Gramodesky
Modernismus
Jan Klusák
Sonata For Violin And Wind Instruments / Three ...

Jan Klusák: Sonata For Violin And Wind Instruments / Three Sonets After Shakespeare / The Roads / The Pied Piper + BOOKLET

The Pied Piper + BOOKLET

1967 | Vydavatelství Supraphon Gramofonový klub

- Sonata For Violin And Wind Instruments
- Three Sonets After Shakespeare For Bass And Chamber Orchestra, Op. 33
- The Roads
B2 - The Pied Piper - Sonata For Violin And Wind Instruments
- Three Sonets After Shakespeare For Bass And Chamber Orchestra, Op. 33
- The Roads
B2 - The Pied Piper

Stav

Velmi dobrý

NM | VG+

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 9. 5. 2025

O knize

Stav:	NM \| VG+
Poznámka:	Minimum vlásečnic, jako nová, lehce opotřebený obal, vybledlý štítek/center label faded, původní příloha
Vydáno v:	Československo
Vystaveno:	23. 11. 2021 16:34
Číslo položky:	247511

O autorech

Jan Klusák

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges , je český hudební skladatel. Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Napsal množství scénické hudby , Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech , Jan Němec; Sedmikrásky , Věra Chytilová; Mučedníci lásky , Jan Němec; Valerie a týden divů , Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc , Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozón , Jan Schmidt. V normalizační době našel své místo v Divadle Járy ...

Více od autora

Jarmil Burghauser

Jarmil Burghauser , vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara , kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 19...

Více od autora