Všichni Autoři a témata

Karel Ptáčník (21)

Karel Ptáčník , byl český spisovatel. Pocházel z rodiny strojního zámečníka . Reformní reálné gymnázium studoval v Břeclavi a v Hodoníně, kde maturoval v roce 1940. Po maturitě absolvoval roční kurs obchodní akademie v Brně. Od roku 1942 byl nasazen na práce v Německu, roku 1944 onemocněl tuberkulózou a podařilo se mu prodloužit propuštění z prací až do konce války. V letech 1946-1956 pracoval v různých funkcích na Městském úřadě v Bruntále. Poté, co vydal úspěšnou prvotinu Ročník jedenadvacet, přestěhoval se do Prahy, kde byl redaktorem časopisu Květen až do jeho zániku v roce 1959. Roku 1956 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. V roce 1968 se angažoval na straně „reformistů“ a v roce 1969 se stal místopředsedou Svazu českých spisovatelů, který vycházel z reformních pozic roku 1968 . Po roce 1969 nebyla díla Karla Ptáčníka vydávána a on pracoval od roku 1972 v pojišťovně. Do důchodu odešel v roce 1984. Trilogie z Bruntálska:

Karel Höger (10)

Karel Höger byl významným českým hercem, který se proslavil nikoliv produkcí hudebních alb, ale svou rozsáhlou prací v divadle, filmu a rozhlase. Narodil se 17. června 1909 v Klatovech a stal se jedním z nejuznávanějších a nejvšestrannějších herců své doby v Československu. Během své kariéry, která trvala několik desetiletí až do jeho smrti 4. května 1977, se Höger objevil v široké škále rolí, které ukázaly jeho herecký talent a hloubku.

Joseph Finder (14)

Narodil se v roce 1958 v Chicagu ve státě Illinois, většinu děství ale prožil na Filipínách a v Afghánistánu, načež se jeho rodiče vrátili do Spojených států. Finder vystudoval Yaleovu univerzitu a přestože byl přijat do CIA, rozhodl se raději věnovat psaní knih. Je autorem celé řady úspěšných thrillerů, s nimiž se opakovaně umisťuje v žebříčcích bestsellerů deníku New York Times. Za všechny jmenujme samostatné romány Moskevský klub , Vražedný instinkt , Nátlaková hra či Rozsudek smrti , zatím čtyřdílnou sérii s Nickem Hellerem a zfilmované knihy Těžký zločin a Paranoia . Joseph Finder žije s manželkou v Bostonu, fandí baseballovému týmu Red Sox a ve volných chvílích píše články o mezinárodních vztazích a špionáži do deníků New York Times a Washington Post.

Josef Kutina (14)

Práce v oboru zahradnictví.

Josef Hrubeš (20)

Josef Hrubeš je český malíř. Josef Hrubeš se narodil roku 1946 v Třebíči, v tzv. Židech, narodil se v domě, který zakoupil jeho dědeček v roce 1895. Zde žije celý život a tomuto místu se věnuje i ve své tvorbě. Od mládí se věnoval malířství, kdy jeho učitelem byl malíř Zdeněk Novotný. Ke konci 60. let se začal věnovat realistické malbě městských motivů, následně se věnoval imaginativní malbě a od roku 1990 pak opět maluje primárně realistické obrazy z rodné čtvrti. Od roku 2004 působí jako výtvarník na plný úvazek. V roce 1974 se poprvé zúčastnil okresní přehlídky umělecké činnosti, po roce 1990 jeho obrazy byly vystaveny na několika kolektivních výstavách, později pak každoročně vystavoval v Třebíči. Je zastoupen v soukromých i galerijních sbírkách v Česku i zahraničí .

John Maddox Roberts (17)

John Maddox Roberts, narozen 25. 6. 1947 Ohio, USA. Po opuštění vysoké školy v r. 1967 nastoupil vojenskou službu, jako zelený baret se účastnil války ve Vietnamu. Po návratu se rozhodl stát spisovatelem. První román Doubleday prodal v r. 1975 , další The Strayed Sheep of Charun byl vydán r. 1977. Je autorem desítek knih, např. úspěšné serie SPQR ze starověkého Říma, fantasy serie Stormlands a detektivky s detektivem Gabe Treloarem.

John David Barrow (16)

Jitka Molavcová (12)

Jitka Molavcová je česká herečka a zpěvačka, známá především díky svému působení na české muzikálové scéně. Je spjata s kultovním pražským divadlem Semafor, které bylo v 60. letech 20. století a později centrem avantgardních performancí a hudebních experimentů. Semafor, založený Jiřím Suchým a Jiřím Šlitrem, se stal líhní nových talentů a inovativních představení, která kombinovala prvky jazzu, pop music a komedie. Jitka Molavcová Její přínos divadlu zahrnoval herectví i zpěv, díky čemuž se stala známou osobností v českých kulturních kruzích.

Jiří Žák (21)

Jiří Žák se narodil 9.9.1946 v Praze. Strávil řadu let v oblastních divadlech a v současné době je členem Divadla Na Vinohradech v Praze. V poslední době se však prosadil také jako publicista, překladatel a spisovatel. Přeložil více než 25 knih, v nichž významnou roli hrají především knihy herců a herecké životopisy. Jiří Žák napsal knihy: Francouzské rozhovory Hovory o knihách Na slovíčko, Francie... Jean Marais - Mé dveře jsou dokořán Kdyby nám Paříž vyprávěla Co ještě Paříž neřekla Co všechno Paříž zatajila Je také autorem scénářů dvou pořadů pro školy: o jeho nejmilejším básníkovi, kterým je Karel Hynek Mácha, a o Karlu Havlíčkovi Borovském. Jiří Žák sbírá všechna vydání Máje Karla Hynka Máchy a staré pohledy města Chrudim.

Jiří Stano (20)

Jiří Stano je český spisovatel. Působil jako redaktor, reportér a fejetonista Rudého práva. Narodil se 29. ledna 1926 v osadě dolu František v rodině důlního geometra. Začal studovat na reálném gymnáziu v Ostravě-Přívoze, ale za okupace bylo studium přerušeno totálním nasazením ve Vítkovických železárnách a na šachtě František. Po osvobození dokončil gymnázium a byl přijat na Karlovu univerzitu v Praze, kde studoval psychologii, sociologii a filozofii ; dosáhl akademického titulu doktor filozofie . V roce 1950 byl pověřen řízením brněnského nakladatelství Rovnost. V roce 1952 nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu. Po návratu do civilu byl od roku 1954 zaměstnán v Rudém právu, kde vystřídal řadu pozic . Jako reportér procestoval mnoho zemí Evropy, Asie a Afriky. V roce 1993 se stal spoluzakladatelem Výboru národní kultury a spoluzakládal i Unii českých spisovatelů. Obdržel Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní literární dílo. Psal velmi angažovaně, prosocialisticky, častým námětem mu byli horníci a havíři. Dále psal reportáže z cizích zemí. Zvláštní kapitolu spisovatele Jiřího Stana tvoří cestopisy a reportáže. V nich čtenář pozná, že mu nejde jen o cestovatelské zážitky, ale o hluboce promyšlenou konfrontaci dneška s kulturně společenským vzepjetím lidského ducha v různých koutech světa a v různých historických etapách. Čtenáře Stano upoutá i jazykovým mistrovstvím. Dovede nově vidět i to, co čtenář se domnívá, že už zná z historie, filmu či jiných knih.

Jiří Brabenec (19)

Jiří Brabenec byl český strojař, motocyklový závodník, spisovatel a novinář. Působil jako redaktor v novinách Mladá fronta a Lidová demokracie. Často vystupoval pod pseudonymem Eric Kraft. Absolvoval Průmyslovou školu strojnickou v Kladně , dva roky studoval studoval žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V průběhu let vystřídal celou řadu zaměstnání od technických oborů přes motoristické až po novinařinu . Po skončení druhé světové války pracoval jako redaktor v deníku Mladá fronta a poté od roku 1951 až do svého nástupu do penze v roce 1971 v deníku Lidová demokracie. V roce 1961 podnikl společně s cestovatelem Potužníkem a kolegou spisovatelem Jedličkou cestu na malých motocyklech na Blízký východ, kde jako první motocyklisté projeli Sinajskou pouští. V době politického uvolnění a svobody tisku rozkryl a investigativně vypátral do té doby zcela neznámé informace a souvislosti kolem číhošťského zázraku a osoby katolického kněze Josefa Toufara, vyšetřovaného StB. První ze série článků vydaných na toto téma byl článek s titulem Jak a proč zemřel farář Josef Toufar z 12. května a následně Světlo pravdy nad číhošťským zázrakem z 23. května 1968, které oba vyšly v Lidové demokracii. V těchto článcích vůbec jako jeden z prvních veřejně obvinil prokurátora Čížka ze lži proti lidu i státu, když v lednu 1950 nezákonně zadržel a následně exekutivně stíhal číhošťského faráře. Sérií těchto reportážních článků výrazně napomohl k otevření trestního stíhání proti vyšetřovateli Ladislavu Máchovi, který byl přímo zodpovědný za brutální mučení a předčasnou Toufarovu smrt na konci února 1950. Trestní stíhání Ladislava Máchy však zastavila srpnová invaze vojsk Varšavské smlouvy i přesto, že se proti němu podařilo získat dostatek vypovídajícího materiálu a bylo vyslechnuto přes 80 svědků. V době politického uvolnění před vp...

Jindřich Snížek (22)

Spisovatel a filmový publicista. Vystudoval reálné gymnázium v Kutné Hoře a učitelský ústav v Hradci Králové. Účastnil se bojů v první světové válce a po návratu domů působil jako dramatik a organizátor divadelních představení na Kutnohorsku. V roce 1923 byl obviněn, že se účastníkem vraždy hajného v roce 1918 .

Jaroslav Uhlíř (15)

Jaroslav Uhlíř je známý český hudební skladatel, zpěvák a herec, který se zasloužil o rozvoj dětské hudby a televizní tvorby. Uhlíř se narodil 14. září 1945 v Praze, původně studoval na výtvarníka, ale nakonec se zaměřil na hudbu. Značnou popularitu mu přinesla spolupráce s textařem Zdeňkem Svěrákem, s nímž vytvořil řadu písní pro dětské televizní pořady a filmy. Z jejich spolupráce vzešlo mnoho oblíbených melodií, které se staly stálicemi v českých domácnostech.

Jaroslav Kocourek (18)

Jaroslav Kocourek je český maratonec. Reprezentoval Československo v maratonském běhu a později na ultramaratonských tratích. Jeho osobní rekord v maratonu 2:15:16 byl roce 1977 desátým nejlepším na světě. V roce 1998 překonal výkonem 423 km světový halový rekord na 48 hodin a o rok později se stal v této disciplině mistrem světa. Byl také mezinárodním mistrem Německa v běhu na 48 hodin a Anglie na 24 hodin. Čtyřikrát zvítězil v prestižním šestidenním závodě v australském Colacu. Jeho výkon 925 km patří k nejlepším světovým výkonům na této trati.

Jana Knitlová (9)

Prozaička, dramatička, autorka rozhlasových her, filmová a televizní scenáristka Rozená Poslušná. Manželka spisovatele Oldřicha Knitla. Narodila se v rodině advokáta. Po jedenáctileté střední škole studovala na DAMU režii a dramaturgii. Absolvovala 1965 režií Lorkovy Krvavé svatby a první poloviny hry Ivy Janžurové Holčičí improvizace. Jako zpěvačka a herečka působila pod rodným jménem v Semaforu , v divadle Paravan a v literární kavárně Luxor . Dále účinkovala v pražském zájezdovém divadle Zuzany Kočové Maringotka . 1965 byla pomocnou silou v bufetu Metro. Publicisticky přispívala do rozhlasového pořadu Mikrofórum, jako reportérka působila v Čs. televizi. 1967–74 byla lektorkou a později dramaturgyní v Divadle Jiřího Wolkra, 1974–89 dramaturgyní a scenáristkou Filmového studia Barrandov , poté ve svobodném povolání. Příležitostně se uplatnila i jako divadelní režisérka. V současné době režíruje rozhlasové pořady na stanici Český rozhlas 3 – Vltava. Od 1994 pracuje pro Bílý kruh bezpečí – také jako jednatelka pražské poradny a odborná konzultantka na lince domácího násilí , v rámci občanského sdružení Audabiac – uměním ke svobodě se věnuje projektu zaměřenému na rozvíjení tvůrčí fantazie dětí z dětských domovů.

Jan Šmíd (15)

Narozen 4.1.1965 v Pelhřimově. Rozhlasový novinář, zahraničně politický komentátor, reportáže, knihy o sportu, biografie J. Jágra.

Jan Royt (24)

Jan Royt je český historik umění, prorektor pro tvůrčí a ediční činnost Univerzity Karlovy. Hlavní oblastí jeho zájmu je křesťanská ikonografie a středověké malířství. Člen Vědecké rady Národní galerie v Praze. Jeho původním zaměřením bylo zemědělství, které studoval na Vysoké škole zemědělské v Praze. Dokončil v roce 1979. V letech 1979–1984 studoval na FF UK v Praze, kde obhájil rigorózní práci. V nakladatelství Odeon pracoval jako redaktor literatury o výtvarném umění. Po revoluci v roce 1989 nastoupil na Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde byl v roce 2006 jmenován ředitelem. Roku 1997 se habilitoval na FF UK prací Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století a v roce 2004 byl jmenován profesorem. Dne 12. října 2016 mu byl udělen titul doktor věd . Kromě FF UK působí dále na KTF UK Praha , FF UJEP v Ústí nad Labem a na AVU etc. Je členem mnoha vědeckých rad a institucí . Žije v Praze s manželkou, farářkou Církve československé husitské, a dvěma syny. Vystupuje také pravidelně ve sdělovacích prostředcích. V roce 2016 získal spolu s Jiřím Kuthanem Cenu města Havlíčkův Brod za nejkrásnější knihu veletrhu - za knihu Karel IV. - císař a český král

Jan Novák (17)

Narozen 4. 4. 1953 v Kolíně. Prozaik a dramatik, píše česky i anglicky.

Jan Hostáň (26)

Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...

Jan Dolenský (16)

Narozen 19.6.1859 v Jesenným u Semil, zemřel 11.2.1933 v Praze. Učitel, autor popularizačních prací z přírodovědy a z historie, povídkář, redaktor časopisů pro mládež, autor metodických pokynů pro učitele, překladatel z němčiny.

Irena Hejdová (21)

Irena Hejdová je česká scenáristka. Vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy a scenáristiku a dramaturgii na FAMU. Od listopadu 2005 do roku 2008 pracovala jako filmová redaktorka portálu Aktuálně.cz, od ledna 2009 byla redaktorkou Hospodářských novin, od října 2009 pracuje pro časopis Týden.

Homéros (21)

Homér je jméno nejstaršího známého řeckého básníka a pěvce , jemuž se připisuje autorství epických básní Ilias a Odysseia, zakládajících děl starořecké i evropské literatury. Jeho jméno podle Wolfganga Schadewaldta znamenalo „záruka či rukojmí“, podle starověkého historika Efora od jeho domnělé slepoty ze spojení ὁ μὴ ὁρῶν – „nevidící“, jako „Slepý“. Krom obou eposů se mu také připisují tzv. Homérské hymny, směšnohrdinský epos Batrachomyomachia parodující Ilias, lyrické básně na oslavu antických božstev, epigramy a další zlomky. Homérská otázka je už od starověku řešený spor o Homérově autorství obou eposů, jeho životě i o tom, zda je postavou historickou nebo jen legendární. Dnes se obvykle předpokládá, že díla vycházejí ze starší ústní tradice a jejich podoba pochází z raného archaického období a Odysseia je mladší než Ilias. Básně jsou psány archaickým, tzv. homérským jazykem ve verších zvaných daktylský hexametr a jejich obsah se váže k trojské válce, která se hypoteticky datuje do začátku temného období . Proto se také hovoří o homérském období, homérském náboženství apod.

Hiroja Oku (27)

Hana Žofková (27)

Narozena 1947, zemřela 15. 3. 2019. PhDr., CSc., rusistka, lingvodidaktička a vysokoškolská pedagožka zaměřená zejména na problematiku teorie a praxe tvorby učebnic cizích jazyků a profesionalizaci přípravy budoucích učitelů ruského jazyka, autorka prací z oboru.

H. G Rubell (20)

Narozen 18. 3. 1893 v Praze, zemřel 14. 4. 1966 tamtéž. Beletrista, autor dobrodružných románů a knih pro mládež, práce z oboru světových dějin a křesťanského mysticismu, překladatel z němčiny.

Günter Grass (25)

Günter Wilhelm Grass byl německý spisovatel. V roce 1999 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Proslul zejména románem Plechový bubínek, jenž se řadí ke klíčovým textům evropské poválečné literatury. Narodil se roku 1927 ve Svobodném městě Gdaňsku. Otec Wilhelm Grass byl etnický Němec protestantského vyznání, matka Helene římská katolička původem z kašubského etnika. Rodiče vlastnili malý koloniál, což se také odrazilo v jejich nepříliš dramatickém životě katolicky orientované nižší střední třídy. Günter Grass studoval na gdaňském gymnáziu Conradinum; roku 1942 narukoval do pomocných sborů válečného námořnictva , odkud o dva roky později přestoupil k Waffen SS. V únoru 1945 se účastnil bojové operace s 10. tankovou divizí SS „Frundsberg“. 20. dubna však byl zraněn a později zajat americkou armádou, rekonvalescenci podstoupil v Mariánských Lázních. Rozhodnutí vstoupit do armády ve svých pamětech popisuje jako „útěk z měšťáctví, které jej stísňovalo v domě rodičů“. Dlouhou dobu však tuto skutečnost tajil a vyjevil ji až ve svých pamětech , které údajně zneužil pro vlastní reklamu. V následujících dvou letech se učil kameníkem v Düsseldorfu, kde si osvojil základy práce s kamenem. Studoval sochařství a kresbu na Umělecké akademii v Düsseldorfu a později, v rozmezí let 1953–1956, na berlínské Universität der Künste. Mezitím se stal členem Skupiny 47. Často zdůrazňuje, že: „Ve výtvarném umění jsem se vyučil, v literatuře jsem pouze samouk.“ Vystavil celou řadu soch a kamenických prací, sám si pak ilustruje své knihy. Většina výše uvedeného je patrná i v jeho knihách, jež nejsou autobiografií, ale často se odehrávají v jeho rodném Gdaňsku . Roku 1954 se Grass oženil se švýcarskou studentkou baletu Annou Schwarzovou; zde lze vysledovat pravděpodobný původ záliby jedné z hrdinek Psích...

František Herites (29)

František Herites byl český lékárník, revizor účtů, básník, redaktor a spisovatel. Narodil se ve Vodňanech jako František Josef Emanuel, syn tamního lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic. Roku 1869 absolvoval gymnázium v Písku, kde se sblížil s Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem. S Josefem Kálalem a Janem Dunovským vydal studentský almanach Anemonky , jehož byl redaktorem. Po tříleté lékárnické praxi vystudoval na otcovo přání farmacii na Karlově univerzitě v Praze a ve Štýrském Hradci, kde absolvoval jako magistr a působil jako lékárenský praktikant. Odtud odešel pracovat do Rožnova, Netolic a do Prahy. 30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou , s níž vychoval dvě dcery. Po otcově smrti v roce 1883 převzal jeho vodňanskou lékárnu v domě na náměstí. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal. Když se zadlužil, v roce 1896 prodal lékárnu i rodný dům. V lednu 1896 přesídlil natrvalo do Prahy, kde s rodinou střídal podnájmy na Novém Městě. Marně sháněl místo stálého redaktora v některém časopise. A tak se stal revizorem lékárnických účtů, od r. 1897 také sekretářem Lékárnického grémia, a zůstal v zaměstnání až do penzionování v roce 1925. Tři roky byl redaktorem Časopisu českých lékárníků . Souběžně byl redaktorem Máje a v tomto nakladatelství i pracoval. Napsal mnoho povídek, črt a fejetonů do různých časopisů: Český svět, Domácí krb, Osvěta, Lidové noviny, Lumír, Národní listy, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor. Jeho jednoduché povídky s maloměstskými příběhy byly oblíbené u části...

Frank P Jones (9)

Frank P. Jones se narodil v roce 1924 v bohaté rodině londýnského advokáta. Studoval rovněž práva, ale studium přerušil, přihlásil se za války k letectvu a stal se střelcem na palubě létající pevnosti britské RAF. V roce 1944 bylo jeho letadlo sestřeleno nad Německem. Z osmičlenné posádky se zachánil jako jediný. Téměř zázrakem přešel německou frontu a dostal se ke spojeneckým vojskům ve Francii. Byl vyznamenán válečným křížem a získal hodnost kapitána. Po válce vystudoval psychiatrii v Oxfordu. V roce 1952 se přestěhoval do USA. Psychiatr, záhadolog, žurnalista.

Federico García Lorca (18)

Federico García Lorca byl španělský básník a dramatik. Byl jednou z vůdčích postav generace 27 společně s básníky a spisovateli jako byli Vicente Aleixandre, Dámaso Alonso, Rafael Alberti, Pedro Salinas, Jorge Guillén nebo Gerardo Diego. Byl zastřelen frankisty v Granadě . Federico García Lorca se narodil v malé vesničce Fuente Vaqueros poblíž Granady ve španělské provincii Andalusie do rodiny zámožného statkáře. Měl ještě tři sourozence: bratra a dvě sestry. Jako dítě byl často nemocný, ale velmi vnímavý a všestranně talentovaný. Již od čtyř let chodil do školy, měl hudební nadání a dlouhá léta se věnoval hře na kytaru a na klavír. V roce 1909 se rodina přestěhovala do Granady, kde Federico studoval na koleji Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Po maturitě v roce 1914 se zapsal ke studiu práv na tamní univerzitě. Navázal přátelské styky se známými osobnostmi granadského kulturního prostředí a stále více inklinoval k literatuře a vlastní tvorbě. Své první verše napsal asi v roce 1916. Se svými spolužáky podnikl několik cest po Andalusii, které mu byly inspirací pro sbírku cestopisných próz a esejí. Knížku lyrických próz s názvem Dojmy a krajiny vydal vlastním nákladem v roce 1918. V následujícím roce se přestěhoval do Madridu, kde byl přijat do studentského kampusu vybudovaného podle vzoru anglických univerzit. Pobýval zde až do roku 1928 a spřátelil se s mnohými pozdějšími významnými umělci, především Luisem Bunuelem a Salvadorem Dalím. Dalí se stal jedním z nejdůležitějších lidí v jeho životě a ovlivnil Lorcovu tvorbu svým surrealistickým viděním světa. Navázal kontakty s osobnostmi z oblasti divadla a literatury, jako byli Manuel de Falla nebo Juan Ramón Jiménez . V roce 1919 napsal hru Uhrančivý motýl , která byla uvedena v Madridu v následujícím roce. V červnu 1921 vyšla Lorcova první básnická sbírka Kniha...

Eva Marešová (16)

Vladimír Watzke byl český spisovatel. Byl autorem desítek knížek různých žánrů, zejména dívčích a humoristických románků. Užíval různé pseudonymy, především Vláďa Zíka. Podepisoval se Vladimír Vacke-Zíka. Spisovatel Vladimir Watzke a malíř Josef Vacke byli bratři. Oba byli potomky Karla Watzka a Anny Zykové. Pár měl společně tři děti; Vladimír Watzke se narodil v roce 1900, Karel Watzke se narodil roku 1902 a Josef Watzke se narodil v roce 1907. Vladimír Watzke vystudoval gymnázium a pak pokračoval ve studiu na English University College v Praze. Školu ukončil v roce 1923 a nastoupil úřednickou práci. Kvůli přivýdělku začal v polovině třicátých let psát nenáročné příběhy pro mládež, pak už žánry měnil. Stal se i autorem sci-fi románů. Vydávalo mu je nakladatelství Zmatlík a Palička. Zmatlík byl jeho vzdálený příbuzný. Psal velice rychle, dokázal vytvořit sešitovou novelu během jednoho večera. Napsal jich desítky a podepisoval je různými pseudonymy. Mimo hlavního Vláďa Zíka také Jan Havlín, Jiří Havlín, Eva Marešová, Georg Bobbin či Eva Chválová. Některé práce dosáhly i dobré kvality, oceněn byl např. humoristický román Pan profesor a ostatní. Do roku 1939 bydlel v Praze a válečná léta prožil v Nezabudicích u Křivoklátu. V roce 1945 byl obviněn z kolaborace s Němci a tak se přestěhoval do Žatce. Přestal psát knížky, ale stal se dramaturgem pobočky divadla v Kladně. Po dvou letech se stal pracovníkem Svazu mládeže, pracoval v kulturním oddělení Družstva pěstitelů chmele a Domu osvěty.

Eva Hrubešová (19)

Narozena 2.4.1947 v Praze. Spisovatelka a publicistka, práce z oboru pragensií.

Ester Stará (28)

Ester Stará je speciální pedagožka a logopedka, která zkušenosti z praxe využívá při psaní knih zaměřených na komunikační dovednosti dětí, např. Žvanda a Melivo a Mařenka už říká Ř! . Její kniha Pohádky A pak se to stalo! získala od Internationalen Jugendbibliothek v Mnichově ocenění White Raven, titul Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem byl oceněn Zlatou stuhou.

Elizabeth Peters (23)

Barbara Louise Mertz, rozená Barbara Louise Gross byla americká autorka, která psala pod pseudonymy Elizabeth Peters a Barbara Michaels. V roce 1952 získala doktorát - PhD v oboru egyptologie, kterou studovala spolu s Johnem A. Wilsonem, diplom získala ve věku 23 let. Napsala dvě knihy o starověkém Egyptě, psala i detektivní romány plné mysteriozních tajemství a napětí. Provdala se za Richarda Mertze , manželství skončilo po 19 letech rozvodem. Měli spolu dvě děti . Barbara Mertzová byla feministka, toto téma se často objevovalo v jejím díle. Získala řadu nominací a ocenění. * Beletrie psaná pod jménem Elizabeth Peters : Amelia Peabody - tato série obsahuje 20 knih. Vicky Bliss - 6 knih. Jacqueline Kirby - 4 knihy. Další knihy mimo série. * Beletrie napsaná pod jménem Barbara Michaelsová: Georgetown trilogie , House serie a dalších 25 knih. * Pod svým jménem Barbara Mertz psala odborné a populárně-naučné publikace.

Elizabeth Barrett Browning (14)

Elizabeth Barrettová-Browningová, anglicky Elizabeth Barrett Browning byla anglická básnířka viktoriánského období. Narodila se v rodině majitele plantáží na Jamajce. Prožila šťastné dětství na anglickém venkově a získala výborné vzdělání. Ovládala francouzštinu, italštinu, němčinu, latinu a starořečtinu, částečně hebrejštinu a arménštinu. Publikovat začala ve dvacátých letech básně a překlady. Následkem pádu z koně v dětství měla zraněnou páteř. Toto zranění ji trápilo celý život. Přes naléhání lékařů, aby pobývala v teplém podnebí, jí despotický otec nedovolil odjet do Itálie. V roce 1845 se osobně seznámila s Robertem Browningem. V září 1846 se tajně nechali oddat proti vůli Elizabethina otce a odcestovali přes Paříž do Itálie. Po krátkém pobytu v Pise přesídlili do Florencie, kde žili až do Elizabethiny smrti v roce 1861. V roce 1849 se jim narodil syn „Pen“ , který se v dospělosti stal malířem. Životní příběh Elizabeth Barrettové-Browningové a její vztah s Robertem Browningem byl námětem několika literárních děl a muzikálu. Elizabeth Barrettová-Browningová navázala ve svém díle na romantické předchůdce. Již prvními sbírkami si získala respekt a za svého života byla některými soudobými kritiky považována za největší anglickou básnířku. Ve svých básních se zabývá sociálními otázkami , zastává se práv žen , vyjadřuje sympatie k revolučnímu osvobozovacímu a sjednocovacímu hnutí v Itálii v letech 1848 – 1849 v době První války za nezávislost . Nejznámějším a též často nejvýše ceněným dílem je sbírka 44 sonetů s názvem Portugalské sonety , které ukazují (spo...

Edward Bulwer Lytton Lytton (13)

Anglický spisovatel a politik.

Dušan Šindelář (20)

Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...

Dobroslava Menclová (15)

Dobroslava Menclová, rozená Vavroušková, byla česká historička umění, architektka a archeoložka. Dobroslava Menclová se narodila 2. ledna 1904 v Přerově v rodině akademického malíře Františka Vavrouška a Filipíny, rozené Moučkové. Větší část školní docházky absolvovala v Bučovicích, ale z tamního gymnázia po šestém ročníku přešla na jinou školu. Po absolvování střední školy začala studovat malířství na Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Josefa Loukoty. Po kritickém přehodnocení svého talentu nakonec vystudovala architekturu na ČVUT. Dne 6. dubna 1930 se provdala za Václava Mencla. Spolu s ním pracovala v Bratislavě a projektovala úpravy některých kostelů nebo zámeckého parku v Pezinku. Od roku 1933 do roku 1939 se svým mužem spolupracovala na archeologických výzkumech slovenských klášterů a hradů. Na počátku druhé světové války se manželé Menclovi vrátili do Prahy a věnovali se výzkumu českých hradů, například provedli archeologický výzkum Dražic. Od počátku padesátých let spolupracovala s historiky umění se specializací na nástěnné malby . Sama se detailně zabývala fortifikační architekturou a vývojem stavebních typů hradů a kromě řady průvodcovských monografií hradů připravila v padesátých letech dvoudílné souborné dílo České hrady, které vyšlo až v roce 1972 a pak doplněné v roce 1976. Rozsáhlé studie o stavebním vývoji hradů Moravy, na kterých pracovala v závěru života a které měly vyústit v knihu Moravské hrady, zůstaly nedokončeny. Dne 28. července 1978 došlo na silnici mezi Nemilkovem a Sušicí k dopravní nehodě, při které zemřel Václav Mencl. Dobroslava Menclová zemřela na následky nehody v sušické nemocnici 19. listopadu 1978. Na Slovensku vydala Menclová několik studií, které se zabývaly vývojem slovenské architektury od renesance do novověku. Od počátku své odborné činnosti se zaměřila na stav...

Dagmar Kludská (20)

Dagmar Kludská spisovatelka a kartářka, podnikatelka - spisovatelka, rodiče Josef K. - spolumajitel cirkusu a Božena Kludská v domácnosti. ST Gymnázium Praha 4. Zájmy, psaní, hudba - jazz, esoterika, tanec, psychologie, Krédo: Kdo pozitivně myslí, ten pozitivně jedná a tomu se i dějí pozitivní věci. Práce 1959 - 62 artistka, Čsl. cirkus, 1963 - 65 zpěvačka, PKS Praha , 1959 - 68 tanečnice a zpěvačka, Pragokoncert. 1979 - 89 dělnice, Nár. podnik Výtahy. Mezi tím mateřská dovolená . Dagmar Kludská se narodila ve znamení Panny jako třetí dcera ze čtyř rodičům, jejichž jméno úzce souvisí s cirkusem Kludský. Její dětství by se dalo nazvat jednou velkou šňůrou cirkusových vystoupení. Byla podvyživené bledé dítě, trpící těžkým bronchiálním astma. Školu měnila každý týden a tak jí nejvěrnější kamarádkou byla malá opička Kiwi. Zkoušela všechno možné tanec, step, žonglování, jízdu na koni, cvičení na hrazdě, a nakonec s ní maminka nacvičila číslo s třiceti ochočenými holoubky s nimiž procestovala celou Evropu. V šestnácti letech se na zájezdě v Itálii seznámila s řeckou tanečnicí a kartářkou Penelope, která ji poprvé seznámila s tajemstvím karet. V této době však chtěla především zpívat a tak se v osmnácti letech vydala na dráhu profesionální zpěvačky. Když jí bylo devatenáct let, vystupovala s různými kapelami v Chebu, Sokolově, Liberci, Praze a v Karlových Varech, kde se seznámila se svým budoucím manželem a otcem jejich čtyř dětí Roberty , Ivety , Miroslava a Adriany . Manželství trvalo patnáct let než došlo k rozvodu. Jako žena samoživitelka se snažila postarat o rodinu a čtyři malé děti jak se dalo. Neštítila se žádné práce. Byla deset let mazačkou výtahů, pokojskou, listonoškou, prodavačkou, servírkou, vypomáhala v domácnostech s úklidem. Občas svým známým a kamarádkám vyložila osud z karet. Po revoluci se rozhodla svou činnost oficiálně zlegalizovat a stala se řádně registrovanou profesionální kartářkou. Její stále se...

Corinne Hofmann (11)

Corinne Hofmannová je švýcarská spisovatelka, autorka autobiografických románů o životě v Keni. Hofmannová navštívila Keňu poprvé v roce 1986 a přestěhovala se tam v roce 1987. Bydlela zde se svým manželem Lketingou. Na konci roku 1990 utekla zpět do Švýcarska se svou tehdy malou dcerou. Její příběhy jsou podle skutečné události, které sama zažila.

Cindy Gerard (26)

Cindy Gerard je autorkou více než třiceti romancí, které se pravidelně setkávají s velkým čtenářským úspěchem. Žije na americkém středozápadě a kromě psaní se dlouhá léta věnuje kariéře školitelky ve středisto pro mezilidské vztahy. V emocích, které prýší ze stránek jejích knich se zřetelně odráží její znalost lidského nitra. Síla autorčina sdělení spočívá v této hluboké zkušenosti a v široké škále prostředků, které při psaní používá - od vášniných a něžných milostných scén až po humor.

Christopher Chant (17)

Autor encyklopedických prací z historie a technické historie.

Charlotte Link (26)

Charlotte Link je německá spisovatelka. Je dcerou právníka a německé spisovatelky, novinářky Almuth Link. Po maturitě se rozhodla ke studiu práv, avšak studium nedokončila, neboť se rozhodla neodmítnout smlouvu s nakladatelstvím Bertelsmann-Verlag na tři svoje knihy. Její o 16 měsíců mladší sestra Franziska zemřela v únoru roku 2012 po šesti letech nemoci na rakovinu. Svoji sestře také posléze Charlotte zasvětila knihu s názvem Sechs Jahre: Der Abschied von meiner Schwester.

Charles Bukowski (24)

Charles Bukowski , celým jménem Henry Charles Bukowski, přezdívaný Hank nebo Buk, původním německým jménem Heinrich Karl Bukowski, byl původem německý básník a spisovatel, který se proslavil nekonvenčními autobiografickými prózami a vulgárním stylem. Vzhledem ke svému stylu bývá často přiřazován ke spisovatelům poněkud vágní skupiny beat generation, kam patří zejména Jack Kerouac, William Seward Burroughs nebo Allen Ginsberg. Osobně se však tomuto zařazení vždy velmi silně bránil. Historky o tom, že byl nechtěným nemanželským dítětem, které o sobě sám šířil, nejsou pravdivé. Narodil se 16. 8. 1920 v německém Andernachu. Jeho otec Heinrich Bukowski tam po skončení 1. světové války sloužil v místní posádce americké armády, zamiloval se do osmnáctileté švadleny Kathariny Fett a vzal si ji. V roce 1924 se rodina přestěhovala do Los Angeles, kde Charles Bukowski strávil bezmála 50 let života. Český překladatel jeho díla Robert Hýsek v pořadu Schůzky s literaturou, který vysílala stanice ČRo Vltava v neděli 15. května 2016 , tvrdí, že se Bukowski narodil ve vesnici Pazderna na Frýdecko-Místecku a po emigraci do Spojených států svou skutečnou identitu úspěšně zatajil. Nemluvil dobře anglicky a pro svůj německý původ byl často terčem posměchu ostatních dětí, trávil čas většinou o samotě. V mládí díky své izolaci navštěvoval knihovnu a hodně četl. John Fante, Sherwood Anderson, Ernest Hemingway, Robinson Jeffers, Edward Estlin Cummings, James Thurber, Ezra Pound, D. H. Lawrence, Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Ivan Sergejevič Turgeněv, Louis-Ferdinand Céline, Antonin Artaud, Knut Hamsun, Franz Kafka, Albert Camus a další, to byli autoři, kteří jej významně ovlivnili. V roce 1936 nastoupil na vyšší střední školu, kam chodili potomci rodičů, kteří netrpěli finanční nouzí, i proto špatně nesl svou chudobu. V Americe probíhala hospodářská k...

Candace Bushnell (23)

Candace Bushnellová je autorkou románů 4 blondýnky, Krása na prodej a Džungle rtěnek. Její prvotina, Sex ve městě, se stala předlohou k oblíbenému stejnojmennému televiznímu seriálu i celovečernímu filmu. Spisovatelka pochází z Connecticutu, vystudovala Riceovu univerzitu a Newyorskou univerzitu a je bývalá redaktorka časopisu Vogue a přispěvatelka týdeníku New York Observer. Žije v New Yorku.

C. Northcote Parkinson (10)

Cyril Northcote Parkinson byl britský důstojník, historik a spisovatel, autor knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích. Námořní historii vystudoval v Cambridge a v Londýně, kde roku 1935 obhájil práci o válce ve východních mořích v letech 1793 – 1815. Nastoupil do armády a současně pracoval v Cambridgi, učil na různých školách, v letech 1946 – 1949 na univerzitě v Liverpoolu a od roku 1950 v Singapore. Roku 1958 vydal knížku Zákony profesora Parkinsona, která ho okamžitě proslavila. Přednášel na několika amerických univerzitách a od roku 1961 žil jako spisovatel na ostrově Guernsey. Roku 1986 se odstěhoval do Canterbury, kde v roce 1993 zemřel. Vytvořil rozsáhlé Dějiny Malajska a několik dalších prací o námořní historii, řadu historických románů, zejména z období napoleonských válek, a několik knih o managementu. Proslul svými satirickými eseji o iracionálním fungování státní byrokracie a byrokratickém rozhodování vůbec. „Parkinsonovým zákonem“ se obvykle rozumí první věta článku, který vyšel roku 1955 v časopise Economist: On sám sám však v knize jako „zákon“ označuje to, že počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Dokládá to růstem počtu úředníků britských koloniálních úřadů v době, kdy se britská říše rozpadala, nebo růstem počtu admirálů v době, kdy se britské námořnictvo redukovalo. „Británie má víc admirálů než lodí.“ Počet úředníků roste o 5 až 7 % ročně, bez ohledu na to, kolik práce mají vykonat. Vysvětluje to působením dvou sil: Dále rozvinul novou vědu, kterou nazval „komitologie“ – nauka o činnosti komitétů a vlád. Historická zkušenost říká, že čím více lidí se podílí na rozhodování, tím nesmyslnější jsou jejich rozhodnutí a zformuloval vzorec pro nekompetentnost, kde hlavní proměnnou je počet účastníků schůze. Jak roste počet ministrů, klesá schopnost vlády rozumně rozhodovat, a při počtu „někde mezi 19,9 ...

Bohuslav Březovský (19)

Bohuslav Březovský byl český prozaik a dramatik. Psal zejména psychologické romány a také se věnoval tvorbě pro mládež. V Poličce absolvoval reálné gymnázium a pak pokračoval ve studiích v Praze, na Karlově univerzitě. Zvolil si obory právo a pak i filozofii. V letech 1936 až 1938 byl redaktorem Národního osvobození a pak v letech 1939 – 1941 pracoval v nakladatelství Melantrich a Orbis. V roce 1944 byl zatčen a zbytek války strávil v koncentračním táboře Kalek u Chomutova pro manžele židovek a tzv. židovské míšence . Po návratu pracoval opět v Národním osvobození. V období 1948 – 1951 byl zaměstnán v Československém státním filmu. Dalším zaměstnavatelem mu bylo v letech 1951 – 1955 nakladatelství Československý spisovatel, byl zde redaktorem stejně, jako v dalším zaměstnání v časopisu Květen, kde pracoval v letech 1955 – 1957. Potom byl spisovatelem z povolání. V období normalizace po roce 1970 měl potíže s vydáváním knih. Byl zetěm spisovatele Karla Nového. Březovský napsal sedm románů a řadu povídek a pohádek. Jeho románová tvorba navazuje na tradici psychologické prózy. analyzuje postavení a komplikované dozrávání člověka ve světě sociálních a etických převratů. V Poličce je po něm od roku 2017 pojmenovaná ulice v nové zástavbě vznikající směrem na město Bystré.

Bianca Iosivoni (13)

Německá spisovatelka románů pro mládež, redaktorka a spolupracovnice online magazínu Schreibwahnsinn.

Antonín Rezek (16)

Antonín Rezek byl český historik, který se specializoval především na dějiny raného novověku a dějiny náboženských hnutí. V letech 1900–1903 působil též jako ministr rakouské vlády pro české záležitosti, v letech 1905–1906 jako poslanec Sněmu království Českého. Antonín Rezek se narodil 13. ledna 1853 v Jindřichově Hradci. Byl třetím dítětem vyučeného hodináře a uznávané kapacity ve svém oboru Martina Rezka a Kateřiny rozené Vacíkové. Roku 1859 nastoupil malý Antonín do místní školy a roku 1863 na gymnázium, kde byla jako vyučovací jazyk vedle němčiny povolena nedlouho předtím i čeština. Na gymnáziu studoval s půlletým přerušením studia, když se nepohodl se svým profesorem, do roku 1872. Již za svých gymnaziálních studií navázal kontakty s jindřichohradeckými zámeckými archiváři a pomáhal jim v opisování listin černínského archivu. Roku 1872 složil úspěšně maturitní zkoušku. Na doporučení archiváře Františka Tischera se Antonín Rezek vydal studovat na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Jindřichohradecký archivář Tischer zasáhl podstatně do života Antonína Rezka ještě jednou, když mu zajistil možnost působit po boku historika a archiváře Josefa Emlera, kterému Rezek pomáhal s opisováním listin do Emlerových Regest. Tím byl Antonín Rezek zbaven finančních problémů a bylo mu umožněno nabýt zkušenosti při práci s uznávaným historikem. Na univerzitě se Rezek zapojil do činnosti studentského Historického klubu, v němž se zasazoval o založení studentského historického časopisu – ale bezvýsledně. V době Rezkových studií působili na univerzitě Otto Hirschfeld, Josef Emler, Antonín Gindely a Václav Vladivoj Tomek, s nímž Rezek později navázal velmi blízký vztah. V roce 1873 krátce působil jako redaktor Národních listů, a roku 1875 nastoupil do Musea království Českého na pozici asistenta – sice bez nároku na plat, ale s vyhlídkou, že mu bude časem za jeho důkladnou práci v muzejním arch...

Anthony Ryan (30)

Anthony Ryan je skotský spisovatel fantasy a sci-Fi, nejznámější svými knihami o Vélinovi Al Sorna, z nichž první byla vydaná v roce 2013. Než se začal naplno věnovat psaní, pracoval jako výzkumník. V současné době žije v Londýně v Anglii. Má titul v oboru středověké historie. Pochází ze Skotska, vystudoval historii a většinu svého dospělého života žil a pracoval v Londýně. Po dlouhé kariéře v britské státní správě začal po úspěchu svého prvního románu Píseň krve psát na plný úvazek. V současnosti dokončuje druhý díl plánované trilogie Tower Lord a pokračuje v psaní sci-fi série Slab City Blues, která vychází v elektronické podobě. Románu Píseň krve se už prodalo přes sto tisíc výtisků.

Anna Bolavá (19)

Anna Bolavá je pseudonym Bohumily Adamové , která se narodila a vyrostla v jižních Čechách. Po studiích bohemistiky na filozofické fakultě v Praze krátce pracovala v Ústavu pro jazyk český a dále jako redaktorka a jazyková korektorka. V roce 2013 vydala básnickou sbírku Černý rok a o dva roky později román o sběru léčivých bylin Do tmy, za který v roce 2016 získala cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepší próza. Na jaře 2017 vyšlo jeho volné pokračování s názvem Ke dnu, které bylo na stejnou cenu nominováno. V současné době pracuje Anna Bolavá jako stomická poradkyně ve firmě vyrábějící zdravotnické pomůcky. Žije v Praze.

Ann Granger (23)

Anglická konzulka v Československu Patricia Ann Granger se narodila v roce 1939 v Portsmouthu v Anglii, kde také navštěvovala gymnázium pro dívky. Ve studiích pokračovala na Londýnské univerzitě, kde vystudovala moderní filologii a mohla tak rok učit angličtinu ve Francii. Pak začala pracovat na britské ambasádě v Jugoslávii, Československu a Rakousku. Provdala se za svého kolegu z diplomatických služeb a odjela s ním do Zambie a Německa. Posléze se spolu se svými dvěma dětmi vrátili natrvalo do Anglie. Jejími prvními knihami byly historické romány, které psala pod pseudonymem Ann Hulme. Po návratu do Velké Británie vydala v roce 1991 svou první detektivku Na to vem jed, která je první z její nejúspěšnější detektivní řady. V současnosti má Ann Granger na svém kontě okolo dvaceti detektivek a více než deset historických románů, které byly přeloženy do mnoha jazyků. Například v Německu získala roku 2004 prestižní literární ocenění „Deutche Phantastik Preis” za nejlepší sbírku krátkých povídek

Alois Musil (28)

Alois Musil byl český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf a spisovatel a moravský katolický kněz. Je považován za jednoho z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století. Mezi Araby používal také jméno Músa ar Rueili či Músá šajch Číkí. Britský sociální antropolog Ernest Gellner mu dal v narážce na Thomase Edwarda Lawrence přezdívku Lawrence z Moravy , v českých zdrojích bývá tato přezdívka použita ve tvaru „český Lawrence z Arábie“ či „moravský Lawrence z Arábie“. Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. Jeho blízkým příbuzným byl slavný rakouský spisovatel českého původu Robert Musil. Gymnaziální studia absolvoval v Kroměříži, Brně a ve Vysokém Mýtě. Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval v letech 1887–1891 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studií jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1895–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci . Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni. Roku 1902 byl Alois Musil jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předi...

Ali Hazelwood (19)

Neurovědkyně a spisovatelka.

Alexandra Niklíčková (23)

Narozena 2. 9. 1978 v Klatovech. Překladatelka z angličtiny. Hudebnice, písničkářka, harmonikářka a textařka.

Aleksandr Aleksandrovič Fadejev (26)

Ruský spisovatel.

Adolf Veselý (24)

Redaktor Lidových novin, Národních listů, do r. 1957 úředník tiskové služby prezídia ministerského rady. Autor románů pro děti a populárně-naučných příruček.

Zora Beráková (25)

Zora Beráková, občanským jménem Schillová je česká spisovatelka a překladatelka z ruštiny, němčiny, lužické srbštiny a maďarštiny. Je především autorkou historických románů a detektivních povídek, dříve psala i příběhy pro děti a poezii. Narodila se ve Vsetíně, kde byl její otec JUDr. Václav Berák v letech 1920–1926 okresním hejtmanem. Po přestěhování do Prahy v roce 1926 zde absolvovala reálné gymnázium Charlotty Masarykové v Dušní ulici, krátce studovala ve Francii na dívčím gymnáziu v Besançonu. Za okupace studovala na Škole užitých umění a na Ukrajinské akademii výtvarných umění v Praze . Po válce působila nějakou dobu jako tlumočnice v Německu v oblasti Horní a Dolní Lužice. Ve studiu pokračovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde si zvolila obor srovnávací literatura a slovanská filologie. Studia ukončila roku 1949 doktorátem , poté pracovala na ministerstvu informací a osvěty. Později se věnovala pouze překladatelské činnosti a literární tvorbě. Jako překladatelka též spolupracovala s rozhlasem, televizí a filmem. Byla dvakrát vdaná, má tři syny. Publikuje pod svým dívčím jménem . Psala rovněž pod pseudonymem Zora O. Prokopová. Je členkou Obce spisovatelů, Literárního klubu K89, Obce překladatelů a AIEP . Za román Konec hodokvasu dostala v roce 2005 cenu Františka Langera. Zpočátku publikovala v různých časopisech a novinách, jako např. Dětská neděle, Stráž severu, Věstník Československého svazu žen, Pionýr, Sedmička a Větrník. Její první knižní publikací byla básnická sbírka Tři nejkrásnější , knižní tvorbu pro děti zahájila novelou Smaragdový ostrov . Později se věnovala psaní prózy pro dospělé, zejména detektivním povídkám a historickým románům. Přeložila kolem padesáti prozaických i básnických děl z různých jaz...

Zdeněk Vlastimil Špinar (10)

Zdeněk Špinar byl český paleontolog, spisovatel a specialista na fosilní obojživelníky, zejména žáby. Publikoval celou řadu titulů, zaměřených na popularizaci paleontologie. V mládí studoval na časlavském gymnáziu. Na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze vyučoval obor paleontologie. Kromě výuky se věnoval psaní populárně vědeckých knih a učebnic. Své články zabývající se paleontologií publikoval i v odborných časopisech. Spolupracoval s Josefem Augustou a také s malířem Zdeňkem Burianem. Celý život se věnoval skautingu.

Zdeněk Procházka (23)

Zdeněk Procházka byl český fotbalista, československý reprezentant a účastník mistrovství světa roku 1954 ve Švýcarsku . Za československou reprezentaci odehrál 8 zápasů a v nich dal 1 gól. V československé lize vybojoval dvakrát mistrovský titul, a to se Spartakem Praha Sokolovo . Do Sparty přišel z Viktorie Žižkov, v níž hrál v letech 1946–1952 a po ukončení angažmá v letenském klubu se do ní zase vrátil a působil zde v letech 1961–1965. Celkem odehrál 188 ligových zápasů a v nich dal 17 gólů. Měl přezdívku "Frigo".

Zbyněk Malinský (13)

Zbyněk Malinský byl spisovatel, autor pohádek, scenárista a textař, skaut. Zbyněk Malinský prožil svá klukovská léta ve skautském oddíle Dvojka, který vedl Jaroslav Foglar. Malinský do oddílu přišel v roce 1934, měl skautskou přezdívku Zbynda. Po válce vystudoval právnickou fakultu, poté pracoval v různých profesích, od roku 1960 jako scenárista a textař. V textech z pozůstalosti vzpomíná na dědečka, soudce v Jičíně, který měl s babičkou 14 dětí. Jeho dva synové též vystudovali práva.