Všichni Autoři a témata

Peter Pawlowsky (1)

Peter Pawlowsky je rakouský novinář, editor, spisovatel a překladatel.

Franz Joseph Schierse (1)

Německý teolog a spisovatel, zabýval se výkladem bible.

František z Assisi (1)

František z Assisi , zvaný též sv. František Serafinský byl mnich, zakladatel žebravého řádu františkánů a mystik. Je známý vedením jednoduchého a přísně asketického života a jako první, u koho se objevila stigmata . Bazilika nad jeho hrobem v Assisi a nedaleká kaple Porciunkule patří k nejvýznamnějším křesťanským poutním místům. Svatý František se narodil v Assisi, asi 25 km východně od Perugie, dnešního hlavního města stejnojmenné provincie v oblasti Umbria. Františkův otec, Pietro Bernardone, byl bohatý obchodník s látkami. Matka Jana Picaová pocházela z Francie, patrně z Provence. Při křtu dostal jméno Giovanni . Protože od matky uměl francouzsky, dali mu kamarádi přezdívku malý Francouzek . Toto jméno později použil jako své jméno v řádu. Za téměř tisíc let od jeho narození nakupili životopisci pro Františkovu slávu bezpočet historek, které jsou z větší části pouhé legendy. Např. není pravda, že se narodil ve stáji. V mládí se František nijak nevymykal ze společnosti bohatých mladíků, kteří by se dnes označili za zlatou mládež. Stejně jako ostatní miloval truvérské písně a hodlal se stát udatným rytířem. Daleko od pravdy nejsou ani zmínky o jeho bezstarostnosti a marnotratnosti. Aby svou touhu uskutečnil, zúčastnil se František v roce 1201 výpravy proti Perugii. Assisi však bylo poraženo a František strávil celý rok v zajetí, než byl dojednán mír a zajatci propuštěni. V zajetí trpěl vážnou chorobou, která mu také zabránila, aby se v roce 1205 zúčastnil tažení proti císaři Filipu Švábskému. V průběhu vojenského tažení a nemoci měl František četné sny a vidění, ve kterých mu Bůh sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Ježíši Kristu. V mladickém nadšení se rozhodl vykonat pouť do Říma. Tam jej však čekalo obrovské zklamání nad bohatstvím církve a chudobou lidí. Zahodil peníze, vyměnil si oděv s nejbližším žebrákem a žebral u...

Jean Boisselier (1)

Francouzský historik umění, autor prací z oboru.

Bertrand Imbert (1)

Francouzský námořní důstojník, inženýr hydrografie, účastník expedic na Antarktidu, autor knih o dobývání pólů.

Kolma Maier-Puschi (1)

Německý šachový odborník.

Jiří Seger (1)

Publikace z oboru televize.

Peter Lamborn Wilson (1)

Americký filosof, politický myslitel, spisovatel, esejista, básník, autor konceptu TAZ .

Abú Hámid Muhammad Ibn Ahmad <<al->>Ghazzálí (1)

Islámský teolog, mystik a filozof.

Ladislav Kuklík (1)

Věnuje se volné grafice, kresbě a ilustraci. Jeho nejčastěji používanou technikou je kresba tužkou a čárový lept s akvatintou. Studia 1962-66 Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze, obor propagační grafika a ilustrace, profesor Richard Pípal 1968-74 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, obor volná grafika a ilustrace, profesoři Jiří Trnka a Zdeněk Sklenář

Jan Nebeský (3)

Jan Nebeský je český divadelní režisér a pedagog. Hra Ernsta Jandla Z cizoty, kterou uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí v režii Jana Nebeského, získala v roce 2004 cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku. Jan Nebeský vystudoval v letech 1977–1982 obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1983, po absolvování vojenské služby, byl angažován v hradeckém Divadle VÚ. Zde nastudoval Andrejevovu hru Ten, který dostává políčky, Shakespearovo Zkrocení zlé ženy a ve vlastní úpravě uvedl Goldoniho Sluhu dvou pánů. Od roku 1985 působí Nebeský v Praze. Stal se režisérem Divadla S. K. Neumanna, kde nastudoval například Goethovu Stellu v úpravě Jaroslava Vostrého nebo Ibsenovy Přízraky. Po krátkém, ani ne sezónu trvajícím angažmá v Divadle E. F. Buriana přijal v roce 1989 angažmá v pražském Činoherním klubu, kde setrval až do roku 1994 a režíroval např. Ibsenova Johna Gabriela Borkmana, Eurípidova Oresta v úpravě Jaroslava Vostrého či hru Sama Shepparda Pravý západ. V letech 1994–2002 byl režisérem Divadla Komedie, kde nastudoval např. Shakespearova Hamleta, hru Lenky Lagronové Terezka , Tobiášovu Martu či Ibsenova Stavitela Solnesse. Od roku 2002, po rozpuštění souboru Divadla Komedie, je Nebeský ve svobodném povolání a působí ve Studiu Hrdinů, v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí a v dalších pražských scénách . Od roku 2004 je pedagogem režie na Katedře činoherního divadla DAMU.

František Karel Bakule (1)

František Karel Bakule Narození 12.1.1861 Místo narození Sudoměřice u Tábora Úmrtí 27.8.1941 Místo úmrtí Praha Vychodil jen základní školu, pak vystřídal pestrou řadu povolání. Jako autodidakt se naučil hrát na několik hudebních nástrojů . Zprvu se usadil ve svém rodišti jako hostinský a oženil se. Jeho manželka byla v příbuzenském vztahu s rodinou kapelníků a venkovských skladatelů Komzáků. 1887 si nakrátko pronajal hospodu v Bechyni, pak se zkusil uživit jako obchodník. Přestěhoval se do Prahy a zřídil si tam malý obchod. Avšak již 1889 se stal úředníkem Zemské banky a zůstal jím až do svého odchodu do důchodu. Literárně debutoval počátkem 20. století, ve zralém věku čtyřiceti let. Psal úvahy a pojednání vzdělávacího charakteru, zabýval se otázkou, jak docílit mravního zdokonalení a duševní harmonie člověka . Příčiny úpadku mravů spatřoval v dobové krizi erotického a sexuálního života. Svou pozornost zaměřil proto na ženskou otázku a na dějiny lásky . Tato díla a díla o erotice se ve své době setkala s relativně příznivým ohlasem. Prozaické práce, v nichž na milostných příbězích usiloval o beletristické ztvárnění vlastních teoretických úvah týkajících se zásad nového života obrozeného čistotou citů a chápáním jeho pravého smyslu , čtenářsky zapadly. Přispěla k tomu zajisté nevyváženost textu, v němž B. s nepopiratelnými rysy lidového písmáctví usiloval mnohdy úporně o moralistní tendenci a předimenzovával svá díla i filozoficko-eticky. B. působil jako ředitel Etické společnosti; od 1925 byl vydavatelem knižnice Edice ušlechtilé četby. Svému synovi K. H. Hilarovi pomáhal ve vydávání Moderní bibliotéky, po jeho smrti pečoval o uchování jeho umělecké památky mj. založením Hilarovy společnosti a iniciováním inscenace jeho h...

Jan z Wojkovicz (1)

Fráňa Kučera (1)

Fráňa Kučera byl básník, spisovatel žijící na Příbramsku, zabývající se místní hornickou tematikou. Dětství prožil v bídě se svou matkou a třemi sourozenci. Otec zemřel při práci v březohorských dolech. Byl bratrancem malíře a grafika Jaroslava Lukavského. Šel studovat na dvouletou horní školu pro důlní dozorce, kde také sepsal své první literární pokusy. Tyto první básně poté vyšly v příbramském týdeníku Naše Obrana. Po úspěšném absolvování školy začal pracovat na Březových Horách v dole Anna coby štajgr. 2. února 1928 se oženil s Annou Baierovou, se kterou měl syna Ilju. V tomto období se stal významnou postavou příbramského kulturního života. Pořádal ochotnická představení a organizoval místní literární kroužek, který se scházel pravidelně v Pražské kavárně v Pražské ulici. V roce 1928 založil edici Drůza. Zemřel 29. dubna 1929 na tuberkulózu.

Jean-Paul Crespelle (1)

Francouzský historik umění a novinář, publikace z oboru.

Henri Stierlin (1)

Švýcarský historik umění, fotograf a novinář narozený v Egyptě. Specialista na starověkou a islámskou architekturu a kulturu.

Arthur Lee Humphreys (1)

Autor souboru historických map a související bibliografické příručky, publikace z oblasti knihovnictví, bibliografie, historie Anglie a genealogie.

Pavel Gaudore (1)

Narozen 1945. Autor publikací pro děti.

Pavla Obrazová (1)

Autorka knihy o sv. Václavovi.

Hulbert Footner (1)

William Hulbert Footner se narodil v Hamiltonu, v Kanadě, a emigroval do New Yorku, když mu bylo devatenáct. Chtěl být hercem a jeho první literární prácí proto byla divadelní hra, v níž si napsal jednu vedlejší roli pro sebe. Po několika rolích, mnoho zamítnutích, a několika negativních kritických článcích v tisku, se rozhodl stát se novinářem a spisovatel. Pracoval v Morning Albertan, kde se během roku vypracoval ze sloupkaře na pravidelného autora povídek. Rozhodne se osamostatnit a jeho články a povídky se objevují v rozličných tiskovinách po celé Americe. V roce 1905 podnikl výzkumnou výpravu do divočiny v Albertě a prozkoumal horní tok řeky Peace River. Po návratu roku 1909 se rozhodl prozkoumat ještě řeku Hay River na severozápadu, a spolu se svým společníkem celé území sjeli na lodi. Ze svých cest zasílal novinám v KAnadě i New Yorku zprávy, které mu zajistili značnou popularitu. Na základě svých zážitků napsal Footner řadu dobrodružných cestovatelských knih, včetně knihy The Huntress, kterou Hollywoodské studio upravilo do úspěšného filmu. Počátkem dvacátých let začal F. psát detektivní příběhy a získal mnoho čtenářů po celém světě. His most startling innovation at that early date was to make his investigator a woman: Madame Storey, Private Investigator is available as an ebook from eBookMall. Jeho nejoblíbenější románovou postavou byla Madame Storey – soukromý detektiv.

Zdena Fousová (1)

Narozena 1942. Zahradnice, pedagožka, publikuje v oboru.

Pascal Tanguy (1)

Spoluautor knihy o horolezectví.

Pascal Sombardier (1)

Horolezec a dobrodruh. Autor knih o lezení a horách. Například Dolomity - Z více než stovky dolomitských ferrat vybral autor Pascal Sombardier téměř padesát tras pro jejich estetickou, sportovní nebo historickou hodnotu a seřadil je podle náročnosti od vyloženě turistických ...

Emilie Pleslová-Štiková (1)

Narozena 30.7.1930 v Plzni. Archeoložka, publikace z oboru.

E. Krausová (1)

Josef Čech (1)

Překladatel z a do němčiny.

Robert Beholz (1)

Pravé jméno Hans Holz. Narozen 26.12.1902 v Quedlinburgu, Německo. Autor westernů a knih o indiánech. Zemřel v říjnu 1970 ve Forest Hills, Queens County, NY, USA.

Jiří Muk (1)

Narozen 16.5.1940 v Praze. Docent katedry teorie a navrhování stavebních konstrukcí na fakultě Architektury ČVUT. Práce z oboru teoretické a stavební mechaniky, pružnosti a pevnosti, stavebních konstrukcí, statiky a výpočetní techniky.

Miloš Kadlec (1)

Narozen 22. 6. 1960 v Turnově. PhDr., historik umění a památkář, publikace z oboru.

Adam Hollanek (1)

Publicista, novinář, spisovatel. Jako autor SF debutoval antiutopií Katastrofa na Słońcu Antarktydy , dobrodružným příběhem o velkorysém technickém projektu – roztavení antarktických ledovců. Do vydání další H. SF knihy uplynula dlouhá doba, kterou vyplnil řadou knih popularizujících úspěchy vědy a techniky a také detektivkou s fantastickými prvky Zbrodnia wiełkiego czlowieka . Od pol. 70. let vydal sbírky povídek Muzyka dła was, chlopcy a Ukochany z Księżyca . V románu Jeszcze trochę pożyć se zabývá otázkou nesmrtelnosti. Od r. 1982 do r. 1990 byl šéfredaktorem časopisu Fantastyka, působí v různých mezinárodních organizacích SF. Výb. bibl.: Olśnienie , Kochać bez skóry .

Ian C Esslemont (1)

Kanadský spisovatel.

Magda Gregorová (3)

Magda Gregorová, ešte ako Wiltscheková, začínala ako baletka, dokonca sólistka v Slovenskom národnom divadle. Jej sľubnú kariéru však zakrátko prekazili rasové zákony. Mala však šťastie v nešťastí – pri Hlavnej pošte začala stretávať ďalšieho prepusteného, ktorému ani krstný list nepomohol – svojho budúceho manžela Martina Gregora, predtým Guttmanna.

Simona Bartolena (1)

Italská historička umění.

Arnošt Dvořák (1)

Arnošt Dvořák byl český dramatik, divadelní režisér a překladatel. Proslul především jako autor her s historickou tematikou . Narodil se v rodině hořovického učitele na měšťanské škole Jana Dvořáka a jeho manželky Františky, rozené Mansfeldové. Po dětství v Hořovicích vystudoval gymnázium, nejprve v Příbrami; studium ukončil v Písku, kde maturoval roku 1899. Navázal studiem lékařské fakulty české university Karlo-Ferdinandovy a po úspěšném ukončení se stal vojenským lékařem. Cestoval do zahraničí, několikrát pobýval na Krymu jako host Karla Kramáře a jeho manželky Naděždy Nikolajevny. Jako válečný lékař působil za 1. světové války na různých frontách a získal vyznamenání "za statečnost před nepřítelem". Po skončení války pracoval nadále jako vojenský lékař, současně se věnoval literární tvorbě. Život Arnošta Dvořáka poznamenala tzv. "odvodová aféra". Ta započala v roce 1930, kdy byl Dvořák obviněn z úplatkářství - za úplatky měl zařizovat osvobození od vojenské prezenční služby. Byl dokonce zatčen a pravicový tisk proti němu vedl kampaň. Vina ale nebyla prokázána, zproštěn všech obvinění byl až v dubnu 1931. Krátce před smrtí, v červenci 1933, byl povýšen na plukovníka, jako doklad jeho neviny pro veřejnost. Byl označován za průkopníka tzv. davového dramatu, kde hlavní roli hrají zástupy, nikoli individuální hrdinové. Přispíval do různých deníků a časopisů, v letech 1920–1921 byl kulturním redaktorem Rudého práva. Spolu s Františkem Zavřelem založil divadelní revue Scéna, v letech 1929–1930 spoluredigoval měsíčník Nová scéna. Svou divadelní hru Mrvá a Balada o ženě vražednici přepracoval na rozhlasový triptych Marja vražednice. Byl uveden posmrtně v rozhlase v roce 1938. V roce 1968 nastudoval hru Král Václav IV. režisér Petr Adler s Jiřím Adamírou v titulní roli. Arnošt Dvořák překládal z polštiny (Stanislav Przybyszewski: ...

Milan Hlavsa (1)

Milan „Mejla“ Hlavsa byl český hudebník – baskytarista a zpěvák, spoluzakladatel skupiny The Plastic People of the Universe. Hrál i s dalšími skupinami, např. DG 307, Půlnoc, Garáž, Fiction. Milan Hlavsa vyrůstal na pražském Břevnově. V mládí založil se svými kamarády několik nevýznamných kapel, které neměly dlouhého trvání. Na baskytaru začal hrát při založení své první kapely, a to proto, že byl z kytaristů nejhorší. V 60. letech byl Hlavsa krátce hospitalizován v psychiatrické léčebně, poté, co se demonstrativně podřezal; tato příhoda mu později umožnila vyhnout se základní vojenské službě. Koncem 60. let se seznámil s psychedelickým rockem, především s hudbou skupiny Velvet Underground. Poté, co se v roce 1968 rozpadla jedna z jeho kapel, rozhodl se spolu se svým bývalým spolužákem, kytaristou Jiřím Števichem, založit novou skupinu, která by hrála psychedelický rock s ohni na jevišti. Skupinu nakonec založili v září 1968. Členy byli též zpěvák a klarinetista Michal Jernek a bubeník Josef Brabec. Skupina dostala název The Plastic People of the Universe, a Hlavsa v ní působil jako skladatel hudby, zpěvák a baskytarista. Skupina hrála ze začátku písně zahraničních kapel , později začala hrát i vlastní tvorbu. K naprosté většině písní napsal hudbu Hlavsa, texty pocházely nejčastěji z pera básníka a filozofa Egona Bondyho, který pocházel z beatnické generace a je jedním z nejznámějších československých tvůrců tohoto hnutí. Později se jako textaři prosadili také Vratislav Brabenec a Ivan Martin Jirous. Kapela se v 70. letech odmítla podrobit požadavkům představitelů moci na úpravu repertoáru a zkrácení vlasů, čímž se čím dál více dostávala s vládnoucím režimem do konfliktu. V roce 1973 založil spolu s básníkem a prozaikem Pavlem Zajíčkem experimentální hudební skupinu DG 307. Po několika letech ji ale opustil, aby se mohl koncentrovat pouze na Plast...

Milan Pišl (1)

Prof. RNDr. Milan Pišl, CSc. je český vysokoškolský učitel, profesor matematiky na elektrotechnické fakultě. Zdroj: aleph.nkp.cz

Josef Cyvín (1)

Zemř. 1966. Lékař, též práce o skautské zdravovědě..

Howard L Bingham (1)

Americký fotožurnalista.

Max Wallace (1)

Australský publicista.

Li Po (1)

Li Po nebo též Li Paj patří mezi nejvýznamnější čínské básníky období Tchang. V Japonsku je znám také jako Ri Haku. Už za svého života získal značnou proslulost a byl prohlášen „nesmrtelným“. Je nazýván „nebešťan“ a „básník nadpozemského talentu“ Li Po používal zdvořilostní jméno Tchaj-paj a umělecký pseudonym Čching-lien ťü-š’ . Kvůli jeho volnému způsobu života a častému putování se o něm dochovalo jen málo přesných informací. Jejich zdrojem jsou dvě předmluvy od jeho současníků k vydání jeho básní a dopisy, které Li Po psal svým přátelům a příbuzným. Mnohé události ze svého života a putování zachytil sám Li Po ve svých básních. Narodil se roku 701 v Sujabu, dnešním Tokmaku na západních hranicích Číny, kde jeho rodina žila ve vyhnanství. O jeho rodině se ví jen velmi málo, sám Li Po se pokládal za potomka císařské dynastie Tchang. Začátkem osmého století se rodina rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť.V pěti letech znal základy psaní a uměl číst. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně a byl zručným kaligrafem. Od patnácti let šermoval. Chtěl se stát úředníkem u císařského dvora, ale podmínkou bylo získání oficiálního vzdělání. Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min a pod vedením Mistra Východního Srázu se tu několik let věnoval studiu taoismu a cvičení bojových umění. Z tohoto období se dochovalo mnoho básní taoistického ladění. V roce 724 zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, potom se nalodil na člun a po proudu řeky Jang-c’-ťiang podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Brilantním stylem a ne...

Ota Špaček (1)

Autor vodácké publikace.

Vladislav Mrzena (1)

Narozen 27.10.1946 v Praze. Ortoped, publikace z oboru.

Stanislav Lankaš (1)

Henri Bremond (1)

Narozen 31.7.1865 v Aix-en-Provence, zemřel r. 1933 v Orthez. Esejista, kritik, literární historik.

Aleš Launer (1)

Narozen 2. 2. 1963 v Brně. Mgr., filolog, anglista, pedagog.

Bernhard Iglhaut (1)

Německý jazykovědec, germanista.,

Jiří Tyller (1)

Narozen 21.4.1945 v Kostelci nad Orlicí. Výtvarník, ilustrátor, režisér, autor reklamních a animovaných spotů.

Method Nečas (1)

Narozen 29.6.1878 v Petrovicích, zemřel 29.11.1948 v Brně. Středoškolský profesor, romanopisec.

Jožka Vaňhara (1)

Narozen 18.1.1900 v Holešově. Důstojník československého letectva, beletrista.

Paschal Grousset (1)

André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.

Karel Čupr (1)

Významný matematik. Většinu života působil v Brně.

Karl Borda (1)

Marie Hübner (1)

Marie Hübner-Posselt byla německá spisovatelka, básnířka píšící i německým dialektem. Rodiče: Johann Posselt, malíř porcelánu a Klara Posselt-Hemrich. Sourozenci: Heinrich Posselt , Amalia Posselt a Anna Posselt . 13. února 1886 se provdala za Antona Hübnera . Měli spolu sedm dětí, ale jen tři se dožili dospělého věku: Marta Hübner, Elisabeth Hübner a Heinrich Hübner . Marie Hübner-Posselt byla výraznou osobností kulturního života v Jablonci nad Nisou. Stala se vzorem emancipované ženy. Byla dokonce jedno volební období zastupitelkou v Jablonci . Marie byla aktivní ve spolku Hausfrauenverein, v Bund der Deutschen a v dalších. Psala básně a povídky ve spisovném jazyce i v nářečí . Její divadelní hry nevyšly knižně a některé básně vyšly pouze v časopisech a novinách. Přispívala mj. do časopisů Gablonzer Tagblatt a Vokwehr, Bydlela v Jablonci nad Nisou na Podhorské ulici.

Merritt Parmelee Allen (1)

Britský spisovatel.

Petr Hejtmánek (1)

Elektro ing., cestovatel, horolezec, fotograf, publikuje zejména o Africe a Českém ráji.

A. Jäger (1)

Josef Dostál (1)

Narozen 20.12.1903 v Praze, zemřel 10.5.1999 v Praze. RNDr., profesor systematické botaniky, literatura z oboru.

Kurt Diemberger (1)

Kurt Diemberger je rakouský horolezec. Jde o jednoho ze dvou horolezců , kteří mají na kontě dva prvovýstupy na osmitisícovky. Celkem za svou kariéru vystoupil na šest osmitisícovek. Stal se také filmařem – filmoval na K2, Mount Everestu nebo Nanga Parbatu. Diemberger vystudoval univerzitu ve Vídni. V roce 1957 uskutečnil s Hermannem Buhlem prvovýstup na Broad Peak a o tři roky později vystoupil jako první se skupinou pěti dalších horolezců na Dhaulágirí. V roce 1957 byl rovněž jediným svědkem smrtelné nehody Hermanna Buhla na Čogolise. V roce 1986 dokázal ve věku 54 let vystoupit na K2 a spolu s Rakušanem Willim Bauerem se vrátit do základního tábora, ale jeho spolulezkyně Julie Tullis a čtyři další horolezci při sestupu zahynuli. V předchozích týdnech přitom na K2 zahynulo osm horolezců, a za rok si tak hora vyžádala 13 obětí. Dne 4. srpna na konci dne dosáhli Diemberger a Tullis vrcholu K2. Záhy po zahájení sestupu však Tullis postihl pád a strhla s sebou Diembergera. Podařilo se jim však zachytit a nezraněni přečkali noc v bivaku ve výšce přes 8000 m. Následující den sestoupili do tábora 4 ve výšce kolem 8000 m, kde je zastihla bouře, kvůli níž byli nuceni opustit svůj nespolehlivý stan a rozdělit se do dvou stanů, v nichž přebývalo dalších pět horolezců. Bouře trvala několik dní, během kterých jim došly zásoby jídla i plynu na rozehřívání sněhu. V noci z 6. na 7. srpna zemřela Julie Tullis, pravděpodobně na vysokohorský otok plic nebo mozku. Sněžit přestalo 10. srpna a navzdory vyčerpání a neustávajícímu větru a mrazu pokračovala trojice Diemberger, Bauer a Polka Dobroslawa Miodowicz-Wolf v sestupu, zatímco Rakušané Alfred Imitzer a Hannes Wieser se zhroutili po několika stech metrech sestupu a Brit Alan Rouse se nacházel v agonii. Večer 10. srpna se Diemberger a Bauer dostali s omrzlinami do tábora 2 a posléze do základního tábora, Wolf zahynula v průběhu sestupu a její tělo bylo nalezeno o ro...

Steve Davey (1)

Britský spisovatel a fotograf.

Michael Moran (1)

Australský cestovatel a etnograf.