Všichni Autoři a témata

Ladislav Plíva (1)

Ing.L.Plíva pracoval ve Výzk.ústavu pozemních staveb.Patří mezi naše přední odborníky na svařování.

Olivia Johnston (1)

Autorka učebnic angličtiny.

Bohumír Hoření (1)

Spoluautor publikace o leteckém modelářství a aerodynamice.

B. A. Arkadiev (1)

Alén Diviš (1)

Alén Diviš byl český malíř a ilustrátor. Byl pokřtěn jménem Karel. Jméno Alén se poprvé objevuje u ilustrace k povídce Tierschau, otištěné v příloze s názvem Dichtung und Welt novin Prager Presse v roce 1927. Jak uvádí literatura , jméno Alén patrně nepochází z rodinného prostředí, protože až do roku 1930 podepisuje Alén své dopisy domů jménem Karel. Skutečné okolnosti změny Divišova křestního jména se patrně již nepodaří objasnit. Narodil se na statku Blato u Poděbrad v rodině správce Františka Diviše a jeho ženy Karolíny, ros. Visingerové . Byl nejmladší z pěti dětí a byl pokřtěn jménem Karel. V roce 1911 se celá rodina odstěhovala do Prahy. V roce 1918 maturoval na gymnáziu v Ječné ulici. V roce 1918-1919 studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně. Jeho spolužáky byli Marie Čermínová a Hedvika Zaorálková. V roce 1919–1920 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emanuela Dítěte. V letech 1920–1926 pracoval jako úředník. V roce 1926 odjel do Paříže. Zde navštěvoval přednášky Františka Kupky a údajně studoval i na École des beaux-arts. Seznámil se s Daniel-Henry Kahnweilerem, který o něm informoval Vincence Kramáře. Díky němu Diviš získal podporu Ministerstva školství. V Paříži se stýkal s Bohuslavem Martinů, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen a Janem Zrzavým. V roce 1930 se neúspěšně pokusil o přijetí do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1932 navštívil severní Afriku a obrazy z této cesty vystavoval v galerii Van Leer. Ve třicátých letech přispíval kresbami i texty do Lidových novin. V roce 1939 po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava uprchli do Paříže další čeští výtvarníci a umělci . Díky iniciativě Adolfa Hoffmeistera vznikl Dům československé kultury, kde řada českých umělců i bydle...

Josef Přikryl (1)

Narozen 21.6.1930 Skaštice , zemřel 17.7.1985 v Lipníku nad Bečvou . PhDr., CSc., docent českých dějin a dějin KSČ na Universitě Palackého v Olomouci. Práce v oboru, též publicistika z historie jihovýchodní Moravy.

Pavel Šimek (1)

Pavel Šimek byl český právník a dlouholetý synodní kurátor Českobratrské církve evangelické a předseda právního odboru synodní rady, právní poradce Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Pavel Šimek působil jako notář ve Staré Boleslavi a v Praze; byl též soudním tlumočníkem většího počtu jazyků. Synodním kurátorem ČCE byl zvolen roku 1950, na nátlak státních orgánů byl ovšem roku 1953 odvolán; opětovně byl zvolen roku 1959; roku 1962 se státní moc pokusila vynutit jeho rezignaci, ovšem neúspěšně. Na nátlak komunistické moci v roce 1971 na synodu svůj post již neobhajoval, a byl nahrazen Františkem Škarvanem. Zasloužil se o obnovu České biblické společnosti v roce 1990. Aktivně působil v organizaci YMCA. Většinu svého života zasvětil boji za svobodu církví v Československu. Stál za hnutím odporu v roce 1963 proti chystanému zákonu o rodině, kde měla být původně zakotvena povinnost k socialistické výchově. Po roce 1989 se aktivně zasadil o vracení církevního majetku ukradeného komunistickým režimem. Po změně režimu v roce 1989 byl také jmenován do vysoké úřednické funkce na tehdejším federálním úřadu vlády a stal se jedním z autorů zákona o církvích. Byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo, od roku 2000 jejím čestným členem. Při laudaciu proneseném předsedou společnosti zazněla následující slova:

František Smolka (1)

František Smolka, uváděn též jako František M. Smolka byl český akademický malíř. Po maturitě absolvoval dva roky architektury na pražské vyšší škole technické. Přípravu budoucího umělce dovršil tříletým studiem na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Učili jej profesoři Emanuel Dítě, Karel Vítězslav Mašek a Jan Preisler. Po studiích nastoupil jako pedagog na reálce v Hradci Králové. Když přeběhl na ruské frontě do zajetí, bylo s ním zřejmě zacházeno šetrněji, neboť se mohl věnovat kreslení. Tak prožil svůj pobyt v zajateckém táboře v Pavlodaru na Sibiři. Mezi českými zajatci neustále probíhala agitace do tvořících se legií zahraničního vojska Čechů a Slováků. Dne 13. srpna 1916 se hlásil ppor. Smolka v Omsku do československých legií. V květnu 1918 byl vyslán svým útvarem jako delegát na sjezd československého vojska, konaný v Čeljabinsku. Dle záznamu z jeho kmenového listu byl 29. října 1918 pověřen založením i redakcí tzv. „Zlaté knihy padlých“ 4. pluku. Předpokládá se, že tato smutná plukovní kronika byla ilustrována jeho kresbami nebo malbami. Kniha však nebyla nalezena a její uložení není ve Vojenském historickém archivu evidováno. Dne 15. června 1920 se vrátil s 22. lodním transportem přes Vladivostok, Suez a Terst do osvobozené vlasti, byl vyznamenán čsl. revoluční medailí a medailí za vítězství a k datu 25. září 1920 demobilizován. Stal se nadporučíkem v záloze a byl přemístěn k 6. pluku do Olomouce. V roce 1921 se stal postupně profesorem kreslení, rýsování, krasopisu a matematiky na České státní reálce v Olomouci. Řadě olomouckých výtvarných umělců, např. Aljo Beran, Slavoj Kovařík, Ing. Hynek, Radoslav Kutra a další, poskytl solidní profesní základy pro jejich tvorbu. Malíř Slavoj Kovařík připomínal zejména Smolkův velkorysý přístup ve vztahu učitel – žák. Dcera Alice Marešová-Smolková studovala na Vysoké škole umělecko průmyslové v ateliéru pro užité sochařství, glyptiku a rytí ve skle profes...

Eva Matějková (1)

Mgr. Eva Matějková, PhD. se zabývá speciální pedagogikou, psychomotorikou a kinantropologií. Vystudovala Tělesnou výchovu a sport - speciální pedagogiku a absolvovala doktorskéo studium na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity .

Jeffrey Greene (1)

Americký básník. Absolvent University of Iowa, doktorský titul získal na University of Houston. Je autorem knihy "To the Left of the Worshiper" a také publikace "American Spirituals". Jeho práce se objevily v časopisech The New Yorker, The Nation a v mnoha dalších časopisech a antologiích. Žije v Paříži.

Roman Soukup (2)

Roman Soukup se věnuje problematice digitální fotografie od roku 1992, kdy začal pracovat jako operátor fotorealistické tiskárny, v té době jediném zařízení tohoto druhu v České republice. Od roku 1994 pracuje se studiovým digitálním fotografickým systémem v rámci projektu Akademie věd ČR, jež je součástí mezinárodního programu sledovaného Union Académique Internationale v Bruselu. Věnuje se přípravě optimálního řešení pro digitální dokumentaci kulturněhistorických památek, včetně výstupů v tištěné, nebo elektronické formě. Pracoval například na kompletní digitální dokumentaci románských maleb ve Znojemské rotundě nebo na vytvoření digitální fotodokumentace výzdoby Kaple sv. Václava na Pražském hradě. Od roku 1994 pravidelně publikuje v časopise Fotografie magazín.

Cyril Scott (1)

Britský hudební skladatel, klavírista, esejista.

Jan ze Žatce (1)

Jan ze Žatce, známý též jako Jan ze Šitboře nebo Jan z Teplé byl literát, pedagog, městský písař, městský notář a správce městské školy v Žatci. Své hlavní dílo, Oráč z Čech , napsal německy, ale ovládal i český jazyk. Složil z různých citátů latinské čtení o sv. Jeronýmovi. V žatecké městské kanceláři založil několik městských knih. Ze Žatce odešel roku 1411, kdy byl povolán na místo protonotáře Nového Města pražského. O identitě autora skladby Oráč z Čech panovala dlouho nejistota. V písemnostech žatecké městské kanceláře z konce 14. a začátku 15. století se vyskytují ve funkci městského písaře Jan ze Šitboře a Jan z Teplé. Teprve na přelomu 20. a 30. let 20. století se podařilo nezávisle na sobě F. M. Bartošovi a německým badatelům Aloisi Berntovi a Karlu Beerovi dospět k závěru, že se jedná o jednu osobu, která střídavě používala oba přídomky. Jméno Jan ze Žatce, stejně jako název Oráč z Čech , vznikly až v 19. století. O Janových mladých letech není nic známo. Podle přídomků se předpokládá, že se narodil ve vesnici Šitboř a v Teplé buď získal základní vzdělání nebo zde sám pedagogicky působil. Pravděpodobně studoval na pražské univerzitě, vyloučeno není ani jeho studium v zahraničí, nejčastěji se uvažuje o Paříži. Do Žatce přišel nejspíš na přelomu 70. a 80. let 14. století. Poprvé je zde jeho pobyt doložen v roce 1383, kdy byl zřejmě z jeho podnětu v žatecké městské kanceláři založen kopiář, do něhož se zapisovala královská privilegia a další pro město důležité právní akty. V zápisu o založení kopiáře je Jan z Teplé charakterizován jako rektor školy a městský notář. Jan se během svého života v Žatci stal jednou z nejvýznamnějších osobností města, což dokládají jeho ekonomické aktivity. Vlastnil dům naproti škole, tedy v dnešní ulici Josefa Hory naproti budově Střední odborné školy stojící na místě staré městské školy. Zadní trakt domu sousedil s městskými...

Pchu-i Aisin Gioro (1)

Josef Berka (1)

Narozen: 18.8.1922, zemřel: 20.9.1984. Prof.Ing.,CSc. absolvent Vysoké školy stavitelství Brno /1954/, docent stavební fakulty Vysokého učení technického Brno /1969-/, vedoucí katedry pozemních staveb tamtéž /1971-1984/; profesor Vysokého učení technického pro obor konstrukce pozemních staveb /1978/. Člen vědecké rady Vysokého učení technického. Vzorný učitel /1978/, stříbrná medaile Vysokého učení technického aj.

Josef Tybor (1)

Práce o váhách.

Jaromír 99 (1)

Jaromír Švejdík známý také pod pseudonymem Jaromír 99 je český zpěvák, skladatel, kytarista a výtvarník. Před nástupem na vojnu založil v osmdesátých letech punkovou skupinu Chlapi z práce. Od roku 1989 zpívá v kapele Priessnitz, pro kterou píše většinu textů. V roce 2004 stál u vzniku projektu Umakart, v roce 2007 pak u vzniku tria Jaromir 99 & The Bombers, jehož debutové album je soundtrackem ke Švejdíkovu komiksu Bomber. Od roku 2014 koncertuje Jaromír se svými hosty Alešem Březinou alias A.M.Almelou a Lukášem Morávkem na vernisážích i samostatných koncertech v České republice i v zahraničí . V roce 2019 začíná koncertovat se svým projektem "Letní kapela", kde hraje repertoár svých písní napsaných pro Priessnitz, Václava Neckáře, Umakart, Bombers a Kafka Band. Spolu s Jaroslavem Rudišem je autorem komiksu Alois Nebel a spolupracoval i na stejnojmenném filmu, k němuž složil i známou píseň Půlnoční, již nazpíval Václav Neckář. Je také autorem storyboardů k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři, Děti Duny nebo Grandhotel. Je autorem komiksů Bomber, Zámek a Zátopek a Zatím dobrý. Vytvořil grafiku hudebního alba Půljablkoně.

Jan Šťastný (2)

Jan Šťastný je český herec. Po absolvování studia na pražské DAMU hrál čtyři sezony v pražském Národním divadle. V roce 1992 z Národního divadla odešel a stal se členem souboru činohry Divadla na Vinohradech . V roce 2011 uzavřel sňatek s herečkou a režisérkou Barborou Petrovou. Jedná se také o dabingového herce. Svůj hlas propůjčil postavě Henryho Tomasina v PC hře Mafia II.

C. Offerdinger (1)

František Pachner (1)

Narozen 21.1.1882 v Havlíčkově Brodě, zemřel 25.3.1964. MUDr., docent v Brně, práce v oboru gynekologie a porodnictví.

Richard Bebr (2)

Narozen: 1876 v Černíně u Zdic, zemřel: 29. 12. 1938. JUDr., úředník min. zdravotnictví v Praze, .

Viktor Josefovyč Tymčenko (1)

T. G Jefremova (1)

Zdenka Mansfeldová (1)

Nejvyšší vzdělání * 1969-1974, obor sociologie a psychologie, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy * 1975, PhDr. v oboru sociologie, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy * 1983-1988, CSc. v oboru sociologie, Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity Odborné zaměření * sociologie politiky, politické strany, parlament, politické a nepolitické formy reprezentace zájmů

Jozef Kvasnica (1)

Jozef Kvasnica byl československý teoretický fyzik, profesor Univerzity Karlovy v Praze, kde působil na Katedře teoretické fyziky Matematicko-fyzikální fakulty. Napsal řadu vysokoškolských učebnic z fyziky. Své mládí prožil Jozef Kvasnica v slovenských Tunežicích. Po maturitě na klasickém gymnáziu v Trenčíně studoval fyziku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po studiích odjel do Moskvy, kde absolvoval náročnou aspiranturu u Lva Davidoviče Landaua, pozdějšího držitele Nobelovy ceny za fyziku, i když kandidátskou práci obhajoval až zpět v Československu. Po návratu pracoval nejprve na Fakultě technické a jaderné fyziky ČVUT a od roku 1965 až do své smrti působil na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejprve nastoupil na Katedru teoretické fyziky a když tato katedra byla v roce 1976 administrativně rozpuštěna, stal se do roku 1986 vedoucím nové Katedry matematické fyziky, která byla v roce 1991 opět přejmenována na Katedru teoretické fyziky. Jozef Kvasnica byl též proděkanem na MFF UK a dlouhá léta byl šéfredaktorem anglického vydání Československého časopisu pro fyziku. Jozef Kvasnica je především autorem a výjimečně spoluautorem mnoha vysokoškolských učebnic zaměřených na různé partie fyziky a několika populárně-naučných knih z fyziky a matematiky Dále publikoval řadu odborných článků z různých oborů fyziky převážně v Czechoslovak Journal of Physics, jejichž je téměř vždy jediným autorem s výjimkou článku s Jiřím Horáčkem, kterému vedl diplomovou i kandidátskou práci. Mezi jeho odborné práce patří např. K jeho nejdůležitějším článkům patří práce věnované teorii difúze, v nichž publikoval objev tzv. obrácené difúze, kdy dochází k transportu částic z místa s menší koncentrací do místa s vyšší koncentrací. Napsal také několik populárně naučných článků a recenzí do časopisů Pokroky matematiky, fyziky a astronomie a Československý časopis pro fyziku....

Josef Mottl (1)

Josef Mottl byl kladenský římskokatolický farář a děkan, dlouholetý člen zastupitelstva města a podporovatel kladenského školství, oblastní historik a čestný občan města. V roce 1851 byl vysvěcený na kněze, do roku 1859 působil v Kladně jako kaplan, v letech 1859–1864 jako farář v Kolči, poté jako farář a později děkan do roku 1884 v Kladně. Zasloužil se o opravy církevních staveb ve městě, kladenského kostela, zvonice, farní budovy a mariánského sousoší na náměstí starosty Pavla. Po smrti zakladatelů barokní Kaple svatého Floriána se zasloužil o její dostavbu v roce 1870. Z oblasti jeho prací z historie Kladna byl jeho nejvýznamnějším dílem spisek Kladno, město a statek v pražském kraji . Zabýval se studiem historie kladenského regionu a zaniklých osad. Ve své závěti zřídil nadaci, která byla pojmenována jeho jménem a starala se o chudé školní děti. Čestným občanem byl jmenován 6. dubna 1882. Zemřel ve stejný den jako zakladatel Sokola Miroslav Tyrš.

František Sochor (1)

Narozen 1910 v Železném Brodě, zemřel 1981. Učitel, vlastivědné a historické práce o Železnobrodsku a Jizerských horách, muzejní pracovník.

Eva Houserová (1)

Eva Houserová přes dvacet let pracovala převážně v ženských časopisech. Nejdřív jako redaktorka a editorka, posléze jako šéfredaktorka. Ale protože se v časopiseckém světě zastavil čas a předstírá se v něm, že ženy nestárnou, přestal ji ten kolotoč věčného mládí bavit, seskočila z něho do autorské publikační tvorby, kde se cítí být svobodná a zúročuje zde své zkušenosti. Je šéfredaktorkou webového portálu Nezoufalky , kterým si plní svůj sen – nabídnout ženám, které už nejsou mladé, to, co jinde nenajdou: upřímný zájem o jejich mikrosvět.

Miloslav Květenský (1)

Jean Selz (1)

Francouzský historik umění.

Nirmal Varmā (1)

Hindský spisovatel.

Gian Franco Svidercoschi (1)

Italský novinář. Sleduje náboženské a zvlášť vatikánské události a současně se zabývá mezinárodní politikou.

Zdeněk Chromý (1)

Narozen 1919. Sportovní pedagog, učebnice atletiky.

Magda Baloghová (1)

Magda BALOGHOVÁ v r. 1960 – 64 absolvovala Strednú všeobecnovzdelávaciu školu v Novom Meste nad Váhom, 1964 – 69 študovala históriu a slovenčinu na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, kde od r. 1969 pôsobí ako redaktorka pôvodnej tvorby vo vydavateľstve Mladé letá, od 1991 šéfredaktorka vydavateľstva. Popri sústavnom glosovaní detskej literatúry v odborných časopisoch vydavateľská práca ju podnecovala k vlastnej literárnej tvorbe pre deti, ktorým adresovala leporelá Kto pomáha mojej mame , Ako rastieme , zostavila príbehy a rozprávky Na prváckom kolotoči , Knižka pre radosť . Okrem toho pre potreby literárneho vzdelávania vydala materiál o poézii pre deti Keď má básnik šťastnú chvíľu . Dospelým čitateľom sa predstavila básnickou zbierkou Zrkadlenie . Pripravila na vydanie výbery z tvorby pre deti J. Pavloviča, J. Navrátila, K. Bendovej, venuje sa aj prekladaniu detskej literatúry z češtiny.

Viera Kardelisová (1)

Camilo José Cela (1)

Don Camilo José de Cela y Trulock , Španělsko – 17. ledna 2002, Madrid) byl španělský spisovatel. Studoval na madridské univerzitě. V roce 1989 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. Jeho nejproslulejší kniha je román "Rodina Pascuala Duarta" .

Miroslav Mareš (3)

Miroslav Mareš, je brněnský politolog, který se zaměřuje na terorismus, pravicový i levicový extremismus, systémy politických stran v západoevropských zemích a fotbalové chuligánství. Miroslav Mareš vystudoval práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a politologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně . Od roku 1997 do současnosti pracuje jako vyučující na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, v letech 2001–2008 byl soudním znalcem v oboru politologie. Přednáší také na Vysoké škole politických a společenských věd. Je členem Institutu pro srovnávací politologický výzkum FSS MU, Mezinárodního politologického ústavu MU a České společnosti pro politické vědy a redaktor politologického časopisu Rexter. Je často citován v českých médiích v souvislosti s problematikou extremismu. V současnosti je vedoucím Oddělení bezpečnostních a strategických studií katedry politologie FSS MU a také členem European Expert Network on Terrorism Issues. Miroslav Mareš byl aktivním členem Mladých konzervativců a jeho politická angažovanost mu vynesla i předsednictví v Radě České televize, kde působil i v době krize v České televizi, v jejímž rámci stál jednoznačně proti „vzbouřencům“. V době krize v České televizi vystoupili dva studenti, Jan Cieslar a Petr Koura, kteří byli s Marešem na zahraničním studijním pobytu v Haus Rissenu v Hamburku, s prohlášením, že Miroslav Mareš během pobytu v Hamburku hajloval a zpíval nacistické písně. Na jeho obranu se postavil Vladimír Srb, tehdejší vědecký tajemník České společnosti pro politické vědy, který prohlásil, že zveřejňování takovýchto informací z privátní sféry je krajně neetické a že se na onom pobytu „ani jeden student nechoval zcela asketicky tak, aby mu to v budoucnu nemohlo být připomenuto“. Následovalo prohlášení Jan Cieslara, Petra Koury a dalších dvou účastníků pobytu, kteří prohlásili, že k onomu...

František Freiberg (1)

Narozen 13. listopadu 1856 v Lánech u Dašic. Učitel, pedagogické stati, přírodovědecké spisy.

Lawrence Haward (1)

Britský historik umění, muzikolog, knihovník, sběratel, ředitel Manchester Art Gallery v letech 1914-1945.

Karel Janků (2)

Narozen 1926 v Brně. Doc. MUDr., CSc., internista. Pracoval na I. a II. interní klinice UP v Olomouci, později na interním odd. nemocnice v Hustopečích a na poliklinice v Blansku. V letech 1964-1996 byl ústavním internistou-konziliářem pro I. a II. gynekologicko-porodnickou kliniku v Brně. Zabýval se ischemickou chorobou srdeční u těhotných. Publikuje v oboru.

Anna Rochester (1)

Anna Rochesterová se narodila 30. března 1880 v New Yorku. Byla americkou novinářkou, spisovatelkou a především politickou aktivistkou. Mezi lety 1915 a 1918 pracovala pro neziskový Národní výbor pro dětskou práci . Od roku 1922 byla editorkou křesťansko-socialistického měsíčníku Zítřejší svět . Kromě svého politického působení se proslavila i dlouholetým - není však jisté zda intimním - vztahem s další členkou komunistické strany Grace Hutchinsovou, který udržovala v době, kdy něco takového bylo považováno za jednoznačné společenské tabu. Zemřela na zápal plic 11. května 1966 a je pohřbena na Brookside Cemetery v Englewoodu ve společném hrobě se svými rodiči.

Sergej Borisovič Kan (1)

Sov. historik.

Salme A Dutt (1)

Christopher Hill (1)

John Edward Christopher Hill byl anglický, marxisticky orientovaný historik. Jeho ústředním tématem byla Anglická revoluce a 17. století. V letech 1931-1957 byl členem Komunistické strany Velké Británie, založil v té době prestižní Communist Party Historians Group, jejímž členy byli rovněž Edward Palmer Thompson či Eric Hobsbawm.

Naděžda Munzarová (1)

Naděžda Munzarová, známá jako Naďa Munzarová, rozená Naděžda Musílková , je česká herečka, loutkoherečka a animátorka. Vyrůstala v Německém Brodě , kde její otec Josef Musílek pracoval jako železničář. V období 1946–52 studovala na Tylově gymnáziu v Hradci Králové, kde byla činná v ochotnickém souboru Mladá scéna, v tanečním souboru Letecké vojenské akademie, v Sokole, Junáku... V letech 1953–1957 studovala na právě vzniklé loutkářské katedře na DAMU , o které jí pověděl Luděk Munzar. V letech 1960–1968 byla odbornou asistentkou – obor herectví s loutkou na AMU. V letech 1953–1968 pracoval celý první ročník externě v Československé televizi, především v dětském vysílání. . Zůstala 2 roky a od roku 1959 hrála v mnoha pořadech, seriálech a televizních pohádkách až do odchodu ze země v 1968 externě). Vodila loutky medvídka Emánka spolu s Ondřejem Sekorou a Milošem Nesvadbou vytvořila, vodila a mluvila Kačenku . V prvních živě vysílaných verzích seriálů např. Broučcích vodila Broučka, Medvídka Pú...). Ve filmu hrála s loutkami a technikou černého divadla až do svého odchodu z Československa v říjnu 1968 pod režiséry – Jan Švankmajer – Rakvičkárna, Vojtěch Jasný – Až přijde kocour, Zdeněk Syrový -Pinochiova dobrodružství, v televizi pak – Jan Valášek, František Filip, Albert Mareček, Libuše Koutná, Svatava Rumlová, Vlasta Janečková, s moderátorkami Štěpánkou Haničincovou a Pavlínou Filipovskou. Loutkám propůjčovali hlasy přední herci – Jiřina Jirásková, Karel Höger, František Filipovský, František Bejvl, Vlastimil Brodský, Alena Kreuzmannová, Aťka Janoušková a mnoho dalších umělců. Od 1959 pracovala v "Černých" divadlech – Jiřího Srn...

Kristián Habrda (1)

Ing., pracovník Krajského úřadu Libereckého kraje, zabývá se ochranou přírody, zejména netopýrů.

Jon Ardle (1)

Anglický autor prací o zahradních rostlinách.

Aleksandr Ivanovič Molok (1)

Ruský historik.

Tim Farrington (1)

Americký spisovatel.

Fritz Spiegl (1)

Německý autor knih o hudbě.

Ken Kalfus (1)

Americký spisovatel Ken Kalfus se narodil roku 1954 v New Yorku. Pracoval jako taxikář, psal literární recenze do časopisů i reportáže z Irska, Paříže či Moskvy. Debutoval až roku 1998 sbírkou povídek Žízeň, která byla dobře přijata kritikou a New York Times ji dokonce označily za jednu z nejlepších knih roku. Následovala další sbírka povídek PU-239 a jiné ruské výmysly a první román Ministerstvo osvěty . Roku 2006 vydal autor druhý román Americký problém. Ken Kalfus žije ve Philadelphii se svou ženou a dcerou.

Vítězslava Šrámková (1)

Narozena 16. 12. 1943 v Litomyšli, zemřela 8. 8. 2019 v Praze. PhDr., divadelní kritička, publicistka, redaktorka a editorka spjatá s amatérským divadlem, divadlem poezie a recitací.

Jiřina Hůrková-Novotná (1)

Doc PhDr. Jiřina Hůrková, CSc. . Vysokoškolská pedagožka na AMU, autorka prací z oboru českého jazyka, uměleckého přednesu, fonetiky českého jazyka a mluveného slova. Absolventka filozofické fakulty Karlovy univerzity, 1958-1989 nejprve asistentka, po obhájení disertační práce z oboru zvukové stránky jazyka od roku 1966 vědecká pracovnice Kabinetu fonetiky při Ústavu pro jazyk český ČSAV. 1967 doktorát z filozofie. Vědecko-výzkumná činnost zaměřená na fyziologii a akustiku řeči, kulturu mluveného projevu a výzkum výslovnostních norem. 1990-1993 vedoucí oddělení fonetiky a mluvené komunikace Ústavu pro jazyk český AV ČR. Autorka řady odborných publikací z oboru zvukové stránky jazyků a také učebních a vzdělávacích textů pro přednašeče a divadelníky.

Wolf U Friedrich (1)

Německý ilustrátor.

Fiducia (1)

Susannah Charleson (1)

Letecká instruktorka, pracuje jako psovod.

Armstrong Sperry (1)

Armstrong Sperry byl americký ilustrátor a spisovatel dobrodružných příběhů pro děti a mládež. Armstrong Sperry studoval v letech 1915–1918 na umělecké škole Art Students League v New Yorku a poté pokračoval ve studiu malířství na Umělecké škole Yaleovy univerzity . Na podzim roku 1918 byl však povolán do Námořnictva Spojených států amerických a zúčastnil se vojenských operací na konci první světové války. Po jejím skončení pracoval jako reklamní grafik a také opět v letech 1919–1923 navštěvoval s různými přestávkami školu Art Students League. V říjnu roku 1920 se vydal na svou první cestu do jižního Pacifiku, ze které se vrátil v květnu roku 1921. Inspirovala ho k ní četba knih Hermana Melvilla, Roberta Louise Stevensona a Jacka Londona a také cestopis amerického žurnalisty a světoběžníka Fredericka O’Briena White Shadows in the South Seas . Během cesty navštívil ostrovy Tahiti, Raiatea, Bora-Bora, Fidži, Havaj a také Nový Zéland a Austrálii. V prosinci roku 1921 byly některé z jeho obrazů, které na své cestě vytvořil, vystaveny v Uměleckém centru v New Yorku. V létě roku 1922 se seznámil s americkým antropologem Kennethem Emorym, který sehrál významnou roli při vytváření moderní antropologie v Oceánii. Jako jeho asistent pak podnikl v letech 1924–1925 svou druhou cestu do jižních moří, Podílel se na Emoryho vědeckém výzkumu na Havaji, na atolech Taburean, Malden a Penrhyn, na Vánočním ostrově a na ostrovech Tahiti, Bora-Bora a Raiatea. Dále také pokračoval v malování a své obrazy vystavil v červnu roku 1925 v Honolulu. Po návratu domů pracoval v reklamní agentuře a jako ilustrátor pulpových magazínů a později knih a knižních obálek včetně prvního vydání Burroughsovy knihy Tarzan a ztracená říše . Roku 1930 se ože...

Abbe Lane (1)

Americká zpěvačka a herečka. Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Gisela Leonie Teschke (1)

Narozena 1950 v Hamburku. Německá autorka populárně naučných zdravovědných publikací.

Yu Li (1)

Také známý jako Li Liweng, byl čínský herec, producent a režisér stejně jako dramatika, který cestoval s vlastním souborem. Byl také spisovatel a nakladatel