Výpis všech autorů

Miroslav Ivanov

Miroslav Ivanov – 23. prosince 1999 Praha) byl český spisovatel a publicista, zabývající se především historií a literaturou faktu. Narodil se do rodiny legionáře a důstojníka Antonína Ivanova , původním příjmením Joba z Roznberku - otec si příjmení změnil při pobytu legie v Rusku. Za účast v protifašistickém odboji byl při heydrichiádě Antonín Ivanov zastřelen. V roce 1948 odmaturoval Miroslav Ivanov na gymnáziu v Jaroměři. Rok pracoval v různých povoláních a poté začal studovat češtinu a dějepis na Univerzitě Karlově v Praze, kde promoval v roce 1953. Do roku 1960 byl asistentem na Filosofické fakultě UK. V šedesátých letech pracoval jako redaktor časopisu Hlas revoluce. V roce 1967 přešel na dráhu spisovatele z povolání. Věnoval se především kauzám z české historie – rukopisné spory, smrt svatého Václava a další. Byl dlouholetým předsedou Klubu autorů literatury faktu. Po roce 1989 se stal členem předsednictva Klubu Dr. Milady Horákové. V Cibulkových seznamech je uveden jako důvěrník StB, krycí jméno Adne, evidenční číslo 15 065. Klub autorů literatury faktu spolu s rodinou Miroslava Ivanova vyhlašuje od roku 2001 cenu Miroslava Ivanova.

John Irving

John Winslow Irving, rodným jménem John Wallace Blunt, Jr. je americký spisovatel a držitel Oscara za scénář k filmu Pravidla moštárny, který byl natočen podle jeho stejnojmenné knihy. Narodil se 2. března 1942 v Exeteru ve státě New Hampshire za neobvyklých okolností, které později velmi ovlivnily zápletky několika jeho románů: narodil se jako nemanželské dítě jeho matce Helen, dědičce rodu Winslow, jedné z nejstarších a nejvýznamnějších rodin Nové Anglie, protože odmítala, aby John poznal svého pravého otce, profesora ruských dějin. Helen Winslow si později vzala Collina F. N. Irvinga, učitele na prestižní Phillips Exeter Academy. Poté, co přijal příjmení svého adoptivního otce, se tak stal Johnem Irvingem. Až do roku 2000 nikdy nehledal svého pravého otce. Vždy říkával : „ Já už otce mám.“ V roce 2001 se dozvěděl, že má nevlastního bratra z druhého manželství svého biologického otce. V 11 letech byl Irving pohlavně zneužit starší ženou. Tato událost pak inspirovala mnoho jeho děl. Během studií v Exeteru ho učili slavný presbyteriánský teolog a romanopisec Frederick Buechner a učitel George Bennett, ti mu později pomohli účastnit se kurzu tvůrčího psaní v Iowě, prestižního amerického spisovatelského programu, který je jediný svého druhu. Poté studoval krátce na universitě v Pittsburghu a promoval na universitě v New Hampshire. V Iowě studoval po boku budoucích známých spisovatelů – Gaila Godwina, Johna Cayseho a Donalda Hendrieho Jr., také ho učil proslulý Kurt Vonnegut Jr. Svoji první ženu Shylu poznal na svých zahraničních studiích ve Vídni. Když pak velmi nečekaně otěhotněla, vzali se . Před tím, než se v polovině 80. let 20. století rozvedli , měli spolu dva syny. Později se oženil se svou agentkou Janet Turnbullovou, se kterou měl dalšího syna. Na Mount Holyoke College v Massachusetts přednášel jakožto univerzitní profesor anglickou literaturu 19. století. Jeh...

Henrik Ibsen

Henrik Johan Ibsen byl norský dramatik a básník. Je považován za zakladatele realistického dramatu. Henrik Ibsen se narodil 20. března 1828 v jihonorském městečku Skien. Dojmy a zážitky z dětství a mládí , byly tak hluboké, že trvale působily na celou jeho tvorbu. Jeho otec pocházel ze starého zámožného bergenského rejdařského rodu. Založil si podnik ve Skien a jako obchodník byl velmi úspěšný, dokud nezačal spekulovat. V roce 1836 zbankrotoval a přišel o značnou část majetku. V patnácti letech odešel Ibsen do Grimstadu do lékárny Jense A. Reimanna jako pomocník. Avantýra s lékárníkovou služkou přivedla sotva zletilého muže do situace, kterou se později mnohokrát zabýval ve svých hrách. V nich se objevuje problém následků vlastních činů a téma viny. Na své nemanželské dítě doplácel Henrik Ibsen totiž patnáct let. K dítěti ani k matce se však nikdy nehlásil a poté, co mu skončila vyživovací povinnost, považoval záležitost za navždy uzavřenou. Básnickou dráhu zahájil už v Grimstadu. Tam psal své první příležitostné, politické a polemické básně. V Grimstadu vznikl také jeho první dramatický pokus Catilina 1849. V roce 1850 odešel Ibsen do Kristianie , aby se připravil v tzv. Heltbergově „továrně na studenty“ na maturitní zkoušky, jež by ho oprávnily k studiu medicíny. U maturity ale neuspěl . Literární činnost a politické zájmy mu navíc brzy zabíraly valnou většinu času. V témže roce napsal svou druhou hru Mohyla a podílel se s A. O. Vinjem na vydávání satirického časopisu Manden, později přezvaného na Andhrimmer, jehož hlavním redaktorem byl Ibsenův další přítel Paul Botten – Hansen. Jeho dalším dramatickým dílem byla sžíravá politická satira Norma čili Politikova láska . V této době na sebe svými dramatickými pokusy upozornil i slavnéh...

Sui Ishida

Japonský manga umělec.

Hajime Isayama

Japonský autor mang.

Marieluise von Ingenheim

M Il‘jin

Ruský prozaik, autor uměleckonaučné prózy pro děti a publicista. Původně chemický inženýr, od roku 1930 se věnoval pouze literatuře.

Greg Iles

Narození: 8. dubna 1960 60 let, Stuttgart, Německo Patří k americkým autorům napínavých thrillerů, jejichž díla se pravidelně objevují v první desítce titulů na žebříčcích bestsellerů listu New York Times.Absolvent mississippské univerzity se několik let živil jako muzikant ve skupině Frankly Scarlet. Po úspěchu své první knihy se začal profesionálně věnovat psaní příběhů. Žije s manželkou a dvěma dětmi v Natchezu v Mississippi.

Vsevolod Vjačeslavovič Ivanov

Ruský prozaik. Autor expresionistických a naturalistických próz o občanské válce na Sibiři , fantaskních prozaických pásem a novel, inspirovaných mýty a lidovou slovesností, zároveň však ztělesňujících imaginativní pól ruské literární avantgardy . Z jeho pozůstalosti byl vydán mj. experimentální román Kreml.

Jarosław Iwaszkiewicz

Jarosław Leon Iwaszkiewicz byl významný polský prozaik, básník, esejista, překladatel a libretista, spoluzakladatel básnické skupiny Skamander, spolupracovník a redaktor řady literárních časopisů, v letech 1959–1980 předseda Svazu polských spisovatelů. Zastával také diplomatické funkce a byl dlouholetým poslancem Sejmu Polské lidové republiky. Čtyřikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu . Je nositelem Řádu budovatelů lidového Polska a Spravedlivým mezi národy.

Bianca Iosivoni

Německá spisovatelka románů pro mládež, redaktorka a spolupracovnice online magazínu Schreibwahnsinn.

Javier Inaraja

Španělský ilustrátor dětské literatury a výtvarník animovaných filmů, autor komiksů.

Martin Izák

Ilustrátor knih.

Paul d' Ivoi

Vlastním jménem PAUL CHARLES PHILIPPE ERIC DELEUTRE 25. 10. 1856 – 6. 9. 1915 Paul d´Ivoi byl po otci i dědečkovi novinář, a to pařížského Matinu a v Journal des Voyages. Ve svých science fiction mj. předpověděl léčivost rádia, tank, laser či jaderné zbraně. Svébytným napodobením Vernovy série Voyages extraordinaires byly jeho Voyages excentriques. Roku 1894 debutoval v Le Petit Journal první z těchto Divných, respektive Neobyčejných cest = humoristickým románem na pokračování, na jehož textu se vcelku zanedbatelně podílel i jistý Henri Chabrillat…, a který přinesl oběma mimořádný úspěch. Česky je dnes ta kniha známa právě díky KODU a převyprávění Václava Cibuly jako S prázdnou kapsou kolem světa , ale v originále se jmenuje Pět Lavarédových sous. Vliv vernovky Cesty kolem světa za osmdesát dní je tu nepochybný, nicméně titulní hrdina, mladý pařížský novinář Armand Lavaréde vystoupil pak ještě v dalších D´ Ivoiových knihách Lavarédův závodní vůz, Neviditelný nepřítel, Zlatý ostrov nevbo Lavarédův bratranec… V šestém ročníku Dobrodružného světa se také mnozí čeští čtenáři seznámili s poněkud „sousům“ protichůdným d´Ivoiovým románem Za miliony kolem světa . Podobně jako o Armandu Lavarédovi napsal ovšem Paul d´Ivoi později a počínaje Tajemným doktorem i několik románů o chlapci s přezdívkou Cvrček - a podobní uličníci provázejí hrdiny většiny jeho knih, takže třeba v níže zmíněné Honbě za rádiem se zdá být Cvrčkovou obdobou malý pařížský kamelot Jean Brot. Roku 1908 zkrachoval mezikontinentální automobilový závod New York - Paříž, během kterého měly tehdejší vozy i překonat Beringovu úžinu po ledě … Onou sportovní akcí se inspiroval nejen Meliésův film Jízda z Paříře do New Yorku automobilem , ale také d´ Ivoiho román Honba za rádiem, jehož české převyprávění vyšlo Václavu ...

Lenka Izáková

Ilustrátorka.

Il'ja Arnol'dovič Il'f

Ruský spisovatel, spoluautor satirických románů, které napsal společně s Jevgenijem Petrovem.

Helge Ingstad

Helge Marcus Ingstad byl norský průzkumník. Po zmapování osídlení v Norsku našel v roce 1960 spolu se svou manželkou Anne Stine, archeoložkou, zbytky vikingské osady v L'Anse aux Meadows v provincii Newfoundland v Kanadě. Poprvé tedy dokázali, že grónští Normané našli cestu do Severní Ameriky přes Atlantický oceán, a to zhruba 500 let před Kryštofem Kolumbem a Johnem Cabotem. Tímto objevem si vysvětloval i zánik grónských Vikingů v 14.-15. stol., kteří pravděpodobně emigrovali právě do Severní Ameriky. Helge Ingstad se narodil Olafu Ingstad a Olze Marii Qvam v Meråker. Jeho otec byl obecní inženýr v Tromsø. Helge a jeho rodina se v roce 1915 přestěhoval do Bergenu a po absolvování v roce 1922 nastoupil na praxi advokáta v Levanger. Helge Ingstad byl původně právník z povolání, ale poté co prodal svou úspěšnou právnickou praxi v Levanger, odešel v roce 1926 do Kanady. Po další tři roky cestoval s místním indiánským kmenem. Po návratu do Norska napsal bestseller Pelsjegerliv . Během svého působení na Špicberkách se Helge Ingstad setkal se svou budoucí ženou Anne Stine , která byla téměř o dvacet let mladší. Anne Stine četla s obdivem jeho knihy z Kanady a Grónska, a tak se do průzkumníka zamilovala a začala si s ním dopisovat. Později se zasnoubili a vzali. V roce 1946 se přestěhovali do domu u Holmenkollen, v oblasti norského hlavního města Osla, kde strávili zbytek svého života. Narodila se jim dcera Benedicte, která se stala profesorkou na univerzitě v Oslu. Helge Ingstad je populární autor, jehož knihy o jeho návštěvách odlehlých částí světa získaly slávu nejen v Norsku. O Grónsku napsal OST pro den shop BRE , z pobytu na Svalbardu napsal Landet med de kalde kyster. Navštívil také apačské Indiány severozápadního Mexika, o kterých napsal Apache-indianerne - jakten på den tapte stamme . Po druhé světové válce zůstal v Brooks Range na severu Aljašky mezi Eskymáky a poté napsal Nunamiut - blant Ala...

Béla Illés

Béla Illés byl levicově orientovaný maďarský spisovatel a novinář. Béla Illés se narodil roku 1895 v Horních Uhrách ve městě Kassa , ale dětství prožil v Berehovu na Podkarpatské Rusi. Již od mládí se účastnil revolučního hnutí. Roku 1916 ukončil doktorská studia práv na univerzitě v Budapešti. Během první světové války bojoval na rumunské, albánské a italské frontě. Po pádu Maďarské republiky rad, ve které zaujímal postavení člena vojenské rady, emigroval roku 1919 do Vídně a v letech 1920–1921 působil jako novinář na Podkarpatské Rusi. Za svou činnost byl zatčen a vyhoštěn z Československa. Od roku 1923 žil v Sovětském svazu, kde začínal jako dělník, ale brzy se prosadil jako romanopisec a stal se členem sekretariátu Svazu sovětských spisovatelů. Za druhé světové války bojoval jako důstojník v Rudé armádě. Do Maďarska se vrátil roku 1945 a věnoval se spisovatelské činnosti. Zemřel roku 1974 v Budapešti. Pochován je na místním hřbitově 'Kerepesi temető'. Pro svá díla čerpal Illés náměty z prostředí Podkarpatské Rusi a z bojů maďarské a sovětské armády za druhé světové války. Charakteristickým rysem jeho tvorby je anekdotický styl. Dvakrát obdržel Kossuthovu cenu .

Washington Irving

Washington Irving byl americký romantický spisovatel, humorista, autor povídek, historických studií a životopisů. Byl rovněž americkým velvyslancem ve Španělsku. Díky filmovým zpracováním jsou dnes známé jeho povídky Legend of Sleepy Hollow a Rip Van Winkle, obě ze sbírky Kniha skic. Dále jsou stále uváděny jeho příběhy a pohádky ze Španělska . Byl nejmladším z jedenácti dětí obchodníka z New Yorku. Jeho otec William Irving starší pocházel ze Skotska a matka Sarah z Anglie. V roce 1800 začal studovat na Collumbijské koleji. Měl se stát právníkem, ale raději se věnoval umění a bohémskému životu. Začal psát humorné a satirické povídky a komentáře, které se věnovaly společenské a divadelní scéně. Ty otiskoval od roku 1802 v novinách The Morning Chronicle a později byly vydány ve sbírce Letters of Jonathan Oldstyle. Aby zlepšili jeho zdravotní stav, financovali Washingtonovi bratři jeho cestu do Evropy v letech 1804–1806. Po návratu z Evropy pokračoval ve studiu práv, ale studia zanedbával a nedokončil. Začal vydávat vlastní časopis Salmagundi . Výběr článků z tohoto časopisu vyšel v roce 1823 pod titulem Salmagundi or the whimwams and opinions of Lancelot Langstaff and others. V roce 1809 jej proslavila satirická kniha Dějiny New Yorku od Dietricha Knickerbockera. Uvedení knihy předcházela mystifikační kampaň, kdy v novinách vycházely inzeráty, hledající fiktivního historika Dietricha Knickerbockera a jeho otištěné Dějiny, které údajně zapomněl v hotelu, měly být nápomocny tomuto pátrání. V době britsko-americké války v roce 1812 byl pobočníkem Daniela D. Tompkinse, guvernéra New Yorku a velitele milice, pozdějšího viceprezidenta USA. Dosáhl hodnosti plukovníka, do vlastních bojů se ale nezapojil. Válka zdecimovala rodinnou obchodní firmu a tak Washington Irving v roce 1815 ...

Marcel Ihnačák

Slovenský šéfkuchař, autor kuchařských knih.

Miroslav Irra

Ing. Miroslav Irra je s určitostí český nejfundovanější amatérský badatel v historii česko-slovenského vojenského letectva. Ve své práci se opírá o archivní materiály např. z fondů Vojenského ústředního archivu .

Ivan Izakovič

Slovenský spisovatel, kritik, redaktor a překladatel. Narodil se roku 1934 v Bratislavě v literátské rodině Karola Izakoviča-Podolinského. Vystudoval slovenštinu a ruštinu na FF UK v Bratislavě a později se stal hlavním redaktorem nakladatelství Tatran. Před odchodem do důchodu pracoval jako sekční šéf pro umění a literaturu na Ministerstvu kultury SR. Publicistice se věnoval již za vysokoškolských studií, kdy začal psát rozhlasové hry , od 70. let se věnuje převážně beletristické tvorbě. Kromě svého třetího, tentokrát vědecko-fantastickéhorománu „Cudzie svety“ , napsal řadu příběhů s různou tématikou – historický román „Rasputin a carevná“, umělecký cestopis ze své pouti Mexikem, příběhy pro mládež inspirované latinskoamerickou historií, biografické romány o životě P.I. Čajkovského či M.P. Musorgského a další. Věnuje se rovněž překládání umělecké prózy a divadelních her z různých jazyků. Jeho dílo bylo zatím přeloženo do třinácti jazyků.

Illés

Illés byla významná maďarská rocková skupina, která hrála významnou roli na hudební scéně 60. a 70. let. Skupina vznikla v roce 1957 a často se o ní hovoří jako o "maďarských Beatles", což odráží její značný vliv a popularitu. Skupinu tvořili zakládající členové Lajos Illés , Szabolcs Szörényi a jeho bratr Levente Szörényi spolu s bubeníkem Józsefem Lauxem, který se připojil později.

Ilja Ilf

Ilja Ilf , vlastním jménem Ilja Arnoldovič Fajnzilberg , nedílná součást nerozlučné autorské dvojice Ilf – Petrov, ruský spisovatel a publicista sovětské éry, byl rodákem z Oděsy a patřil ke skupině oděských spisovatelů a básníků , které spojoval jejich smysl pro humor a snaha žít život naplno. Spolu s Jevgenijem Petrovem , bratrem známého spisovatele Valentina Katajeva v roce 1927 píší svůj první román Dvanáct křesel, následuje celá řada fejetonů, povídek a článků otiskovaných v předních sovětských časopisech a posléze vydávají další knihy. Společným jmenovatelem jejich tvorba je především humor, místy přecházející v břitkou satiru, poukazující na nešvary tehdejší společnosti

Panait Istrati

Panait Istrati byl rumunský spisovatel a novinář. Své texty psal rumunsky i francouzsky. Byl pravděpodobně prvním spisovatelem, který učinil svým literárním hrdinou homosexuála. Hrdinou jeho románů je Adrien Zograffi, autorovo alter ego. V jeho literární kariéře mu zpočátku pomáhal Romain Rolland. Jeho otec byl Řek, který se živil jako pašerák. Zemřel, když bylo Panaitovi pouhých devět měsíců. Matka byla pradlena. Panait se již ve dvanácti letech začal toulat. Asi ve 23 letech, kolem roku 1907, začal přispívat do rumunských socialistických periodik jako novinář. Zde posléze otiskl i své první povídky. Podílel se i na organizování stávky v Braile roku 1910. Roku 1913 začal cestovat po Evropě, posléze se znovu toulal po Rumunsku. V té době také onemocněl tuberkulózou. Z té se pokoušel vyléčit ve Švýcarsku. V sanatoriu se spřátelil s ruským sionistou Josué Jéhoudou, který ho začal učit francouzsky. To ho přimělo se vydat do Francie. Zde ho však postihly deprese a roku 1921 se v Nice pokusil o sebevraždu. Byl ovšem zachráněn. Pomoci z bídy a depresí se mu pokoušel poté zejména Romain Rolland, který byl okouzlen bohémským způsobem Istratiho života. Napsal předmluvu k první Istratiho knize ve francouzštině, která vyšla roku 1923 a zajistil mu možnost publikovat v časopise Clarté, který vydával Henri Barbusse. Rolland také Istratiho vedl k sympatiím vůči Sovětskému svazu. Ty zpočátku také sdílel, ovšem po několika cestách do Stalinovy říše vystřízlivěl. Napsal pak knihu Zpověď odpadlíka, kde vylíčil své zklamání, popsal Stalinovu perzekuci starých bolševiků i pronásledování celých skupin obyvatelstva. Šlo o jeden z prvních demaskujících textů z řad levice, až později byly vydány známé texty Arthura Koestlera či André Gida. Reakce Istratiho komunistických přátel byla hysterická, byl označován za trockistu či fašistu, nejbrutálnější v útocích byl...

Kazuo Ishiguro

Kazuo Ishiguro je britský spisovatel japonského původu. Od roku 1960 žije trvale ve Velké Británii. V roce 2017 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Rané dětství strávil Ishiguro v Japonsku, ale již v šesti letech se celá rodina přestěhovala do Velké Británie, neboť jeho otec byl zaměstnán u Národního oceánografického institutu, kde byl pověřený kontrolou provozu vrtných plošin. Kazuo vystudoval University of Kent v Canterbury a zprvu se živil jako sociální kurátor. Na University of East Anglia v Norwichi navštěvoval kurzy tvůrčího psaní. Zde patřili k jeho školitelům Malcolm Bradbury, Angela Carterová a Angus Wilson. V roce 1981 publikoval první povídky. O rok později vyšel jeho první román A Pale View of Hills , příběh japonské "atomové" vdovy žijící v Anglii. Roku 1982 obdržel britské občanství. V roce 1986 následoval další román, An Artist of the Floating World , který byl navržen v užším výběru na prestižní Bookerovu cenu. Ishigurova třetí kniha The Remains of the Day je jeho prvním velkým dílem, které je zcela vzdáleno japonským reáliím. Deníkovou formou popisuje několikadenní putování a vzpomínky konzervativního anglického majordoma, pro něhož je loajalita vůči zaměstnavateli nejvyšší životní hodnotou. Tento román již Bookerovu cenu získal a následně byl zfilmován s Anthony Hopkinsem a Emmou Thompsonovou v hlavních rolích. Kazuo Ishiguro dál pokračoval v publikační činnosti. Román Never Let Me Go byl nominovaný na Booker Prize 2005), stejně jako předcházející When We Were Orphans z roku 2000. Tento román, odehrávající se v cizinecké čtvrti v meziválečné Šanghaji, byl navržený i na Whitbreadovu cenu. V roce 2003 vznikl podle Ishigurova scénáře film odehrávající se ve 30 letech, The Saddest Music in the World (česky Nejsmutnější hudb...

Decimus Iunius Iuvenalis

Decimus Iunius Iuvenalis, počeštěně Juvenál byl římský satirik. O jeho životě se dochovalo poměrně malé množství informací. Pocházel z dost zámožné rodiny, v Římě studoval gramatiku a rétoriku. Později sloužil jako tribun v Británii. Konec svého života prožil ve vyhnanství, kde i zemřel. Není úplně jasné kde byl ve vyhnanství, některé prameny hovoří o Británii, ale z mnoha indicií lze usoudit, že se jednalo spíše o Egypt. Do vyhnanství se dostal za narážku na oblíbence císaře Hadriana. Jeho dílo je z větší části neznámé, z citací pozdějších autorů je patrné, že bylo rozsáhlejší než zachované části. Zachovalo se 16 satir, které jsou rozděleny do pěti knih. V těchto satirách je líčen úpadek mravů. V rámci československé edice Antická knihovna vyšlo Iuvenaliovo dílo pod souborným názvem Satiry. Kniha obsahuje všech 16 dochovaných Iuvenaliových satir: Mezi Juvenaliovy nejznámější výroky bezesporu patří věta "Orandum est ut sit mens sana in corpore sano.", tedy "Přej si, aby byl ve zdravém těle zdravý duch". Jeho druhá část je někdy prezentována jako "v zdravém těle zdravý duch", tedy naprosto v jiném smyslu. Tato věta je někdy používána jako argument pro nevhodnost dokazování čehokoliv citátem autority, protože vytržením z kontextu lze měnit smysl.

Alois Irmler

Ing., práce v oboru metalurgie.

Hammond Innes

Ralph Hammond Innes , anglický novelista.

David John Cawdell Irving

Anglický spisovatel a historik.

Brian Innes

Publikace z oboru kriminalistiky.

Anne Iburg

Dipl. oec. troph. Marlein Augeová napsala pod jménem Anne Iburgová od roku 1999 přes třicet publikací o kulinářství, výživě, medicíně a dalších tématech.

Vladimír Irgl

Narozen 3.9.1927 v Bystřici pod Hostýnem. PhDr., odborný asistent angličtiny, autor učebnic angličtiny.

Shizuka Ishikawa

Japonská houslistka, narozená v roce 1954 v Tokiu.

Petre Ispirescu

Rumunský folklorista a vypravěč.

Mária Ivanová-Šalingová

Slovenská lingvistka a lexikografka.

Igor' Vladimirovič Inov

Eva Ibbotson

Eva Ibbotson žije ve městě Newcastle na řece Tyne už mnoho let. Bydlí v pěkném řadovém domku, přecpaném obrazy a fotkami. Narodila se v r. 1925 ve Vídni a v roce 1933 se přestěhovala do Edinburghu se svým otcem Bertholdem Wiesnerem, výtečným fyziologem, který dostal práci na Edinburghské univerzitě. Otec byl průkopníkem lidského umělého oplodnění a někdy se uchyloval ke svým vlastním zdrojům, když dárci nebyli zrovna k mání. V roce 1934 přicestovala do Británie i Evina zbožňovaná matka Anna Gmeyner, charizmatická a krásná židovská spisovatelka, která pracovala s Brechtem a psala filmové scénáře pro Pabsta. Po rozvodu s Eviným otcem založila Anna novou rodinu a se svým druhým manželem, ruským filosofem aristokratického původu, se usadila v Londýně. Evin otec se časem začal zajímat o mimosmyslové vnímání, které studoval spolu s cambridgským psychologem R. H. Thoulessem. Po vzoru otce se Eva rozhodla studovat fyziologii, což byla z akademického hlediska chyba. Pokusy na živých zvířatech jí působily muka a výsledky jejích vědeckých pokusů byly dle jejích vlastních slov „zvláštní“. Její spolužák ze studií Alan Ibbotson, který se stal později ekologem, usoudil, že pro vědu bude menším zlem, když Evu pojme za manželku a nechá ji doma, aby se starala o rodinu. Což byl začátek šťastného manželství, z něhož se narodily čtyři děti a které trvalo 49 let – do roku 1998, kdy Alan Ibbotson zemřel na infarkt.

Anatolij Vasil'jevič Ivankin

Ruský spisovatel literatury faktu z období 2. světové války.

Virginia Ironside

novinářka, spisovatelka, první knihu vydala ve svých dvaceti letech, od té doby jich vyšlo asi 10. Žije se synem v Londýně

Ute Iparraguirre de las Casas

Příručky ručních prací.

Sandra Ingerman

Sandra Ingerman je světově uznávaná šamanská učitelka, která učí přes 30 let. Vedla mezinárodní workshopy na témata šamanská cesta, léčení či odvrácení znečištění životního prostředí pomocí duchovních metod. Je známá tím, jak přemosťuje staré kroskulturní léčebné metody do moderní kultury a řeší potřeby naší doby. Dává dohromady globální duchovní komunitu, provádí silné transformativní rituály a inspiruje ostatní k tomu, aby zůstali silní ve své duchovní a sociální aktivistické práci a přitom si zachovali vizi naděje a světla ve světě. S velkou vášní pomáhá lidem se znovu spojit s přírodou. Od 80. let se tisíce lídí vyléčily ze starých i současných traumat skrze klasickou kroskulturní šamanskou léčebnou metodu, kterou Sandra učí a nazývá ji nalezení duše . Je licencovanou manželskou a rodinnou terapeutkou a profesionální poradkyní mentálního zdraví. Je certifikovanou odbornicí na traumatický stres. V roce 2007 obdržela cenu míru od světové nadace pro integrativní medicínu . Byla vybrána mezi Top 10 duchovních vůdců roku 2013 časopisem Spirituality and Health . Žije v Santa Fe v Novém Mexiku, USA.

Martín Iannuzzi

Argentinský autor a ilustrátor knih pro děti.

John Ives

John Ives je pseudonym, pod kterým publikuje Brian Garfield. Brian Francis Wynne Garfield vystudoval University of Arizona. Je autorem více než 70 knih populární literatury . Jako scenárista se podílel na zhruba 60 filmech. Píše pod pseudonymy Bennett Garland, Alex Hawk, John Ives, Drew Mallory, Frank O´Brian, Jonas Ward, Brian Wynne, Frank Wynne. Získal v roce 1976 cenu Edgar za román Hopscotch .

Gyula Illyés

Gyula Illyés byl maďarský básník, prozaik, dramatik, překladatel a redaktor. Představitel sociografického žánru v tzv. lidové próze. V poezii dominuje pocit úpadku, stáří, osamělosti. Významná je jeho monografie o Sándoru Petőfim. V mládí se sblížil nejen s maďarským venkovem, ale i s levicovými hnutími studentů a mladých dělníků, po pádu republiky emigroval v roce 1921 do Paříže, kde se živil jako knihař a zároveň studoval na Sorbonně. Připojil se k meziválečné francouzské avantgardě. V roce 1926 se mohl vrátit zpět do vlasti. V legendárním literárním časopise Nyugat publikoval od roku 1927, od roku 1933 se stal jedním z vůdčích duchů hnutí tzv. „lidových“ spisovatelů. Když německá armáda obsadila Maďarsko, skrýval se na venkově i v Budapešti. Od jara roku 1945 se podílel na činnosti Národní rolnické strany. V padesátých letech se uchýlil do ústraní. Nejpůsobivější literární událostí října 1956 bylo zveřejnění jeho Jedné věty o tyranii. Na počátku Kádárovy éry na něj komunistické vedení hledělo jako na nepřítele, ale v šedesátých letech se pomalu vrátil do kulturního života. Jeho práce vycházely pravidelně od roku 1961 a v roce 1969 byla zahájena edice životního díla Gyuly Illyése, ve které vyšlo od roku 1986 dvaadvacet svazků.

George Hamilton IV

George Hamilton IV byl americký country hudebník známý svým jemným hlasem a gentlemanským chováním. Narodil se 19. července 1937 ve Winston-Salemu v Severní Karolíně a svou kariéru zahájil koncem 50. let jako idol teenagerů s popovými hity jako "A Rose and a Baby Ruth". Brzy však přešel ke country hudbě, kde našel trvalý úspěch. Jeho hit "Abilene" z roku 1963 se stal jednou z jeho charakteristických písní a často se na něj vzpomíná nejlépe. V průběhu let se Hamiltonovi začalo říkat "mezinárodní velvyslanec country hudby" díky jeho rozsáhlým turné a popularitě v zemích mimo Spojené státy, zejména v Kanadě a Velké Británii. Pravidelně vystupoval v Grand Ole Opry a pokračoval v nahrávání a koncertování až do své smrti 17. září 2014. Jeho přínos country hudbě byl po celou dobu jeho kariéry oceňován různými vyznamenáními.

Conn Iggulden

Anglický spisovatel Conn Iggulden je autorem především historických románů. Narodil se 1.1.1971 v Londýně, kde vystudoval angličtinu, kterou následně sedm let vyučoval. V současnosti se věnuje pouze psaní, žije v Hertfordshiru, je ženatý a má tři děti. Na literární scénu prorazil roku 2003 s tetralogií věnovanou Juliu Cezarovi Brány Říma , Smrt králů , Pole mečů a Bohové války . Roku 2007 následovala trilogie pojednávající o životě Čingischána a jeho potomcích Vlk plání , Vládci luků a Hora kostí .

Susan Sutherland Fairhurst Isaacs

Britská psycholožka, pedagožka a psychoanalytička.

Susan Isaacs

Americká spisovatelka.

Sophie Irwin

Britská spisovatelka. Autorka historického románu. Redaktorka v nakladatelství.

Radmila Irrlacherová

Autorka románu.

Luigi Illica

Italský libretista.

Laura Ingalls-Wilder

Laura Ingalls Wilder byla americká farmářka, novinářka a spisovatelka, kterou proslavila její dětem určená autobiografická knižní série Domeček na prérii , založená na životě její rodiny na Středozápadě. Knihy série byly přeloženy do řady jazyků a posloužily jako předloha vícero filmům, seriálům a muzikálu. Její autobiografie Průkopnice , která zahrnuje i části, které do verze pro děti nezahrnula kvůli nevhodnosti, vyšla až dlouho po její smrti v roce 2014. Je považována za jednu z nejvýznamnějších amerických autorek dětské literatury, existuje několik muzeí, které připomínají ji a její dílo. Association for Library Service to Children po ní pojmenovala cenu, kterou od roku 1954 uděluje autorům a ilustrátorům dětské literatury a jíž je Laura Ingalls Wilder první nositelkou. V roce 2018 však společnost cenu přejmenovala s odůvodněním, že dílo Wilderové není v souladu s hodnotami společnosti, neboť její knihy údajně obsahují rasistické stereotypické charakteristiky nebílých obyvatel, zejména původních obyvatel Ameriky. Ty označovala výrazem Indiáni, který je v USA považován za urážlivý. Šlo především o větu, kterou hlavní postava knihy pronesla o stěhování do Kansasu: „...nebyli tam žádní lidé. Žili tam pouze Indiáni.“ Ovšem sama autorka se v 50. letech za tuto větu omluvila s tím, že neměla v úmyslu naznačovat, že Indiáni nejsou lidé a nechala větu opravit a slovo „lidé“ změnila na „osadníci“. I přesto se děník USA Today o o jejím díle vyjádřil jako o znepokojujícím. Na obranu Wilder se postavil např. známý herec William Shatner, za což si následně vysloužil vlnu kritiky.

Karel IV.

Karel IV. , narozen jako Václav, byl jedenáctý český král vládnoucí jako Karel I. od srpna 1346 až do své smrti v listopadu 1378. Karel IV. byl římsko-německý král od července 1346 a od roku 1355 císař římský. Byl také italský král od roku 1355, burgundský král od roku 1365, moravský markrabě v letech 1333 až 1349 a lucemburský hrabě v období let 1346 až 1353. Pocházel po otci z dynastie Lucemburků, a po matce z rodu Přemyslovců. Byl to první český král, který se stal také císařem Svaté říše římské a byl posledním korunovaným burgundským králem. Stal se tak osobním vládcem všech království Svaté říše římské. Karel IV. byl syn dědičky Přemyslovců Elišky a českého krále Jana Lucemburského. Byl pokřtěn jako Václav, jméno Karel přijal při biřmování během své výchovy ve Francii po svém strýci a kmotrovi Karlu IV. Sličném. Karel IV. patřil mezi nejvýznamnější panovníky vrcholného středověku. Byl neobyčejně vzdělaný a inteligentní, plynně hovořil pěti jazyky . Svou moc využil ke konsolidaci českého státu, který byl od jeho doby znám jako Koruna česká. Již jako císař nechal vytvořit Zlatou bulu, nejvýznamnější říšský ústavní zákon, který platil až do zániku Svaté říše římské roku 1806. Ta také významně upravovala vztah českého státu k říši a potvrzovala jeho výjimečné a nezávislé postavení v rámci říše. Jako český král proslul především založením univerzity v Praze, která nese jeho jméno, výstavbou Nového Města pražského, stavbou kamenného mostu přes řeku Vltavu v Praze, zbudováním hradu Karlštejna a mnoha dalšími počiny. Spolu s otcem započali se stavbou Svatovítského chrámu. Karel také dosáhl významné územní expanze českého státu, především severovýchodním směrem a to hlavně díky své obratné sňatkové politice. Je veřejností považován za jednu z nejvýznamnějších osobností českých dějin. Podle kroniky Petra Žitavského se Kar...

Julio Iglesias

Julio Iglesias je slavný španělský zpěvák a skladatel, který má za sebou bohatou kariéru v hudebním průmyslu. Narodil se 23. září 1943 v Madridu ve Španělsku a původně se věnoval profesionálnímu fotbalu, dokud jeho sportovní ambice neukončila autonehoda, která ho přivedla k objevení hudebního talentu během rekonvalescence. V 70. a 80. letech se Iglesias proslavil po celém světě a stal se jedním z nejprodávanějších latinskoamerických umělců všech dob. Svým hladivým hlasem a romantickými baladami okouzlil publikum po celém světě a zpíval v několika jazycích včetně španělštiny, angličtiny, italštiny a francouzštiny.

Jessica Barksdale Inclan

Americká spisovatelka.

James Benson Irwin

Immaculée Ilibagiza

Rwandská autorka biografického románu, žije v USA.

Eugen Ionescu

Francouzský dramatik, básník a esejista rumunského původu, psal rumunsky i francouzsky.

Dionýz Ilkovič

Akademik Dionýz Ilkovič byl fyzik, fyzikální chemik a vysokoškolský pedagog rusínského původu, otec Dagmar Havlové. Po studiu na Československém reálném gymnáziu v Prešově pokračoval nejdříve na ČVUT, obor strojníctví a elektrotechnika, v průběhu studia přestoupil na Přírodovědeckou fakultu, kterou dokončil v roce 1929. Pracoval v Chemickém ústavu Univerzity Karlovy pod vedením profesora Jaroslava Heyrovského. Po získání doktorátu vedle pracovního úvazku na ústavu učil také fyziku a chemii na pražských gymnáziích . Je autorem tzv. Ilkovičovy rovnice, která popisuje vztah mezi intenzitou polarografického difúzního proudu, koncentrací roztoku a vlastnostmi kapkové rtuťové elektrody. Od roku 1940 působil ve funkci přednosty Ústavu technické fyziky SVŠT v Bratislavě. Zde vydal monografii Polarografia. 26. srpna 1944 byl založen Fyzikálny ústav PFSU. Po zřízení Slovenské akademie věd v roce 1953 byl jmenován akademikem. Podílel se na vzniku Kabinetu fyziky SAV , který se přejmenoval na Laboratórium fyziky SAV a nakonec na Fyzikálny ústav SAV . Do roku 1961 toto pracoviště vedl. V roce 1982 ustavila Slovenská akademie věd Plaketu Dionýze Ilkoviče udělovanou za zásluhy ve fyzikálně-chemických vědách. Po sametové revoluci byla založena Nadácia Dionýza Ilkoviča, která podporuje talentované studenty.