Výpis všech autorů

Jude Welton

Jude Welton je dětská psycholožka se specializací na autismus. Sama má syna s Aspergenovým syndromem. Je autorkou několika populárních knih vhodných pro děti a knih o umění.

Josef Wenig

Josef Wenig byl český malíř, ilustrátor, jevištní a kostýmní výtvarník. Pocházel z učitelské rodiny ze Staňkova, kde jeho otec a předtím i děd působili jako řídící učitelé. Jeho bratr Adolf byl spisovatelem a i další členové širší rodiny byli aktivní v oblasti kultury. Byl synovcem divadelního ředitele a dramatika Františka Adolfa Šuberta a strýcem výtvarníka Adolfa Weniga. Osudnou ránou, nejen pro Josefa, ale celou rodinu, byl otcův dobrovolný odchod ze světa v květnu 1888 . Matka Marie Wenigová spolu s dětmi opustila po smrti manžela Staňkov a přestěhovala se k bratrovi Františku Adolfu Šubertovi do Prahy. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. Emanuela Lišky a na Akademii výtvarných umění, kterou ukončil v roce 1905. V roce 1907 jej přivedl F. A. Šubert do nově založeného Divadla na Král.Vinohradech jako jevištního výtvarníka. Zde působil s dvojím přerušením až do své smrti. V letech 1922 až 1939 byl i šéfem výpravy. Jen za prvních deset měsíců působení v Divadle na Král. Vinohradech vypravil pětačtyřicet her. Spolupracoval však i s dalšími pražskými a mimopražskými divadly a kabarety a rovněž s Národním divadlem, jehož byl členem v letech 1918–1922. Za třicet let své činnosti jako jevištní výtvarník vypravil přes 620 inscenací. Výtvarný projev Josefa Weniga směřoval k náladové jevištní stylizaci a vyhovoval proto inscenačnímu způsobu Jaroslava Kvapila. Jejich první společnou prací byla inscenace Tylova Strakonického dudáka. Společně pracovali i na mnoha inscenacích her Williama Shakespeara a zdokonalili tzv. shakespearovské jeviště, které s využitím hloubky členěného prostoru dovolovalo bez složitých přestaveb inscenovat hru s mnoha obrazy tak, že pro důležité scény bylo využíváno vyvýšeného jeviště s dekorovaným pozadím, a prostor před oponou,...

Jitka Weiselová

Jennifer Westwood

Jennifer Westwoodová se narodila v roce 1940 a studovala angličtinu na Oxfordské univerzitě, následuje středověká islandština v Cambridge. Členka folklorní společnosti.

Jaroslav Weigel

Jaroslav Weigel byl český malíř, grafik, scénograf a herec, dlouholetý člen Divadla Járy Cimrmana. V roce 1945 začal studovat gymnázium v Broumově, po smrti tatínka se přestěhoval s matkou do Mnichova Hradiště a v roce 1948 začal studovat na mladoboleslavském Gymnáziu Dr. Josefa Pekaře, kde také odmaturoval. V letech 1950–1953 vystudoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor výtvarná výchova–historie. Byl žákem mimo jiné Cyrila Boudy. Po studiích působil jako výtvarný redaktor v různých časopisech . Od roku 1970 byl členem divadelního souboru Divadla Járy Cimrmana. V tomto divadle působil jako herec, scénograf a výtvarník kostýmů i tištěných publikací. Objevil se v malých rolích také v několika filmech z dílny dvojice Smoljak–Svěrák. V roce 1972 spolupracoval s Kájou Saudkem na komiksovém seriálu Lips Tullian. V Divadle Járy Cimrmana působí jako kulisák a herec menších rolí i jeho syn Michal Weigel . Zemřel 5. září 2019 v Ústřední vojenské nemocnici ve věku 88 let.

Jane Wertheim

Chuck Wendig

Americký spisovatel, autor komiksů, scenárista a bloger.

Carl Friedrich von Weizsäcker

Carl Friedrich von Weizsäcker byl německý fyzik, filosof a veřejný činitel. Narodil se v rodině diplomata a se svými rodiči pobýval na různých místech: ve Stuttgartu, v Baselu a od roku 1925 v Kodani, kde se seznámil s W. Heisenbergem, který ho získal pro studium fyziky. V letech 1929 až 1933 studoval fyziku, astronomii a matematiku v Berlíně, v Lipsku a v Göttingenu; mezi jeho učiteli byl i Heisenberg a Niels Bohr. Roku 1937 se oženil se švýcarskou historičkou G. Wille a měl s ní čtyři děti. V roce 1989 získal Templetonovu cenu. Po habilitaci v roce 1936 pracoval Weizsäcker ve fyzikálním ústavu v Berlíně a zabýval se hlavně vazební energií atomového jádra a nukleárními procesy, jež probíhají v nitru hvězd. Už před začátkem 2. světové války věděl o možnosti atomové či „uranové“ bomby a spolu s Heisenbergem a s objevitelem štěpení jádra Otto Hahnem o tom diskutovali. Weizsäcker vytvořil teorii plutoniové bomby, dal to na vědomí Ministerstvu války a v roce 1942 podal patentovou přihlášku. Roku 1941 navštívil spolu s Heisenbergem N. Bohra v tehdy obsazené Kodani. Heisenberg později řekl, že smyslem bylo uzavřít dohodu o tom, že se bomba vyvíjet nebude, Bohr však rozhovor pochopil jako nabídku ke spolupráci na německém projektu a za dobrodružných okolností uprchl do Británie a do USA. Jeho svědectví přispělo k tomu, že vědci v USA naopak vývoj bomby navrhli a uskutečnili. Německé velení však usoudilo, že se musí soustředit jen na projekty, které slibovaly rychlé nasazení a projekt bomby nepodpořilo. Další výzkum pak probíhal v malém měřítku a bez naděje na realizaci, nicméně pokračoval až do roku 1945. Od roku 1946 vedl Weizsäcker Planckův ústav pro fyziku v Göttingenu, věnoval se však především – jako jiní účastníci vývoje atomové bomby – otázkám odpovědnosti vědců a vědecké etiky. Veřejně vystupoval proti vyzbrojení Německa atomovými zbraněmi a zabýval se otázkami světového mír...

Vilém Werner

Takřka zapomenutý dramatik, autor společenských komedií a také filmový scénárista Vilém Werner, známý též jako Vilém Vojta Verner, se narodil 8. prosince roku 1892 ve Vídni. Oba rodiče Viléma vychovávali v ryze českém duchu. Otec byl zaměstnán v té době v c.k. tiskárně a zapojoval se pravidelně do činnosti v českých protirakouských spolcích. Do počátku roku 1903 stačil ve Vídni Vilém prožít i počáteční školní léta. Z obavy před perzekucí, se celá rodina Wernerových přestěhovala do Kolína. A později do Prahy. V Praze Vilém Werner absolvoval nejprve měšťanskou školu na Žižkově a od roku 1905 do poloviny roku 1910 byl studentem státní reálky na Vinohradech. Pro špatné sociální podmínky své rodiny, byl nucen ukončit studium ve čtvrtém ročníku a v letech 1910 až 1914 pracoval jako praktikant a posledním rokem zčásti jako knihkupecký účetní v nakladatelství J. Otto. Ve studiu pokračoval po večerech na Odborné škole Grémia knihkupců pražských. Po roce 1913 již jako hotový absolvent, byl účetním v nakladatelství M. Urbánek. Od podzimu roku 1914 až do února 1915 byl účetním u známého a úspěšného nakladatelství J.R.Vilímek. V následujících letech pracoval jako účetní Nakladatelského družstva Máj a v České grafické Únii. Pod roce 1919 byl zaměstnán v účtárně Státního obilního ústavu v Praze a od roku 1921 se stal ředitelem administrace časopisu Slovenská politika. Na Slovensku se i oženil a v roce 1928 se vrátil do Prahy, kde působil v letech 1928 až 1932, kdy byl tajemníkem Vinohradského divadla. Od počátku 30. let již doslova v rychlém tempu psal jednu hru za druhou a bylo logické, že přišla nabídka, aby od roku 1932 pracoval pro Československý rozhlas /od roku 1937 Český rozhlas/, jako dramaturg , později referent dramatického a autorského odboru. Po atentátu na Heydricha byl v červnu 1942 z rozhlasu propuštěn. Důvodem bylo jeho členství v zednářské lóži a pomoc rakouským židům po anšlusu při útěku z Rakouska. Byl také v úzkém písemném kontaktu se spisovatelem a překlada...

Suzy Welch

Editorka, autorka článků o vůdcovství, kreativitě, organizační psychologii a řízení.

Sue-Ellen Welfonder

Americká spisovatelka historických romantických románů.

Sally Wentworth

Doreen Hornsblow je pseudonym Sally Wentworth, populární spisovatelka 70 romantických románů pro ženy.

Pavol Weiss

Pavol Weiss sa narodil 23. mája 1962 v Humennom, neskôr sa rodina presťahovala do Bratislavy. Po absolvovaní gymnázia pracoval ako vodič, závozník a neskôr kurič. V rokoch 1985 – 1990 vyštudoval dramaturgiu a scenáristiku na FAMU v Prahe. Po skončení školy podnikal v reklame a marketingovom poradenstve. Je tvorcom marketingového konceptu 100 kníh Tatrabanky pre LCA Levice a marketingovo zabezpečil podujatie Román 2006. V roku 2006 založil galériu výtvarného umenia BAST`ART, ako galerista sa venuje súčasnému výtvarnému umeniu. Je členom Správnej rady VŠVÚ a viceprezident nadácie EKS, ktorá pôsobí pri Múzeu Milana Dobeša. Je aj členom kolégia riaditeľky Divadelného ústavu. Žije v Bratislave. Je autorom kníh: Žime, potom uvidíme , Pomsta , Traja priatelia , Treba na chvíľu odísť .

Katherine Webber

Americká spisovatelka žijící ve Velké Británii. Autorka literatury pro mládež.

Karl-Heinz Weber

Německý spisovatel, autor detektivních románů.

Karel Wellner

Profesor Karel Wellner byl český grafik, malíř, kreslíř, ilustrátor, výtvarný historik a kritik. Byl také pedagog bývalé České reálky v Olomouci. Maturoval na reálce v Praze, absolvoval techniku a Umělecko průmyslovou školu v Praze. Jako profesor na st. reálce v Olomouci působil od r. 1902. Byl činným v odborné literatuře a některá jeho díla byla vydána v Německu. Jako malíř se účastnil výstav Jednoty umělců výtvarníků v Praze a výstav Sdružení výtvarných umělců na Moravě. Byl činným hlavně v grafice. Vydal několik cyklů litografií a leptů ze staré Olomouce. V Olomouci byla po něm pojmenována ulice.

Josef Wenzig

Josef Wenzig byl český pedagog a převážně německy píšící spisovatel a libretista, autor libret k operám Bedřicha Smetany Dalibor a Libuše. Po dokončení studií byl vychovatelem, např. v domě nejvyššího purkrabí hraběte Karla Chotka, kde se seznámil s řadou významných osobností českého kulturního a společenského života. V roce 1833 nastoupil jako profesor na pražskou reálku, kde setrval 16 let. V revolučním roce 1848 byl zvolen do Národního výboru. Od roku 1849 připravoval a posléze vedl První českou reálku v Praze. V roce 1853 ho jmenovali ředitelem českých škol reálných, tuto funkci udržel i po publikování svého Rozjímání rakouského občana o císařově dopisu z 9. září 1857 . Wenzig vyznění dopisu otevřeně vyložil jako obranu češtiny ve školství, což obhájil i před hrozícím disciplinárním řízením ve Vídni. V roce 1861 byl zvolen z okresů královéhradeckého a nechanického do Českého zemského sněmu, kde v roce 1864 s poslanci Braunerem, Tonnerem a Zeithammerem prosadil přijetí návrhu zákona o jazykové rovnoprávnosti na školách nižších a středních, ačkoli byl původně předložen v roce 1861 poslaneckou menšinou. V srpnu 1868 patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, v níž česká politická reprezentace odmítla centralistické směřování státu a hájila české státní právo. Byl i členem pražského zastupitelstva a jeho školské komise. 10. prosince 1864 byl Wenzig náhle penzionován z funkcí v české reálce, našel ale nové působiště založením Československé akademie obchodní. Byl i prvním předsedou Umělecké besedy a Matice lidu. Závěr života strávil v Turnově, po smrti převezen do Prahy, kde byl slavně pohřben. Napsal řadu divadelních her a operních libret, z nichž jen některé byly provedeny či zhudebněny. Nejvýznamnější jso...

Jaroslav Weiser

Narozen 13. 1. 1920 v Praze, zemřel 21. června 2012. RNDr., DrSc., biolog, entomolog a parazitolog, člen korespondent Československé akademie věd. Práce v oboru.

F Werner

Alex Wedding

Grete Weiskopf byla autorka dětských knih. V roce 1928 se provdala za rodáka z Československa, spisovatele Franze Carla Weiskopfa, člena německé komunistické strany a Svazu proletářských-revoluční spisovatelů , a přestěhovala se s ním do Berlína. V roce 1933 uprchla s manželem do Prahy a v roce 1939 přes Paříž po New Yorku . Po druhé světové válce v rove 1949 se vrátili krátce zpět do Prahy. Ve stejném roce její manžel začal pracovat v diplomatických službách, a stěhovali se do Washingtonu, DC a 1949/50, do Stockholmu . Od 1950 - 1952 žila v Čínské lidové republice , kde pracovala jako překladatel a korespondent. Od roku 1953 až do své smrti žila v NDR .

Alan Weisman

Americký spisovatel, novinář a pedagog.

William E Western

Byl učitel, psycholog a spisovatel. Vedl sešitovou edici dobrodružných románů Polnice. Používal řadu pseudonymů, např. William E. Western, Jiří Meduna, William Chesters. Psal detektivky, dobrodružné romány, publikace pro školy i odbornou literaturu. Spolu s autorem Václav Havránek https://www.databazeknih.cz/autori/vaclav-havranek-64580 napsali knihy pod pseudonymem Harry W. Harmattan.

Tara Westover

Tara Westover sa narodila v roku 1986 v Idahu. V roku 2008 získala titul BA na Brigham Young University a potom Gatesovo cambridgeské štipendium. V roku 2009 jej cambridgeská Trinity College udelila titul MPhil a v roku 2010 pôsobila ako stážistka na Harvarde. Potom sa vrátila na Cambridge, kde v roku 2014 získala PhD. z histórie. Vzdelanie je jej prvá kniha.

Przemysław Wechterowicz

Polský autor publikací pro děti.

Petr Weiss

Petr Weiss je český sexuolog , klinický psycholog a psychoterapeut, žijící a působící v Praze. Patří mezi sexuology často kontaktované masmédii. Zabývá se sexuálními dysfunkcemi, deviacemi, transsexualitou, partnerskými vztahy a psychoterapií. Hlásí se k svému židovskému původu. V roce 1978 vystudoval psychologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal v roce 1980 i doktorát. Na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci získal v roce 1999 titul Ph.D. a posléze se stal i docentem a profesorem klinické psychologie . V roce 2014 mu byl Akademií věd ČR udělen titul DSc. K sexuologii se podle vlastních slov dostal náhodou. Pracoval na sexuologických odděleních psychiatrických léčeben v Horních Beřkovicích a v Praze-Bohnicích. Pracuje jako klinický psycholog v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK a od roku 2001 přednáší sexuální psychologii na Filozofické fakultě UK. Je také vědeckým sekretářem České sexuologické společnosti České lékařské společnosti J. E. Purkyně. Působí jako soudní znalec v odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie a sexuologie. Dne 16. září 2016 měl na Vysočině mezi obcemi Rynárec a Houserovka dopravní nehodu, když se svým vozem vjel do protisměru, kde se střetl s automobilem značky Ford Focus. V důsledku této nehody zemřeli ve druhém voze dva lidé a další osoba byla těžce zraněna . Za usmrcení z nedbalosti mu hrozily až tři roky vězení. V první polovině července roku 2017 jej Policie ČR navrhla obžalovat z usmrcení z nedbalosti a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, za což mu hrozí až šestileté odnětí svobody. V říjnu 2017 rozhodl okresní soud v Pelhřimově o trestu odnětí svobody na dva roky a šest měsíců s podmínečným odkladem na tři roky, státní zá...

Michael Weber

Spisovatel.

Jack Welch

Jack Welch byl americký manažer, původním vzděláním chemický inženýr. Proslavil se jako nejdéle sloužící výkonný ředitel firmy General Electric, v jejímž čele stál v letech 1981–2001. Nesmlouvavý postoj, železná vůle a přirozené vůdcovství Welchovi přineslo přezdívku „neutronový Jack“ . V 90. letech zavedl Welch do GE manažerskou metodiku Six Sigma. Za dvacet let v čele společnosti navýšil Welch tržní hodnotu firmy z 12 na 280 miliard dolarů. V roce 1999 jej magazín Fortune jmenoval „Manažerem století“. V roce 1960, hned po dokončení studií, nastoupil mladý Welch za základní plat 10 a půl tisíce dolarů ročně k General Electric v Pittsfieldu v Massachusetts jako technik. Nízká mzda a přebujelá byrokracie ho však natolik otrávila, že chtěl z firmy brzy odejít. Když se o tom dozvěděl jeho nadřízený Reuben Gutoff, pozval jej na večeři, kde ho po čtyřech hodinách přesvědčil, aby ve firmě zůstal. Poté, co Welch pomohl vyvinout nový typ plastu, stal se generálním manažerem továrny na tento typ materiálu. Krátce nato povýšil na pozici šéfa celé divize plastů General Electric. V roce 1972, pouhých 12 let od nástupu, byl jako sedmatřicetiletý jmenován viceprezidentem společnosti. O devět let později, v roce 1981, byl zvolen výkonným ředitelem a předsedou správní rady GE. Okamžitě po nástupu do funkce zahájil přestavbu celé firmy. Zeštíhlil byrokratický aparát, počet zaměstnanců společnosti klesl pod Welchovým vedením v letech 1981–85 ze 411 na 299 tisíc, tedy o více než 100 tisíc. V roce 1999 jej magazín Fortune jmenoval „Manažerem století“. Welch byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Carolyn Welch bylo rozvedeno po 28 letech, má z něj 4 děti. Jeho druhou ženou byla právnička Jane Beasley, jeho třetí manželkou byla televizní komentátorka a žurnalistka Suzy Welch....

Carol Weston

Americká publicistka a autorka knih pro mládež.

Brent Weeks

Brent Weeks se narodil a vyrostl v Montaně. Poté co získal diplom na Hillsdale College, se krátce procházel zemí jako Caine v seriálu Kung-Fu, vysedával v barech a kazil mládež . Začal psát na barové ubrousky, pak na rozvrhy a nakonec na plný úvazek. Občas mu za to někdo zaplatil. Nyní Brent Weeks žije v Oregonu se svou ženou Kristi.

Andy Weir

Andy Weir je americký spisovatel a softwarový inženýr. Světově se proslavil románem Marťan , který Ridley Scott v roce 2015 převedl na filmová plátna. Weir se narodil v Kalifornii jako jediný syn fyzika a inženýrky. Když mu bylo osm let, jeho rodiče se rozvedli. Weir vyrůstal na klasickém sci-fi – například na pracích Athura C. Clarka a Isaaca Asimova. V patnácti letech začal jako programátor pracovat pro Sandia National Laboratories. Na Kalifornské univerzitě v San Diegu studoval počítačové vědy, nakonec však školu nedokončil. Pracoval jako programátor pro několik softwarových společností jako AOL, Palm, MobileIron a Blizzard, kde pomáhal vytvořit světově proslulou hru Warcraft II. Weir začal psát kolem svých dvaceti let a všechny své výtvory publikoval na internetu. Zvýšenou pozornost mu obstarala kratičká povídka The Egg, která byla dokonce zadaptovaná několika youtubery, včetně vzdělávacího kanálu Kurzgesagt. Velkou slávu mu ale přinesla až jeho první publikovaná kniha – Marťan. Weir Marťana původně publikoval na svých stránkách, ale na žádost čtenářů dal knihu k dispozici v elektronické podobě. Marťan byl prodáván za 99 centů a brzy se objevil v seznamu bestsellerů. Weir byl kontaktován literárním agentem a práva na knihu prodal společnosti Crown Publishing Group. Tištěná verze knihy dosáhla v bestsellerovém žebříčku časopisu The New York Times dvanáctého místa, The Wall Street Journal se nechal slyšet, že "Marťan je nejlepší čistokrevná sci-fi za posledních několik let". Kniha byla v roce 2015 zfilmována Ridleym Scottem, hlavní roli si zahrál Matt Damon. V Česku si film Marťan odbyl premiéru 1. října 2015. Další jeho kniha přeložená do češtiny je Artemis. Další Andyho kniha je třeba Zhek – "spíše tradiční sci-fi s mimozemšťany, telepatií a podobně" řekl Andy. Weir žije v Mountain View v Kalifornii v najatém dvoupokojovém bytě. Trpí fóbií z létání, proto nenavštívil natáčení Marťana, k...

Wolfgang Wehner

Německý publicista a autor populárně naučné literatury.

Peggy Webb

Americká spisovatelka. Autorka romantických novel.

Mary Westmacott

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová, rozená Millerová, obvykle známá jako Agatha Christie , občas používající pseudonym Mary Westmacott byla anglická prozaička, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů. Je nejznámější spisovatelkou všech dob. V počtu prodaných knih ji předstihuje jen William Shakespeare. Narodila se v typické viktoriánské rodině, a jak bylo v té době zvykem, získala základní vzdělání od svých rodičů. Roku 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a zdokonalit svou francouzštinu. Zde zjistila, že má talent na zpěv a klavír, pro svou ostýchavost před publikem a nedostatečně silný hlas však od kariéry zpěvačky upustila. Dne 24. prosince 1914 se provdala za důstojníka Archibalda Christieho. V průběhu první světové války A. Christie pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice v Ashfieldu. Zkušeností získaných během těchto let při práci s léky, a často i jedy, využila později při psaní svých detektivek. Roku 1919 se jí narodila dcera Rosalind. Roku 1926 se po smrti své matky a kvůli manželské krizi nervově zhroutila. V té době došlo k jejímu slavnému zmizení. Po dobu jedenácti dnů byla nezvěstná a ani po jejím nalezení v hotelu v Harrogate se tento incident nikdy plně nevyjasnil. Na motivy autorčina zmizení vznikl i film Agatha v hlavní roli s Vanesou Redgraveovou, Dustinem Hoffmanem a Timothy Daltonem. Roku 1928 bylo její manželství s Archibaldem Christie rozvedeno, nicméně jako již zavedená autorka netrpěla finančními problémy. Roku 1928 se vydala do Bagdádu a mimo jiné navštívila i slavné archeologické vykopávky v Uru, kde se seznámila s archeologem Sirem Leonardem Woolleym a jeho ženou Catherine. Při opětovné návštěvě Uru v roce 1930 poznala i asistenta Wooleyho a s...

Lucie Weissbergerová

Louise Welsh

Skotská spisovatelka a publicistka.

Leo Weismantel

Německý spisovatel a reformní pedagog.

L. V Wellner

Narozen 1960 v Praze. Absolvent stavební fakulty, práce o rekonstrukci památek, historické práce o období starověku, historický román Právo azylu.

Kent Westley

Narozen 19. 3. 1932 v Kostelci nad Černými lesy, zemřel 31. 7. 2012. Redaktor , prozaik, autor detektivek.

Karl Wendl

Rakouský novinář.

Jožka Wenkeová

Narozena 22. 6. 1947. Léčitelka, poradkyně v oboru zdravé životosprávy.

James Webb

spisovatel, vojenský diplomat, bývalý ministr námořních sil USA

Helmuth Weiß

Německý psycholog, autor cestovních průvodců.

Helena Wernischová

Helena Wernischová se narodila v roce 1942 v Praze, vystudovala střední průmyslovou školu keramickou v Karlových Varech, maturovala v červnu 1961. Během studií vystavovala kresby na školních výstavách, psala a kreslila do školního časopisu, recitovala, byla dramaturgyní a scénografkou studentských představení. V září 1961 nastoupila na umístěnku jako mistrová v porcelánce na Karlovarsku a provdala se za básníka Ivana Wernische. V roce 1962 narození syna Martina, 1964 syna Michala. Rozvod 1973.

Heinz Welten

Německý přírodovědec, pod pseudonymem psal prózu.

H. Wells

Franz Carl Weiskopf

Franz Carl Weiskopf , byl pražský především německy píšící spisovatel, prozaik, publicista, novinář a překladatel německé prózy. Pocházel z jazykově i národnostně smíšené rodiny. Otec Josef byl Čech a Žid, zaměstnaný jako bankovní úředník, matka Friderike, rozená Feigl, byla Němka Studoval germanistiku a historii na Univerzitě Karlově, studium ukončil titulem Dr. phil. Roku 1921 se stal jedním z prvních členů Komunistické strany Československa. Aktivně vystupoval na kulturních a společenských akcích jako prostředník mezi skupinami německojazyčnou a českou. K jeho zájmům patřila německá a ruská literatura a její tvůrci v exilu, zajímal se rovněž o americkou a čínskou literaturou. V letech 1928 až 1933 žil a pracoval jako novinář a spisovatel na volné noze v Berlíně, odkud uprchl před Hitlerem. V letech 1933 až 1938 žil opět v Praze. V posledních letech první republiky redigoval Svět v obrazech, který spoluzakládal, a také protinacistický Volks-Illustrierte. Koncem r. 1938 emigroval do Paříže a v r. 1940 se mu podařilo odcestovat USA a usadit se v New Yorku, kde se živil především politickou publicistickou a psaním protifašistické literatury. Od února 1947 pracoval jako tiskový rada na čs. generálním konzulátu v New Yorku a krátce po komunistickém převratu v ČSR 1948 byl jmenován novým vyslaneckým radou na ambasádě ve Washingtonu. V prosinci téhož roku byl vybrán na funkci vyslance ve Švédsku a od května 1949 působil v této funkci ve Stockholmu. Ale už od ledna 1950 do března 1952 působil jako první velvyslanec v Čínské lidové republice. Brzy po svém odvolání z Pekingu mu byla udělena „bezplatná dovolená“ a v r. 1953 se vystěhoval do NDR.

František Weyr

František Weyr byl český právník, právní filosof, státovědec a statistik, zakladatel tzv. normativní teorie právní. Byl také jedním ze zakladatelů brněnské právnické fakulty, jejímž byl prvním děkanem a kde byl dlouhá léta profesorem. Vykonával ale i jiné veřejné funkce, byl např. rektorem Masarykovy univerzity, předsedal také statistickému úřadu a byl poslancem Národního shromáždění. Narodil se jako syn Emila Weyra, profesora matematiky na pražské a vídeňské univerzitě a jeho manželky Marie Waniekové z Domyslova; matematikem byl i jeho děd František a také strýc Eduard, rektor pražské techniky. Vyrůstal ve Vídni se svými sourozenci Marií a Jindřichem, přičemž doma se mluvilo výhradně česky. Gymnaziální studia však zakončil roku 1899 v Praze, kam se po smrti svého otce s matkou, jež znovu vdala za ředitele pražského akademického gymnázia Jaroslava Sobičku, a sourozenci přestěhoval. Poté se zapsal na právnickou fakultu, zajímal se ale i o filosofii, navštěvoval např. přednášky T. G. Masaryka. Absolvoval v roce 1904 a vrátil se do Vídně, kde působil postupně u místodržitelství, okresního hejtmanství v Mistelbachu, Ústřední statistické komise a u Ministerstva kultu a vyučování. Poté se opět přestěhoval do Prahy a pracoval v Zemské statistické kanceláři, zároveň se roku 1911 na pražské právnické fakultě habilitoval pro obor správní věda a rakouské správní právo, později i pro všeobecně srovnávací rakouskou statistiku. Jeho habilitační práce Příspěvky k teorii nucených svazků popírala doposud nezpochybnitelné rozlišování mezi právem veřejným a soukromým, což se později stalo základem pro jeho normativní teorii. Už roku 1912 ale přešel do Brna, které se stalo jeho druhým domovem. V tu dobu se také oženil s učitelkou na měšťanské škole Helenou Mekesovou. V Brně byl nejdříve mimořádným, po roce 1919 řádným profesorem právních věd na České vysoké škole technické, kde založil i vědecký seminář pro mladé absolv...

Felix Weiß

Německý biolog, ornitolog.

David West

David West Reynolds vystudoval jako Ph.D. v klasické archeologii na University of Michigan. Specializuje se na období císařského Říma a starověkého Egypta. Archeologie Hvězdných válek V roce 1995 Reynolds zhostil neobvyklého úkolu. Dostal za úkol znovu objevit pouští lokality v Tunisku, kde se točily některé z legendárních scén filmu Star Wars: Epizoda IV. Reynolds spolu se svým týmem skutečně ztracené lokality objevil a spolu s nimi i řadu původních rekvizit, které na místech zůstaly. Vedl ještě několik úspěšných „archeologických“ projektů pro společnost Lucasfilm, a pak pracoval na plný úvazek na Skywalker Ranchi George Lucase v Kalifornii, kde působil jako marketingový specialista při plánovaném uvedení filmu Star Wars: Epizoda I.  Kromě mnoha populární časopiseckých článků napsal sedm knih se Star Wars tématikou. Posledních pět z těchto titulů získaly ocenění New York Times bestsellery. V současnosti se David West Reynolds vrátil zpět k vědecké práci a non-fiction psaní. Založil také společnost Phaeton Group, která podporuje vědecké projwtky c terén ua snaží se je přivést blíže k veřejnosti.

Barbara Wendelken

Německá spisovatelka, původním povoláním zdravotní sestra.

Wilhelm Weischedel

Wilhelm Weischedel byl německý filosof, žák M. Heideggera, profesor Svobodné univerzity Berlín a editor spisů Immanuela Kanta. Narodil se v rodině pietistického faráře W. G. Weischedela, vyrůstal ve Švábsku a maturoval v Elberfeldu. Na univerzitě v Marburgu studoval teologii u Paula Tillicha a Rudolfa Bultmanna, později filozofii u Martina Heideggera a Nicolai Hartmanna. Promoval roku 1933 prací o povaze zodpovědnosti u M. Heideggera, s nímž se však kvůli jeho politickým postojům rozešel. V důsledku toho nenašel uplatnění na univerzitě a pracoval v knihovně a v obchodě. Roku 1934 se oženil s kolegyní Käte Grunewald, která promovala prací o Johannu Taulerovi, a měli spolu dvě dcery. Roku 1936 se habilitoval prací o Fichtovi na Freiburské univerzitě, protože však odmítl vstoupit do NSDAP, pracoval jako účetní. Konec války zažil v Paříži jako účastník odboje. Od roku 1946 byl mimořádným profesorem na Universitě v Tübingenu a od roku 1953 řádným profesorem v Berlíně. Roku 1970 byl penzionován. Od roku 1950 působil ve vedení vydavatelského družstva Wissenschaftliche Buchgesellschaft , které se snažilo nahradit nacisty zničenou vědeckou literaturu. V roce 2000 mělo družstvo přes 120 tisíc členů a abonentů. Weischedelova filosofie je osobitá forma filosofie existence, která zápasí hlavně se skepticismem a nihilismem. Zabýval se také zodpovědností za techniku a vyrovnáním s národním socialismem. Weischedel úzce spolupracoval s levicovým teologem Helmutem Gollwitzerem, zároveň si však udržoval kritický odstup ke křesťanství a teologii. Nejhlubší podstatou skutečnosti i lidského života je podle Weischedela jejich radikální problematičnost , proto skutečnost kolísá mezi bytím a nebytím a člověk mezi přítomností a nepřítomností smyslu. Člověk se nemůže spokojit s žádnou definitivní odpovědí a musí vytrvat v otevřeném skepticismu. Nemůže přijmout žádný poslední a nepochybný základ, ja...

Wendy Webb

Americká spisovatelka, novinářka, šéfredaktorka měsíčníku o životním stylu Duluth Superior Magazine. spisovatelka.

Walter M Weiss

Rakouský novinář, historik a politolog. Autor poublikací o kulturních dějinách Rakouska, publicistické práce se zaměřením na arabsko-islámský svět a kulturní historii střední a východní Evropy, práce o Egyptě, autor kulturních průvodců.

Udo Weigelt

Německý spisovatel, autor knih pro děti.

Trevor Weston

Autor atlasu lidského těla.

Tim Webb

Britský psychiatr, autor publikací o pivu.

Steven Weinberg

Steven Weinberg je americký fyzik. V roce 1979 získal Nobelovu cenu za fyziku za svou práci o sjednocení slabé a elektromagnetické interakce. Weinberg absolvoval střední školu v roce 1950 , bakalářský titul získal na Cornellově univerzitě v roce 1954, titul Ph.D. na Princetonské univerzitě v roce 1957. V současnosti je profesorem fyziky a astronomie na Texaské univerzitě v Austinu. Vedle svého vědeckého výzkumu byl Steven Weinberg prominentním veřejným mluvčím vědy, svědčil před Kongresem pro podporu gigantického supravodivého urychlovače , napsal mnoho článků pro New York Review of Books a měl různé přednášky o hlubším významu vědy. Jeho knihy o vědě psané pro veřejnost kombinují typickou vědeckou popularizaci s prvky historie a filozofie vědy. Weinberg je také známý pro svou podporu Izraele. Je ateista. Jeden z jeho známých citátů: S vírou nebo bez ní, dobří lidé mohou jednat dobře a špatní lidé mohou činit zlo; ale mají-li dobří lidé činit zlo – k tomu je zapotřebí víry.

Rogier van der Weyden

Rogier van der Weyden byl nizozemský malíř. Vedle van Eycka je považován za nejvýznamnějšího představitele rané nizozemské malířské školy. Těšil se již za svého života značné popularitě a úctě, byl jmenován městským malířem Bruselu a obdržel mnoho výnosných zakázek od evropských panovnických rodů. Byl synem nožíře Henri de la Pasture z Tournai, ve valonské části Nizozemí a jeho ženy Agnes de Watrélos. Roku 1426 se oženil Elisabeth, dcerou bruselského obuvníka, Jan Goffaerta. Rogier a Elisabeth měli čtyři děti: Cornelius se stal kartuziánským mnichem; Margaretha . Po přestěhování rodiny do Bruselu se narodili dva synové: Pieter , Jan . Kolem roku 1427 vstoupil do učení k Robertu Campinovi. V roce 1432 se stal samostatným mistrem a od roku 1435 působil jako městský malíř v Bruselu. V jeho dílně se učili tovaryši z různých částí Evropy. Dílo samotného Rogiera van der Weyden, rozšiřované pomocí grafických listů, dosáhlo velké proslulosti a ovlivnilo významně malířství v centrální Evropě. K jeho zákazníkům patřil Filip III. Dobrý, nizozemská a zahraniční šlechta. Malíř pobýval též v Lovani, Bruggách, Tournai a Dijonu. Roku 1450 podnikl cestu do Itálie, kde patrně namaloval obraz Ukládání do hrobu . Podle dochovaných dokladů se Rogier van der Weyden stal žákem Roberta Campina ve 27 letech, což vedlo ke spekulacím, že některá díla Mistra z Flémalle, která vykazují stylistickou podobnost s díly Rogiera van der Weyden jsou ve skutečnosti ranými díly jeho žáka. První malířovou zakázkou v Bruselu bylo vyhotovení čtyř obrazů na téma Trajánova Justice pro Zlatou komoru tamní radnice. Tato díla, odhalená roku 1439, se v originálu nedochovala, protože roku 1695 při obléhání vojsky Ludvíka XIV. Brusel prakticky zničila dělostřelba a následné požáry. Je známa pouze volná kopie obrazů jako tapiserie s několika dobovými po...

Peter Weigel

Nora Welling

Německá spisovatelka, autorka románů pro ženy.