Výpis všech autorů

Štelbaská Zuzana

Jana Zachová

PhDr. Jana Zachová, CSc. Pracovnice medievistických studií . Její odborné zaměření jsou edice středověkých pramenů diplomatických i literárních; historická sémantika. Je autorkou několika učebnic latiny pro posluchače historických oborů.

Pavlo Zahrebel'nyj

Autor se narodil v rodině poltavského rolníka. Jeho literární práce začaly vycházet od roku 1949. Napsal řadu povídek, novel a filmových scénářů, ale s největším ohlasem se setkaly jeho historické romány.

Oldřich Zemek

Legionářský spisovatel. Narozen 30. 7. 1893 v obci Tupesy, debutoval roku 1913. Zajat u Baligrodu v roce 1915, vstoupil do čs. legií, v nichž působil v 5.stř.pl. do 17. dubna 1919. Autor více než 30 knih.

Miloš Zavadil

Učebnice angličtiny, překlad z angličtiny.

Karel Vladislav Zap

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Josef Žemlička

Josef Žemlička je český historik, profesor a doktor filozofie. Absolvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity obor archivnictví, titul doktora filozofie získal v roce 1971, habilitoval se v roce 1998. Roku 2002 byl jmenován profesorem pro obor české dějiny. Na počátku své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřoval na problematiku osídlení a kolonizace ve středověku, od konce sedmdesátých let 20. století rozšiřoval svůj zájem na další oblasti dějin 13. století, především na problematiku vzniku středověkých měst, počátky a rozmach pozemkové šlechty, politickou a společenskou strukturu českého státu za posledních Přemyslovců. Je členem předsednictva Commission internationale pour l'histoire des villes a členem Komise pro historickou geografii při Historickém ústavu Akademie věd ČR. Od roku 1970 působí v Historickém ústavu AV ČR, kde zastával funkci vedoucího oddělení dějin středověku. Od roku 1991 pracuje současně na FF UK v semináři českých středověkých dějin, který do r. 2010 vedl, a od roku 2003 v Centru medievistických studií. V roce 2010 se stal ředitelem Ústavu českých dějin FF UK . Tuto pozici zastával do roku 2013, v letech 2013-2016 pak byl zátupcem ředitele tamtéž, od roku 2016 vede Seminář starších dějin ÚČD. Žemlička je autorem řady monografií, odborných statí a jednoho historického románu.

Josef Žemla

Narozen 5. 5. 1884 v Byšicích u Mělníka, zemřel 19. 2. 1954 v Novém Městě nad Metují. Učitel, básník, povídkář, autor pohádek a loutkových her pro děti, autor kulturně-historických publikací, překladatel z angličtiny a němčiny, hudební skladatel.

Jiří Zapletal

Narozen 2.4.1929 v Holešově, zemřel 6.2. 2011. Herec, režisér, scénárista a manažer.

Jan Žižka z Trocnova

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny, a autora či prvního uživatele defenzivní bojové techniky, tzv. vozové hradby. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek v několika náhodou zachovalých listinách. Proto se ani odborníci nemohou shodnout, a v biografických pracích, věnovaných táborskému hejtmanovi, zastávají často i vzájemně protichůdné názory. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice, a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem Václavem IV. omilostněn, a poté vstoupil do služeb polského panovníka Vladislava II. Jagella. Pod vedením Jana Sokola z Lamberka se účastnil tažení proti řádu německých rytířů, avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v bitvě u Grunwaldu. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v Praze, kde se patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa. V létě r. 1419 byl Žižka jedním z čelných účastníků první pražské defenestrace, avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou, kvůli níž metropoli opustil, a odcestoval do Plzně. Poblíž tohoto města dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nicméně nucen město přenechat nepříteli, a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, patrně mu náležel post vojenského velitele. Již na jedno oko slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka, a s největší pravděpodobností zcela oslepl . Ani toto postižení mu však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpr...

Gabriela Zapolska

Gabriela Zapolska , rodu Korwin, vlastním jménem Maria Gabriela Korwin-Piotrowska, primo voto Śnieżko-Błocka, secundo voto Janowska, byla polská dramatička, spisovatelka a publicistka. Představitelka polského naturalismu. Psala komedie, satiry, dramata a romány. Narodila se ve vsi Podhajce ve Volyni ve statkářské rodině . Vzdělání nabývala doma a krátce v ústavu Sacré Coeur a také v soukromém Institutu Výchovně-Naučném ve Lvově. V roce 1876 se provdala za poručíka carské gardy, mladého statkáře ze Žmudě Konstanta Śnieżko-Błockého, rodu Leliwa, zakrátko však od manžela odešla . V roce 1882, po neshodě s rodinou a mužem, odešla k divadlu, hrála v Krakově, Lvově, Poznani a v různých kočovných spolcích. Pociťovala nechuť a později přímo nevraživost k mužům, ve kterých vždy viděla pouze strůjce všech neštěstí, která mohou ženu v životě potkat. Horlivě toužila zůstat herečkou a dostala se tak do různých kočovných amatérských spolků tehdejší Haliče, Kongresovky a také velkovévodství Poznaňského. Od roku 1879 se již herectví věnovala profesionálně, ale považovala se za umělecky nedoceněnou a byla v neustálém konfliktu s divadelním prostředím. V roce 1889 vycestovala do Paříže, aby si zlepšila své divadelní schopnosti a dosáhla většího uznání. Žila zde pět let a účinkovala ve slavných divadlech Théâtre Libre, A. Antoine'a a později v moderním Théâtre de l'Œuvre. Úspěchů však nedosáhla. Po návratu do vlasti se bezúspěšně snažila dostat se do varšavských divadel. Ještě jednou působila v kočovných divadlech, aby konečně dostala angažmá v Divadlo Juliusze Słowackého v Krakově, který řídil Tadeusz Pawlikowski, v němž si vydobyla úspěchy, ale stala se zároveň obětí ostré divadelní kritiky. Jako spisovatelka debutovala v roce 1883 pod pseudonymem Gabriela Zapolska...

František Zavřel

František Zavřel se narodil 1. listopadu 1885 v Trhové Kamenici, studoval na gymnáziu v Chrudimi a poté práva na PF UK v Praze. Od roku 1909 byl soudním koncipientem v Praze a v Chrudimi; v letech 1918–1931 byl úředníkem Ministerstva obchodu. Po svém prvním penzionování v roce 1931 si udělal advokátské zkoušky a několik let byl advokátem. Psal jak prózu, básně a dramata. Napsal více jak třicet divadelních her, z nichž většina byla uvedena na pražských divadelních scénách a komedie Dědečkem proti své vůli a Panna byly dokonce i zfilmovány. Jeho dílo bylo dokonce několikrát předmětem státní cenzury a kritiky poslanců v interpelacích . Následkem této aféry byl v roce 1931 předčasné penzionování. Byl žákem Maxe Reinhardta a blízkým spolupracovníkem Georga Fuchse. Ovlivnil i vývoj českého divadla prvními expresionistickými režiemi kterou ukončil inscenační stylu K. H. Hilara. Jeho expresionismus byl inspirován předčasnou smrtí femme fatale Milady Pakůrové a konfrontací této smrti s Bohem a křesťanstvím. František Zavřel mířil umělecky i kariérně vždy vysoko, psal sebechvalné dopisy ministrům a sám sebe považoval za nadčlověka v Nietzscheho pojetí tohoto slova, který je svým závistivým a podprůměrným okolím po celý život šikanován, a to umělecky i politicky. Veřejně odsuzoval směřování 1. republiky a spisovatele spojené se státní mocí, což se mu následně vracelo v kritikách jeho děl . Protektorát V roce 1941 byl na vlastní žádost Emanuelem Moravcem reaktivován, tj. opět povolán do služby na úřednické místo Ministerstva lidové osvěty, kam ale ani jednou nepřišel a po celou dobu až do roku 1944, kdy byl podruhé penzionován za obecně urážlivý a současně sebepochvalný dopis Emanueli Moravcovi napsaný pod pseudonyme...

Bohumil Ždichynec

Bohumil Ždichynec je český lékař, vědecký pracovník, spisovatel a básník, autor populárních i vědeckých prací z lékařského oboru a přírodních věd, literatury faktu a básnických sbírek. Po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a postgraduální specializaci se stal odborným internistou a sekundárním lékařem, později primářem v nemocnicích v Jihočeském a Východočeském kraji. V klinické praxi se zabýval hlavně problematikou civilizačních chorob. Pracoval ve výboru České gerontologické společnosti. Jako vědecký pracovník působil na klinickém pracovišti Výzkumného ústavu balneologického v Karlových Varech, kde publikoval výzkumné práce zabývající se transportem minerálů střevní stěnou, působením střevní mikroflóry a účinkem lokálních gastrointestinálních hormonů a střevních endorfinů. V následující etapě se zabýval speciální problematikou rehabilitace cévních mozkových příhod, stal se primářem a ředitelem Ústavu pro cévní choroby mozkové v Chotěboři, dal impulz ke konstituování celostátního Sdružení pro rehabilitaci osob po cévní mozkové příhodě a ze začátku se podílel na jeho činnosti. Později spoluzaložil v Praze klinicko-laboratorní institut Bioregena s první servisní dopravní laboratorní službou pro privátní lékaře v Praze a okolí a byl jeho lékařským ředitelem. Nyní pracje jako odborný internista lékařského centra Polikliniky I. P. Pavlova v Praze. S manželkou Jitkou, ženskou lékařkou, žije v Praze. Publikoval přes 300 vědeckých a odborných prací, mimo jiné i v zahraničí , a některé z nich byly oceněny prestižními cenami – např. cenou České fyziatrické společnosti roku 1971 nebo cenou České rehabilitační společnosti roku 1991 a dalšími. Věnuje se i popularizaci vědy, a v tomto oboru napsal přes třicet knih. Vedle lékařské praxe je i spisovatelem a básníkem, členem Obce spisovatelů, autorem řady básnických sbírek. Publikuje také články. eseje, básně a povídky v novinác...

Stefan Žeromski

Stefan Żeromski byl polský spisovatel a dramatik patřící do uměleckého hnutí Mladé Polsko. Často bývá nazýván "synem polské literatury" nebo "svědomím národa". Psal také pod literárními pseudonymy: Maurycy Zych, Józef Katerla a Stefan Iksmoreż. Stefan Żeromski se narodil ve zchudlé šlechtické rodině. Jeho otec Wincent nemohl jít při tzv. lednovém povstání bojovat, kvůli nemoci jeho ženy, zato vojáky materiálně podporoval v jejich boji proti ruské nadvládě. Żeromski navštěvoval školu v Kielcích, přestože bydlel ve Strawczynu. V roce 1874 studoval na kielském gymnáziu obor literatura. Matka mu zemřela v roce 1879 a otec v roce 1883. Roku 1886 onemocněl tuberkulózou. Kvůli tomuto onemocnění a kvůli finančním těžkostem studium na gymnáziu ukončil předčasně v roce 1886, aniž získal maturitu. V té době se setkal se socialistickými myšlenkami a účastnil se i agitační činnosti mezi dělníky. Živil se jako soukromý učitel. V roce 1892 pobýval Żeromski krátce v Curychu, Vídni, Praze i Krakově. V témže roce se Żeromski oženil. Odjel se ženou i jejími dcerami z prvního manželství do Švýcarska, kde pracoval jako knihovník v polském muzeu v Rapperswil. Tam napsal svůj román Syzyfowe prace. Ve Švýcarsku se setkal mimo jiné s Gabrielem Narutowiczem a Edwardem Abramowskim. Roku 1897 se Żeromski vrátil do Polska, kde až do roku 1904 pracoval také jako knihovník v Bibliotece Ordynacji Zamojskiej. V roce 1899 se mu narodil syn Adam. V roce 1904 se Żeromski přestěhoval do Zakopaneho a věnoval se pouze literatuře. Od roku 1905 se Żeromski angažoval v různých socialistických organizacích a inicioval vzdělávací kursy pro dělnickou mládež. V roce 1909 odjel s rodinou do Paříže, kde strávil tři roky. V roce 1913 si vzal za ženu malířku Annu Zawadzkou, se kterou měl dceru Moniku. Po vypuknutí první světové války se Żeromski přihlásil do polských legií, ale do bojů neza...

Rudolf Zukal

Rudolf Zukal se narodil 24. 5. 1926. Začínal jako řadový akvarista. Za své praxe choval, rozmnožil a odchoval množství do té doby problematických ryb. S jeho jménem se akvaristé poprvé veřejně setkali r. 1954, kdy se stal jednatelem akvarijního kroužku Cyperus v Brně. Již o rok později vznikla za pomoci členů kroužku akvarijní prodejna v Minoritské ulici, která se za vedení Rudy Zukala třikrát rozšiřovala a ve své době patřila mezi nejvyhledávanější v celé republice. Vynikala nejen bohatostí sortimentu akvarijních ryb a rostlin, ale také čistotou nádrží a především schopností jejího vedoucího kdykoliv poradit. Prodejna původně patřila Parku kultury a oddechu, od r. 1960 ji ale převzala Zoologická zahrada v Brně a tak se R. Zukalovi naskytla možnost odborné práce.

Petr Žídek

Petr Zídek je český historik a novinář. Vystudoval historii na Filozofické fakultě UK v Praze, kde také absolvoval postgraduální studium a v roce 2004 obhájil disertační práci na téma Československo a francouzská Afrika 1954–1965. Pracoval v Českém deníku, Denním Telegrafu a týdeníku Respekt. Od června 2001 působí jako redaktor sobotní přílohy Lidových novin Orientace, kam přispívá především recenzemi historických knih. Autor pravidelného středečního sloupku Lidových novin "Archiv", který se věnuje současným i minulým politickým, společenským i kulturním problémům. Profesně se zaměřuje především na dějiny Československa, mezinárodní vztahy a historii Afriky.

Pavel Zátka

Narozen 1944. Nakladatelský redaktor, autor a editor historické literatury pro mládež.

Markus Zusak

Markus Frank Zusak je australský spisovatel. Mezi jeho nejznámější díla patří Zlodějka knih a Posel - obě knihy se staly mezinárodními bestsellery. Za svůj přínos v oblasti literatury pro mládež obdržel Zusak v roce 2014 cenu Margaret Edwardsové. Zusak se narodil v australském Sydney. Jeho rodiče tam emigrovali na konci padesátých let - matka Lisa pochází z Německa a otec Helmut z Rakouska. Zusak má dvě sestry a jednoho bratra, ze sourozenců je nejmladší. Na University of New South Wales vystudoval anglický jazyk a dějepis. Zusak napsal pět knih. První tři, Roky pod psa, Smečka rváčů a Když psi pláčou vycházely v letech 1999 až 2001 a byly přeloženy do cizích jazyků včetně češtiny. Všechny získaly řadu ocenění. Roky pod psa se Zusak snažil vydat celých 7 let. Posel, jenž se na trh dostal v roce 2002, získal od CBC cenu za knihu roku 2003, a premiér Nového Jižního Walesu mu dokonce udělil cenu Ethel Turnerové. Kniha se také dostala do užšího výběru při udílení prestižní Printzovy ceny. Zlodějka knih vyšla v roce 2005 a byla přeložena do více než 30 jazyků. Kromě mnoha cen, které vyhrála v Austrálii i ve světě, se kniha dlouho držela na prvním místě žebříčku Amazon.com a na seznamu bestsellerů New York Times; stala se také bestsellerem v Brazílii, v Irsku a na Tchaj-wanu. Mezi prvními 5 nejprodávanějšími knihami se umístila ve Velké Británii, ve Španělsku, v Izraeli a v Jižní Koreji, a plánují se i další překlady. V roce 2018 vyšel Zusakův román Clayův most. Zlodějka knih byla v roce 2013 zfilmována . V roce 2014 získal Zusak od Americké asociace knihoven cenu Margaret Edwardsové. Tato cena je udělována za konkrétní knihu, která představuje zásadní přínos v oblasti literatury pro mládež. V roce 2006 Zusak obdržel cenu mladého australského romanopisce roku, kterou každoročně uděluje deník Sydney Morning Herald. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Markus Zusak na anglické Wikipedii....

Ľudo Zúbek

autor historických životopisných próz, literatúry faktu a rozhlasových hier, publicista, prekladateľ PS: Pri svojej tvorbe používal pseudonymy: Vladimír Malina; Ľ. Z.; M. V.; V. H.; Z.; zk * 12.07.1907 Malacky † 23.06.1969 Bratislava Vzdelanie: 1913 - 1918 ľudová škola, Malacky 1918 - 1921 meštianska škola, Malacky 1921 - 1925 obchodná akadémia, Bratislava Životopis: Ľudo Zúbek pochádzal z murárskej rodiny. Prvú literárnu prácu uverejnil po skončení štúdií. Črtami, fejtónmi, poviedkami, novelami a reportážami prispieval do Slovenských pohľadov, Elánu, Národných novín a pod. Pod pseudonymom Vladimír Malina uverejňoval recenzie a kritiky o nových prozaických knihách, ale najmä o rozhlasových reláciách a programoch a o divadelných hrách. Počas pôsobenia v rozhlase písal prednášky, fejtóny, reportáže, cestopisné causerie a pásma, poviedky, rozhlasové scénky a hry. Teoreticko-kritickou činnosťou sa pričinil o rozvoj slovenskej rozhlasovej hry pre dospelých. Prejavil zmysel pre vyjadrenie historických udalostí a charakteristiku doby. Krátkymi prózami a informatívnymi staťami o literatúre prispieval do dennej tlače. Jeho skutočný prínos spočíva v orientácii na žáner historického románu a na žáner umelecko-náučnej prózy s kultúrnohistorickým zameraním. Jeho historické romány boli preložené do češtiny, ruštiny, poľštiny, nemčiny a maďarčiny. Prekladal najmä prózu a literatúru faktu z češtiny a maďarčiny . Pôsobenie: 1925 - 1931 bankový úradník, Bratislava, Malacky, Skalica, Zohor, Hlohovec, Piešťany 1932 - 1946 tajomník literárneho oddelenia, potom dramaturg, vedúci slovesného programu, šéfredaktor časopisu Slovenský rozhlas , Slovenský rozhlas, Bratislava 1946 - 1947 vedúci propagačného a publikačného odboru Povereníctva informácií 1947 - 1956 vedúci redaktor vo vydavateľstve Tatran Od 1957 spisovateľ z povolania Ocenenia: 1967 titul Zaslúžilý umelec 1966 Cena ...

Jaroslav Zlámal

Narozen 26.1.1947 v Prostějově. Ing., ekonom, práce z oboru finanční nástroje a účetnictví pro různé obory.

David Zábranský

David Zábranský je český spisovatel, dramatik, právník a novinář. V roce 2007 byl oceněn Magnesii Literou v kategorii objev roku. Žije v Praze. Vystudoval mediální studia a právo na Univerzitě Karlově v Praze. Právu se až donedávna věnoval, a to většinou v nevládním sektoru, když mj. pracoval v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva, v Organizaci pro pomoc uprchlíkům nebo v Lize lidských práv. Jeho první kniha Slabost pro každou jinou pláž, za kterou byl oceněn Magnesii Literou, vyšla v roce 2006. V roce 2016 napsal předlohu k divadelní hře Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny, která měla premiéru v pražském Studiu Hrdinů. Jeho autorské články se objevují v českých médiích, jako je magazín Reportér, Mladá fronta, Parlamentních listech dříve publikoval také v české verzi online magazínu VICE. Zábranský je andělem Orchestru Berg. Mezi lety 2015 a 2017 byl šéfredaktorem portálu CzechLit, který slouží k propagaci české literatury v zahraničí. Jeho texty byly publikovány ve španělštině, němčině, maďarštině a dalších jazycích. Zábranský na otázku proč píše, odpověděl Českému rozhlasu: „Protože jsem zatím nenašel nic, co by mě uspokojovalo víc. Ta chvíle, kdy něco vznikne, je znovuzázračná, stejně jako je každé narození dítěte zázrak, přestože planeta je přelidněná. Člověk se prostě nesmí vyděsit, když přijde do knihkupectví a tam uvidí regály plné knih. Ty plné regály v nejmenším nedegradují proces tvorby a její výsledek. Já jinak vším rychle pohrdnu, holt jedináček. Kdybych dostal bavoráka, tak mě baví den. S psaním je to jiné.“ Autorův debut Slabost pro každou jinou pláž získal cenu Magnesia Litera v kategorii Objev roku. Kniha Edita Farkaš byla nominována na Českou knihu a Škvoreckého cenu. Román Martin Juhás čili Československo byl opět nominovaný na Českou knihu, dále na Magnesii Litera v kategorii Próza a Kniha roku. Zábranský obdržel několik zahraničních stipendií (mimo jiné stipendium Homines Urbani ne...

Adolf Zábranský

Adolf Zábranský byl český malíř, grafik a ilustrátor, představitel českého socialistického realismu. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u profesora Františka Kysely a na Akademii výtvarných umění v Praze u Willi Nowaka. Stal se členem SVU Mánes a Svazu československých výtvarných umělců. Byl autorem monumentálních děl z období socialistického realismu v 50. letech, především sgrafit Hrzánského paláce v Praze na Hradčanech s tématem "Se Sovětským svazem na věčné časy" a Ledeburských zahrad s tématem "Na paměť osvobození". Kromě toho se stal čelným tvůrcem politických plakátů, věnovaných "revolučním událostem, revolučním jubileím, svátkům, spartakiádě, apod". Část z jeho výzdoby budov byla v 90. letech odstraněna. Zábranský patřil po srpnové okupaci 1968 k předním normalizátorům. V letech 1970-1972 byl předsedou výtvarné rady ministra kultury a členem přípravného výboru normalizačního SČVU, od roku 1977 členem UV SČVU. Již roku 1971 obdržel titul Národní umělec a až do své smrti patřil k protežovaným výtvarníkům. Jeho monumentální cyklus Revoluční tradice našeho lidu, jímž se více méně otevřeně hlásí ke své původní přísné estetice padesátých let, představuje onen oficiální obraz dějinné teleologie, jež od husitství přes selské bouře a prvorepublikové dělnické stávky nalézá své nutné vyústění ve vítězství pracujícího lidu pod vedením Komunistické strany Československa v „Únoru 1948“ . Dominantním principem tu je naprostá jasnost politického sdělení - od gest postav, transparentů až k rudým praporům a rudé dělnické krvi. Zábranský zamýšlel celý cyklus pro nově budovaný Palác kultury a když se ukázalo, že při výtvarné výzdobě se s "revolučními tradicemi" nepočítá, předělal celý cyklus uhlem a pastelem na kartony jako předlohu ke tkaným tapiseriím. Přestože Revoluční tradice mohly jen těžko dostát lépe „leninskému pr...

Zdeněk Žáček

Publikace z oboru potravinářství.

V Žák

Rosana Zvelebilová

Narozena 18. 1. 1987 v Kladně. Učitelka odborných předmětů v Integrované střední škole automobilní v Brně. Tvůrkyně animovaných amatérských filmů a profesionálních videoklipů. Ilustrátorka. Autorka románu.

Miroslav Žák

Miroslav Žák je Publicista, IT odborník, šéfredaktor a vydavatel obnoveného vzdělávacího portálu Vhled. V době komunistického režimu pracoval v oblasti informačních technologií. Začátkem devadesátých let působil jako samostatný redaktor Vzdělávací redakce Českého rozhlasu. Během 90. let vytvořil řadu zajímavých vzdělávacích pořadů pro Český rozhlas a scénářů k dokumentům České televize. Učil také na základní i střední škole . Napsal dvě knihy „Tajemství Turínského plátna“, která vyšla několikrát . V nakladatelství Grada v edici „Začínáme programovat“ vyšla roku 2002 jeho kniha XML – podrobný průvodce začínajícího uživatele. Před odchodem do důchodu pracoval jako specialista pro PR v Národním institutu dětí a mládeže MŠMT. Po jeho sloučení s Národním institutem pro další vzdělávání spolupracoval s touto institucí ještě nějakou dobu jako externista. V roce 2014 a 2015 dokončil dvě další knihy, které na své vydání teprve čekají. První z nich jsou literární apokryfy . Druhá kniha nazvaná „Sedmero pohádek pro děti“ vyjde v roce 2017 na podzim v nakladatelství Albatros. Jedná se o sedm původních pohádek klasického charakteru. V roce 2016 byla dokončena další kniha, nazvaná pracovně „Zázraky se také dějí“. Jde o deset povídek ze současnosti, která se snaží čtenáře přesvědčit, že i v současné době se dějí zázraky. To, že je nevidíme, je naše chyba. Neumíme se správně dívat. Kromě toho má autor již léta svůj blog na serveru Aktuálně.cz, kam občas píše na téma všeobecně politické, ale i vzdělávací. Občas přispívá i do Kulturních novin, které vycházejí na Moravě, na téma věda a vzdělávání . Je také šéfredaktorem a vydavatelem obnoveného vzdělávacího portálu Vhled , který připravuje sám i po stránce technické, proto vychází spíše jako občasník....

Maria Calasanz Ziesche

Maria Calasanz Ziesche SND, byla sestra Kongregace sester Notre Dame de Namur. Autorka životopisných románů, věnovaných zejména postavám z historie .

Jörg Zittlau

Narozen v Düsseldorfu, zde vystudoval na univerzitě sportovní lékařství, novinář a sportovní lékař, autor literatury faktu. Ve svých publikacích se specializuje na naturopatii, psychologii a výživu.

Jaroslav Žák

Jaroslav Žák byl český středoškolský pedagog, spisovatel a scenárista. Narodil se v rodině poštovního úředníka Josefa Žáka a jeho manželky Zdeňky, rozené Sokolové . Rodina bydlela v Bubenči, v roce 1909 se přestěhovala na Žižkov. Už ve svých třinácti letech napsal svou první povídku Pancéřová loď se sci-fi námětem. Otištěna byla až dlouho po jeho smrti. V Praze absolvoval základní i klasické gymnázium v Libušině ulici na Žižkově, pak i v letech 1925–1929 úspěšně Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Vystudoval latinu a francouzštinu. Stal se učitelem jazyků, napřed v Praze, od roku 1932 ve Dvoře Králové, pak na Slovensku v Liptovském Mikuláši. Odtud se vrátil na 10 let učit do české Jaroměře. V letech 1945–1948 byl lektorem, scenáristou Československého státního filmu v Praze a také novinářem. V roce 1946 se přestěhoval do Prahy. V deníku Svobodné slovo publikoval na pokračování román Ve stínu kaktusu reflektující soudobou situaci v Československu. Prorežimní kritici označili Žáka za „tvůrce bez odpovědnosti, který kazí mladou inteligenci recesí“. Záhy byl vyloučen ze syndikátu spisovatelů, propuštěn z Barrandova a další publikační činnost mu byla dobu znemožněna. Díla Konec starých časů a Na úsvitě nové doby zesměšňující únorový puč psal bez naděje na jejich publikaci. V roce 1952 byl zaměstnán na vedení zdravotnické dokumentace. Pracoval také jako překladatel a korektor pod cizími jmény. Jeho díla začala znovu nepravidelně vycházet po roce 1958. Níže jsou uvedena pouze první vydání: Obrázky, zvuky či videa k tématu Jaroslav Žák na Wikimedia Commons

Jan Zerzán

Před víc jak 30 lety se vyléčil z onkologického onemocnění pomocí stravy. Od té doby studuje nejrůznější dietologické směry u nás i v zahraničí. Vede mnoho let dietologickou poradnu pro lidi s nejrůznějšími chronickými nemocemi. Provádí testování individuálních potravinových zátěží.

František Zemánek

Narozen 7. 8. 1936 v Horním Jelení u Hořic, zemřel 1. 11. 2018. Chemik, asistent katedry učitelství a didaktiky chemie zaměřený na fyzikální chemii a překlady z ruštiny, němčiny a angličtiny.

Zdeněk Žurman

Autor knih mapujících sportovní mezníky, sportovních biografií a detektivek.

Tomáš Zahradníček

Tomáš Zahradníček . Během studii historie na FF UK pracoval jako novinář, 1995-2001 v redakci Lidových novin, 2003-2006 byl šéfredaktorem časopisu Dějiny a současnost. Autor knihy Jak vyhrát cizí válku: Češi, Poláci a Ukrajinci 1914-1918 . Vede internetové Muzeum České Sibiře na www.ceskasibir.cz.

Oldřich Železný

ŽELEZNÝ Oldřich, JUDr., prof. AMU – autor, 4. 11. 1926, Příbram, ženatý 19. 10. 1951. m. Ludmila roz. Vlachová 1928. děti: Ivana nyní Mellerová 1964. NYNÍ důchodce, autorská činnost. ST PF UK Praha JUDr. 1950. P Profesor scenáristiky a dramaturgie FAMU 51-93, 76-91 prorektor AMU. ZÁJMY chalupaření, klavír, četba. Ž delegát FAMU – různé státy Evropy a USA. POL socialista, humanista. SF „Mám rád SF příběhy s podtextem, nadhledem humoru či ironie a jsem přesvědčen, že SF literatura by měla vedle fabulačních a literárních hodnot obsahovat vždy i podněty k zušlechťování ducha a rozvíjení humanitních ideálů.“ KNIHY Vrah ze tmy 67, Případ němých svědků 69, Droga D 70, Vyznavači ohně 76, Strýček z Ameriky 78, Leon Clifton & Tom Shark 92. Realizováno: 22 televizních her, první český dobrodružný seriál Rozsudek 71, 4 rozhlasové hry, 1 div. hra, povídky, odborné práce autor. a film. práva. Ve filmovém studiu Barrandov dramaturgie 18 filmů . OBLIBA „Mým stále nejoblíbenějším autorem z oblasti SF je Karel Čapek, rád vzpomenu na mládí s J. M. Troskou , z cizích autorů je to nesmrtelný Jules Verne a Ray Bradbury. Líbí se mi časopis Ikarie.“ DÍLO Případy kradených snů, 13 SF povídek, nakl. Růže, Č. Budějovice 65. Povídky byly v létech 65 a 66 uvedeny jako četba v Čs. rozhlase Praha. Povídka Die gestohlenen Träume, mezinárodní antologie pov. „Marsmenchen“, Verlag Das Neue Berlin 66. Pov. Das Sandelholzkästchen, ant. českých fant. pov. „Zeitschleifen“, Verlag Das Neue Berlin 81, dtto. ve druhém vydání 83. Televizní hra „Hrabě Dracula“ 71, 7 x reprízováno.

Michael Žantovský

Michael Žantovský je český překladatel z angličtiny, tlumočník, psycholog, publicista, spisovatel, textař, politik a diplomat, bývalý velvyslanec ČR ve Spojených státech amerických, Izraeli a ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Od září 2015 je ředitelem Knihovny Václava Havla. Žantovského rodiče byli literární historik a někdejší přednosta kulturně-politického oddělení na Ministerstvu informací a osvěty Jiří Žantovský a překladatelka z angličtiny Hana Žantovská . Starší sestra Irena , provdaná Murray, po srpnu 1968 emigrovala do Kanady a pracovala jako knihovnice, v letech 2004–13 ředitelka Britské architektonické knihovny Královského institutu britských architektů. Michael Žantovský v letech 1967–1973 vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor psychologie, mezi lety 1968–1969 byl na studijním pobytu na McGill University v Montrealu. V letech 1973–1980 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém při bohnické léčebně, kde se zabýval psychologií motivace a sexuálního chování. V roce 1980 z výzkumného ústavu odešel a byl na volné noze jako překladatel, tlumočník, autor písňových textů a publicista, v letech 1988–1989 pracoval pro agenturu Reuters jako pražský dopisovatel. Je podruhé ženatý. S první ženou, novinářkou Kristinou Žantovskou, mají děti Ester a Jonáše . S druhou ženou, fotografkou Janou Nosekovou-Žantovskou, mají syna Davida a dceru Rebeku . V roce 1989 patřil k zakládajícím členům Občanského fóra, fungoval také jako jeho tiskový mluvčí. V roce 1990 se stal tiskovým mluvčím a poradcem prezidenta České republiky Václava Havla. Od roku 1992 do roku 1997 působil jako velvyslanec České republiky ve Spojených státech amerických. V roce 1996 vst...

Marek Zákopčan

Slovenský spisovatel, středoškolský učitel slovenské literatury a slovenštiny, knižní recenzent pro Knižní revue.

Kristýna Zemková

Jan Zrzavý

Jan Zrzavý byl český malíř, grafik, ilustrátor, scénograf a příležitostný publicista, významná postava českého výtvarného umění, představitel avantgardy nastupující začátkem 20. století. Postupně vystřídal několik škol: gymnázium v Havlíčkově Brodě, měšťanskou školu v Kutné Hoře a v Přibyslavi, pak se vrátil do Havlíčkova Brodu, v roce 1905 studoval na stavební průmyslovce v Brně. V moravské metropoli vážně onemocněl. Protože u přijímacích zkoušek v Praze neuspěl, učil se soukromě malovat u Karla Reisnera, Vladimíra Županského a Františka Ženíška. Od roku 1907 studoval několik roků na UMPRUM u profesora Dítěte. Byl ale po školním roce 1908-1909 vyloučen. Ještě se čtyřikrát neúspěšně pokusil dostat na pražskou Akademii, dále byl samouk. V roce 1924 navštívil Francii a až do roku 1939 se do ní opakovaně vracel. V roce 1910 se stal členem sdružení Sursum. V letech 1912–1917 a 1919–1923 byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, od roku 1923 Umělecké besedy. V roce 1931 realizoval svou první scénickou výpravu pro Národní divadlo v Praze a pokračoval spoluprací až do roku 1959. Jeho režijním partnerem byl především Ferdinand Pujman, režisér a dramaturg Opery Národního divadla, neboť scénografie J. Zrzavého byla věnována téměř výhradně hudebnímu divadlu. V letech 1947-1950 byl profesorem malby a kompozice na Katedře výtvarné výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 1966 byl jmenován národním umělcem. Je pochován na hřbitově u římskokatolického kostela v Krucemburku, pískovcový náhrobek, reliéfní kříž v půlkulaté desce, navrhl malíř sám. V Krucemburku se nachází Pamětní síň Jana Zrzavého. Často ho motivovaly pozoruhodné krajiny – cizí i domácí . Své náměty často opakoval....

František Žemla

Narozen 12. 12. 1919, zemřel 29. 6. 1985. Sportovní redaktor, autor publikací z oboru.

Franta Župan

Franta Župan – 13. ledna 1929 v Kolíně). Byl českým učitelem a spisovatelem. Do školy chodil v Hostomicích. Gymnázium absolvoval v Berouně a poté vystudoval zeměpis a dějepis na filozofické fakultě v Praze. Jako vystudovaný učitel pobýval v letech 1884–1885 v Bulharsku jako učitel v rodině hraběte Rudolfa Thurn-Taxise. Od roku 1886 byl profesorem na českých středních školách v Praze, Olomouci, Třebíči , Brně, Novém Městě na Moravě a nejdéle v Kolíně . Během studia na filozofické fakultě získal svůj literární pseudonym. Přispíval tehdy také do humoristického časopisu Švanda dudák, který redigoval o čtyři roky starší Ignát Herrmann. Na jedno z Herrmannových upozornění, že nepodepsal svůj příspěvek, prý František Procházka odpověděl: „Dejte jakékoli jméno!“

Zuzka Zguriška

Zuzka Zguriška, vlastním jménem Ľudmila Dvořáková, rozená Šimonovičová , byla slovenská prozaička, dramatička a překladatelka. Narodila se v učitelské rodině a vzdělání získávala v Myjavě, Modre, jeden ročník absolvovala v Himmelkrone , později studovala na učitelském ústavu v maďarském Hódmezővásárhelyi, odtud přestoupila na učitelský ústav v srbské Subotici, nakonec maturovala v roce 1920 v Ústavu ke vzdělání učitelek v Brně. V letech 1920-24 pracovala jako učitelka na Myjavě, vdala se a přestěhovala do Bratislavy, kde žila až do roku 1945. Během druhé světové války vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Komenského, obor filozofie a dějiny umění. V roce 1945 se přestěhovala s manželem do Prahy. V letech 1949-1951 pracovala na Barrandově jako filmová scenáristka, pak se věnovala literární činnosti. V roce 1960 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. Své první dílo zveřejnila v roce 1922 v Slovenském deníku a postupně začala přispívat i do dalších časopisů a deníků . Spolupracovala také s Československým rozhlasem, který pravidelně uveřejňoval její díla, věnovala se i divadlu, ale ze zdravotních důvodů odmítla stálé angažmá, přestože měla jako herečka velký úspěch . Ve svých literárních dílech se snažila představit rázovitý svět myjavských kopanic, který podávala z té humornější stránky. V krátkých literárních útvarech zachytila mnoho charakteristických stránek života v svém rodném kraji, vykreslila mnoho zajímavých postav a použila také mnoho humorných příhod. Při psaní vycházela z vlastních poznatků a zážitků. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuzka Zguriška na slovenské Wikipedii.

Zdeněk

Rudolf Zelinka

Rudolf Zelinka byl český matematik a učitel. Rudolf Zelinka studoval na reálce v Ječné ulici v Praze a na reálce v Mladé Boleslavi. V roce 1930 ukončil studium na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde získal aprobaci pro matematiku a deskriptivní geometrii. Učil na měšťanských a středních školách v Horní Olešné u Šumperka, v Praze, v Jičíně, v Brandýse nad Labem a od roku 1942 opět v Praze. V letech 1950 až 1965 byl vědeckým pracovníkem a později zástupcem ředitele Matematického ústavu Československé akademie věd. Podílel se na organizaci matematických olympiád – byl jedním z jejich zakladatelů nejen v Čechách, ale i na mezinárodní úrovni. Byl autorem učebnic matematiky pro střední školy a redaktorem časopisu Matematika ve škole. Tento článek obsahuje text ze stránky Rudolf Zelinka z webu Významní matematici v českých zemích. Autor původního textu: Jaroslav Folta, Pavel Šišma.

Ludmila Zimová

Narozena 16. 9. 1953 v Rakovníku, zemřela 10. 12. 2022. Doc., PhDr., CSc., vysokoškolská pedagožka, lingvistka, bohemistka, práce z oboru českého jazyka, učebnice.

Lucie Sára Závodná

Narozena 16.7.1984 v Olomouci. Ing., ekonomka, vyučuje manažerské účetnictví na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Publikace o mediální výchově. Spisovatelka beletrie.

Ivo Železný

Ivo Železný je český nakladatel, překladatel, příležitostně i tlumočník především ze švédštiny, ale něco přeložil i z angličtiny, dánštiny, esperanta, finské švédštiny, norštiny, polštiny, ruštiny a slovenštiny, drobnosti i z nizozemštiny a islandštiny, antologista a editor. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor anglistika a nordistika . PhDr. z UK 1985 . Pracoval 1974–1985 v Nakladatelství Svoboda , 1985–1990 v Odeonu , 1989–1991 v družstvu kulturních služeb Art-servis jako šéfredaktor Nakladatelství Art-servis a spoludružstevník , 1991 – v Ivo Železný, nakladatelství a vydavatelství jako majoritní vlastník a šéfredaktor, 1993–2007 v nakladatelství IŽ jako majitel a šéfredaktor. V těchto třech nakladatelstvích z převážné části vymyslel a prodal knih a časopisů za více než 1,3 miliardy korun. Redigoval přes sto knižních titulů, jejichž většinu nalezl a prosadil. Ivo Železný byl zapojen do činnosti jednoho z prvních SF klubů v Praze Villoidus, jehož byl členem 1982 až 1984, překladatel sci-fi literatury a byl členem soutěžní poroty v začátcích ankety o Cenu Karla Čapka na Parconech. Patří k zakladatelům Československého fandomu. Sestavil řadu antologií české a slovenské a světové sci-fi, viz níže. V roce 1984 získal na Parconu cenu Ludvík za vydanou antologii Experiment člověk a o rok později další za antologii Stalo se zítra. Dále získal i cenu Mlok. Titulky několika málo filmů ze švédštiny a angličtiny, např. pro Tarkovského Oběť. Ve svém mládí se Ivo Železný intenzivně věnoval esperantu a po obnovení Českého esperantského svazu v roce 1969 se s...

Hans-Joachim Zillmer

Hans-Joachim Zillmer je německý podnikatel a od roku 1998 autor evoluci odporujících, populárně naučných knih. Ve svých do jedenácti jazyků dosud přeložených bestsellerech zpracovává aktuální teorie, především z vědních oborů geologie, geofyziky, evoluce a paleontologie. Tyto teorie, popřípadě jejich základní principy zpochybňuje a vytváří vlastní, současným vědecky nepotvrzeným naukám odporující domněnky ve smyslu katastrofismu. Zillmer odmítá zejména evoluční teorii ve formě makroevoluce, stejně jako metodu datování. Hans-Joachim Zillmer vystudoval na Bergische Universität Wuppertal a na Technische Universität Berlin stavební inženýrství a oba studijní obory zakončil titulem inženýr. Později získal titul doktora politických věd. Po ukončení studia v roce 1977 zakládá a vede stavební firmu, stavební inženýrskou kancelář a investorskou firmu ve městě Solingen a později také v Berlíně . Zillmer působí jako inženýr/konzultant ve stavební inženýrské komoře , byl členem představenstva stavebního společenstva v Solingenu, a v letech 1991-1999 prvním předsedou sportovního velkoklubu TSG Solingen . Jako autor populárně naučných knih byl hostem v mnoha německých rozhlasových a televizních pořadech, mimo jiné v relaci „Welt der Wunder“ na programu Pro 7, kde vystoupil se svými kontroverzními tématy z knihy „Dinosauři od A do Z“. Zillmer je stejně jako Immanuel Velikovsky představitelem katastrofismu, avšak ve spojení se speciální teorií mladé Země, katastrofické teorie mladé Země, která uvádí, že Země jako planeta je sice stará, ale před přibližně 5000 až 6000 lety byla zasažena celosvětovou katastrofou , při které byla naše zemská kůra výrazně přeměněna a nově utvořena. Základní geologická myšlenka přitom říká, že došlo k několika obrovským vlnám, které se rozlily přes kontinenty: jihozápad a severozápad Severní Ameri...

František Zdiarsky

David Jan Žák

David Jan Žák je český básník, spisovatel a novinář. V současnosti vyučuje výtvarnou výchovu a tvůrčí psaní na Česko-anglickém gymnáziu v Českých Budějovicích. Vystudoval Pedagogickou fakultu Jihočeské univerzity. Vystřídal řadu pracovních pozic, pracoval mimo jiné v Československém rozhlase , v Rádiu Faktor , v TV Nova a v Českém rozhlase .. V roce 2002 získal místo na středním odborném učilišti v Soběslavi, kde vyučoval 4 roky. V roce 2006 založil spolu s Jiřím Hájíčkem Českobudějovickou literární buňku, volné sdružení prozaiků a básníků. Žák se zpočátku věnoval hlavně poezii, kterou vydává ve sbírkách od roku 1991. První prozaické dílo, novela Axe Africa, vyšlo v roce 2006. V roce 2009 se na pultech objevuje krimithriller Ticho z prostředí Šumavy. V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. Žák má zkušenosti i s řadou jiných uměleckých oborů, věnoval se dramatické činnosti, v semináři Film – video natočil v letech 1993 a 1994 i dva krátké hrané filmy. V roce 2009 pomohl odhalit vtip svého přítele Jana Cempírka, který zvítězil v soutěži Literární cena Knižního klubu, když svou knihu Bílej kůň, žlutej drak vydával za dílo 19leté Vietnamky Lan Pham Thi. Žákova kniha Ticho skončila v této soutěži na druhém místě. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2016 kandidoval jako nestraník za TOP 09 v obvodu č. 10 – Český Krumlov. Jeho kandidaturu podporovalo také hnutí STAN. Se ziskem 9,86 % hlasů skončil na 4. místě a do druhého kola nepostoupil. V krajských volbách v roce 2016 kandidoval jako nestraník za TOP 09 na kandidátce subjektu "PRO JIŽNÍ ČECHY" do Zastupitelstva Jihočeského kraje, ale neuspěl.

Bedřich Zelenka

Bedřich Zelenka byl český herec, satirik, humorista, scenárista a dlouholetý televizní dramaturg a rozhlasový redaktor, bratr scenáristy a spisovatele Otto Zelenky, strýc režiséra a scenáristy Petra Zelenky. Mezi jeho nejznámější výtvory patří populární postava popleteného pana Hlustvisiháka, jež byla pro televizi, rozhlas i estrády ztvárněna Lubomírem Lipským.

Anna Ziegloserová

Anna Ziegloserová-Mimrová, v matrice Anna Josefa, byla česká spisovatelka, dramatička, herečka a redaktorka, manželka nakladatele a novináře Jana Zieglosera. Jejími rodiči byli Antonín Mimra, soustružník v Plzni, a Marie Mimrová-Fryšová. Narodila se jako pátá ze šesti dětí, jejími sourozenci byli Antonín Mimra , Eustach Mimra , Prokop Mimra , František Mimra a Marie Anna Mimrová . Studia Anny Ziegloserové-Mimrové byla soukromá. Od mládí byla v řadách žen usilujících o rovnoprávnost. Od roku 1903 redigovala se svým mužem nakladatelem Janem Ziegloserem revui českých žen Ženský obzor. Za první světové války byla pod policejním dozorem, neboť její muž byl dvakrát vězněn z politických důvodu . Anna pomáhala ukrývat se „politicky podezřelým“ Čechům a Jihoslovanům v pražských nemocnicích. Byla členkou výboru beletristů Máj, Svatoboru, Sokola a Ochranných jednot. Psala do Národních listů, Národní politiky, Zvonu aj. Kromě prózy psala též divadelní hry a pracovala ve filmovém oboru. Za druhé světové války byla popravena nacisty na kobyliské střelnici. Byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

Aleksandr Borisovič Žuk

Alexandr Borisovič Žuk . Sovětský a ruský umělec-ilustrátor a historik zbraní, držitel Řádu přátelství. Jeho knihy o zbraních, které sám ilustroval, vyšly v 17 zemích ve více než dvou milionech výtisků. Navrhl i revolver pro kosmonauty \"Mars\", a šest sovětských a ruských řádů a vyznamenání ; Орден Дружбы ; Орден «За личное мужество»; Медаль «50 лет Вооружённых Сил СССР»; Медаль «70 лет Вооружённых Сил СССР»; a Медаль «За отличие в воинской службе».) Absolvoval \"Moskveské oblastní umělecké učiliště památky roku 1905\", pracoval jako umělec ve vydavatelství Vojenizdat a pak na Správě výstrojního zásobování Ministerstva obrany SSSR.

Vladimír Zápotocký

Narozen 27.1.1947. Publicista, zejména dokumentaristika sportovního prostředí.

Vladimír Zacha

Narozen 7. 5. 1925 v Brně, zemřel 1995. Doc., Dr., Ing., CSc., fytopatolog, diagnostik škodlivých činitelů, popularizátor vědy, publikace z oboru botaniky a ochrany rostlin.

Václav Žmolík

Václav Žmolík je český novinář, publicista, scenárista, rozhlasový a televizní redaktor a moderátor. Mezi jeho nejznámější tvorbu patří rozhlasový a televizní seriál Po Česku, který vyšel i knižně a dočkal se také rozhlasové podoby. Spolupracuje s Českým rozhlasem, kde dlouhá léta moderoval o víkendu na Radiožurnálu i na dalších stanicích Českého rozhlasu. V současnosti je moderátorem Dvojky ČRo.

Petr Zora

Fotograf a grafik, zprvu pracoval jako filmový fotograf společnosti AB Praha - Barrandov, od roku 1955 samostatný fotograf.

Petr Zikmund

Petr Zikmund,vlastním jménem Jan Otčenášek se narodil v roce 1947 v Praze.Po studiích na FAMU působil jako režisér a dramaturg Krátkého filmu.Od roku 1990 pracuje jako producent a dramaturg v České televizi.Kromě jiných napsal také scénář k seriálu Nemocnice na kraji města po dvaceti letech,který rovněž vyšel knižně.

Otakar Zich

Otakar Zich byl český skladatel a estetik. V letech 1897–1901 poslouchal na pražské filozofické fakultě přednášky z matematiky, fyziky a estetiky. Byl žákem vynikajícího estetika Otakara Hostinského a chráněnec obrazoboreckého muzikologa a kritika Zdeňka Nejedlého. V letech 1903–1906 vyučoval fyziku a matematiku na střední škole v Domažlicích. V letech před první světovou válkou Zich žil v Praze, kde se aktivně podílel na hudebním životě jako kritik. Z této funkce podporoval snahy Nejedlého pro-smetanovské kliky proti intelektuálním zastáncům Antonína Dvořáka, zejména během tzv. Dvořákovy aféry v letech 1911–1914, kdy zpochybňoval uměleckou integritu Dvořákovy kompozičního jazyka. Tyto aktivity pevně spojily Zicha s akademickým okruhem Nejedlého na Univerzitě Karlově, kde se roku 1911 habilitoval z estetiky. V letech 1919–1923 dojížděl z Prahy do Brna, kde na Masarykově univerzitě zřídil a vedl filozofický seminář. Přednášel zde nejen z dějin filozofie, ale také a především z psychologie a estetiky. Roku 1924 byl jmenován profesorem estetiky na Univerzitě Karlově, kde obnovil a až do své smrti roku 1934 vedl estetický seminář. Zemřel v červenci 1934 a pohřben byl na Vinohradském hřbitově. Jako skladatel byl Zich z velké části samoukem, ačkoli bychom ho mohli označit za pokračovatele post-smetanovské linie českých skladatelů . Jeho hlavními příspěvky ke koncertnímu životu v Praze byly opery Malířský nápad , Vina a Preciézky . Také vytvořil několik sólových vokálních a sborových skladeb. Jeho hudební styl je rozkročený mezi pozdním romantismem a raným neoklasicismem, spojujících hutnou orchestraci, Wagneriánské leitmotivy a mohutně lineárním kontrapunktem s hravou ...

Miloslav Zapletal

Miloslav Zapletal , někdy se píše Miloš Zapletal je český farmář, spisovatel, redaktor, manažer, scenárista, dramaturg, ředitel produkční agentury, producent a prezident Miss České republiky. Absolvoval Báňskou a energetickou průmyslovou školu v Handlové na Slovensku a několik semestrů Fakulta osvěty a novinářství Univerzity Karlovy. V letech 1966–69 pracoval jako redaktor Československého rozhlasu v Ostravě, poté dva roky ve vydavatelství Puls . Od roku 1970 byl postupně manažerem Karla Kryla, kterého jako recitátora a básníka objevil v roce 1962 v Teplicích, poté jako zpěváka protestsongů v roce 1967 v Olomouci, Marie Rottrové, Olympicu, Lenky Filipové a Pražského Výběru. V letech 1987–90 byl externím dramaturgem Paláce kultury a sportu Vítkovice. Tam založil novodobou Miss Československa, jejímž prezidentem byl do roku 2008. V roce 1990 založil společně s Michaelem Kocábem agenturu Art Production K, která zastupovala řadu umělců , produkovala programy Miss Československo, Tutovka, Vánoční koncert Placido Dominga, Český slavík, Ceny Thálie, Manéž Bolka Polívky, Bolkoviny, Lucie na bílo, EXPO 2000 a zároveň byl scenáristou a producentem některých těchto pořadů. V roce 2008 prodal práva na pořad Miss České republiky a začal podnikat na Farmě Blaník. Napsal několik knih o Miss České republiky, je spoluautorem knížky Zapomenuté divadlo Ateliér. V současnosti píše další knihy, které budou vydány ve vydavatelství Mladá fronta. Je jednatelem a spolumajitelem Farmy Blaník. Je počtvrté ženatý, žije s manželkou Hanou Zapletalovou , která byla produkční, nyní je manažerkou Farmy Blaník. Má čtyři syny, Petra, Roberta, Petra a Miloslava.

Milan Zeman

Milan Zeman je bývalý český fotbalista, záložník. V československé lize hrál za Spartak Hradec Králové. Nastoupil v 8 ligových utkáních. Gól v lize nedal. Do Hradce přišel v létě 1972 z VCHZ Pardubice.