Všichni Autoři a témata

Jarmil Kostlán (1)

Narozen 8.11.1915 v Jarošově u Litomyšle, zemřel 22.11.1986. MUDr., DrSc., profesor stomatologie, publikace z oboru.

Miloš Hrušovský (1)

Miloš Hrušovský byl slovenský a československý účastník odboje, politik Komunistické strany Slovenska, člen Sboru pověřenců v 50. letech a poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Absolvoval gymnázium a soukromou obchodní školu v Praze. Původně působil jako bankovní úředník. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Spolu s Štefanem Bašťovanským byli od července 1942 předáky IV. ilegálního vedení KSS. 10. dubna 1943 ho zatkla slovenská policie. Později byl účastníkem Slovenského národního povstání. Po válce redigoval časopis Výstavba Slovenska. Byl předsedou Ústředního výboru slovenského Svazu protifašistických bojovníků a členem předsednictva federálního Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň působil jako člen předsednictva slovenského i federálního Ústředního výboru Národní fronty. V letech 1955–1960 byl pověřencem spotřebního/lehkého průmyslu v 11. Sboru pověřenců a 12. Sboru pověřenců. V letech 1960–1963 zastával post místopředsedy KNV pro Středoslovenský kraj. K roku 1964 se uvádí jako náměstek předsedy Slovenské komise pro investiční výstavbu. Publikoval četné skici a fejetony. Roku 1948 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1949 Československý válečný kříž 1939, získal i Řád 25. února a roku 1966 Řád práce. V letech 1946–1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z hlediska ekonomického a národohospodářského změnou postavení slovenských orgánů. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát ovšem nabyl až dodatečně v březnu 1971 v rámci jedné z doplňovacích voleb po vlnách čistek souvisejících s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do...

Jaroslav Beránek (1)

Mgr. Jaroslav Beránek byl československý basketbalista, účastník Mistrovství světa 1974 a Mistrovství Evropy 1975. Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. V československé basketbalové lize hrál 18 sezón v letech 1969-1989 za kluby Iskra Svit, Zbrojovka Brno, RH Pardubice, VŠDS Žilina a Baník Handlová. Třikrát byl mistrem Československa, jedenkrát vicemistrem a má jedno třetí místo. V historické střelecké tabulce basketbalové ligy Československa je na 10. místě s počtem 6561 bodů. V sezóně 1982-1983 v ligovém utkání Žilina - Handlová zaznamenal 54 bodů, což byl třetí nejlepší střelecký výkon v historii československé ligy. Zúčastnil se 5 ročníků evropských klubových pohárů v basketbale, s týmem Zbrojovka Brno 4 ročníků, z toho dvakrát Poháru evropských mistrů , dvakrát Poháru vítězů pohárů . S týmem Brna získal druhé místo v Poháru vítězů pohárů 1974). S týmem Iskra Svit hrál v Poháru vítězů pohárů 1986, v 1. kole vyřadili turecký Fenerbahce Istanbul, v osmifinále byli vyřazeni od Stade Francais Paříž. Jako hráč reprezentačního družstva Československa byl účastníkem 2 světových a evropských basketbalových soutěží. Za reprezentační družstvo Československa v letech 1971-1978 hrál 118 zápasů, z toho na Mistrovství světa a Mistrovství Evropy celkem 14 zápasů, v nichž zaznamenal 103 bodů. Startoval na Mistrovství světa 1974 v Portoriku a na Mistrovství Evropy mužů - 1975 v Bělehradě

Emil F Smidak (1)

Narozen 13.8.1910 v Ostravě, žil ve Švédsku a Švýcarsku, kde zemřel v roce 2003. Profesně se věnoval těžkému průmyslu, též publikace o hudbě, výtvarném umění a filosofické úvahy.

Václav Jaša (1)

Václav Jaša byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou. Angažoval se v Československých legiích. Profesí byl řídícím učitelem. Podle údajů z roku 1935 bydlel v Znojmě. Po parlamentních volbách v roce 1920 se stal poslancem Národního shromáždění. Byl do sněmovny kooptován až dodatečně roku 1921 jako jeden ze čtyř nových poslanců reprezentujících Československé legie. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925, parlamentních volbách v roce 1929 a parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecký post si oficiálně podržel do zániku parlamentu roku 1939, přičemž ještě krátce předtím v prosinci 1938 přešel do nově zřízené Národní strany práce. Za druhé světové války byl za odbojovou činnost vězněn v Kaunicových kolejích a v koncentračním táboře Terezín. Po válce působil na Okresním národním výboru ve Znojmě jako osídlovací referent, referent pro otázky kulturní a sociální a referent pro církevní otázky.

Vladimír Půhoný (1)

Ariana Argoni (1)

Po rozvodu s Ravenem se věnuje on-linovému, e-mailovému a telefonickému výkladu karet.

Raven Argoni (1)

Narozen 21. 2. 1948 v Čejči u Hodonína. Režisér, spisovatel, fotograf, kartář, autor publikací z oblasti okultismu.

Julie Corbinová (1)

Fannie Flaggová (1)

Tomáš Boháč (1)

Finanční konzultant, spoluautor knihy o numerologii.

Ladislav Pros (1)

Narozen 9. 10. 1920 v Praze. Grafik, ilustrátor, zejména minerálů a nerostů.

Martin Vodinský (1)

Autor publikací o rybách.

Antonín Altmann (1)

Narozen 22.11.1921 v Praze, zemřel v září 1986. PhDr., učitel, odborný asistent biologie na Pedagogické fakultě University Karlovy, práce z oboru.

Michael Roaf (1)

Michael Roaf je britský archeolog, který se specializuje na Írán a Assýrii. Vystudoval archeologii západní Asie na University College of London. Dizertační práci o sochách a sochařích Persepole obhájil 1983 v Oxfordu. V letech 1981 až 1985 byl ředitelem britské školy archeologie v Iráku. Přednášel na University of California v Berkeley. V současné době je profesorem blízkovýchodní archeologie na univerzitě v Mnichově.

Jaroslav Dvořáček (1)

Narozen 1949. Publikace o problematice hornické činnosti.

Marta Munzarová (2)

Narozena 17.1.1941 v Brně. Prof. MUDr., CSc. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ukončila v roce 1963. Po promoci pracovala jako lékařka na lůžkových interních odděleních v Třinci, ve Fakultní nemocnici v Olomouci a také v Brně. Působila též jako vědecká pracovnice ve Výzkumném ústavu pediatrickém na oddělení zaměřeném na léčbu nádorů u dětí a v Ústavu klinické a experimentální onkologie. V roce 1992 založila Ústav lékařské etiky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který vedla do roku 2006.

Boris Michajlovič Javorskij (1)

Ruský fyzik, práce z oboru.

Hans Tolten (1)

Německý spisovatel, romanopisec.

Ewald Haufe (1)

Německý pedagog.

Oleg Grigor'jevič Drobnickij (1)

Ruský filozof.

Henner Ertel (1)

Německý autor publikace o chiromantii.

Daniel Blackman (1)

Iveta Božoňová (5)

Slovenská autorka konverzačních příruček z angličtiny a němčiny.

Julián Apostata (1)

Flavius Claudius Julianus byl od roku 355 mladší císař Constantia II. a v letech 360/361 – 363 samostatný římský císař. Jeho krátká samostatná vláda se vyznačovala intenzivním reformním úsilím s cílem zvrátit socio-politický vývoj nastolený předchozími křesťanskými císaři a obrodit antickou společnost na nikoli křesťanském, ale pohanském náboženském základě prostřednictvím jednotného státního kultu propojeného s novoplatonskou filosofií. Ve skutečnosti Julianus usiloval o realizaci mnohem širšího politického programu, který byl ovšem zastíněn takto vzniklým náboženským konfliktem. Jeho náhlá smrt v průběhu válečného tažení proti sásánovské Persii však pohřbila jakoukoliv naději na restauraci tradičních poměrů, ačkoliv Julianovi nástupci se až do doby Theodosia I. stavěli vůči stoupencům pohanského náboženství poměrně tolerantně. Julianus byl všestrannou činorodou osobností – získal vzdělání v právu i v rétorice, měl vojenské schopnosti, byl nadaným řecky píšícím literátem a novoplatónsky orientovaným myslitelem. Julianus, narozený v roce 331 v Konstantinopoli, byl synem Julia Constantia, nevlastního bratra císaře Konstantina I., a jeho druhé ženy, Basiliny. Jeho prarodiči po otci byli císař Constantius Chlorus a jeho druhá žena, Flavia Maximiana Theodora. Během zmatků po Konstantinově smrti v roce 337 se Constantius II., Julianův ariánství oddaný bratranec, nijak nesnažil zabránit masakru Julianovy rodiny , čímž chtěl docílit upevnění vlastního mocenského postavení. Mnoho členů konstantinovské dynastie pocházejících z druhého manželství Constantia Chlora a Theodory padlo tomuto běsnění za oběť. Jedinými mužskými příbuznými...

Martin Justan (1)

Sarah Newman (1)

Anglická autorka , původně vystudovala historii, zabývá se speciální pedagogikou. Kniha o výchově postižených dětí.

Nancy J Patrick (1)

Nancy J. Patrick je speciální pedagožka a psycholožka a pracuje jako odborná asistentka na Messiah College v Granthamu . Jedno z jejích tří dětí má poruchu autistického spektra. Napsala několik knih pro rodiče a vychovatele s tématem výchova dětí s PAS.

Shira Richman (1)

Shira Richman je psycholožka, která pracuje s dětmi trpícími autismem. Při své práci využívá aplikovanou behaviorální analýzu, v této metodě školí rodiče a vychovatele.

Alan Titchmarsch (1)

Karol Rebro (1)

Karol Rebro byl slovenský právník a právní historik, profesor římského práva, rektor Univerzity Komenského v Bratislavě a děkan její právnické fakulty. Je autorem první slovenské práce z římského práva. Vystudoval státní reálné gymnázium v Trenčíně a právnické vzdělání získal v roce 1935 na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, o rok později zde byl promován doktorem práv. Po ukončení studia pokračoval ve vědeckém bádaní u profesorů Riccoboneho a Del Vecchiho v Římě. Při vědeckém působení se připravoval na výkon běžné soudní služby, pracoval u Hlavního soudu v Bratislavě a v roce 1944 složil jednotnou soudcovskou a advokátskou zkoušku. Zapojil se do Slovenského národního povstání a po skončení druhé světové války působil ve vedoucích pozicích Sboru pověřenců SNR. Přitom už od roku 1936 vyučoval římské právo a aktivně se účastnil pedagogického procesu na Slovenské univerzitě . Roku 1941 se habilitoval, roku 1944 byl jmenován mimořádným a roku 1946 řádným profesorem římského práva, v letech 1946–1947 se také stal děkanem právnické fakulty a v letech 1949–1950 byl rektorem celé univerzity. Působil také ve Slovenské akademii věd. V roce 1960 získal vědeckou hodnost kandidáta věd a o devět let později doktora věd. V roce 1993 obdržel čestný doktorát Univerzity Komenského. Kromě romanistiky se profesor Rebro zabýval také právní historií obecně, podílel se např. na vydání dvoudílné učebnice Dejiny štátu a práva na území Československa v období kapitalizmu , zvláštní pozornost věnoval uherskému městskému právu nebo slovenským národnostním a státoprávním požadavkům v 19. a 20. století, což bylo téma práce Cesta národa. Svedectvo o boji Slovákov za národný štát . Hlavní Rebrovy práce ovšem spočívaly v oblasti římského práva, v tomto oboru napsal především první slovenskou ucelenou učebnici Rímske právo súkromné , dále Ju...

Lucien Auger (1)

Kanadský psycholog, teolog, filozof, pedagog, překladatel.

Zuzana Pešatová (1)

Publikace o sklářství, též německy.

Miloslav Hoch (1)

Narozen 7.7.1915 ve Strakonicích, zemřel 9.9.1994. PhDr., docent, vedoucí katedry plavání, práce v oboru.

František Brzák (1)

Monografii z dějin Nymburka vydal v roce 1894.

Petr Čuhanič (1)

Narozen 19.4.1961 v Náchodě. Český výtvarník, ilustrátor a spisovatel, autor knihy pro děti.

Sophie de Ségur (1)

Jednou z nejznámějších autorek dívčí četby byla v polovině 19. století komtesa Sophie de Ségur rozená Rostopčinová . Komtesa pocházela z Petrohradu, ve Francii žila od roku 1817. Po sňatku strávila velkou část svého života na panství svého manžela v normandském sídle Nouettes. Literární dráhu začala až v 55 letech psaním pro své vnučky Camille a Madeleine a většina jejích prací je určena děvčátkům kolem 6-10 let. Romány paní de Ségur, z nichž nejproslulejším se staly Nehody malé Žofie . Autorka zůstala věrná výchovným metodám užívaným v Rusku a Francii koncem 18. stol. a podává stále týž obrázek rodinného života. Mužský prvek je prakticky nepřítomen a výchova dětí spočívá na ženách, které se vyznačují přísností, rozhodností, energičností, takže jejich osobnosti nesou výrazně mužské rysy. Romány jsou sledem drobných epizod ze života dětí a jejich děj pouze maskuje výchovné poučky a teze.

Blanka Reichardtová (1)

Spoluautorka fotografických knih o Šumavě.

František Jirout (1)

Středoškolský pedagog a odborný spisovatel marozen v Plátěnicích na Pardubicku. Učitel v Chlumětíně, na obecné škole v Chrudimi a od r. 1920 byl profesorem na Střední odborné škole pro zpracování dřeva v Chrudimi. Vyučoval zde technologii dřeva a účetnictví. Byl členem sboru správců chrudimské Učňovské besídky, členem zdejšího Slavoje. Zemřel v Chrudimi.

Karel Absolon (1)

Karel Vítězslav Absolon byl moravský krasový badatel a jedna z velkých postav evropské archeologie první poloviny 20. století. Byl vnukem archeologa a speleologa Jindřicha Wankela. Po absolutoriu klasického gymnázia v Brně vystudoval v Praze zoologii a roku 1907 se habilitoval na soukromého docenta fyzického zeměpisu. Již od konce 19. století se věnoval exploraci Sloupských jeskyní a sběru jeskynního hmyzu. Roku 1908 nastoupil jako kustod zoologických sbírek do Moravského zemského muzea v Brně, kde vybudoval a vedl diluviální oddělení, zabývající se čtvrtohorami. Paleolitem se začal zabývat až od roku 1918, když ve svém oddělení uspořádal zakoupené sbírky M. Kříže a K. J. Mašky. Rozhodujícím podnětem byl dopis vídeňského profesora J. Bayera, upozorňující na Freisingovy úspěšné sondáže v dosud nedotčených Dolních Věstonicích. Absolon okamžitě pochopil možnost završit slavné objevy svých předchůdců a dobýt si světového jména. Po dalších 15 let na tomto programu systematicky pracoval – získával subvence na výzkum, organizoval zájezdy novinářů, získával sponzory expozice Anthropos na brněnském výstavišti. Své výzkumy popularizoval četnými přednáškami, účastí na mnoha kongresech a bohatě ilustrovanými články v nejrozšířenějším společenském časopise The Illustrated London News. Ke svým padesátinám získal roku 1927 na Karlově univerzitě křeslo „bezplatného řádného profesora pro obor geografie, paleoanthropologie a zoogeografie“. Mezi lety 1925 a 1930 nechal paralelně s Věstonicemi zkoumat jeskyni Pekárnu, ale poněvadž mnoho cestoval a současně organizoval objevné práce v okolí Macochy , navštěvoval své vykopávky jen zřídka. V Dolních Věstonicích je de facto prováděl jeho laborant Emanuel Dania, v Pekárně německý učitel Rudolf Czižek. Z paleolitických lokalit se zajímal ještě o Ondratice a Otaslavice . V Předmostí, ničeném cihelna...

Anna Regina Husová (1)

Anna Regina Husová v Matriční knize Husa byla česká pedagožka, spisovatelka a kulturní pracovnice. Rodiče: Josef Husa, vojenský vysloužilec a podruh z „Křešťovic“ a Anna Veronika Husová-Šamanová . Bratr Josef Ján Husa byl učitelem v Benátkách nad Jizerou Anna Regina navštěvovala v letech 1873–1875 Měšťanskou dívčí školu v Písku, kde dosahovala nejvyšších hodnocení. Pak se přihlásila do studia na c. k. českém ústavu ku vzdělání učitelek v Praze, která studovala do roku 1879. Také zde dosahovala výborných výsledků a dokonce v posledním ročníku získala stipendium. Zkoušku dospělosti složila 29. června 1879, dostala Vysvědčení dospělosti pro školy obecné. Svou učitelskou dráhu začala v Protivíně. Na dalším místě – ve Vodňanech se spřátelila s Františkem Heritesem. Roku 1889 se vrátila do měšťanské dívčí školy v Písku, kde pracovala 37 let, než odešla do výslužby. Definitivní učitelkou pro odbor gramaticko-historický byla ustanovena 15. prosince 1894. Během školních let obdržela od úřadů pochvalná uznání, např. 1912 od c. k. okresní školní rady v Písku „… za dosavadní horlivé a každým směrem úspěšné působení ve službě školní, …“ Dne 26. listopadu 1920 byla jmenována definitivní ředitelkou při občanské škole dívčí v Písku. Byla velkou cestovatelkou, ale své zážitky z cest uchovala většinou jen v podobě ručně psaných konceptů. Sbírala lidový oděv Prácheňska – hlavně ženský sváteční nebo obřadní oděv. Spolu se svojí přítelkyní Emílií Fryšovou spravovala píseckou sbírku oděvů. Husová sbírala také jihočeské pohádky, říkanky, pověsti a písně, ale byla i autorkou mnoha knih pro děti a mládež, v nichž se objevovaly sociální náměty, motivy vlastenectví, domova, poctivosti a pracovitosti, stejně jako kladné lidské city. Pro její tvorbu byly charakteristické přírodní motivy a výchovný záměr. Byla aktivní členkou spolků: Spolek paní a dívek písecký...

Roland M Horn (1)

Novinář a spisovatel. Zabývá se výzkumem nezvyklých fenomenů, neobvyklých jevů.

Bonaventura (1)

Italský františkánský scholastický teolog, kardinál a biskup. V r. 1482 svatořečen a v r. 1588 jmenován církevním učitelem.

Andrej Nikolajevič Tichonov (1)

Andrej Nikolajevič Tichonov byl ruský matematik a geofyzik. Proslavil se v oblastech topologie, funkcionální analýzy, geofyziky a matematické fyziky. Narodil se v roce 1906 ve městě Gžatsk nedaleko Smolensku v rodině obchodníka. V roce 1910 se rodina přestěhovala do Moskvy, začátkem občanské války odešli na Ukrajinu a v roce 1919 se opět vrátili do Moskvy. V roce 1922 jako šestnáctiletý nastoupil na matematicko-fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity. Už jako student dosáhl pod vedením Pavla Sergejeviče Alexandrova pozoruhodných výsledků hlavně v oblasti topologie. V roce 1927 ukončil studium a zůstal na univerzitě. V roce 1939 se stal korespondentem Akademie věd SSSR a v roce 1966 i jejím řádným členem. Sehrál rozhodující úlohu při založení fakulty informatiky na Moskevské univerzitě. V letech 1970 až 1990 působil jako její první děkan. Zemřel v roce 1993 a je pochovaný na Novoděvičím hřbitově. Nejvýznamnějších výsledků dosáhl v oblastech topologie a funkcionální analýzy, dále i v některých oblastech fyziky. Je po něm pojmenovaných více matematických vět a témat. V oblasti topologie je po něm pojmenována Tichonovova věta, která říká, že součin kompaktních topologických prostorů je také kompaktní. Také je po něm pojmenována speciální třída topologických prostorů, tzv. Tichonovovy prostory. V matematické fyzice je autorem vět o jednoznačnosti u rovnice vedení tepla. Studoval také Volterrovy integrální rovnice. Je autorem metody Tichonovovy regularizace. Zabýval se také asymptotickou analýzou.

Aleksandr Andrejevič Samarskij (1)

Ruský matematik.

Andre Agassi (1)

Andre Kirk Agassi je bývalý americký profesionální tenista asyrského původu. Jeho energická hra z něj udělala oblíbence mnoha diváků. Tenisovými fanoušky a hráči je považovaný za jednoho z nejlepších tenistů historie. Dokázal vybojovat prvenství ve všech nejvýznamnějších turnajích: vyhrál všechny čtyři grandslamové turnaje – Wimbledon 1992, US Open 1994, 1999, Australian Open 1995, 2000, 2001, 2003 a French Open 1999. V týmu USA dvakrát vyhrál Davis Cup – 1990, 1992. V roce 1996 získal na Olympiádě v Atlantě zlatou medaili a v roce 1990 vyhrál Turnaj mistrů. Je zatím posledním americkým tenistou, který vyhrál dvouhru na French Open a na Australian Open . Dále vyhrál 17 turnajů nejvyšší kategorie ATP World Tour Masters 1000, a hrál celkem 94 krát ve finále turnajů ATP, a z toho 61 vyhrál. Šestkrát se stal světovou tenisovou jedničkou, a celkem vedl světový tenisový žebříček mužů ve dvouhře 101 týdnů. Je jedním ze sedmi tenistů, kterým se podařilo zvítězit ve všech čtyřech turnajích Grand Slamu. Navíc byl jediným tenistou historie, jenž držel Golden Slam, což je označení pro zisk Grand Slamu a olympijské vítězství ve dvouhře . Jedna ze dvou žen, která Golden Slamu dosáhla, je jeho manželka Steffi Grafová, s níž má dvě děti. S profesionálním tenisem skončil 3. září 2006 po prohře ve 3. kole proti Němci Benjaminu Beckerovi na US Open. V roce 2011 byl uveden do Mezinárodní tenisové síně slávy. Ve své autobiografii Open vydané 27. října 2009 přiznal, že během kariéry užil drogu metamfetamin. Popisuje v ní také drsné podmínky v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho. V roce 2017 začal trénovat tenistu Novaka Djokoviče. Jeho otec Emmanuel Agassi pocházel z Íránu a reprezentoval rodnou zemi v boxu na olympiádě v letech 1948 a 1952. V USA žil od roku 1952 a pracoval jako číšník. S manželkou Betty měl čtyři děti , které vedl značně autoritativními metodami ke s...

Hilde De Clercq (1)

Belgická autorka prací o autismu, píše převážně nizozemsky.

Vladislav Dlesek (1)

Narozen 26.11.1927 v Hřibsku. Prof., Inag., arch., DrSc., publikace z oboru architektury a stavebnictví.

Paul Sutter (1)

Farář.

Aleksandr Nikolajevič Stepanov (1)

Ruský spisovatel.

Pavel Romanovič Barašev (1)

Ruský novinář.

Ludwika Macewicz (1)

Polská autorka knihy o rychlení zeleniny.

Bohuslav Pavlík (1)

Narozen 14.9.1905 v Praze. RNDr., práce v oboru teoretické matematiky a základů fotografování.

Pavel Weigel (1)

Pavel Weigel byl český spisovatel a překladatel z polštiny a ruštiny. Roku 1960 maturoval na Střední průmyslové škole chemické v Brně a poté začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Po jejím ukončení roku 1965 pracoval do roku 1970 jako technolog v Severočeských chemických závodech v Lovosicích, pak do roku 1972 ve Výzkumném ústavu sdělovací techniky v Praze, v letech 1972–1991 na Ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSR, resp. na Ministerstvu životního prostředí ČSR, a v letech 1991–1992 na pražském magistrátu v odboru ochrany prostředí. V letech 1987 až 1990 pracoval též jako redaktor časopisu Ochrana ovzduší. Od roku 1992 byl v invalidním důchodu. Byl předsedou Dozorčí rady DILIA, členem PEN klubu, Obce překladatelů, Obce spisovatelů a Syndikátu novinářů. Publikoval v oboru ochrany životního prostředí a literatury faktu. Je autorem esejů a sbírek poezie. Nejvýznamnější částí jeho díla jsou však překlady z polštiny a ruštiny zejména v oblasti science fiction. Za svou práci obdržel Pavel Wigel řadu ocenění:

Radovan Brychta (1)

Narozen 29. 12. 1928 v Železném Brodě, zemřel 4. 5. 2008 v Jilemnici. Novinář, autor knih o severočeštích hornících.

Aleksej Fedorovič Fedorov (1)

Ruský prozaik.

Gilberte Millour (1)

Francouzská autorka děl pro děti.

Ivan Pavlů (1)

Ivan Pavlů je český archeolog specializující se na neolit, konkrétně pak na kulturu s lineární keramikou a propagaci statistických metod v archeologii . Absolvoval obor archeologie na FF Karlovy university v Praze v letech 1956–1961 prací Organizace neolitické zemědělské společnosti ve světle archeologických pramenů . Disertaci CSc. předložil v roce 1976 s titulem Problematika chronologického třídění nestratifikovaných sídlištních nálezů kultury s lineární keramikou , publikováno 1977: K metodice analýzy sídlišť s lineární keramikou. Památky archeologické LXVIII, 5–55. Disertaci zpracoval v roce 1996, práce vyšla knižně v nakladatelství Carolinum 1997: Pottery Origins , 1997, Praha: Carolinum.181 str. ISBN 80-7184-231-1. V Archeologickém ústavu AV ČR Praha pracuje od roku 1963, vedl výzkumnou základnu v Bylanech u Kutné Hory , prováděl řadu projektů zaměřených na výzkum neolitických sídlišť a jejich analýzu na základě keramiky . Publikoval je samostatně nebo ve spolupráci s dalšími autory. V současnosti pracuje na pracovišti ARÚP v Kutné Hoře. Je spoluautorem série publikací o výzkumu v Bylanech a rediguje sborníky Bylany Varia . Mezi nejvýznamnější výzkumy patří navázání na práci Bohumila Soudského v Bylanech a Miskovicích u Kutné Hory , dále je to archeologický výzkum ve Vochově . Jeho manželkou je archeoložka Irena Pavlů, se kterou má tři dcery.

Aleksander Svijaš (1)

Jaroslav Procházka (1)

Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., významný český chirurg, nositel celé řady domácích i zahraničních vyznamenání a ocenění a autor více než 300 odborných publikací, se narodil 15. 1. 1913 v Kolíně. Ve svém rodném městě studoval gymnázium. Po maturitě v roce 1932 se vydal studovat medicínu. Studia započal na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně, následně však přestoupil na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Zde v roce 1938 promoval. Již v první polovině 50. let operoval MUDr. J. Procházka stenózy plicnice a stenózy mitrálních chlopní, otevřené tepenné dučeje, v roce 1955 pak koarktaci aorty. O dva roky později uzavřel defekt síňového septa na uzavřeném srdci. V červenci 1958 jako druhý československý chirurg po prof. Navrátilovi uskutečnil svoji první operaci v mimotělním oběhu. Následně na otevřeném srdci prováděl celou řadu operací, jako například operace mitrálních stenóz, plastiku mitrální chlopně apod. V roce 1966 uskutečnil první implantaci mitrální a aortální umělé srdeční chlopně v Hradci Králové. Prof. MUDr. Jaroslav Procházka, DrSc., který je právem považován za velikána české chirurgie, zemřel v prosinci 2003 v Hradci Králové.