Všichni Autoři a témata

Rosa Musílková (1)

Narozena 10.1.1928 v Kumanovu, zemřela 2.10.1972. Docentka na katedře obrábění Strojní fakulty ČVUT, práce v oboru.

Helmut Gänsel (1)

Miluše Dovrtělová (1)

Narodila se – jak jinak – v nevelkém, dnes už bývalém okresním městě, a kousek od tohoto města, lze-li 30 km považovat za kousek, dodnes žije. Po absolvování střední školy se jako kádrově zcela nevhodná, nicméně tvrdohlavá osoba pokusila o přijetí na právnickou fakultu v Brně, s očekávaným výsledkem; přijata nebyla, a nezbylo, než se vrhnout do praxe. Na dlouhou dobu se upsala tehdejšímu Podniku výpočetní techniky , kde prošla prakticky celým provozem, aby zakotvila jako programátor, posléze provozní programátor počítačů. Až do okamžiku, kdy vyměnila počítače za stůl úředníka se informačními technologiemi zabývala v té či oné formě, a činí tak vlastně do jisté míry dodnes. V současné době je postižena správní agendou, tedy přestupky na poli dopravy. V době nezralého mládí psala články, noticky, fejetony, postřehy, několik jich bylo publikováno, ale podle vlastních slov „žádná sláva to nebyla“. První knihu Sólo pro plavčíka vydala v nakladatelství MOBA jako začínající autor; napsala ji proto, aby zkusila, jestli to svede. Nu, svedla... Pak vyšly Smrt kazí obchod a Má je pomsta a teď dostává čtenář do rukou další detektivku Vražda na druhou.

Ilse Aichinger (1)

Ilse Aichingerová byla rakouská spisovatelka. Patřila mezi nejvýznamnější představitelky německojazyčné poválečné literatury. Ilse Aichingerová a její dvojče Helga, provdaná Michie, se narodily katolickému učiteli Ludwigu Aichingerovi a židovské lékařce Bertě Aichingerové, rozené Kremerové, ve Vídni. Rodina žila v Linci, dokud otec nepožádal o rozvod. Údajně trpěl bibliofilií, kterou matka těžko snášela, jiné zdroje uvádějí, že nechtěl svoji kariéru ohrozit židovským původem své ženy. Matka se s dětmi přestěhovala zpátky do Vídně, kde Ilse Aichingerová žila převážně u své židovské babičky či v klášterní škole. Anšlus znamenal pro rodinu pronásledování a ohrožení života. Helga utekla v červenci 1939 do Velké Británie, zbytek rodiny ji ale nemohl následovat, protože vypukla druhá světová válka. Ilse Aichingerová zůstala u své matky, která byla od deportace ušetřena jakožto matka napůl židovského nezletilého dítěte. Matka přišla o své místo. Ilse Aichingerová žila naprosto v izolaci od veřejnosti, samozřejmě nemohla studovat. Během války byly s matkou povolány do služby. Po dosažení plnoletosti dcery-míšenky vypršela ochranná doba a Ilsině matce hrozilo, že bude deportována. Proto matku skrývala – v pokoji přímo naproti sídlu gestapa v někdejším Hotelu Metropol na Morzinplatzu. Babička a mladší sourozenci matky byli roku 1942 deportováni a přišli o život ve vyhlazovacím táboře Malý Trostinec v blízkosti Minsku. Roku 1945 začala Ilse Aichingerová studovat medicínu, po pěti semestrech však studium přerušila, aby se věnovala psaní autobiografického románu Větší naděje . Kritik Hans Weigel jí doporučil, aby se se svými texty obrátila na nakladatelství S. Fischer, kde její dílo později vycházelo. V letech 1949/50 pracovala Ilse v tomto nakladatelství jako lektorka, poté jako asistentka Inge Aicher-Schollové na Vysoké umělecké škole v Ulmu (Inge Schollová byla sestra souroze...

Vincenc Kocman (1)

Narozen 3.1.1917 v Rudici u Blanska, zemřel 17.12.1968 v Brně. Interbrigadista, účastník II. odboje v Anglii. Autor pamětí.

Andrej Januar'jevič Vyšinskij (1)

Sovětský právník a diplomat.

Jaroslav Štraus (1)

Narozen 16. 12. 1890 v Květné-Strání u Uherského Brodu, zemřel roku 1965. Sklář, publikační a redakční činnost z oboru.

Ivan Gaďourek (1)

Narozen 11. 7. 1923 v Brně, od r. 1948 v emigraci, zemřel 19. 4. 2013 v Nizozemsku, publikoval anglicky, holandsky a česky odbornou sociologickou literaturu, také literaturu o politických vězních, komunistickém věznění a protikomunistickém odboji.

Jiří Nehněvajsa (1)

Narozen 9.8.1925 v Dyjákovicích, zemřel 31.7.1996 v Pittsburku v USA. PhDr., sociolog, autor rozhlasových her, univerzitní profesor v USA.

František Pacák (1)

Narozen 24.9.1886 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, monografie Danta Alighieriho, loutkové hry, překlady z angličtiny.

Josef Dubiel von LeRach (1)

Josef Dubiel von LeRach je synem polského otce a německé aristokratky. Absolvoval ČVUT v Praze , studoval soukromě u profesorů V. Gajdůška, J. Orlíka a K. Podešvy. V roce 1985 se přistěhoval do Žulové u Jeseníku. Pracoval jako starožitník, nyní na volné noze. Od r. 2004 akademický malíř. Malíř často vytváří vlastní pohled na díla předních českých a světových malířů . Jde o určitý druh dobře zvládnutého naivního umění. Měl samostatné výstavy na řadě míst v USA. Je autorem řady knižních publikací (např. autobiografická próza Starožitníkova zpověď, nebo knihy věnující se historii a kulturou Jesenicka: Odsun Němců v dobytčáku ze Žulové do Furth in Walde, Čas vzpomínek a humoru ve Slezsku, Děvky, děvčata a děvenky, Jeseníky vyprávějí a vzpomínají.

Jindřich Dršata (1)

Spis o automobilech Wartburg.

Antonín Řehoř-Hýskovský (1)

Narozen 15.11.1875 v Hýskově u Berouna, zemřel 20.9.1938 ve Dvoře Králové. Ředitel nemocenské pojišťovny, redaktor anarchistického tisku, dramatik.

František Strmiska (1)

Prof. RNDr., CSc. Alimentolog se zaměřením na potravinářskou technologii.

Jacques Rossi (1)

Autor knihy o Gulagu, narozen ve Francii, jeho otec byl Francouz, matka Ruska. V letech 1937-1958 sovětský politický vězeň.

Lubomír Martinek (1)

Lubomír Martínek je český prozaik, esejista a překladatel. Ve svém díle zpracovává téma exilu, vlasti, hledání identity, tuláctví, cestování, návratu a literatury, humoru, umělecké metafory. Po smrti otce v roce 1955 se jeho matka přestěhovala z Českých Budějovic do Prahy. V roce 1974 absolvoval strojní průmyslovku, v letech 1975–76 pracoval jako dělník a pomocný projektant v ČKD Kompresory, a jako kulisák v Divadle Na zábradlí. V roce 1979 emigroval do Francie, kde vystřídal řadu zaměstnání . Navštěvoval také přednášky z dějin umění na École du Louvre a psychologie na Univerzitě Paříž VIII. V Paříži dále psal, spolupracoval s Jiřím Kolářem na edici Revue K, kterou vedl v letech 1986–91. Od listopadu '89 navštěvuje Prahu, nadále ale žije v Paříži. V roce 1999 se stal jedním ze signatářů monarchistického prohlášení Na prahu nového milénia, jehož autorem byl spisovatel Petr Placák. V Čechách jeho texty otiskují mimo jiné revue Prostor, Revolver Revue, Literární noviny, Labyrint revue.

Julie Kaublová (1)

Pražská žurnalistka, reportérka Krásného románu. Kromě veršů a próz v sešitových edicích samostatně vydala báseň Revoluce .

Vasilij Michajlovič Peskov (1)

Sovětský spisovatel, novinář a televizní moderátor.

Giuseppe Fiocco (1)

Italský výtvarný historik, práce z oboru.

Claudia Koonz (1)

Americká historička specializující se na nacistické Německo. Její kritika role žen během nacistické éry z feministické perspektivy se stala předmětem rozsáhlé diskuze a výzkumu.

Ladislav Plíva (1)

Ing.L.Plíva pracoval ve Výzk.ústavu pozemních staveb.Patří mezi naše přední odborníky na svařování.

Walter B Pitkin (1)

Psycholog, spisovatel.

Jan Mrkvička (1)

Narozen 1977. Spisovatel, prozaik.

Bohumír Hoření (1)

Spoluautor publikace o leteckém modelářství a aerodynamice.

B. A. Arkadiev (1)

Alén Diviš (1)

Alén Diviš byl český malíř a ilustrátor. Byl pokřtěn jménem Karel. Jméno Alén se poprvé objevuje u ilustrace k povídce Tierschau, otištěné v příloze s názvem Dichtung und Welt novin Prager Presse v roce 1927. Jak uvádí literatura , jméno Alén patrně nepochází z rodinného prostředí, protože až do roku 1930 podepisuje Alén své dopisy domů jménem Karel. Skutečné okolnosti změny Divišova křestního jména se patrně již nepodaří objasnit. Narodil se na statku Blato u Poděbrad v rodině správce Františka Diviše a jeho ženy Karolíny, ros. Visingerové . Byl nejmladší z pěti dětí a byl pokřtěn jménem Karel. V roce 1911 se celá rodina odstěhovala do Prahy. V roce 1918 maturoval na gymnáziu v Ječné ulici. V roce 1918-1919 studoval malířskou školu Josefa Boháče na Malé Straně. Jeho spolužáky byli Marie Čermínová a Hedvika Zaorálková. V roce 1919–1920 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Emanuela Dítěte. V letech 1920–1926 pracoval jako úředník. V roce 1926 odjel do Paříže. Zde navštěvoval přednášky Františka Kupky a údajně studoval i na École des beaux-arts. Seznámil se s Daniel-Henry Kahnweilerem, který o něm informoval Vincence Kramáře. Díky němu Diviš získal podporu Ministerstva školství. V Paříži se stýkal s Bohuslavem Martinů, Josefem Šímou, Františkem Tichým, Toyen a Janem Zrzavým. V roce 1930 se neúspěšně pokusil o přijetí do Spolku výtvarných umělců Mánes. V roce 1932 navštívil severní Afriku a obrazy z této cesty vystavoval v galerii Van Leer. Ve třicátých letech přispíval kresbami i texty do Lidových novin. V roce 1939 po okupaci Československa a vzniku Protektorátu Čechy a Morava uprchli do Paříže další čeští výtvarníci a umělci . Díky iniciativě Adolfa Hoffmeistera vznikl Dům československé kultury, kde řada českých umělců i bydle...

Andrej Petrovič Red'kin (1)

Ruský autor publikací z oboru chovu hospodářských zvířat.

Josef Munzar (1)

Josef Munzar vyrůstal v rodině vysokého četnického důstojníka, což do značné míry předznamenalo jeho životní osudy. Po nástupu prezenční vojenské služby v roce 1932 absolvoval nejdříve školu pro důstojníky v záloze a v letech 1933-35 i Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Jako čerstvě vyřazený poručík nastoupil k p. pl. 26 do Banské Bystrice, kde sloužil u technické roty. Svoji ženijní odbornost si zvyšoval v několika kurzech, mimo jiné na půlroční stáži v Ženijním učilišti v Litoměřicích. Po tragickém rozpadu ČSR a rozpuštění armády v r. 1939 se zapojil do odboje, v roce 1943 byl zatčen a deportován do koncetračního tábora Flossenbürg. Přežil věznění i závěrečný pochod smrti a po osvobození znovu nastoupil službu v armádě. v roce 1955 byl komunisty protiprávně zatčen, odsouzen a osm let vězněn v táborech nucených prací.

Pavel Šimek (1)

Pavel Šimek byl český právník a dlouholetý synodní kurátor Českobratrské církve evangelické a předseda právního odboru synodní rady, právní poradce Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Pavel Šimek působil jako notář ve Staré Boleslavi a v Praze; byl též soudním tlumočníkem většího počtu jazyků. Synodním kurátorem ČCE byl zvolen roku 1950, na nátlak státních orgánů byl ovšem roku 1953 odvolán; opětovně byl zvolen roku 1959; roku 1962 se státní moc pokusila vynutit jeho rezignaci, ovšem neúspěšně. Na nátlak komunistické moci v roce 1971 na synodu svůj post již neobhajoval, a byl nahrazen Františkem Škarvanem. Zasloužil se o obnovu České biblické společnosti v roce 1990. Aktivně působil v organizaci YMCA. Většinu svého života zasvětil boji za svobodu církví v Československu. Stál za hnutím odporu v roce 1963 proti chystanému zákonu o rodině, kde měla být původně zakotvena povinnost k socialistické výchově. Po roce 1989 se aktivně zasadil o vracení církevního majetku ukradeného komunistickým režimem. Po změně režimu v roce 1989 byl také jmenován do vysoké úřednické funkce na tehdejším federálním úřadu vlády a stal se jedním z autorů zákona o církvích. Byl zakládajícím členem Společnosti pro církevní právo, od roku 2000 jejím čestným členem. Při laudaciu proneseném předsedou společnosti zazněla následující slova:

Vera Andrejevna Vasina-Grossman (1)

Ruská muzikoložka.

Roman Soukup (2)

Roman Soukup se věnuje problematice digitální fotografie od roku 1992, kdy začal pracovat jako operátor fotorealistické tiskárny, v té době jediném zařízení tohoto druhu v České republice. Od roku 1994 pracuje se studiovým digitálním fotografickým systémem v rámci projektu Akademie věd ČR, jež je součástí mezinárodního programu sledovaného Union Académique Internationale v Bruselu. Věnuje se přípravě optimálního řešení pro digitální dokumentaci kulturněhistorických památek, včetně výstupů v tištěné, nebo elektronické formě. Pracoval například na kompletní digitální dokumentaci románských maleb ve Znojemské rotundě nebo na vytvoření digitální fotodokumentace výzdoby Kaple sv. Václava na Pražském hradě. Od roku 1994 pravidelně publikuje v časopise Fotografie magazín.

Pchu-i Aisin Gioro (1)

Josef Berka (1)

Narozen: 18.8.1922, zemřel: 20.9.1984. Prof.Ing.,CSc. absolvent Vysoké školy stavitelství Brno /1954/, docent stavební fakulty Vysokého učení technického Brno /1969-/, vedoucí katedry pozemních staveb tamtéž /1971-1984/; profesor Vysokého učení technického pro obor konstrukce pozemních staveb /1978/. Člen vědecké rady Vysokého učení technického. Vzorný učitel /1978/, stříbrná medaile Vysokého učení technického aj.

Josef Tybor (1)

Práce o váhách.

Jaromír 99 (1)

Jaromír Švejdík známý také pod pseudonymem Jaromír 99 je český zpěvák, skladatel, kytarista a výtvarník. Před nástupem na vojnu založil v osmdesátých letech punkovou skupinu Chlapi z práce. Od roku 1989 zpívá v kapele Priessnitz, pro kterou píše většinu textů. V roce 2004 stál u vzniku projektu Umakart, v roce 2007 pak u vzniku tria Jaromir 99 & The Bombers, jehož debutové album je soundtrackem ke Švejdíkovu komiksu Bomber. Od roku 2014 koncertuje Jaromír se svými hosty Alešem Březinou alias A.M.Almelou a Lukášem Morávkem na vernisážích i samostatných koncertech v České republice i v zahraničí . V roce 2019 začíná koncertovat se svým projektem "Letní kapela", kde hraje repertoár svých písní napsaných pro Priessnitz, Václava Neckáře, Umakart, Bombers a Kafka Band. Spolu s Jaroslavem Rudišem je autorem komiksu Alois Nebel a spolupracoval i na stejnojmenném filmu, k němuž složil i známou píseň Půlnoční, již nazpíval Václav Neckář. Je také autorem storyboardů k filmům Jedna ruka netleská, Samotáři, Děti Duny nebo Grandhotel. Je autorem komiksů Bomber, Zámek a Zátopek a Zatím dobrý. Vytvořil grafiku hudebního alba Půljablkoně.

Jan Šťastný (2)

Jan Šťastný je český herec. Po absolvování studia na pražské DAMU hrál čtyři sezony v pražském Národním divadle. V roce 1992 z Národního divadla odešel a stal se členem souboru činohry Divadla na Vinohradech . V roce 2011 uzavřel sňatek s herečkou a režisérkou Barborou Petrovou. Jedná se také o dabingového herce. Svůj hlas propůjčil postavě Henryho Tomasina v PC hře Mafia II.

C. Offerdinger (1)

František Pachner (1)

Narozen 21.1.1882 v Havlíčkově Brodě, zemřel 25.3.1964. MUDr., docent v Brně, práce v oboru gynekologie a porodnictví.

Richard Bebr (2)

Narozen: 1876 v Černíně u Zdic, zemřel: 29. 12. 1938. JUDr., úředník min. zdravotnictví v Praze, .

Ilja Frez (1)

Viktor Josefovyč Tymčenko (1)

Zdenka Mansfeldová (1)

Nejvyšší vzdělání * 1969-1974, obor sociologie a psychologie, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy * 1975, PhDr. v oboru sociologie, Filosofická fakulta Univerzity Karlovy * 1983-1988, CSc. v oboru sociologie, Filozofická fakulta Moskevské státní univerzity Odborné zaměření * sociologie politiky, politické strany, parlament, politické a nepolitické formy reprezentace zájmů

John Seymour (1)

Sir John Seymour byl anglický šlechtic a dvořan na dvoře tudorovských králů Jindřicha VII. a Jindřicha VIII. Byl otcem třetí manželky Jindřicha VIII. Jany Seymourové. Pocházel z rodu Seymourů, který odvozoval svůj původ z dob Viléma Dobyvatele. Sídlil na zámku Wulfhall v hrabství Wiltshire. Za svoji účast na potlačení povstání v Cornwallu 1497 získal titul rytíře, působil v úřadu šerifa a smírčího soudce. Zúčastnil se obléhání města Thérouanne v rámci války ligy z Cambrai. Doprovázel Jindřicha VIII. na jednání s francouzským králem Františkem I. na Polích zlatého sukna roku 1520. Je pohřben v kostele Panny Marie ve vesnici Great Bedwyn. John Seymour měl se svou ženou Margery Wentworthovou devět dětí, mezi nimi i třetí manželku Jindřicha VIII. Janu Seymourovou.

Josef Mottl (1)

Josef Mottl byl kladenský římskokatolický farář a děkan, dlouholetý člen zastupitelstva města a podporovatel kladenského školství, oblastní historik a čestný občan města. V roce 1851 byl vysvěcený na kněze, do roku 1859 působil v Kladně jako kaplan, v letech 1859–1864 jako farář v Kolči, poté jako farář a později děkan do roku 1884 v Kladně. Zasloužil se o opravy církevních staveb ve městě, kladenského kostela, zvonice, farní budovy a mariánského sousoší na náměstí starosty Pavla. Po smrti zakladatelů barokní Kaple svatého Floriána se zasloužil o její dostavbu v roce 1870. Z oblasti jeho prací z historie Kladna byl jeho nejvýznamnějším dílem spisek Kladno, město a statek v pražském kraji . Zabýval se studiem historie kladenského regionu a zaniklých osad. Ve své závěti zřídil nadaci, která byla pojmenována jeho jménem a starala se o chudé školní děti. Čestným občanem byl jmenován 6. dubna 1882. Zemřel ve stejný den jako zakladatel Sokola Miroslav Tyrš.

Eva Houserová (1)

Eva Houserová přes dvacet let pracovala převážně v ženských časopisech. Nejdřív jako redaktorka a editorka, posléze jako šéfredaktorka. Ale protože se v časopiseckém světě zastavil čas a předstírá se v něm, že ženy nestárnou, přestal ji ten kolotoč věčného mládí bavit, seskočila z něho do autorské publikační tvorby, kde se cítí být svobodná a zúročuje zde své zkušenosti. Je šéfredaktorkou webového portálu Nezoufalky , kterým si plní svůj sen – nabídnout ženám, které už nejsou mladé, to, co jinde nenajdou: upřímný zájem o jejich mikrosvět.

Miloslav Květenský (1)

Jean Selz (1)

Francouzský historik umění.

Nirmal Varmā (1)

Hindský spisovatel.

Gian Franco Svidercoschi (1)

Italský novinář. Sleduje náboženské a zvlášť vatikánské události a současně se zabývá mezinárodní politikou.

Zdeněk Chromý (1)

Narozen 1919. Sportovní pedagog, učebnice atletiky.

Bohdan Kopecký (1)

Bohdan Kopecký byl akademický malíř, krajinář a autor řady ilustrací. Bohdan Kopecký se narodil v rodině litomyšlského skláře Antonína Kopeckého a jeho manželky Julie, rozené Malochové . Jako patnáctiletý se začal učit fotografem u litomyšlské firmy Tachezy, kvůli chronické oční vadě musel tento obor opustit a přešel do učení do otcova sklenářství, v němž setrval až do konce 2. světové války. Okamžitě po válce se přihlásil k přijímacím zkouškám na Akademii výtvarných umění v Praze a byl přijat přímo do 2. ročníku všeobecné krajinářské školy vedené Otakarem Nejedlým. Na AVU studoval až do roku 1950 a patřil k nejlepším žákům. V roce 1950 byl označen jako „absolutní odpůrce socialistického zřízení lidově demokratické republiky“ a nastoupil vojenskou službu jako horník u Pomocných technických praporů v Záluží u Mostu. Hornickou profesi vykonával až do roku 1956, kdy se stal členem severočeské pobočky Svazu československých výtvarných umělců. Plně se věnoval malování, objevoval mosteckou krajinu. Stal se uznávaným malířem, pravidelně vystavoval. V roce 1962 byl natočen krátký film Svět Bohdana Kopeckého . Aktivně se zapojovovl do dění během tzv. pražského jara, za což během následujících let pykal. Bohdan Kopecký je několikrát vyzýván, aby se od svých názorů na politickou a společenskou situaci distancoval, on to ale odmítá. V roce 1970 již není přijat do nově vzniklého Svazu českých výtvarných umělců, musí opustit svůj litvínovský ateliér a v roce 1979 se natrvalo stěhuje do Litomyšle. Nemůže vystavovat, mezi lety 1977 –1979 je zaměstnán jako pracovník propagace v JZD Obránců mírů v Dolním Újezdě u Litomyšle, mj. navrhuje loga, vlaječky, odznaky. Zapojuje se do společenského a kulturního dění v Litomyšli, aktivně se zasazuje o záchranu místního Portmonea. Nová společenská a politická situace mu umožňují realizovat sen o návštěvě sopečné krajiny, v roce 19...

Leopold Vrzgula (1)

Práce z oboru veterinární medicíny.

D. D Raphael (1)

Britský filozof.

Jürgen Kemmler (1)

Německý autor publikací o lyžování.

Jindřich Malát (1)

Jan Machač (1)

Narozen v roce 1953. Elektroinženýr, profesor a vědec, zabývá se elektromagnetismem a radioelektronikou. Publikuje v oboru.

Bedřich Hoffmann (1)

se narodil 10. července 1906 v německém Steinkirchenu nedaleko Zhořelce. Maturoval již ve Valašském Meziříčí a teologii studoval v Olomouci, kde byl roku 1932 arcibiskupem Prečanem vysvěcen na kněze. Byl kaplanem ve Vracově a v Lipníku nad Bečvou. V roce 1936 se stal farářem v Horní Bečvě, kde se stal i starostou obce. V r. 1940 byl v Horní Bečvě zatčen, posléze vězněn a prošel koncentračními tábory Buchenwald a Dachau. Příčina zatčení zněla: "Jako kazatel podvracel odolnost německé říše, štval proti ní a konal slavné bohoslužby ve zrušené svátky. Vadí také jeho veřejná činnost." V Dachau se setkal i s později svatořečeným polským biskupem Michalem Kozalem, kterému tajně podával svaté přijímání. V únoru 1945 se přihlásil k ošetřování nemocných spoluvězňů nakažených skvrnitým tyfem. Nakazil se od nich a přidal se i zápal plic, ale přežil. Po osvobození Dachau slavil tam první veřejnou mši svatou. Po válce byl krátce posledním předrevolučním předsedou Matice svatokopecké, majetek sdružení ale musel odevzdat komunistickému státu. V letech 1948 až 1974 byl farářem u svatého Michala v Olomouci. Zemřel 6. června 1975 v Olomouci a je tam i pohřben. Hoffmann je autorem unikátní knihy A kdo vás zabije, mapující život a jména křesťanských i muslimských duchovních v KT Dachau.

Akio Morita (1)

Akio Morita byl japonský podnikatel, který je znám především tím, že založil spolu s Mr. Masaru Ibuka společnost Sony Corporation .

Edwin M Reingold (1)

Mitsuko Shimomura (1)