Anna ženské rodné jméno hebrejského původu znamená „milostiplná“ či „milá“. Ze stejného hebrejského jména pochází také jméno Hannah. V Bibli se vyskytují dvě ženy s tímto jménem, matka Samuelova z 1. knihy Samuelovy 1. kapitoly, a v Novém zákoně prorokyně Anna, dcera Fanuelova z kmene Ašer , která žila v Jeruzalémském Chrámu a očekávala příchod Mesiáše a rozpoznala ho v Ježíši. Podle českého kalendáře má svátek 26. července a v církevním se slaví Anna společně s Jáchymem, neboť celý život spolu prožili a jsou známí coby rodiče Panny Marie. Druhý vatikánský koncil stanovil památku Jáchyma a Anny na společný den 26. července, do té doby se oba slavili po celém světě v různé dny. Roku 1481 ji papež Sixtus IV. včlenil do římského kalendáře. Rokem 1584 a z nařízení papeže Řehoře XIII. se slaví svátek sv. Anny. Anna je patronkou Innsbrucku, Florencie a Neapole a lidé ji prosí za šťastný sňatek a manželství, za požehnání dětí, za šťastný porod a za svou si ji berou vdovy, hospodyně, matky, dělnice, horníci, tkalci, soustružníci, umělečtí truhláři, mlynáři, kramáři, provazníci, krejčí, krajkáři, čeledíni aj. Anička, Aňa, Anča, Andulka, Anka, Anči, Nanynka, Any, Anica, Anika Následující tabulka uvádí četnost jména v ČR a pořadí mezi ženskými jmény ve srovnání dvou roků, pro které jsou dostupné údaje MV ČR – lze z ní tedy vysledovat trend v užívání tohoto jména: Změna procentního zastoupení tohoto jména mezi žijícími ženami v ČR je −3,7 %, což svědčí o poměrně značném poklesu obliby tohoto jména. V lednu 2006 se podle údajů ČSÚ jednalo o 5. nejčastější ženské jméno mezi novorozenci.