The Masqueraders
Love Anonymous : Prc Richmond Press Vinyl

The Masqueraders

Lee Hatim, Robert Wrights II, David Sanders, Harold Thomas, Sammie Hutchins The Masqueraders byla jednou z nejdéle existujících, ale málo známých skupin v historii soulové hudby. Podle rozhovoru se sběratelem a historikem soulu Gregem Tormem sahají jejich počátky do Dallasu v Texasu v roce 1958 - středoškoláci Charlie Moore a Robert Tex Wrightsil vytvořili nejranější inkarnaci skupiny, tehdy přezdívané "the Stairs", s bratry Johnnym a Lawrencem Davisovými na druhém a třetím tenorovém místě a "malým" Charliem Gibsonem zpívajícím na basu. Kolem roku 1959 nahráli Stairs pro místní vydavatelství South Town nejméně tři singly - "Brown-Eyed Handsome Man", "Caveman Love" a "Flossie Mae" - než bratři Davisové skupinu opustili a Gibson narukoval do americké armády. Moore a Wrightsil se snažili najít náhradu, Moore nakonec přešel na baryton, aby se přizpůsobil novému zpěvákovi Lee Wesley Jonesovi; tenorista Harold Thomas a basista David Sanders doplnili novou sestavu, která neúnavně koncertovala po celém Texasu. Často vystupovali v malých městech pod rouškou skupin z národních hitparád a snadno napodobovali styl libovolného interpreta - v důsledku toho se oficiálně přejmenovali na Masqueraders a pod tímto názvem debutovali v roce 1963 nahrávkou "A Man's Temptation"."Poté, co v roce 1965 natočili pro houstonskou značku Soultown skladbu "Talk About a Woman", odjeli Masqueraders do Detroitu na konkurz do Motownu - když se dozvěděli, že jejich styl a přístup jsou příliš podobné stylu a přístupu Temptations, uvízli v Motor City bez peněz na návrat domů a vymysleli plán, jak vystupovat v místním klubu Twenty Grand, aby si vydělali dost peněz na zpáteční cestu. Cestou narazili na nahrávací studio, které vlastnil majitel labelu La Beat Lou Beatty, který vydal pět singlů Masqueraders v letech 1966 a 1967. Žádný z jejich singlů La Beat však neměl komerční dopad a Masqueraders příště odjeli do Memphisu na konkurz k producentovi Chipsovi Momanovi. Skupina nahrála v Moman's American Studios celkem osm singlů, počínaje písní "I Don't Want Nobody to Lead Me On" z roku 1967 - píseň, která byla licencována newyorskému labelu Wand, se stala menším regionálním hitem a později ji nahrála jak bývalá hvězda NFL Rosey Grier, tak Gentlemen Four. Aby se vyhnul smluvním problémům, připsal Moman Masqueraders jako Lee Jones & the Sounds of Soul pro následující píseň "This Heart Is Haunted" z roku 1968, kterou licencoval labelu Amy. Poté, co "Do You Love Me Baby" nevzbudilo velký zájem, Wand Masqueraders opustil a Moman vyjednal novou smlouvu s mateřským vydavatelstvím Amy, Bell - tři singly, které z toho vzešly , představují tvůrčí zenit kariéry skupiny, která se může pochlubit gospelovým deep soulovým zvukem, pozlaceným skvělým session týmem American Studios. V této době se Masqueraders také podíleli na doprovodných vokálech při nahrávání blue-eyed soulového komba Box Tops. Jejich další singl jako headlinerů, "I'm Just an Average Guy" z roku 1968, byl jejich prvním skutečným národním hitem - deska vydaná u Manova labelu AGP se dostala na 24. místo národní R&B hitparády. "The Grass Is Green" uzavřela rok a v roce 1969 se Masqueraders rozrostli na šestičlennou sestavu o zpěváka Sammieho Hutchinse; když se Lee Evans nedostavil na vystoupení, převzal Hutchins jeho místo hlavního zpěváka, na které nastoupil na plný úvazek, když Evans nakonec skupinu opustil úplně. Po posledním singlu AGP, "Love, Peace and Understanding", Masqueraders nakonec opustili Memphis a vrátili se domů do Dallasu, kde založili vlastní label Stairway, u kterého vydali v roce 1971 "Let Me Show the World I Love You"; bez větší propagace a bez celostátní distribuce, o které by se dalo mluvit, si tohoto singlu ani jeho následovníka "The Truth Is Free" z roku 1972 nikdo mimo Texas nevšiml a v roce 1973 se skupina vrátila do Memphisu, tentokrát u slavného labelu Hi Willieho Mitchella. Po dvou singlech produkovaných Darrylem Carterem - "Let the Love Bells Ring" a "Wake Up, Fool" - Hi vypovědělo Masqueraders smlouvu; Charlie Moore se po čtvrtstoletí ve skupině, kterou spoluzakládal, rozhodl, že už toho má dost, a v roce 1974 odstoupil, čímž otevřel cestu k návratu Lee Evanse. V roce 1975 podepsali smlouvu s labelem HBS Isaaca Hayese a brzy vydali své vůbec první řadové album Everybody Wanna Live On. Love Anonymous vyšlo ještě téhož roku, ale HBS poté vyhlásilo bankrot a Masqueraders strávili zbytek dekády bez nahrávací smlouvy, ačkoli kromě neúnavného koncertování natočili řadu dosud nevydaných demo nahrávek. Po podpisu smlouvy s atlantským vydavatelstvím Bang se Moore nakonec vrátil do sestavy a v roce 1980 Masqueraders vydali stejnojmennou LP desku, která dodnes zůstává jejich posledním nahraným počinem. Rychle se přesuneme do roku 2017; The Masqueraders měla téměř přesně před 50 lety hit Hot 100 s písní "I Ain't Got To Love Nobody Else"; nyní vokální skupina připravuje dlouho očekávaný comeback prostřednictvím soutěže "Amerika má talent".