Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1 - 60 z celkem 8498 záznamů
František Hrubín
František Hrubín byl český spisovatel, básník , později básník obav, dramatik, scenárista, překladatel knížek především z francouzštiny. Narodil se na Královských Vinohradech v domě čp. 486 v rodině stavitelského asistenta Františka Hrubína z Břežan a Anny, rozené Novotné z Lešan . Rodina žila na Královských Vinohradech, po vypuknutí první světové války ale otec narukoval. Matka se proto v roce 1914 přestěhovala, s Františkem i jeho jednoročním bratrem Josefem, ke svému otci, chalupníku Josefu Novotnému, do Lešan. V Lešanech v Posázaví prožil František Hrubín své dětství a v letech 1916–1922 zde chodil do školy. Posázaví, které zobrazil např. v dílech Romance pro křídlovku, Zlatá reneta či Lešanské jesličky, zůstalo jeho celoživotní inspirací. Studoval na několika gymnáziích v Praze, po maturitě v roce 1932 se neúspěšně pokoušel vystudovat filozofii a práva na Karlově univerzitě. Od roku 1934 byl zaměstnán v Městské knihovně v Praze a později na ministerstvu informací. V roce 1946 se stal spisovatelem z povolání. 2. prosince 1939 se oženil s Jarmilou Holou, s níž měl dceru Jitku a syna Víta . Výrazně se podílel na založení dětského časopisu Mateřídouška, v letech 1945–1948 ho redigoval. Na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů spolu s Jaroslavem Seifertem odvážně kritizoval spojení literatury a politiky. Zastal se zde nejen perzekvovaných, ale i zavřených básníků . Emotivně odmítl odsuzující názory Ladislava Štolla na poezii Františka Halase. Na sjezdu byl též zvolen do Ústředního výboru Svazu. Jeho vystoupení vedlo nejprve k zákazu literární činnosti, velice brzy mu bylo povoleno překládat a psát literaturu pro děti, jeho samostatná tvorba procházela různými obdobími zákazů a vydáván...
Více od autora
Jaroslav Hašek
Jaroslav Hašek byl český spisovatel, publicista a novinář, autor druhé nejpřekládanější knihy české literatury , proslulých Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války. Rod Hašků z otcovy strany byl sedlácký a měl kořeny v jihočeských Mydlovarech. Haškův dědeček z otcovy strany, František Hašek, byl poslancem Českého zemského sněmu a později i tzv. kroměřížského sněmu. Byl rovněž účastníkem bojů na barikádách v Praze v roce 1848. Podle některých pověstí spolupracoval s Michalem Bakuninem během jeho pobytu v Čechách v roce 1849. Rod matky Kateřiny, rozené Jarešové, byl také z jižních Čech, kdy jeho děd Antonín Jareš i praděd Matěj Jareš byli knížecí schwarzenberští baštýři v Krči čp. 32. Jeho otec Josef Hašek, učitel matematiky a náboženský fanatik, předčasně zesnul na intoxikaci alkoholem. Zaháněl jím bolesti způsobené rakovinou. Chudoba pak donutila jeho matku Kateřinu se třemi dětmi stěhovat se více než patnáctkrát. Ve čtyřech letech lékař u malého Jaroslava diagnostikoval srdeční vadu a zakrnělou štítnou žlázu. Kvůli tomu Jaroslav strávil v dětství hodně času na venkově, u dědečka z matčiny strany, na tzv. Ražické baště, a to zejména se svým mladším bratrem Bohuslavem. V dětství na něho Jaroslav žárlil a několikrát se dokonce pokusil mu jako miminku ublížit. Později měli ale mimořádně silný vztah a hodně spolu pěšky cestovali. Bohuslav se upil k smrti rok po Jaroslavově úmrtí. Dětství Haškovo bylo běžné, klukovské, prodchnuté dobrodružstvími s vrstevníky a četbou Karla Maye a Julese Verna. To se však změnilo v Haškových jedenácti letech, kdy se do Lipové ulice, kde tehdy Haškovi bydleli, nastěhoval vysloužilý námořník Němeček. Dospívajícího Haška si obtočil kolem prstu, tahal z něho peníze, které Hašek i kradl doma, a začal ho vodit do hospod, včetně neblaze proslulé Jedové chýše v Apolinářské ulici, kde ho učil pít alkohol...
Více od autora
Bohumil Hrabal
Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kilian byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se po Jaroslavu Haškovi, jehož Osudy dobrého vojáka Švejka byly přeloženy do 58 jazyků, a Karlu Čapkovi, jehož díla byla přeložena do mnoha jazyků, např. drama R.U.R. do více než 30 jazyků, třetím nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Stálý host hospody „U Zlatého tygra“ v Praze na Starém Městě a důležitý člen tzv. Hrabalovy Sorbonny . Doživotní prezident hospodské přístolní společnosti zvané Zlatá Praha. Narodil se v Židenicích svobodné matce Marii Kilianové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blehovi , který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Do tří let žil u prarodičů v Brně. Matka pracovala jako pomocná účetní v městském pivovaru v Polné, kde se seznámila s budoucím manželem, hlavním účetním Františkem Hrabalem , za kterého se provdala v děkanském chrámu v Polné dne 7. února 1916. Dne 26. prosince téhož roku dal František Hrabal písemný souhlas s tím, aby syn jeho ženy Bohumil mohl užívat jeho příjmení. Dne 25. září se narodil Hrabalův nevlastní bratr, Břetislav Josef Hrabal. Rodiče se aktivně věnovali divadlu, kde se objevil i malý Bohumil Hrabal, když 16. května 1918 hrál v Jiráskově Vojnarce. V srpnu 1919 se čtyřčlenná rodina přestěhovala do Nymburka. Svá středoškolská léta zahájil v primě na brněnském gymnázium. První rok studia na této škole zakončil s několika nedostatečnými. Po tomto nezdaru studoval na reálce v Nymburce. Po zvládnutí prvního ročníku, pokračovalo jeho studium bez dalších zdržení až do kvarty, kde podruhé propadl. Roku 1934 odmaturoval na nymburském gymnáziu. Po další maturitě na českobrodském gymnáziu z l...
Více od autora
Miroslav Horníček
Zasloužilý umělec Miroslav Horníček byl český herec, spisovatel, dramatik, režisér, výtvarník, glosátor a divadelní teoretik. K divadlu se dostal na plzeňské reálce, kde chodil do ochotnického spolku a se spolužáky založil Studentský avantgardní kolektiv. Po vystudování byl krátce zaměstnán jako úředník v plzeňské nemocnici. V roce 1941 přijal angažmá v Městském divadle v Plzni, brzy po válce odešel do Prahy. Nejprve hrál v Divadle Větrník, o rok později nastoupil k bratrům Oldřichu a Lubomíru Lipským do Divadla satiry. Poté hrál šest let na scéně Národního divadla. V roce 1955 se stal partnerem Jana Wericha v Divadle ABC . S Werichem hrál šest let, například ve hrách Těžká Barbora nebo Husaři. Po Werichově odchodu roku 1961 vytvořil podobnou dvojici s Milošem Kopeckým. Nehráli však spolu dlouho. Už v roce 1962 se stal na dva roky členem Hudebního divadla v Karlíně a záhy i Divadla Semafor, kde účinkoval například ve hře Člověk z půdy. Působil i v Městských divadlech pražských, velmi známé a značně populární byly jeho Hovory přes rampu, kde přímo z divadelní rampy odpovídal na živé dotazy diváků kladené z hlediště a tak neformálně besedoval s publikem. Hrál také ve filmech. Ztvárnil hlavní role ve filmech Táto, sežeň štěně! a Kam čert nemůže a v televizním seriálu Byli jednou dva písaři, dále několik vedlejších rolí v mnoha dalších filmech, z nichž nejznámější je role Krásného prince ve filmové pohádce Byl jednou jeden král. V roce 1965 si zahrál v komediálním snímku z produkce východoněmecké Defy Bez pasu v cizích postelích. Známé je také jeho působení v roli moderátora filmového zpravodajství z Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. V roce 1966 byl zvolen králem Pražského a Plzeňského Majálesu. V roce 1968 byl jmenován zasloužilým umělcem. V roce 1967 se účastnil avantgardního projektu Kinoautomat autorů Radúze Činčery, s...
Více od autora
Ernest Hemingway
Ernest Miller Hemingway , anglicky: IPA byl americký spisovatel. Je považován za čelného představitele tzv. ztracené generace. V roce 1953 byl oceněn Pulitzerovou cenou, o rok později pak získal Nobelovu cenu za literaturu. Hemingway byl mistrem krátkých forem v próze a jeho úsporný styl se stal pojmem v moderní světové literatuře. Otec Clarens Ed Hemingway byl lékař, matka Grace se věnovala hudbě a byla velice zbožná. Bydleli v Oak Parku na předměstí Chicaga, chatu pojmenovanou Windermere měli u jezera Walloon na severu Michiganu. Na druhé straně jezera koupili později také usedlost nazvanou Longfieldská farma, kde rodina trávila letní měsíce. Ernest se narodil roku 1899 jako druhý ze šesti dětí – měl ještě čtyři sestry a nejmladšího bratra Leicestra. Matka z něj chtěla mít slušně vychované dítě, jejich vztah byl i v dospělosti komplikovaný. Otec v něm podporoval lásku k přírodě, chodili spolu na lov a rybařit, naučil se tábořit, pomáhal na farmě. Byl fyzicky vyspělý, rád plaval a se spolužáky podnikal pěší túry do okolí. Přestože špatně viděl na jedno oko, byl výborný střelec. Svou sílu předváděl v boxu a jízdách po řece na kánoi. Hrál na violoncello ve školním orchestru. Během studia na střední škole se pokoušel o verše, povídkové črty a sloupky do novin. Po maturitě odmítl jít na vysokou školu a v říjnu 1917 se stal reportérem kansaského listu Star. Byl pevně rozhodnut stát se spisovatelem. Rok na to odjel do Itálie na italskou frontu první světové války jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže. V červnu 1918 se dostal jako řidič sanitky do těžkých bojů u řeky Piavy. Zde byl těžce raněn střepinami z minometu. Přes svá mnohočetná zranění odnesl na zádech do bezpečí italského vojáka, který byl v bezvědomí. Byl prvním Američanem raněným v Itálii a za svůj statečný čin byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí. Léčil se v nemocnici v Miláně, kde ...
Více od autora
Václav Havel
Václav Havel byl český dramatik, esejista, disident a kritik komunistického režimu, později politik a státník. Byl devátým a posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky . Václav Havel působil v 60. letech 20. století v Divadle Na zábradlí, kde jej také proslavily hry Zahradní slavnost a Vyrozumění . V době kolem pražského jara se zapojil do politické diskuse a prosazoval zavedení demokratické společnosti. Po násilném potlačení reforem vojenskou invazí států Varšavské smlouvy byl postižen zákazem publikovat a stal se jedním z prominentních disidentů, kritiků tehdejšího normalizačního režimu. Vystupoval na obranu politických vězňů a stal se spoluzakladatelem a jedním z prvních mluvčích občanské iniciativy za dodržování lidských práv Charta 77. To upevnilo jeho mezinárodní prestiž, ale také mu vyneslo celkem asi pět let věznění. V této době napsal kromě dalších divadelních her také vlivné eseje, například Moc bezmocných . Po vypuknutí sametové revoluce v listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů protikomunistického hnutí Občanské fórum a jako jeho kandidát byl 29. prosince 1989 zvolen prezidentem Československa. Měl zásadní vliv na směřování země k parlamentní demokracii a zapojení do politických struktur západní civilizace. V roce 1992 se mu však nepodařilo zabránit rozpadu československého státu na dvě samostatné republiky: Českou a Slovenskou. Od roku 1993 byl po dvě funkční období prezidentem České republiky. Jako prezident vyvedl Československo z Varšavské smlouvy a výrazně přispěl ke vstupu nástupnické České republiky do Severoatlantické aliance v roce 1999. Výrazně prosazoval také přijetí země do Evropské unie, uskutečněné v roce 2004, po jeho odchodu z funkce prezidenta. Jako literát se světově proslavil svými dramaty v duchu absurdního divadla, v nichž se mimo jiné zabýval tématy moci, byrokracie...
Více od autora
Victor Hugo
Victor-Marie Hugo byl francouzský básník, prozaik, dramatik, esejista a politik, vrcholný představitel romantismu. Victor Hugo byl třetím synem Josepha Léopolda Sigisberta Huga a Sophie Trébuchetové. Narodil se v roce 1802 v Besançonu a žil ve Francii po většinu svého života. Jeho bratři byli Abel Joseph Hugo a Eugéne Hugo . Doba dětství Viktora Huga byla poznamenána politickými zvraty. Napoleon byl prohlášen císařem, když byly Victoru Hugovi dva roky a bourbounská monarchie byla obnovena před jeho třináctinami. Opačné politické a náboženské názory, které měli Hugovi rodiče, zobrazovaly ideologické síly, které se přely o nadvládu ve Francii celý jeho život: Hugův otec byl vysoce postavený důstojník v Napoleonově armádě. Byl ateistický republikán, který považoval Napoleona za hrdinu; jeho matka byla extrémní katolická royalistka, a podle některých domněnek, byla milenkou generála Victora F. de Lahorieho, popraveného v roce 1812 za spiknutí proti Napoleonovi. Jelikož byl Hugův otec důstojník, rodina se často stěhovala a Victor se při cestování hodně naučil. Na cestě do Neapole viděl rozlehlé alpské vrcholky, velkolepě modré Středozemní moře a Řím v době oslav. Ačkoliv mu bylo pouze šest let, uchoval si tento půlroční výlet pevně v paměti. Sophie následovala svého muže do Itálie a Španělska . Nespokojená s neustálým stěhováním, které vyžadoval vojenský život, a faktem že její manžel nesdílel její katolickou víru, Sophie se rozhodla nakrátko opustit Léopolda v roce 1803 a usadit se v Paříži. Od té doby dominantním způsobem řídila Hugovu výchovu a vzdělání. V důsledku toho Hugova první díla v poezii a próze odrážela ještě její vášnivé oddání víře a králi. Teprve později, během událostí vedoucích k revoluci v roce 1848, začal Hugo odporovat své katolické royalistické výchově a místo toho s...
Více od autora
Arthur Hailey
Arthur Hailey byl britsko-kanadsko-americko-bahamský spisovatel. Narodil se v anglickém Lutonu. Ve čtrnácti letech musel odejít ze školy, protože jeho rodiče si nemohli dovolit platit další vzdělávání. Na začátku 2. světové války se přihlásil do britské RAF, kde sloužil až do roku 1947, kdy se přestěhoval do Kanady. V Kanadě, kde později získal občanství, pracoval v různých zaměstnáních, vedle kterých také psal. V roce 1956 se stal profesionálním spisovatelem, k čemuž ho povzbudil úspěch televizní hry Let do nebezpečí pro televizi CBC. Po úspěchu dalšího románu Hotel roku 1965 se přestěhoval do Kalifornie; konečně v roce 1969 se přestěhoval na Bahamy, neboť na amerických a kanadských daních z příjmu platil 90 % svého zisku. Na Bahamách se usídlil v rezidenčním letovisku Lyford Cay na ostrově New Providence. Bydlel tam se svou ženou Sheilou, s níž se oženil 28. července 1951, která pracovala jako redaktorka a publikovala vlastní literární práce a později pracovala v televizi. V roce 1978 o svém manželství napsala knihu Vzala jsem si bestsellera . Měli tři děti, Jane, Stevena a Dianu. V posledních letech svého života trpěl zdravotními problémy, podstoupil dvě operace srdce; měsíc před smrtí ho postihla mrtvice, další mrtvice byla i příčinou jeho smrti. Jedná se o zakladatele žánru tzv. profesního románu. Každá z jeho knih do nejmenších podrobností popisuje profesní prostředí, ve kterém se děj odehrává. Tyto podrobnosti vychází z dokonalých znalostí, které Hailey získával důkladným studiem tématu. Toto studium mu typicky zabralo asi jeden rok, po kterém následovalo šest měsíců úprav získaných poznámek a poté konečně vlastní psaní knihy, které trvalo obvykle asi 18 měsíců. Tak důkladný výzkum poskytoval jeho kn...
Více od autora
Josef Hora
Josef Hora byl český básník, překladatel, novinář a literární kritik. In memoriam byl jako první jmenován národním umělcem. Narodil se v Dobříni u Roudnice nad Labem, ale v roce 1893 se rodina přestěhovala do Prahy. Po dalších třech letech se však rodiče rozešli a mladý Josef se společně s matkou odstěhoval k tetě do Roudnice, kde vystudoval gymnázium. Během tohoto období také v časopise Vesna poprvé publikoval své verše. Po maturitě odešel do Prahy na práva, kam však trvale přesídlil až v roce 1919. Vstoupil do redakce Práva lidu, v roce 1921 přešel k Rudému právu, kde vedl kulturní rubriku. Od roku 1926 byl zároveň jeho odpovědným redaktorem. Po rozchodu s komunistickou stranou přešel do kulturní rubriky Českého slova. Působil též v časopisech Moderní revue, Zvon a později vydával vlastní časopis Plán. Podílel se na Literárních novinách. Po rozchodu s komunisty postupně přešel od stranického novinaření k publicistice, založil sbírku drobnějších monografií Postavy a dílo, do které přispěl svazečkem o K. Tomanovi . Pro jeho dílo mělo velký význam cestování – navštívil Itálii, SSSR, Německo, Francii, Estonsko, Maďarsko a Jugoslávii. Válku prožil těžce nemocný. Zemřel krátce po osvobození, pohřben byl na vyšehradském Slavíně. Znaky jeho proletářské poezie jsou poměrně podobné Wolkerovým, ale Hora nepsal balady, nýbrž lyriku. Samozřejmě, že od Pracujícího dne se jeho proletářská poezie vyvíjela, ale ani ne tak svým smyslem, vývoj byl spíše literární. Souběžně s proletářskou poezií vyšly romány, které nedosahují úrovně autorových básní: V dalších sbírkách již Hora opouštěl proletářskou poezii. Hora byl vynikající překladatel z ruštiny, přeložil Puškinova Evžena Oněgina, dále překládal Lermontova, Jesenina a Pasternaka, pořídil také výbor ze slovinské poezie: Hvězdy nad Triglavem. Josef Hora byl 22. června 1945, den po své smrti, jmenován prvním národním umělcem. Je také nositel...
Více od autora
František Halas
Byl básníkem, prozaikem, překladatelem, a politicky a kulturně činným člověkem. Narodil se 3. října 1901 v Brně v rodině textilního dělníka. Rodina jeho otce pocházela z Kunštátu na Českomoravské vrchovině. Když mu bylo osm let, zemřela mu matka, rodina se přestěhovala do Svitávky u Blanska a otec se znovu oženil. V roce 1914 se rodina opět přestěhovala do Brna. Učil se knihkupcem a v době otcova zajetí na ruské frontě v době první světové války pracoval jako příručí a v letech 1922-24 jako úředník v pojišťovně. Již v mládí ho otec přivedl mezi komunistickou mládež a v roce 1921 se stal členem KSČ. Psal do novin první články a verše. Začal psát do Rovnosti, řídil tam rubriku mládeže. V té době se seznámil s Bedřichem Václavkem, pomáhal zakládat Devětsil v Brně a vydával revue Pásmo. V roce 1925 odjel na půl roku do Paříže, po návratu se přestěhoval do Prahy a našel zaměstnání jako redaktor nakladatelství Orbis. V roce 1931 podnikl novou cestu, tentokrát do Itálie a jižní Francie, v roce 1936 se zúčastnil zájezdu do Španělska. Po návratu napsal řadu básní inspirovaných cestou. Ty vyšly posmrtně v brožuře Španělský podzim Františka Halase: fakta a dokumenty . Roku 1936 se také oženil a z manželství se narodili dva synové. Za války se účastnil odboje a pracoval v Národním revolučním výboru spisovatelů. Po válce byl přednostou odboru ministerstva informací, poslancem Národního shromáždění a předsedou Syndikátu českých spisovatelů. Zemřel 27. října 1949 v Praze na selhání srdce, pohřben je v Kunštátu. Jeho dílo není příliš obsáhlé , ale je považováno za vrchol české poezie meziválečných let a bylo vzorem pro mnoho mladých básníků. Verše nejsou libozvučné, často jsou násilně přerušené, autor vytvářel vlastní slova, neologismy nebo neobvyklou větnou skladbu. Zdůrazňoval smrt a používal archaismy. Jeho dílo je ovlivněno existencionalismem....
Více od autora
Vítězslav Hálek
Vítězslav Hálek, zřídka také Viktor, vlastním jménem Vincenc Hálek, v evidenci obyvatelstva Siegfried Halek , byl český básník, prozaik, dramatik, literární kritik a publicista, představitel májovců. Bývá spolu s Janem Nerudou označován za zakladatele moderní české poezie. Narodil se v Dolínku u Odolena Vody v rodině hostinského. Měl se stát knězem, proto začal v Praze studovat kněžský seminář, ale proti přání rodičů roku 1847 přestoupil na Akademické gymnázium, které ukončil roku 1855. Rodiče s jeho přestupem nesouhlasili a odmítli ho dále financovat, živil se tedy psaním básní a udělováním kondic . Poměrně hodně cestoval, navštívil Itálii, Polsko a Balkán, dojmy z těchto cest mu byly inspirací k básním, také je zpracovával ve fejetonech. Pracoval jako redaktor Národních listů, kde měl na starosti divadelní rubriku. Básně vydal ve třech svazcích almanachu Máj, který v letech 1858 - 1863 redigoval. Byl vůdčí osobností časopisu Ruch. Roku 1872 převzal a redigoval spolu s J. Nerudou časopis Lumír. Spolu s ním také redigoval časopis Květy. Hálek byl mnohostranně činný jako novinář, literární a divadelní kritik, fejetonista, básník, povídkář a dramatik i organizátor literárního a kulturního života. Mladé čtenáře si získal sbírkou lyrických básní písňové formy Večerní písně, v nichž opěvoval šťastnou a vyrovnanou lásku jako hodnotu společenskou, vytvářející hlubší lidské vztahy, a zároveň vyslovoval pojetí básníka jako důležitého činitele v národním životě. Z Hálkovy epiky mají význam Pohádky z naší vesnice, soubor balad a romancí, zobrazujících veselé i tragické příběhy ze života venkovského lidu nebo charakterizující svérázné lidové figurky. Významná je Hálkova povídková tvorba, zejména vesnická, zachycující napětí mezi sedlákem a chalupníkem nebo zobrazující překážky, které se staví do cesty lásce mladých lidí a vyplývají z nepochopení rodičů nebo z lpění na majetku. Do protikla...
Více od autora
Ignát Herrmann
Ignát Herrmann byl český spisovatel, humorista a redaktor proslulý svými fejetony, povídkami a romány z pražského prostředí. Používal pseudonymy Vojta Machatý, Švanda nebo Ypsilon. Narodil se v rodině mlynáře Františka Herrmanna z Chotěboře a Kateřiny dcery Jana Pospíšila z Hradce Králové. Měl pět sourozenců: Ernestinu , spisovatele Gustava , spisovatele Emila , Františka a Henriettu . Oženil se s Hermínou Chválovou a měl s ní čtyři děti: Jiřího , Ludmilu Wildovou , Dalibora a Vladimíra . Do školy začal chodit v Hradci Králové, roku 1868 odešel do Prahy. Vyučil se tam kupeckým příručím a stal se obchodním cestujícím. Pracoval také jako písař v advokátní kanceláři. Začal psát glosy a povídky. Od roku 1873 byl zaměstnán jako redaktor v nakladatelství Jana Otty. Jan Otto byl manželem jeho sestřenice Milady Pospíšilové. Ignát se stal novinářem, u Otty v letech 1876–1878 redigoval časopis Paleček. V roce 1882 založil humoristický časopis Švanda dudák a od roku 1885 byl redaktorem Národních listů. Ve Švandu dudákovi vydal většinu svých prací. Mnohé z jeho povídek vyšly cizojazyčně, v překladech do němčiny, nizozemštiny, polštiny, chorvatštiny, slovinštiny nebo ruštiny. Nejedno jeho dílo bylo použito jako námět pro filmové zpracování, především pro barvitý popis prostředí a charakterů, kde byl skutečným mistrem. Svými současníky byl čten a ceněn, byl jmenován členem Akademie věd a umění. Pokoušel se o drama , ale nepříliš úspěšně. Kritiky je ceněn jeho román U snědeného krámu, pojednávající o tragickém osudu pražského kupce Martina Žemly . Mnohem větší čtenářský ohlas mělo dílo Otec Kondelík a ženich Vejvara. Na základě čtenářského úspěchu napsal Herrmann i jeho pokračování, Tchán Kondelík a zeť Vejvara. Příběhy o malířském mistrovi Kond...
Více od autora
Věra Höppnerová
Prof. PhDr. Věra Höppnerová, DrSc. se zabývá výzkumem obecného a hospodářského německého jazyka z hlediska morfologie, syntaxe, frazeologie a slovotvorby. Zaměřuje se zejména na jevy, které se liší od češtiny a které jsou proto soustavným zdrojem chyb vzniklých rušivým působením mateřštiny. Teoretická zjištění, která se týkají těchto asymetrií, začleňuje do učebních materiálů pro gymnázia, odborné, vysoké a jazykové školy. Pracoviště: Vysoká škola ekonomická, Pedagodická fakulta Západočeské univerzity v Plzni
Více od autora
Miloš Hubáček
Miloš Hubáček je spisovatel literatury faktu, který se specializuje na období 2. světové války, především pak na průběh jejich námořních bojů. Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy v letech 1955–1960 působil v letech 1962–1970 na ministerstvu spravedlnosti a později jako prokurátor. V letech 1965–1966 postgraduálně studoval v Cambridge. Roku 1980 se stal profesionálním spisovatelem. V roce 2002 obdržel cenu Miroslava Ivanova.
Více od autora
Karel Havlíček Borovský
Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...
Více od autora
Vladimír Holan
Vladimír Holan byl básník, autor reflexivní lyriky, epiky a lyrizovaných próz, překladatel. Používal pseudonymy a šifry Ivo Holan, Ivo Rol, V. Scarlet, -Dt.-, -h-, H. V., V. H. Vladimír Holan se narodil v Praze 16. září 1905 v rodině hospodářského správce. Když mu bylo šest let a otec se stal správcem továrny v Podolí u Bělé pod Bezdězem, odstěhovali se Holanovi do Máchova kraje. Do Prahy se Vladimír Holan vrátil v roce 1919, kde studoval na gymnáziu. V roce 1926 složil maturitní zkoušku a už tehdy vydal svou sbírku – Blouznivý vějíř. S přispěním básníka J. Hory dostal Vladimír Holan místo úředníka Penzijního ústavu v Praze. Zde pracoval v letech 1927–35, ale pro nevhodnost povolání a ze zdravotních důvodů odešel předčasně do penze. Poté se věnoval jen literární tvorbě. Vladimír Holan žil samotářsky, aby měl klid ke svým básnickým reflexím a meditacím. Styk udržoval jen s nejbližšími přáteli, k nimž patřili zvláště J. Hora, J. Čapek, F. Halas a někteří další. Vladimír Holan byl redaktorem časopisu Umělecké besedy Život, jeden rok také Programu D40, vydávaného divadlem E. F. Buriana. Vladimír Holan podnikl dvě cesty do zahraničí. V roce 1929 navštívil Itálii a v roce 1937 Francii. V 50. letech bylo postavení Vladimíra Holana jako básníka velmi svízelné, jeho poezie byla z hlediska vládnoucí ideologie nepřijatelná. Mohl existovat jen díky svým přátelům. Částečné uvolnění nastalo v 60. letech. V roce 1968 byl jmenován národním umělcem. Po smrti dcery Kateřiny v roce 1977 přestal Holan psát úplně. Vladimír Holan zemřel 31. března 1980 v Praze a je pochován na Olšanech.
Více od autora
James Herriot
James Herriot, občanským jménem James Alfred Wight byl britský veterinář a spisovatel, který proslul sérií knih o svém životě veterináře a působení u RAF za druhé světové války. Narodil se 3. října 1916 v anglickém městě Sunderland. Rodiče, James a Hannah se brzy po svatbě přestěhovali do Glasgow ve Skotsku, kde James pracoval ve výrobně lodí a hrál na klavír v místním kině, zatímco Hannah byla švadlenou a zpěvačkou. V konečné fázi těhotenství odjela Hannah zpět do Sunderlandu, kde porodila a o tři týdny později se vrátila zpět do Glasgow. James chodil na základní školu v Yokeru a poté na střední školu v Glasgow. V roce 1939 ve svých 23 letech úspěšně ukončil studia na veterinární škole v Glasgowě a stal se zvěrolékařem. V lednu roku 1940 krátce pracoval ve veterinární praxi v Sunderlandu, pak se v červnu přestěhoval do města Thirsk v hrabství Yorkshire blízko národního parku North York Moors, kde byl až do konce života zaměstnán v soukromé veterinární ordinaci. 5. listopadu 1941 se oženil s Joan Catherine Anderson Danburyovou. Společně vychovali dvě děti, Jamese Alexandra , který se později také stal veterinářem a partnerem téže ordinace. Jejich dcera Rosemary vystudovala medicínu a stala se lékařkou. V roce 1942 sloužil u Royal Air Force. Během té doby se jeho manželka odstěhovala zpět do domu svých rodičů. Po skončení služby u RAF se k nim přistěhoval také. Zde zůstali až do roku 1946 a poté se přestěhovali zpět do Kirgate 23. V roce 1953 společně koupili dům v ulici Topcliffe Road v Thirsku. Z původní ordinace je dnes muzeum „Svět Jamese Herriota“, zatímco dům v Topcliffe Road je v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti. Později se přestěhovali do 6 kilometrů vzdálené vesnice Thirlby, kde Wight žil až do konce života. Snil o psaní knih po celý život, ale vzhledem k jeho povolání, časovému vytížení a rodině se mu tento záměr nedařilo uskutečnit. Až v roce 196...
Více od autora
Jiří Havel
Za druhé světové války byl nuceně nasazen a pak vykonával různé profese. Nakonec zvítězila literatura. I když nejprve napsal pět básnických sbírek pro dospělé, věnoval se hlavně tvorbě pro děti. Proto zakotvil jako redaktor v časopisu Pionýr. Později se vypracoval až na jeho šéfredaktora, v té době v něm mohl publikovat i Jaroslav Foglar. V roce 1971 byl vyloučen ze Svazu spisovatelů a dál tak mohl tvořit jedině pod pseudonymem. Tak vydal i v nakladatelství Kruh knihu Člověče, nemrač se, spojující říkadla a básničky se slovními hříčkami. V roce 1976 vyšel v časopisu Ohníček první z příběhů o psu Barbánkovi, který si získal obrovskou popularitu a vycházel pak pravidelně až do roku 1990. Znovu se pak vrátil v roce 2004 a definitivně se odmlčel až v roce 2009, po smrti ilustrátorky Věry Faltové. Barbánek vyšel i v několika knižních svazcích, kterých se do roku 2014 prodalo na půl milionu výtisků. Pozoruhodným dílem je i jeho básnický triptych Veselé noty, Malovaný svět a Než zazvoní potřetí, ve kterém s ilustracemi Karla Franty seznamuje děti s uměleckými druhy: hudbou, výtvarným uměním a divadlem. Právě tuto trilogii považoval spolu s knížkou Člověče, nemrač se za své nejvýznamnější. Havel spolupracoval také s redakcemi časopisů Sluníčko a Mateřídouška. Byl i spoluautorem koncepce čítanek pro základní školy. Zemřel v září 2016, ještě krátce před tím ale odevzdal do nakladatelství své dvě poslední knihy.
Více od autora
Jan Herben
Jan Herben byl český a československý politik, novinář, spisovatel a historik. Jan Herben se narodil jako jeden z pěti dětí Vavřince Herbena a jeho manželky Alžběty, rozené Slampové. Tři jejich děti se nedožily dospělého věku a zůstali jen bratři Jan a Václav. Předkové z otcovy strany přišli ze Slovenska a původně se jmenovali Hrebeňovi. Vavřinec Herben se narodil v Morkůvkách, byl muzikant, zpěvák a s Alžbětou pracovali jako námezdní síly u sedláků. Až později se Vavřinec stal správcem panského velkostatku v Čejči a hajným. Matčini rodiče Matěj a Kateřina Slampovi sloužili na faře ve Velkých Pavlovicích a později si koupili domek v Brumovicích. Jejich jediná dcera Alžběta sloužila v panském domě v Čejči. Jan studoval na brněnském gymnáziu na nynější třídě Kpt. Jaroše, kde byl žákem etnografa Františka Bartoše a historika Václava Royta . Zde v roce 1878 maturoval. Rodina z něho chtěla mít kněze, ale Herben místo toho na Filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze v letech 1878–1883 absolvoval historii, zeměpis a češtinu. Byl žákem Václava Tomka, Jaroslava Golla, Antonína Rezka, Martina Hattaly, Jana Gebauera, Antonína Gindelyho, Josefa Emlera, Johanna Kelleho, Jana Palackého, Josefa Durdíka aj. Velký vliv na něj měl Tomáš Garrigue Masaryk. V roce 1892 se oženil s Bronislavou Foustkovou, příležitostnou spisovatelkou. 27. září 1899 v Praze vystoupil z římskokatolické církve a konvertoval k protestantismu. V letech 1885–1886 byl novinářem Národních listů. Julius Grégr ho však propustil za podporu odpůrců tzv. Rukopisů. Na Vánoce 1886 založil čtrnáctideník Čas, list realistů , který měl sice málo čtenářů, ale byl poměrně vlivný. V roce 1889 se Čas přeměnil na týdeník. V letech 1894–1906 byl vlastníkem Času, který dotoval z vlastních prostředků. Od roku 1895 vycházela Knihovnička Času a od roku 1896 beletristická příloha Besedy Času...
Více od autora
Jiří Hanzelka
Jiří Hanzelka byl český cestovatel a spisovatel. Narodil se na kopci Kotouč u Štramberka v domě, který patřil správě vápencových lomů. Ve věku tří let se s rodiči přestěhoval do Kopřivnice, kde jeho otec pracoval v automobilce Tatra jako dělník ve vývojovém oddělení; příležitostně také závodil jako spolujezdec Josefa Vermiřovského. V letech 1925 až 1930 bydleli v Bratislavě, poté se přestěhovali do Prahy. Vystudoval obchodní akademii a po maturitě začal studovat Vysokou obchodní školu. Protože ale na začátku druhé světové války došlo k uzavření českých vysokých škol, mohl ji ukončit až v r. 1946. Mezitím byl nasazen na zemědělské práce do Zhoře u Tábora, kde při úrazu na statku přišel o prst. Na škole studoval s Miroslavem Zikmundem, který byl poté jeho partnerem na cestách i spoluautorem jejich společných knih. V letech 1947 až 1950 podnikl spolu s Miroslavem Zikmundem cestu do Afriky a Jižní Ameriky. Celou tuto výpravu absolvovali společně ve voze značky Tatra T 87. Po návratu do Československa se roku 1954 oženil a později se mu narodily dvě děti, syn Jiří a dcera Hana. Roku 1958 věnoval svůj dům v Gottwaldově tomuto městu s podmínkou, že v něm budou zřízeny dětské jesle. Druhou cestu, již s doprovodem, podnikli ve dvou vozech Tatra 805 v letech 1959 až 1964. Při této výpravě projeli Asii a Oceánii. Také na této cestě shromáždili velké množství dokumentárního materiálu. Krátce po návratu zemřela na rakovinu jeho žena. Jako přesvědčený sociální demokrat a v naději, že komunistické straně se může zdařit reforma politického systému, roku 1963 vstoupil do KSČ. Jako člen KSČ i v roce 1968 stál na straně tzv. reformních komunistů, účastnil se aktivně protestních akcí na podporu pražského jara a stal se jednou ze známých symbolických postav tohoto protestu. Proto mu bylo v roce 1969 znemožněno dále publikovat a účastnit se veřejného života. Po dlouhou dobu nesměl Jiří Hanzelka ani dostat oficiální zaměstnání...
Více od autora
Cynthia Harrod-Eagles
Cynthia Harrod-Eagles je britská autorka romantických a mystery novel. Narodila se v Shepherd\'s Bush v Londýně. Navštěvovala Burlingtonskou školu - dívčí charitativní školu založenou v roce 1699. Studovala na Edinbourghské univerzitě a Univerzitě v Londýně. Zabývala se studiem Angličtiny, historie a filozofie. Svou první novelu napsala při studiu na vysoké škole a v roce 1972 vyhrála cenu pro mladé spisovatele s knihou THE WAITING GAME. Poté vystřídala řadu zaměstnání v obchodním světě, například byla obchodním manažerem společnosti Coca Cola v Edinbourghu nebo jako úředník pro BBC v Londýně. Během svých činností psala po večerech a víkendech. Zrození románů Dynastie Morlandů jí umožnilo stát se spisovatelkou na plný úvazek v roce 1979. Série byla původně předurčena k dvanácti svazkům, ale jejich popularita přinutila jejich autorku pokračovat dále až k číslu třicet čtyři. V roce 1993 vyhrála cenu o nejlepší novelu roku s dílem Emily, třetí knihou ze ságy rodu Kirovových - trilogie z prostředí Ruska. Také píše mezinárodně uznávané BILL SLIDER MYSTERIES. Cynthia stále žije v Londýně s manželem a třemi dětmi. Vedle psaní je její vášní také hudba, koně, víno, architektura a anglický venkov.
Více od autora
Felix Háj
F. Háj, nebo též Felix Háj, byl literární pseudonym spisovatelky Marie Wagnerové, roz. Černé , píšící zejména idylické romány a románové cykly pro mládež, z nichž nejznámější jsou Školák Kája Mařík a Řídících Márinka. Narodila se jako druhá dcera ředitele mníšecké obecné školy Augustina Černého a jeho manželky Filipíny, rozené Horákové . Základní a měšťanskou školu vychodila v Mníšku, vystudovala učitelský ústav v Českých Budějovicích. Současně studovala hudbu a zpěv. Po maturitě se vrátila do Mníšku, kde se v 7. listopadu 1906 provdala za místního učitele Viléma Wagnera a působila jako varhanice a učitelka hudby. Dne 1. srpna 1907 se jí narodil syn Vilém . Marie Wagnerová žila se svým manželem na pražském Zlíchově, odkud se v roce 1914 i se synem vrátila do Mníšku. V roce 1920 bylo manželství rozvedeno od stolu i lože a v roce 1922 rozloučeno. Otec Augustin Černý musel po odchodu do penze roku 1924 opustit služební byt. Marie Wagnerová proto přijala místo farní hospodyně na faře v Mníšku a získala tak bydlení pro sebe, otce i pro syna Vildu. Tehdy také začala publikovat své první literární práce. Po smrti faráře Františka Rause , který ji v jejím literárním úsilí podporoval a pomáhal jí, se odstěhovala do jiného domu v Mníšku. Vedla místní ženský pěvecký sbor, pořádala besídky a hudební akademie. Přestože byla horlivě věřící katoličkou, byla i dlouholetou funkcionářkou Sokola. V roce 1927 se stala členkou spolku vyhraněně katolických spisovatelů Družina literární a umělecká. Zemřela ve 47 letech na rakovinu. Pochována je na hřbitově v Mníšku pod Brdy. Hlavní dílo autorky představuje sedmidílný cyklus o Kájovi Maříkovi , kterým proslavila své rodné městečko a pětidílný cyklus o řídících Márince....
Více od autora
Karel Hvízd'ala
Karel Hvížďala je český novinář, dramatik a spisovatel. V Praze vyrůstal, maturoval a studoval Strojní fakultu ČVUT . Později studoval politické vědy v Moskvě a němčinu a německou literaturu v SRN . V letech 1966–1970 pracoval jako redaktor v časopisu Mladý svět, v období po začátku tzv. normalizace 1971–1974 byl redaktorem v nakladatelství Albatros. Založil a řídil edici Objektiv. V letech 1978–1990 byl v exilu v Západním Německu, kde žil v Bonnu, pracoval v nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem a spolupracoval jako žurnalista s rozhlasovými stanicemi RFE , Deutschlandfunk, Deutsche Welle, BBC, psal rozhlasové hry a přispíval do exilových časopisů. Od roku 1990 šéfreportérem Mladé fronty / MF Dnes a předsedou představenstva společnosti MAFRA, v roce 1993 šéfredaktorem Mladého světa, v letech 1994–1999 šéfredaktor a spoluvydavatel zpravodajského týdeníku Týden, který spoluzaložil. Od roku 1999 je svobodným žurnalistou a spisovatelem. Spolupracuje mj. s deníky MF Dnes a Lidové noviny, s časopisem Xantypa, s týdeníky Respekt), Reflex, Euro a dalšími periodiky. V České televizi moderoval týdenní rozhovory v pořadech Press a Přesčas, pravidelně komentuje domácí a zahraniční politické dění a také dění na mediální scéně v Českém rozhlase 6. Vystupoval rovněž na podvečerech v Divadle Kolowrat, které pořádalo Masarykovo demokratické hnutí, V 60. letech psal básně. Je autorem dvou až tří desítek knih rozhovorů , románů, novel , knížek pro děti a více než dvou desítek rozhlasových her . Za rozhlasové hry obdržel dvě ceny v Rakousku, za Dálkový výslech Václava Havla řadu cen v zahraničí a jednu doma, za povídku Eule beim Augenarzt cenu Goethe-Institutu a naposled za Rozhovory na přelomu tisíciletí , obdržel Cenu Egona Erwina Kische.[4...
Více od autora
Joseph Heller
Joseph Heller byl americký spisovatel. Psal satirická díla, zejména novely a dramata. J. Heller pocházel z Brooklynu v New Yorku, jeho rodiče byli židovští přistěhovalci z Ruska. Ve druhé světové válce sloužil u amerického bombardovacího letectva na Korsice. V letech 1948–1949 studoval Columbijskou univerzitu v New Yorku, poté studoval v Anglii v Oxfordu. Po ukončení studií pracoval v několika reklamních agenturách a věnoval se psaní. Roku 1975 se stal mimořádným profesorem literatury City College v New Yorku. Joseph Heller se narodil 1. května roku 1923 v New Yorku. Oba jeho rodiče byli ruští židé. Jeho otec, Isaac Donald Heller, už byl jednou ženatý, a měl dvě děti, Leeho a Sylvii. Když jeho manželka zemřela, vzal si Lenu, Hellerovu matku, a s celou rodinou emigrovali z Ruska do Ameriky, kde se jim následně narodil Joseph. Isaac Heller zemřel, když bylo Josephovi pět let, a tak nechal už tak chudou domácnost pouze na matce a na starších sourozencích. Joseph Heller měl sklony k psaní už od dětství. Povídky začal psát ještě na základní škole, a psal je na psacím stroji sousedů. Svou první povídku poslal do New York Daily News, kde byla odmítnuta. To Hellera vůbec neodradilo a na střední škole chodil na psaní na psacím stroji. Po střední škole šel rovnou pracovat. Jednu dobu byl poslíček, chvíli pracoval v továrně, a v devatenácti se přihlásil do války. Později se Joseph Heller zmiňuje, že válka pro něj a jeho vrstevníky byla záchrana. Většina z nich nevěděla, co se životem, a válka to vyřešila. Přidal se k letectvu a poslali ho na italskou frontu, kde si odlétal 60 letů jako bombometčík. Sebral tam také několik motivů a zápletek do jeho známé knihy Hlava XXII. Joseph Heller se z války vrátil jako hrdina. Svou budoucí manželku, Shirley Held, potkal na prázdninách. Vzali se roku 1945, a následně odjeli do Kalifornie, na Jihokalifornskou univerzitu, kam byl díky své vojenské službě přijat. Zároveň mu také vyšla jeho první povídka...
Více od autora
Jaroslav Havlíček
Narozen 3. 2. 1896 v Jilemnici, zemřel 7. 4. 1943 v Praze. Spisovatel, autor románů, povídek a novel, představitel české psychologické prózy 30. a 40. let.
Více od autora
Adolf Hoffmeister
Adolf Hoffmeister byl český spisovatel, publicista, dramatik, malíř, kreslíř, scénograf, karikaturista, překladatel, diplomat, právník, vysokoškolský profesor a cestovatel. Byl zakládajícím členem Devětsilu, předsedou Československého svazu výtvarných umělců, členem AICA, zastupoval Československo v UNESCO, PEN klubu a dalších mezinárodních organizacích. Narodil se v rodině pražského advokáta JUDr. Adolfa Hoffmeistera a jeho manželky Marie, rozené Schnöblingové . Vyrůstal v kultivovaném intelektuálním prostředí – jeho strýci byli hudební skladatel a pedagog Karel Hoffmeister a klasický filolog Ferdinand Hoffmeister. Od roku 1914 bydlela rodina Hoffmeisterových v kubistickém domě Diamant na rohu Spálené ulice č. 4. V letech 1912–1921 studoval na reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze, kde se sešla většina budoucích členů avantgardní skupiny Devětsil. Při založení Devětsilu 5.10.1920 se Adolf Hoffmeister stal jeho nejmladším členem a zároveň jednatelem. Roku 1919 se seznámil s bratry Čapky a s S.K. Neumannem. Po maturitě pokračoval v studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kterou dokončil v roce 1925 získáním doktorátu . V letním semestru 1924 studoval na Cambridge University egyptologii. Nastoupil jako advokátní koncipient do právnické kanceláře svého otce, v letech 1930–1939 se stal jedním ze tří společníků. Po nástupu Hitlera k moci tato právní kancelář zastupovala řadu německých exulantů, mj. Thomase Manna. Od roku 1917 psal básně, které zprvu publikoval časopisecky pod různými pseudonymy, věnoval se kresbě a linorytu. Roku 1922 vydal první knihu básní a próz, zúčastnil se sedmnácti pracemi na jarní výstavě Devětsilu a v témže roce podnikl cestu do Paříže. Seznámil se s Man Rayem a Ossipem Zadkinem. Stal se členem Nové skupiny, která se odštěpila z Devětsilu, a roku 1923 s ní vystavoval v síni Mánes. Členové Nové skupiny byli přijati do SVU Mánes, ale Hoffme...
Více od autora
Vladimír Hulpach
Vladimír Hulpach je český spisovatel, editor a scenárista. Věnoval se především převypravování bájí, pověstí, písní a pohádek z celého světa . Je také autorem populárně-naučných knih a filmových scénářů. Zakládal soutěž Zlatá stuha.
Více od autora
Louise L Hay
Louise L. Hay, duchovní učitelka a autorka mezinárodního bestselleru MILUJ SVŮJ ŽiVOT , Můžete uzdravit svůj život a Uzdravte své tělo pomohla tisícům lidí při objevování a využívání jejích potencíálu tvůrčích schopností. Učí nás odstraňovat překážky, které nám brání naplno žít a dosáhnout toho. Knihy L. Hay vycházejí na celém světě a byly přeloženy do 20 jazyků. Louise L. Hay je mezinárodně uznávanou představitelkou hnutí New Age. Její základní poselství: \"Pokud jsme ochotni vykonat potřebnou mentální práci, může být uzdraveno takřka vše,\" bylo pro mnohé povzbuzením k hledání zdravějšího a šťastnějšího života. 30.8.2017 ráno zemřela tato velká žena.
Více od autora
Miroslav Holub
Miroslav Holub byl ve světě jeden z nejznámějších českých básníků, povoláním lékař-imunolog. Jeho otec byl právník pracující na ředitelství státních drah, matka byla učitelkou jazyků. Maturoval roku 1943 na plzeňském klasickém gymnáziu a poté byl totálně nasazen, pracoval ve skladu řeziva a na překladovém nádraží. Po druhé světové válce začal studovat na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, ale roku 1946 přešel na lékařskou fakultu stejné univerzity. V roce 1953 získal titul MUDr. Docházel ovšem také na filozofické a historické přednášky profesora Otakara Matouška, který ho silně ovlivnil. Rok po studiích pracoval jako patolog v nemocnici na Bulovce . Poté nastoupil do Biologického ústavu Československé akademie věd . Zde se zabýval zejména imunologií. V roce 1958 získal titul kandidát věd. Hodně cestoval, pobýval v Anglii, Západním Německu, Francii, Irsku, Řecku, Číně, Indii, Izraeli, Austrálii, Mexiku i Spojených státech amerických, kde působil několikrát a jednou dokonce nepřetržitě více než dva roky, v letech 1965–1967. V roce 1970 byl jako "osmašedesátník" z ústavu propuštěn. Z politické nemilosti se vykoupil kajícným rozhovorem v deníku Práce, po němž mohl znovu vědecky pracovat i publikovat. V roce 1991 zde získal titul doktor věd. V roce 1994 byl zakládajícím členem Učené společnosti ČR. Literárně debutoval v roce 1958 sbírkou Denní služba a do současnosti mu vyšlo cca 20 básnických sbírek a výborů. Spisy Miroslava Holuba, rozdělené do čtyř svazků, vydává nakladatelství Carpe diem. Literárně se angažoval kolem časopisu Květen. Přestože se veřejně distancoval od své předchozí činnosti a tvorby, další sbírku Naopak mohl vydat až roku 1982. Od roku 1994 dva roky vykonával funkci šéfredaktora nepříliš ...
Více od autora
Thomas Hardy
Thomas Hardy byl anglický spisovatel - romanopisec, autor povídek a básník. Původním povoláním byl architekt. Jeho díla mají naturalistický charakter. Ve svých dílech, na rozdíl od Charlese Dickense, volí prostředí venkova. V mnoha románech podává kritiku anglické společnosti, která je k nemajetným lidem velmi krutá. Jeho romány jsou smutné a často končí tragicky, postavy podléhají v zápase nejen s přírodními silami, ale i nespravedlivostí společnosti. Narodil se ve vesničce Upper Bockhampton na jihozápadě Anglie v hrabství Dorset. Otec pracoval jako kameník a místní stavitel. Matka byla velmi sečtělá a doplňovala Hardymu znalosti načerpané ve škole. Když ve svých 16 letech ukončil školní docházku, nastoupil jako učeň k Johnu Hicksovi, místnímu staviteli. Ještě než v roce 1862 odešel do Londýna, učil se v Dorchestru stavitelem. V Londýně se přihlásil na King's College London. Získal zde ocenění od Královského institutu britských architektů a Asociace architektů . Londýn nebyl pro něj nikdy domovem a když se po pěti letech vrátil zpět do Dorsetu, rozhodl se, že se bude věnovat psaní. Když v roce 1870 pracoval na rekonstrukci farního kostela v St. Juliot v Cornwallu, seznámil se s Emmou Lavinií Giffordovou. Zamiloval se do ní a v roce 1874 se s ní oženil. Ačkoliv se svou ženou později již nežil, její smrt v roce 1912 jej velice ranila. Vypravil se do Cornwallu, aby zde znovu navštívil místa spojená s jejich námluvami. V roce 1914 se oženil se svojí o čtyřicet let mladší sekretářkou Florence Dugdaleovou, se kterou se seznámil v roce 1905 a která psala rovněž knihy pro mládež. Hardy však neustále myslel na Emmino náhlé úmrtí, smutek se snažil překonat psaním poezie. V prosinci roku 1927 onemocněl zánětem pohrudnice a v roce 1928 zemřel. Na smrtelné posteli nadiktoval své ženě poslední báseň. Jeho pohřeb 16. ledna ve Westmi...
Více od autora
Ota Hofman
Ota Hofman byl spisovatel a scenárista, autor zejména knížek pro děti a scénářů k filmům pro děti a mládež. Nejznámějšími byly filmy a seriály o panu Tau, či sci-fi film Odysseus a hvězdy. Své dětství strávil jednak v rodné Praze na Žižkově a také u dědečka v Bohdašíně v Podkrkonoší. Později vystudoval obchodní akademii , maturoval v roce 1948. První jeho práce otiskl časopis Středoškolák v roce 1945 a psal do něj řadu let. Zkusil pokračovat rok na právech, pak přestoupil na studia na Filmové fakultě Akademie múzických umění, zvolil si obory scenáristika a dramaturgie. Po ukončení studií se pustil do filmování, byl scenáristou Filmového studia Barrandov, později zde působil jako dramaturg skupiny filmů pro děti a mládež. Mnohá z jeho děl se stala velmi populární i ve světě, zejména filmy o panu Tau. Jeho knihy byly přeloženy do 15 jazyků. Při filmové tvorbě spolupracoval zejména s Jindřichem Polákem. Byl scenáristou více než 30 celovečerních filmů a řady televizních seriálů. Mnohé z filmů získaly řadu mezinárodních ocenění. Řada jeho pohádek se prolíná s žánrem sci-fi. Pod pseudonymem Ota Dvorský mu vyšly dvě detektivky. Od 1988 byl předsedou Československé národní sekce Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu . V roce 1950 se oženil , narodila se jim dcera Irena a později syn Otto. V roce 1979 mu byl udělen titul zasloužilý umělec, v roce 1989 i titul národní umělec. Za tvůrčí činnost mu bylo v roce 1978 uděleno čestné občanství města Ostrova. V roce 2004 při příležitosti oslav 650 let obce Kostelní Lhota obdržel také její čestné občanství ; v obci často pobýval u rodičů a krátkou dobu i chodil do školy.
Více od autora
Jan Havlasa
Jan Havlasa, vlastním jménem Jan Klecanda byl český spisovatel, autor dobrodružných a fantastických příběhů. V matrice narozených byl zapsán jako Johann Ladislaus Klecanda, syn Johanna Klecandy , ředitele soukromé české školy v Teplicích a matky Matyldy, rozené Maškové . Byl nejstarší z pěti dětí . Nejpozději od roku 1887 již celá rodina žila v Praze. Otec byl menšinový pracovník, redaktor a autor děl pro mládež . Bratr Jiří Klecanda emigroval po začátku první světové války do Ruska, kde se významně podílel na přípravě československé samostatnosti a na zakládání Československých legií v Rusku. Další bratr, Vladimír Klecanda byl profesorem pomocných věd historických na Univerzitě Komenského v Bratislavě, za okupace v exilu; po válce se stal poslancem Prozatímního Národního shromáždění za národní socialisty. Jan Klecanda studoval na gymnáziu v Žitné ulici. Po maturitě v roce 1902 studoval na na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V mládí cestoval , do roku 1913 žil v zahraničí, zejména v USA. S manželkou Elsie strávil Jan Havlasa v letech 1912-1913 rok v Japonsku, popisy pobytu s fotografiemi později zveřejňoval v českém tisku. Po cestě do Japonska navštívili manželé Tahiti , na cestě do Evropy další asijské země jako Čínu, Singapur, Indii. Cestovatelské zkušenosti využíval Jan Havlasa jako náměty ke sevé literární tvorbě. S budoucí manželkou se seznámil při svém pobytu v USA. Elsie Hermanová byla vnučkou českého emigranta Jana Heřmana, přítele Karla Havlíčka Borovského. V českém prostředí byla pod jménem Elsie Havlasová známá nejen jako manželka Jana Havlasy, ale i jako překladatelka do a z angličtiny....
Více od autora
Colleen Hoover
Colleen žije v Texasu se svým manželem a třemi chlapci. Je autorkou pěti románů New York Times bestseller. Její první série byla vydána v roce 2012 a zahrnuje SLAMMED, POINT OF RETREAT a román THIS GIRL. Její druhá série Beznaděj a román LOSING HOPE, publikována v roce 2013, patří k # 1 New York Times bestseller. Vydala novelu, FINDING CINDERELLA, jako poděkování svým čtenářům za jejich pokračující podporu. Novela je románem k její sérii Beznaděj , vyprávějící příběh Daniela a Six, ale lze číst také samostatně. Pro ty, kteří vládnou anglickým jazykem je novela FINDING CINDERELLA nyní na www.amazon.com ke stažení do elektronické čtečky ZDARMA.
Více od autora
Josef Hais Týnecký
Josef Hais Týnecký, byl český spisovatel a novinář. Josef Hais byl syn řezníka v Klatovech Jaroslava Haise a Gabriely, rozené Tiché. Matka pocházela z Týnce. U babičky v Týnci také od roku 1888, po rozchodu rodičů, vyrůstal . Studium na reálném gymnáziu v Plzni nedokončil; od roku pracoval v knihkupectví a v roce 1905 se přestěhoval do Prahy. V Praze se živil jako novinář, v letech 1924-1945 byl redaktorem Národní politiky. V roce 1919 vystoupil z církve; některá jeho díla bývala označována jako protikatolická. V roce 1919 se též oženil . V letech 1920-1927 se angažoval ve Spolku českých spisovatelů belletristů Máj, kde byl členem výboru. V době insigniády se postavil na stranu spisovatelů hájících české nacionalistické studenty. Po 2. světové válce se již jeho příspěvky do denního tisku neobjevují, vycházejí však stále jeho knihy, ať už nové nebo reedice. Zemřel v Praze, je pohřben na pražském Vyšehradském hřbitově. Josef Hais Týnecký byl neobyčejně plodný prozaik. Databáze Národní knihovny ČR uvádí 179 jeho děl vydaných tiskem . K tomu je třeba připočíst stovky drobných příspěvků do denního tisku. Jeho básně z mládí jsou okrajové. Níže jsou uvedeny důležitější příklady jeho prozaické činnosti. Již při pobytu v Plzni přispíval regionálního tisku - do Plzeňských listů a Našich snah. V Praze, před dlouhodobým zaměstnáním v Národní politice, byl redaktorem např. Hlasu národa . Do časopisů přispíval svými povídkami. Pravidelně uveřejňoval sloupky na nejrůznější témata v Národní politice. Zde také řídil beletristickou část nedělní přílohy. Za druhé světové války používal pseudonym Tomáš Tichý a zkratku TT. Hry Josefa Haise Týneckého měly v repertoáru především soubory ochotnické, ale i profesionální (Akro...
Více od autora
Jiří Hlavenka
Jiří Hlavenka je český podnikatel a investor v oblasti informačních technologií, od roku 2016 zastupitel a od roku 2020 radní Jihomoravského kraje. Po absolvování Gymnázia a Střední odborné školy Mikulov vystudoval v letech 1983 až 1988 obor tepelná a jaderná energie na Strojní fakultě Vysokého učení technického v Brně . Od počátku 90. let 20. století podniká v oblasti informačních technologií. Je jedním z vlastníků brněnského vydavatelství Computer Press či prvního internetového obchodu v zemi Vltava.cz . Angažoval se také v představenstvech firem CP Online a CP Books. Od roku 2005 je členem statutárních orgánů společnosti FAYN Telecommunications , jež je virtuálním mobilním operátorem. V posledních letech je spíše investorem a publikuje články z oblasti informačních technologií . Jiří Hlavenka žije v obci Braníškov v okrese Brno-venkov. Je ženatý a má syna. Ve volném čase ho zajímá hudba a biologie, sám hraje na akustickou kytaru a na klavír. Věnuje se i sportu, má rád aktivní turistiku a jízdu na horském kole. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice nestraníka za SZ lídrem společné kandidátky SZ a Pirátů v Jihomoravském kraji a byl zvolen zastupitelem. Je předsedou Komise Rady Jihomoravského kraje pro informační otevřenost. V krajských volbách v roce 2020 obhájil post krajského zastupitele, tentokrát jako nestraník za Piráty na 2. místě jejich kandidátky. Dne 11. listopadu 2020 se navíc stal radním Jihomoravského kraje pro vědu, výzkum, inovace a IT....
Více od autora
Václav Holzknecht
Václav Holzknecht byl český klavírista, hudební vědec, hudební popularizátor, publicista, kritik, dramaturg, organizátor a pedagog, překladatel z francouzštiny, jeden ze zakladatelů mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, dlouholetý ředitel pražské konzervatoře, osobní přítel hudebního skladatele Jaroslava Ježka. Narodil se jako třetí dítě v pražské rodině pražského svrškaře Jana Holzknechta a matky Barbory, rozené Smolíkové . Podle policejní příhlášky žila rodina na Žižkově, ve Štítného ulici. Otec se jako podnikatel pravděpodobně potýkal s finančními potížemi, v roce 1899 byla firma Jana Holzknechta prohlášena za insolventní. Přes tyto skrovné začátky vystudoval Václav Holzknecht úspěšně práva a během svého vysokoškolského studia dokázal ještě souběžně vystudovat hru na klavír na Pražské konzervatoři. Absolventský koncert měl v červenci 1928, již jako doktor práv . Do roku 1942 pracoval na ministerstvu financí, hudbě a koncertům se mohl věnovat pouze po večerech a nedělích. Přesto byla jeho hudební aktivita široká a obdivuhodná . Bližší detaily o soukromém životě Václava Holzknechta se z veřejných zdrojů prozatím nepodařilo dohledat. Podle informace člena rodiny nebyl ženatý a neměl potomky. Nesystematicky psané neúplné paměti četl pouze omezenému okruhu lidí a v posledních letech života je spálil. Talent, rozsah znalostí a odborná autorita Václava Holzknechta byly po celý život neobyčejné. Duševní sílu si zachovával do posledních dnů. Ještě 27. července 1988 navštívil firmu Petrof v Hradci Králové, aby se jako předseda hodnotitelské komise ke kvalitě zvuku dvou mistrovských koncertních klavírů. Krátce na to, 13. srpna, zemřel. Je pohřben na pražských Olšanských hřbitovech . Ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století (po...
Více od autora
Robert Harris
Robert Dennis Harris je anglický spisovatel, autor románů. Působil také jako novinář a televizní reportér na veřejnoprávní stanici BBC. Narodil se roku 1957 v Nottinghamu. Ambice stát se spisovatelem pochází z mládí, kdy navštěvoval místní tiskárnu, ve které byl jeho otec zaměstnán. Nejdříve nastoupil na střední školu Belvoir High School v Bottesfordu, odkud přestoupil na školu krále Eduarda VII. v Melton Mowbray, ve které byla po něm pojmenována posluchárna. Tam začal s psaním divadelních her a vydáváním školního časopisu. Poté pokračoval studiem oboru anglická literatura na Selwyn College cambridžské univerzity, na které se stal prezidentem univerzitní debatní společnosti Cambridge Union a také zde editoval studentské noviny Varsity. Harris žije na bývalé berkshirské faře poblíž Newbury, spolu s manželkou Gill Hornbyovou, která je také spisovatelkou a sestrou romanopisce Nicka Hornbyho. Mají čtyři děti. V roce 2000 Harris přispěl do Hornbyho sbírky Speaking with the Angel krátkou povídkou „PMQ“. Po ukončení Cambridge nastoupil do BBC, kde pracoval v sekci aktuálního zpravodajství a podílel se na vysílání programů typu Panorama a Newsnight. V roce 1987, ve třiceti letech, se stal politickým vydavatelem časopisu The Observer. Později pravidelně přispíval sloupky do periodik The Sunday Times a The Daily Telegraph. První kniha A Higher Form Of Killing vyšla v roce 1982. Jejím předmětem je popis chemické a biologické formy války. Napsal ji s kolegou z BBC a blízkým přítelem Jeremy Paxmanem. Následovaly další díla Gotcha, the Media, the Government and the Falklands Crisis , The Making of Neil Kinnock , Selling Hitler , o vyšetřování skandálu Hitlerových deníků a Good and Faithful Servant , věnující se Bernardu Inghamovi, tiskovému mluvčí Margaret Thatcherové. Prvním románem s miliónem prodaných výtisků se v roce 1992 stal Otčina , využívající alternativní historii. Autor nastín...
Více od autora
Linda Howard
Linda Howard je známá především jako autorka romantické literatury. O nic méně oblíbené jsou ale i její romantické tituly, do jejichž směsi přidává řádnou dávku napětí. Linda S. Howington, jak se Linda Howard ve skutečnosti jmenuje, začala podle vlastních slov psát v devíti letech a přes dvacet let psala pouze pro své vlastní potěšení. Její první kniha vyšla v roce 1980. Od té doby má na svém kontě přes 40 titulů. Dvacátý pátý titul s názvem Dream Man se dostal na seznam bestsellerů v New York Times. Od té doby se do tohoto seznamu dostává každá její kniha. Kromě toho získala Linda Howard za své romantické knihy mnoho ocenění. Krátce po založení asociace Romance Writers of America se Linda Howard stala její členkou. Nyní je ředitelkou Regionu 3 RWA . V roce 2005 obdržela od RWA Career Achievement Award za celoživotní přínos v tomto literárním žánru. Mezi spisovatelčiny přítelkyně patří autorky Catherine Coulter, Iris Johansen, a Kay Hooper. Knihy, které jsou vedle romantiky okořeněny detektivním žánrem, si velice zdařile pohrávají s touto tématikou a smývají nálepku jednoduché "červené knihovny". Linda cestuje spolu se svým mužem, který je profesionálním rybářem, po často velmi nehostinných lokacích, kde zatím pracuje na svém laptopu. V současné době žije na farmě v Gatsdenu v Alabamě se svým mužem Garym a dvěma zlatými retrívry se jmény Bit O'Honey a Sugar Baby.
Více od autora
Vilém Heckel
Vilém Heckel byl český fotograf a horolezec. Věnoval se propagační a krajinářské fotografii, zejména fotografování hor. Vilém Heckel se narodil v Plzni. Jeho otec Adolf Heckel byl jeřábníkem v plzeňské Škodovce. Otcovy koníčky byly turistika a fotografie, oběma zásadně ovlivnil i svého syna. Vilém se vyučil portrétním fotografem v Plzni v roce 1936. Pracoval nejprve v menších fotografických ateliérech. Počátky své kariéry spojil s reklamní fotografií. Od roku 1937 byl zaměstnán u pražské firmy Indusfoto, brzy však svůj zájem obrátil směrem k divadelní fotografii a následně k reportáži. Působil v několika ateliérech, než se usadil jako průmyslový fotograf ve Zbrojovce Brno a u Československé obchodní komory v Praze. Zde strávil patnáct let. V roce 1949 byl přijat do fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců. Od roku 1953 se věnoval rovněž horolezectví. V roce 1956 se stal volným fotografem. Poprvé vystavoval v roce 1960 v Praze soubor fotografií z expedice na Kavkaz, které se zúčastnil v roce 1958. V roce 1962 se zúčastnil podruhé horolezecké výpravy na Kavkaz a v roce 1965 byl členem první československé expedice do Hindúkuše v Afghánistánu. V roce 1967 se zúčastnil horolezecké výpravy do Pákistánu a v roce 1970 československé expedice do Peru, kde zemřel se všemi dalšími členy výpravy při zemětřesení pod lavinou, která zavalila jejich tábor pod horou Huascarán.
Více od autora
Bohuslav Havránek
Bohuslav Havránek byl český filolog, slavista, bohemista, balkanolog, paleoslovenista, rusista, lexikograf, literární historik, dialektolog, textolog, editor staročeských literárních památek a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině středoškolského profesora Václava Havránka a jeho manželky Anny, rozené Wittichové . Byl prostřední ze tří dětí. Po maturitě na pražském Akademickém gymnáziu vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a latinu , souběžně slovanskou, klasickou, baltskou a staroindickou filologii. Doktorát získal v roce 1917 , po skončení války strávil jeden semestr na Bělehradské univerzitě. V letech 1917–1929 působil jako středoškolský profesor na gymnáziích v Praze , zároveň pracoval v Kanceláři Slovníku jazyka českého při ČAVU. V roce 1926 se podílel na založení Pražského lingvistického kroužku, v dalších letech byl spolutvůrcem jeho jazykovědné teorie i metodologie. Na FF UK se habilitoval v roce 1928 pro obor srovnávací slovanské jazykovědy prací Genera verbi ve slovanských jazycích, od 1928 docent, mimořádný a od roku 1934 řádný profesor téhož oboru na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . V roce 1945 byl povolán na FF UK v Praze, kde jako řádný profesor zpočátku vykonával funkci náměstka ředitele semináře a prosemináře pro slovanskou filologii, od roku 1950 vedl katedru českého jazyka, obecného jazykozpytu a fonetiky, ve čtyřech funkčních obdobích byl jejím děkanem a v letech 1953–1961 také rektorem pražské Vysoké školy ruského jazyka. Stál u zrodu Ústavu pro jazyk český, v období 1946–1964 byl jeho ředitelem, následně téměř až do konce života předním vědeckým pracovníkem. Ve funkci místopředsedy vládní komise v roc...
Více od autora
Richard Halliburton
Richard Halliburton byl americký cestovatel, dobrodruh, publicista a spisovatel, autor cestopisů. Studoval na univerzitě v Princetonu, kde složil roku 1922 bakalářské zkoušky. Pak se ale nechal najmout jako námořník na dobytčí loď plující do Evropy a od té doby se až do svého zmizení v roce 1939 prakticky neustále toulal po celém světě, až se nakonec zcela ztratil beze stop. Cestoval po nejméně přístupných koutech světa a zkoušel po významných historických osobnostech opakovat jejich činy . Všechny své prožitky popsal ve svých velmi úspěšných cestopisech a dnes je považován za klasika amerického cestopisného žánru. Jeho příběhy jsou napsány s hlubokým smyslem pro krásu a poezii a s notnou dávkou humoru. Poslední radiotelegrafická zpráva od něj byl zachycena 24. března 1939 během jeho cesty čínskou džunkou Sea Dragon přes Tichý oceán z Hongkongu do San Franciska. Loď ani jeho tělo nebyly nikdy nalezeny. Halliburton má náhrobní kámen na hřbitově Forest Hills při rodinné hrobce .
Více od autora
Pavol Hammel
Pavol Hammel je významný slovenský zpěvák, skladatel a hudebník, který je široce uznáván za svůj přínos slovenské hudební scéně. Narodil se 7. prosince 1948 v Bratislavě, svou hudební kariéru zahájil v 60. letech 20. století a rychle se stal významnou osobností domácího popového a rockového žánru. Hammel byl zakládajícím členem vlivné skupiny Prúdy, která sehrála zásadní roli při formování slovenského beatového hnutí. Jeho spolupráce s Mariánem Vargou v Prúdech vedla v roce 1969 k vytvoření kultovního alba "Zvoňte zvonky".
Více od autora
Iva Hercíková
Iva Hercíková, rozená Iva Vodňanská , byla česká spisovatelka, autorka několika desítek románů a novel a několika scénářů. Narodila se v Pardubicích a po maturitě na gymnáziu v Liberci roku 1954 vystudovala dramaturgii a divadelní vědu na pražské DAMU . Jejím druhým manželem, od roku 1961 byl Jiří Robert Pick. Od roku 1964 pracovala v agentuře Dilia, pak zůstávala ve Zbraslavi jako spisovatelka. V roce 1986 emigrovala s třetím manželem nejprve do Německa a roku 1987 pokračovali do USA. Nejprve se usadili na Floridě a poté na deset let na Manhattanu v New Yorku. Českého občanství se však Hercíková nikdy nevzdala. Po převratu roku 1989 žila několik měsíců v Praze, ale definitivně se do Česka vrátila až v roce 2000. Žila střídavě v Praze a v Harrachově. Policie potvrdila, že Iva Hercíková spáchala 27. ledna 2007 v Praze sebevraždu oběšením. Důvodem byla její vážná nemoc. Je autorkou řady scénářů pro televizi, film i divadlo. Některé z jejích prací patří do literárního žánru science fiction.
Více od autora
Joseph Haydn
Franz Joseph Haydn byl plodný rakouský hudební skladatel, který hrál zásadní roli ve vývoji klasické hudby v 18. století. Pro svůj významný přínos oběma žánrům je často označován jako "otec symfonie" a "otec smyčcového kvarteta". Haydnova kariéra trvala více než šest desetiletí, během nichž složil obrovské množství děl, včetně 104 symfonií, 68 smyčcových kvartetů, mnoha oper, mší, klavírních sonát a koncertů.
Více od autora
Jan Hus
Jan Hus byl římskokatolický kněz, český středověký náboženský myslitel, vysokoškolský pedagog, reformátor a kazatel. Hus byl, po Johnu Wycliffovi, jehož myšlenkami a argumentací byl inspirován, jedním z prvních reformátorů církve, který téměř o jedno století předběhl své následníky – reformátory Luthera, Bezu, Kalvína a Zwingliho. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Ve svých náboženských pracích kritizoval mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a exkomunikovala jej . Římský král Zikmund Lucemburský mu zaručil bezpečný příchod na kostnický koncil, aby se tam očistil ze všech nařčení. Byl však odsouzen jako kacíř, a následně byl vydán světské moci k upálení na hranici, když odmítl odvolat své učení. V roce 1999 prohlásil papež Jan Pavel II., že lituje kruté smrti Jana Husa i následných obětí a rozdělení v českém národě a vyzval k usmíření a historickému hodnocení jeho osobnosti bez předsudků. Přes obecně rozšířené mínění však Jana Husa explicitně za reformátora církve neprohlásil, pouze konstatoval, že tzv. „husovská komise“ byla založena s cílem přesněji stanovit místo, jež Jan Hus zaujímá mezi těmi, kteří usilovali o reformu církve. Ohledně mnohých Husových názorů nepanuje v římsko-katolické církvi shoda a zejména jeho ekleziologie je považována za kontroverzní. K rehabilitaci Jana Husa nedošlo. K jeho odkazu se hlásili husité, a později i další církve a společnosti, vzešlé z české i protestantské reformace. Husité zahrnovali většinu české populace v Českém království, vytvořili tak velkou vojenskou sílu, a během tzv. Husitských válek porazili několik křížových výprav. O století později bylo více jak 90 % obyvatel českých zemí nekatolických, a někteří stále následovali učení Jana Husa a jeho nástupců. Datum jeho upálení se stalo českým státním svátkem. Ja...
Více od autora
Miroslav Hanuš
Miroslav Hanuš byl český učitel a spisovatel. Narodil se v Břevnově do rodiny pekaře Bohuslava Hanuše. Vystudoval v letech 1926–1931 Filosofickou fakultu Karlovy university, kde studoval dějiny umění, filosofii a historii. Po studiích pracoval jako učitel na gymnáziu. Nejdříve v letech 1933–1937 na severní Moravě, od roku 1937 až do své penze v Chrudimi, kde také zemřel. M. Hanuš se nikdy nepřihlásil k nějakému programu, ani se jinak nezapojil do dění kolem spisovatelské obce. Nepřihlásil se k žádnému programu a ani se nesnažil programově někam zařadit, přesto lze říci, že patří do existencialistické tvorby. Jeho próza se často zabývá psychologií jednotlivých postav. Byl autorem 24 románů a povídkových sbírek. Ohlas měly dva romány o J. A. Komenském a román o polárníkovi R. E. Byrdovi. Další román Já spravedlnost patří mezi fantastiku, byla to fikce o psychickém mučení Hitlera, zfilmována roku 1968. Z oblasti science-fiction napsal knih několik. Některé z nich byly vydány řadu let po napsání.
Více od autora
Thor Heyerdahl
Thor Heyerdahl byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější představitele experimentální archeologie a antropologie. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v norském Larviku. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu a krátce před druhou světovou válkou pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů. Mezi jeho nejslavnější počin patří plavba z roku 1947, kdy na replice inckého voru z balzového dřeva Kon-Tiki bez větších obtíží překonal část Tichého oceánu, čili vzdálenost z Jižní Ameriky do Polynésie, na atol Raroia. Šestičlenná posádka po 101 dnech urazila 7 960 km. Cesty na balzových vorech byly ve 20. století zhruba třináctkrát opakovány, mimo jiné dvakrát i českým mořeplavcem Eduardem Ingrišem. Třebaže samy o sobě nemohly dokázat její správnost, posloužil úspěch těchto výprav jako podpůrný argument difuzionistické teorie o vzniku a šíření kultur. V roce 1955 uskutečnil výzkum na Galapágách. Ten potvrdil, že do země z předkolumbovské Ameriky připlulo několik lodí, ale trvalé osidlování možné nebylo kvůli nedostatku pitné vody. V letech 1955–1956 řídil vykopávky na Velikonočním ostrově. Účastnil se i dalších archeologických experimentů, jako byly např. výpravy Ra a plavba na rákosovém člunu Tigris. V roce 1986 pozval českého experimentálního archeologa Pavla Pavla na Velikonoční ostrov, čímž mu umožnil realizovat experiment pohybu „chůze“ s původní kamennou sochou moai. Roku 1991 studoval pyramidy v Güímaru na ostrově Tenerife a jejich podobnosti s dalšími pyramidami jinde ve světě. V jejich blízkosti, v městečku Güímar, se roku 1994 usadil a bydlel zde až do konce svého života. Thor Heyerdahl zemřel na rakovinu 18. dubna 200...
Více od autora
Radkin Honzák
Radkin Honzák je český psychiatr, publicista a vysokoškolský pedagog. Specializuje se na psychoterapii a je zastáncem psychosomatického přístupu. Narodil se v roce 1939 v rodině lékárníka. Roku 1962 promoval na Fakultě všeobecného lékařství Univerzity Karlovy. Nejprve působil jako sekundární lékař v psychiatrické léčebně v Kosmonosech, v roce 1966 začal pracovat v Ústavu pro výzkum výživy . Působí jako ambulantní lékař v centrech IKEM a REMEDIS, jako sekundární lékař v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích a jako asistent na Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Pedagogicky působí také na Fakultě sociálních věd UK. Pravidelně se na svém blogu vyjadřuje k současnému dění a jako autor je podepsán pod několika populárně-naučnými knihami o psychologii. V roce 2014 vyšla kniha rozhovorů Renaty Červenkové s Radkinem Honzákem s názvem Všichni žijem v blázinci: současnost očima psychiatra. Od ledna 2020 uvádí v České televizi vlastní pořad Kabinet Dr. Honzáka. Rozhovory
Více od autora
Miroslav Honzík
Narozen 17.4.1928. Stavební technik, beletrista, autor literatury faktu a rozhlasových her.
Více od autora
Mark Victor Hansen
Mark Victor Hansen je americký inspirativní a motivační řečník , trenér a autor . Je známý jako spolutvůrce a zakladatel edice \" Kuřecí polévka pro duši \". Hansen je absolventem Southern Illinois University v roce 1970 s titulem BA v mluvené řeči.
Více od autora
Anna Hostomská
Anna Hostomská byla hudební propagátorka, spisovatelka a překladatelka. Dlouhá léta působila v Radiojournalu a Československém rozhlasu jako redaktorka. Anna Hostomská pocházela z hudbymilovné rodiny JUDr. Otakara a Leontýny, rozené Lankašové, původem učitelky. Narodila se v Táboře, kde její otec působil jako c.k. soudní auskultant, než byl r. 1910 jmenován soudcem v rodném Pelhřimově. Maturovala na Státním reálném gymnasiu v Pelhřimově r. 1926. Ve školním roce 1926/27 absolvovala abiturientský kurs při obchodní akademii v Praze - Karlíně. Ve školním roce 1927/ 28 studovala francouzštinu a francouzskou literaturu na Faculté de lettre v Lyonu ve Francii . Roku 1928 nastoupila jako úřednice a stenotypistka v Handels und Gewerbekammer v Liberci. Od 1. srpna 1929 přešla na úřednické místo do Radiojournalu v Praze , kde se vypracovala na sekretářku šéfa hospodářského odboru, tajemnici a finanční referentku hudebního odboru a 1945-1950 na vedoucí smíšených a zábavních pořadů. Dramaturgicky, technicky, organizačně i hlasatelsky připravila také řadu vlastních relací. Souběžně studovala 1936-39 a 1945-47 na filosofické fakultě na Univerzitě Karlově v Praze všeobecnou filozofii, sociologii a vědy o hudbě a umění. Druhá světová válka její plány překazila, když v letech 1939 až 1945 byly české vysoké školy uzavřené. Na Univerzitu Karlovu se vrátila k dokončení studií v letech 1945–1947 při svém zaměstnání. Odevzdala rigorózní práci Rozhlas a posluchači . K obhajobě pak pro velký nápor zaměstnání v rozhlase nedošlo. Anna Hostomská začínala roku 1929 v „šest let mladém“ rozhlasu jako sekretářka, zejména v hudebním provozu. Měla na starosti korespondenci, honoráře hudebníků a také vybírala a objednávala k účinkování dechové kapely i taneční orchestry. V té době se vysílalo většinou živě – přímo z kaváren, koncertních sálů a divad...
Více od autora
Ilja Hurník
Ilja Hurník byl český hudební skladatel, klavírista, hudební pedagog, dramatik a spisovatel. Narodil se v Porubě do rodiny učitelů. V 11 letech začal skládat hudební skladby a některé mu i vyšly. Na počátku své umělecké dráhy byl podporován německy píšící spisovatelkou a básnířkou Marií Stonou, na jejímž zámku v Třebovicích ve Slezsku byl častým hostem. Jeho mecenáška Maria Stona mu umožnila vystupování před kulturním publikem, které se scházelo na jejím zámku. Vystudoval Matiční gymnázium v Ostravě. V roce 1938 musela jeho rodina utéct před sudetským záborem do Prahy, kde ho na umělecké škole vyučovali legendární učitelé klavírista Vilém Kurz, jeho dcera Ilona Štěpánová-Kurzová a skladatel Vítězslav Novák. Působil zde jako hudebník, dramatik a také jako spisovatel. Jako pianista vystupoval hodně v zahraničí a zaujal především interpretací Clauda Debussyho a Leoše Janáčka, vystupoval zejména spolu s Pavlem Štěpánem, s nímž se zasloužili o renesanci čtyřruční klavírní hry. Nápady do svých skladeb čerpal z lidové slezské intonace, později také z antických a biblických námětů. Ve spisovatelské oblasti proslul svými knihami povídek , psychologickými sondami skrytými do příběhů ze světa hudby. Na své mládí vzpomíná v memoárech . Jako dramatik se prosadil v rozhlasových hrách. Působil na Pražské konzervatoři a Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Velký ohlas měl jeho osmideskový cyklus Umění poslouchat hudbu, dnes znovu vydaný na CD. Skládal také písně pro děti . 11. září 2011 se zúčastnil světové premiéry své skladby Severská ukolébavka v děkanském kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem, kterou uvedl Královédvorský chrámový sbor. Zemřel 7. září 2013 ve věku 90 let. Je pohřben na Vyšehradském hřbitově v hrobě s Petrem Ebenem....
Více od autora
Heinrich Heine
Christian Johann Heinrich Heine , vlastním jménem Harry Heine, byl německý prozaik, básník, publicista a esejista, představitel hnutí Mladé Německo v období romantismu. Pocházel z rodiny drobného židovského obchodníka s látkami v Düsseldorfu Samsona Heineho a jeho manželky Betty van Geldern. Harry Heine byl nejstarší ze čtyř dětí a údajně se narodil ještě před svatbou, proto jeho datum narození bylo posunováno do roku 1799 nebo 1800. Prokazatelné záznamy se nedochovaly a historikové uvádějí jako nejpravděpodobnější datum 13. prosinec 1797. Rodiče své děti vychovávali v duchu osvícenských zásad a Harry navštěvoval křesťanské školy. V té době byl Düsseldorf pod francouzským vlivem a Heine se stal obdivovatelem císaře Napoleona. Vystudoval lyceum a na přání rodičů se měl stát obchodníkem. V roce 1815 nastoupil na praxi v bance ve Frankfurtu nad Mohanem a o rok později ke svému strýci Solomonu Heinemu, bohatému bankéři v Hamburku. Ten se svého synovce ujal a podporoval ho finančně až do své smrti v roce 1844, i když pro jeho literární aktivity neměl příliš pochopení. Harry psal pravidelně od roku 1815 a v roce 1817 byly jeho básně poprvé publikovány v časopise Hamburgs Wächter. Podnětem k básnické tvorbě byla neopětovaná láska k sestřenici Amálii a posléze k její mladší sestře Tereze. Strýc viděl, že Harry nemá vlohy pro podnikání a proto ho v roce 1819 poslal studovat právo na univerzitu v Bonnu. Tam vydržel jen jeden semestr, stejně jako na univerzitě v Göttingenu. V letech 1821–1823 studoval v Berlíně, kde navštěvoval přednášky filozofa Georga Wilhelma Friedricha Hegela. Navázal kontakt s místními literárními kruhy, Počátkem roku 1822 debutoval na veřejnosti jako autor knihy Básně, obsahující 58 vlastních básní a čtyři překlady básní lorda Byrona. Napsal zde své první tragédie Almansor, Lyrické intermezzo a William Ratcliff, které však nebyly uvedeny. Několik týdnů strávil putováním po polské části Prus...
Více od autora
František Honzák
český publicista, lexikograf a nakladatel * 16. 4. 1949 Praha Vystudoval historii a korejštinu na Filozofické fakultě UK v Praze 1968-1974 a obhájil na katedře obecných dějin disertační práci na téma z korejských dějin konce 19. století . Poté pracoval ve skladu Mototechny, jako externí písař v OÚ ČSAV , 1976-77 v Encyklopedickém institutu ČSAV, 1977-90 jako redaktor naučné literatury v nakladatelství Albatros, 1990-92 ve státní službě . 1993 založil, je spolumajitelem a šéfredaktorem nakladatelství původní encyklopedické literatury LIBRI, kde mj. - stejně jako už v Albatrosu v edici "Zajímavosti" - programově usiluje o přiblížení mimoevropských zemí a kultur českému čtenáři. Zabývá se historickou publicistikou a lexikografií . Od 1990 je členem Obce spisovatelů.
Více od autora
Bret Harte
Francis Bret Harte, vlastním jménem Francis Brett Hart byl americký prozaik, básník, dramatik a žurnalista, který svým dílem podnítil využívání regionálních zvláštností v americké literatuře. Harte se narodil jako syn učitele, ale po otcově předčasné smrti musel přerušit školní docházku a ještě jako nedospělý si vydělávat na živobytí. Vzdělával se však sám rozsáhlou četbou, zvláště knih Charlese Dickense. Když se jeho matka znovu provdala, následoval jí roku 1854 do San Franciska. V Kalifornii však zamířil do vnitrozemí do oblasti zlatých dolů a zde se živil rozličnými zaměstnáními, snad i jako zlatokop nebo jako ozbrojený průvodce dostavníku. Brzy se však vrátil do klidnějších míst, stal se sazečem a v lokálních novinách začal publikovat své první povídky, neboť krátký pobyt v divočině mu posloužil jako literární inspirace. Roku 1857 se usídlil v San Francisku, od roku 1864 redigoval časopis The Californian a v letech 1868 až 1870 měsíčník The Overland Monthly, kolem kterého se soustředila skupina spisovatelů, mezi kterými byl například také Mark Twain. V San Francisku tak vzniklo jakési lokální literární středisko, které se postupně stávalo všeobecně uznávaným, neboť po skončení občanské války byla veřejnost ve znovusjednocených Spojených státech velmi ochotná dozvídat se podrobnosti o různých regionálních zvláštnostech. Hartovy povídky a novely z dob pionýrského osidlování amerického západu, z nichž mnohé lze z dnešního hlediska zařadit do kategorie westernu, měly mezi čtenáři okamžitý a veliký úspěch. Popisují v té době zcela nové prostředí kalifornských zlatokopů, využívají místního dialektu a vyznačují se humorem i sentimentalitou vyprávění, protože často zobrazují drsné mužné hrdiny se srdcem ze zlata. Tento úspěch vedl k tomu, že se Harte roku 1871 přestěhoval do Bostonu, kde mu místní měsíčník Atlantic Monthly nabídl za jeho další povídky velké hon...
Více od autora
Tomáš Halík
Tomáš Halík je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové . Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti. Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem ...
Více od autora
Jaroslav Hovorka
Vynikající český spisovatel a lékař MUDr. Jaroslav Hovorka se narodil v Chrudimi, dne 2.9.1925. Studoval na gymnáziu v Brandýse nad Labem a v Praze, kde také absolvoval lékařskou fakultu. Působil jako lékař v oblasti leteckého a kosmického lékařství, lékařství cizokrajných chorob a stal se odborníkem v oblasti epidemiologie a bakteriologie. V letech 1971-73 byl zaměstnán jako vrátný v Národním divadle. Byl osobním lékařem významného českého herce Jana Wericha. Úspěchů dosáhl i na poli sportovním - účastnil se maratónských běhů a běhů na dlouhé tratě. Jako hráč na čelo působil několik let ve Filharmonii hl. Města Prahy a hrál i jako člen vlastního smyčcového kvarteta. Známá je i jeho malířská tvorba, která vychází z námětů jeho rodného kraje - Vysočiny. Výše uvedené skutečnosti se velmi výrazně odrážejí v jeho literární tvorbě, ve které se prolínají texty plné poutavého a vtipného vyprávění s odbornými fakty a skutečnostmi. Vše je skvěle vyvážené, poskytující prostor pro čtenářovu fantazii a zvídavost. MUDr. Jaroslav Hovorka napsal dvacet sedm knih. Mnohé byly vydány v zahraničí. V současné době dokončuje první díl rozsáhlé trilogie, popisující dějinné procesy let 1800 - 2000 očima obyčejných lidí s pracovním názvem „Na břehu Křišťálové řeky“. Z jeho již vydaných knížek nutno zmínit alespoň tyto: Balada z domu V+W, Tamilské listy, Erotikon, Škola zázraků, Cesta do stáří, Údolí Jaků, Barevná léta Země trav.
Více od autora
Petr Hora-Hořejš
Petr Hořejš je český publicista, scenárista, spisovatel, mj. autor zatím čtrnácti dílů historického cyklu Toulky českou minulostí. Vystudoval FF UK v Praze, katedru novinářství, absolvoval v roce 1961 v ročníku s Vladimírem Jiránkem, Přemkem Podlahou a Jiřím Hanákem. Do roku 1970 se živil jako redaktor a nakladatelský pracovník. Poté, co upadl v nemilost tehdejší politické vládě, psal pod pseudonymy novinářské sloupky a zároveň pracoval jako čerpač a měřič vodních zdrojů. V letech 1990–1991 byl ředitelem nakladatelství Albatros, 1991–1994 redaktorem Mladého světa, nyní má svobodné povolání. V sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval s Prázdninovou školou Lipnice. Je autorem metodické příručky „Prázdniny se šlehačkou“ . Do svého volného času stále zařazuje kontakty s Prázdninovou školou Lipnice a je zakládajícím členem Lipnického stipendijního fondu. Je též spoluzakladatelem nadace Pangea. Ze tří partnerských vztahů má čtyři dcery a dva syny.
Více od autora
Josef Holeček
Josef Holeček byl český spisovatel s regionálním zaměřením na jižní Čechy, představitel realismu, ruralismu a tzv. venkovské prózy. Dále působil jako překladatel a novinář. Narodil se v selské rodině Vojtěcha Holečka a Kateřiny Blahové ze Žďáru. Měl sedm sourozenců, kromě pěti, kteří se nedožili jednoho roku; čtyři vlastní: Annu , Vácslava , Jana a Františka Xavera redaktora v Chicagu a další tři, z druhého manželství otce s Eleonorou Blahovou sestrou Kateřiny: Marii Vaněrovou , Eleonoru Vaněrovou a Kateřinu řádovou sestru a učitelku. Josef si 16. 11. 1889 vzal za manželku Zdenku Zemanovou . Měli spolu tři děti: Jarolíma legionářského spisovatele, PhDr. Dariu Podlipskou překladatelku a PhDr. Jelenu Dolanskou-Heidenreichovou zpěvačku a pedagožku. Studovat začal v Písku, kde se spřátelil s Františkem Heritesem, dále v Českých Budějovicích a potom, jak sám napsal ve vzpomínkách, ho srdce táhlo do Tábora – na reálné gymnázium. V Táboře na gymnáziu Holeček obdivoval ředitele Václava Křížka. Vzpomíná na něho: „Křížek, učený, osvícený a na slovo vzatý Čech a Slovan. Nekrčí se a neomlouvá za svůj slovanský původ a také jeho žáci jsou hrdí a sebevědomí Češi“ . Nejstarší táborský park dnes nese název Holečkovy sady. Od roku 1926 je v něm umístěn pomník Josefa Holečka. Přátelství navázané na táborském gymnáziu s Jihoslovany přivedlo Holečka k celoživotnímu zájmu o dějiny, literaturu a umění. Po studiích pracoval v Záhřebu jako vychovatel; od roku 1875 byl dopisovatelem Národních listů ve válce na Balkáně. Jeden čas sám vydával Slovanské listy. Pracoval v redakci Národních listů, překládal slovanský a finský folklor. Byl velkým zastáncem Slovanů, roku 1887 navštívil Rusko a v roce 1889 se dostal do Malé Asie a Cařihradu. Od roku 1895 až do své smrti žil na Smíchově (o...
Více od autora
Kristin Hannah
Kristin Hannah se narodila v roce 1960 v Jižní Kalifornii, USA. Dětství strávila na pláži, kde stavěla hrady z písku a řádila na surfu. Ale v osmi letech se s rodiči přestěhovala do Západního Washingtonu, kde vyrostla, vystudovala a začala pracovat. Nejdříve Kristin chvilku pracovala v reklamní agentuře, ale pak se rozhodla pro studium práv. Práva vystudovala, ale pořád jí v hlavě zněla prorocká slova její maminky, která jí kdysi řekla, že z Kristin stejně jednou bude spisovatelka. A ta se z Kristin stala, avšak za docela smutných okolností - její maminka onemocněla rakovinou. V té době se Kristin spolu s maminkou pokusily o svou první společnou historickou romanci . Po smrti maminky však Kristin rukopis zavřela do krabice, schovala do skříně, nedlouho na to se vdala a začala se živit jako právnička. Jenže maminčino proroctví se znovu objevilo v době, kdy byla Kristin těhotná a musela pět měsíců strávit v posteli. Když už měla přečteny všechny knihy, co doma našla, manžel jí přinesl onu krabici s rukopisem a Kristin začala s přepisováním, dopisováním, až byl na světě první hotový román. A tak Kristin začala v roce 1990 svou spisovatelskou kariéru, a to u historických romancí, od nichž přešla k romancím ze současnosti a nyní se věnuje spíše příběhům o rodinných vztazích a osobních dramatech. Kristin s manželem a synem žijí na severozápadě USA.
Více od autora