Osmnáctý příběh bratra Cadfaela spadá, stejně jako ty předešlé, do doby podivné, vleklé války mezi císařovnou Matyldou a jejím bratrancem, králem Štěpánem. Na jaře roku 1144 sice přetrvával dočasný klid zbraní, ale křehké příměří zdaleka nedávalo naději na trvalý mír v Anglii. Nejisté poměry svádějí k nepravostem a zločinnosti, země je vypleněná, zpustošená válkou a cesty nebezpečné. V té době se má z podmětu canterburského arcibiskupa uskutečnit zvláštní církevní mise na podporu jistého normanského biskupa dosazeného do úřadu v Llanelwy z necitlivosti v velšskému obyvatelstvu. Biskup de Clinton jí z dobře uvážených důvodů pověřil nejmladšího diákona ze své diecéze, bratra Marka, ale zároveň vyloučil, že by mladý muž mohl podstoupit dlouhou cestu mezi třemi biskupstvími v neklidném Severním Walesu bez doprovodu. A tím doprovodem se stane právě postarší benediktinský mnich z kláštera svatého Petra a Pavla v Shrewsbury, zcestovalý bratr Cadfael, který podobná poselství nikdy neodmítal. Miluje sice svou bylinkovou zahradu a práci mezi nemocnými, ale stejně rád se občas aspoň nakrátko vydá za brány kláštera, do okolního světa, který před mnoha lety dobrovolně opustil. Úkol doprovázet bratra Marka na cestách přijme s obzvláštním potěšením jednak proto, že překrásné počasí prvních květnových dnů slibuje mimořádně příjemný zážitek, jednak se těší, že po dlouhé době, možná naposled, uvidí svůj rodný Gwynedd. Navzdory obavám, že na dva osamělé mnichy v místy opuštěné krajině číhá možná nejedna nástraha, probíhá jejich mise zdárně a navíc se jim dostane té výsady, že smějí větší kus cesty putovat v ozbrojeném průvodu knížete Owaina, pána Gwyneddu, což jim zajišťuje nejen téměř dokonalou ochranu, ale i pohodlný nocleh a štědré pohostinství v knížecím domě. Proti všemu očekávání ale právě pod střechou panovnického sídla skončila idyla jejich putování a oba muži církve jsou zavlečeni do krvavého dobrodružství, při němž se dokonce sám bratr Cadfael ocitne v ohrožení života.