Všichni Autoři a témata

Jan Tolar (1)

Narozen 1914, zemřel 15.1.1998. JUDr., CSc., publikace z oboru trestního práva.

Stetson Kennedy (1)

Spisovatel a novinář pocházející z aristokratické americké jižanské rodiny. Poté co nebyl uznán vhodným pro vojenskou službu během druhé světové války, rozhodl se pustit do odhalování rasové nerovnosti ve státech bývalé Konfederace. Pátral mezi členy Ku Klux klanu, i mezi námezdními dělníky na plantážích jihu USA. O svých zjištěních psal knihy a veřejně vystupoval.

Slavenka Drakulić (1)

Slavenka Drakulićová je chorvatská spisovatelka a novinářka. Píše romány i eseje, často na téma feminismu a postkomunismu. Vystudovala komparativní literaturu a sociologii na Záhřebské univerzitě . V letech 1982–1992 byla novinářkou ve čtrnáctideníku Start a týdeníku Danas. Často psala na téma feminismu, soubor prací na toto téma tvořil i její první vydanou knihu v roce 1984 . V roce 1992 na ni zaútočili nacionalisté, když byla spolu s dalšími pěti kolegyněmi v článku v časopise Globus označena za „čarodějnici, která znásilňuje Chorvatsko“ . Předmětem sporu bylo pojetí znásilnění během excesů počínající jugoslávské války. Zatímco nacionalisté vnímali znásilnění jakožto akt protinárodní, chorvatské feministky jako akt protiženský, čímž podle Letici zrazovali národ. Po zveřejnění článku čelila Drakulićová vandalským útokům, navíc ji zklamalo malé zastání u řady přátel. Raději tedy opustila Chorvatsko a usadila se ve Švédsku. Nějaký čas žila také ve Vídni, v současnosti žije střídavě v Záhřebu a ve Stockholmu. Válka v Jugoslávii je námětem i mnoha jejích knih . Ceněny byly i esejistické knihy o postkomunistickém životním pocitu Jak jsme přežili komunismus a Café Evropa: život po komunismu. Roku 2008 napsala román o Fridě Kahlo.

Filip Cubr (1)

Jerzy Gotowała (1)

Narodil se v Polsku Rozwadówě u Stalowa Wola, byl generálporučíkem polské armády , prof. dr. vojenské historie , velitelem letectva a protivzdušné obrany .

Lukáš Příčina (1)

John Dare (1)

Americký publicista.Zakladatel Providenského konspiračního spolku.Spoluzakladatel časopisu o konspiračních teoriích "Paranoia".Autor teorií o popírání původních verzí událostí 20.století.

George Seddon (1)

Steve Parish (1)

Frances E Jensen (1)

Doktorka Frances E. Jensenová, mezinárodně uznávaná neuroložka a matka dvou synů, čerpá ze svého výzkumu a zkušeností z klinické praxe a nabízí nám tak revoluční vědecký pohled na fungování mozku náctiletých.

Pavel Opočenský (1)

Pavel Opočenský je český sochař a šperkař. Na středních odborných školách v Jablonci nad Nisou a v Turnově vystudoval profesi zlatníka a šperkaře. Podepsal Chartu 77. V roce 1979 emigroval do Německa, o dva roky později do USA. Z emigrace se vrátil v devadesátých letech. Krátce po svém návratu se stal mediálně známý, když se zastal dvojice lidí, kterou ohrožovali skinheadi dne 25. března 1991 u hospody Pod Bělkou v Slavojově ulici v Praze - Nuslích. Následoval konflikt, v němž loveckým nožem bodl sedmnáctiletého skinheada Aleše Martinů. Ten tomuto zranění podlehl. Opočenský byl nejprve odsouzen k podmíněnému trestu, po odvolání státního zástupce k trestu nepodmíněnému, nakonec vrchním soudem překlasifikován jako nutná obrana. Za svůj čin byl dle některých autorů nekriticky mediálně oslavovaný. V roce 2004 a pak v roce 2005 byl odsouzen k celkem sedmi a půl roku vězení za pohlavní zneužívání nezletilých romských dívek. V tomto případě byla stíhána a odsouzena též jeho přítelkyně Julie. Tato jeho kauza vyvolala též značnou mediální pozornost a Opočenský se stal jedním z nejznámějších vězňů v České republice. Později Městský soud v Praze zmírnil jeho trest na šest let a v dubnu 2006 byl podmíněně propuštěn. Ve vězení se vyučil soustružníkem kovů, a tak mohl rozšířit svůj umělecký rejstřík o další realizace. Oblíbil si monumentální formát kamenného bloku, užíval tvrdé magmatické horniny jako je žula nebo syenit. Tuto etapu své kariéry nazval „Dobývání děr“ a uzavřel ji výstavou v Galerii pod Vyšehradem.

Michal Čajkovskij (1)

Wolfgang Thoma (1)

Gray Jolliffe (1)

Americký ilustrátor.

Jan Galuška (1)

Narozen 14. 8. 1950. Historik, práce z oblasti poštovnictví.

Janet Allison Brown (1)

Britská autorka dětské literatury.

Dan Cryan (1)

Vrchní ředitel digitálních médií ve společnosti IHS Technology.Je autorem několika knih Úvod do logiky a Úvod do kapitalismu , které byly přeloženy do několika jazyků.

Helmut Newton (1)

Helmut Newton byl německý fotograf, který se proslavil především erotickými módními fotografiemi pro časopis Vogue a celou řadu dalších časopisů. Helmut Newton, původním jménem Helmut Neustädter, se narodil 13. října 1920 v berlínské městské části Schöneberg. Pocházel z dobře situované židovské rodiny. Jeho matka Claire se po smrti svého prvního muže provdala za Maxe Neustädtera, který pocházel z chudé slezské rodiny. Po prvním muži převzala továrnu na knoflíky a přezky na opasky. Helmutův bratr Hans byl synem z prvního manželství, Helmut z druhého. Jako malý byl Helmut velice rozmazlován, z čehož vyplývá jeho neschopnost se soustředit delší dobu na konkrétní věc . Jeho maminka ho stylizovala jako dívku a malý Helmut nosil dlouhou dobu účes jako páže. Otec se nakonec rozhodl sám zakročit a z Helmuta udělat muže. Nechal ho ostříhat a přihlásil ho na gymnastiku a plavání, které se později stalo jeho vášní. V útlém věku měl také přístup k časopisům svého bratra – Das Magazin, který obsahoval nahé modelky, jejichž popisovanou vizáž lze nalézt na mnoha Newtonových fotografiích . Jeho první emotivnější zážitek, jímž se nechal později inspirovat, byla slavná Červená Erna, známá berlínská prostitutka s rudými vlasy a vysokými červenými jezdeckými botami, kterou mu ukázal při jedné vycházce jeho bratr. Mezi další inspirace patřily knihy od Arthura Schnitzlera nebo Stefana Zweiga, plné erotických náznaků. Helmutův otec tyto knihy uzamykal v domácí knihovně, avšak Helmut si k nim cestu našel. Helmut Newton našel vztah k fotografii již ve svém mládí jako student reálného gymnázia. Svůj první fotoaparát Agfa Box Tengor si pořídil v roce 1932. První snímky z tohoto fotoaparátu vzni...

Rudolf Bayr (1)

Günter Böhmer (1)

Německý malíř a grafik.

Otto von Falke (1)

Frida Schottmüller (1)

Německá historička umění, vysokoškolská učitelka.

Marcel Oddon (1)

Jean Jacquot (1)

Denis Bablet (1)

Francouzský divadelní historik.

Felix Poppenberg (1)

Německý kritik, filozof a esejista.

Jaroslav Hrabovský (1)

23.08.1895 Petřvaldík - 07.03.1951 Mírov. Po absolvování obchodní akademie v Brně byl v březnu 1915 povolán do rakousko-uherské armády a jako jednoroční dobrovolník nastoupil k náhradnímu praporu pěšího pluku 100 do Opavy. Po ukončení školy pro záložní důstojníky odjel k bojujícímu pluku na frontu, kde v květnu 1916 padl v hodnosti desátníka do ruského zajetí. Po ročním pobytu v zajateckém táboře v Teraspolu se v červenci 1917 přihlásil do čs. legií a z počátku působil jako náborový emisar. V lednu 1918 se vydal na cestu do Kyjeva, ale vzhledem k vypuknutí ozbrojeného konfliktu s bolševiky se mu již nepodařilo nastoupit službu u čs. legií a proto v květnu vstoupil do tzv. Kornilovova praporu Ruské dobrovolnické armády gen. Děnikina. Postupně se vypracoval až na praporčíka a velitele kulometné čety. Do nově vzniklého Československa přijel přes Rumunsko koncem července 1919 a po měsíční repatriační dovolené nastoupil jako účetní na Centrální úřad vojenských podniků hospodářských a průmyslových při MNO v Praze. V srpnu 1918 mu byla přiznána hodnost poručíka. Počátkem ledna 1920 byl přidělen ve funkci velitel čety k pěšímu pluku 39 do Bratislavy. Zde však setrval jen krátce a koncem téhož měsíce 1920 odjel k hraničářskému praporu 10 do Trebišova. Zde zastával nejprve funkci velitele náhradní roty, později proviantního důstojníka či velitele hraničářské roty a nakonec velitele poddůstojnické školy. V září 1920 byl povýšen na nadporučíka a o rok později se stal vojákem z povolání. V listopadu 1921 dosáhl hodnosti kapitána. Od dubna 1922 sloužil u pěšího puku 3 v Kroměříži, nejprve jako velitel pěší roty, od července 1923 ve funkci pobočníka velitele I. praporu. V lednu 1926 nastoupil na Válečnou školu do Prahy a během studia byl v červenci 1926 povýšen na štábního kapitána. Po ukončení školy se v říjnu 1928 jako škpt. gšt. stal přednostou 1. oddělení štábu 7. divize v Olomouci. V červenci 1929 byl povýšen na mjr. gšt. V říjnu ...

Miroslav Smejkal (1)

Narozen 31.10.1927 v Novém Městě na Moravě, zemřel 24.5.1997 v Brně. Prof., RNDr., CSc., docent na katedře botaniky na přírodovědecké fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Práce z oboru.

I Dr. Raskavy (1)

Ivana Venedikova (1)

Janice Galloway (1)

Prozaička Janice Galloway se narodila v roce 1956 ve skotskémSaltcoats. Vystudovala angličtinu a hudební vědu na univerzitě vGlasgow. Píše romány, povídky a libreta. Debutovala románem The Trick Is to Keep Breathing, bezútěšným příběhem odcizení zprostředí glasgowského sídliště. Román je považován za jeden z mezníkůskotské prózy 80. let. Získal několik literárních poct, včetně Ceny E.M. Forstera. V dramatizaci Michaela Boyda se dílo hrálo na divadelníchscénách v Glasgow, Londýně a Torontu.

José Tomás Cabot (1)

Narozen 27. 8. 1930 Manres . Vystudoval medicínu a žurnalistiku, příspěvky na téma literární, historické a ekonomické, reportáže z cest, romány.

Tereza Petišková (1)

Narozena 1966. Historička umění a kurátorka výstav.

Marie Platovská (1)

PhDr., historička umění, práce z oboru historie architektury, převážně 20. století. Osobní profil 1994 – dosud Ústav dějin umění AV ČR, Praha 1993 odborná pracovnice NM Praha a PNP Praha 1993 – 1996 výkonná redaktorka časopisu Umění 1979 – 1994 odborná redaktorka v nakladatelství Odeon 1974 – 1979 dějiny umění, etnografie, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Praha Předmět odborného zájmu moderní architektura 19.-21. století, odborná redaktorka Současné projekty Současné projekty spoluřešitelka projektu Proměna venkovské architektury s důrazem na vývoj v 19. a 20. století, NAKI , ID. kód projektu: DG16P02H02H023 - http://venkov.fsv.cvut.cz/projekt/ Umělecké památky Velké Prahy Umělecké památky Moravy a Slezska Ostatní významné aktivity Cena AV ČR za Dějiny českého výtvarného umění IV. 1890–1938 a cena AV ČR za Dějiny českého výtvarného umění V. 1939–1958 . Cena nakladatelství Academia za \"nejlepší slovník nebo encyklopedickou publikaci za rok 2017\" dvojsvazkové knize Umělecké památky Prahy. Velká Praha M/Ž, ed. Dalibor Prix, Praha 2018

Margot Hellmiß (1)

Margot Hellmiss je novinářka na volné noze a autor se zaměřením na zdravou výživu, přírodní léčebné procedury a alternativní terapie. Autorka žije v Mnichově.

František Arnošt (1)

František Arnošt byl český a československý házenkář, za normalizace podnikový manažer, po sametové revoluci československý politik, poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za KSČ, později za KSČM. V letech 1955-1960 vystudoval strojní inženýrství na ČVUT Praha. V období let 1957–1971 pracoval ve Státním výzkumném ústavu sklářské techniky v Praze, v letech 1975–1981 zastával post výrobního ředitele a od roku 1982 i generálního ředitele podniku Crystalex Nový Bor. V tomto oboru ještě působil v letech 1994–1995 jako ředitel firmy Egermann v Novém Boru. Byl rovněž úspěšným sportovcem. Od roku 1959 byl jako brankář členem československého reprezentačního družstva v házené. Byl členem mužstva, které v roce 1967 získalo titul mistrů světa a byl držitelem dalších titulů. V roce 1968 byl vyhlášen nejlepším házenkářem ČSSR a v reprezentaci setrval do roku 1970. Byl nositelem vyznamenání Zasloužilý mistr sportu. Ve volbách roku 1990 zasedl do české části Sněmovny národů Federálního shromáždění za KSČ , která v té době byla volným svazkem obou republikových komunistických stran. Po jejím postupném rozvolňování se rozpadla na samostatnou stranu na Slovensku a v českých zemích. V roce 1991 proto Arnošt přešel do poslaneckého klubu KSČM. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. V roce 2009 a opětovně roku 2011 byl neúspěšně navržen na čestné občanství Nového Boru. Návrh nebyl opakovaně přijat. Kritici vyčítali Arnoštovi jeho komunistickou minulost a členství v Ústředním výboru KSČ , zastánci naopak argumentovali jeho zásluhami o rozvoj sportu a místního sklářství. Poukazovali rovněž na to, že primárně byl apolitickým člověkem a členství v komunistické straně později ukončil tím, že přestal platit členské příspěvky. V roce 2011 se uvádí již jako zesnulý. Byla po něm ovšem pojm...

Ladislav Kratochvíl (1)

Ladislav Kratochvíl je český malíř a ilustrátor. Věnuje se převážně grafice. Maluje temperou na sololit a akrylem na plátno. V poslední době se zaměřuje na hyperrealistické portrétování a to jak tužkou, tak i olejem na plátno. Žije v Chrastavě, kam se přistěhoval v roce 2007 z Liberce. Vystudoval Střední průmyslovou školu sdělovací techniky v Ústí nad Labem. V letech 1978– 1982 navštěvoval Lidovou školu umění v Litoměřicích a to s výborným prospěchem. Zdárně složil talentové zkoušky na Středním odborném učilišti v Kamenickém Šenově, obor malíř skla a porcelánu. Bohužel pro velký počet uchazečů nebyl přijat. Na malování ale nezanevřel, a věnuje se mu i nadále. Svůj talent rozvíjel na kurzech kreslení v pražských ateliérech u profesionálních lektorů MgA. Tomáše Kubíka a MgA. Leoše Suchana, kteří mu pomohli najít svou vlastní tvář i svůj osobitý styl. V minulosti se věnoval převážně grafice a maloval temperou na sololit, později akrylem na plátno. V současné době se zaměřil na hyperrealistické portrétování a to jak tužkou, tak i olejem na plátno. Spolupracoval s grafickým studiem Malý Princ, Liberec, který v roce 1993 vytiskl jeho kompletní omalovánky pro děti. Samostatně vystavoval své obrazy:

Ludvík David (1)

Ludvík David je český právník, od 7. srpna 2013 soudce Ústavního soudu České republiky, dříve soudce Nejvyššího soudu. Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, kde stále externě vyučuje občanské právo. Původně pracoval jako podnikový právník, v letech 1985–1993 byl advokátem, poté se stal soudcem. Začínal na Městském soudu v Brně, v letech 2000–2002 působil u Krajského soudu v Brně a poté se stal soudcem Nejvyššího soudu, kde byl členem občanskoprávního a obchodního kolegia. V květnu 2013 prezident Miloš Zeman oznámil, že jej hodlá jmenovat soudcem Ústavního soudu, k čemuž v červnu získal souhlas Senátu. Do funkce ústavního soudce byl David jmenován 7. srpna. Ludvík David se ještě jako předseda tříčlenného senátu č. 28 Nejvyššího soudu podílel na zaujetí právního názoru, že „dohoda“ může pro účely rozhodnutí, v jakém poměru ponesou vlastníci bytových jednotek náklady spojené se správou domu a pozemku, znamenat i usnesení shromáždění společenství vlastníků, které bylo přijato většinou hlasů. Podle tohoto závěru, k němuž se přiklonil také senát č. 22 a potvrdil jej navíc Ústavní soud, tedy nebyla dohoda ve smyslu § 15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, nutně jednomyslnou, většina mohla přehlasovat menšinu. Tato judikatura, která mj. šla proti znění § 11 odst. 3 zákona o vlastnictví bytů, ale vzbudila nesouhlasné reakce laické veřejnosti. Proti ní rozhodnul např. Vrchní soud v Olomouci a nakonec byla překonána rozhodnutím velkého senátu civilního kolegia Nejvyššího soudu, podle něhož je dohoda vždy „souhlasný projev vůle všech vlastníků jednotek“.

Kasimir Malewitsch (1)

Josef Vaňhara (1)

*6.července 1907 ve Zlíně - †11. září 1997 Vyučen hodinářem a zlatníkem. V polovině dvacátých let vstoupil do služeb baťovského tisku a zasloužil se o jeho rozmach - podařilo se mu sžít se s dynamikou, pracovním tempem a filosofií firmy. Nejen svými reportážemi, ale i fotografiemi zásoboval podnikový a později zlínský časopis Sdělení a reportážními záběry pronikal i na celostátní úroveň. V roce 1940 byl nacisty zbaven publikační činnosti a vyloučen ze Syndikátu novinářů. V době okupace se mu podařilo změnit Památník T. Bati ve Zlínské muzeum a ve Studijním ústavu vybudoval rozsáhlý archiv fy Baťa. Bohužel požár horního patra prvního Studijního ústavu mnohé z uložených věcí, včetně veduty města Zlína, zničil. Po okupaci se vrátil k novinařině. Řídil národně socialistický deník Zdar, vycházející do února 1948. V roce 1947 přešel do Prahy jako zahraničně politický redaktor Svobodného slova a designovaný šéfredaktor týdeníku Svobodný zítřek. Vítězný únor s ním naložil jako s mnohými jinými svobodomyslnými - nesměl publikovat a pracoval jako zemědělský dělník. Navíc jej i s rodinou dělnický režim vystěhoval z bytu a opět vyloučil ze Svazu novinářů. Nato byl odvlečen do tábora nucených prací v uranových dolech u Příbrami a Jáchymova. Pro nemoc - zánět pohrudnice a ozáření - jej propuštili. Následujcící tři roky strávil v invalidním důchodu. Do pense odcházel jako skladník. V roce 1989 se navrátil ke svému publicistickému povolání. Zúročil především léta, kdy měl zakázáno publikovat - ze šuplíku vytáhnul napsané essaye, vzpomínky a úvahy. Vyšla jeho ucelená díla: Příběh jednoho muže a jednoho města, Zlínské letectví, Zpráva o jedné zkušenosti . Josefu Vaňharovi byla po zásluze v roce 1993 udělena Cena města Zlína....

Madeleine Albrightová (1)

Madeleine Albrightová, nepřechýleně Madeleine Albright, rozená Marie Jana Körbelová je bývalá ministryně zahraničních věcí USA , historicky první žena v tomto úřadu. Předtím, během první Clintonovy administrativy, působila jako velvyslankyně USA při OSN. Sehrála významnou úlohu v rozšiřování NATO o země bývalého východního bloku. V květnu 2012 jí Barack Obama udělil Prezidentskou medaili svobody. Madeleine Albrightová se narodila v pražské židovské rodině na Smíchově. Byla však pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovském původu se podle vlastních slov dozvěděla až poté, co Washington Post publikoval reportáž, v níž bylo vzpomenuto, že její prarodiče a několik příbuzných se stali oběťmi holocaustu. Její pradědeček Emil Salus byl spoluzakladatelem židovského hřbitova v Chrudimi. Její otec Josef Korbel byl československý diplomat. Hned po Hitlerově okupaci zbytku Československa v březnu 1939 se mu podařilo i s celou rodinou odejít do Londýna, kde ve sklepním bytě zažili německé bombardování. Značnou část dětství jsem prožila v protiletadlovém krytu a zpívala jsem si, vzpomíná Albrightová. Později se rodina přestěhovala do městečka Walton-on-Thames. Má sestru Kathy a bratra Johna. V době, kdy se její otec jako pracovník československé exilové vlády aktivně účastnil boje proti hitlerovskému Německu, nastoupila šestiletá Madeleine do školy. Na vysvědčení z roku 1943 byla charakterizována jako bystrá a živá žačka, snadno se učí a učivo si dobře pamatuje. Známky měla dobré, jen ze zeměpisu měla čtyřku. Po válce se Korbelovi vrátili do Československa, po komunistickém převratu v roce 1948 ho opustili a usadili se ve Spojených státech v Coloradu. Měli jen skromné finanční prostředky. Po studiích na internátní škole ve Švýcarsku a absolvování uznávaného Wellesley College, kde dostala stipendium pro studium politologie, se Madeleine provdala za chicagského novináře...

Michaela Vieser (1)

Vystudovala japanologii a dějiny asijského umění v Londýně. Několik let se věnovala výzkumu, pracovala v Japonsku a v USA. Od roku 2003 žije se svou rodinou v Berlíně a píše populárně naučné knihy. Naposledy publikovala knihu Tee mit Buddha — mein Jahr in einem japanischen Kloster .

André François-Poncet (1)

Předválečný francouzský velvyslanec v Berlíně.

Serge Plantureux (1)

Venouš Dolejš (1)

Narozen 15. 3. 1871 v Dolní Krči, zemřel 12. 5. 1948 v Zbraslavi. Novinář, překladatel a dramatik. Jedním z nejplodnějších humoristů počátku 20. století byl Josef Skružný . Téměř v každé jeho povídkové sbírce najdeme nějakou fantastickou či vědeckofantastickou povídku. Skružný v těchto nenáročných příbězích dociloval humorných situací bud zveličením současných jevů v blízké budoucnosti, nebo domýšlením dopadů nových vynálezů. Kromě povídky Roku 2907 vydané ve sbírce Kotrmelce načrtl momentku z rapidní budoucnosti také v povídce Ve století spěchu ze sbírky Dobrý den . Běžný provoz prodejny létajících dopravních prostředků popisuje hříčka Ve velkozávodě se vzducholoděmi . Až do nebe se dostane pomocí letadla nového typu podnikatel v povídce Sensační reklama . Aviatik, který ovládl tajemství ptačího letu, se pro hrdinku povídky Anděl stal přeludem anděla, což vedlo k založení poutního místa navštěvovaného lidmi z širokého okolí. Hloubavý vynálezce z povídky Štastný den profesora Karfiola sestrojí „ženicholapač„: na dálku ovládaný elektrický proud přichytí k lavičce párek milenců na takovou dobu, že pak dvojici nezbývá než se vzít. Josef Skružný působil v letech 1895–1930 jako redaktor Humoristických listů, kde publikoval i své povídky, shrnuté ve výše jmenovaných sbírkách. Lidové popularity dosáhl zejména díky sérii vyprávění o životem zkoušeném mládenci Venouši Dolejšovi. Vlastním nákladem vydal desítky narychlo napsaných veseloher a komediálních skečů. Podle jeho námětů bylo natočeno i několik filmů, z nichž nejzajímavější je Falešná kočička s postavou učitele, který je samozvaným odborníkem na mluvu a gesta galerky. V rukopisné pozůstalosti autora se nachází nedatovaná „fantastická pohádková hra o 5 obrazech“ Tisíc a jedna noc, tiskem zřejmě nevydaná. Orientálního sultána zde navštíví cestovatel časem z budoucnosti ...

Georg Kaiser (1)

Georg Kaiser byl německý spisovatel a dramatik. Narodil se v Magdeburgu v rodině obchodníka. Knihkupecké učení přerušil a pracoval v exportu a importu. V roce 1895 stál u zrodu literárního čtenářského kruhu Sappho a v tomtéž roce také napsal své první naturalistické drama. Roku 1898 se odstěhoval do Latinské Ameriky za prací pro AEG, ale brzy se musel vrátit do Německa, protože onemocněl malárií. Díky sňatku s Margarethe Habenicht ze zámožné kupecké rodiny se mohl od roku 1908 věnovat psaní na volné noze. Napsal expressionistické drama Von morgens bis mitternachts , které bylo později zfilmováno, nebo Občané z Calais , které zaznamenalo veliký úspěch. Ačkoli byl po první světové válce v Německu oblíbeným a nejvíce hraným dramatikem, nevyhovoval nacistickému režimu. Roku 1933, krátce po Hitlerově převzetí moci, měla v Lipsku premiéru divadelní hra "Stříbrné jezero - zimní pohádka" se zpěvy židovského skladatele Kurta Weila na texty Georga Kaisera. Hra měla zpočátku úspěch a hrála se i na dalších dvou scénách, stala se však terčem nenávistné kritiky nacistů a po několika provedeních musela být stažena. Kaiser byl vyloučen z Německé akademie umění a dirigent lipského představení si na útěku vzal život. Roku 1938 emigroval Kaiser do Švýcarska, kde v roce 1945 zemřel. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georg Kaiser na německé Wikipedii.

Georges Antheunis (1)

Guido Deseyn (1)

Marc Van Gysegem (1)

Hofer Tamas (1)

Tommaso Piroli (1)

Julius Hoffmann (1)

Upravovatel knih, zejména pro děti, působil v druhé polovině 19. století.

F. Dl Středa (1)

* 13.6.1890 Mirošov – † 5.11.1975 Praha Prof. PhDr. Antonín Friedl, Dr.Sc, historik umění, především se zabýval českým středověkým uměním , archeolog v letech 1920–1925 řídil ve Starém Plzenci a v Plasech archeologické výzkumy, zabýval se také mj. průzkumem nástěnných maleb ve znojemské rotundě

Heinz von. Perckhammer (1)

Diana S Waite (1)

Selim O. Chan-Magomedow (1)

Zenobiusz Strzelecki (1)

Polský scénograf a divadelní historik.

Boris Gelfand (1)

Boris Abramovich Gelfand je izraelský a židovský šachista, pocházející z Minsku . Jeho současné FIDE ELO k červenci 2014 činí 2753 , se kterým obsadil 12. místo v oficiálním žebříčku nejlepších šachistů. Je nejlepším izraelským šachistou. Nejvyšší ELO, jež činilo 2777, měl v listopadu 2013. Bílými kameny začíná převážně tahem 1. d4, černými je znám jako specialista na Najdorfův systém. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Boris Gelfand

Wilhelm Lübke (1)

Německý spisovatel a historik umění.

Martin Slacman (1)