ocitne v roce 2082 a zjistí, že svět budoucnosti vypadá docela jinak. Kam zmizel hmyz potřebný k opylování stromů, proč vyhynula některá zvířata? V knize najdou čtenáři řadu opakujících se motivů ze Sofiina světa. Místo filosofie a dějin myšlení se román zajímá o přírodu a ekologii. To je otázka Odkud a kam jdeme? Byl svět odjakživa? Bude dál existovat, až tu nebudu? Kniha otázek, které  sestavil Jostein Gaarder s hlubokým porozuměním a citem pro dětské chápání a vnímání. Každá otázka navozuje okruh dalších a dalších témat, o nichž si budou děti s rodiči povídat. Jostein Gaarder, autor románu o dějinách filosofie Sofiin svět, dokázal, že stejně citlivě dokáže promlouvat k  dětem jako k teenagerům.   Dívka s pomeranči Oduševněle napsaný zamilovaný příběh, který osloví čtenáře všech věkových kategorií. V průběhu jednoho večera, během něhož 15let...

Clive Gifford

Britský autor a editor knih pro děti a mládež.Věnuje se i literatuře faktu a žurnalistice.

Locomotiv GT

Locomotiv GT , často zkráceně LGT, byla významná maďarská rocková skupina založená v roce 1971. Skupinu založili kytarista Gábor Presser, baskytarista Tamás Barta, bubeník József Laux a zpěvák a kytarista Károly Frenreisz. Rychle se stali jednou z předních kapel maďarské rockové scény a byli známí svou fúzí rocku, funku, blues a jazzových prvků. Jejich debutové album s vlastním názvem " Locomotiv GT " vyšlo v roce 1971 a prosadilo se jako významná síla v hudebním průmyslu.

Jean Giono

Jean Giono byl francouzský spisovatel, jehož románové dílo se zabývalo vesnickým životem v Provence, bylo ovlivněno panteismem a starými mýty. Pocházel z chudé rodiny piemontských přistěhovalců, středoškolská studia nedokončil a pracoval jako bankovní úředník, od roku 1930 byl spisovatelem na volné noze. Jean Giono je literárně nezařaditelný, celý svůj tvůrčí život se pohyboval na okraji literární tvorby ostatních autorů. Přesto udržoval přátelství např. s André Gidem, André Bretonem či Albertem Camusem. Giono byl po vlastních zkušenostech z bojišť první světové války přesvědčeným pacifistou, který prohlásil: „Být Francouz není žádná výhra. Jediná výhra je být živ.“ Po druhé světové válce byl proto obviněn z podpory kolaborantského vichistického režimu, byl nakrátko uvězněn a měl do roku 1948 zákaz publikování. V roce 1953 mu byla udělena Literární cena knížete monackého, v roce 1954 byl zvolen členem Goncourtovy akademie. V roce 1961 byl předsedou poroty filmového festivalu v Cannes. Podle vlastního scénáře natočil v roce 1960 film Crésus s Fernandelem v hlavní roli, v roce 1968 byl jedním ze scenáristů televizního seriálu Provinces. V roce 1972 byla založena společnost L'Association des amis de Jean Giono, která vydává časopis Revue Giono a pečuje o spisovatelův dům Lou Paraïs v Manosque, zapsaný na seznamu Monument historique. Od roku 1990 uděluje nadace Pierra Bergé cenu Grand Prix Jean Giono za francouzskou literaturu především v oblasti románu a vypravěčské umění v duchu J. Giona.

Théophile Gautier

Théophile Gautier byl francouzský spisovatel, básník, dramatik a kritik. Narodil se v rodině royalistického úředníka v Tarbes v departmentu Hautes-Pyrénées. V roce 1814 se rodina přestěhovala do Paříže. Zde studoval na prestižních středních školách Lycée Louis-le-Grand a Lycée Charlemagne. Zde navázal přátelství s Gérardem de Nerval. Původně studoval tři roky malířství u Louis-Édouard Rioulta. Pétrus Borel a Gérard de Nerval jej představili Victoru Hugovi. Toto setkání jej vedlo k rozhodnutí stát se básníkem. Byl členem kroužku Le Petit-Cénacle , jehož členy byli Prosper Mérimée, Théophile Gautier, Gérard de Nerval, Philothée O'Neddy, Xavier Forneret, Charles Lassailly, kteří se scházeli v ateliéru sochaře Jehana Duseigneur. V únoru roku 1830 se zúčastnil jako jeden z hlavních organizátorů slavné premiéry Hugovy hry Hernani v divadle Comédie-Française známé jako „Bitva o Hernaniho“. Tato hra byla manifestem nastupujícího romantismu proti zavedené klasicistní linii. Gautier byl přítelem řady romantiků, Charles Baudelaire mu věnoval své Květy zla . Ve vlastní tvorbě se však nenechává romantismem omezovat a mísí ve svých pracích nejrůznější vlivy. V polovině třicátých let se jeho rodiče odstěhovali do Passy. Gautier, který žil se svými přáteli bohémským životem, se musel sám živit. Na Balzacovu přímluvu začal psát do Chronicle de Paris, kde otiskl několik povídek a kritik. Poté přešel do Figara a později do La Presse. Zde debutoval článkem o malbách Eugèna Delacroix. Dále napsal drtivou kritiku obrazu Cromwell nad rakví Karla I.. Tímto článkem napadl měšťanského malíře Hippolyte Delaroche na vrcholu popularity. Později začal otiskovat i divadelní kritiky. Ze své cesty do Belgie s Gérardem de Nerval napsal první cestopisnou reportáž, později otištěnou v knize Zigzags. V květnu 1840 odjel do Španělska, kde krát...

Dmitrij Aleksejevič Gluchovskij

Ruský spisovatel a novinář.

Zdeněk Galuška

Zdeněk Galuška byl moravský spisovatel, malíř a ilustrátor, lidový vypravěč a písmák, autor populárních soudniček, jež byly posléze vydány v povídkovém souboru pod názvy Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí . Obě knihy posléze velice zpopularizoval stejnojmenný televizní seriál Slovácko sa nesúdí scenáristy Petra Tučka, v němž hlavní roli stařečka Pagáča ztvárnil slovenský herec Jozef Kroner, kterému zdatně sekundoval Oldřich Velen. Obě knihy jsou zajímavé a půvabné nejen svým osobitým a vkusným lidovým humorem, ale také svým nezvyklým jazykem, neboť jsou psány v původním slováckém nářečí.