Všichni Autoři a témata

Zdeněk Helus (11)

Vystudoval obor psychologie na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1961-1989 pracoval jako vědecký pracovník v Československé akademii věd; v jejím Pedagogickém ústavu J.A.Komenského vedl Oddělení pedagogické psychologie. Od roku 1990 působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1994-1999 zde vykonával funkci děkana. V současnosti je proděkanem, členem vědecké rady fakulty, předsedou redakční rady časopisu Pedagogika, členem vedení Výzkumného záměru „Učitelská profese v měnících se požadavcích na vzdělávání“. V roce 2008 byl jmenován čestným doktorem Západočeské univerzity v Plzni. V roce 2011 mu byla udělena Medaile 1.stupně Ministra školství, mládeže a tělovýchovy. ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------ Prof. PhDr. Helus Zdeněk, DrSc., dr.h.c. Je odborníkem v oblasti psychologie a pedagogiky. Zabývá se zejména problematikou dítěte, dětství, vlivy současného světa na vývoj dítěte a problematikou vzdělávací, respektive školní úspěšnosti dětí a dospívajících. Zdůrazňuje význam potencialit , motivace, citového prožívání, vývoje schopnosti učit se jak se učit a poznávat jak poznávat a odstraňování vnitřních bloků a bariér . Zabývá se i přípravou učitelů, s důrazem na jejich kompetence zvládat nové úkoly a nároky, které přináší společnost vědění, ale také narůstající problémy související s krizovými jevy ve společnosti. Působí na Univerzitě Karlově v Praze. Je mluvčím asociace děkanů pedagogických fakult. Hlavní knižní publikace z posledních pěti let: · Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada 2007 · Dítě v osobnostním pojetí. Praha: Portál 2009. . · Osobnost a její ...

Xavier Crement (7)

Autor, “původně urolog a nyní psychiatr” píšící pod pseudonymem Xavier Crement, s výraznou nadsázkou a ironií, mnohdy pomocí bonmotů a fiktivních citací odhaluje typické destruktivní chování sebestředných, sobeckých a plytkých individuí, které nazývá kokoty.

Winter Renshaw (11)

Americká spisovatelka.

William Paul Young (12)

Vojtěch Omasta (8)

Autor příruček o karetních hrách.

Vlastimil Tetiva (10)

Narozen 15.11.1951 v Černovicích. Práce z oboru teorie výtvarného umění, katalogy k výstavám.

Vlado Burian (11)

Narodil se roku 1923. Malíř, hoteliér a publicista.

Vladimír Železný (4)

Vladimír Železný je český žurnalista, podnikatel a politik. Narodil se na konci 2. světové války v ruském Kujbyševu, kde si jeho otec, příslušník československých jednotek v zahraničí, které bojovaly proti nacistickému Německu, léčil zranění, která utrpěl při bojích pod Kyjevem. V roce 1963 odmaturoval na Střední všeobecně vzdělávací škole v Praze a nastoupil na pozici asistenta produkce v Československé televizi. V roce 1964 začal studovat na Institutu osvěty a novinářství Univerzity Karlovy v Praze obor sociologie-publicistika. V roce 1968 působil v Československé televizi jako redaktor a přispíval do časopisů Reportér a Student. Během srpnové invaze se aktivně účastnil ilegálního televizního vysílání proti okupaci. Poté odjel do Spojeného království, kde působil v agentuře Associated Press. Po návratu do Československa v roce 1970 dokončil své studium FSVP UK a získal titul PhDr. V období normalizace působil opět v Československé televizi jako redaktor, komentátor a režisér a mimo jiné pro ni komentoval i tři lety Apolla k Měsíci. Počátkem 70. let se stal pro nakladatelství SNTL redaktorem časopisu Technický magazín. Pod pseudonymem Vladimír Silný psal scénáře k populárně naučným pořadům a televizním inscenacím. Známý je především pořad Okna vesmíru dokořán. Pod pseudonymem Jakub Stein přispíval do samizdatových časopisů. Po sametové revoluci se v roce 1990 stal mluvčím Občanského fóra a také hlavním dramaturgem jeho volební kampaně. Po rozpadu Občanského fóra byl v roce 1991 ještě krátce mluvčím Občanského hnutí, pak mluvčím vlády České republiky a poradcem tehdejšího premiéra Petra Pitharta. Usiloval také ve výběrovém řízení o post ředitele České televize, ale byl poražen Ivem Mathém. 4. února 1993 získala společnost CET 21 s Železného projektem od Rady pro rozhlasové a te...

Vladimír Urban (7)

Vladimír Urban byl slovenský hokejista, obránce. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a během vojenské služby za Duklu Trenčín. V roce 1979 získal mistrovský titul. V letech 1977 a 1978 reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let, v roce 1977 získal s týmem bronzovou medaili za 3. místo.

Vladimír Socha (17)

Mgr. Vladimír Socha je pedagogem, publicistou a popularizátorem paleontologie i přírodních věd obecně. Jeho hlavním zájmem je věda o pravěkém životě - paleontologie , dále také historie a biologie . Ve volném čase přispívá do populárně naučných periodik, píše popularizační povídky a v současné době má na kontě již třináct knih o dinosaurech - Úžasný svět dinosaurů , Encyklopedie dinosaurů ve světle nejnovějších objevů , Dinosauři od Pekelného potoka , Po stopách dinosaurů , Objevy pod vrstvami času a Neznámí dinosauři . Dále Poslední dny dinosaurů , Dinosauři v Čechách a Vymírání na konci křídy , Poslední den druhohor a dvojici knih Nová cesta do pravěku a Legenda jménem Tyrannosaurus rex . Přednáší také pro laickou veřejnost v různých vzdělávacích institucích, překládá knihy z anglického jazyka, dělá korektury odborných knih o pravěku a poskytuje rozhovory pro televizní vysílání i pro rozhlasové pořady o vědě.

Vladimír Smolák (12)

Narozen roku 1887 v Hrusicích, zemřel 27.6.1959 v Praze. Středoškolský profesor, romanista, autor česko- a slovensko-francouzských slovníků, učebnice francouzštiny a příručky francouzského pravopisu, vydané francouzsky.

Vladimír Novotný (12)

Doc. PhDr. Vladimír Novotný, Ph.D. , je literární historik, kritik, editor, publicista, překladatel z ruštiny a pedagog. Vystudoval ruský jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po interní aspirantuře na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pracoval jako redaktor časopisů Ruský jazyk a Literární měsíčník, od roku 1978 byl zaměstnán v nakladatelství Odeon nejdříve jako redaktor časopisu Světová literatura, později jako vedoucí redaktor knižní redakce. Původní rusistické zaměření si rozšířil o českou literaturu, kterou od roku 1975 recenzuje na stránkách novin i časopisů a k níž píše i doslovy. V letech 1990 až 1999 byl vědeckým pracovníkem Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Od roku 1994 se věnuje též pedagogické činnosti: Pedagogická fakulta Západočeské univerzity v Plzni, Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze, Pedagogická fakulta Technické univerzity v Liberci, Literární akademie Josefa Škvoreckého v Praze. V současnosti je docentem na Filosofické fakultě Univerzity Pardubice . Spolupracoval s Portálem české literatury, je šéfredaktorem plzeňského literárního časopisu Plž.

Vladimír Brehovzský (7)

Narozen 26.9.1925 v Užhorodě - Ukrajina, zemřel 28.1.1976 v Praze. Malíř, ilustrátor.

Vítězslav Novák (16)

Vítězslav Novák byl významný český hudební skladatel a pedagog, který se významně podílel na rozvoji české hudby na konci 19. a počátku 20. století. Byl žákem Antonína Dvořáka na pražské konzervatoři a v jeho díle se odráží vliv jeho učitele i nacionalistický zápal, který v tomto období charakterizoval většinu hudby z tohoto regionu. Novákovy skladby často čerpaly inspiraci ze slovanského folkloru a krajiny, jak dokládají skladby jako Slovenská suita op. 32 a V Tatrách - symfonická báseň op. 26.

Věra Špinarová (10)

Věra Špinarová byl známý český zpěvák, jehož kariéra trvala několik desetiletí od konce 60. let. Byla známá svým silným hlasem a emotivním projevem, díky němuž si získala oddané příznivce ve své vlasti i mimo ni. Špinarová se nejprve prosadila jako členka skupiny Flamingo, kterou vedl Petr Němec, a poté se vydala na úspěšnou sólovou dráhu. V průběhu let vydala řadu alb, na kterých předvedla svůj talent v různých žánrech od rocku přes soul až po pop.

Věra Plívová-Šimková (8)

Věra Plívová-Šimková je česká filmová režisérka, známá zejména svými filmy o dětech a pro děti.

Václav Vydra (12)

Václav Vydra se narodil v Praze v roce 1956. Je synem divadelních herců Václava Vydry a Dany Medřické. Po studiich na pražské konzervatoři začal hrát v divadle Kladno . Zde si zahrál např.ve hrách Zkrocení zlé ženy nebo Sen noci svatojanské . Poté hrál v Městských divadlech pražských , např. Osel a stín , Sen noci svatojanské atd. V Divadle na Vinohradech se objevuje jako Filip francouzský ve hře Král Jan nebo jako Martin Kabát v Hrátkách s čertem. V tomto divadle hrával také jeho dědeček a rodiče. Nejvíce se ale proslavil na televizní obrazovce jak ve filmových, tak v seriálových rolích. Účinkoval ve velice úspěšných českých filmech a také v pohádkách . Z televizních seriálů můžeme jmenovat např. Bylo nás pět, Život na zámku, Návštěvníci nebo Náměstíčko.

Václav Ryneš (12)

Václav Ryneš narozen 15.1.1939, původní povolání chemik . Profesní činnost: předák,administrativní pracovník, politický pracovník ČSL, dělník, vedoucí skladu, vedoucí odboru,ředitel obchodního závodu. Člen křesťanského a demokratického seskupení v období totality,poslanec ONV, NVP, předseda Sdružení mladých poslanců, člen vedení Sdružení Organizace dětí a mládeže, funkcionář ČSL. Publicistická samizdatová a spisovatelská činnost a řada studií v období 1964 - 2016. Publikace: Všední dny naděje a beznaděje v letech 1967 -1971 ve sborníku Centra pro studium demokracie a kultury 2011,Civilizace na prahu 21. století 2012, České politické stranictví 2013, Česká koruna v husitském a pohusitském období 2013,Český národ a katolicismus v 18. a 19. století 2014,O národní stát (politik a básník Viktor Dyk 2014, Perspektiva lidstva, člověka a sociální stát 2015, Zápas o národní a středoevropskou federaci v 19. století, Labyrint totality a úsvit naděje 2016.

Václav Podzimek (9)

Václav Podzimek je český spisovatel a dramatik. Jeho kniha Osm a půl sestřelu se stala předlohou pro socialistickou filmovou agitku Vysoká modrá zeď , na níž se podílel i jako scenárista.

Václav Pavel Borovička (6)

Václav Pacina (9)

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Tomáš Valenta (20)

Spoluautor učebnice matematiky. Člen projektu Matika pro spolužáky, kde řídí tvorbu učebnic a pracovních sešitů.

Tom Egeland (8)

Tom Egeland se narodil 8. července 1959 v norském Oslu. Je ženatý a má tři děti. Předtím než se dal na spisovatelskou dráhu, se živil jako novinář. Více než dvacet let pracoval v norských médiích . Roku 1988 debutoval kingovsky laděným hororem Ragnarok; od té doby napsal dalších dvanáct úspěšných knih, převážně thrillerů, při jejichž psaní zručně využil svou vášeň pro historii a dějiny náboženství. Hranice domovského Norska překročil v roce 2001 románem Sirkelens ende , označovaným za \"norský Da Vinciho kód\", který však spatřil světlo světa dva roky před Brownovým trhákem. Celosvětový literární úspěch tohoto titulu Egelandovi umožnil, aby se od roku 2006 věnoval výhradně vlastní tvorbě. V češtině zatím vyšlo šest jeho knih.

Tim Weaver (16)

Tim Weaver je současný britský spisovatel známý zejména díky detektivním thrillerům s Davidem Rakerem, detektivem, který se specializuje na hledání pohřešovaných lidí. Původním povoláním je novinář, působil jako redaktor řady časopisů. Ač byl jako novinář úspěšný, dal s s postupem života přednost dráze spisovatele. Počínaje Honem na mrtvého tak vzniklo zatím deset románů, jejichž středobodem se stal soukromý detektiv David Raker, specialista na hledání pohřešovaných osob. Weaverův čtvrtý román, Není cesty zpět, byl prezentován v prestižním britském knižním pořadu Richard and Judy Book Club. Následující dílo se v týdnu, kdy bylo vydáno, vyšplhalo na druhou příčku nejprodávanějších knih. Údolí mrtvých a Ztracený se dokonce dostaly na první místo v žebříčcích prodejnosti elektronických titulů. Weaver byl rovněž nominován v rámci britského literárního ocenění National Book Awards. Tim Weaver studoval Norton Hill School v Somersetu. Je velkým fanouškem fotbalu, fandí Arsenalu a Bath City FC. Je ženatý, má malou dceru a celá rodina žije nedaleko Bathu v jihozápadní Anglii.

Tiffany Reisz (7)

Americká spisovatelka.

The Mamas & The Papas (16)

The Mamas & The Papas byla významná americká folkrocková vokální skupina, která vznikla v roce 1965 v Los Angeles. Jejími členy byli John Phillips, Michelle Phillips, Cass Elliot a Denny Doherty. Jsou všeobecně známí svými bohatými harmoniemi a prolínáním folkového hnutí se zvuky vznikající psychedelické rockové scény. Jejich hudba často odrážela kontrakulturu 60. let a stali se jedním ze symbolů dobové "květinové síly".

Stanislav Reiniš (10)

Absolvent učitelského ústavu v Praze. Po studiích učil na několika místech v okolí Prahy, např. v Holubicích, Tursku, Řevnicích a posléze v Praze. Ve svých prozách zobrazoval vesměs přírodu Povltaví a brdských lesů. - Autor loveckých příhod Lovcův svět, Z lovů na Slovensku, Na lov a příběhů jednotlivých zvířat, např. osudů jezevčice v knize Poustevnice z Humenské, próz situovaných do minulého století, např. Poslední výstřely ad.

Stanislav Brázda (9)

Stanley Bradley, vlastním jménem Stanislav Brázda je věštec, esoterik, léčitel a spisovatel. Byl sedmkrát ženat. Po roce 1989 začal podnikat . Věnuje se obchodu s vitamíny a minerály. Znám je převážně z vystupování v pořadech Ezo.tv, vysílaných na TV Barrandov. Je autorem knih Jak se dožít 140 let, Škola psychotroniky, O životě a smrti. Bradley se v roce 2002 pokusil kandidovat do Poslanecké sněmovny. Jeho strana Nové hnutí ve volbách však získala 0,00 % hlasů, neboť pro ni hlasovalo jen 139 lidí. Český klub skeptiků Sisyfos udělil Stanislavu Brázdovi Stříbrný Bludný balvan 2001 za hyperaktivitu v jasnozření a v ezoterických podnikatelských aktivitách pod heslem: okultní práce všeho druhu. Sisyfos dokonce přistoupil na Bradleyho výzvu a v rámci projektu Českého klubu skeptiků Sisyfos, který proběhl 12. 6. 2013, schopnosti jasnovidce Stanleyho Bradleyho tým Sisyfu otestoval dvojitě zaslepeným experimentem. Test paranormálních schopností spočíval v detekci živých květin, které byly nebo nebyly umístěny v papírových krabicích. Výsledek, kterého Stanislav Brázda dosáhl, je z pohledu statistiky v očekávatelné normě a k dokázání deklarovaných schopností „detekce živých organismů“ nedošlo.

Sláva Nečásek (14)

Práce z elektrotechniky.

Scott Cunningham (16)

Scott Douglas Cunningham – 28. března 1993) byl americký spisovatel a wiccan. Narodil se 27. června 1956 v Royal Oak v William Beaumont Hospital jako druhý syn Chestera Granta Cunninghama a Rose Marie Wilhoit Cunningham. Roku 1959 se rodina ze zdravotních důvodů jeho matky přestěhovala do San Diega. Na Státní univerzitě v San Diegu studoval kreativní psaní které dokončil roku 1978. Za studia byl jeho spolubydlícím okultista a spisovatel Donald Michael Kraig. Roku 1980 začal své první zasvěcení v tradici Wicca a to pod vedením Ravena Grimassiho. Ve výcviku zůstal do roku 1982 kdy odešel vykonávat sólovou praxi čarodějnictví. Byl zastáncem názoru aby byla tradice Wicca více přístupnější. Roku 1983 byl diagnostikován lymfom a roku 1990 kryptokoková meningitida. Zemřel 28. března 1993 ve věku 36 let.

Scott Cawthon (13)

Americký vývojář videoher, animátor a spisovatel.

Rudolf Šmahel (15)

Český fotograf. Narodil se 21. července 1916 v Kunovicích, okres Vsetín, zemřel 15. září 1997 v Olomouci. Je autorem několika fotografických publikací.

Rolando Cristofanelli (5)

Historik umění a spisovatel.

Robert Penn Warren (7)

Robert Penn Warren byl americký básník, kritik, spisovatel a učitel. Narodil se jako nejstarší ze tří dětí bankéře Roberta Franklina Warrena a jako manželky, učitelky Anny Penn Warrenové. Vyrůstal se sestrou Mary a bratrem Thomasem. V roce 1911 začal studovat na místní škole v Guthrie. V roce 1920 přešel na vysokou školu do Clarkesville. Na jaře v roce 1921 utrpěl zranění levého oka, o které následně přišel. Během léta roku 1921 strávil 6 týdnů v Citizen Military Training Corp, kde vydal svou první báseň Prophecy v The Messkit. Na podzim roku 1921 započal studium na Vanderbiltově universitě ve věku 16 let. V roce 1925 nastoupil na Kalifornskou univerzitu jako postgraduální student a asistent výuky. Zde se setkal se svou manželkou Emmou C. Bresciou. V říjnu 1928 nastoupil na New College v Oxfordu na Rhodesovo stipendium. Vyučoval na univerzitách ve Vanderbilt, Nashvillu, Tennessee, na Southwestern College, Louisianské státní univerzitě a Yalu, v Memphisu a také v Minnesotě. Na Louisianské univerzitě založil a editoval spolu s Cleanthem Brooksem a Charlesem W. Pipkinem The Southern Review. Na univerzitě v Nashvillu se připojil ke skupině básníků a filosofů. Společně se nazývali Běženci. V roce 1928 se skupina rozpadla. V roce 1929 se oženil s Emmou C. Bresciou. Manželství se rozpadlo 28. června 1951. V lednu 1952 se oženil s Eleanor Clark. Měli spolu dvě děti: Rosannu Phelps Warren a Gabriela Penn Warrena. Za svůj život získal mnoho ocenění, kromě toho jako jediný získal Pulitzerovu cenu za beletrii a poezii. Od 50. let až do své smrti žil v Connecticutu a ve svém letním domu ve Vermontu. Zemřel 15. září 1989 na rakovinu. Je pohřben ve Strattonu ve Vermontu.

Robert Čapek (12)

Robert Čapek se dlouhodobě se věnuje otázkám vzdělávání, zejména třídnímu a školnímu klimatu, ale i didaktice, kázni ve třídě, otázkám spolupráce s rodiči a dalším tématům. Kromě učitelské činnosti pracuje i jako lektor dalšího vzdělávání učitelů. Je autorem publikací v oblasti pedagogiky a pedagogické psychologie. Jeho první pedagogická profese se datuje od roku 1992, kdy pracoval jako učitel ve Zvláštní internátní škole v Chudeřicích. Později nastoupil jako vychovatel v Domově mládeže při SOU Hudební nástroje HK a později na SOU Březhrad. Následně pracoval jako učitel na ZŠ B. Němcové v Jaroměři a pak i na katedře pedagogiky a psychologie Pedagogická fakulty Univerzity Hradec Králové jako odborný asistent, kde vyučoval např. didaktiku, dramatickou výchovu nebo teorii výchovy. Postupně přijal i úvazky jako učitel na ZŠ v Hořicích, později i na SOU obchodní a na Hotelové škole v Třebechovicích. Od Pak přešel na Fakultu informatiky a managementu UHK, kde pracoval na katedře managementu jako vyučující psychologických předmětů a sociologie. Jeho 24-letá učitelská historie obsahuje všechny typy škol – zvláštní, základní, střední i vysokou. Za zmínku snad také stojí působení externího lektora pro Business Institut a Cambridge Business School v Praze. Po této učitelské éře pracoval jako školní psycholog na různých ZŠ, SŠ a VOŠ, někde též jako didaktický mentor: učil ve třídách ukázkové hodiny a pracoval s pedagogy na zkvalitnění jejich výuky. Jako řešitel úspěšně realizoval několik grantů MŠMT, FRVŠ i jiných. Na pozici lektora, vedoucího lektora nebo vedoucího projektu se podílel na řešení evropských grantů OPRLZ a OPVK. Důležitou součástí jeho činnosti je postgraduální vzdělávání, zejména pedagogických pracovníků. Od roku 2000 lektoruje semináře pro sborovny základních a středních škol a vzdělávací instituce. Zabývá se pedagogicko-psychologickými tématy, jako jsou Líný učitel, Alternativní výukové metody, Třídní klima, Hodnocení a sebehodnocení žáků, Odměny a tresty v...

Richard Paul Evans (10)

Proslavil se nečekaně roku 1994, kdy pro svoje dcerky a několik nejbližších přátel vydal jako vánoční dárek knihu Vánoční skříňka. Knížka o rodinné soudržnosti a rodičovské lásce začala kolovat z ruky do ruky a zanedlouho o ni začala projevovat zájem knihkupectví. Stala se nejprodávanější knihou roku, televize podle ní natočila úspěšný film a její finanční úspěch umožnil Evansovi založit roku 1997 nadaci na podporu zneužívaných a zanedbávaných dětí. V roce 2000 se Evans se ženou a jejich pěti dětmi odstěhoval na několik let do Itálie. V inspirujícím prostředí Toskánska tu u bazénu skutečně potkal Američanku provdanou za Itala, která mu vyprávěla svůj životní příběh...

Radim Krajčovič (15)

Grafik, scénárista dětského časopisu Čtyřlístek, spoluautor publikace pro děti.

Prúdy (11)

Prúdy je významná skupina v historii slovenské hudby, známá především svou tvorbou v 60. a 70. letech 20. století. Skupinu založil Pavol Hammel v Bratislavě a stala se jedním z průkopníků slovenské rockové hudby. Jejich zvuk byl směsicí rocku, popu a prvků lidové hudby, což dobře rezonovalo s tehdejší mládeží. Prúdy si získala široké uznání svým albem "Zvoňte, Zvonky" z roku 1969, které je často považováno za milník slovenské rockové hudby a zanechalo v tomto žánru trvalý odkaz. Album svým novátorským přístupem spojilo poetické texty s moderními hudebními aranžemi a stanovilo nový standard slovenské populární hudby. Během své kariéry skupina Prúdy pokračovala ve vydávání úspěšných alb a zůstala vlivnou silou na slovenské hudební scéně. S jejich diskografií jsou spojeny také tituly "Šlehačková Princezna" a "The Best Of", které dokládají všestrannost a neutuchající popularitu skupiny.

Pierre Clostermann (4)

Pierre Henri Clostermann je považován za nejúspěšnějšího francouzského stíhacího pilota, letecké eso ve druhé světové válce. V listopadu 1937 získal licenci sportovního pilota. Po vypuknutí války se chtěl dostat do francouzského letectva jako bojový pilot, pro nízký věk však přijat nebyl. V březnu 1942 zahajuje zdokonalovací výcvik ve Velké Británii, již jako příslušník Letectva Svobodné Francie. V lednu 1943 je přeřazen k francouzské 341. peruti RAF Alsasko, vyzbrojené letouny Supermarine Spitfire. 27. července 1943 Clostermann vybojoval svá první vzdušná vítězství - sestřelil hned dva stíhací Focke-Wulf Fw 190. 28. září 1943 odešel k 602. peruti - spekulovalo se o tom, že se nechal přeřadit kvůli sporům s ostatními piloty, kteří mu údajně kladli za vinu smrt svého velitele René Jean Mouchotta , Clostermann byl na osudném letu Mouchottovým číslem, avšak během boje ho opustil - sám Clostermann ve svých vzpomínkách uvádí, že Mouchottova poslední slova byla I'm Alone - jsem sám... S 602. se účastnil mnoha bojových akcí, mnohdy proti pozemním cílům, a dosáhl i několika dalších sestřelů. 7. července 1944 pak od perutě odchází a po dovolené nastupuje do štábní funkce na velitelství Letectva Svobodné Francie. Kancelářský život se mu však nelíbil, a proto se snažil dostat zpět k bojové jednotce - to se mu podařilo a v lednu 1945 je poslán do Holandska k 274. peruti létající na letounech Hawker Tempest. Později byl převelen k 56. peruti již jako velitel letky. 8. dubna je opět přeřazen, tentokrát ke 3. peruti., kde rovněž převzal velení letky. 27. srpna 1945 pak byl demobilizován. O celkovém počtu jím dosažených sestřelů se dodnes vedou spory - sám Clostermann uvádí 32 vítězství, existují však rozpory mezi popisem průběhu bojových akcí od něho samotného a jejich popisem v záznamech perutí - u některých sestřelů je uváděno, že šlo o letouny zničené na zemi apod. Podle Tomáše Poláka[...

Pierre Boileau (12)

Za války byl zajat němci, po válce pracoval ve zvláštním oddělení Sociální péče, které pomáhalo vězňům, tudíž měl přístup do věznic a policejních archívů. Roku 1948 se setkal na banketu spisovatelů s Thomasem Narcejacem, a o čtyři roky později spolu začali psát detektivní romány.Společně psali až do roku 1989 do jeho smrti.

Peyo (20)

Pierre Culliford , známý také jako Peyo, byl belgický kreslíř komiksů, nejvíce známý jako autor Šmoulů. Pierre Culliford, narozen v Bruselu, jako nejmladší z dětí anglického otce, investora a belgické matky. Měl sestru a bratra. V mládí kreslil do svých školních sešitů a knih. Do školy chodil rád, miloval především gymnastiku a historii. Kromě toho hrál při škole divadlo, miloval četbu a zpíval ve sboru. Při pravidelných rodinných setkáních vždy vyprávěl příběhy, které znal z hodin dějepisu a později z novin – příběhy myšáka Mickeyho apod. Byl členem organizace Fédération des Scouts Catholiques, která sdružuje katolické skauty. Jeho středoškolské studium probíhalo jak na houpačce: začal v obchodním směru, ale musel první rok opakovat. Během druhého ročníku skončil a přestoupil na teoretičtější směr studia. Jeho spolužáci měli náskok a Culliford studia ukončil. Jeho otec zemřel v roce 1935, a tak si musel ve věku 15 let hledat zaměstnání. Nastoupil do kina jako asistent. Při této práci setrval rok po konci druhé světové války. Práce mu připadala nudná. Poté dělal jiné, krátkodobé práce. Setrvával ve skautu, od svých sedmnácti již ne v katolickém. V roce 1945 nastoupil jako asistent do kreslícího studia CBA, pro retuše s kvašem. Stal se nejmladším kolegou André Franquina, Eddyho Paapeho a Morrise. Firma však o několik měsíců později, v roce 1946 zbankrotovala. Zůstal však ve styku s ostatními, kteří šli pracovat pro znovuzaložené Spirou . Culliford se u nich pokusil žádat o práci, ale nebyl přijat. Aby si zlepšil svou kreslířskou techniku, začal studovat na akademii umění v Bruselu. Po třech měsících skončil, neboť se chtěl naučit kreslit humoristicky, ne akademicky. Vstoupil do reklamního sektoru. V té době také podepsal poprvé svůj vlastní komiks jménem „Peyo“, jak jeho bratranec vyslovoval jeho přezdívku „Pierrot“....

Petra Klabouchová (17)

Petra Klabouchová je česká spisovatelka a novinářka. Působí také jako hudební manažerka nezávislých rockových umělců v Evropě a USA, kde se zabývá organizací živých koncertů a hudební produkcí. Petra Klabouchová pochází z jihočeského Husince, dětství pak prožila na Šumavě, ve Vimperku. Po ukončení zdejšího gymnázia studovala na Masarykově univerzitě v Brně novinařinu, psychologii a mezinárodní vztahy. Jako novinářka začala na postu redaktorky v regionálních denících vydavatelství Vltava Labe Press, později ze svých dlouhodobých pracovních pobytů v zahraničí, v Itálii, Holandsku, Švédsku a Kalifornii, přispívala jako externí redaktorka také pro časopis Glanc. V současné době její reportáže vycházejí v literárním časopise Host. Její knižní tvorba vychází v ČR u nakladatelského domu Albatros Media. Petra Klabouchová píše a publikuje také v italském jazyce u vydavatelství La Feltrinelli. Mimo literární publikace se od roku 2004 věnuje práci v hudební oblasti. Zastupovala rockové skupiny Hollywood Vampires, S.E.X. Department a Rock N Roll Army při jejich koncertních turné po Evropě, USA a Japonsku, a podílela se na produkci jejich hudebních alb u Perris Records a v ČR u Popron Music.

Petr Žídek (9)

Petr Zídek je český historik a novinář. Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde také absolvoval postgraduální studium a v roce 2004 obhájil disertační práci na téma Československo a francouzská Afrika 1954–1965. Pracoval v Českém deníku, Denním Telegrafu a týdeníku Respekt. Od června 2001 působí jako redaktor sobotní přílohy Lidových novin Orientace, kam přispívá především recenzemi historických knih. Autor pravidelného středečního sloupku Lidových novin "Archiv", který se věnuje současným i minulým politickým, společenským i kulturním problémům. Profesně se zaměřuje především na dějiny Československa, mezinárodní vztahy a historii Afriky.

Petr Markov (11)

Petr Markov se narodil 25. srpna 1945 v Praze. V roce 1971 absolvoval FAMU, obor filmové a televizní scenáristiky a dramaturgie. Od absolutoria až do roku 1982 byl scenáristou Filmového studia Barrandov. Napsal scénáře k filmům Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Slunce, seno, jahody, Slunce, seno a pár facek, Slunce, seno, erotika, Ještě větší blbec, než jsme doufali. Některé scénáře vydal v literární podobě jako knihy, do knižní podoby převedl i některé scénáře Miloše Macourka. V roce 1983 napsal divadelní muzikál Zvonokosy. Je také autorem několika televizních a rozhlasových her, byl scénáristou televizních pořadů. V letech 1995–1996 reportérem časopisu Story. V roce 1997 kreativní ředitel reklamní agentury GHS Partner. Od roku 1998 je na volné noze. Je autorem asi 370 textů k písničkám, jež byly natočeny na zvukové nosiče.

Petr Jakeš (12)

Petr Jakeš, Ph.D. byl český geolog a geochemik, docent Univerzity Karlovy, zabývající se mj. geochemickými a vulkanickými procesy na Zemi i na nebeských tělesech, výzkumem meteoritů a měsíčních hornin. V letech 1957 až 1962 vystudoval geologii na Přírodovědecké fakultě Karlovy university. Poté pracoval v Geologickém ústavu ČSAV v Praze. V období částečného uvolnění na konci šedesátých let pokračoval od r. 1967 na Australské národní univerzitě v Canbeře v Austrálii a později též v Japonsku v postdoktorandském studiu, kde získal titul PhD. za práci o vulkanické činnosti v jihozápadním Pacifiku. V letech 1970 až 1972 pracoval jako vědecký pracovník v Lunar Science Institute v texaském Houstonu v USA. Tato instituce, založená americkou Národní akademií věd jako součást USRA , provozovala pro organizaci NASA mj. laboratoř LRL , v níž procházely vzorky hornin přivezené v rámci programu Apollo karanténou. V LSI se dr. Jakeš účastnil analýzy těchto vzorků, zejména pak těch, které byly získány na Měsíci v rámci expedic Apollo 14 a 15. Po návratu do Československa v r. 1972 byl z politických důvodů propuštěn z ČSAV. Získal zaměstnání v Ústředním ústavu geologickém v Praze, nejdříve jako geolog mapér, pak jako vědecký pracovník, později jako náměstek ředitele pro geologický výzkum. Počátkem 90. let 20. stol. začal učit na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Často se vracel také do LPI do Houstonu, kde byl členem jeho vědecké rady. Do r. 2001 byl členem vědecké rady mezinárodního programu IGCP a předsedou jeho 3. pracovní skupiny pro ložiska minerálů, petrologii, vulkanologii a geochemii. Byl také jedním z šesti světových vědců, kteří navrhli uspořádání Mezinárodního roku ...

Petr Denk (11)

Narozen 20.9.1902 v Kroměříži, zemřel 29.5.1955 ve Zlíně. Středoškolský pedagog, publicista, autor monografií a vyprávění pro mládež, překladatel z ruštiny a němčiny.

Pavla Bořilová (20)

Mgr., učitelka češtiny pro cizince, spoluautorka učebnice češtiny pro cizince.

Ovid (2)

Ovid byl římský básník, který žil za vlády císaře Augusta.

Otakar Šourek (15)

Otakar Šourek byl český muzikolog a hudební badatel, sbormistr a klavírista. Je znám především jako znalec, publicista a popularizátor díla Antonína Dvořáka. Již od narození měl blízko k hudbě, neboť jeho otec zpíval v pražském Hlaholu, hudbě se později věnoval po celý život, nebyla však jeho hlavní profesí. Po dokončení gymnázia vystudoval stavební inženýrství na pražském Českém vysokém učení technickém a následně pracoval jako úředník, prakticky až do svého odchodu na odpočinek v roce 1939. Významná je však jeho činnost hudební a především hudebně-publicistická, kterou provozoval vedle svého zaměstnání. Jako hudebník působil v Akademickém orchestru, byl sbormistrem Technického pěveckého sboru a sboru Smetana. Jako hudební publicista se proslavil především svými články v časopisech a novinách Smetana, Samostatnost, Národní obzor, Rozvoj, Lidové noviny, Auftakt, Hudební revue ad. Jeho příspěvky se týkaly zejména Antonína Dvořáka, ale i jiných českých skladatelů. Jeho nejvýznamnějším literárním počinem je čtyřsvazková monografie Život a dílo Antonína Dvořáka. Je také autorem notových edic Dvořákových skladeb. Svým dílem se velmi zasloužil o šíření Dvořákovy slávy v českých zemích i za hranicemi.

Otakar Mohyla (8)

studium sociologie, později germanistiky a rusistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Povolání redaktor, překladatel z ruštiny a němčiny Zaměstnání 1949-52: redaktor v nakladatelství Orbis 1952-72: redaktor v nakladatelství Československý spisovatel 1973-88: redaktor nakladatelství Olympia Profesní životopis Překládal z ruštiny a okrajově z němčiny.

Oldřiška Ciprová (17)

Oldřiška Ciprová je česká spisovatelka a herečka. Po historických románech, které jí pravidelně vychází od roku 2001, se prosadila i v literatuře pro děti a mládež. Věnuje se i dramatickému umění , v současné době je vidět na jevišti v plzeňském divadle Dialog. Její první kniha, historický román Bůh zemřel, když se narodili, vyšel v roce 2001 v nakladatelství Agave. Popisuje období posledních Přemyslovců a v roce 2005 se dočkal volného pokračování A nebe truchlilo, které vyšlo v nakladatelství Baronet. Po kratším útlumu vyšla v nakladatelství Mladá fronta v roce 2008 historická romance opět z dob posledních Přemyslovců Čas žít, čas milovat. Tato kniha byla v její tvorbě určitým mezníkem; od roku 2009 přestoupila k nakladatelství Alpress, kde vydává své romantické historické romány. V září 2014 vyšly autorce v nakladatelství Albatros první pohádky, určené pro děti předškolního a mladšího školního věku. Jsou zaměřené na sebereflexi dítěte a velmi hravou formou nastiňují některé výchovné prvky. Kniha se jmenuje Kam chodí spát Usínáček, ilustrátorkou je Lenka Němcová a kniha zaznamenala fenomenální úspěch. Na jaře 2015 se dělal dotisk. Autorky společně vytvořily další dětskou knihu nazvanou Kde se vzala Duha, která vyšla v dubnu v roce 2015. Na Vánoce 2015 vyšly další pohádky zaměřené na sebereflexi dítěte s názvem Copak snídá Ponožkovník? Dalším počinem Oldřišky Ciprové jsou pohádky o zvířátkách, která se vyskytují v českých příslovích. Kniha se jmenuje Netahej vlka za ocas a vyšla v listopadu 2016. Dne 4. listopadu 2015 vydalo nakladatelstvi Grada Oldřišce další knihu, tentokrát laděnou velmi humorně. Je určená pro děti 6–12 let, kterou si s dětmi rádi přečtou i rodiče. Název je Deník praštěný ségry a šílenýho bráchy. Autorky nadále spolupracují výhradně spolu a v dubnu roku 2016 vydaly vtipné zápisky dvanáctileté Káji trpící nadváhou unikátně obohacené recepty pro náctileté. Kniha nese název Zhubni a nezblbni. V č...

Oldřich Štefan (7)

Oldřich Stefan byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově . V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě. V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu . V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol.. Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek . Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu. Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již n...

Oldřich Staněk (12)

Oldřich Staněk byl český fotograf a pedagog.

Oldřich Králík (12)

Oldřich Králík byl český literární historik, textolog, kritik, editor a pedagog. Patřil mezi nejvýznamnější české znalce Bezruče, Máchy a Březiny. Narodil se v Kroměříži v rodině obchodníka v měšťanským domě ve Vodní ulici č.p. 94 , který je chráněn jako nemovitá kulturní památka České republiky pod číslem 26932/7-6009. Vystudoval klasické Arcibiskupské gymnázium, při studiích na gymnáziu projevoval zájem o literaturu a přispíval do školního časopisu. Poté absolvoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor bohemistika a klasická filologie . Významně ho ovlivnil jeho profesor Arne Novák. Dne 2. dubna 1934 byl v Praze - Bubenči sezdán s Boženou Maděrovou. V roce 1946 se habilitoval a byl jmenován docentem filozofické i pedagogické fakulty Palackého univerzity v Olomouci, kde pomáhal budovat obor bohemistiky. V roce 1958 dosáhl vědecké hodnosti doktora filologických věd a v roce 1966 byl jmenován univerzitním profesorem. Podílel se na vzniku Památníku Petra Bezruče v Opavě. V roce 1969 byl oceněn při příležitosti setkání ke 40 letům od smrti Otokara Březiny, kdy obdržel pamětní medaili ke 100. výročí narození Otokara Březiny. Oldřich Králík přistupoval k literárně badatelské práci netradičně. Jeho práce vždy vynikají hlubokými znalostmi spisovatelova díla, které dokázal propojit s biografickým a literárním kontextem doby, ve které dílo vznikalo. Snaha poznat a pochopit tajemství tvůrčího procesu a výklad díla na základě osobnosti autora jej často dovedla k originálním závěrům. Ty často vzbuzovaly vášnivé polemiky ve vědeckých kruzích. Králík byl ovlivněn českou literární strukturalistickou školou a především Janem Mukařovským. Ve čtyřicátých letech se intenzivně věnoval dílu Otokara Březiny . Později vydal originální práce o díle Bezruče, Máchy, Čapka, Nerudy, Olbrachta, Dobrovského, Jungmanna, Palackého a dal...

Oldřich Karásek (11)

Oldřich Karásek byl český fotograf. Narodil se v Praze, kde také studoval na Střední průmyslové škole grafické. V roce 1966 zvítězil na fotografické soutěži pořádané v rámci filmového festivalu v Cannes. Později byl oceněn v Tokiu a Stockholmu. V roce 1968 začal pracovat pro italskou agenturu Vita Press. Fotografoval například Františka R. Krause, Petera Sellerse, Elizabeth Taylorovou a členy skupiny The Beatles. Významná je jeho fotografie zloděje, který ukradl špěrky Jacqueline Kennedyové z vily jejího manžela Aristotla Onassise. Fotografoval také přírodu, například v Patagonii či Himálaji. Zemřel při dopravní nehodě v Ugandě ve věku 66 let. Pohřben byl na Motolském hřbitově. Jeho bratrem byl evangelický farář, hudebník a politik Svatopluk Karásek.

Nikolaj Semenovič Leskov (14)

Nikolaj Semjonovič Leskov byl ruský spisovatel a dramatik. Pocházel z úřednické rodiny. Nedostudoval gymnázium, od 16 let musel vydělávat. Byl úředníkem, později obchodním zástupcem, hodně cestoval po Rusku i Evropě, několikrát navštívil i Prahu. Od roku 1872 působil na ministerstvu osvěty. Odtud byl pro své kritické názory na Rusko i na pravoslavnou církev propuštěn a věnoval se pouze literatuře. Protože však zároveň ostře kritizoval a karikoval i ruské utopisty a revolucionáře , rozešel se i se svými přáteli.

Nagabe (11)

Japonský tvůrce komiksů.

Monika Brýdová (14)

Původní profesí je sice ekonomka, ale již několik let se profesně věnuje svému životnímu koníčku - volné kreativní tvorbě. Své nápady zpracovává do článků pro časopisy, představuje v pořadu Rady ptáka Loskutáka a napsala také knihy Twist Art a Window Art. Své zkušenosti předává také prostřednictvím kurzů, které pořádá po celé České republice.

Miroslava Tomanová (12)

Miroslava Saková, jak se jmenovala za svobodna, se narodila 9.10.1906 v Hradci Králové v rodině inženýra chemie. Útlé dětství strávila v jednom z otcových pracovišť, v Černovicích, patřících k tehdejší rakousko - uherské Bukovině, ale do školy začala chodit již v Olomouci. Brzy po ukončení gymnázia se provdala za Josefa Tomana. Společně se svým manželem pracovala na řadě dramat, ale i knížka pro děti - Táborový oheń , soubor cestopisných črt - Italská paleta a románu "Kde lišky dávají dobrou noc . Tvůrčí a veřejná činnost Miroslavy Tomanové vrcholí v 70. letech 20. století. Tehdy vydává autorka své nejvýznamější dílo - "Stříbrnou Pláň", podílí se na vzniku nového Svazu českých spisovatelů. Umírá po změně režimu, v roce 1991.

Miroslav Střída (15)

Narozen 11. 9. 1923 ve Vyšném Studeném , zemřel 28. 7. 2008 . RNDr., CSc., geograf, práce z oboru.