Všichni Autoři a témata

Max Eisen (1)

Tibor „Max“ Eisen se narodil v Moldavě v Československu v ortodoxní židovské rodině. Měl rozsáhlou širší rodinu o šedesáti členech a žil na rodinné usedlosti s rodiči, dvěma mladšími bratry, malou sestřičkou, prarodiči z otcovy strany a strýcem a tetou. Na jaře 1944 – pět a půl roku poté, co byl jeho kraj připojen k Maďarsku a ráno po rodinném Sederu – četníci Eisena a jeho rodinu násilím odvedli z jejich domu. Byli dopraveni do tranzitního tábora v cihelně a nakonec naloženi do přeplněných dobytčích vagónů s místem určení Osvětim-Březinka. Patnáctiletý Eisen přežil selekci a byl poslán do pracovního tábora.

Tomáš Rosický (1)

Tomáš Rosický je bývalý český fotbalový záložník a reprezentant, který většinu své kariéry strávil v anglickém klubu Arsenal FC. V roce 1999 zvítězil v české anketě Fotbalista roku v kategorii Talent roku a v letech 2001, 2002 a 2006 vyhrál kategorii hlavní. Jeho kariéru omezovala častá zranění. Má přezdívku „malý Mozart“ díky své fotbalové virtuozitě. Dlouholetý trenér Arsenalu Arsène Wenger jednou prohlásil: „Když milujete fotbal, milujete Rosického.“ Za českou fotbalovou reprezentaci nastoupil k více než 100 zápasům. V současné době je sportovním ředitelem Sparty. Svoji kariéru zahájil v roce 1999, kdy jako odchovanec začal nastupovat za „áčko“ ve Spartě Praha. Debutoval v květnu v zápase proti Jablonci jako střídající hráč. Za Spartu odehrál 65 zápasů, ten poslední 26. listopadu 2000 proti Příbrami. Odtud přestoupil v lednu 2001 do německé Borussie Dortmund a přepsal tak historii, neboť nikdy dříve nebyla českému klubu za přestup hráče vyplacena částka přesahující 504 milionů korun. S BVB získal v roce 2002 německý titul. Později se ale klub ocitl ve finančních nesnázích, stal se z něj spíše průměrný německý tým, což neprospívalo Rosického nadějné kariéře. Každé přestupové období se spekulovalo o přestupu, ke kterému však došlo až v roce 2006, kdy 22. května podepsal Rosický čtyřletou smlouvu s Arsenalem. První gól v anglické lize vstřelil 11. února 2007 v domácím zápase proti Wiganu. Od 26. ledna 2008 byl dlouhodobě mimo hru, kvůli zranění podkolenní šlachy, které si přivodil v zápase proti Fulhamu, ve kterém vstřelil gól. Poté ještě nastoupil v zápase FA Cupu proti Newcastlu, ovšem po 9 minutách musel být kvůli bolestem střídán. Zpočátku to vypadalo na banální zranění, ale nakonec se velice zkomplikovalo a Rosický nejenže nestihl EURO 2008 v Rakousku a Švýcarsku, ale hrozil mu i konec kariéry. V březnu 2009 to vypadalo, že se vrátí na hřiště, ale kvůli problémům s třísly už v sezóně 2008/2009 nenastoup...

Čeněk Klos (2)

Čeněk Klos byl ruský legionář, příslušník prvního československého pluku Jana Husa. Na ruské frontě se jako voják rakousko-uherské armády dostal 17. 2. 1915 do zajetí a 2. 5. 1916 byl vřazen do nově vznikajícího československého vojska. Byl evakuován do vlasti italskou lodí Roma a zemřel v Praze - Karlíně, v záložní nemocnici Červeného kříže ve věku 26 let.

Karel Štapfer (1)

Karel Štapfer , přezdívaný Štábera, byl český malíř, ilustrátor a scénograf. V mládí přispíval ilustracemi do časopisů a do knih , roku 1898 spolupracoval s Maroldem na panoramatu bitvy u Lipan. Na přelomu století přijal místo divadelního výtvarníka v Národním divadle; jako šéf výpravy dosáhl uměleckého vrcholu aranžováním velkolepých scén Shakespearových dramat pod vedením Jaroslava Kvapila. Vytvořil množství zdařilých replik historických předmětů, ale i loutek a dekorací pro loutkové divadlo. Měl smysl pro humor, který využíval jak ve svém díle , tak ve společnosti. Narodil se 14. května 1863 v Praze na Malé Straně v rodině knihaře. Studoval na pražské malířské akademii u Antonína Lhoty a pobýval rovněž krátce na stáži v Mnichově a Paříži. Pravděpodobně také docházel na přednášky profesora Kouly o architektuře. Zpočátku se věnoval ilustracím, zejména pro časopisy Zlatá Praha a Švanda dudák, ale i do knih . Přitahovala ho historická témata – zajímaly ho staré kroje, ornamenty a předměty ze středověku. Roku 1898 spolupracoval s Luďkem Maroldem na jeho panoramatu bitvy u Lipan; vytvořil v něm umělý terén, který vytváří iluzi, jakoby divák stál uprostřed bitevního pole. Rád tvořil repliky. V ateliéru měl množství předmětů, které na první pohled vypadaly jako starožitnosti, ale ve skutečnosti je vyrobil sám z lepenky nebo kůže. Když Vojtěch Hynais potřeboval pro jeden ze svých obrazů antickou kostěnou lyru, požádal Štapfera a ten mu zhotovil věrnou napodobeninu z lepenky. Měl rovněž velké znalosti z etnografie, které využil jako výtvarný spolupracovník Národopisné výstavy r. 1895. Na sklonku funkčního období ředitele Šuberta byl přijat do Národního divadla, kde po roce 1900 umělecky vynikl. Zprvu pracoval jako divadelní malíř, p...

Anton Joachimsthaler (1)

Autor knihy o Adolfu Hitlerovi.

Nancy Friday (1)

Nancy Friday patří k nejkontroverznějším postavám sexuální revoluce. Její kniha My Secret Garden z roku 1973 se stala bestselerem.

Alfred Delvau (1)

Francouzský novinář a spisovatel.

Ed Hommer (1)

Ed Hommer byl pilotem letecké společnosti American Airlines a žil v Minnesotě. Často vystupoval na veřejnosti a vyprávěl o svém osudu a odvaze překonávat překážky. Založil nadaci High Exposure Foundation, která pomáhá lidem po amputaci jak v USA, tak v Nepálu. Zemřel v září 2002 poblíž Disappointment Cleaver na Mount Rainier po zásahu skálou velikosti basketbalového míče v průběhu tréningu, kdy se připravoval na druhý pokus vystoupit na Mt. Everest. Daniel Paisner - spoluautor více než 20 knih,spolupracoval se známými osobnostmi.

Vojmír Vokolka (1)

L Svoboda (1)

Dr., doplnil a upravil publikaci "Samohana", působil na přelomu 19. a 20. století.

Arthur Ellridge (1)

Albert Schamoni (1)

Německý malíř a grafik.

Jella Lepman (1)

Německá novinářka, spisovatelka a překladatelka a zakladatelka International Youth knihovny v Mnichově.

Jiřina Fuková (1)

Narozena 5.3.1950 v Bílině. Básnířka, překladatelka, literární kritička a publicistka.

Józa Tuttr (1)

Miroslav Spurný (1)

Miroslav Spurný je český architekt specializující se na výstavbu nemocnic a kulturních objektů. Ve své tvorbě byl ovlivněn funkcionalismem i dílem Le Corbusiera. Projektoval zejména zdravotnická zařízení, správní a kulturní budovy. Vzdělání získal na Fakultě architektury VUT, prošel ateliéry Bohuslava Fuchse, Bedřicha Rozehnala a Jiřího Krohy a získal titul inženýra architekta. Po studiu začal pracovat ve Stavoprojektu Brno, kde působil v letech 1949–1982. Za svou tvorbu obdržel v roce 2012 Cenu města Brno. Mezi jeho koníčky patří malování. Jeho architektonické dílo bylo ovlivněno funkcionalismem a tvorbou Le Corbusiera. Specializoval se na výstavbu zdravotnických zařízení, správních a kulturních budov; dále navrhoval rodinné domy, rekreační chaty a interiéry. K jeho projektům patří:

Antonín Burka (1)

Narozen 6.3.1896 v Praze, zemřel 18.4.1947 tamtéž. Architekt, grafik, publikace z oboru grafiky.

Lumír Soukup (1)

Narozen 1915, zemřel 1991. PhDr., univerzitní učitel češtiny a slovanských literatur na katedře slavistiky univerzity v Glasgow, bývalý tajemník J. Masaryka, autor vzpomínek.

Derek Lawrenson (1)

Autor publikací o golfu.

Fritz Arnheim (1)

Německý historik, cestovatel, pedagog.

Jean-Louis Fougeret de Montbron (1)

Francouzský spisovatel a cestovatel, překladatel děl z angličtiny a pisatel satir.

Oskar Josef Odstrčil (4)

Oskar Josef Odstrčil byl evangelický duchovní, knihovník a spisovatel. Působil jako evangelický farář v různých místech Moravy. V letech 1922-1937 byl soukromým knihovníkem Tomáše G. Masaryka, v letech 1932-1940 ředitelem Ústavu T. G. Masaryka, v letech 1941-1945 archivářem synodní rady Českobratrské církve evangelické a po roce 1945 ředitelem obnoveného Ústavu T.G.M.

Karel Otáhal (1)

Narozen 19. 1. 1901 v obci Kostelec na Hané , zemřel 23. 8. 1972 ve Velkých Opatovicích . Sochař a medailér.

Stanislav Langer (1)

Stanislav Langer byl český klinický psycholog a vysokoškolský učitel, autor pedagogicko-psychologických výzkumných prací i knižních publikací. Narodil se v Mnichově Hradišti. Po maturitě na gymnáziu nastoupil v roce 1945 na Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, kde studoval obor čeština – filosofie. Po ukončení studia v roce 1948 pokračoval v přípravě na doktorát filozofie – obor psychologie. Doktorát složil v roce 1951. V roce 1963 obhájil kandidaturu věd a v roce 1968 docenturu, obojí z oboru psychologie. Do zaměstnání nastoupil v roce 1949 na základní škole v Doksech. Dále vyučoval na základní škole v Semilech a na uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě. V roce 1952 nastoupil jako klinický psycholog do poradny ve zdravotnictví v Hradci Králové. Odtud přešel v roce 1960 na Pedagogický institut, později Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Zde působil až do roku 1980, kdy přešel na Pedagogickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Současně působil i externě na Vysokém učení technickém v pedagogickém studiu inženýrů. Během své učitelské činnosti se věnoval především výzkumné činnosti na školách i ve zdravotnictví. Na toto téma psal publikace do periodických psychologických, pedagogických i zdravotnických časopisů. Zároveň vydal i několik knižních publikací. Spolupracoval též s Vysokou školou v Drážďanech. Byl průkopníkem poradenské psychologie v republice, spoluzakladatelem první lékařsko-psychologické poradny a zakladatelem psychologické poradny na základní škole v Chlumci nad Cidlinou v 50. a 60. letech). Po odchodu do důchodu pokračoval ve výzkumné činnosti v poradnách. Provedl více než 9 000 psychologických vyšetření a zpracoval je ve svých výzkumných pojednáních. V roce 1990 obhájil velmi úspěšně doktorát věd z psychologie, ale ten mu později univerzitní komise z neznámých důvodů zamítla. Kromě činnosti...

Josef Šrámek (1)

Narozen 8.8.1893 v Jarpicích u Slaného. Ing., agronom.

Markéta Marie Alacoque (1)

Svatá Markéta Marie Alacoque byla mystičkou a jednou z řeholnic řádu vizitantek, která se zasloužila o zavedení svátku Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Markéta Marie Alacoque se narodila dne 22. července 1647 v malé vesnici L'Hautecour ve východní Francii. Byla nejmladší z šesti dětí. Část dětství prožila u své kmotry na zámku Corcheval . Další období bylo poměrně složité, neboť její otec, jež pracoval jako královský notář, zemřel, když bylo Markétě osm let. Byla poslána na výchovu ke klariskám do města Charolles, kde zůstala dva roky. Po návratu z kláštera pobývala se svou matkou a sourozenci u Markétina strýce, neboť do jeho rukou přešel všechen jejich majetek. On s nimi však zacházel jako se služebnictvem. V té době Markéta těžce ochořela zřejmě dětskou obrnou. Z tohoto onemocnění se zázračně uzdravila a právě díky tomu se rozhodla pro duchovní cestu. Její matka se ale s tím nechtěla smířit a pokoušela se Markétu provdat. I přes matčino naléhání zůstala pevná ve své víře sloužit Bohu. S definitivním rozhodnutím čekala celé čtyři roky. Již v tomto mladém věku mívala Markéta vize Kristovy tváře a slýchala hlasy, které k ní promlouvaly a nabádaly ji k řeholnímu životu. Ve dvaadvaceti letech byla biřmována a přijala jméno Marie. Rádcem v jejím rozhodování byl františkánský poutník, který se na krátký čas u nich ubytoval. Připravil Markétu Marii na její generální zpověď. Roku 1671 se stala novickou řádu Navštívení Panny Marie ve městě Paray-le-Monial v Burgundsku . Magistra novicek byla velice chápavá, údajně uměla rozeznat boží vnuknutí a pomáhala Markétě s rozjímáním a objasněním jejích vidění. A právě kvůli těmto viděním nebyla Markéta Marie mezi řeholnicemi příliš oblíbená a byla vystavována častému posměchu a ponižování. Tot...

František Večeřa-Střížovský (1)

Narozen 3.2.1888 ve Střížové u Olomouce, zemřel 18.2.1952 v Olomouci. Katolický kněz, redaktor časopisu Archa, divadelní a výtvarný kritik, básník, dramatik.

John Henry Newman (1)

Svatý John Henry Newman byl anglikánský a katolický teolog a filozof, roku 1879 jej Lev XIII. jmenoval kardinálem. Ctihodným byl prohlášen 21. ledna 1991. Papež Benedikt XVI. jej při své návštěvě Spojeného království 19. září 2010 v Birminghamu blahořečil. Papež František jej svatořečil 13. října 2019. Jako anglikánský duchovní byl Newman představitelem reformního tzv. Oxfordského hnutí v anglikánské církvi. Jeho snahy bývají označovány též jako anglokatolicismus. Newman se proslavil svými hlubokými studiemi dějin křesťanství a katolicity církve. Ve svých 90 traktátech obhajoval katolicitu anglikánské církve. V slavném traktátu č. 90 kritizuje 39 článků anglikánské víry. Později konvertoval ke katolictví. Jeho dílo ovlivnilo spisovatele G. K. Chestertona natolik, že také přestoupil do katolické církve.

Boris Bálent (1)

Boris Bálent bol bibliograf, knihovník. Pseudonym: Cyril Todorov, Dr. Boris, C. Bálent.

Georges M Grant (1)

Frederick James Gould (1)

Narodil se v Brightonu, syn Williama Jamese Goulda a jeho manželky Julia. Vyrůstal v Londýně a ve věku sedmi let byl poslán ke studiu a zpěvu ve sboru v kapli sv. Jiří, Windsorského hradu. Poté šel do školy v Chenies v Buckinghamshire, kde se stal denním a nedělním posluchačem. Ve věku patnácti let si myslel, že slyšel hlasy v jeho hlavě, které zvolaly: "Jak úžasná je láska Boží!" Studoval teologii "v druhu zbožného vzteku". Nicméně poté, co byl v roce 1877 jmenován vedoucím učitelem ve velké škole Missendenu, začal rozvíjet pochybnosti o své vlastní náboženské víře. V roce 1879 se přestěhoval do Londýna a začal pracovat jako učitel ve veřejně financovaných školách v chudších částech východního konce. Brzy v roce 1880 se aktivně zapojil do Secularistického hnutí. On byl přeložený ze školy v Bethnal Green do Limehouse v roce 1887, poté, co jeho publikované poznámky v světském přehledu viděl jeho zaměstnavatel, Londýnská školní rada, a on byl zbaven možnosti vyučování Bible. Později požádal, aby mu bylo dovoleno pokračovat v biblickém učení, zdůraznit jeho etické, nikoli nadpřirozené prvky, ale toto bylo odmítnuto.

Pavel Chalupa (1)

Působí v oblasti prezentace umění, a to zejména v česko-francouzském kulturním okruhu. Autor výstav, katalogů a obrazových publikací.

Ján Lacko (1)

Honzík Lací Začínající spisovatel a výtvarník. Od dětství se věnuje hudbě a kresbě. Po základní škole se neúspěšně hlásil na konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. Nakonec vystudoval výtvarnou školu v Českých Budějovicích. Za sebou má už několik výstav svých výtvarných děl. Nyní se věnuje psaní. Jeho první knihou, která vyšla v září roku 2013 je knížka povídek "Děti Se Rodí Dírou." Velký úspěch jeho prvotina neměla. Ovšem hned v listopadu téhož roku vydal další knihu. A to o zpěvačce a umělkyni Lady Gaga. Jeho druhá kniha byla úspěšnější, hlavně mezi zpěvaččinými fanoušky. Honzík Lací rád zkouší nové věci. Od konce roku 2013 se věnuje knize nové, která by měla vyjít roku 2015. Jedná se o "román" z gay prostředí. Další kategorií, které se Honzík Lací věnuje, jsou pohádky. I ty jsou připravené k vydání. Můžeme být jen zvědavý, čím nás tento mladý spisovatel ještě překvapí.

Václav Sobotka (1)

Narozen 25.7.1887 v Humpolci, zemřel 15.11.1947 v Brně. PhDr., středoškolský profesor, historik, filosof. Práce v oboru filosofie, autor básně a divadelní hry.

Luboš Göbl (1)

Narozen 11.6.1952 v Pelhřimově. Novinář.

Aleksandr Tamonikov (1)

František Houska (1)

23.7.1873 – 10.8.1945 Svojí činností v kynologické oblasti působil již v období Rakousko-Uherska, hlavně pak v období boje o záchranu plemene českého fouska po první světové válce. Za největší úsilí možno považovat léta 1924 – 1945, kdy zemřel. Vynikajícími odbornými znalostmi a organizační schopností, dále nekompromisností a zkoumáním historie plemene se zařadil na přední místo své doby v záchraně plemene českého fouska. Stal se největší osobností Klubu chovatelů českých fousků. Z jeho podnětu byl v roce 1924 ustaven Spolek pro ohaře hrubosrsté – český fousek. Vyhledával a zachraňoval poslední zbytky chovného materiálu. Jméno Františka Housky je zapsáno v historických dokumentech české myslivecké organizace mezi významnými postavami, a to mezi literáty 20. století. Byl významným publicistou. Po smrti Podhajského se stal odborným redaktorem časopisu Stráž myslivosti pro loveckou kynologii. Jeho nejvýznamnějším vydáním bylo dílo OHAŘ, dále pak CHOV A VÝCVIK LOVECKÝCH PSŮ. Z jeho zachovalé korespondence víme, že psal další, mnohem rozsáhlejší vydání odborné knihy o loveckých psech, která měla být dána do tisku po skončení 2. světové války. Zemřel a profesoru Jaroslavu Svobodovi a bratrovi Františka Housky se ani po určité době nepodařilo rukopis nalézt. OHAŘ byl výsledkem jeho životních zkušeností v teoretických studiích všech známých světových kynologických děl. Zařadil se mezi naše nejpřednější odborníky své doby. Získal také mnoho cenných poznatků o původu českého fouska, značnou měrou se podílel na zdokumentování toho, že český fousek je opravdu nejstarším plemenem hrubosrstých ohařů v Evropě a také naším národním plemenem. V této práci dále pokračoval MVDr. Josef Kuhn. Houska byl zakladatelem Jihočeského loveckého klubu v Písku, který stál též při zrodu České myslivecké jednoty v roce 1923....

Edi Vesco (1)

Edi Vesco se poprvné zjevuje v únoru 1955 v městečku Arona u Laga Maggiore. Po maturitě nenachází vhodnou fakultu čar a kouzel, která by odpovídala jejímu zaměření, a proto vystuduje filozofickou fakultu. Po promoci začíná pracovat v jednom milánském nakladatelství a nechává se okouzlit vydavatelským poradenstvím. Edi, šťastně provdaná za jednoho inženýra, který je sou racionálností jejím pravým opakem, takže se potvrzuje, že protiklady se přitahují, matka třináctiletého syna a majitelka tříletého papouška, žije v Miláně v domku s čarovnou zahradou.

J Svozil (1)

Překlad z ukrajinštiny.

Vasil Kaprálek Škrach (1)

Vasil Kaprálek Škrach, vlastním jménem Vasil Škrach, křtěný Vasil Leopold, příjmení Kaprálek po manželce, 14. června 1891, Prostějov – 28. května 1943, Berlín-Plötzensee) byl český filozof, překladatel, archivář a sociolog, osobní knihovník, archivář a literární tajemník Tomáše Garrigua Masaryka. Vystudoval gymnázium v Prostějově a klasickou filologii a filozofii na filozofické fakultě české části Karlo-Ferdinandovy univerzity. V letech 1919–1937 pracoval jako osobní tajemník a archivář T. G. Masaryka, editor a vydavatel jeho spisů; mezi léty 1924–1931 byl i redaktorem Masarykova sborníku. V roce 1939 se zapojil do odboje, v roce 1940 byl zatčen a v roce 1943 popraven.

Kateřina Klášterská (1)

Lektorka angličtiny, autorka učebnice angličtiny.

Charles Pergler (1)

F. J Müller (1)

Klaus Tkotz (1)

Německý elektrotechnik.

Rudolf Mikolajek (1)

Františka Hansgirgová (1)

Narozena 13.2.1823 v Litoměřicích, zemřela 25.6.1871 v Praze. Kuchařské knihy.

Nelson Algren (1)

Nelson Algren, celým jménem Nelson Ahlgren Abraham byl americký spisovatel. Narodil se v Detroitu, jeho matka byla německá Židovka a jeho otec Švéd, který konvertoval k judaismu. Od tří let žil v Chicagu, kde vystudoval žurnalistiku na Univerzitě Illinois v Urbana Champaign. V době velké hospodářské krize vystřídal různé příležitostné práce a byl také vězněn za krádež. Za druhé světové války bojoval v Evropě. Ve své tvorbě uplatnil znalost poměrů v chudinských čtvrtích amerických velkoměst. Jeho nejúspěšnější knihou je syrový příběh vězně a narkomana Muž se zlatou paží, který v roce 1955 zfilmoval Otto Preminger s Frankem Sinatrou v hlavní roli. Román Špacír po divokejch končinách zfilmoval v roce 1962 Edward Dmytryk. Třikrát vyhrál O. Henryho cenu. Za román Muž se zlatou paží získal National Book Award a v roce 1981 byl zvolen do American Academy of Arts and Letters. Byl známý radikálně levicovými názory, na protest proti vietnamské válce odmítal platit daně. Angažoval se také v hnutí za revizi procesu s Rubinem Carterem. Udržoval dlouholetý milostný vztah se Simone de Beauvoir, která ho zobrazila v románu Mandaríni. Své postoje vysvětlil v posmrtně vydané esejistické knize Nonconformity: Writing on Writing. List Chicago Tribune uděluje Cenu Nelsona Algrena za nejlepší povídku. Wayne Kramer mu věnoval píseň „Nelson Algren Stopped By“.

Raoul Glaber (1)

Francouzský benediktin, autor kroniky.

Imre Molnár (1)

Maďarský právník.

Ivo Procházka (1)

Narozen 27. 5. 1958 v Praze. MUDr., CSc., sexuolog . Publikace z oboru.

Jiří Hromádko (1)

Společný pseudonym Jiřího Hromádky a Bohumila Koláře, který používali především jako autoři kresleného seriálu Modrá pětka. Pseudonym vznikl spojením konců jejich křestních jmen doplněný o jejich počáteční písmena . Kromě něj ještě používají své skautské přezdívky Nemo a Ouš .

Augustin Žalud (1)

Augustin Žalud byl český levicový novinář, spisovatel, etnograf a knihovník. Byl autorem oceňovaných spisů o české vesnici a Janu Husovi. Vedl Českoslovanskou společnost národopisnou a Národopisné muzeum v Kinského zahradě. Političtí příznivci i odpůrci jej respektovali pro jeho vzdělání, taktní vystupování a organizátorskou činnost. Vystupoval i pod pseudonymy Gustav Mach, Gusta Žalud nebo Spektator. Roku 1902 založil se Z. V. Tobolkou týdeník Přehled v rámci realistické strany. Později přešel do reformované mladočeské strany a stal se spolupracovníkem Národních listů pod pseudonymem Spektator. Redigoval rovněž časopisy Pražská revue a Národopisný věstník. Stal se sekretářem Českoslovanské společnosti národopisné a Národopisného muzea v Kinského zahradě. Po vzniku ČSR vstoupil do sociální demokracie a stal se knihovníkem Ministerstva sociální péče. Věnoval se rovněž sociologickým studiím. Ve Svazu osvětovém tvořil literárně-knihovnické práce. Zemřel na zdravotním pobytu v Ústí nad Orlicí následkem infekce růže po prodělané operaci. Byl zpopelněn v olšanském krematoriu. Z jeho prací vyšly knižně: Během první světové války redigoval jubilejní spis M. Jan Hus v památkách lidu českého. Také psal a překládal básně.

Václav Švejcar (1)

Narozen 1924, zemřel 6.11.2006. Ing., CSc., publikace z oboru vinařství.

Erika Podlipná (1)

Erika Podlipná, rod. Gáliková, * 5. marca 1943. Po stredoškolských štúdiách bola o. i. r. 1970 – 72 správkyňou pamätnika SNP v Nemeckej pod správou Horehronského múzea v Brezne, potom pôsobila v Banskej Bystrici: 1972 – 82 a 1985 – 89 ako kultúrna referentka Okr. osvetového strediska, medzitým r. 1982 – 85 bola riaditeľkou Závodného klubu ROH Slovenka, členka redakčných rád a kultúrnych komisií odborových organizácií, od 1989 na invalidnom dôchodku. Popri publicistických príspevkoch v literárnych časopisoch bola jednou z kmeňových autoriek banskobystrického štúdia Slov. rozhlasu. R. 1993 vydala román Koláž s pod titulom Pocta Dominikovi Tatarkovi; od r. 2002 uverejňuje v pražských Slov. pohľadoch na pokračovanie druhý diel Koláže s názvom Sprítomňovanie. R. 2003 vydala memoáre Viliama Nisterenka Po vlastnej ceste, 2006 knihu Sekvencie.

Jiřina Hánová (1)

Narozena 12. 6. 1934. Sběratelka a autorka betlémů.

Barbora Buchalová (1)

James Gardner (1)

Birgit Rieger (1)

Německá grafička a ilustrátorka, autorka knih pro děti a mládež.

Therese Mohn (1)

Therese žije v malém městečku na pobřeží Norska. Když jí bylo 7, začala se učit jezdit na koni. Therese si dobře pamatuje na svou první hodinu – kůň zničehonic přešel do cvalu a ona se rozplakala. Počáteční strach ale brzo vystřídalo nadšení a láska ke koním. Když začala Therese chodit na vysokou školu, nemohla už jezdit tak jako dřív. Studovala také v Anglii a ve Francii, a tak na koně nebylo příliš mnoho času. Sen o vlastním koni proto stále zůstává snem. Od dětství Therese touží vyprávět příběhy, které jí její bujná fantazie neustále kreslí před očima. Když jí bylo 11, začala psát svůj první román – samozřejmě o koních. Nikdy ho však nedokončila. Už v té době si však vypěstovala vášeň pro čtení a psaní – když nemohla jezdit, pořád jí zůstaly aspoň knížky. Therese miluje dortíky, zmrzliny a sladkosti všeho druhu a má jedno tajemství – je přesvědčená, že všechny malé holčičky jsou přestrojené princezny.

Uta Over (1)

Německá spisovatelka, novinářka a překladatelka, zaměřená na chov a život zvířat.