Všichni Autoři a témata

Jaroslav Vepřek (1)

Autor publikací o polovodičové a měřicí technice.

Alfons Guidi (1)

Odborník v oblasti lisování, přistřihování a přesného stříhání. Publikace z oboru.

Jaromír Kuba (1)

RNDr., autor prací z oboru strojírenství.

Jaroslav Liška (1)

Ekonom, práce z podnikové ekonomiky, ekonomického managementu, též o kvalitě zboží a ochraně spotřebitele.

Bohumil Bumbálek (1)

Narozen 26.10.1926 v Rudě, okr.Žďár n.Sáz. Prof., CSc., strojní inženýr, práce z oboru strojírenské technologie.

Bohuslav Ošťádal (1)

Narozen 28. 1. 1940 ve Zlíně. Profesor normální a patologické fyziologie , MUDr., DrSc., lékař, pediatr. V roce 1963 promoval na Fakultě dětského lékařství UK v Praze. Pak pracoval v Ústavu patologické fyziologie. V roce 1965 přešel do Fyziologického ústavu AV ČR, v letech 1990-1995 byl jeho ředitelem, do roku 2005 vedoucím Oddělení vývojové kardiologie, nyní odpovědným řešitelem Centra pro výzkum chorob srdce a cév. Zabývá se normální fyziologií, experimentální kardiologií, zvláště problematikou odolnosti srdečního svalu k nedostatku kyslíku v průběhu vývoje.

Oldřich Ambrož (1)

Narozen 19.12.1939 v Říčanech u Brna. Strojní ing., vysokoškolský pedagog, zaměřuje se na technologii svařování a tváření.

Josef Rada (1)

Narozen 13. 7. 1922 v Chlebech na Benešovsku. Prof. Ing., CSc., vysokoškolský pedagog zaměřený na elektrotechniku, též autor poezie.

Vsevolod Vladimirovič Šapošnikov (1)

Zbyněk Čácha (1)

Práce v oboru topenářství.

Natan Jefimovič Kobrinskij (1)

Ruský, resp. sovětský vědec a autor publikací z oblasti ekonomické matematiky a kybernetiky.

B. A Trakhtenbrot (1)

Izraelský informatik, profesor ruského původu.

Milan Kubát (1)

Milan Kubát byl český a československý elektroinženýr, vysokoškolský učitel, politik Komunistické strany Československa, ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za normalizace. Vyučil se elektromechanikem v ČKD Praha. V roce 1951 absolvoval ČVUT. Pracoval potom ve Výzkumném ústavu silnoproudé elektrotechniky v Běchovicích a v ČKD Praha. V letech 1962-1965 zastával funkci technického náměstka VHJ ČKD Praha. Od roku 1956 působil i jako vysokoškolský pedagog. Zabýval se výkonovou polovodičovou elektronikou a mikroelektronikou. Patřil mezi zakladatele průmyslové výroby polovodičové techniky v Československu. V roce 1974 byl jmenován profesorem ČVUT. Zasedal v kolegiích ČSAV. V roce 1960 se stal laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda, roku 1977 získal Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu. Od roku 1968 byl náměstkem ministra těžebního průmyslu, v letech 1969-1970 náměstkem federálního ministra-předsedy Federálního výboru pro průmyslu a v letech 1971-1979 náměstkem ministra pro technický a investiční rozvoj ČSSR. Od roku 1979 se stal členem vlády jako ministr elektrotechnického průmyslu ČSSR. Tento post zastával v třetí vládě Lubomíra Štrougala, čtvrté vládě Lubomíra Štrougala a páté vládě Lubomíra Štrougala až do roku 1988. K roku 1979 se uvádí jako předseda Obvodního výboru Svazu československo-sovětského přátelství v Praze 2. Angažoval se i stranicky. Byl členem předsednictva Obvodního výboru KSČ a členem ekonomických komisí městského výboru KSČ i Ústředního výboru KSČ. XVII. sjezd KSČ ho zvolil kandidátem Ústředního výboru KSČ. Ve volbách roku 1986 zasedl za KSČ do Sněmovny lidu. Ač české národnosti, byl zvolen za slovenský obvod . Ve Federálním shromáždění setrval do ledna 1990, kdy rezignoval v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci....

Pavel Mitschka (1)

Narozen 3. 4. 1932. Ing., CSc., chemik.

S. H Pinner (1)

Chemik, vysokoškolský učitel, autor publikací z oboru.

Zdeněk Oppl (1)

Návod na stavbu plachetnic a motorových člunů.

Otto Šula (1)

Příručka osvětlovací techniky.

Eduard Aleksandrovič Jakubajtis (1)

Richard Doležal (1)

Narozen 26.5.1921 v Kostelci n. Ohří. Dr.techn., ing. DrSc., profesor Vysoké školy báňské a strojní fakulty na Českém vysokém učení technickém, práce o technice ohřívání.

Hubert Šiberle (1)

Valentin Nikolajevič Bogomolov (1)

Bohumil Míšek (1)

Ing. Bohumil Míšek, DrSc. , profesor fyzikální metalurgie a mezních stavů materiálu. Práce v oboru.

Luděk Ptáček (1)

Luděk Ptáček , fyzik. Práce z oblasti fyziky kovů, defektoskopie a provozní diagnostiky.

Jindřich Běťák (1)

Člen české metrologické společnosti. Autor knih, článků a výukových kurzů z oboru metrologie.

Jiří Kodeš (1)

Ilustrátor a knižní grafik.

Michail Ivanovič Kuzmenko (1)

Kurt Ziemke (1)

Vyslanec v Kábulu

Ladislav Vízek (1)

Ladislav Vízek je český fotbalista, který reprezentantoval bývalé Československo v letech 1977 – 1986, odehrál 55 utkání, v nichž dal 13 branek. Je držitelem zlaté olympijské medaile z roku 1980 a bronzové medaile z ME 1980, účastníkem MS 1982. Je členem Klubu ligových kanonýrů . Je odchovancem TJ Čechie Hlušice a v dorosteneckém věku působil v klubu Jiskra Nový Bydžov. Většinu své kariéry strávil v Dukle Praha v letech 1975 – 1985. Za Duklu odehrál 321 zápasů. Pouze v jejím závěru působil v zahraničí, a to ve francouzském klubu AC Le Havre v letech 1986 – 1988, v jehož dresu odehrál 61 střetnutí a vsítil 11 gólů. Po ukončení vrcholové činnosti hraje stále v nižších soutěžích, působí jako funkcionář a aktivní komentátor fotbalového dění. Registrovaný je v klubu SK Černolice. Stal se známým jako fotbalový bavič. Manželem jeho dcery Pavlíny je bývalý fotbalista Slavie Praha, Racingu Lens, FC Liverpool a Girondins Bordeaux Vladimír Šmicer; vicemistr Evropy z roku 1996. Jeho bratr Milan Vízek hrál v lize za Teplice. V roce 2016 se zúčastnil taneční soutěže StarDance, kde tančil s Evou Krejčířovou. V březnu 2020 se nakazil covidem-19, ze kterého se později uzdravil.

Henri Pirenne (1)

Henri Pirenne byl belgický historik. Absolvoval Lutyšskou univerzitu a poté učil až do roku 1930 na Gentské univerzitě. Během okupace Belgie Německem se stal prominentním představitelem belgického nenásilného odporu, v letech 1916–1918 byl v německém zajetí. Jakožto historik byl zaměřením medievista. Přispel například k poznání vzniku středověkého města, pozice islámu v Evropě. Sepsal také rozsáhlé dílo Histoire de l'Europe des invasions au XVIe siècle a ve své vlasti se stal národním hrdinou kvůli sepsání sedmisvazkového díla Histoire de Belgique. Jeho dílo se stalo značně vlivné, vycházela z něho mimo jiné i škola Annales.

Josef Klička (1)

Josef Klička byl český houslista, varhaník, hudební skladatel, dirigent a pedagog. Je považován za zakladatele tradice české moderní varhanní improvizace a interpretace, v oblasti kompoziční za českého „varhanního symfonika“ etapy českého hudebního romantismu. Od dětství se učil hrát na housle, jeho prvním učitelem byl jeho otec, který působil jako ředitel kůru v Klatovech. Studium hry na housle absolvoval na pražské konzervatoři a hrou na housle se i zpočátku živil v divadelním orchestru. Přitom však studoval varhanní hru na varhanické škole v Praze. Jako varhaník začínal hrát na varhany v kostele Nejsv. Trojice a v pražském Emauzském klášteře. Ve Švandově divadle se roku 1876 stal kapelníkem a začal také vyučovat zpěv, od roku 1878 do roku 1881 působil jako kapelník orchestru Prozatímního divadla. Od roku 1885 na pražské konzervatoři vyučoval varhanní hru. V letech 1892 až 1895 na pražské konzervatoři vlastně zastupoval Antonína Dvořáka, který v té době pobýval ve Spojených státech amerických. Již od dob svých studií byl také činný i jako hudební skladatel, skládal sborové písně, kantáty, orchestrální díla, komponoval i pro harfu, nejvíce však proslul jako skladatel velkých novoromanticky laděných skladeb pro varhany. K jejich napsání jej prý vedla jeho vlastní zkušenost z koncertování na tehdy nově dokončených varhanách v pražském Rudolfinu.

Jan Pulkrábek (1)

Narozen 18.4.1902 v Humpolci, zemřel 31.1.1966 v Praze. Ing. dr., DrSc., profesor zdravotní techniky a vedoucí katedry tepelné techniky strojní fakulty Českého vysokého učení technického v Praze. Práce v oboru.

Josef Miškovský (1)

Narozen: 10. 3. 1859 v Poboři u Kouřimě, zemřel: 13. 8. 1940 v Českém Brodě. Žurnalista, knihkupec a nakladatel v Českém Brodě, kulturní historik .

Mohamed Abdallah-hadži Brikcius (1)

Narozen 30. 9. 1903 ve Wocheiner Feistritz, dnes Bohinjska Bistrica, Slovinsko, zemřel 19. 2. 1959 v Praze; úředník, cestovatel, spisovatel cestopisů, zakládající člen Muslimské náboženské obce pro Československo , publicista, redaktor časopisu Oasa, Vlajka , člen Vlajky , důstojník Svatoplukových gard.

Ludwig Preiss (1)

Jindřich Halabala (1)

Jindřich Halabala byl český nábytkový designér, teoretik, publicista a pedagog. Proslavily ho především návrhy stylového nábytku pro brněnské UP závody v letech 1925 až 1955, kde pracoval jako hlavní designér. Díky této pozici zásadně ovlivnil vzhled meziválečných a poválečných českých domácností. Jindřich Halabala se narodil 24. května 1903 v Koryčanech do rodiny stolaře Štěpána Halabaly, jehož řemeslu se naučil v rodinné firmě mezi lety 1918 a 1920. Poté nastoupil na Státní československou odbornou školu pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, kterou ukončil o dva roky později. Po škole nastoupil na praxi do Spojených UP závodů, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V roce 1922 zároveň začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze se specializací na nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka. Studium dokončil v roce 1926. Ve stejném roce již vytvořil první návrhy nábytku a koberců. V roce 1927 byl na krátko zaměstnán v ateliéru Bohumila Hübschmanna v Praze, aby v roce 1928 konečně nastoupil do Spojených UP závodů jako vedoucí pražské prodejny v paláci Lucerna. V roce 1927 se Jindřich Halabala oženil s Pavlou Sekerkovou, se kterou měl dva syny; v roce 1929 syna Jindru a v roce 1935 syna Ivana. V roce 1930 byl přeložen do brněnské centrály Spojených UP závodů jako vedoucí ateliéru, kde až do roku 1946 pracoval na různých pozicích a zásadně se tak zasloužil o komplexní pojetí výroby, propagace a prodeje. Později se začal zajímat i o předávání svých poznatků dalším generacím a mezi lety 1951 až 1954 externě přednášel na fakultě lesnického a dřevařského inženýrství při VŠPDI v Košicích. V roce 1954 byl jmenován mimořádným profesorem a zahájil svoje dlouholeté působení na Dřevařské fakultě Vysoké školy lesnické a dřevařské ve Zvolenu, kde založil a vedl Vědeckovýzkumný ústav. Zde působil až do roku 1970, kdy odešel do důchodu. Hala...

Miroslav Makarius (1)

Narozen roku 1912, zemřel roku 1972. Ing., práce v oboru technologie zpracování kovů.

Jana Bočková (1)

Když nepracuje, snaží se být na horách. Básničky psala svým dětem a když odrostly, tak do šuplíku a nyní do různých výběrových almanachů.

Theodor Pištěk (1)

Narozen 25.10.1932 v Praze. Akademický malíř a kostýmní výtvarník.

František Velišský (1)

Narozen 3. 4. 1840 v Čejkovicích a Jičina, zemřel 8. 8. 1883 v Praze. Středoškolský profesor, klasický filolog, překladatel a archeolog.

Zdeněk Kusý (1)

Jan Amos Kajš (1)

Narozen 9. 6. 1875 v Ublu na Moravě, zemřel 9. 3. 1955 v Brně. Knihkupec v Brně, propagátor mezinárodních řečí esperanto, ido a occidental. Učebnice těchto jazyků, vydávání časopisů.

Jan Žbánek (1)

Jan Žbánek je český malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval pod vedením profesorů Josefa Nováka a Emila Filly nastoupil v polovině 50. let do výtvarné redakce Státního nakladatelství dětské knihy , kterou nakonec i řídil. Je autorem mnoha obálek, grafických úprav ilustrací dětských knih a vystřihovánek. Upravoval také téměř dvacet pět let časopis Mateřídouška. Po odchodu do důchodu se věnuje volné tvorbě.

Harry Kohlsaat Wells (1)

Karel Vojáček (1)

Karel Vojáček byl moravský lékárník, politik a starosta města Prostějova. Navštěvoval gymnázium v Olomouci, poté studoval v Praze lékárnictví. Studia si doplnil v Mnichově, Paříži a Curychu. Pracoval v prostějovské lékárně U černého orla. Zasloužil se o české národní, hospodářské a kulturní vzkříšení. Roku 1884 byl zvolen poslancem do zemského sněmu. Po volbách 1892, kdy volby vyhrála česká strana, se stal starostou města. Za jeho úřadu město vzkvétalo, byla zřízena vyšší škola a gymnázium, první obecná dívčí škola v Rejskově ulici, městská elektrárna, nový hřbitov a zvýšila se úroveň zdravotnictví. Ve své poslední vůli odkázal městu 80 000 zlatých a 1 dům. Krátce po něm zemřela i jeho manželka Karla Vojáčková, která své jmění též odkázala městu. Z jejich společného odkazu se stal základ pro financování výstavby Národního domu . Jeho jménem je nazváno náměstí před Národním domem v Prostějově, kde je jemu a jeho manželce věnován také pomník. Navrhl jej, stejně jako Národní dům, Jan Kotěra s použitím reliéfů Bohumila Kafky.

Halina Auderska (1)

Halina Auderska, scénáristka, dramatička a novinářka, se narodila 3. července 1904 v ukrajinské Oděse a zemřela 21. února 2000 v polské Varšavě. Absolvovala polskou filologii na Varšavské univerzitě a studium pedagogiky. V letech 1926-1939 pracovala jako učitelka. Během druhé světové války byla zdravotní sestrou. Za okupace se účastnila tajné výuky a byla členkou povstání ve Varšavě. V letech 1980-1989 byla poslankyní polského Sejmu . Ve čtyřicátých letech minulého století se živila jako šéfredaktorka v nakladatelství TEM. Později působila v redakci časopisu Dialog . V letech 1983-1986 byla první prezidentkou ZLP, od roku 1986 je vedena jako čestná předsedkyně této asociace. Halina Auderska získala rovněž mnohá ocenění, například v roce 1969 komandérský kříž Řádu Polonia Restituta , roku 1971 Cenu města Varšava nebo v roce 1977 Cenu ministra kultury a umění za celoživotní dílo.

K Osipov (1)

Iosif Mironovič Kuperman, rusky: Иосиф Миронович Куперман byl ruský sovětský spisovatel, literární kritik, ekonom, vojenský historik, kandidát historických věd, člen Svazu spisovatelů SSSR. Psal pod pseudonymy K. Osipov a Osip Mironovič Osipov .

Anna Rossová (1)

Narozena 23. 11. 1925 v Chustu , zemřela 20. 10. 1995 v Praze. Nakladatelská redaktorka, překladatelka z maďarštiny, němčiny a angličtiny.

Ludvík Zavřel (1)

Fotograf.

Karel Petrů (1)

Karel Petrů byl tzv. asociační kapitán československé fotbalové reprezentace , a to v letech 1931–1934. Nominoval a vedl československé mužstvo i na mistrovství světa v Itálii roku 1934, kde s ním získal stříbrnou medaili.

Čeněk Paclt (1)

Čeněk Paclt byl český cestovatel a prospektor. Jako první Čech navštívil pět obydlených kontinentů. Narodil se jako nejmladší syn turnovského obchodníka s drahokamy Josefa Paclta a jeho manželky Františky v domě č. 137 na turnovském náměstí. Jeho nejstarší bratr Antonín, narozen roku 1800, převzal živnost po otci a bratr František, narozen v roce 1812, se stal knězem. Po absolvování turnovské školy se Paclt vyučil mydlářskému řemeslu v Jičíně. Též se využil brusičství kamenů. Po vyučení obdržel „cestovní knížku“, jež mu povolovala cestovat po českých a rakouských zemích. Paclt chtěl poznat kus světa a zkusit se uživit mydlařinou, proto se vydal do Uher. V Uhersku se mu ale nevedlo dobře. Odešel tedy do Vídně, kde brousil opály. V letech 1840–1842 pracoval u vídeňského klenotníka Benkowitze. Později na radu bratra Antonína odešel do Varšavy. Zde začal prodávat české granáty, jež mu zasílali z Turnova. Obchodování se mu ale nedařilo a během necelých dvou let přišel o úspory, které si přivezl z Vídně. Na lodi Thomas Bennett se 26. září 1846 vydal na jednatřicetidenní plavbu z Antverp do New Yorku. Na lodi byl jediným Čechem. V New Yorku nemohl najít práci, byl oloupen a asi po týdnu chtěl na parníku Phoenix odplout do New Orleans. Během plavby na lodi vypukl poblíž Bahamských ostrovů požár. Před jejím potopením zachránila posádku fregata Providentia, která patřila americké armádě. Paclt se zde rozhodl vstoupit do armády, složil kapitánovi přísahu a podepsal pětiletou smlouvu. V armádě sloužil jako dělostřelec. Byl dopraven do přístavu Tampico a pak do Veracruz. Pravděpodobně se zúčastnil bitvy u průsmyku Cerro Gordo 18. dubna 1847, kdy se americká armáda snažila zatlačit oddíly mexického prezidenta Santa Anny. V polovině září pak s armádou vstoupil do hlavního města Mexika. Po skončení mexicko-americké války se vrátil do New Yorku. Pacltovi zbýv...

Nikolaj Aleksejevič Bobrinskij (1)

Hrabě a zoolog – ornitolog.

Petr Znamenaný (1)

Narozen 6.1.1947 v Děčíně. Fotograf.

Andrej Kováčik (1)

Slovenský malíř, sochař, ilustrátor.

Jaromír Špaček (1)

Jaromír Špaček ,byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou národní demokracii, později za Národní sjednocení. Vychodil obecnou školu v Uherském Brodě, nastoupil na českojazyčné gymnázium v Uherském Hradišti a maturoval roku 1888 ve Valašském Meziříčí, kde jeho otec působil jako soudní sluha. Vystudoval práva na Univerzitě Karlově v Praze. Pak byl praktikantem u zemského soudu v Praze. Působil ve Valašském Meziříčí, Uherském Ostrohu a později jako městský tajemník v Slezské Ostravě. Za první světové války byl v Rusku, kde se setkal s T. G. Masarykem. Otamtud psal spolu s MUDr. Václavem Girsou depeše a telegramy T. G. Masarykovi do Ameriky, žádající pomoc pro naše legie . Na přelomu let 1919 a 1920 byl jmenován zástupcem Československa v mezinárodní hraniční komisi pro Hlučínsko a později i Těšínsko. V letech 1919-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive za z ní vzniklou Československou národní demokracii. Nastoupil sem na 47. schůzi v květnu 1919. V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokraty poslanecké křeslo v Národním shromáždění. Mandát v parlamentních volbách v roce 1925 obhájil a do parlamentu se dostal i po parlamentních volbách v roce 1929 a opět po parlamentních volbách v roce 1935. V těchto posledních volbách kandidoval již za formaci Národní sjednocení. Mandát si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku 1939, přičemž v prosinci 1938 ještě přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty. Profesí byl vrchním právním radou. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Slezské Ostravě. Od roku 1925 byl majitelem poloviny fulneckého zámku a velkostatku, v roce 1928 odkoupil i zbývající polovinu od Františka Chrastiny. Po roce 1938 se vystěhoval z Fulneku, kam se opět vrátil po roc...

Antonín Štěrba (1)

Narozen 6.5.1928 v Popovicích u Uherského Hradiště, zemřel 23.11.1981. Ing. CSc., docent katedry výživy a krmení hospodářských zvířat.

Vladimír Mainer (1)

Ladislav Havránek (1)

Učebnice pro sklářské školy.

Jan Marek (1)

Narodil se v Liblíně u Blovic a zemřel v kralovicích. Český spisovatel a básník. tento Český obrozencký kněz publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy J. J. Marek se narodil do rodiny učitele Františka Marka. Vystudoval v gymnázium v Plzni, dvouletý kurz filozofie a v roce 1826 dokončil studia teologie. Z období studií pochází Markův pseudonym, neboť byl často učitelem Minikatim káran za nepozornost: „Jene, jste zase ve hvězdách.“ Stal se knězem proti své vůli na přání přísného otce. Většinu svých děl vytvořil během svého čtrnáctiletého působení na kozojedské faře . Pamětníci prý o něm vyprávěli jako o muži společenském. Rád docházíval do Liblína, kde se stýkal s proslulými vlastenci Vilímem hrabětem z Wurmbrandu a vrchním liblínkého panství básníkem Václavem Jaromírem Pickem. Rád také konával z Kozojed výlety na Libštejn, Krašov a Kačerov. Své básně a povídky, uveřejňoval v časopisech Květy české, Vlastimil, Časopis Českého musea, Bibliotheka zábavného čtení, Jindy a nyní aj. V letech 1843 – 47 vyšly v 10 svazcích jeho sebrané spisy. I. svazek obsahoval balady, romance, pověsti a legendy, II. svazek drobné písně a básně, svazek III. – V. Jarohněv z Hrádku , svazek VI. a VII. Mastičkář , svazek VIII. Známosti z průjezdu a Harfenice, svazek IX. Nocleh na Kaceřově, Čechové v Prusích, Hrob milenců a Volšanský zámek, svazek X. Jiří z Doupova, Radomíra a Čechové před Mediolánem. Látku si vybíral hlavně z české minulosti, přítomnost ho nevábila. V roce 1847 byl přeložen do Kralovic. Tam v 50 letech zemřel na vodnatelnost. „Živ byl Bohu, svým a vlasti zdejší farář z Hvězdy Jan, spisy jeho, květy krásné, zdobí vlastenecký lán“, hlásá nápis nad jeho hrobem. První literární pokusy spadají do období střední školy v Plzni, za jeho univerzitních studií Markovi vyšly první dvě knihy. Při psaní povídek respektoval historická fakta, ale snažil se, aby byly poučením pro současnost. Povídky prod...

Jiří Kocík (1)

Autor práce z oboru sklářství. Činný v letech 1962-1978.

Sergej L'vovič Tolstoj (1)