Jde v podstatě o dobrodružný román, ve kterém se mísí sociální kritika s velmi naivním romantismem. Hlavním, téměř pohádkovým hrdinou románu je německý princ Rudolf z Gerolsteinu, který v přestrojení přichází do Paříže, aby pomáhal chudým, odměňoval dobro a trestal zlo. Ústřední zaplétka spočívá v jeho setkání s mladičkou prostitutkou Fleur de Marie (v českých překaldech Pěnkava nebo Hrdlička), jíž se ujímá dojat její krásou a ušlechtilostí a která se po četných zvratech děje ukáže být jeho dcerou z tajného svazku z mládí. Kolem tohoto dějového pásma, které se dovršuje smrtí Fleur de Marie v klášteře, kam se uchýlila za účelem pokání za svůj život, se vrství četné linie vyprávnění, jejichž prostřednictvím je do románu včleňována bohatá galerie postav, reprezentující různé společenské vrstvy a různé ožehavé stránky života – bídu, vykořisťování, korupci, násilnictví, kriminalitu.

Proti ostatním Sueovým dílům trpí Tajnosti pařížské snad o něco méně povrchní psychologií a předem očekávatelným duševním vývojem černobíle vytvořených postav. Například jednotlivé postavy z podsvětí jsou dodnes považovány za dokonalé studie zločineckých typů. Rovněž uměle vykonstruované dějové zápletky nejsou tak nepravděpodobné jako v jiných Sueových dílech. Konzistence a soudružnost románu je však i tak dosti narušena tím, že hlavním cílem Eugèna Suea bylo zaujmout čtenáře natolik, aby si zakoupil další pokračování.

To, že je kniha dodnes vydávána a čtena, je dáno především tím, že se vyznačuje poutavým až melodramatickým dějem, silnou (ačkoliv jinak dosti povrchní) společenskou kritikou s výrazným sociálním cítěním a pochopením pro problémy drobných hrdinů.