José Plácido Domingo Embil, KBE je světoznámý operní pěvec a dirigent. Jeho hlasová poloha byla po dlouhou dobu tenor, v současném období přešel spíše na barytonové role. Rodiče Plácida Dominga, Plácido Domingo Ferrer a Pepita Embil, byli významní pěvci španělského typu operet – zarzuel. V roce 1949 se Domingo se svými rodiči přestěhoval do Mexika, kde vystudoval dirigování a hru na klavír, ale záhy začal také sbírat jevištní zkušenosti, zejména v tradičních španělských zarzuelách. Po prvních vystoupeních v mexickém Monterrey a americkém Dallasu začal v roce 1959 účinkovat v mexickém Národním divadle v Ciudad de México, kde se sice ucházel o místo barytonisty, ale vedení souboru ho přesvědčilo, aby začal zpívat role tenorové. Dlouhodobé angažmá získal v Izraelské opeře v Tel Avivu . Hned po jeho skončení ale debutoval v Newyorské městské opeře . Před plánovanou rolí Dona José v opeře Carmen od Georges Bizeta ještě stihl i záskok za indisponovaného sólistu v Pucciniho Madame Butterfly. V roce 1968 debutoval v newyorské Metropolitní opeře, a to jako záskok za Franca Corelliho v roli Maurizia hraběte ze Saska v jedinečné opeře Francesca Cilei Adriana Lecouvreur. Od té doby až do dneška je jedním z nejžádanějších a nejslavnějších sólistů na všech důležitých operních scénách světa. Jako tenorista má velmi rozsáhlý repertoár, který sahá od italských a francouzských belcantových rolí až po úspěšná nastudování náročných partů oper Richarda Wagnera. Největší popularitu přinesla Domingovi účast ve hvězdné sestavě Tří tenorů. Společně s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem účinkoval mj. na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa. Je držitelem devíti cen Grammy a tří cen Latin Grammy. Ještě na vrcholu své pěvecké kariéry se vrátil i ke své vystudované profesi dirigenta , později se na tuto práci orientoval st...

Luciano Pavarotti byl světoznámý operní zpěvák, přezdívaný „král vysokého C“. Je považován za jednoho z nejlepších tenorů historie. Narodil se v italské Modeně jako syn amatérského zpěváka a pekaře. Byl jedním z nejpopulárnějších tenorů vůbec, jeho koncerty vysílaly televize na celém světě. Také se věnoval charitě, pomáhal uprchlíkům, a pracoval pro Červený kříž. Talent Luciano zdědil po otci, který ač hlasově v pořádku, nedal se na profesionální kariéru z důvodu přílišné nervozity. Otec ho ke zpěvu vedl od malička a přibližně v devíti letech ho přihlásil do místního farního sboru „Gioacchino Rossini“, se kterým vyhrál mezinárodní soutěž. Více než zpěv ho ale zajímal sport – především fotbal. A tak Pavarotti po škole řešil dilema, zda se stát profesionálním fotbalistou nebo zpěvákem. Poté, co navštívil koncert Benjamina Gigliho, hudba nakonec zvítězila a Lucianno v 19 letech začal studovat zpěv u respektovaného profesora Arrigo Pola. Během studií se několikrát rozhodoval, zda ve zpěvu pokračovat a vydělával si jako učitel na základní škole nebo jako pojišťovák. Zlom nastal až v roce 1961, kdy ztvárnil roli Rodolfa v Pucciniho opeře La bohème. Po tomto úspěchu následovala angažmá v Amsterdamu, Vídni, Curychu, Londýně a USA. V roce 1972 zažil fenomenální úspěch, když v metropolitní opeře v New Yorku zazpíval v představení La Fille du Regiment bez námahy devětkrát tříčárkované C – publikum si jej 17× vytleskalo zpět před oponu. Od té doby jeho sláva a popularita stoupala. Ve známost vešel svými televizními operními přenosy, největší popularitu mu přineslo jeho „členství“ ve hvězdném týmu Tří tenorů. Společně s José Carrerasem a Plácidem Domingem zazpíval na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa. Pavarotti ale miloval i moderní rockovou a popovou hudbu, což dokládá několik jeho koncertů se Stingem, irskými U2 nebo Bryanem Adamsem, což mělo po...

Josep Carreras , známější jako José Carreras, je známý španělský operní pěvec-tenorista, proslavený svými interpretacemi děl Giuseppe Verdiho a Giacoma Pucciniho. Slávu získal díky své účasti mezi „Los Tres Tenores“ společně s Plácidem Domingem a Lucianem Pavarottim. José Carreras projevoval své hudební nadání od dětství. V osmi letech měl své první veřejné vystoupení s árií La donna è mobile ve španělském rozhlase. V jedenácti letech se objevil poprvé v barcelonském Liceu jako mladý soprán v roli vypravěče v opeře Manuela de Fally El retablo de Maese Pedro a v malé roli v druhém dějství opery Bohéma. Během dospívání Carreras studoval na barcelonské konzervatoři Conservatorio Superior de Música del Liceo. Debutoval v roce 1970 v Barceloně jako Ismael ve Verdiho opeře Nabucco a v opeře Norma; zde upoutal pozornost protagonistky, slavné sopranistky Montserrat Caballé, která ho pozvala k účasti na představení opery Lucrezia Borgia – to byl první velký Carrerasův úspěch. Znovu s Caballé zpíval v roce 1971 v opeře Marie Stuartovna v Londýně. Oba zpěváci se setkali v představeních mnoha dalších oper. V roce 1972 vystoupil v USA v roli Pinkertona v opeře Madam Butterfly. V roce 1973 pak v Londýně a v roce 1974 ve Vídni v opeře La traviata. V 28 letech již Carreras zpíval v 24 operách. V roce 1978 zpíval Dona Carlose ve stejnojmenné opeře na festivalu v Salzburgu s dirigentem Herbertem von Karajanem. V roce 1984 přijal Medalla d'Or de la Generalitat de Catalunya . V roce 1986 vystoupil jako herec v roli tenora Juliána Gayarra ve filmu Romanza final , který režíroval José María Forqué. V roce 1987, na vrcholu kariéry, mu byla diagnostikována leukémie; lékaři mu dávali jen malou šanci na vyléčení a přežití. Po tvrdé léčbě se mohl Carreras opět vrátit na svou profesionální uměleckou dráhu. V roce 19...