Všichni Autoři a témata

Jan Florian (1)

Jan Florian byl český malíř, sochař a restaurátor. Jeho otcem byl Josef Florian. Celoživotně se zabýval výtvarnou činností. Výtvarná díla Jana Floriana jsou součástí mnoha církevních i světských staveb a soukromých sbírek nejen v Česku. Od roku 1973 rytíř/člen řádu Sv. Lazara. V roce 2007 vyšla v nakladatelství Host kniha rozhovorů s bratry Janem a Gabrielem Florianovými Být dlužen za duši , která byla v roce 2008 nominována na cenu Magnesia Litera za publicistiku.

Uta Weber (1)

Německá autorka publikací pro mládež.

Grigorij Georgijevič Belych (1)

Po revoluci, v patnácti letech byl poslán do "Shkid" , kde získal přezdívku "Yankel". Tam se spřátelil s L. Pantělejevem . Po absolvování střední školy napsali spolu knihu Republika ŠKID. Na konci roku 1935 byl zatčen na základě obvinění z kontrarevolučních aktivit a odsouzen na tři roky, zemřel na tuberkulózu v tranzitním vězení 14. srpna 1938 ve věku 31 let. Rehabilitován byl v roce 1957.

Jaroslav Suchanek (2)

Jaroslav Suchánek je bývalý sportovní novinář, redaktor, moderátor a komentátor. Svoji kariéru začal v roce 1962 v Československém rozhlase, také pracoval ve sportovní rubrice deníku Svobodné slovo a později přešel do Československé televize, kde pracoval 25 let. V ní se věnoval především lyžování, cyklistice a gymnastice. Ve své knize uvádí, že komentoval bezmála čtyři tisíce hodin různých sportovních přenosů. Komentoval a moderoval také některé dětské sportovní i znalostní soutěže vysílané Československou televizí v rámci programů určených pro školy, děti a mládež. V současné době moderuje různé kulturní akce. Jeho synem je moderátor a herec Michal Suchánek. Mimo sportovní články v různých denících a časopisech napsal několik scénářů , redakčně se podílel na knize Václava Žilky Jak se dělá muzikant. Dále napsal knihy: V současnosti spolupracuje při vystoupeních např. s režisérem Zdeňkem Troškou a se zpěváky Yvettou Simonovou a Richardem Adamem a dalšími. V Salmovské literární kavárně v Praze uvádí svůj pravidelný pořad Vikýř.

Christoph Fasching (1)

Christoph Fasching je rakouský autor knih o přechodu lidstva a celé Země na vyšší úroveň vědomí a život ve Zlatém věku. Narodil se do rodiny obchodníka v Salcburku. Stejně jako ostatní členové rodiny se i on profesně ubíral stejným směrem, úspěšně prodával auta a časem se propracoval až do top managementu. Stihl jej však osud mnoha lidí dnešní doby - pocit vyhoření, frustrace, deprese a dočasná ztráta smyslu života. Nejdříve zkusil změnit branži a zaměřil se na obchod s nemovitostmi. Brzy však zjistil, že peníze ani pracovní úspěchy vnitřní prázdnotu nenaplní. Během tří let zcela změnil svůj život a z ambiciózního obchodníka se stal duchovním člověkem, jedním z tlumočníků zpráv se světelného světa.

V Šlosar (1)

Pierre Chasles (1)

Francouzský spisovatel.

Zdeněk Blažek (2)

Narozen 22.12. 1952 v Chlumci nad Cidlinou. JUDr., advokát, práce z oboru, stati v literárních časopisech, próza apod.

Willy Ruppel (1)

Německý novinář, autor publikace o Společnosti národů.

Leni Riefenstahl (1)

Berta Helene Amalie Riefenstahlová byla německá filmová režisérka, tanečnice, herečka a fotografka. Byla známá pokrokovým a novátorským přístupem k natáčení filmů. Osoba a tvorba Riefenstahlové často vzbuzují kontroverzní reakce, protože se prostřednictvím svých filmů podílela na propagaci nacistického Německa. Byla první dítě úspěšného obchodníka Alfreda Riefenstahla a Berthy Scherlachové. Od roku 1918 do 1925 se věnovala tanci, který jí otec zakazoval. Na taneční hodiny začala chodit tajně jako šestnáctiletá. V té době se už věnovala gymnastice, byla plaveckou a atletickou šampiónkou. Poté, co se stala nejlepší studentkou taneční školy a po veřejných vystoupeních, se kterými otec nesouhlasil, byla poslána do internátní školy. Na nové škole pokračovala tajně v tanci, začala psát povídky, sportovní články a filmové scénáře. Když v jednadvaceti letech ukončila studium, mohla se věnovat profesionálnímu tanci. Podepsala smlouvu se slavným avantgardním divadelním režisérem Maxem Reinhardtem a absolvovala evropské turné jako sólistka. Svoje první sólové vystoupení měla 23. října 1923 v Mnichově. Jako tanečnice si choreografii sama připravovala, vybírala hudbu. Tancovala bez rekvizit, bosá, důraz kladla na subjektivní vyjádření pocitu z hudby. Často se choreograficky inspirovala egyptskými a starořeckými motivy. Její taneční kariéru ukončil úraz, když si v Praze na hostování vážně poranila koleno. V roce 1924 žila v Berlíně se snoubencem Otto Froitzheimem, v té době známým tenistou. Zlomovým bodem v jejím živote bylo setkání s tvorbou filmového průkopníka Arnolda Fancka. Náhodou viděla jeho film Hora osudu z roku 1919, který ji svým zobrazením hor natolik nadchl, že se chtěla stát filmovou režisérkou a herečkou. V Berlíne se setkala s Fanckem a přesvědčila ho, že bude hrát v jeho filmech. Leni se rozešla se snoubencem a začala po zotavení z úrazu natáčet v Dolomitech film Der heilige Berg (Svat...

Zbyněk Jaňour (1)

Prof. RNDr. Zbyněk Jaňour, DrSc. vystudoval teoretickou fyziku na Matematicko- -fyzikální fakultě UK. Po ukončení studií pracoval v Ústavu fyziky atmosféry ČSAV. V současnosti je zaměstnancem Ústavu termomechaniky AV ČR a externě přednáší na Katedře fyziky atmosféry MFF UK a na Fakultě životního prostředí ČZU. Jeho odborné zaměření je mechanika tekutin, teorie turbulence a proudění v atmosféře.

Aleš Urban (1)

MUDr. Ing. Aleš Urban, PhD. vystudoval VŠE a 3. LF UK. V roce 2006 získal atestaci z psychiatrie. V současné době pracuje jako psychiatr a psychoterapeut ve vlastní praxi v Praze.

Miroslav Šejvl (1)

Narozen 16.3.1911 v Jablonném nad Orlicí, zemřel 2.1.1997 v Ostravě. Pedagog s matematicko-fyzikální specializací, zaměřen zejména na technickou mechaniku.

Josef Čajka (1)

Narozen 24.5.1919 ve Vracově u Hodonína. Ing., CSc., profesor katedry teoretické elektrotechniky a radioelektrotechniky Vojenské akademie v Brně, práce z oboru.

Josef Kvasil (1)

Narozen 11.3.1925 v Ohaři na Kolínsku. Elektrotechnik, práce v oboru elektrotechniky a spojovací techniky.

Jozef Garaj (1)

Prof., RNDr., slovenský fyzik zaměřený na optiku, vysokoškolský pedagog.

Jiří Otter (1)

Jiří Otter byl český teolog a evangelický farář. Jiří Otter se narodil jako syn evangelického faráře nového Husova sboru na Jižním předměstí v Plzni. Maturoval na klasickém gymnáziu roku 1938. Vysokoškolské studium klasické filologie na Filosofické fakultě UK bylo přerušeno uzavřením vysokých škol nacisty. Po složení diakonských zkoušek roku 1940 vyučoval evangelické náboženství na plzeňských základních a středních školách; současně studoval dálkově evangelickou teologii v tajných kursech vedených profesory uzavřené Husovy fakulty. V posledních dvou letech války byl spolu s otcem internován jako politický vězeň v německých věznicích a táborech v Bavorsku. Od roku 1945 studoval angličtinu na Filosofické fakultě UK a řádné teologické studium na evangelické fakultě, přejmenované nyní podle Komenského. V letech 1945–1946 absolvoval dva semestry zahraničního studia na Assembly’s College v Belfastu. Poté byl od roku 1948 farářem sboru ČCE v Mariánských Lázních a od roku 1952 seniorem západočeského seniorátu ČCE. V roce 1953 získal doktorát na Komenského evangelické fakultě. Od roku 1965 působil jako tajemník v ústředí ČCE v Praze a v roce 1972 se stal vedoucím tajemníkem. Od roku 1975 působil též jako externí lektor němčiny a angličtiny na Komenského evangelické fakultě. Po roce 1984 pracoval jako důchodce ve sníženém úvazku jako překladatel v ekumenickém oddělení ústředí ČCE a i v době plného důchodu od roku 1999 se věnoval výkladu řeckých textů okrajových biblických spisů. Už od školního věku byl člen TJ Sokol, byl aktivní ve cvičení i atletice, a byl též účastníkem několika všesokolských sletů. Později byl rekreačně členem tenisového oddílu TJ Praga u sv. Apolináře v Praze. Jako člen Svazu osvobozených politických vězňů a pracovník Českého svazu bojovníků za svobodu byl v roce 2006 zvolen předsedou obvodního výboru ČSBS v Praze 2; a postupně vyznamenán bronzovou a stříbrnou medailí ČSBS. V komunálních volbách 2014 byl ...

Timothy Gowers (1)

Britský profesor matematiky na univerzitě v Cambridge, publikace v oboru.

Ivo Volf (1)

Prof. RNDr. Ivo Volf, CSc. Vzdělání 1956 - Jedenáctiletka ve Dvoře Králové n.L. - matematika 1960 - Vysoká škola pedagogická v Praze, fakulta přírodních věd, učitelství pro střední školy - matematika a fyzika 1970 - externí aspirantura na MFF UK v Praze 1973 - MFF UK v Praze, RNDr. v oboru teorie vyučování fyzice 1988 - MFF UK v Praze, CSc. v oboru teorie vyučování fyzice 1992 - PdF MU v Brně, habilitační řízení v oboru teorie ve vyučování fyzice 2000 - FPV UMB v Banské Bystrici, inaugurace v oboru Teorie vyučování předmětů všeobecně vzdělávací a odborné povahy ve specializaci - Teorie vyučování fyzice Dekretem číslo 802 jmenován vysokoškolským profesorem prezidentem Slovenské republiky dne 5. prosince 2000 Zaměstnání 1960 - 1968 Střední všeobecně vzdělávací škola J.K.Tyla v Hradci Králové 1968 - 1992 Pedagogická fakulta v Hradci Králové, katedra fyziky 1992 - 2000 Vysoká škola pedagogická, Ped. fakulta, katedra fyziky 2000 - dosud Univerzita Hradec Králové Vědecká činnost Didaktika fyziky jako vědní disciplína Metodické problémy výuky fyziky na střední škole Metodické problémy výuky fyziky na základní škole Tvorba učebnic Metodika řešení fyzikálních úloh Péče o žáky talentované na fyziku Mezipředmětové vztahy fyziky a dalších disciplín Historie a filosofie fyziky Příprava učitelů fyziky Pedagogická činnost Základy fyziky - mechanika a termika Obecná didaktika fyziky Speciální didaktika fyziky na střední škole Metody řešení fyzikálních úloh Péče o fyzikální talenty Historie a filosofie fyziky Biomechanika pro studující TV

Karel Koželka (1)

Karel Koželka byl český architekt, designér a urbanista. Vystudoval na Státní odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Ateliéru architektury Pavla Janáka. Studia ukončil v roce 1933. Po studiích nastoupil do Svazu českého díla, kde působil jako komisař až do roku 1948. Poté se z něj stal tajemník a následně i vedoucí Zvelebovacího oddělení Ústředí lidové umělecké výroby. V roce 1955 je ředitelem v Družstevní práci. Je autorem minimalisticky pojaté dřevěné letní chaty, která byla užívána jako vzor právě Svazem českého díla. Navrhl ji ve spolupráci s architektem Luďkem Kubešem v roce 1941. Ve stejné době navrhl bytový model pro rodinu se dvěma dětmi, označovaný jako brněnský. V roce 1946 získal model křesel a kruhového stolku z lakovaného dřeva, které navrhl ve spolupráci s Antonínem Kropáčkem stříbrnou medaili na Milánském trienále. Set byl navržen v roce 1944 pro České umělecké dílny. Karel Koželka je autorem řady publikací a článků vztahujících se k bytovému nábytku, zejména sedacímu.

Vladimír Pilař (1)

Pilař, Vladimír, houslař, narozen 20. 4. 1926, Hradec Králové, zemřel 16. 9. 2008, tamtéž.Narodil v rodině známého houslaře Karla Pilaře, který zemřel v roce 1985. U svého otce se vyučil a celý život vyráběl dokonalé nástroje, které byly žádané špičkovými houslisty celého světa. Vladimír Pilař se postupem času, ale především pracovitostí, pílí, disciplínou a nesporným talentem zařadil mezi špičkové české a poté i světové houslaře. Většinu života trávil nejprve v ateliéru na tehdejší Dukelské třídě a poté v domě s ateliérem v Čechově ulici. Šest dní v týdnu, dvanáct hodin denně. Nikdy neuvažoval o jiné dráze, i když v jednu chvíli se zkusil postavit s nástrojem i na pódium. V mládí se dostal jako houslista do tehdy amatérské hradecké filharmonie a hrál i v Lidové opeře. V tradici houslařství pokračuje jeho syn Tomáš a jeho vnučka Šárka. Úspěšně se zúčastnil mnoha mezinárodních houslařských soutěží. Podnikl řadu studijních cest do Anglie, Holandska, Itálie, Kanady, Německa, Polska, SSSR, Švédska, USA a Japonska. Na jeho nástroje se hraje téměř po celém světě. Asi třináct zahraničních houslařů bylo v jeho dílně na stáži. V roce 1959 se stal členem Kruhu umělců houslařů. Roku 1977 mu byl udělen titul „Zasloužilý pracovník kultury“ a v roce 1981 „Zasloužilý umělec“. Vladimír Pilař patří mezi nejlepší světové houslaře. Jeho nástroje jsou dokonalé po tónové, výtvarné i řemeslné stránce.

Bohumila Baštecká (1)

PhDr. Bohumila Baštecká, Ph.D. působí jako odborná asistentka na katedře teologické etiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Je jednou z předních českých odbornic na problematiku psychosociální pomoci při neštěstích.

Saint-Pierre de Bernardin (1)

Andrzej Lisowski (1)

Spoluautor turistických průvodců.

A. A Korolev (1)

Boris Èmmanuilovič Fridman (1)

Ruský báňský inženýr.

Nikolaj Pavlovič Bannyj (1)

Ruský technik, metalurg.

Eduard Červený (2)

Narozen 13.10.1910 v Kocelovicích u Strakonic. Ing., CSc., profesor, vedoucí katedry tváření kovů, literatura z oboru.

Miloslav Havela (1)

Nikolaj Aleksandrovič Bulganin (1)

Ruský politik.

Michael Morris (1)

Lord Killanin, MBE známý také jako Michael Morris, třetí baron Killanin byl irský novinář a sportovní funkcionář, šestý předseda MOV. Lord Michael Killanin se narodil v Londýně ve starostavovské rodině. Vzdělání získal v Etonu, na Sorbonne v Paříži a Cambridge. Koncem 30. let 20. století začal pracovat jako novinář, ale kariéru přerušil kvůli druhé světové válce, během které sloužil jako dobrovolník u britské armády. V roce 1950 se stal předsedou Irského olympijského výboru a od roku 1952 byl zástupce Irska v MOV. Prvním místopředsedou výboru se stal v roce 1968 a po mnichovských olympijských hrách v roce 1972 se stal předsedou MOV. Jeho předchůdcem byl Avery Brundage. Během jeho funkčního období procházelo olympijské hnutí těžkým obdobím, muselo se vypořádat s finančními ztrátami z Letních olympijských her 1976 a bojkotem moskevské olympiády v roce 1980 ze strany většiny západních zemí. V tomto období byla dokonce města Lake Placid a Los Angeles „vybraná“ pro další Olympiády, místo toho, aby proběhl výběr z více kandidátů, jako to je obvykle běžné. Lord Killanin rezignoval na funkci předsedy MOV na 83. zasedání MOV během moskevské olympiády v roce 1980 a nahradil ho Juan Antonio Samaranch. Zemřel v Dublinu ve věku 84 let v roce 1999.

Emanuel Škatula (1)

Narozen 24.12.1878 v Hochovicích u Hořovic, zemřel 20.3.1966 v Roztokách u Prahy. Politik, redaktor, politické, historické a ekonomické práce, překladatel z francouzštiny.

Karel Matoušek (1)

Karel Matoušek je bývalý československý reprezentant v řecko-římském zápasu. V roce 1960 na olympijských hrách v Římě vybojoval v kategorii do 67 kg čtvrté místo. V roce 1958 obsadil šesté místo na mistrovství světa. Čtyřikrát se stal mistrem Československa.

Cecilia Ahern (1)

Zhen Wang (1)

Čínský vojenský velitel v době dynastie Tang, autor taoistického spisu Lun bing yao yi Dao de jing.

Karol Nowak (1)

Slovenský fotograf polského původu.

Silvia Jonas (1)

Autorka prací o přírodních a kulturních památkách UNESCO.

Borja Folch (1)

Dianne Matthes (1)

Ilustrátorka dětských knih.

Traudl Junge (1)

Traudl Junge, vlastním jménem Gertraud Junge, byla nejmladší a nejbližší osobní sekretářkou Adolfa Hitlera. Narodila se sládkovi a poručíkovi záložního vojska Maxu Humpsovi a jeho ženě Hildegard . Měla jednu sestru, Inge, narozenou v roce 1923. V červnu 1943 se vdala za důstojníka SS Hanse Hermanna Junge , který zemřel v boji. V té době pracovala v nacistické straně v Berlíně, poté v Berghofu v Berchtesgadenu, odkud odjela do východního Pruska a ke konci války zpět do Berlína. Po válce byla převezena do ruského zajateckého tábora. Poté byla vydána Německu, kde pracovala jako sekretářka a později redaktorka. Ani v pozdějším období nebyla příliš známa v široké veřejnosti. Jinde než v dokumentárním televizním pořadu The World at War z roku 1974 nebyla totiž vůbec zmiňována. V tomto období žila u své sestry v Austrálii. V roce 2002 vydala svoje paměti z období 2. světové války, kdy pracovala u Hitlera, ve vlastním životopisu Bis zur letzten Stunde. Hitlers Sekretärin erzählt ihr Leben, který psala s spisovatelkou Melissou Müllerovou. Po vydání této knihy jí bylo nabídnuto interview pro dokumentární film Blind Spot: Hitler's Secretary, tento dokument jí opět přinesl mnoho pozornosti. Krátce poté, co natočila rozhovor s tvůrci dokumentu, zemřela v mnichovské nemocnici v 81 let na rakovinu. Pohřbena byla na mnichovském Nordfriedhofu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Traudl Junge na anglické Wikipedii.

Věra Volná (1)

Autorka publikací z oblasti lidského zdraví, zaměřená na relaxační techniky a metody.

Ivan Terent'jevič Goljakov (1)

Ruský právník a soudce.

Jakur Česlav (1)

Jaroslav Helfert (1)

PhDr. Jaroslav svobodný pán Helfert byl ředitelem Moravského zemského muzea v Brně, zakladatelem muzeologie na brněnské filozofické fakultě a konzervátorem památek pro okres Rychnov nad Kněžnou. Jaroslav Helfert představoval čtvrtou generaci veřejně činných příslušníků rodiny Helfertovy. Vyrůstal v rodině vysoce kulturní. Jeho praděd, Josef Helfert , profesor církevního práva na pražské univerzitě, byl zakladatelem terminologie dnešní památkové péče. Jeho děd JUDr. Josef Alexandr Helfert, stál 50 let v čele rakouské a tehdy i české památkové péče jako dlouholetý předseda Ústřední komise pro udržování historických a stavebních památek. Studoval na gymnáziu v Táboře a na gymnáziu v Praze na Smíchově, kde 10. července 1902 maturoval. Stejného roku nastoupil na právnickou fakultu české univerzity Karlo - Ferdinandovy v Praze. V roce 1903 přestoupil na fakultu filozofickou a začal studovat vědy historické. Roku 1904 odešel na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde setrval do roku 1906. Byl mimořádným členem Ústavu pro rakouský dějezpyt. Po absolvování studií na české univerzitě v Praze roku 1907 zde udělal doktorské zkoušky. Jeho práce pojednávala o pražském biskupovi Danielovi I. Po vykonání zkoušek z českých a rakouských dějin a z filozofie, byl 20. června promován na doktora filozofie. Vliv rodiny a také působení přednášek profesora historie Jaroslava Golla a zvláště pak českého profesora Maxe Dvořáka, jehož přednášky navštěvoval v době svého studia ve Vídni, určily jeho životní dráhu jednoznačně ve směru zájmu o kulturní bohatství naší země. Tento zájem upevnil i studijní pobyt v Itálii věnovaný podrobnému studiu římských památek a sbírek. Jeho cílem bylo rovněž pozvednout úroveň vzdělanosti lidu, a to za poměrů velmi neutěšených. Zejména na Moravě byl kulturní život jednostranně závislý na působení blízké Vídně. Helfertovo pracovní pole bylo velmi široké, nejvýrazněji se však projevilo jeho úsilí ...

Susan Quilliam (1)

Americká psycholožka.

Jaroslava Kymplová (1)

MUDr., PhD., odborná asistenka Ústavu biofyziky 1. LF UK v Praze, externí vyučující Katedry radiační onkologie IPVZ. Autorka prací o klinickém využití terapeutického a chirurgického laseru.

Richard Drechsler (2)

Narozen 2.5.1909 v Praze, zemřel 4.3.1988 tamtéž. Ing., dr.techn., DrSc., profesor teoretické a experimentální elektrotechniky, publikace z oboru.

Vladimír Keller (1)

Narozen 23.6.1927 v Uhřiněvvsi.Doc., Ing., CSc., docent pro obor teorie obvodů, spisy z oboru impulsové techniky.

Oldřich Průša (1)

Narozen 9.1.1927 v Domousnici, zemřel 27.7.1969 v Malmö . JUDr., CSc., profesor státu a práva Sovětského svazu, práce z oboru.

Boleslav Lutonský (1)

Narozen 10. 5. 1923 ve Vizovicích. Jako mladý dělal brigádu v Baťových závodech ve Zlíně, kde pracoval jeho otec ve skladu obuvi. MUDr., v 90. letech předseda České genealogické a heraldické společnosti v Praze, předseda redakční rady, která připravila genealogické slovníky , učebnici čtení starých textů, Základy genealogie a především Latinsko-německo-český slovník nemocí, úrazů a příčin smrti. Pan Lutonský je také autorem titulu Lexikon genealoga, který vydal vlastním nákladem v roce 2003. Zemřel v nedožitých 90 letech dne 2. 2. 2013 v Praze 4-Krči.

Kate Le Vann (1)

Narodila se v Doncasteru a bydlí v Londýně. Píše články do novin a časopisů, včetně CosmoGIRL!, Vogue, Company a The BIg Issue. Je také autorkou dvo románů pro dospělé , Trailers a Bad Timing, vydaných nakladatelstvím Viking Press. S láskou Tessa je její první knížka pro teenagery. Nedávno se také dala do sochaření, a i když s jí všichni smějí, její socha obrovské nohy je bážně podařená.

Konrád Hofman (1)

Narozen 26.11.1904 v Páchu u Klatov, zemřel 23.8.1976 v Českých Budějovicích. Profesor matematiky, spisy a odborné překlady z francouzštiny z oboru.

Zdeněk Vitamvás (1)

Publikace z oboru elektroniky.

David Menasche (1)

David Menasche vyrůstal jako pankáč s vášní pro skejtování a láskou k literatuře, který neměl v životě žádný cíl. Dává si záležet na tom, aby nikdy neřekl, že do učení spadl, ale že se k němu „pozvedl“. Patnáct let učil angličtinu na magnetové střední škole Coral Reef Senior High School v Miami. V roce 2012 mu byl jeho regionem udělen titul Učitel roku. Dne 20. listopadu 2014 někdo z příbuzných oznámil na Menaschově facebookovém profilu Davidovu smrt.

Roman Jirsa (1)

Autor sbírky pověstí.

Paul Schmidt (1)

Paul-Otto Schmidt  byl německý překladatel německého ministerstva zahraničí v letech 1923 až 1945. Během své kariéry působil jako překladatel pro jednání Nevilla Chamberlaina s Adolfem Hitlerem o Mnichovské dohodě. V letech 1917 a 1918 se účastnil první světové války, kde byl zraněn na západní frontě. Později studoval moderní jazyky v Berlíně a současně pracoval pro americkou novinovou agenturu. V roce 1921 absolvoval kurzy na ministerstvu zahraničí pro školení konferenčních tlumočníků, kde vynikal díky své dobré paměti. V červenci 1923 přijal svůj první úkol pro překladatelské a tlumočnické služby zahraničního úřadu u Stálého soudu pro mezinárodní spravedlnost v Haagu. Oženil se v roce 1925 a následující rok se mu narodil syna. Po dalším studiu jazyků v Berlíně pracoval krátce v říšské cizojazyčné kanceláři. Od roku 1924 pracoval jako tlumočník na ministerstvu zahraničí. Tlumočil při jednání o Locarnských dohodách a účastnil se mnoha dalších významných mezinárodních konferencí. Působil jako tlumočník u Společnosti národů a na londýnské hospodářské konferenci v roce 1933. Za říšského kancléře Gustava Stresemanna se stal hlavním tlumočníkem, což je pozice, kterou si udržel i po nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 a zůstal hlavním tlumočníkem až do roku 1945. Na mnichovské konferenci překládal rozhovory Adolfa Hitlera s Nevillem Chamberlainem a také Édouardem Daladierem. Benito Mussolini hovořil plynně francouzsky, ale ne příliš dobrou němčinou. Přestože Mussolini nebyl v němčině tak dobrý, jak předstíral, vždy kvůli své chlubivé hrdosti odmítl na svých schůzkách s Hitlerem použít překladatele. Během válečných let působil jako Hitlerův tlumočník během setkání s maršálem Philippe Pétainem a generálem Franciscem Francem. Dne 12. června 1941 byl překladatelem na summitu Hitlera s rumunským generálem Ionem Antonescem. Antonescu hovořil plynně francouzsky, ale Hitler n...

Robert Láníček (1)

Narozen 8.3.1964. Ing., autor publikací z oboru elektrotechnika, pedagog.

Vladimír Král (1)

Profesor RNDr. Vladimír Král DrSc., člen Církve adventistů sedmého dne, je vedoucí Laboratoře molekulárního rozpoznávání na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Stal se mimo jiné spoluautorem jednoho z vědeckých objevů, které prestižní britský deník The Telegraph zařadil mezi deset nejvýznamnějších na světě v roce 2009. Jde o objev sloučeniny, která skýtá naději nemocným AIDS. Vladimír Král na základě svého velmi podrobného pozorování přírodních procesů na úrovni buněk a molekul zastává zcela veřejně a jednoznačně odmítavé stanovisko k jinak dosud všeobecně přijímané a vyučované darwinovské teorii náhodného vzniku a vývoje života. Ta je podle něho již desítky let odborně překonaná. „S dnešními technickými možnostmi a vědeckým poznáním pronikajícím do nanosvěta máme naopak mnohem více důvodů obdivovat nesmírnou inteligenci, moudrost a moc našeho Stvořitele," řekl.

Oleg Antonovič Gordijevskij (1)

Oleg Antonovič Gordijevskij, rusky: Олег Антонович Гордиевский sa narodil v Moskve 10. októbra 1938. Vyštudoval moskovský Štátny inštitút medzinárodných vzťahov so špecializáciou na nemecky hovoriace krajiny. V auguste 1961 bol vyslaný na študijný pobyt do východného Berlína. Dva dni po jeho príchode do mesta sa začalo so stavbou berlínskeho múru. V roku 1962 vstúpil do služieb KGB, o rok neskôr bol vyslaný do Kodane, kde ako rezident pôsobil na veľvyslanectve ZSSR. Jedenásť rokov, od roku 1974 do roku 1985, pôsobil ako tajný agent britskej spravodajskej služby, pričom stále bol dôstojníkom KGB. Vyvrcholením jeho profesionálnej kariéry bol útek zo Sovietskeho zväzu za veľmi dramatických okolností. Gordijevskij bol hodnosťou najvyšší dôstojník KGB, ktorý kedy dovtedy pracoval pre britskú MI6. Západným spravodajským agentúram poskytol natoľko jasný pohľad na metódy KGB a celého systému sovietskej moci, že mu bol pripísaný veľký podiel na urýchlení kolapsu komunistického bloku.

Hanns-Ulrich Haedeke (1)