Teoretickou filosofickou reflexi (tj. filosofii mimo etiku a poietiku) Anzenbacher chápe jako trojí proud vycházející ze tří různých východisek. První proud vychází od jevů a směřuje k bytí, je orientován ontologicky. V dějinách filosofie je spojen hlavně s Aristotelem a pro Anzenbachera také s Tomášem Akvinským (filosofie bytí). Druhý proud vychází ze subjektu (Já), je orientován transcendentálně, ptá se na subjekt zkušenostního světa a na jeho vlastnosti (filosofie Já). V dějinách filosofie je spojen hlavně se jménem Immanuela Kanta. Třetí proud začíná u ideje či absolutna, promýšlí zároveň bytí a Já, substanci a subjekt, ontologický a transcendentální problém na základě absolutna. V dějinách filosofie je spojen hlavně se jménem G. W. F. Hegela (filosofie ducha). Tyto tři proudy si podle Anzenbachera principiálně neodporují, nýbrž rozvíjejí v různých východiscích stejnou celkovou souvislost. Jejich syntézu autor naznačuje, ale hlouběji nerozpracovává, jednotlivé filosofické přístupy pokládá za komplementární (navzájem se doplňující). V Anzenbacherově Úvodu nacházíme vedle sebe především filosofii aristotelsko-tomistickou: nauka o skutečnosti, o poznání, o Bohu; a filosofii Kantovu: nauka o poznání, etika, nauka o Bohu. V nauce o přírodě, o jazyce a o člověku autor vychází ze současné antropologie, fenomenologie a existencialismu. V celku je možno říci, že autor podává v jednotlivých filosofických disciplínách nejvýznačnější nauky, sjednocené teistickým pohledem na člověka a na svět.

2. vydání