Všichni Autoři a témata

Brian Tracy (28)

Brian Tracy je profesionální řečník, školitel a konzultant. Je prezidentem školící a poradenské firmy Brian Tracy International, jejíž sídlo je v Solana Beach, ve státě Kalifornie. Díky své práci se stal rovněž milionářem. Brian má za sebou nelehký život. Ze střední školy odešel bez maturity a několik let se živil manuální prací. Umýval nádobí, kácel stromy, kopal studny, pracoval v továrnách, na rančích a farmách. Kolem pětadvaceti let se stal prodejcem a začal šplhat na žebříčku podnikatelského světa. Studoval a aplikoval v praxi každičkou myšlenku, metodu či způsob, o kterém se dozvěděl, a rok za rokem se prokousával výš a výš, až se stal provozním vedoucím ve společnosti s ročním obratem 265 milionů dolarů. Když mu bylo třicet, zapsal se na University of Alberta a stal se bakalářem ekonomie. Na albert Jackson University získal titul MBA. Pracoval ve dvaadvaceti různých společnostech a průmyslových odvětvích. Od roku 1981 vyučuje své principy po celé zemi. Jeho knihy, audio programy a videosemináře byly přeloženy již do pětatřiceti jazyků a používají se ve dvaapadesáti zemích světa. Brian se o své názory podělil již s více než čtyřmi miliony lidí v pětačtyřiceti zemích. Pracoval jako poradce a školitel pro více než tisíc firem. Prožil a sám v praxi vyzkoušel každičký princip, o kterém hovoří ve své knize. Vyvedl sám sebe a tisíce dalších lidí z pocitu frustrace a neúspěchu na cestu k prosperitě a úspěchu. Brian Tracy nazývá sám sebe \"eklektikem\". Nepovažuje se za akademika a badatele, nýbrž za syntetizátora informací. Ročně tráví stovky hodin čtením nejrůznějších novin, časopisů, knih a dalších materiálů. Kromě toho věnuje mnoho hodin poslechu audioprogramů, navštěvuje řadu seminářů a sleduje spousta videonahrávek k tématům, jež ho zajímají. Informace shromážděné z rozhlasu, televize a jiných médií patří také k základů jeho vědomostí. Brian asimiluje myšlenky a informace získané na základě vlastních zkušeností. Myšlenky a informace získané od jiných lidí pak...

Anne Wilson (27)

Kuchařky.

Anne Jacobs (28)

Anne Jacobs je německá spisovatelka, která vstoupila do povědomí především čtenářkám ženských románů. Její série Panský dům se těší velké oblibě. Narodila se a vyrostla v Dolním Sasku. Nejprve studovala hudbu a jazyky a složila státní zkoušku jako učitelka střední školy. Pracovala v knihkupectví, vdala se a porodila 2 děti. V určitém věku se ale projevily otcovské geny . Anne tehdy začala s pokusy o vlastní psanou tvorbu. Nejprve se pokoušela básně, později o povídky, až sklouzla k románům. Než vydala první knihu, ušla trnitý kus cesty. I když to bylo chvílemi náročné, nevzdala to a šla za svým snem. Dosud publikovala přibližně dvacet románů. Práce ji velmi baví, dopřává jí svobodu, ale zároveň vyžaduje velkou disciplínu. Psaní se věnuje denně šest až osm hodin, a to i o víkendech a svátcích. Po dokončení románu si dovolí týden nebo dva přestat a pak se teprve vrhne na další knihu. Rodinná historie Melzerů, kteří se objevují v sérii Panský dům, je jedním z jejích nejoblíbenějších projektů. Námět získala od svého dědečka, který kdysi vlastnil továrnu. Sice neprodukovala žádné textilie, nýbrž části k cívkám. Zařízení nefungovalo dlouho a muselo být prodáno. Annin otec jí o něm často vyprávěl.

Alena Kopecká (20)

Narozena 22.4.1936 v Praze. PhDr., CSc., asistentka katedry jazyků, učebnice angličtiny.

Aleksandr Stepanovič Grin (19)

Alexandr Grin byl ruský autor romantických fantaskních románů a novel s dobrodružnou tématikou. Od roku 1912 žil v Petrohradu a zde za deset let napsal mimo jiné tyto povídky: Modré kaskády Telluri, Xenie Turpanová, Ostrov Reno, Úžina mořských bouří, Kapitán Duke, Provaz, Koráby v Lisse. Narodil se 23. srpna 1880 ve Slobodskom. Ve svém neradostném mládí vykonával všecka možná povolání od plavčíka až po zlatokopa. Nakonec se stal revolucionářem z povolání a za tuto činnost byl carskými úřady několikrát odsouzen do vězení a vyhnanství. Psát začal ve vězení a kolem roku 1910 i uveřejňovat nejdřív krátké prózy. Ve své vlasti byl a je dosud velmi oblíbeným autorem pro své divukrásné fantazie, z nichž ho nejvíce proslavily novela Nachové plachty a romány Běžící po vlnách a Cesta nikam. Za ruské občanské války vstoupil roku 1919 do Rudé armády, onemocněl tyfem, pro invaliditu byl demobilizován a následně upadl do velké bídy. Jeho život byl poznamenán ustavičnou chudobou, nemocí a samotářstvím. Přežil jen díky Maximu Gorkému, protože na základě jeho iniciativy mohl žít několik let v petrohradském Domě umění. Zbytek života prožil na jihu na Krymu .

Zuzana Bubílková (11)

Zuzana Bubílková , přezdívaná Bubu, je česká komička, televizní novinářka, publicistka a moderátorka. Jejími nejznámějšími televizními a divadelními pořady se staly politicky laděné satirické cykly, které připravovala společně s Miloslavem Šimkem. Narodila se v Gottwaldově manželům Bohumíru a Ludmile Bubílkovým. Své první roky prožila v Holešově, ale ještě během dětství se i s rodiči přestěhovala do Martina na Slovensku. Po ukončení studia žurnalistky v Bratislavě nastoupila jako redaktorka do hudebního měsíčníku Populár, než ji bylo v roce 1974 přiděleno místo v bratislavském studiu Československého rozhlasu, kde působila v pořadu Pozor, zákruta!. Po svatbě přijala příjmení Bohunovská a počátkem 80. let porodila syna Tomáše. Roku 1982 její manžel emigroval, následkem čehož přišla o místo v Československém rozhlasu a byla vyšetřována StB. Ve stejné době čekala druhé dítě, které následně potratila. Po rozvodu, který se táhl několik let, se vrátila ke svému rodnému příjmení. V Československé televizi společně s Otou Černým uváděla pořad Co týden dal. Po rozpadu Československa přesídlila do České republiky a pracovala v České televizi, souběžně s tím také v soukromém rádiu Frekvence 1. Z té doby pochází také její první kontakty s Divadlem Jiřího Grossmanna, kde zpočátku vystupovala v pořadech Miloslava Šimka nejprve pohostinsky, později pravidelně a systematicky. Od roku 1995 pak také pravidelně vystupovali se satirickým pořadem S politiky netančím na veřejnoprávní České televizi a později pod názvem Politické harašení aneb S politiky stále netančíme na TV Nova. Ve své divadelní činnosti na TV Nova pokračovala i po úmrtí svého jevištního partnera Miloslava Šimka. Kvůli nemoci ale musela na čas skončit. Na začátku roku 2008 se vrátila na ČT1 a moderovala pořad Co týden vzal. Ale v polovině roku 2008 její pořad zrušili kvůli narážce na Tomáše Cikrta. Od roku 2...

Woody Allen (18)

Woody Allen, vlastním jménem Allen Stewart Konigsberg , je americký filmový režisér, scenárista, spisovatel, dramatik, amatérský klarinetista, herec a komik, čtyřnásobný držitel Oscara, který v uměleckém světě působí více než 50 let. Jedná se o jednoho z mála amerických filmařů, kteří se dokázali prosadit především jako tvůrci autorských filmů. K tomu, aby se tak stalo, potřeboval široké spektrum různých zájmů a mnoho talentu. Je nejen režisérem, ale i hercem, spisovatelem a v neposlední řade i jazzmanem a hráčem na klarinet. I přesto, že na Newyorské univerzitě skončil už v prvním semestru, byl hned na to zaměstnán v NBC jako scenárista. Přitom se snažil prosadit jako tvůrce vtipných gagů pro komiky a pro různá vystoupení v nočních podnicích. V roce 1956 se ve dvaceti letech oženil s Harlene Rosenovou, studentkou filozofie, se kterou se roku 1962 rozvedl. V roce 1966 se zapletl s herečkou z vlastního filmu Banáni Louise Lasserovou, se kterou se o tři roky později rozvedl. Potřetí se oženil roku 1997 s adoptivní dcerou své tehdejší partnerky Mii Farrowové Soon-Yi, se kterou později adoptovali dvě děti. V programu „The Comedian´s Comedian“ vysílaném v roce 2005 britskou televizí byl zařazen do první padesátky nejlepších komiků a bavičů všech dob, skončil na třetím místě a i to svědčí o jeho velké oblíbenosti u diváků. Narodil se a vyrostl v New Yorku. Matka Nettie Cherrie pracovala jako účetní v rodinném lahůdkářství a otec Martin Konigsberg pracoval jako rytec drahokamů a číšník. Rodina byla židovského původu. Jeho prarodiče byli imigranti mluvící jazykem jidiš a německy. Má sestru Letty , která vyrostla v Midwoodu v Brooklynu. Oba rodiče se narodili a vyrostli na Lower East Side v Manhattanu. Jeho dětství nebylo nikterak šťastné. Rodiče spolu nevycházeli dobře a obzvláště s přísnou temperamentní matkou měl vyhrocený vztah. V dětství mluvil jazykem jidiš. Poté, co navštěvoval osm let židovskou školu, odešel na Public Sc...

Václav Hlavsa (15)

Narozen 8.11.1905 v Kejnicích u Horažďovic, zemřel 2.6.1986. PhDr., archivář a knihovník, ředitel Archivu a Muzea hlavního města Prahy, knihy a průvodce po Praze.

Václav Černý (26)

Narozen 26. 3. 1905 v Jizbici u Náchoda, zemřel 2. 7. 1987 v Praze. PhDr., profesor srovnávacích dějin literatury, literární historik a kritik, bohemista, romanista, filozof, autor esejí, monografií, memoárů, překladatel z románských jazyků, autor esejů o románských literaturách.

Václav Archibald Novák (26)

Narozen 28.4.1895 ve Vodňanech, zemřel 8.8.1979 v Černošicích u Prahy. Architekt, cestovatel po USA a Polynésii, cestopisná literatura. Iniciála A. někdy rozšifrována jako architekt, nebo Archibald.

Terry Goodkind (29)

Terry Goodkind byl americký spisovatel, autor epické fantasy série Meč Pravdy , bestselleru publikovaného v Tor Books od roku 1994. Dosud se prodalo se přes 10 miliónů výtisků a kniha byla přeložena do 20 různých jazyků. Americký časopis Publishers Weekly nedávno informoval, že jeho knížky celosvětově překonaly hranici prodeje 25 milionů knih. Terry poměrně záhy zjistil, že trpí dyslexií, kvůli které byl na střední škole velmi frustrován. Předčasně ukončil školu a pracoval jako tesař, houslař, restauroval starožitnosti a exotické artefakty. Dříve než začala jeho kariéra spisovatele, byl hodně známý pro své malby s tématem námořnictva a divoké přírody. V roce 1993 během stavby svého domu na zalesněném ostrově Mount Desert na pobřeží Maine začal psát svůj první román „První čarodějovo pravidlo“ a jeho spisovatelská kariéra odstartovala jeho prvním vydáním v následujícím roce 1994, kdy se prodalo 60.000 výtisků, což bylo o mnoho více, než je při debutu běžné. Následně si pořídil druhý dům na jihozápadě v pouštní krajině, kde v posledních letech života strávil většinu času. V Americe publikoval celkem 11 dalších dílů, v České republice byly rozděleny na 22 dílů a jeden další román. Terry byl hodně ovlivněn knihami od Ayn Rand. Zemřel ráno 17. září 2020 ve věku 72 let. Podle vydavatele Tor Books bylo vydáno více než 10 miliónů kopií, a dílo bylo přeloženo do 20 jazyků. Každá kniha ze série obsahuje Čarodějovo pravidlo, které tvoří téma novely. V češtině vyšla každá z jeho novel rozdělena do 2 částí se samostatným názvem. Pevná vazba Hnízdo ďábla ISBN 9788074790706 Dívka na měsíci

Stieg Larsson (21)

Stieg Larsson, plným jménem Karl Stig-Erland Larsson , byl švédský novinář, spisovatel, komunista a odpůrce pravicového extremismu, který se stal známý knižní trilogií Milénium. V roce 2008 byl druhým nejprodávanějším autorem beletrie na světě. Narodil se 15. srpna 1954 nedaleko města Skellefteå na severu Švédska. Když bylo v roce 1995 ve Švédsku osm lidí zavražděno neonacisty, tento novinář se stal jednou z nejvýraznějších osobností při zakládání organizace Expo a s ní i stejnojmenného časopisu, ve kterém později pracoval jako šéfredaktor. Čtvrtletník vychází dodnes, obsahuje převážně investigativní články na téma nacionalismu, rasismu, nedemokratického a antisemitského smýšlení. Magazín důrazně vystupuje proti extremistickým pravicovým hnutím. Kromě práce pro Expo byl zpočátku politickým aktivistou za Kommunistiska Arbetareförbundet , pracoval jako fotograf, editor trockistického Fjärde internationalen a byl dopisovatelem pro týdeník Internationalen. Na rok se stal předsedou největšího švédského fanklubu science fiction. V letech 1977–1999 působil jako grafik v největší tiskové agentuře ve Skandinávii Tidningarnas Telegrambyrå. Právě zde se v 90. letech zrodila myšlenka psát detektivní sérii Milénium. Do své smrti stihl o novináři Mikaelu Blomkvistovi a svéhlavé Lisbeth Salanderové napsat jen tři romány, které byly všechny poprvé vydány až po jeho smrti - Muži, kteří nenávidí ženy , Dívka, která si hrála s ohněm , Dívka, která kopla do vosího hnízda . Všechny tři detektivky načetl Martin Stránský pro nakladatelství OneHotBook. Na motivy trilogie byly natočeny tři navazující filmy. První, režírovaný dánským režisérem Nielsem Ardenem Oplevem, měl ve Švédsku premiéru v lednu 2009, druhý, režírovaný švédským režisérem Danielem Alfredsonem, byl do kin uveden téhož roku v září. Pre...

Sofoklés (22)

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Simon Brett (19)

Simon Brett je anglický spisovatel známý svými detektivními romány, v České republice si však větší oblibu získala jeho „prevítovská série“ o výchově dětí. Po studiích na Dulwich College a na Wadham College v Oxfordu pracoval pro BBC Radio a London Weekend Television. Od konce 70. let se plně věnuje spisovatelské činnosti. Je ženatý a má tři děti. V roce 2000 se stal předsedou Klubu detektivů. Brett vytvořil čtyři série klasických detektivních příběhů vyznačujících se výstředními charaktery postav, náhlými zvraty a všudypřítomným humorem. V nejstarší z nich představuje detektiva amatéra stárnoucí herec Charles Paris, řešící kromě detektivních zápletek své problémy s angažmá, pitím a vztahem ke své ženě, se kterou nežije. Série se skládá z 18 románů, z nichž poslední, A Decent Interval, byl vydán v roce 2013 po 15leté přestávce. Část příběhů byla dramatizována pro rozhlas. Ve druhé sérii vystupuje paní Pargeterová, jíž pomáhají v řešení případů přátelé jejího zemřelého manžela. Třetí série, jejíž první kniha The Body on the Beach vyšla roku 2000, se odehrává ve fiktivní vesnici Fethering, nacházející se na jižním pobřeží Anglie. Čtvrtá, nejnovější série byla zahájena v roce 2009 dílem Blotto, Twinks and the Ex-King's Daughter. Odehrává se na začátku 20. století a detektivní zápletky v nich řeší dvojice aristokratických sourozenců Blotto a Twinks. Za celoživotní přínos detektivnímu žánru obdržel Brett v roce 2014 ocenění Diamond Dagger. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Simon Brett na anglické Wikipedii.

Sara Orwig (29)

Americká autorka milostných románů.

Salman Rushdie (26)

Sir Salman Rushdie je indicko-britský spisovatel. Proslavil se svým druhým románem Děti půlnoci , který v roce 1981 získal Bookerovu cenu. Velká část jeho rané prózy se odehrává na indickém subkontinentu. Rushdieho styl psaní bývá často označován jako magický realismus s historickou fikcí a mezi hlavní témata jeho díla patří propojení, rozkoly a přesuny mezi východním a západním světem. V letech 1993 a 2001 navštívil Prahu. V červnu 2007 byl Rushdiemu udělen rytířský titul za zásluhy o literaturu, dále je nositelem řádu Commandeur francouzského Řádu umění a literatury. V roce 2007 zahájil pětileté působení jakožto hostující spisovatel na americké Emory University a v květnu 2008 byl zvolen do Americké akademie umění a literatury. Narodil se v indické Bombaji do sekulární muslimské rodiny, z otcovy strany původem z paňdžábského Dillí a z matčiny z Kašmíru. Rushdie je jediným synem obchodníka Aníse Ahmeda Rushdieho , původně právníka se vzděláním z cambridgeské univerzity, a učitelky Zohry Bhuttové . Vzdělání získal na Cathedral and John Connon School v Bombaji, na britské Rugby School a následně na King's College v Cambridgi, kde studoval historii. Předtím, než se z něj stal spisovatel na plný úvazek, pracoval pro dvě reklamní agentury. Rushdie byl celkem čtyřikrát ženatý. Manželství s první ženou Clarissou Luardovou trvalo od roku 1976 do roku 1987 a Rushdie z něj má syna Zafara. Podruhé se oženil v roce 1988 s americkou spisovatelkou Marianne Wigginsovou, v roce 1993 následoval rozvod. Rushdieho třetí manželkou byla od roku 1997 do roku 2004 Elizabeth Westová, s níž má syna Milana. V roce 2004 se Rushdie oženil s indicko-americkou herečkou a supermodelkou Padmou Lakshmiovou, manželství bylo ukončeno 2. července 2007. V bollywoodském tisku se v roce 2008 spekulovalo o autorově poměru s indickou modelkou Riy...

Radoslav Nenadál (19)

Radoslav Nenadál byl český spisovatel a překladatel anglojazyčné literatury, amerikanista a anglista, vysokoškolský pedagog. Narodil se 30. října 1929 v Šumperku, avšak už v dětství se s rodinou přestěhoval do Prahy. Tam posléze vystudoval angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Po studiích začal pracovat jako vysokoškolský pedagog. Překládal do češtiny například díla Ernesta Hemingwaye, Trumana Capoteho či Johna Irvinga a dalších. Mezi jeho překlady patří i román Sophiina volba amerického prozaika Williama Styrona. V roce 1981 Nenadál získal Cenu překladatelské sekce za překlad knihy Jamese Thurbera Filozof a ústřice a rovněž Cenu nakladatelství Odeon za práci v oblasti americké literatury. V roce 2017 byl uveden do Síně slávy v rámci Cen Josefa Jungmanna, udělovaných Obcí překladatelů. Od 80. let 20. století také psal vlastní uměleckou prózu. Mezi jeho povídkové sbírky a romány patří Rakvářova dcera a jiné prózy , Přijď zpět , Dušinky , Gaudeamus či My tě zazdíme, Aido, dále Škorpión, Zahrada či Sešitky chrámové pěvkyně . V jeho dílech se objevovalo vysokoškolské prostředí, Praha nebo také tabuizované téma homosexuality. Publikoval také vědecké práce z oblasti literární kritiky a historie, učebnice, skripta a další texty.

Radomír Měšťan (16)

Publikace z oboru svépomocných stavebních prací.

Radka Třeštíková (14)

Radka Třeštíková, rozená Velikovská, je česká spisovatelka, blogerka a právnička. Vyrůstala ve Veselí nad Moravou. Vystudovala práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V rámci programu Erasmus byla rok ve Španělsku, kde začala psát první povídky. Sedm let působila ve funkci firemního právníka. V roce 2019 se zúčastnila 10. řady taneční soutěže StarDance …když hvězdy tančí, ve které skončila na 7. místě. Od roku 2011 přispívala na blog časopisu Respekt, Elle a webové stránky psychologie.cz. Kvůli jejímu stylu psaní se jí mnohdy přezdívá „Viewegh v sukni“. V roce 2012 se provdala za Tomáše Třeštíka, fotografa a syna režisérky a dokumentaristky Heleny Třeštíkové. Mají spolu děti Elu a Jonatána . Od devatenácti let žije v Praze.

Petr Ludvík (28)

Narozen 13. 5. 1977 v Praze. Geograf a historik, pracovník v oblasti turistického ruchu. Autor cestopisných článků, publikací a průvodců.

Pavel Taussig (22)

Pavel Taussig je český filmový historik, scenárista, novinář a publicista. Jedná se o významného českého filmového historika, který své práce také, mimo jiné, pravidelně publikuje v různých společenských, televizních, rozhlasových a filmových časopisech. Kromě toho také účinkuje v bonusových materiálech na mnoha DVD s českými filmy, kde podává svůj odborný komentář k příslušnému snímku. V Československé televizi se autorsky podílel na přípravě pořadu Úsměvy českého filmu. Autor námětu k oscarovému filmu Kolja z roku 1996.

Pavel Bojar (21)

Pavel Bojar, vlastním jménem Karel Krejčík , byl český spisovatel, prozaik, básník, překladatel z ruštiny, publicista, romanopisec. Narodil se v roce 1919 do rodiny textilního dělníka a po úspěšné maturitě ve Strakonicích začal studovat na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a francouzštinu. V listopadu 1939 však byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře Sachsenhausen-Oranienburg. Roku 1940 byl propuštěn a pracoval jako pomocná vědecká síla v České akademii věd. Od roku 1940 byl Pavel Bojar zapojen do studentského hnutí odporu, ve kterém byl velmi aktivní. Roku 1943 pracoval jako úředník Reality, sdružení českých podnikatelů, zároveň pracoval jako překladatel a knižní recenzent. V roce 1945 se Pavel Bojar oženil s Olgou Bojarovou , s níž v letech 1945 – 1961 spolupracoval na překladech z ruštiny . V letech 1946 – 1947 působil jako šéfredaktor nakladatelství Svoboda a v letech 1949-1951 byl vedoucím tajemníkem Svazu čs. spisovatelů. V letech 1945-1949 a opět 1969-1971 byl pracovníkem ÚV KSČ a v letech 1951 - 1956 se živil jako spisovatel z povolání. Od roku 1956 do roku 1962 byl Pavel Bojar šéfredaktorem časopisu Květy, v roce 1962 odešel pracovat do tiskového odboru ministra zemědělství a v letech 1966–1967 byl vedoucím redaktorem nakladatelství Svoboda. Roku 1965 se podruhé oženil s Marií roz. Knausovou , s níž pak v 80. letech společně psali i překládali. V letech 1971–1976 působil jako velvyslanec v Brazílii, 1976–1979 byl zaměstnán na federálním ministerstvu zahraničních věcí. Roku 1980 odešel do důchodu a žil pak v Družci u Kladna. Pavel Bojar zemřel 16. 11. 1999 v Praze ve věku 80 let. Pavel Bojar publikoval v různých časopisech a a novinách . Pavel Bojar je autorem lyrických sbírek, povídek a románů, veršů a prózy pro dět...

Ota Šafránek (19)

Ota Šafránek, vlastním jménem Otto Passer byl český redaktor, prozaik a dramatik, autor knih pro děti a mládež. Pocházel z rodiny obchodníka s konfekcí. Roku 1930 po maturitě nepokračoval z finančních důvodů ve studiu a věnoval se nejprve obchodu a pak se stal berním úředníkem. Po roce 1945 pracoval v kulturní komisi Ústřední rady odborů, do roku 1946 byl redaktorem časopisu Vpřed a pak působil v nakladatelství Orbis. Od roku 1949 pracoval jako dramaturg v Divadle Na Fidlovačce, pak v pražském Varieté a od roku 1951 v Divadle státního filmu. Od roku 1953 byl redaktorem a v letech 1954–1955 šéfredaktorem časopisu Divadlo. Poté byl spisovatelem z povolání s výjimkou let 1957–1961, kdy byl šéfredaktorem časopisu Dikobraz. Debutoval roku 1940 psychologickou novelou Svatební dar. Po skončení války se věnoval především literatuře pro děti a mládež . Jako dramatik se snažil o vytvoření nového dramatu, které by politicky podporovalo budování komunistické společnosti. Jeho dílo doplňují dva překlady ze slovenštiny. V knihovně Divadelního ústavu jsou uloženy texty autorových her Osmina důstojníka, Pásla panenka páva a Podúředník Pršala .

Oldřich Dudek (21)

Oldřich Dudek je český scenárista, kreslíř-humorista, ilustrátor, spisovatel. Absolvent Filmové fakulty Akademie múzických umění v Praze. Autor množství rozhlasových scének. MLÁDEK, Ivan. Pohádky a pověsti ve verších. Ilustrace Oldřich Dudek. Dobřichovice: Empress, . ISBN 80-901459-1-4. Autor řady humoristických povídek publikovaných v časopisech a novinách, příp. upravených pro rozhlas. Autor nebo spoluautor textů v autorských katalozích Tomáš Bím , Inventura : Tomáš Bím 50 ad., Jiří Trnka : Obrazy : Galerie Zlatá lilie Praha, 23. 10.–6. 11. 1985 a v kolektivním katalogu Výstava kresleného humoru : Galerie Československý spisovatel . Proč mám rád Tomáše Bíma? Odpověď je jednoduchá: Protože tento zlý, arogantní, ješitný, dýchavičný, obézní, hádavý, pletichářský, podmračený, nesebekritický, zapatlaný, přejedený, přepitý, překouřený, zakyslý, jedovatý, šílený, nabubřelý, líný, neadaptabilní, servilní, lhavý, uklevetěný, pobryndaný, netolerantní, promiskuitní epikurejec umí vytvářet tak milé obrazy, vedle kterých jsou slova, která jsem právě o Bímovi řekl, jako muší enóna na oponě Národního divadla. Totiž bezvýznamná. Oldřich Dudek, Řevnice 5. 5. 1996

Miroslava Klímová-Fügnerová (29)

Narozena 26. 7. 1905 v Praze, zemřela 21. 10. 1988 tamtéž. MUDr., krajská osvětová lékařka v Praze. Práce v oboru.

Miroslav Janotka (2)

Narozen: 25.2.1927 Frenštát p. Radhoštěm, okr. Nový Jičín, zemřel: 12.12.1990 Praha. PhDr. etnograf; abs. FF UK Praha ; odbor. pracovník v Ústředí lid. umělecké výroby , věd. výzkum. pracovník Ú. pro etnografii a folkloristiku ČSAV . Zabýval se hl. tradiční i současnou rukodělnou výrobou, zejména řemesly zpracovávajícími dřevo, železo, bar. kovy, hlínu, rostl. i živočiš. vlákna.

Mirko Očadlík (25)

Mirko Očadlík byl český hudební vědec, kritik a pedagog. Jeho první manželka, Věra Očadlíková, roz. Balejová, původně právnička, se zabývala překlady klasických ruských autorů. Jeho druhá manželka Anna Hostomská byla známá hudební redaktorka a spisovatelka. Roku 1923 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu Poté vystudoval Právnickou fakultu UK a hudební vědu, historii a estetiku na Filosofické fakultě UK. Po studiu hry na klavír a hudební teorie ve Vídni, kde v mládí žil, studoval muzikologii, estetiku a historii na UK v Praze . Pracoval v rozhlase v letech 1928–1950: jako tajemník hudebního oddělení, vedoucí hudebního vysílání, referent gramoarchivu a studijního oddělení, od roku 1945 jako programový ředitel. Autor mnoha článků, statí a knih o klasické hudbě , ale také o hudební moderně. Podílel se na popularizačních pořadech s hudební tematikou . Byl vedoucím teoretické katedry na AMU a vedoucím katedry hudební vědy na filosofické fakultě UK , kde také zastával v letech 1954–1958 místo děkana; členem řady vědeckých ústavů a v roce 1957 také předsedou Divadelního ústavu. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově.

Milan Bednařík (16)

Narozen roku 1928 v Holešově. RNDr., asistent katedry experimentální fyziky na přírodovědecké fakultě v Olomouci, práce z oboru.

Michal Altrichter (30)

Po maturitě na gymnáziu v Novém Jičíně studoval na TF v Litoměřicích. V r. 1985 vstoupil tajně k jezuitům. V l. 1990–93 poslouchal filozofii u E. Coretha v Innsbrucku. V r. 1993 nostrifikoval u nás doktorát z filozofie . Od r. 1993 přednáší dějiny filozofie na TF v Olomouci. Vzhledem k nedostatku studijního materiálu pro posluchače TF věnuje hodně pozornosti překladatelské činnosti. Ve svých přednáškách přihlíží k filozofické metodě K. Rahnera . Studie Doteky je ve svém pohledu na filozofii umění inspirována vitrážemi malíře Jemelky a vlivem T. Špidlíka, P. A. Florenského, V. S. Solovjova, L. Šestova

Maurice Druon (20)

Maurice Druon byl francouzský spisovatel a člen Francouzské akademie. Spolupodílel se na románu a překladu básně Zpěv partyzánů se spisovatelem Josephem Kesselem. Dále napsal román Burziáni a jeho nejslavnějším dílem je historický cyklus Prokletí králové. V letech 1973 a 1974 byl francouzským ministrem kultury.

Marcela Nováková (18)

Narozena 10.1.1950 v Praze. Novinářka, odborná redaktorka a editorka nakladatelství Olympia.

Maheshwarananda (18)

Mahámandaléšvar Paramhans svámí Mahéšvaránanda, narozený jako Mangilal Garg, známý též jako Svámídží či Swamiji , je jogínský guru a autor a zakladatel systému "Jóga v denním životě" . Pochází z indického státu Radžastán. Je žákem paramhanse svámího Mádhavánandy. Do Evropy přišel v roce 1972, seznámil se s mentalitou západního člověka a jeho duchovnímu hledání otevřel cestu jógy. Propojil starodávnou jógovou tradici se svými bohatými zkušenostmi a výsledky bádání moderní vědy. Vytvořil tak integrální systém cvičení nazvaný Jóga v denním životě, který se z Evropy rozšířil do všech částí světa. V roce 2001 mu byl v přítomnosti Jeho Svatosti Jagadguru Shankaracharya Šrí svámí Narendranandaji Sarasvatího udělen shromážděním Vidvat Samaj duchovní titul Višvaguru, a to při příležitosti hinduistické pouti Kumbhaméla v Prayagraj .

Lúkianos (7)

Lúkianos ze Samosaty, lat. Lucianus Samosatensis byl starověký řečník, satirik a filosof, který psal řecky. Lúkianos se narodil v nemajetné rodině v Samosatě na horním toku Eufratu, dnes Samsat v jihovýchodním Turecku blízko hranic se Sýrii. Učil se nejprve sochařem, ale pak se rozhodl pro dráhu řečníka a spisovatele. Hodně cestoval po celém Středomoří až po Gallii, deset let žil v Athénách, byl také v Římě a uměl trochu latinsky. V pozdním věku se stal úředníkem v Alexandrii, kde snad také zemřel . Lúkianovo dílo bylo velmi oblíbené, i když nepsal lidovou řečtinou své doby, nýbrž slohem i jazykem klasické doby. Pod jeho jménem se uvádí 80 spisů, z nichž asi 70 je pravých. Psal nejprve jednoduché dialogy z běžného života a lehké kritické satiry o náboženství , o marnivosti bohatých , o prostitutkách nebo o lidské hlouposti. Později psal ostřejší satiry o slavných lidech nebo o filosofech , o historii a také fantastické příběhy . Díky satiře „Pravdivé příběhy“ je někdy označován za jednoho ze zakladatelů science fiction. V díle Lúkiána se například také dozvídáme, že obyvatelé antického světa již znali zkamenělé otisky stop pravěkých živočichů, interpretovali je však jako pozůstatky mytických heroů . Lúkianovo dílo se těšilo velké pozornosti v humanismu a Erasmus Rotterdamský vydal spolu s Thomasem Morem roku 1506 jeho spisy. Hodně se četl také v osvícenství, kdy se podle jeho popisů malovaly obrazy i psaly divadelní hry.

Ľudmila Podjavorinská (22)

spisovateľka, poetka, prozaička, zakladateľka modernej slovenskej literatúry pre deti * 26.04.1872 Horné Bzince † 02.03.1951 Nové Mesto nad Váhom Životopis: Ľudmila Riznerová-Podjavorinská patrí spolu so Šoltésovou, Timravou a Vansovou medzi štvoricu spisovateliek, ktoré v druhej polovici 19. storočia pozdvihli ženskú slovenskú literárnu tvorbu na profesionálnu úroveň. Ľudmila sa narodila ako ôsme z desiatich detí učiteľa Karola Rudolfa Riznera a Márie Riznerovej, rod. Klimáčkovej v Horných Bzinciach , dedinke pod Veľkou Javorinou. Dostalo sa jej len základného vzdelania, a to u svojho otca v ľudovej škole. Ako dvanásťročná mala prečítanú celú vtedajšiu slovenskú literárnu tvorbu, z českých autorov boli jej obľúbencami Božena Němcová, Karolína Světlá a Alois Jirásek. Na sklonku života sa venovala prekladom diel ruských a juhoslovanských básnikov. Veľkými podporovateľmi a zároveň kritikmi boli jej strýko Ľudovít V. Rizner, vynikajúci slovenský bibliograf a národný buditeľ, ako aj miestny evanjelický farár a literárne rozhľadený vzdelanec Ján Pravoslav Leško. S písaním začala už v mladom veku – ako pätnásťročná. Vtedy jej vyšla Turecká svadba v Slovenských novinách, o rok neskôr to bola črta Na Štedrý večer. Pod svoje práce sa podpisovala rôznymi pseudonymami - Ružodolská, Damascéna, Nechtík, Božena, Podjavorinská, Šeršelínová, Špirifangulínová, Ľudka, Ľudmila, Ľudmila R., Veselohorská, Vrzalovská, M. Ružodolský, Milko Ružodolský, Nevädza, Podjavorinský, Podjavorský, Sojka, Teta Ľudmila, Teta Ľudmila Podjavorinská. Publikovala v peštianskych Slovenských novinách a v promaďarsky orientovanom časopise Vlasť a svet , no do literárnych Slovenských pohľadov si svoje práce posielať netrúfala. Zmenilo sa to v roku 1892, kedy začala svoje príspevky posielať nielen do Slovenských pohľadov, ale aj do martinských Národných novín. Vyspelosťou básní v jej prvotine Z vesny života ju kritika uznala prvou sloven...

Laura Kneidl (15)

Laura Kneidl píše romány o každodenních výzvách, fantastických světech a lásce. Vystudovala knihovnictví a informační management ve Stuttgartu. Inspirována svými oblíbenými knihami, začala pracovat na svém prvním románu v roce 2009. Po dlouhém pobytu ve Skotsku nyní žije v Lipsku, kde její byt připomíná knihovnu. Je na Instagramu a ráda si vyměňuje názory se svými čtenáři.

Krista Bendová (29)

Krista Bendová byla slovenská spisovatelka, básnířka, prozaička, novinářka a dramatička, známá především jako autorka knih pro děti a mládež. Pocházela z rodiny železničního úředníka. Studovala v Kráľové Lehotě, Kremnici, Nových Zámcích, později pokračovala ve vzdělávání na gymnáziu v Banské Bystrici, po maturitě přešla na Filosofickou fakultu Slovenské univerzity, kde studovala slovenštinu a ruštinu. Zároveň studovala i na dramatické akademii v Bratislavě, ale ze zdravotních důvodů své studium v roce 1945 přerušila a už jej nikdy nedokončila. Podstoupila poměrně zdlouhavé léčení a po roce 1948 začala pracovat ve vydavatelství Pravda a ve Svazu slovenských spisovatelů. Později byla krátce redaktorkou časopisů Ohník, v letech 1956–1958 časopisu Roháč a v letech 1958–1964 i deníku Pravda. Od roku 1964 se věnovala jen psaní. V roce 1983 jí byl udělen titul zasloužilá umělkyně. První literární pokusy začala uveřejňovat už v době středoškolských studií v různých časopisech. Její tvorba vycházela z poezie Jána Smreka či Emila Boleslava Lukáča. Začínala psaním poezie, vydala několik básnických sbírek, ale od 40. let 20. století se věnovala soustavně tvorbě pro děti a mládež, přičemž se zasloužila o rozvoj dětské literatury. Ve své básnické tvorbě byla ovlivněna jak vlastním zdravotním stavem, který měl vliv i na její psychiku, tak politickými a sociálními změnami, které nastaly po roce 1948. V tvorbě pro děti se zaměřovala hlavně na vtipné využívání komických situací a charakteristických vlastností dětí. Kromě vlastní tvorby se věnovala také překladům ze sovětské a české literatury. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Krista Bendová na slovenské Wikipedii....

Klement Gottwald (27)

Klement Gottwald byl československý komunistický politik, jenž byl od roku 1929 poslancem Národního shromáždění, po druhé světové válce vykonával nejdříve funkci premiéra ve své první a druhé vládě. Čtyři měsíce po převzetí moci komunisty v roce 1948 byl zvolen prezidentem Československa. Byl přímo odpovědný za smrt mnoha desítek svých odpůrců i nevinných lidí . Klement Gottwald se narodil v Herolticích u Vyškova jako nemanželský syn chudé zemědělské dělnice Marie Gottwaldové. Jeho narození je ale zapsáno v rodné matrice pro Dědice a jako adresa narození je uvedeno Dědice 102. Přesné místo narození je nejasné. Před první světovou válkou se vyučil ve Vídni truhlářem, zároveň se účastnil činnosti mezi sociálnědemokratickou mládeží. Klement Gottwald byl ženatý s Martou Gottwaldovou. Ta, stejně jako on, měla nemanželský původ. Narodila se Rosálii Holubové, vdově po Augustínu Žitníkovi, čeledínu v Kopřivnici. I když jeho žena při něm stála a byla jeho věrnou společnicí, nikdy nevstoupila do KSČ. Dceru Martu měli za svobodna, sezdáni byli až 21. března 1928. Jejich dcera byla manželkou Alexeje Čepičky. V letech 1915–1918 byl vojákem rakousko-uherské armády. Traduje se, že bojoval v bitvě u Zborova, což by znamenalo, že zde stál i proti budoucímu generálu a prezidentu Ludvíku Svobodovi, který bojoval na straně čs. legií. Podle vojenského historika Aleše Knížka to sice nelze vyloučit, ale ani potvrdit. Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu označil Gottwaldovu účast u Zborova za legendu – Gottwald měl být v době bitvy v nemocnici ve Vídni. V létě roku 1918 Gottwald z rakouské armády dezertoval. Po vzniku samostatného Československa sloužil dva roky v Československé armádě. V letech 1920–1921 pracoval v Rousínově jako stolařský dělník. Po roztržce ve Svazu dělnických tělovýchovných jednot si komunisticky zaměřená část jednot vytvořila v roce 1921 novou org...

Kenny Rogers (10)

Kenny Rogers byl kultovní americký country zpěvák, skladatel, herec, hudební producent a podnikatel. Svou hudební kariéru zahájil koncem 50. let se skupinou The Scholars a následně se v polovině 60. let připojil k folkové skupině The New Christy Minstrels. Velkého úspěchu však dosáhl až po založení skupiny The First Edition v roce 1967, která se později přejmenovala na Kenny Rogers and The First Edition. Po rozpadu skupiny v roce 1976 se Rogers věnoval sólové kariéře, která upevnila jeho postavení legendy country hudby.

Karel Linhart (2)

Narozen roku 1932. PhDr., CSc., odborný asistent na katedře filosofie a sociálních teorií pedagogické fakulty. Práce v oboru.

Josef Ehm (19)

Josef Ehm byl významný český fotograf uměleckých památek, pedagog a redaktor. V letech 1934–1946 učil na Státní grafické škole v Praze. Roku 1939 se zúčastnil výstavy Uměleckopúrůmyslového muzea v Praze Století české fotografie. Mezi léty 1939 a 1941 redigoval s Jaromírem Funkem časopis Fotografický obzor. Kromě toho přispíval svými fotografiemi do novin a časopisů , které vycházely opakované i v cizojazyčných verzích. Ilustroval také beletrii v Praze. Josef Ehm zůstal do konce své dlouholeté praxe vyznavačem černobílé fotografie, i když fotgrafoval i barevně. Ve druhé polovině 60. let nároky na fotodokumentaci ve sbírkových institucích vzrostly tak, že zaměstnávaly vlastní fotografy, takže s Ehmem ukončily spolupráci. "Papírové" zvětšeniny jeho fotografií se dodnes dochovaly na evidenčních kartách předmětů Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, Národní galerie v Praze, Národního muzea či ve fototé...

Johannes von Buttlar (20)

Jiří Všetečka (20)

Jiří Všetečka byl český fotograf , první docent fotografie v Československu, tvořící od roku 1958. Proslavil se zejména svými snímky z Prahy, dokumentárními snímky a ilustracemi inspirovanými podle knih. Nejznámější je Nezvalův Pražský chodec. Jeho druhým stěžejním dílem je Komenského Obecná porada o nápravě věcí lidských, ke které uspořádal výstavu a vydal knihu. Na katedře fotografie FAMU vyučoval předměty dokumentární fotografii a audiovizuální prostředky ve výuce. S oblibou fotografoval na čtvercový formát, využíval dlouhých teleobjektivů, které ještě s pomocí telekonvektorů prodlužoval. Do roku 1992 fotografoval pouze černobíle, potom začal experimentovat i na barevný film. Do konce života fotografoval na klasický film. Výpravná Všetečkova "Praha světlem tvořená" je však "barevná". Jeho poslední velkoformátová kniha, opět "černobílá", "Jiří Všetečka ...chodec s objektivem", zachycuje také dramatické události srpna 1968 i listopadu 1989 a rovněž jeho "profesní" setkání s našimi i americkými prezidenty , líčené s typickou Všetečkovou odvahou a příslovečným humorem. Spolupracoval s časopisy jako jsou například Československá fotografie, Film a doba, Svět v obrazech, MY 68, Literární měsíčník, Prostor, Reflex, Kulturní rozvoj. Jeho aktivity zasahovaly také do divadla a filmu, což dokládá jeho spolupráce s institucemi jako byly a jsou Vinohradské divadlo, Československý státní film, Hudební divadlo Karlín, Československá televize, Český rozhlas, Česká filharmonie, Panton. Také ve skupině projektování na ČVUT v Praze natočil několik 16 mm výukových a technických filmů a později i videí, pro účely propagace fakulty i výuky. Pro účely racionalizace výroby natáčel od šedesátých let se svými kolegy z katedry pomocí dvou kamer AK 16 filmy nejen inscenované v laboratoři projektování, ale i v praxi podniků tehdejšího Českosloven...

Jindřiška Smetanová (17)

Jindřiška Smetanová, rozená Jindřiška Macháčková byla česká spisovatelka, scenáristka, autorka televizních inscenací a překladatelka. Jedná se o jednu z postav legendárního rozhlasového pořadu Sedmilháři, kde, kromě jiných, vystupovala např. s humoristou Zdeňkem Jirotkou. Narodila se v Rosicích u Brna. V roce 1928 se přestěhovala s rodiči a sestrou do Prahy, později se narodil ještě bratr. Otec, vyučený strojní zámečník, pracoval v Praze jako řidič jednoho z pražských úřadů. Za války byl nasazen jako dělník do vysočanské továrny, kde se vyráběly zbraně. Po počátečních studiích na gymnáziu pokračovala ve studiu na obchodní akademii v Praze na Vinohradech, kde v roce 1942 maturovala. Její budoucí literární dráhu ovlivnil univerzitní profesor Karel Krejčí, který po uzavření českých vysokých škol působil jako vyučující literatury. Po maturitě pak pracovala jako úřednice v Archeologickém ústavu, na Ministerstvu kultury a osvěty a na Ministerstvu informací. V letech 1943-1944 se zapojila do činnosti v loutkoherecké amatérské skupině, kterou vedl Jan Malík, přítel Josefa Skupy. Silné zaujetí pro obor přetrvalo až do poválečných let, kdy je formou osvětové činnosti prezentovala jako zaměstnankyně Ministerstva kultury. Při vystoupení skupiny v pražském Mánesu se seznámila s příštím manželem, architektem Pavlem Smetanou. Po sňatku se odstěhovala do jeho bytu na Malé Straně, na břehu Čertovky. Malá Strana, stejně jako Říčky v Orlických horách, které byly po válce oblíbeným místem pobytu a setkávání bývalých členů Devětsilu a Mánesa, se staly místy celoživotní inspirace. Zde vytěžila náměty pro svá literární díla. Smetanovi si později v Říčkách pořídili chalupu a Jindřiška Smetanová se stala kronikářkou obce. Mezi lety 1949-1954 se narodily tři děti. V letech 1956-57 začaly vycházet první fejetony, črty a povídky v časopisu Květen a v Literárních novinách. Od roku 1960 působila coby scenáristka, dramatička a dramaturgyně. Pracovala...

Jaroslav Rudiš (22)

Jaroslav Rudiš je český spisovatel a autor divadelních her a komiksů. Vyrostl v Lomnici nad Popelkou. Navštěvoval gymnázium v Turnově, po něm vystudoval Pedagogickou fakultu Technické univerzity v Liberci . Dále studoval v Praze a Curychu. V letech 2001 až 2002 pobýval v Berlíně, kde obdržel novinářské stipendium na Svobodné univerzitě. Pracoval jako učitel, DJ, manažer punkové skupiny, hotelový portýr a od roku 1998 s přestávkami jako novinář v deníku Právo. Od roku 2006 je spisovatelem na volné noze. Příležitostně vystupuje se skupinami U-Bahn a The Bombers, píše také písňové texty . S básníkem a prozaikem Igorem Malijevským pořádá v pražském Divadle Archa pravidelný literárně-hudební kabaret EKG.v Od roku 2014 vystupuje Jaroslav Rudiš v hudebním projektu Kafkaband, který zhudebňuje texty Franze Kafky. Na projektu podílí další hudebníci, jako například Jaromír Švejdík, Tomáš Neuwerth, Zdeněk Jurčík a další. Prvotina Nebe pod Berlínem získala Cenu Jiřího Ortena a byla také oceněna jako Nejkrásnější kniha roku. Román byl přeložen do sedmi jazyků, vznikla podle něho divadelní i rozhlasová adaptace a autor jej načetl také jako audioknihu. Vydal trilogii komiksů Alois Nebel o česko-německém výpravčím vlaků, sloužícím na malé stanici v Sudetech. Alois Nebel byl v roce 2011 zfilmován technikou rotoskopie, byl poprvé uveden na filmovém festivalu v Benátkách. V roce 2012 získal Evropskou filmovou cenu jako nejlepší animovaný film. S germanistou Tomášem Dimterem pro vydání připravil knihu Německá čítanka. Gutenbergova čítanka současné německé prózy . V roce 2015 byl hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2018 v Lipsku získal Cenu literárních domů za rozvoj česko-německého dialogu, kterou společně udělují literární domy N...

Jan Caha (22)

Jan Caha byl český překladatel z angličtiny a ruštiny, autor učebnic a slovníků. Po ukončení studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy se stal středoškolským profesorem, např. na obchodní akademii v Karlíně , vyšší hospodářské škole na Praze 2 . Na Katedře jazyků Československé akademie věd v Praze pracoval od roku 1954.

Ivan Poldauf (21)

Ivan Poldauf byl český jazykovědec, anglista a bohemista, univerzitní profesor angličtiny, lexikograf a překladatel z angličtiny. Ivan Poldauf studoval v letech 1934 až 1939 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1945 se na téže fakultě stal asistentem. Roku 1946 studoval na University of Oxford. V roce 1947 se habilitoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1949 až 1961 působil jako profesor na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v letech 1961 až 1965 jako profesor aplikované lingvistiky a teorie překladu a tlumočení na Univerzitě 17. listopadu v Praze. Od roku 1965 byl profesorem anglistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Gustáv Murín (28)

Gustáv Murín je slovenský přírodovědec, biolog, spisovatel, esejista, publicista, dramatik a scenárista. Pochází z rodiny vysokoškolského profesora. Po maturitě na gymnáziu v letech 1978–1983 studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v 1984 získal titul doktora přírodních věd a posléze v roce 1991 se stal i kandidátem věd. Absolvoval studijní pobyty na ČAV v Praze a Brně, Universitě v Seville, Universitě v Záhřebu, Akademii věd v Německu, Akademii věd v Rakousku a Universitě v Cambridge. Svoji literární, odbornou a publicistickou tvorbu zahájil již v 80. letech 20. století kdy publikoval různé texty v různých slovenských periodikách . Psal jak různé články a příspěvky týkající se biologie a ekologie tak i volnou literární tvorbu. V roce 1985 se stal zakladatelem Klubu mladých dramatiků, v roce 1986 pak Kruhu mladých autorů. V 90. letech se podílel na vzniku almanachu mladých spisovatelů střední a východní Evropy, v roce 1994 také působil jako organizátor setkání mladých spisovatelů tohoto regionu v Budměřicích. V roce 1994 na Slovensku zastupoval časopis Playboy. Jde o člena Slovenského P.E.N. centra, v letech 2000 – 2004, 2009 – 2011 zde působil jako jeho předseda. Člen Centra San Miguel del Allende . Žije a pracuje v Bratislavě, jako vědecký pracovník Katedry botaniky Univerzity Komenského. Česky: * Sex kontra kultura, doplnené a rozšírené vydanie „Pud konta kultúra“, vyd. Hynek, 1999. * Náhradní konec světa, doplnené a rozšírené vydanie Náhradný koniec sveta, vyd. Ivo Železný, 1999. * A stanete se bohy, zbierka esejí, vyd. Ivo Železný, 2002. * Abeceda tělesné lásky , encyklopédia sexu, vyd. Triton, 2004. * Česko-slovenský/Slovensko-český Dualóg , o česko-slovenských vzťahoch, vyd. Slovenský literárny klub v ČR, Praha,  2009. * Slovenská mafie v Praze – vyd. Marenčin PT, 2014. Anglicky: * SVET JE MAL...

George & Beatovens (14)

Česká rocková skupina z Prahy. Založil ji v roce 1965 zpěvák Petr Novák s textařem Ivo Plickou a pojmenovali ji podle svého bubeníka Jiřího Jiráska . Průkopníci autentického rockového písničkářství v češtině s rozhlasovými hity z roku 1965 "Já budu chodit po špičkách" a "Povídej" . Dočasně se rozpadla koncem roku 1965, znovu se dala dohromady v roce 1967. Do roku 1970 se skupina vyvinula k progresivnějšímu rocku à la Jethro Tull, v roce 1972 se opět rozpadla. V roce 1980 začal Petr Novák používat pro svou doprovodnou skupinu zkrácený název "G&B", původní anglický název byl komunistickými úřady až do roku 1989 zakázán. Po Novákově smrti v roce 1997 skupinu nakonec obnovil Karel Kahovec a od roku 2009 stále aktivně vystupuje. Členové: Miloš Kovařík, Jiří Kovařík, Jiří Kovařík, Jiří Kovařík: Petr Novák Karel Sluka , Michal Burian , Jaroslav Bednář , Zdeněk Juračka , Vladimír Mišík , Miroslav Dudáček , Bohuslav "Slávek" Janda , Jiří Jirásek , Ivan Pelíšek , Pavel Zuman , Jiří Čížek , Michal Ditrich , Oldřich Wajsar , Miroslav Helcl , Jan F. Obermayer , Petr Bezpalec , Jiří Sluka , Petr Formánek , Stanislav Staněk , Ladislav Klein , Hubert Täuber , Adolf Seidl , Karel Novák , Zdeněk Nedvěd , Martin Rychta , Michal Pavlík , Karel Kahovec , Petr Eichler .

František Křelina (23)

František Křelina byl český prozaik, básník a dramatik. Dětství prožil v Podhradí u Jičína. V roce 1922 dokončil studia na Učitelském ústavu v Jičíně a učil v Českém Dubu. Po obsazení Sudet Němci v březnu 1939 odešel do Prahy, kde učil na měšťanských a později jednotných školách až do roku 1951. Zde připravoval společně s Josefem Knapem a Jaroslavem Durychem výzvu českých spisovatelů k lidu, která však padla za oběť cenzuře. Roku 1945 krátce učil v Hradišti na Žatecku, ale vrátil se zpět do Prahy. V Praze byl 24. srpna 1951 zatčen; v červenci 1952 byl jako člen údajné prostistátní skupiny odsouzen za velezradu na dvanáct let vězení. Ve stejném vykonstruovaném procesu byli mezi jinými odsouzeni také Josef Knap, Jan Zahradníček, Bedřich Fučík, Zdeněk Kalista, Ladislav Kuncíř a Ladislav Jehlička. V době věznění na Pankráci se s ním a J. Zahradníčkem a J. Knapem spřátelil dozorce Václav Sisel, který jim pomáhal. Také ukryl na své chatě značnou část rukopisů jejich básní a textů, a to až do r. 1968. Dne 10. května 1960 byl Křelina amnestován. Do roku 1964 pracoval jako stavební dělník v Praze a znovu se věnoval literární tvorbě. Jeho články otiskovaly v té době Zemědělské noviny a Lidová demokracie. Roku 1967 byl plně rehabilitován. Zemřel v Praze, pochován je ve Veliši u Jičína. Dne 2. července 1927 se František Křelina oženil s dcerou rolníka Annou Masopustovou . Manželé Křelinovy měli dvě dcery. Dcera Hana Pražáková byla též spisovatelkou. Roku 1936 obdržel státní ocenění a o dva roky později cenu České akademie věd a umění. František Křelina je sice považován za ruralistu, ale jeho texty nesou prvky i jiných uměleckých směrů a ruralismus u něj převládat pouze v období jeho rané tvorby, tedy během první republiky. Později se klonil pouze k utváření katolicky zaměřených textů. K jeho nejznámějším ruralistickým dílům pa...

František Herites (31)

František Herites byl český lékárník, revizor účtů, básník, redaktor a spisovatel. Narodil se ve Vodňanech jako František Josef Emanuel, syn tamního lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic. Roku 1869 absolvoval gymnázium v Písku, kde se sblížil s Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem. S Josefem Kálalem a Janem Dunovským vydal studentský almanach Anemonky , jehož byl redaktorem. Po tříleté lékárnické praxi vystudoval na otcovo přání farmacii na Karlově univerzitě v Praze a ve Štýrském Hradci, kde absolvoval jako magistr a působil jako lékárenský praktikant. Odtud odešel pracovat do Rožnova, Netolic a do Prahy. 30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou , s níž vychoval dvě dcery. Po otcově smrti v roce 1883 převzal jeho vodňanskou lékárnu v domě na náměstí. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního kostela. Přizval k tomu svého přítele Mikoláše Alše. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal. Když se zadlužil, v roce 1896 prodal lékárnu i rodný dům. V lednu 1896 přesídlil natrvalo do Prahy, kde s rodinou střídal podnájmy na Novém Městě. Marně sháněl místo stálého redaktora v některém časopise. A tak se stal revizorem lékárnických účtů, od r. 1897 také sekretářem Lékárnického grémia, a zůstal v zaměstnání až do penzionování v roce 1925. Tři roky byl redaktorem Časopisu českých lékárníků . Souběžně byl redaktorem Máje a v tomto nakladatelství i pracoval. Napsal mnoho povídek, črt a fejetonů do různých časopisů: Český svět, Domácí krb, Osvěta, Lidové noviny, Lumír, Národní listy, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor. Jeho jednoduché povídky s maloměstskými příběhy byly oblíbené u části...

Frances Hodgson Burnett (22)

Frances Eliza Hodgson Burnettová byla anglo-americká prozaička a dramatička, autorka více než padesáti knih a třinácti divadelních her pro děti i pro dospělé. Rozená Hodgsonová, dětství prožila v Anglii. Po smrti otce se zchudlá rodina přestěhovala roku 1865 do USA k příbuzným do Knoxville v Tennessee. V devatenácti letech začala v různých časopisech publikovat své první práce, aby finančně pomohla rodině, protože se po smrti své matky musela starat o čtyři mladší sourozence. Roku 1873 se provdala za Swana Burnetta, dva roky s ním žila v Paříži, kde se jí narodili dva synové. Po návratu do USA se s manželem usadila ve Washingtonu a zde začala psát svá románová díla. Její sentimentální a naivně moralistní příběhy se staly velmi oblíbenými a vydání jejího románu Little Lord Fauntleroy roku 1886 z ní udělalo světově proslulou autorku. Později žila střídavě v USA a v Anglii. Roku 1892 zemřel její nejstarší syn na tuberkulózu, což u ní vyvolalo deprese, se kterými zápasila po celý další život. Roku 1898 se rozvedla, neboť její manžel žil velmi marnotratným životem. Znovu se provdala roku 1900, ale toto manželství vydrželo pouze rok. Ke konci života se usadila na Long Islandu v New Yorku, kde roku 1924 zemřela. Frances Burnettová ve svých románech úspěšně kombinovala realistické detaily ve vykreslení postav a prostředí s romantickými zápletkami plnými nečekaných zvratů. Několik svých románů také zdramatizovala. V on-line databázi Internet Movie Database je možno nalézt 55 filmových a televizních titulů, z nichž téměř dvacet bylo natočeno již v éře němého filmu. K nejznámějším adaptacím patří americký film Little Lord Fauntleroy režiséra Johna Cromwella z roku 1936 a rovněž americký film The Little Princess režiséra Waltera Langa z roku 1939 se Shirley Templeovou v titulní roli. První fil...

Fan Vavřincová (23)

Fan Vavřincová, vlastním jménem Věra Peigerová, provdaná Němotová, byla česká spisovatelka a autorka televizních scénářů. Podle jejího románu byl natočen například film Eva tropí hlouposti. Narodila se v Praze–Podolí, v rodině Vavřince Peigera , který se postupně vypracoval z účetního a disponenta až na ředitele firmy Česká cukerní. Po základní škole vystudovala gymnázium v Praze-Dejvicích. Po maturitě ještě dva roky studovala externě na filozofické fakultě Karlovy univerzity, kde získala státnice z němčiny, francouzštiny a ruštiny. V dubnu 1935 se provdala za Bohumila Němotu , majitele likérky; svatba se konala v žižkovském kostele sv. Prokopa. Po sňatku žili manželé Němotovi na zámku Sudovice u Nového Knína, měli dvě dcery, Felicii a Ivanku. Psát začala už na gymnáziu, ve svých šestnácti letech . Do povědomí lidí vstoupila díky filmu režiséra Martina Friče , který byl natočen podle jejího námětu – knihy Patsy tropí hlouposti. Po roce 1948 nemohla až do konce 60. let publikovat a pracovala jako úřednice a účetní v Novém Kníně, Dobříši a Praze. Od roku 1957, kdy vyhořel zámek Sudovice, žila v Praze. Je pohřbena v Novém Kníně. Díla Fan Vavřincové mají výlučně zábavný charakter. Často se jednalo o románky pro ženy a dívky. Humor, nadhled a laskavost jejích příběhů si získaly širokou oblibu. Značnou část prací uveřejnila pod vlastním jménem Věra Němotová. Pseudonym Fan Vavřincová vznikl z otcova křestního jména Vavřinec a častého rodinného křestního jména František. Pod druhým pseudonymem Anna Lorencová vydala dívčí román Divoška Kim. Od roku 1936 se její příspěvky objevovaly v řadě časopisů, jako např. List paní a dívek , Pražanka, Ahoj, Pražský ilustrovaný zpravodaj, Hvězda. Po okupaci ...

Ernst T. A Hoffmann (20)

Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann, známější jako E. T. A. Hoffmann, byl německý spisovatel, hudební skladatel, právník, karikaturista, kritik, dirigent a malíř, představitel německého romantismu.

Enrique Stanko Vráz (17)

Enrique Stanko Vráz byl český cestovatel a fotograf, možná bulharského původu. Navštívil různé části Severní, Jižní a Střední Ameriky, Asie a Afriky. Během svých cest nasbíral množství přírodnin a uměleckých předmětů, které věnoval Národnímu muzeu. Je autorem několika cestopisů – Z cest E. St. Vráze , Napříč rovníkovou Amerikou , V Siamu, v zemi bílého slona , Čína , Z dalekých světů . Jeho původ je zahalen tajemstvím. On sám tvrdil, že se narodil 18. února roku 1860 v bulharském městě Veliko Tărnovo. Jeho otec měl být ruský důstojník nebo diplomat a matka Češka. Mnoho historiků se však snaží toto Vrázovo tvrzení zpochybnit. Spekuluje se o tom, že by se pod pseudonymem Enrique Stanko Vráz mohl skrývat pohřešovaný básník německého původu Karel Ilichman, Ferdinand Schpale z Haliče, hrabě Kolowrat nebo nemanželský syn šlechtice Thurn Taxise. Vychoval jej český vlastenec Bukvička. Vráz měl údajně vystudovat českou střední vojenskou školu a začít studovat medicínu ve Švýcarsku, její studium však patrně nedokončil. Kolem roku 1880 se vydal do Severní Afriky. V přestrojení za Araba se pokoušel dostat z Maroka do muslimského města Timbuktu. Po třech letech marných pokusů se rozhodl dostat do Timbuktu z Gambie. V Gambii ho ale zaskočila malárie, a tak se na cestu vydává až v roce 1885. Vráz však po 322 km plavby po řece Gambii opět onemocněl malárií a musel se vrátit zpět. Na sklonku tohoto roku cestoval po Libérii, Sierra Leone, a po Ghaně, kde byl zajat kmenem Ašantů. Z jejich zajetí se mu však podařilo uniknout. Během svého pobytu v západní Africe nasbíral nesmírné množství přírodnin, asi 15 000 kusů hmyzu, 1200 ptáků, 600 savců a asi 800 kusů jiných předmětů. Velkou část z této sbírky zakoupil britský guvernér a nechal ji vystavit v Dublinu. Celou řadu z těchto přírodnin věnoval zcela zdarma v roce 1885 Národnímu muzeu. Ze západní Afriky se vydal na Kanárské ostrovy, aby ...

Eduard Čejka (12)

ČEJKA Eduard - spisovatel Absolvent FF Univerzity Karlovy Praha. V letech 1955-92 pracoval v Historickém ústavu Armády České republiky , spoluprácoval s tiskem, rozhlasem, televizí, překladal, byl lektorem a redaktorem. Jako spisovatel se věnoval literatuře faktu, věnoval se však také historii.

David Gruber (26)

David Gruber je český autor, podnikatel a propagátor technik duševní práce. Po střední škole nastoupil na Vysokou školu báňskou Ostrava, obor systémové inženýrství. Asi v polovině Gruberových studií byl jeho obor zařazen pod nově vzniklou Ekonomickou fakultu VŠB, na níž Gruber také v roce 1979 promoval diplomovou prací psychologického zaměření – o systému v oblasti lidských potřeb. Později se účastnil postgraduálního studia pedagogiky a psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Palackého Olomouc, kde absolvoval závěrečnou státní zkoušku v září 1984. Studium ukončil závěrečnou vědeckou prací „Technika duševní práce jako složka dovednosti samostatně studovat“. V této práci splnil všechny požadavky na vznik nové odborné disciplíny - definoval její předmět, metodiku, položky, klasifikační systém a způsob začleňování položek do něj. David Gruber vytvořil námět, scénář a moderoval v Československu tři televizní vzdělávací seriály – o rychločtení , o time managementu a využití osobních počítačů , o práci s informacemi pro děti . Jeho časopisecké seriály o technikách duševní práce se objevovaly např. v Mladém světě, časopise Československá televize, Květech aj.) nebo v řadě slovenských novin a časopisů. Od 1. září 1986 pracoval jako lektor, konzultant a kouč na volné noze. Od roku 1990 dosud pracuje již na živnostenský list převážně samostatně, ale též pro domácí i zahraniční školicí firmy, a publikuje. Pořádá kurzy rychločtení, racionálního čtení, koncentrace, paměti a tvořivosti, veškerých relevantních manažerských měkkých dovedností, efektivního rychlostudia cizích jazyků a dalších dovedností. V roce 2011 sestavil scénář desetidílného televizního seriálu „Kurz rychlého čtení“, v němž vystupoval spolu s moderátorkou Evou Jurinovou v TV Metropol. David Gruber publikoval celkem přes 50 klasických papírových knih; dohromady s publikovanými e-knihami a audioknihami pak přes 100 samostatných publika...

Čestmír Jeřábek (26)

Čestmír Jeřábek byl český spisovatel, dramatik a literární kritik. Narodil se v rodině nadučitele v Pršticích Viktora Kamila Jeřábka a matky Marie, rozené Císařové. Dětství prožil v Pršticích, kde otec působil. Pocházel z rodiny s úzkým vztahem k literatuře. Děd Jan Vojtěch Jeřábek byl správcem litomyšlské Augustovy tiskárny a podílel se na tisku spisů Boženy Němcové, na který spisovatelka sama dohlížela. Otec byl spisovatel, učitel, první předseda Moravského kola spisovatelů a jednatel spolku Svatobor pro Moravu. Vystudoval gymnázium v Litomyšli a v Brně, kde maturoval roku 1912 a poté absolvoval práva v Praze a jeden semestr v Innsbrucku. Promován byl v Praze, 30 října 1917. V té době již byl jednoročním dobrovolníkem. Koncem první světové války sloužil na haličské a italské frontě. V letech 1919–1949 byl úředníkem magistrátu v Brně. Roku 1921 se stal spoluzakladatelem brněnské Literární skupiny, sdružení mladých moravských autorů a podílel se na redigování časopisu Host. V letech 1945–1948 byl předsedou Sdružení moravských spisovatelů. Dne 15. března 1919 se oženil se Zdenkou Netušilovou se kterou měl syna Dušana Jeřábka a dceru Zdenku, provdanou Bukovskou. Počátek jeho tvorby je ovlivněn expresionismem, poté psal historické a psychologické romány ovlivněné realismem. Přispíval do mnoha novin a časopisů: Zvon, Cesta, Tribuna, Host, Lidové noviny, Moravské noviny, Rovnost, Literární noviny a Tvorba. V Rozpravách Aventina se věnoval především otázkám souvisejícím s divadlem v Brně.

Carol Higgins Clark (23)

Carol Higgins Clarková píše detektivní příběhy, jejichž hlavní hrdinkou je soukromé očko, Regan Reillyová. Společně s matkou, Mary Higgins Clarkovou, napsala již také několik knih, z nichž dvě už vyšly i u nás. Carol Higgins Clarková působila také jako herečka, diváci ji znají z filmů, televizních seriálů a divadelních představení včetně filmové adaptace její matky \„Noční výkřik\“ . Mnoho let pracovala jako asistentka v redakci vydávající matčiny detektivní romány. Carol Higgins Clarková obdržela několik cen, nejhodnotnější jsou však patrně nominace její prvotiny s názvem Na palubě na cenu Agathy Christie a cenu Anthony.

C. D Payne (20)

Humoristický spisovatel C. Douglas Payne se narodil v roce 1949 v Akronu , průmyslovém městě plném továren a vlezlé zimy. Přesto vyrostl v teplém ovzduší, obklopen láskou rodičů a tří sester. Po studiu na Akronské střední škole se zapsal na Harvard College, kde jeho hlavním oborem byla evropská historie. Absoloval ji v roce 1971 a odebral se studovat život, což činil mimo jiné jako sázeč, redaktor, fotograf, reklamní agent, grafik, výrobce nábytku a hraček, projektant a stavitel přinejmenším jednoho domu, svého vlastniho. Momentálně sní o profesi ambulantního hráče na akordeon, o němž věří, že bude nástrojem jednadvacátého století. Psaní pro něj nikdy nebyl problém , horší bylo přimět někoho, aby mu za ně platil. Po skvělém úspěchu prvotiny románu Mládí v hajzlu, je tento problém dokonale vyřešen. V současné době žije C. D. Payne se svou manželkou ve městě Sonoma County, severně od San Franciska.

Antonín Strnadel (12)

Antonín Strnadel byl český malíř, grafik a ilustrátor, profesor VŠUP. V roce 1967 mu byl propůjčen titul národní umělec. Jako malíř zachytil velké množství valašských lidových staveb, jejich interiér, nábytek, nářadí pastýřů a jejich život na salaši. Antonín Strnadel má památník v Novém Hrozenkově. Jeho mladším bratrem byl český spisovatel Josef Strnadel. Strnadelova knižní ilustrace Nevěsta vyšla v roce 2015 na poštovní známce v rámci série „Umělecká díla na známkách“.