Výpis všech autorů

Ivo Žídek

Ivo Žídek byl proslulý český operní tenorista, který se proslavil na české i světové operní scéně. Narodil se 21. května 1926 v Brně v Československu a jeho vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. Žídkova kariéra se rozjela po druhé světové válce a byla spojena zejména s Národním divadlem v Praze, kde byl dlouhá léta předním tenoristou. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu rolí od klasických oper Mozarta a Verdiho až po české opery skladatelů, jako byli Bedřich Smetana a Leoš Janáček.

Hana Žertová

MVDr. Hana Žertová vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně v roce 1981. Od dětství se věnovala kynologii a jezdectví. Vedle dlouholeté práce v redakci odborných časopisů Veterinářství, Veterinární klinika a Zvěrokruh se věnovala praxi malých zvířat,Hana Žertová v posledních sedmi letech již výhradně oboru Terapie poruch chování. Pravidelně se účastní odborných školení v Německu. Od roku 2002 přednáší vybrané kapitoly z tohoto oboru studentům Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Je autorkou kapitoly Poruchy chování v knize Nemoci psa a kočky autorů Svoboda, Senior, Doubek a kol., publikovala řadu článků v odborných i zájmových časopisech. V dubnu 2007 vydala ve spolupráci s firmou CANDY svou první knihu o výchově štěňat „Od štěněte ke psu“. V roce 2008 spoluzaložila společnost Zvířata a zdraví, s.r.o., a začala vydávat dvouměsíčník Zvířata & zdraví. Ve své poradně v Brně řeší poruchy chování především psů a koček. Za pacienty pravidelně dojíždí do Prahy a Plzně, podle potřeby i do jiných míst v Čechách i na Slovensku.

Dana Zátopková

Dana Zátopková, roz. Ingrová , byla československá atletka – oštěpařka, olympijská vítězka a manželka čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Zde se také narodily všechny tři Ingrovy děti – Vladimír , Dana a Miroslav . Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně , kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948 se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů . Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958...

Boris Stepanovič Žitkov

Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...

Alena Žbírková

PhDr. Alena Žbirková, CSc. , asistentka katedry tělesné výchovy, publikace z oboru.

Alena Zárybnická

Meteoroložka České televize. Alena Zárybnická se narodila se v Praze roku 1969. Její otec byl pilot motorových letadel. V letech 1984-1988 studovala na Gymnáziu. Poté v letech 1988–1994 studovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor Katedra meterologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v české televizi, půl roku zde působila jako externí člen Redakce ČT. Od dubna 1998 jako stálý zaměstnanec. Od roku 1997 moderuje Předpověď počasí a od roku 2000 moderuje pořad pro ženy Sama doma. Působí také v magazínu o počasí Turbulence od roku 2011. Roku 1999 se stala členkou sportovní redakce, natáčí dokumenty, reportáže o létání. Sama se sportovnímu létání aktivně věnuje. Je vdaná, její manžel je leteckým inspektorem. Má syna Víta.

Yuval Zommer

Britský ilustrátor, autor obrázkových knih.

Wanda Zámecká

Narozena 14.11.1929 v Bratislavě . Nakladatelská redaktorka, překladatelka z angličtiny.

Vilém Zítek

Czech bass opera singer. Born on September 9, 1890 in Prague, Austria-Hungary and died on August 11, 1956 in Prague, Czechoslovakia.

Vadim Zeland

Vadim Zeland - Вадим Зеланд je ruský autor bestleserové řady knih o transurfingu a životním stylu. Ve svých knihách říká, že věda došla do slepé uličky a její rozvoj nic nepřinesl, kromě technogenní civilizace a znečištění životního prostředí. Technogenní civilizace je koncept, který se jako červená nit vine téměř všemi jeho knihami. Klade v nich zvláštní důraz na vědomou přítomnost, aktivovaný stav „správce“, což znamená „být si jasně vědom toho, kde jsem, co se děje, co dělám a proč“. V knize z roku 2008 o sobě prozradil následující: Je mi 40 let. Do rozpadu SSSR jsem se zabýval výukumem v oblasti kvantové fyziky, potom počítačovými technologiemi a nyní knihami. Žiju v Rusku, národnostní jsem Rus, přesněji tedy čtvrtinový Estonec. Nic dalšího o mně už nemá žádný význam, stejně jako všechno tohle.

Václav Zůra

Autor publikací o kouzlení a tricích.

V Železný

Stella Zázvorková

Stella Zázvorková, provdaná Stella Kopecká byla česká herečka. Narodila se v umělecké rodině. Její otec – architekt Jan Zázvorka – byl autorem Národního památníku na Vítkově. Její starší bratr Jan Zázvorka mladší se později stal filmovým a televizním scénografem a architektem. Její matka byla módní návrhářka a křestní jméno jí vybrala podle stejnojmenného sci-fi románu francouzského spisovatele Camille Flammariona. Od roku 1946 byla krátce provdána za herce Miloše Kopeckého. Jejich manželství vydrželo asi 1 rok, jejich dcera Jana spáchala v 15 letech sebevraždu, ona sama se už pak nevdala. Je pohřbena na hřbitově Motolského krematoria. Byla řadovou členkou KSČ a roku 1977 podepsala Antichartu. Nicméně, dle slov pamětníků tak činila, stejně jako stovky dalších herců jen proto, aby měla klid a mohla hrát. Mluvila několika jazyky včetně angličtiny a latiny. Absolvovala divadelní školu E. F. Buriana. Poté hrála v Pražském dětském divadle Míly Mellanové a ve 40. letech se objevovala na pódiu divadla Větrník. V letech 1945–1948 hrála v Divadle satiry, později byla členkou Realistického divadla a Divadla E. F. Buriana. Jan Werich ji přijal v roce 1955 do Divadla ABC. Po připojení Divadla ABC k MDP dne 1. července 1962 se stala členkou Městských divadel pražských, kde působila pak až do roku 1990. Nezapomenutelné jsou její filmové role. Objevovala se v titulech, které jsou dnes ve zlatém fondu české a československé kinematografie. Diváci si pamatují její temperamentní ženy z filmů Anděl na horách, Pane, vy jste vdova!, Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, či role z nedávných let ve filmech Kolja, Pelíšky, Kytice a Babí léto.

Stefan Zeidenitz

Stefan Zeidenitz pochází ze staré rodiny německých anglofilů. Působil jako učitel v St. Paul’s School a Eaton College. Taky se věnoval šíření japonské kultury a Anglii, anglické v Německu a německé v Japonsku.

Petr Zárybnický

Autor metodických příruček bojových sportů a sebeobrany.

Otakar Zich

Narozen 25. 3. 1879 v Městci Králové, zemřel 9. 7. 1934 v Ouběnicích u Benešova. PhDr., hudební skladatel, estetik a vysokoškolský pedagog. Autor prací z oblasti muzikologie a estetiky.

Miroslav Zůna

Miroslav Zůna se narodil 14. prosince 1926 v Berouně. V letech 1945–1951 studoval anglistiku a dějiny umění na FF UK. Vojenskou službu absolvoval u PTP a „černých baronů“ . Po praxi učitele v pohraničí nakladatelským redaktorem. V roce 1959 zaměstnán ve Filozofickém ústavu ČSAV, kde pracoval do roku 1971. Později v invalidním důchodu. Je členem několika mezinárodních společností pro vědu a výzkum. Miroslav Zůna se věnuje nejen vlastní tvorbě literární a výtvarné, ale i práci překladatelské . Spolupracoval s prof. Janem Patočkou, zejména na Hegelově Fenomenologii ducha. Miroslav Zůna napsal sbírky aforismů Člověk v zrcadle a Černé myšlenky a básnické sbírky Zdůvodnit krásu, Křehké věci, Miniatury a Kruhy na vodě. Je autorem monografie Francis Bacon. Zastoupen ve sborníku českého aforismu Jazyk nebolí od dobrého slova. Zůnově tvorbě výtvarné se obdivovali v šedesátých letech v Západním Berlíně, Heidelbergu a v Lille. V roce 1996 umělec vystavoval na Pražském hradě v Lobkovickém paláci.

Mikuláš Zatovkaňuk

Narozen 21. 9. 1919 v Polonce , zemřel 2001. PhDr., CSc., rusista a ukrajinista, docent metodiky vyučování ruskému jazyku, publikace z oboru.

Markus Zusak

Markus Frank Zusak je australský spisovatel. Mezi jeho nejznámější díla patří Zlodějka knih a Posel - obě knihy se staly mezinárodními bestsellery. Za svůj přínos v oblasti literatury pro mládež obdržel Zusak v roce 2014 cenu Margaret Edwardsové. Zusak se narodil v australském Sydney. Jeho rodiče tam emigrovali na konci padesátých let - matka Lisa pochází z Německa a otec Helmut z Rakouska. Zusak má dvě sestry a jednoho bratra, ze sourozenců je nejmladší. Na University of New South Wales vystudoval anglický jazyk a dějepis. Zusak napsal pět knih. První tři, Roky pod psa, Smečka rváčů a Když psi pláčou vycházely v letech 1999 až 2001 a byly přeloženy do cizích jazyků včetně češtiny. Všechny získaly řadu ocenění. Roky pod psa se Zusak snažil vydat celých 7 let. Posel, jenž se na trh dostal v roce 2002, získal od CBC cenu za knihu roku 2003, a premiér Nového Jižního Walesu mu dokonce udělil cenu Ethel Turnerové. Kniha se také dostala do užšího výběru při udílení prestižní Printzovy ceny. Zlodějka knih vyšla v roce 2005 a byla přeložena do více než 30 jazyků. Kromě mnoha cen, které vyhrála v Austrálii i ve světě, se kniha dlouho držela na prvním místě žebříčku Amazon.com a na seznamu bestsellerů New York Times; stala se také bestsellerem v Brazílii, v Irsku a na Tchaj-wanu. Mezi prvními 5 nejprodávanějšími knihami se umístila ve Velké Británii, ve Španělsku, v Izraeli a v Jižní Koreji, a plánují se i další překlady. V roce 2018 vyšel Zusakův román Clayův most. Zlodějka knih byla v roce 2013 zfilmována . V roce 2014 získal Zusak od Americké asociace knihoven cenu Margaret Edwardsové. Tato cena je udělována za konkrétní knihu, která představuje zásadní přínos v oblasti literatury pro mládež. V roce 2006 Zusak obdržel cenu mladého australského romanopisce roku, kterou každoročně uděluje deník Sydney Morning Herald. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Markus Zusak na anglické Wikipedii....

Lucie Zemanová

Mgr., spoluautorka učebnice němčiny.

Leoš Karel Žižka

Leoš Karel Žižka se narodil 29. října 1866 v Klimentské ulici na Novém Městě pražském v rodině peněžního listonoše. Otec záhy zemřel a on s matkou a sourozenci se těžko probíjeli životem. Ale dosáhl přece svého cíle: Miloval knížky a stal se knihkupeckým příručím. Záhy ve svém oboru vynikl, pracoval ve spolku knihkupeckých účetních, prošel předními nakladatelskými podniky své doby a stal se později učitelem i ředitelem školy knihkupeckého dorostu. Dožil se vysokého věku. Kromě knih měl ještě další velkou lásku: Prahu. Před jeho očima se dlouhá desítiletí vyvíjela z provinciálního města rakouské monarchie v centrum samostatného státu. Měnili se lidé, poměry i vzhled ulic. O svých zkušenostech porůznu psával... Zemřel 3. 8. 1969 v Praze

Kamil Zeman

Juli Zeh

Juli Zeh je německá spisovatelka. Juli Zeh se narodila v roce 1974 v Bonnu do rodiny právníka, prof. Dr. Wolfganga Zeh, který působil v západoněmeckém parlamentu. Její matka je překladatelka. Juli Zeh má jednoho bratra. Po maturitě roku 1993 zahájila studium práv v Pasově a Lipsku, které s výbornými studijními výsledky zakončila roku 1998 první státní zkouškou . Poté v letech 1999 až 2001 pokračovala ve studiu nadstavbového modulu Právo evropské integrace , které uzavřela ziskem magisterského titulu. Kromě toho zahájila v roce 1996 studium na Německém literárním institutu v Lipsku, které roku 2000 taktéž úspěšně zakončila. V letech 1995 až 2007 žila v Lipsku. Od roku 2007 žije společně se svým mužem, povoláním fotografem, v obci Barnewitz v Braniborsku, kde pár odkoupil a zrenovoval starší dům se zahradou. Roku 2012 se Juli Zeh stala matkou. Už během studia publikovala Juli Zeh eseje v časopisech Die Welt a Die Zeit. Pozornost na sebe upoutala zejména svou prvotinou Orli a andělé z roku 2001. Její román Hráčský instinkt byl roku 2013 zfilmován německým režisérem Gregorem Schnitzlerem.

Josef Zrzavý

Josef Zrzavý se narodil dne 7. března 1909 v Krucemburku u Chotěboře, okr. Havlíčkův Brod na české straně Českomoravské vysočiny, v rodině zemědělce, jako nejmladší ze tří dětí. Absolvoval státní reálné gymnázium v Chotěboři, kde maturoval v červnu 1929. Po maturitě se zapsal na českou lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde v té době působila též německá lékařská fakulta. Ke studiu medicíny ho přivedlo středoškolské studium, kde si oblíbil přírodovědné předměty.

Jonáš Zbořil

Narozen 1988. Anglista a bohemista, rozhlasový moderátor, básník a hudebník.

Joakim Zander

Švédský spisovatel a právník.

Jiří Záruba

JUDr., autor publikací z oboru práva.

Jiří Žák

Narozen 11.11.1917 v Českých Budějovicích, zemřel 29.1.1986 v Hamburgu . Novinář a spisovatel, též překladatel z němčiny.

Jaroslav Zhouf

doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze

Jaroslav Zakopal

Narozen 30.9.1910 v Napajedlech, zemřel 3.10.1975. Ing., RNDr., fytopatolog, publikace z oboru.

Jaromír Zpěvák

Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.

Jan Županič

Narozen 22. března 1972 v Praze jako syn herců Ladislava Županiče a Jany Drbohlavové. Po maturitě na gymnáziu Jana Nerudy v Praze 1 roku 1990 vystudoval v letech 1990-1996 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor historie – archivnictví a pomocné vědy historické, v jehož rámci v letním semestru 1994-95 pobýval na Universität Konstanz . V letech 1994-1997 byl zaměstnán jako učitel dějepisu na gymnáziu Orbis Pictus v Praze 9 – Újezdě nad Lesy, 1996-1997 pracoval v Archivu hlavního města Prahy jako odborný archivář a roku 1997 působil jako rada odboru střední Evropy na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. V říjnu 1997 zahájil doktorské studium na Ústavu světových dějin Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, které zakončil roku 2001 obhajobou práce „Rakousko-uherská zahraniční politika a polská otázka za první světové války “. Od října 1999 působil jako asistent a od ledna 2002 jako odborný asistent Ústavu světových dějin Filozofické fakulty. Na Katedře občanské výchovy a filozofie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy působí od října 2005. V únoru 2007 obhájil před vědeckou radou Filozofické fakulty Univerzity Karlovy habilitační práci „Nová šlechta Rakouského císařství“ a byl k 1. červenci 2007 jmenován docentem pro obor světové a obecné dějiny. Profesorem byl jmenován usnesením vědecké rady Univerzity Karlovy z 30. května 2013 rozhodnutím prezidenta republiky ke dni 1. března 2014. Absolvoval řadu vědeckých a přednáškových pobytů na řadě německých, rakouských a polských univerzit. Je členem rakouské Heraldisch-genealogische Gesellschaft Adler a německé Gesellschaft für Überseegeschichte a členem redakčních rad Prague Papers on History of International Relations a Historický obzor. Hlavním předmětem jeho vědeckého zájmu jsou dějiny a vývoj šlechtických elit Rakouské monarchie, dějiny habsburské říše v 19. a 20. století a regionální a evropské dějiny.(zdroj životopisu: http://tarantula.ruk.cuni.cz/KOVF-273.html...

Ján Zdúta-Šťastný

Jan Žák

ŽIVOTOPIS AUTORA Jan Žák se narodil 17.dubna 1937 v jihočeském Mříčí. Jeho školní vysvědčení ze základní školy a z Vyšší průmyslové školy strojnické nezná jinou známku než jedničku, Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni vystudoval při zaměstnání v Českých závodech motocyklových ve Strakonicích, kde jako konstruktér získal osm československých patentů a v roce 1973 titul nejlepšího zlepšovatele. Od mládí sportoval, v běhu na lyžích a v biatlonu byl členem státního reprezentačního družstva. Sportu se věnoval i jako trenér a funkcionář, jeho rukama prošla celá řada reprezentantů v čele s Kateřinou Neumannovou. Pracoval i v zahraničí, byl prvním trenérem slovinské lyžařky Vesny Fabjan, která na Zimních olympijských hrách v Soči získala bronzovou medaili ve sprintu. Své bohaté sportovní zkušenosti nyní uplatňuje jako trenér mládeže ve Strakonicích. Rád cestuje, tři pobyty v Americe a dva za Severním polárním kruhem vnímá jako bohatou inspiraci. Aktivní přístup ke všem problémům jej katapultoval na krátkou dobu i do politiky, jako místostarosta Strakonic kandidoval do historicky prvních voleb do Senátu České republiky. Literární prvotinu Jana Žáka lze situovat už do let jeho zaměstnání, kdy podnikový časopis „Naše noviny“ otiskl několik jeho článků, a nikdo z širokého okruhu jeho přátel neslavil žádné své výročí bez jeho básničky nebo říkanky, kterých napsal přes devadesát. Téměř profesionální autorské ostruhy si vydobyl jako člen městského zastupitelstva v letech 1994–1998, kdy pro Český rozhlas v Č.Budějovicích zpracoval 103 rozhlasových relací. Do publikačního světa se zařadil svými pětačtyřiceti odbornými články v prestižním lyžařském časopisu NORDICmag, kde byl i členem redakčního kolektivu. V roce 2014 vyšla v nakladatelství GRADA jeho knížka „Rekonstrukce chalupy“, kde chalupáři, chataři a kutilové najdou 145 nápadů jak se realizovat, a v roce 2015 vydalo rodinné nakladatelství KLIKA publikaci „Život na lyžích“ s podtitulem Lyžování pod drobnohledem....

Jan Zahradil

Narozen 20. 3. 1963 v Praze. Ing., politik, publikace o vztazích Česka a Evropské unie. původním vzděláním chemik se specializací na vodohospodářství a životní prostředí.

Jan Dismas Zelenka

Jan Dismas Zelenka byl český barokní skladatel a hudebník, jehož díla jsou proslulá vynalézavým kontrapunktem a harmonickou nápaditostí. Většinu své kariéry strávil v Drážďanech, kde působil jako kontrabasista a později jako skladatel pro dvorní orchestr. Přestože si ho současníci, jako například Johann Sebastian Bach, velmi vážili, Zelenkova hudba upadla po jeho smrti do relativního zapomnění. Teprve ve 20. století začalo být jeho dílo oživováno a oceňováno pro svůj osobitý styl a emocionální hloubku. Zelenkovy skladby zahrnují rozmanitou instrumentální a vokální hudbu, například sonáty, orchestrální skladby, mše a oratoria. Zejména jeho náboženská díla se vyznačují výrazovou intenzitou a složitostí. Ačkoli konkrétní alba jako "Parthia D Moll Pro Orchestr", "Ipocondria", "Orchestrální kvartet F Dur, op. 4, IV." a "I Penitenti Al Sepolcro Del Redentore" mu nemusí být přímo připsána nebo mohou představovat sbírky jeho děl sestavené posmrtně, Zelenkova kompletní orchestrální díla jsou skutečně důležitou součástí jeho hudebního odkazu, který ukazuje jeho mistrovství v barokní orchestrální formě.

Ivan Zwach

Zoolog, herpetolog a batracholog. Podnikatel a publikace v oboru biologie, ekologie a ochrana přírody.

Iva Ženková

Georgij Konstantinovič Žukov

Georgij Konstantinovič Žukov byl sovětský vojevůdce a politik, maršál SSSR , čtyřnásobný hrdina SSSR, který od srpna 1942 až do roku 1945 v době Velké vlastenecké války působil i ve funkci zástupce Vrchního velitele Rudé armády J. V. Stalina a náměstka lidového komisaře obrany. Je považován za jednoho z nejlepších sovětských velitelů druhé světové války. Zvítězil například v bitvách u Stalingradu, před Moskvou nebo o Berlín. Byl také považován za velmi tvrdého a zcela nekompromisního velitele. V 50. letech po Stalinově smrti krátce působil také ve funkci náměstka ministra obrany a poté i ministra obrany SSSR. Je držitelem Zlaté hvězdy Hrdiny Sovětského svazu . V 15 letech se vyučil kožešníkem a roku 1915 byl povolán do carské armády, kde začínal jako vojín jezdeckého pluku. V 1. světové válce byl 2× vyznamenán Řádem sv. Jiří a povýšen na četaře. Po bolševické Říjnové revoluci bojoval v Rudé armádě a v březnu 1921 vstoupil do ruské bolševické strany . Bojoval v ruské občanské válce a zde obdržel Řád rudého praporu za potlačení povstání Rolníků. Roku 1923 byl již velitelem pluku a v roce 1930 velel brigádě. Období Velkého teroru a čistek v armádě přežil díky tomu, že se zachoval zcela jinak než ostatní velitelé – začal si stěžovat na všechny strany včetně samotnému Stalinovi, což mu zřejmě zachránilo život . V 30. letech působil ve funkci velitele jezdecké brigády, v letech 1931 až 1933 krátce pracoval v Generálním štábu Rudé armády. Od roku 1933 velel jezdecké divizi, za vynikající výsledky této divize obdržel v roce 1935 první z celkem šesti Leninových řádů. Ve d...

Dorota Ziółkowska

Polská autorka pohádkových knížek pro děti.

Bořek Žižlavský

Místa působení: Uherské Hradiště; Buchlovice; Chřibsko Povolání, specializace: kronikář; sběratel lidových pověstí; redaktor Žije v Buchlovicích; zabývá se dějinami Buchlovic a Chřibů; publikuje v regionálním tisku

Bohuslav Žárský

Narodil se 24. 5. 1946 v Ostravě, kde také vystudoval gymnásium a později VŠB – obor systémové inženýrství . Krátce byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu rozvoje měst, 1972 – 1991 v Čs. televizi, kde vytvořil několik stovek scenářů k publicistickým filmům, dokumentům a vzdělávacím cyklům a komentářů k pořadům tohoto žánru. Zároveň psal pro noviny, časopisy, Čs. rozhlas, roku 1982 mu také vyšla první knížka - umělecká reportáž z výstupu horolezcu na Eiger „Stěna“. 1991 – 1993 agentura N. A. R., kde vytvořil koncepci vysílání Rádia Sprint. 1994 – 1997 Kabel Plus, ředitelem programu v ČR a na Slovensku, stál u zrodu vysílání Kabel Plus Film. Pak tiskový mluvčí GEM Art Production, podílel se na přípravě pohádkového muzikálu na ledě „Mrazík“. Nyní se stabilně věnuje dlouhodobé autorské práci v nakladatelství Librex, kde vzniká volná řada titulů pro děti, spojená společným principem.

Bohuslav Zahradník

Czech clarinetist Born June 23 1947,Třešňový Újezdec - died November 25, 1987, Prague

Antonín Žižkovský

Autor příruček vícejazyčné konverzace.

Anton Zischka

Rakouský novinář, letec, autor dokumentárních publikací a hospodářsko-politických studií.

Alois Žipek

Autor byl historik, napsal řadu knih, zejména o 1. světové válce, ale i o místopisu a starší historii. Též několik románů, pro mládež a ženy. Byl též politicky činný.

Aleksandr Borisovič Žuk

Alexandr Borisovič Žuk . Sovětský a ruský umělec-ilustrátor a historik zbraní, držitel Řádu přátelství. Jeho knihy o zbraních, které sám ilustroval, vyšly v 17 zemích ve více než dvou milionech výtisků. Navrhl i revolver pro kosmonauty \"Mars\", a šest sovětských a ruských řádů a vyznamenání ; Орден Дружбы ; Орден «За личное мужество»; Медаль «50 лет Вооружённых Сил СССР»; Медаль «70 лет Вооружённых Сил СССР»; a Медаль «За отличие в воинской службе».) Absolvoval \"Moskveské oblastní umělecké učiliště památky roku 1905\", pracoval jako umělec ve vydavatelství Vojenizdat a pak na Správě výstrojního zásobování Ministerstva obrany SSSR.

A Zábranský

Zdeněk Zelenka

Zdeněk Zelenka je český scenárista, dramatik a režisér. Obor režie na FAMU vystudoval v letech 1976–1981. Do roku 1991 byl zaměstnancem Filmového studia Barrandov, od té doby trvá na formulaci, že je nezaměstnaný, který se živí příležitostnou prací pro film, televizi a divadlo. Před prací režiséra pracoval na šestnácti filmech jako pomocný režisér či asistent . Jeho prvním samostatným filmem byl koprodukční snímek Čarovné dědictví z roku 1985. Po privatizaci Filmového studia Barrandov se v roce 1991 ocitl na volné noze. Od té doby často spolupracoval s Českou televizí, napsal pro ni více jak padesát scénářů a natočil více jak sedmdesát filmů, seriálů, inscenací a dokumentárních filmů. V jeho filmech často hrají například Viktor Preiss, Jiřina Bohdalová, František Němec, Josef Somr, Martin Dejdar, Petr Kostka, Boleslav Polívka, Simona Stašová nebo Miroslav Donutil, v hlavních rolích jeho filmů hráli i Dagmar Havlová, Jiří Bartoška či Vlastimil Brodský. Jeho specializací je adaptace světové klasiky . Filmové, televizní či divadelní scénáře si píše většinou sám. Je scenáristou mnoha úspěšných filmů, například Nesmrtelná teta, Čarovné dědictví, Freonový duch, Rebelové, Válka barev či Hlídač č. 47. Nepřehlédnutelná je jeho častá spolupráce s dramatikem Jiřím Hubačem . Napsal libreta šesti divadelních muzikálů – Golem, na kterém spolupracoval s Karlem Svobodou, dále Rebelové, Adam a Eva, Mefisto, Doktor Ox, v lednu 2021 má premiéru jeho zatím poslední muzikál Láska nebeská. V roce 1995 prosadil v České televizi historicky první natočení televizního filmu Azrael, anděl smrti ve formátu 16 : 9, který je dnes ve všech televizích naprostou samozřejmostí. Několik ...

Zdeněk Zadák

Prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc., absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové v roce 1961. Po promoci pracoval v letech 1961–66 jako vojensky lékař v Českých Budějovicích a v Jindřichově Hradci, v období 1967–70 ve Výzkumně izotopové laboratoři Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové. Při svém lékařském zaměstnání vystudoval v roce 1970 Přírodovědeckou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. V roce 1970 přešel jako odborný asistent na II. interní kliniku Fakultní nemocnice a na katedru válečného interního lékařství VLA. Na téže klinice roku 1983 převzal řízeni metabolické jednotky intenzivní peče. V roce 1991 se stal přednostou nově vznikle Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V současnosti je vedoucím Centra pro výzkum a vývoj Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Fakultní nemocnice v Hradci Králové. V roce 1976 získal titul kandidáta věd , v roce 1980 obhájil docentskou habilitační práci věnovanou problematice metabolizmu tuků ve výživě, v roce 1994 byl jmenován profesorem pro obor nemoci vnitřních. Již v roce 1970 založil při II. interní klinice Fakultní nemocnice lipidovou poradnu, v roce 1976 stal při založeni metabolické jednotky zaměřené na umělou výživu. V roce 1988 organizoval založeni České společnosti pro parenterálni a enteralni výživu a opakovaně byl zvolen jejím předsedou. Navíc v roce 1989 byl zvolen do výboru Evropské společnosti pro parenteralni a enteralni vyživu. V letech 1998–2002 byl předsedou Společnosti klinické výživy a intenzivní metabolické péče ČLS JEP . Odborná aktivita prof. MUDr. Zadáka, CSc., se týká i dalších oblastí. Organizoval 18 celostátních sjezdů . V roce 2007 byl prezidentem evropského kongresu ESPEN v Praze. Je členem výboru České patofyziologické společnosti, České internistické společnosti ČLS JEP a České společnosti pro ateroskl...

Wojciech Żukrowski

Polský prozaik, básník, esejista a reportér, filmový scénárista a literární kritik.

Vladimír Zajíc

Narozen 1946 v Praze. MgA., geodet, dramaturg, dramatik, spisovatel, publicista, režisér, lektor seminářů a přehlídek.

Vladimír Zajíc

MgA. Vladimír Zajíc absolvoval SPŠ zeměměřičskou a DAMU. Univerzity života: geodet, kopáč, závozník, uklízeč, dřevorubec, fotograf, zástupce ředitele OKS Praha-západ, provozní ATRIA Praha 3, dramaturg, dramatik, publicista, režisér, lektor seminářů a přehlídek. Roku 1978 založil s Evou Zajícovou Divadlo ANFAS, dále připravovali a realizovali komponované inscenace pro folkovou skupinu KOLOVRÁTEK a folkrockovou skupinu ADRIANA Bohdana Mikoláška. V 80-tých letech spolupracoval na přípravě divadelních seminářů a přehlídek, podílel se na ediční činnosti o divadle, etc.. Od roku 1988 do 1996 dramaturg a spoluautor her Východočeského divadla DRAK. Po odchodu z DRAKu spolupracuje s řadou divadel , dále s Českým rozhlasem Praha a Hradec Králové, a s režisérkou Marií Kotisovou vede divadelní dílny v Čechách i v zahraničí. Napsal a realizoval řadu divadelních textů jak činoherních tak využívajících vyjadřovací prostředky loutkového divadla. Některé si vybrala zahraniční divadla: Tasmánie, Maďarsko, Chorvatsko. Poslední text, který též režíroval v Gradsko kazalište lutaka Rijeka – Lonćiču kuhaj! zazářil na Mezinárodním festivalu PIF 2009 Zagreb. Pro Český rozhlas napsal kromě vlastních her mnoho historických pořadů na pomezí non-fikce a fikce , nesčetně recenzí o kultuře, a dramatizoval řadu románů či povídek , a dvakrát získal cenu v anonymní soutěži o současnou rozhlasovou hru , vyhlašovanou Č.r. Praha.

Václav Zelený

Václav Zelený byl český středoškolský pedagog, novinář a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady. Narodil se v Borové jako druhorozený syn rolníka Františka Zeleného. Matka pocházela z učitelské rodiny. O jeho výchovu se zasloužil borovský učitel Antonín Línek, který učil také Karla Havlíčka. V roce 1837 nastoupil na německobrodské gymnázium. Po skončení gymnázia měl jít na přání matky studovat teologii. Rodiče se ale podařilo přesvědčit a Václav mohl odejít do Prahy na filozofii na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Na vysokoškolských studiích se musel živit sám vyučováním dětí. V září 1850 složil státní zkoušky z dějepisu, zeměpisu, češtiny, klasických jazyků a filozofie. Jeho prvním působištěm bylo gymnázium v Jindřichově Hradci. 7. ledna 1851 se oženil s K. Mourkovou. Poté byl přeložen na akademické gymnázium do Prahy, kde se projevoval jako velký vlastenec. V roce 1855 založil s K. J. Erbenem a K. Štorchem časopis Obzor. Zelený psal do časopisu anonymně nebo pod různými šiframi. Také byl požádán o spolupráci na Riegrově naučném slovníku. Zpracoval v něm asi 160 hesel z historie, estetiky a literární historie. Za odměnu se stal členem Královské české společnosti nauk. Tehdy také začal spolupracovat s příslušníky májovské generace a přispívat do almanachu Máj. Kromě Obzoru také psal do časopisů Obrazy z Itálie, Obecné listy a Národ. Na přelomu let 1859–1860, kdy po otřesu vlády kvůli prohrané druhé italské válce za nezávislost začalo ke svému konci spět období Bachova neoabsolutismu, patřil Zelený mezi několik osobností, které žádaly u rakouských úřadů povolení k vydávání českého politického deníku. Všechny tyto žádosti ovšem ještě tehdy byly zamítnuty. Po obnovení ústavní a parlamentní formy vlády se zapojil do politiky. V roce 1861 byl zvolen poslancem Českého zemského sněmu, který ho následně zvolil poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor, tehdy ještě nevolen přímo, ale tvořen d...

Stanislav Zámečník

Stanislav Zámečník byl český historik, vězeň nacistických koncentračních táborů. Byl nacisty zatčen jako sedmnáctiletý, roku 1941 byl odeslán do koncentračního tábora Dachau. Zde pracoval na ošetřovně. Po čtyřech letech vězení zažil osvobození tábora a vrátil se do vlasti. Po osvobození vystudoval historii na pražské Karlově univerzitě. Od roku 1960 pracoval v Institutu vojenské historie a zkoumal historii českého protifašistického odboje a historii koncentračního tábora v Dachau. Během normalizace nesměl odborně pracovat. Posmrtně byl vyznamenán Cenou města Dachau za občanskou odvahu .

Slavoj Zizek

Slavoj Žižek je slovinský filosof a kulturní teoretik čerpající z filosofických tradic Marxe a Hegela a také z psychoanalytické teorie Jacquese Lacana. Narodil se v Lublani ve Slovinsku, na Univerzitě v Lublani vystudoval filozofii a na Univerzitě v Paříži VIII psychoanalýzu. V roce 1990 kandidoval za Liberální demokracii Slovinska na prezidenta, nicméně neuspěl. Od roku 2005 je členem Slovinské akademie věd a umění. Žižek často ve svých textech používá příklady z pop-kultury. Má také přínos k filmové teorii, jeho názory jsou shrnuty v rámci filmu Perverzní průvodce filmem. Je známý pro své přednášky po celém světě, kde se vyjadřuje k aktuálním sociálním a politickým problémům. V těchto přednáškách a rozhovorech se často prezentuje jako marxista a komunista. U mnoha levicově smýšlejících lidí však vzbudil kontroverze vyjádřením, že v amerických prezidentských volbách v roce 2016 by hlasoval pro republikána Donalda Trumpa namísto demokratky Hillary Clintonové. Pro svůj nekonvenční přístup je nicméně považován za jednoho z nejobjevnějších filosofů současnosti. Časopis Foreign Policy ho v roce 2012 zařadil na seznam 100 největších světových myslitelů. Byl o něm natočen dokumentární film Žižek!. Píše o celé řadě témat: o válce v Iráku, fundamentalismu, kapitalismu, toleranci, politické korektnosti, globalizaci, subjektivitě, lidských právech, mýtech, kyberprostoru, postmodernismu, multikulturalismu, marxismu, Davidu Lynchovi, Hitchcockovi. Slavoj Žižek je autorem celé řady knih psaných převážně anglicky. V češtině byly vydány následující knihy: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Slavoj Žižek na anglické Wikipedii.

Šárka Zmátlíková

Narozena v Praze. Autorka prózy.

Růžena Žižková

Narozena 9. 7. 1918 v Ivančicích. Učitelka, básnířka.

Robert Záruba

Robert Záruba je český sportovní komentátor a vysokoškolský pedagog. Působí na katedře žurnalistiky při Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. V letech 1985 až 1989 vystudoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze, kde získal magisterský titul. Již od roku 1984 byl externím spolupracovníkem redakce sportu České televize, od roku 1990 je jejím stálým zaměstnancem. V České televizi pracuje dosud, s dvěma krátkými přestávkami: mezi roky 1998 a 1999 byl opět externím spolupracovníkem a v roce 2000 krátce pracoval v TV Nova , po půl roce se vrátil do České televize, kde je v současné době šéfkomentátorem. Těžiště jeho práce v televizi je komentování hokejových utkání českého národního mužstva na vrcholných soutěžích . Od roku 1992 do roku 2019 byl akreditován na všech mistrovstvích světa v ledním hokeji jako televizní komentátor a dvakrát jako reportér . Komentoval všechny olympijské hokejové turnaje od roku 1992 a 2× Světový pohár . Je autorem projektů České televize z OH 1996, 2000, 2004, 2008, 2012, 2016 a 2021 a ZOH 1998, 2002, 2006, 2010, 2014 a 2018. Uváděl olympijský program v letech 1992, 1996, 2000 , 2004, 2008 a Olympijské studio 2012 v Londýně, 2016 v Rio de Janeiru. V letech 1998, 2002 a 2006 uváděl rovněž studio mistrovství světa v kopané. Za dobu práce v České televizi komentoval různé sporty na stovkách sportovních akcí. Je autorem projektů televize Nova a České televize z MS v hokeji. Během svého působení v televizi Nova uváděl pořad Svět NHL. Je znám svou precizní přípravou, vede si vlastní kartotéku hráčů, index zápasů a rozsáhlé statistiky. Poznámky stále aktualizuje. Podílel se na více než 100 sportovních dokumentech, například Jágr Team , Zlatý turnaj století ...

Quido Záruba

Quido Záruba, narozen jako Quido Pfeffermann, psán též Quido Záruba-Pfeffermann byl český stavební inženýr, geolog a vysokoškolský pedagog, zakladatel československé školy inženýrské geologie. Narodil se v jihočeské rodině stavitele a astronoma Josefa Záruby-Pfeffermanna a jeho manželky Marie, rozené Janáčkové . Quido byl nejstarší z osmi dětí. Okolo roku 1910 se rodina přestěhovala do Bubenče . Quido Záruba-Pfeffermann vystudoval inženýrské stavitelství na ČVUT v Praze. Otcova firma se podílela na stavbě význačných budov v Praze, později vodního díla Štěchovice i československého pohraničního opevnění. Quido v ní zřídil a vedl oddělení geologického průzkumu. To se později stalo jádrem předního pracoviště inženýrskogeologického průzkumu u nás. Zájem o geologii ho přivedl v 30. letech 20. století na přírodovědeckou fakultu Karlovy university, kde se habilitoval na docenta. Docenturu získal v roce 1936 i na ČVUT, kam byl po znovuotevření vysokých škol v roce 1945 povolán, aby zajistil výuku geologie pro budoucí stavební inženýry a kde byl v roce 1946 jmenován profesorem. V té době rodina ze svého jména vypustila německy znějící část. V únoru 1948 byla firma znárodněna. Quido Záruba se pak věnoval výuce, založil československou školu inženýrské geologie, spočívající v aplikaci geologických oborů bezprostředně na stavbách, především tunelů a přehrad. Kolem sebe vychoval postupně řadu specialistů, uplatňujících znalosti geologických poměrů při projektování a realizaci především inženýrských staveb. Jako odborník s velkou praxí byl povolán na stavby u nás i v zahraničí, kde radil při zdolávání geotechnických problémů. Po vzniku Československé akademie věd se stal členem - korespondentem, později akademikem. V roce 1968 se stal prvním voleným prezidentem nově vzniklé mezinárodní asociace inženýrských geologů IAEG. Publikoval stovky článků a referátů, vyšlo mu několik monografií ...