Václav Kučera český muzikolog, hudební skladatel a pedagog. Maturoval na reálném gymnáziu v Praze. Na Filozofické fakultě University Karlovy pak studoval hudební vědu a estetiku na a soukromě se učil hře na klavír u Františka Maxiána a skladbě u Miroslava Krejčího. Po třech letech v Praze pokračoval na Moskevské státní konzervatoři P. I. Čajkovského ve studiu skladby a hudební vědy. Absolventskou skladbou byl balet Zbojnický oheň a diplomovou práci z hudební vědy zpracoval na téma Leoš Janáček a moravská lidová hudební kultura. V roce 1956 se vrátil do Prahy a pracoval jako redaktor hlavní redakce hudebního vysílání Československého rozhlasu. Od roku 1959 jako vědecký tajemník Kabinetu pro studium soudobé hudby při Svazu československých skladatelů. V roce 1962 byl založen při Československé akademii věd Ústav pro hudební vědu a Kučera se stal jeho vědeckým pracovníkem V roce 1965 získal titul kandidáta věd obhajobou práce Umělecký obraz v hudbě. Ontologická, gnozeologická a estetická problematika na příkladu české symfonické tvorby poválečného období a byl mu přiznán titul PhDr. V letech 1969–1983 byl také vedoucím tajemníkem Svazu českých skladatelů a koncertních umělců. Od roku 1973 vyučoval na katedře skladby Hudební fakulty Akademie múzických umění novodobé kompoziční principy. V roce 1975 se habilitoval jako docent se zaměřením na novodobé skladebné směry a hudební estetiku. Krátce přednášel ve Spojených státech na New York University a na Boston University na téma Principy soudobé hudební tvorby v Československu. Skladba Tabu à Due Boemi byla hrána také v Lucerně 20.5.1978 na 6. Pražských jazzových dnech Jazzové sekce Svazu hudebníků ČSR. V roce 1988 byl na HAMU jmenován profesorem pro obor hudební skladba. Po čtyři roky působil i ve funkci proděkana. Od roku 1997 učil externě také na katedře muzikologie Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Byl činný organ...

Jan Klusák, původním jménem Jan Filip Porges , je český hudební skladatel. Narodil se dne 18. dubna 1934 v Praze v česko-židovské rodině. Jeho otec tragicky zahynul v koncentračním táboře v Osvětimi. Své příjmení si skladatel ponechal po matce. Se svou předchozí druhou manželkou Janou Klusákovou má syna, hudebního publicistu Pavla Klusáka. Maturoval na Akademickém gymnáziu Štěpánská v Praze a pokračoval ve studiích u Jaroslava Řídkého a Pavla Bořkovce na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze v oboru skladba. Poté již působil jako skladatel, příležitostně herec a literát – od počátku své kariéry ve svobodném povolání. Jeho kompoziční styl byl zprvu ovlivněn meziválečným neoklasicismem – zejména skladateli Išou Krejčím, Igorem Stravinským, Sergejem Prokofjevem. Od roku 1959 úzce spolupracoval s dirigentem a spolužákem Liborem Peškem, jehož souboru Komorní harmonie působícímu v Divadle Na Zábradlí věnoval řadu mnohdy avantgardních skladeb. Napsal množství scénické hudby , Václav Havel). Od 60. let se uplatňoval i ve filmu a to nejen jako skladatel, ale i herec. Výrazné role ztvárnil ve snímcích tzv. České nové vlny: O slavnosti a hostech , Jan Němec; Sedmikrásky , Věra Chytilová; Mučedníci lásky , Jan Němec; Valerie a týden divů , Jaromil Jireš a dalších. V těchto letech nastala i zásadní proměna v jeho stylové kompoziční orientaci – jako jeden z prvních se odvážně přiklonil k technikám Druhé vídeňské školy, Nové hudby, Darmstadtu, dodekafonie, serialismu, které byly tehdejší ideologií potlačovány, a staly se mu východiskem pro jeho následující tvorbu. Po srpnu 1968 byla jeho veřejná činnost husákovským režimem utlumována a byl označen za politicky nežádoucí osobu, protože mimo jiné zkomponoval hudbu ke dvěma zakázaným filmům: Den sedmý, osmá noc , Evald Schorm a Konec srpna v hotelu Ozón , Jan Schmidt. V normalizační době našel své místo v Divadle Járy ...

Jarmil Burghauser , vlastním jménem Jarmil Michael Mokrý, byl český hudební skladatel, hudební vědec a skautský činovník. Již v dětství se projevoval jako výrazný hudební talent. V šesti letech se začal učit hře na klavír, od dvanácti let se učil soukromě skladbu u Jaroslava Křičky a po jeho smrti pokračoval u Otakara Jeremiáše. Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze studoval skladbu a dirigování na Pražské konzervatoři, kde absolvoval roku 1944 ve třídě Václava Talicha. Od roku 1946 pokračoval studiem muzikologie na filozofické fakultě Karlovy Univerzity, kde nesměl absolvovat z ideologických důvodů a nedostal diplom. V letech 1946–1953 působil jako sbormistr Národního divadla, poté se věnoval vlastní tvorbě a vědecké činnosti. V 70. a 80. letech patřil mezi nežádoucí autory, nesměl cestovat do zahraničí, jeho skladby nahrané v rozhlase byly smazány. Jako muzikolog vešel ve známost zejména zpracováním definitivního souborného katalogu děl Antonína Dvořáka. Od roku 1984 až do své smrti byl předsedou Společnosti Antonína Dvořáka. Od roku 1935 byl členem skautského oddílu Jaroslava Foglara , kde měl přezdívku Jumbo. Od září 1939 do roku 1946 působil v témže oddíle jako Foglarův zástupce. V poválečném období se do rozpuštění Junáka v roce 1950 podílel na činnosti ve výchovném odboru chlapeckého kmene Junáka, mj. upravil do současné podoby skautskou hymnu. Při obnově skautingu v letech 1968–70 působil na ústředí Junáka, byl členem náčelnictva chlapeckého kmene. Po další obnově skautingu z roku 1989 přijal funkci starosty Junáka a vedoucího čestného Svojsíkova oddílu. V letech 1940–45 si vedl podrobný deník, psaný z většiny v klasické řečtině, který je dnes uložen spolu s dalšími jeho dokumenty v Archivu Junáka. Burghauser se stal předlohou pro postavu Simby, zástupce vůdce skautského oddílu Devadesátky, ve Foglarově knize Pod junáckou vlajkou, která vyšla knižně poprvé v roce 19...