Všichni Autoři a témata

A. R Millard (1)

Odborník na starověké civilizace a semitské jazyky, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru archeologie starověku, dějiny starověkých civilizací, epigrafika starověku.

Mirko Šmíd (1)

Publikace o vývoji lodí.

Kamil Jurkovič (1)

Nejdříve vojenský, poté vězeňský, pak i závodní a nakonec obvodní lékař. Sedmkrát byl propuštěn ze zaměstnání v OÚNZ v Trenčíně. Dva roky cestoval do práce 100 km denně a šestkrát přesedal na autobusové spoje. Na Slovensku byl za svou činnost do roku 1990 pronásledován StB, v Rakousku jeho práci posoudili a verifikovali kladně. Od května 1992 do vydání knihy přeléčil cca 550 pacientů, výsledky zpracoval a ve formě přihlášky nové metody léčení podal roku 1997 na Min. zdravotnictví SR na oficiální verifikaci.

Amos Pokorný (1)

Amos Pokorný byl český legionář, voják a šachový mistr. Amos Pokorný se narodil jako jedno z jedenácti dětí v rodině evangelického faráře Václava Pokorného a jeho ženy Libuše. Vystudoval v Praze práva, na začátku 1. světové války narukoval, v roce 1915 se dostal do ruského zajetí a poté vstoupil do československých legií. Po válce pracoval jako důstojník justiční služby, vojenský prokurátor a nakonec jako zemský soudce u vrchního i státního soudu. Byl činný v Českobratrské církvi evangelické: spoluzakládal kazatelskou stanici v Praze-Dejvicích a byl i jejím předsedou; od roku 1945 do své smrti v roce 1949 byl členem synodní rady církve. Šachům se věnoval nejprve v ŠK Dobruský. Získal společné 1. místo v Plzni v roce 1911 a získal titul mistra ÚJČS. Byl druhý v silném turnaji B při XIII. kongresu Německého šachového svazu ve Vratislavi jen o půl bodu za vítězným hamburským šachistou Paulem Krügerem. Tyto jeho úspěchy vyvolaly zájem o uspořádání mistrovství Moravy v šachu, kde sice Pokorný v roce v turnaji tří šachistů získal 1,5 bodu ze dvou proti Aloisi Pernovi, ale prohrál obě partie s Juliem Brachem a skončil za ním jasně druhý. Dále obsadil společné 4. až 7. místo v České Třebové v roce 1913 a obsadil 8. příčku v Mladé Boleslavi v roce 1913 na mistrovství Čech. Po první světové válce obsadil 2. místo za Maxem Walterem na Mistrovství Československa v šachu v Pardubicích v roce 1923, ve stejném roce byl 11. v Moravské Ostravě za účasti vítězného Emanuela Laskera. V roce 1925 získal společné 3. až 5. místo na mistrovství Československa v Bratislavě, obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na mistrovství Československa v roce 1927 v Českých Budějovicích získal 4. místo. O rok později obsadil 9. místo v Trenčianských Teplicích. Na přelomu 20. a 30. let dosahoval největších úspěchů. Na mistrovství Československa v Brně v roce 1929 obsadil společné 3. a 4. místo, když zvítězil Opočenský. V roce 1933 ...

Avraam Sergejevič Norov (1)

Ruský spisovatel, jazykovědec, sběratel rukopisných knih.

Francis Crick (1)

Francis Harry Compton Crick byl britský molekulární biolog, fyzik a neurovědec, který ve spolupráci s Jamesem Watsonem objevil v roce 1953 strukturu DNA, za což ještě společně s Mauricem Wilkinsem dostali v roce 1962 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Crick původně vystudoval fyziku a za 2. světové války se podílel na vývoji magnetických min. Později přešel k biologii. Horace Judson o něm uvádí: Důležitým důvodem, proč se Crick přeorientoval na biologii, bylo to, že byl atheistou a že si nedočkavě přál vrhnout světlo na zbývající stinná hájemství vitalistických iluzí. Krátce po Crickově smrti se vyrojila tvrzení, že užívání LSD ho přivedlo k myšlence helikální struktury DNA. Ačkoliv je téměř jisté, že LSD užíval, velmi pravděpodobně to bylo až po roce 1953, kdy byly publikovány zásadní objevy struktury DNA.

Vladimír Polák (1)

Vladimír Polák je český herec, komik, moderátor, producent, scenárista a také ostravský politik V letech 1991–1995 vystudoval ostravskou Janáčkovu konzervatoř pod vedením prof. hlavního oboru Alexandry Gasnárkové, v letech 1993–1995 získal stipendium od Českého literárního fondu. Od roku 1995 je členem činoherního souboru Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Od 2002 do 2010 byl členem Zastupitelstva městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz , členem komise APOS a členem kulturní komise. Má za sebou řadu úspěšných divadelních rolí. Hrál také ve filmu . Jako mladý herec získal pozornost ve hře Romance pro křídlovku. Získal Cenu Českého divadla 2006 za nejlepší mužskou roli ve hře Mein Kampf, kde hraje Adolfa Hitlera. Účinkoval také v pořadu Pečený sněhulák a je členem improvizační show Tři tygři. Zahrál si například ve filmech Ostravak Ostravski, Princezna zakletá v čase nebo Ženská pomsta. Vladimír Polák je ženatý a má tři děti. Ve volném čase se věnuje aikidu.

Brenda Venus (1)

Americká herečka, tanečnice a modelka, přítelkyně Henry Millera. Millerovy milostné dopisy vydala pod názvem: Dear, dear Brenda. Autorka příručky svádění pro muže.

Richard Klos (1)

Narozen 1. 6. 1924 v Praze, zemřel 30. 3. 2007. JUDr., autor vlastivědné publikace o českém Švýcarsku.

Ivana Brožková (1)

Manželka výtvarného pedagoga Jaroslava Brožka, který v době politické nesvobody pod jejím jménem publikoval své práce “Dobrodružství barvy” a “Barva a obraz”.

Zdeněk Petráň (1)

MUDr. Zdeněk Petráň je český lékař a numismatik. Pracuje jako vedoucí oddělení endoskopických metod ve zdravotnickém zařízení Centromed-Poliklinika Budějovická v Praze a od roku 1990 zároveň pracuje jako numismatik v Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře.

Václav Karfík (1)

Narozen 3.3.1904 v Idriji , zemřel 6.12.1981 v Praze. MUDr., DrSc., profesor plastické chirurgie, literatura z oboru.

Josef Vykutil (1)

Josef Vykutil byl český zeměměřič a vysokoškolský pedagog. Střední školu vystudoval v Novém Městě na Moravě a zeměměřictví v Brně . Do roku 1940 pracoval ve Vojenském zeměpisném ústavě a poté do roku 1945 v geodetické kanceláři. Do VZÚ se navrátil po válce a byl zde do roku 1951 . Doktorátu technických věd dosáhl v roce 1946. Po založení Vojenské technické akademie v Brně nastoupil jako profesor na katedru geodézie a fotogrammetrie . Od roku pak 1973 pak byl profesorem na fakultě stavební VUT v Brně, kde se obnovilo studium oboru geodézie a kartografie. V 1988 odešel do důchodu. Byl uznávanou autoritou v oboru se specializací na vyšší geodézii, autorem publikací a odborných prací. Aktivním členem odborných společností a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací. Zemřel v Brně a je pohřben v rodné Olešné.

Antonín Ostrčil (1)

Narozen 8.5.1874 v Praze, zemřel 30.6.1941 tamtéž. MUDr., profesor porodnictví a gynekologie, publikace z oboru.

Tibor Szász (1)

Maďarský autor odborných publikací z oblasti dřevařství, lesnictví a ochrany životního prostředí.

Radomír Pleiner (1)

Prof. PhDr. Radomír Pleiner, DrSc. . Jeho otec byl malíř a člen Českých legií, matka pocházela z Ruska. Vystudoval prehistorii a historii na FF UK v Praze . Za postgraduální práci na Institutu archeology ČSAV v letech 1953-55 získal titul CSc. . v roce 1955 se oženil s archeoložkou Ivanou Hnízdovou. Pokračoval ve svém výzkumu na Institutu až do první výroby železa, první tři monografie oveřejnil v letech 1955, 1958 a1962. Osvojil si významné schopnosti v metalografii, které vedly k vytvoření laboratoře na Institutu v roce 1963. Od té doby se účastnil mnoha výkopových a experimentálních prací v tehdejším Československu I v zahraničí - v Polsku, Rusku, Anglii, Skandinávii, Rakousku, Německu a Francii a obšírně přispíval na sympóziích a konferencích. V letech 1966-68 se účastnil amerických expedic do Íránu a Afghanistánu a o tři roky později strávil šest měsíců v USA na univerzítách v Chicagu a Kalifornii. Tyto zkušenosti vedly k publikování studií výroby železa v Persii, Asýrii a Indii a v roce 1969 monografie o výrobě železa ve starověkém Řecku. Tyto práce tvořily základ disertace, za kterou v roce 1981 odbržel titul DrSc. Styky v Univerzitou Karlovou stále udržoval - v roce 1968 byl jmenován docentem prehistorie a v roce 1992 profesorem. O rok později bohužel musel z důvodu snížení rozpočtu Institutu odejít do důchodu společně s dalšími kolegy. Nicméně stále zůstal aktivním a dále publikoval, napsal 12 knih. Během povodní v roce 2002 došlo v zaplavení suterénu Institutu a archiv jeho vzorků a poznámek, jakož knihovna Institutu byly zničeny, což jeho práci výrazně problematizovalo. Od 60. let byl členem Historické metalurgické společnosti, čestným členem Society of Antiquaries of London, koresponděnčním členem berlínského institute Deutsches Archäologishes Intstitut a členem Unité propre du CNRS, Sevenans....

Susan Block-Lobkowicz (1)

Aleksandr Lazarevič Poleščuk (1)

Ruský spisovatel scifi.

Ivan Balák (1)

Narozen 10. 5. 1959 v Brně. RNDr., speleolog, pracovník Sekce vnitřních služeb a informatiky Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, kde má na starosti Jednotný registr speleologických objektů, odborné práce o Moravském krasu a též oboru geografických informací.

Jaroslav Richter (1)

Autor křesťansko sociálních pojednání.

Ondřej Viklický (2)

Narodil se 1966 v Praze. Profesor interního lékařství, vedoucí oddělení nefrologie, Institut klinické a experimentální medicíny v Praze, vedoucí transplantační laboratoře. V letech 1997-1998 pracoval v transplantační laboratoři v Essenu. Zabývá se pregraduálního a postgraduálního vzdělávání v nefrologii a transplantací. Řešitel klinických a experimentálních studií. Aktivně se účastní domácích i zahraničních kongresů. Zatím, včetně 90 publikované články indexované v Medline, z 59 časopisů s IF, SCI 250. Je hlavním autorem monografie transplantace ledviny v klinické praxi. Člen představenstva: Česká společnost nefrologie, Česká transplantační společnost, společnost českých lékařů v Praze.

Liz Linahan (1)

Anglická spisovatelka, zabývá se výzkumem nadpřirozených úkazů v severní Anglii.

Vladimír Resl (1)

Vladimír Resl je bývalý československý sáňkař. V závodech dvojic startoval s Jindřichem Zemanem. Na XII. ZOH v Innsbrucku 1976 skončil v závodě jednotlivců na 23. místě a v závodě dvojic na 6. místě. Na XIII. ZOH v Lake Placid 1980 v závodě jednotlivců nebyl klasifikován a v závodě dvojic skončil na 8. místě. Na mistrovství Evropy 1978 ve švédském Hammarstrandu skončil v závodě dvojic na 3. místě.

Jaromír Kalus (1)

Jaromír Kalus je český muzejník a politik, dlouholetý ředitel Slezského zemského muzea v Opavě, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za ODS. Od počátku 90. let 20. století působil jako ředitel Slezského zemského muzea v Opavě. Publikoval odborné práce. Zaměřoval se na numismatiku. Ve volbách v roce 1992 byl zvolen do České národní rady za ODS . Zasedal v zahraničním výboru. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát obhájil ve volbách v roce 1996. V lednu 1996 patřil mezi několik českých poslanců, kteří v Radě Evropy hlasovali proti přijetí Ruska do této organizace. Prohlásil tehdy: „přijmout Rusko znamená popřít základní principy Rady Evropy.“ V únoru 1996 ho sněmovna zvolila vedoucím stálé české delegace při Radě Evropy. Během vládní krize a rozkolu v ODS na přelomu let 1997-1998 zůstal loajální k ODS. V komunálních volbách roku 1994 byl zvolen za ODS do zastupitelstva města Opava. Opětovně byl do tamního zastupitelstva zvolen v komunálních volbách roku 2006, opět za ODS. Profesně se uvádí jako ředitel muzea. Mandát neobhájil v komunálních volbách roku 2010, kdy kandidoval opětovně za ODS. Od roku 2009 působil v Ústavu pro studium totalitních režimů. V roce 2010 ho nový ředitel této instituce Jiří Pernes jmenoval prvním náměstkem ředitele. Poté, co ale krátce po svém nástupu Jiří Pernes v čele ústavu skončil, odešel z postu náměstka i Kalus.

Jiří Kučera (1)

Jiří Kučera je bývalý český hokejový útočník, bývalý reprezentant České republiky a Československa. V roce 2015 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. V nejvyšší československé lize debutoval v sedmnácti letech v sezóně 1983/84. S výjimkou dvou ročníku , kdy jako voják působil v Dukle Jihlava, hrál ve Škodě Plzeň až do roku 1990. Dvakrát se stal nejlepším střelcem klubu v sezóně. V roce 1990 přestoupil do finského klubu Tappara Tampere, kde strávil čtyři úspěšné sezóny. Od roku 1994 pak hrával nejvyšší švédskou ligu za Luleå HF. Po dvou letech se vrátil domů do tehdy ambiociozního týmu Plzně, týmu se však příliš nedařilo a následující ročník odehrál opět v zahraničí v Klotenu. Poté hrál ještě tři sezóny opět ve švédské Elitserien za Luleu. Pro zdravotní potíže ukončil v roce 2001 aktivní kariéru a začal se věnovat trenérství. V současnosti pracuje jako hokejový trenér. Vedl několik prvoligových celků, v extralize působil především v týmu HC Litvínov, kde pracoval nejen jako asistent, ale i jako hlavní trenér. Kučera reprezentoval Československo, ČSFR a Česko celkem na osmi světových šampionátech – 1987, 1989, 1990, 1991, 1993, 1994, 1995 a 1996, kde se stal mistrem světa. Na tomto mistrovství vstřelil pět branek a byl ve finále proti Kanadě autorem poslední branky šampionátu. Zúčastnil se také Zimních olympijských her 1994 a neúspěšného Světového poháru 1996.

Vladimír Sychra (1)

Vladimír Sychra byl český malíř, ilustrátor, grafik a pedagog, jenž tvořil především během první poloviny 20. století. Narodil se do umělecké rodiny. Jeho otec, sám akademický malíř, vyučoval kreslení na karlínské reálce. Vladimír Sychra vystudoval pod odborným vedením profesora Emanuela Dítěte pražskou Uměleckoprůmyslovou školu a dále též pražskou Akademii výtvarných umění , kde jej připravoval Max Švabinský. Během druhé světové války Sychra vyučoval ve Škole Mánesa a mezi roky 1947 a 1963 pak pedagogicky působil na Speciální malířské škole AVU v Praze. Patřil mezi zakladatele Spolku výtvarných umělců Mánes a od roku 1929 spolu s ním vystavoval svoji tvorbu. Během života také uskutečnil zahraniční cesty, a sice do Nizozemska, Francie, Itálie a Spojeného království. Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, zátiší a portréty. Jeho díla se vyjadřovala, pro něho typickou, prostorovou hloubkou. Během dvacátých let 20. století převažuje v jeho tvorbě tematika periférie a sociálních vyděděnců. Následující dekáda se nesla ve znamení tvorby portrétů, ženských polofigur či figurálních kompozic, ale také motivy únosů a dějinných zápasů. Roku 1937 zpracoval na přání Emila Františka Buriana oponu pro jeho divadlo ke komornímu večeru Josefa Hory. Ve čtyřicátých letech 20. století zobrazovaly jeho malby portréty, zátiší, ale zachycovaly také například věštkyně nebo cikánky. Po druhé světové válce tvořil monumentální kompozice a realizace. Roku 1951 například navrhoval úpravu interiérů Karolina v Praze, kde se podílel na tapiseriích, kovaných mřížích, úpravě a výzdobě kruchty s varhanami, a dále spolu s Janem Laudou na bronzových figurálních dveřích či středověkých nástropních znacích. V letech 1953 až 1955 tvořil výzdobu Národního památníku na Vítkově, pro nějž připravil mozaiky, podlahy, stropy i gobelín Jízda králů a spolu s Karlem Pokorným se podílel na návrzích sochařské výzdoby. Běh...

Zdena Drnková (1)

PhDr., autorka publikace o leváctví a praváctví.

Růžena Syllabová (1)

Spoluautorka publikace o leváctví a praváctví.

Vladimír Jetel (1)

Beletrista.

Jakub Likovský (1)

nar. 1972 v Praze, vystudoval 3. lékařskou fakultu UK v Praze a postgraduálně antropologii na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Ve své profesi se věnuje paleopatologii - studiu chorobných stavů na kosterních pozůstatcích z období pravěku a středověku.

Jindřich Wankel (1)

Jindřich Wankel byl lékař, archeolog a speleolog. Otec Damián Wankel pocházející z bavorského zemanského rodu, působil v Praze jako zemský rada, matka Magdalena Schwarzová byla Češka. Wankel byl významnou osobností moravské archeologie 2. poloviny 19. století. Studoval v Praze, kde při povstání v roce 1848 např. ošetřoval raněné na barikádách, v témže roce promoval ve Vídni. Začínal jako asistent profesora Josefa Hyrtla na vídeňské univerzitě, od 1849 však působil jako lékař v Blansku. Byl jedním z prvních členů Deutsche Gesellschaft für Anthropologie, Ethnologie und Urgeschichte, založené roku 1870 v Mohuči Rudolfem Virchowem a členem vídeňské anthropologické společnosti. Měl úzké kontakty s vědeckým světem své doby v oblasti zoologie, paleontologie a antropologie. Dán Japetus Steenstrup jej v roce 1888 označil za „Otce prehistorie rakouské“. V počátcích své badatelské činnosti se Wankel soustředil na tzv. „slepou jeskynní zvířenu“ a objevil řadu nových organismů. Přátelil se s Karlem Kořistkou, profesorem geodézie na vysoké škole technické v Praze. K jeho přátelům ale patřil např. i malíř Josef Mánes. V 50. a 60. letech 19. století letech zmapoval řadu jeskyní Moravského krasu . V roce 1856 provedl také průzkum propasti Macocha. Světovou proslulost získal objevem velkého pohřebiště v Býčí skále včetně vybavené dílny na zpracování kovů, známého jako halštatský pohřeb, když z podzemí vynesl přes 40 koster mladých žen, šperky, kostry dvou koní, zbytky látek, kusů železa a velké množství obilí. Svými výzkumy položil základy moravské paleontologie a zachránil mnoho cenných nálezů. V té době byly totiž jeskyně systematicky vylupovány a diluviální kosti se využívaly v cukrovarech. Wankel jeskynní nálezy zachraňoval jak vlastní výzkumnou činností, tak i skupováním. Vymyslel vlastní preparační metody a sestavoval kostry diluviálních zvířat. V roce 1850 v Blansku k tomuto účelu z...

Gabriel Deteon (1)

Roman Podhola (1)

Narozen 3.9.1967 v Českém Krumlově.Autor knihy Výlety za zajímavostmi Českokrumlovska.

Ivan Starha (1)

Ivan Štarha je český archivář, historik, heraldik, vexilolog a sfragistik, bývalý ředitel Moravského zemského archivu v Brně. Narodil se v roce 1935 v rodině obchodníka v Ujčově. V letech 1941–1946 navštěvoval obecnou školu ve Štěpánově a v letech 1946–1950 měšťanskou školu v Nedvědici a střední školu ve Štěpánově, odkud v roce 1950 přešel na gymnázium v Tišnově, kde jeho zájem o historii umocnili někteří profesoři. V Tišnově roce 1953, poté co absolvoval prázdninový kurz, který nahrazoval oktávu, odmaturoval. V témže roce začal studovat obor archivnictví - historie na Filozofické fakultě brněnské univerzity, kde si u profesora Jindřicha Šebánka osvojil lásku k archivní práci projevující se v celém jeho díle a důkladnost při vědecké činnosti. Během studia na filozofické fakultě začal objevovat své publikační schopnosti. Studium ukončil v roce 1958, kdy obhájil diplomovou práci K otázce právního naučení brněnského městského práva. Studie z městské diplomatiky 16.–17. století. K tomuto tématu se ve své odborné práci často vracel. Později, když již byl v Brně, se mimo jiné opět začal zabývat tématem městské diplomatiky, jež bylo jeho oblíbeným. V roce 1970 je rozšířil a po odevzdání disertační práce Právní naučení brněnského práva v době předbělohorské a složení rigorózních zkoušek získal doktorát filozofie . Již během vysokoškolských studií pracoval v Telči v srpnu 1956, v období, kdy byl telčský archiv bez vedoucího, společně s dalšími brigádníky z brněnské fakulty. Většina zpřístupňovacích prací byla totiž vzhledem k nedostatku zaměstnanců prováděna brigádnicky, přičemž odbornější úkoly byly zajišťovány studenty v rámci placených brigád konaných v době prázdnin. Hned poté, co absolvoval vysokou školu, začal pracovat jako archivář. Dne 6. června 1958 nastoupil jako mladší archivní pracovník do Státního archivu v Telči.. Zde zpracoval rozsáhlý archivní fond Okresní úřad Nové Město na Moravě. V ...

Janusz Tazbir (1)

Profesor Varšavské Univerzity. Autor více než třiceti odborných knih týkajících se zejména staropolské kultury, reformace a protireformace.

Jiří Fiedler (1)

Jiří Fiedler byl český historik, redaktor, překladatel a muzejník. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Později pracoval jako redaktor v nakladatelství Albatros. Zároveň také překládal z polštiny a srbochorvatštiny. Ačkoli sám nebyl židovského původu, zhruba od 70. let aktivně dokumentoval židovské památky v Čechách a na Moravě, z nichž mnohé byly v dalších letech zničeny. Svou činnost v této době musel provádět navzdory značné nevůli tehdejších úřadů a StB. Po pádu komunistické diktatury vydal knihu Židovské památky v Čechách a na Moravě, unikátní dílo, které zachycuje mnoho dnes již neexistujících židovských obcí. Od roku 1996 byl odborným spolupracovníkem Židovského muzea v Praze. V polovině února 2014 byl nalezen zavražděný společně se svou manželkou Dagmar v jejich bytě v pražských Stodůlkách. Policie pachatele dopadla 19. února 2015 a ten se k činu přiznal. Jeho motivem byla snaha získat peníze – z bytu ukradl pár šperků a knih, které prodal asi za pět tisíc korun. V srpnu 2015 byl Dalibor Škopán odsouzen k 28 letům ve věznici s nejpřísnějším režimem. Rozsudek je pravomocný. Dlouhý nekrolog byl Jiřímu Fiedlerovi věnován v amerických novinách The New York Times.

Ryszard Henryk Bochenek (1)

Polský autor publikací o fortifikačním umění.

Dimitrij Škrobal (1)

Narozen 16.11.1919 v Prostějově. RNDr., včelařský odborník, práce z oboru.

Inocenc Ladislav Červinka (1)

Inocenc Ladislav Červinka, křestní jméno uváděno též Innocenc , byl moravský archeolog konce 19. a první poloviny 20. století, sběratel a organizátor archeologické činnosti na Moravě. Zkušený terénní praktik – pozitivista s velkou znalostí materiálu i terénu, patří též k zakladatelům české numismatiky, zajímal se o vlastivědu a historickou topografii. Narodil se v rodině stolařského mistra Tomáše Červinky a jeho manželky Františky, rozené Kozáčkové. Původně zeměměřič v Uherském Hradišti a Kojetíně vytvořil od 90. let 19. století jednu z největších soukromých archeologických sbírek na Moravě. Konzervátor státní památkové péče pro velkou část Moravy, zakladatel Moravského archeologického klubu. Od roku 1920 pracoval jako státní konzervátor pro Moravu a Slezsko ve Státním archeologickém ústavu, od roku 1924 v Moravském zemském museu nejprve jako smluvní úředník pro instalaci pravěku, poté jako správce prehistorických sbírek; pravěké oddělení MZM vedl do roku 1933 a nákupy sbírek vybudoval jeho fondy. V roce 1927 získal na Masarykově univerzitě doktorát filosofie , nikoli však pozici vedoucího později zde zřizované katedry archeologie – přednost byla dána mladšímu Emanuelu Šimkovi. Jeho první sbírku zakoupilo počátkem 20. století. Moravské zemské museum v Brně, další sbírku později Národní museum v Praze. Dne 4. června 1911 se v Kojetíně oženil s Růženou Jančíkovou, s kterou měl syna, pozdějšího architekta Ladislava Červinku a dceru Olgu .

Jaroslav Rubín (1)

Lord Byron (1)

George Gordon Noel Byron, lord Byron byl anglický básník, filhelén a přední představitel romantismu v literatuře. Mezi jeho nejznámější díla patří Childe Haroldova pouť žánrově byronská povídka, která zůstala nedokončena. Je považován za jednoho z největších evropských básníků. Lord Byron proslul nejen svým dílem, ale i svým způsobem života, který zahrnoval extravagantní výstřelky, mnoho milostných skandálů, dluhy, rozvod a obvinění z incestu a sodomie. Jeho bývalá milenka lady Caroline Lambová o Byronovi prohlásila, že je „šílený, zlovolný a je nebezpečné ho znát“. Byron působil jako vůdce jedné ze skupin italských karbonářů během bojů s Rakouskem. Později se účastnil bojů proti Turkům během řecké války o nezávislost, pročež je považován za řeckého národního hrdinu. Zde hojně přispíval svými financemi, aby podpořil hnutí odporu proti turecké nadvládě. Svou obětí dopomohl Řecku získat svobodu po staletém područenství v rámci Osmanské říše. Zemřel v Messolonghi na řecké půdě. Byl skotského původu a původně se jmenoval George Gordon Byron. V roce 1809 zdědil titul anglického barona a stal se 6. baronem Byronem z Rochdale. Od roku 1822 se na základě poslední vůle své zemřelé tchyně lady Milbanke jmenoval George Gordon Noel, 6. baron Byron. Jeho dcera Ada Lovelace byla matematička a spolupracovala s Charlesem Babbagem na sestrojení analytického stroje, což byl předchůdce dnešních počítačů. Celý Byronův život byl silně ovlivněn vrozenou nemocí nohy, která ho velmi trápila. Jeho chůva jej jako malého chlapce vedla k náboženství. Rád četl historické a rytířské romány, odtud zřejmě pocházejí rytířské ideály pozdějšího básníka. Okolo třináctého roku zdědil po prastrýci titul barona a pozemky a brzy na to se přestěhoval do Newstadského opatství. Starost nad ním převzala sestra jeho původní chůvy. Nová chůva byla původkyní jeho předčasné pohlavní iniciace. Do domu vodila různé hosty z okolních krčem. Odtud pramení ...

Otakar Vaněk (1)

Narozen v roce 1882 v Kostelci nad Černými lesy. Důstojník československých legií v Rusku, od r. 1926 spolumajitel a redaktor nakladatelské a knihkupecké společnosti Za svobodu, vydavatel vojenských a branněvýchovných časopisů a příležitostný nakladatel, redaktor, autor pamětí.

Igor Audy (3)

Narozen r. 1941. Ing., fotograf a speleolog, majitel vydavatelství specializovaného na speleologickou literaturu.

Ladislav Jurkovič (1)

Ladislav Jurkovič je pseudonym PhDr. Ladislava Soldána, CSc., vědeckého pracovníka brněnské pobočky Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. Soldán vystudoval Filozofickou fakultu v Brně, obor filozofie - dějepis. Mj. vysokoškolský pedagog Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Též literární historik, kritik a editor. V roce 2000 působil jako hostující profesor na Katedře slavistiky v Bělehradě.

Kamil Ševela (1)

Narozen 1946. Doc. MUDr., CSc., internista . Publikuje v oboru interního lékařství.

Stefan von Kotze (1)

Německý spisovatel.

Aleš Mučka (1)

Narozen 8. 11. 1934 ve Velké Polomi, zemřel 19. 11. 2008 v Ostravě. Profesor Vysoké školy báňské v Ostravě a soudní znalec. Odborně se podílel na zavádění techniky do hornictví a posudcích o vlivu dolování na povrch. Publikoval z geodezie a důlního měřictví.

Miloš Kreps (1)

Narozen 19.6.1924 v Novém Městě na Moravě, zemřel 9.10.1981 tamtéž. Muzejní pracovník, historik, literární publicista, autor odborné literatury.

Marie Červinková (1)

M. Červinková-Riegrová byla česká spisovatelka, dcera Františka Ladislava Riegra a Marie Riegrové-Palacké. Roku 1874 se provdala za Vácslava Červinku. Publikovala i uměleckou literaturu, povídky, překládala a také tvořila libreta.

Dmitrij Aleksejevič Ol'derogge (2)

Ruský afrikanista, etnograf, historik a jazykovědec.

Emile Bayard (1)

Émile-Antoine Bayard byl francouzský ilustrátor a fotograf narozený v obci La Ferté-sous-Jouarre, Seine-et-Marne ve Francii. Studoval u malíře Léona Cognieta a známý je především svými ilustracemi Cosette v románu Bídníci od Victora Huga. Zemřel v Káhiře. Bayard od roku 1853 pět let studoval u malíře Léona Cognieta. Ve věku patnácti let publikoval své první karikatury, často pod pseudonymem Abel De Miray. Mezi lety 1857 a 1864 se živil kresbou uhlem, obrazů, akvarelů, dřevorytů, gravírováním a litografií. V roce 1864 začal pracovat primárně pro časopisy a ilustroval současné události, jako je francouzsko-pruská válka 1870-71. Na konci 19. století s rostoucím zájmem o fotografii opustil dokumentární kresbu a věnoval se ilustraci románů, včetně Bídníků od Victora Huga, Chaloupka strýčka Toma od Harriet Beecher Stoweové, L'Immortel od Alphonse Daudeta a Ze Země na Měsíc od Julesa Verna. Před rokem 1865 bylo umění zobrazující vesmírné i cizí světy založeno na mystice na rozdíl od vědy. Bayardova umělecká díla doprovázející román Ze Země na Měsíc je považována za první vesmírné umění vědecké povahy. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Bayard na anglické Wikipedii.

Karel Kvarda (1)

Bára Buchalová (1)

Narozena 15. 10. 1975 v Chomutově. Ilustrátorka dětských knih, grafička, kreslířka a autorka komiksů v dětských časopisech.

Jevgenij Junga (1)

Ruský spisovatel.

Oldřich Formánek (1)

Ethel Sybil Turner (1)

Australská prozaička a spisovatelka knih pro děti . Narodila se 24. ledna 1872 v Doncasteru v Anglii. Když jí byly dva roky, zemřel ji otec. Matka se znovu provdala , ale zakrátko opět ovdověla. Spolu s Ethel a jejími dvěma sestrami se v roce 1879 přestěhovala do Austrálie, kde se potřetí vdala . Ethel začala svou spisovatelskou dráhu v 18 letech, kdy spolu se sestrou Lilian začala vydávat časopis pro mladé lidi Parthenon. Přispívala i do dětských rubrik v novinách a časopisech. V roce 1896 se vdala za advokáta Herberta Curlewise. Měli spolu dceru Jean, která byla také spisovatelkou knih pro děti, ale úspěchů své matky nedosáhla. Ethel zemřela 8. dubna 1958. Neslavnější a nejoblíbenější knihou se stala hned její prvotina Sedm malých Australanů , která je považována za klasické dílo australské dětské literatury. Je autorkou dalších 40 románů pro děti a mládež.

Nikolaj Nikolaev (1)

Učebnice bulharštiny.

Růžena Nikolaevová (1)

Učebnice bulharštiny.

Jiřina Rybáčková (2)

Narozena 20. 4. 1942 v Praze. Absolventka Filozofické fakulty UK, po roce 1968 žila v USA. Redaktorka, publicistka, spisovatelka, publikuje česky a anglicky, podílela se též na tvorbě tematických encyklopedií. Též autorka překladů z angličtiny.

Reynold Alleyne Higgins (1)

Britský historik.