Klárka žije už čtvrtý rok s babičkou Vavruškovou v Janovicích a tam také chodí do školy. Má malého brášku Vojtíška, který žije s rodiči v Praze. Rodiče si myslí, že by nezvládli starat se o dvě děti. Rodina by ale měla žít pohromadě. Klárce se stýská po bráškovi, po mámě Miriam, která je loutková herečka, po tátovi Jaroslavovi už tolik ne, protože Klárku stále napomíná a pořád chce, aby mu něco namalovala. Tatínek totiž sní o tom, že bude jednou z Klárky slavná malířka. Klárka kreslí ráda, ale jen tak pro radost, vždycky nakreslí, co zajímavého se jí přihodilo a co prožila s kamarády – takový malovaný deník.
Klárka má v Janovicích kamarády Vláďu a Tondu. Tonda je z myslivny. Vláďa bydlí hned naproti babičce Vavruškové, žije jen s maminkou Hankou a dědou Karasem. Vláďův táta Václav se odstěhoval. Má teď novou rodinu, novou ženu, čekají dítě a vyženil i syna Zdeňka, který bude od září chodit s Vláďou, Klárkou a Tondou do páté třídy v Janovicích. Zdeněk žil donedávna jen s mámou Boženou, táta se mu zabil v mlze na motorce a teď si musí zvykat na nového, rázného otce.
Vláďa nese tátův odchod těžce. Každé dítě se špatně vyrovnává s rozchodem rodičů.
Vláďa se náhodou seznámil s lesákem Ondrou. Zpočátku byl Vláďa nedůvěřivý, ale když mu Ondra daroval asi ročního jezevčíka Žuldu a svezl ho na koni, začal se s ním kamarádit a našel u něho trošku z toho, co mu chybělo po odchodu táty. Ondra učil Vláďu jezdit na koni, chytali spolu ryby, byli spolu v Praze na výletě.
Vláďa a Zdeněk mají společného více, než si myslí a než by byli ochotni připustit. Jenomže kluci nemají vůbec v úmyslu se přátelit, naopak si dělají schválnosti, hlavně Zdeněk Vláďovi a dostávají se tak z jednoho průšvihu do druhého. Nakonec je právě ty společné průšvihy sblíží. Ono není zase tak špatné mít najednou bratra, i když nevlastního a brzy budou mít i společnou sestru.