Výpis všech autorů

Jules Verne

Jules Gabriel Verne byl francouzský spisovatel dobrodružné literatury. Je považován za jednoho ze zakladatelů žánru vědeckofantastické literatury. Jeho knihy jsou dodnes oblíbeny hlavně mezi mládeží. Je po něm pojmenován kráter Jules Verne na odvrácené straně Měsíce. Jules Gabriel Verne se narodil 8. února 1828 v domě číslo 4 v ulici Olivier-de-Clisson na ostrůvku Île Feydeau ve městě Nantes jako první z pěti dětí pařížského právníka Pierra Vernea a Sophie Allote de la Fuÿe, která pocházela z nantské rodiny námořníků. Jules měl mladšího bratra Paula a tři sestry: Annu , Mathildu a Marii . V roce 1834 byl poslán do penzionátu při škole, kterou vedla paní Sambinová. O rok později nastoupil s bratrem do školy Saint-Stanislas, která byla vedena v přísném katolickém duchu. Byl velmi nadaným žákem – obdržel několik ocenění, např. za zeměpis, latinu či řečtinu. Další roky školy strávil v semináři Saint-Donatien, který popsal ve svém nedokončeném románu Kněz v roce 1839 . Roku 1839 se nechal – dle legendy – najmout ve věku jedenácti let jako plavčík na loď do Indie, jeho rodiče to však zjistili a cestě zabránili. Údajně chtěl splnit slib a dovézt sestřenici Caroline Tronsonové korálový náhrdelník. Otci musel slíbit, že od této doby bude cestovat jen ve svých snech. Dle jeho vzpomínek však tato legenda nemusí být úplně mimo realitu – údajně nastoupil na palubu plachetnice, důkladně ji prozkoumal a vše si „osahal“. Mezi lety 1844 a 1846 navštěvoval s bratrem Paulem Lycée Royal . Maturitu složil 29. července 1846 v Rennes. Roku 1847 odjel Jules na žádost otce do Paříže studovat práva. Zamiloval se do Rose Herminie Arnaud Grossetière a začal skládat první básně, ve kterých ji opěvoval. Idylka měla bohužel krátké trvání – rodiče Herminie těžce snášeli, že o ni má zájem mladý student bez jisté budoucno...

Giuseppe Verdi

Giuseppe Verdi byl významnou osobností operního světa, proslulou svým mimořádným přínosem pro tuto uměleckou formu v 19. století. Verdi se narodil 10. října 1813 v italském Le Roncole a jeho hudební genialita se projevila již v raném věku. Na italské operní scéně se prosadil hned svým prvním velkým úspěchem, operou "Nabucco" v roce 1842. Následovala řada oper, které upevnily jeho pověst jednoho z největších italských operních skladatelů.

Zdeněk Veselovský

Zdeněk Veselovský byl jedním z nejvýznačnějších českých zoologů. Dlouhou dobu vedl Zoologickou zahradu Praha. Byl zakladatelem české etologie a autorem mnoha odborných článků a populárně naučných knih z oblasti zoologie a etologie. Narozen v Jaroměři, vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy , kde posléze pokračoval jako pedagog . V roce 1959 byl jmenován ředitelem pražské zoo a tuto funkci si podržel téměř 30 let, do konce roku 1988. Předtím pracoval v pražské zoo jako zoolog. V roce 1964 byl zvolen za generálního sekretáře Mezinárodní unie ředitelů zoologických zahrad, v letech 1967–1971 pak vykonával funkci viceprezidenta a v letech 1971–1975 byl prezidentem této prestižní organizace. Za jeden z jeho největších úspěchů ve funkci ředitele pražské zoo je považována záchrana koně Převalského. V roce 1988 byl pro konflikt s komunistickými představiteli města Prahy na hodinu vyhozen, což mělo za následek protesty a spontánní bojkot pražské zoo ze strany mnoha zoologických zahrad západního světa, který však brzy ukončila Sametová revoluce. Po roce 1989 pracoval pro Fyziologický ústav Akademie věd České republiky a přednášel kurzy z oblasti zoologie a etologie na Biologické fakultě Jihočeské Univerzity a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Byl žákem nositele Nobelovy ceny a zakladatele etologie Konráda Lorenze. Zdeněk Veselovský zemřel dne 24. 11. 2006 v pražské motolské nemocnici po nedlouhé hospitalizaci na srdeční selhání. V listopadu 2008 získal Cenu ministra životního prostředí in memoriam „za celoživotní dílo v oboru zoologie a etologie a za obdivuhodnou aktivitu v činnostech podílejících se na záchraně živočišných druhů a propagaci zoologických zahrad jako vzdělávacích institucí“. U příležitosti nedožitých 90 let dlouholetého ředitele Zoo Praha vytvořila tato zoo nové naučné prostranství s informacemi o jeho životě a dí...

Václav Větvička

Václav Větvička , ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK v Praze, je jedním z mála přírodovědných botanických popularizátorů. Ve svém oboru je fenoménem. Vystudoval v r. 1961 na PřF UK v Praze obor geobotanika . Vedle rozhlasové práce a odborné práce v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK se zajímá o výtvarné umění a výstavnictví. S Českým rozhlasem spolupracoval ještě za svého působení v Botanickém ústavu Akademie věd České republiky , v němž pracoval od roku 1963. V letech 1975-1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích, v letech 1989-1992 byl vedoucím Průhonického parku. Publikoval řadu odborných a populárně-vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem 13 odborných knižních publikací; záznamy jím moderovaných Dobrých jiter v programu ČRo 2 - Praha vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra a Moje vzpomínková dobrá jitra .

Jaroslav Velinský

Jaroslav Velinský byl tramp, český spisovatel – prozaik, trampský písničkář a hudebník, známý také pod přezdívkou Kapitán Kid. Pocházel z umělecké rodiny, maminka byla herečka Lída Rabská-Velínská , děda divadelní a filmový herec Václav Rabský . Během života vystřídal řadu zaměstnání. Byl horníkem, soustružníkem, nočním hlídačem v zoo i opravářem sportovního nářadí. Později působil jako umělecký pracovník libereckého Divadla hudby, písmomalíř, reklamní grafik a typograf. V 50. letech napsal své první trampské písně, aktivně se zapojil do trampského hnutí a v roce 1967 v Ústí nad Labem spolu s Ing. Jiřím Šosvaldem založil hudební festival Porta, kterého se pak dlouhá léta aktivně účastnil a získal na něm řadu trofejí – jako autor i jako hudebník . Napsal také několik desítek trampských písní, z nichž mnohé zlidověly. Své první profilové album No to se ví vydal v roce 1983. V roce 1969 mu vyšla první kniha, science fiction Zápisky z Garthu / Leonora. Kromě tohoto žánru psal především detektivní romány, ale také romány pro mládež. Říká se, že „bezděčný detektiv“ Ota Fink, který byl hrdinou většiny jeho detektivek, byl úspěšný díky tomu, že svůj detektivní bystrozrak opíral současně o hluboké profesní znalosti a také o znalost drobných všedních problémů obyčejných českých lidiček. Tím jeho knihy připomínaly romány Dicka Francise. Čtenáři se s Otou Finkem snadno ztotožnili, protože se v jeho příbězích pohybovali známými místy a profesní dovednosti a triky v nich hrají stejně důležitou roli jako psychologie a akce. Vynikající překladatel angloamerické literatury František Jungwirth prohlásil: „Má-li naše literatura svého Philipa Marlowa, je jím Ota Fink z knih Jaroslava Velinského.“ Stal se také průkopníkem nové a zajímavé cesty v českém uměleckém podnikání. V roce 1999 založil „jednomužné“ nakladatelství Kapitán Kid, které se opíralo o Klub kamarádů Kapitán...

Esther Verhoef-Verhallen

Esther Verhoef-Verhallen je již dlouhá léta zárukou čtivých a srozumitelných naučných knih o zvířatech, které oslovují širokou čtenářskou veřejnost. V roce 1997 se její Encyklopedie koček umístila v žebříčku CPNB Top 100 nejlépe prodávaných knih. Její knihy vycházejí v mnoha zemích na celém světě. Kromě psaní knih o zvířatech a fotografování se Esther věnuje redaktorské práci, je hlavní redaktorkou časopisu o zvířatech a šéfredaktorkou měsíčníku pro milovníky koček.

Paul Verlaine

Paul Marie Verlaine byl francouzský básník, představitel prokletých básníků a symbolismu. Paul Verlaine se narodil 30. března 1844 v Metách. Byl jediným synem ženijního důstojníka Nicolase Verlaina a jeho manželky Élisy. V domácnosti s nimi žila ještě Paulova o osm let starší sestřenice z matčiny strany, kterou měl velmi rád. V roce 1851 otec odešel z armády a rodina se přestěhovala do pařížské čtvrti Batignolles. Studentská léta strávil na internátní škole v Bonapartově lyceu. Paul byl průměrný žák, který rád četl básně i prózu, obdivoval Victora Huga. Ve čtrnácti letech objevil verše Charlese Baudelaira a Théodora de Banville a to mu dalo impulz k vlastní tvorbě. Začal psát první básně, také se naučil kouřit a pít alkohol. Po maturitě v roce 1862 strávil prázdniny na severu Francie u sestřenice Élisy, která se mezitím provdala za majitele cukrovaru. V roce 1864 nastoupil do zaměstnání jako úředník na městské radnici. Vedl společenský život, rád sedával v kavárnách a popíjel absint. Spřátelil se se skupinou parnasistických básníků a dalšími osobnostmi kolem salonů Ricardových a Niny de Callias. V Ricardově časopise L’Art byly zveřejněny jeho první básně, studie o Baudelairovi a jiné příspěvky. V roce 1866 byla u nakladatele A. Lemerra vydána Verlainova první kniha Saturnské básně , aniž by vzbudila větší pozornost. Finanční prostředky poskytla sestřenice Élise, která v následujícím roce zemřela. V roce 1869 vyšla u téhož nakladatele Verlainova druhá kniha Galantní slavnosti . V roce 1870 se po dvouleté známosti oženil s Mathildou Mautéovou, o rok později se jim narodil syn Georges. Verlaine se snažil omezit pití a manželství bylo zpočátku šťastné. V tomto období napsal básně pro svou ženu, které byly vydány ve sbírce Dobrá píseň v roce 1870. Během prusko-francouzské války se při obléhání Paříže zapojil do Národní gardy a pracoval v tiskovém ...

Evžen Veselý

Evžen Veselý byl český fotbalový útočník a československý amatérský reprezentant. V roce 1927 se čtyřmi góly podílel na vítězství Sparty Praha v prvním ročníku Středoevropského poháru a o rok později se stal v dresu SK Prostějov amatérským mistrem Československa. Ve Slavii i ve Spartě byl nejčastěji náhradníkem a v obou klubech nastupoval převážně za rezervu. Ve Spartě se v roce 1927 prosadil do prvoligového mužstva, odehrál i jedno derby se Slavií a upozornil na sebe především v úvodu prvního ročníku Středoevropského poháru . V roce 1928 se stal s mužstvem SK Prostějov amatérským mistrem Československa. Ve druholigové sezoně 1932/33 nastřílel 22 branky, byl nejlepším střelcem SK Židenice a výrazně přispěl k premiérovému postupu tohoto klubu do I. ligy. V dresu SK Židenice zaznamenal v ročníku 1933/34 svůj poslední prvoligový gól i poslední prvoligový start . Jednou nastoupil za amatérské reprezentační mužstvo Československa v zápase s polským reprezentačním A-mužstvem. Toto utkání se hrálo v neděli 28. října 1928 v Praze na Letné v rámci Slovanských her u příležitosti 10. výročí vzniku Československa a přihlíželo mu 15 000 diváků. Ve 25. minutě se srazil s polským brankářem Szumiecem a oba byli nuceni opustit hřiště. Se Spartou Praha startoval v prvním ročníku Středoevropského poháru  a čtyřmi góly ve čtyřech startech se podílel na jejím prvním vítězství v této soutěži . Vstřelil první dvě branky Sparty v evropských pohárech a ve vídeňské odvetě dal dvě důležité branky, jimiž snižoval na průběžných 2:5 a konečných 3:5 z pohledu Sparty. Objevil se také v obou utkáních s Hungárií Budapešť. Do finále Amatérského mistrovství Československé republiky se probojovala mužstva SK Prostějov a SK Kr...

Jaroslav Veis

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Josef Veselý

Josef Veselý byl český katolický kněz, básník, novinář, spisovatel a politický vězeň komunistického režimu. Josef Veselý studoval od roku 1940 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, v roce 1948 maturoval a vstoupil do Arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci. V roce 1950, po násilném zrušení semináře, strávil 3 roky u PTP. Po návratu z PTP pracoval v letech 1954–1961 jako technický pracovník v Oblastní galerii v Gottwaldově. V roce 1961 byl zatčen pro členství ve Společenství Vladimíra Neuwirtha a 25. července téhož roku ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 13 let vězení. Dne 8. prosince 1962 jej ve Valdické věznici tajně vysvětil na kněze biskup Ján Chryzostom Korec. Po propuštění v roce 1965 pracoval jako dělník, pak v letech 1968-1970 dokončil svá teologická studia v Litoměřicích. Svou polní primiční mši sloužil v roce 1969 ve své rodné obci za velké účasti obyvatel s širokého okolí. Jako kněz působil jako kaplan v Ludgeřovicích , administrátor v Budišově nad Budišovkou , administrátor v Opavě-Jaktaři a od roku 1987 se stal farářem ve farnosti Panny Marie Opava a děkanem děkanátu Opava. Dne 5. února 1991 byl jmenován čestným papežským prelátem. Byl také čestným kanovníkem Kolegiátní kapituly u sv. Mořice v Kroměříži. Ve své pastorační činnosti se soustřeďoval zejména na nemocné, děti a rodiny. V roce 2005 odešel na odpočinek. Během svého života získal mnoho různých ocenění. V roce 2001 obdržel za svůj dlouholetý duchovní a kulturní přínos Opavě Cenu Petra Bezruče. V roce 2005 mu pak ČBK udělila cenu za duchovní literární činnost. Dne 28. října 2009 byl Josefu Veselému propůjčen Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Protože ze zdravotních důvodů si nemohl vyznamenání v Praze převzít, bylo mu předáno prezidentem Václavem Klausem na ostravské radnici 1. února 2010....

Josef Veselý

Narozen 1953 v Praze. Autor a překladatel knih o magii a alchymii.

Josef Veselka

Eva Veberová

Narozena 13.4.1926 v Olomouci. Pedagožka, autorka literárních a obrázkových souborů pro děti.

Miloš Velemínský

Prof. MUDr., CSc., čelný představitel české sociální pediatrie, děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Curriculum vitae: 1960 - ukončení Fakulty dětského lékařství UK 1962 - 1. atestace z pediatrie 1967 - 2. atestace z pediatrie 1974 - obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK 1992 - habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství 2000 - inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství 2008 – dr.h.c., udělen čestný doktorát na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislavě Uskutečněné vědecké a výzkumné projekty: Granty ČR: 2003–2006 Potřeby a práva dětí na úrovni komunity, projekt COST č. OC A19.001, hlavní řešitel 2002–2004 Zdravotně sociální problematika utonutí a zranění související s vodou, grant IGA MZ ČR, č. NE7302, hlavní řešitel 2004–2006 Úrazy dětí doma a ve volném čase a možnosti prevence, grant IGA MZČR, č. NR8229, spoluřešitel 2005–2007 Středisko prevence úrazů v Jihočeském kraji, grant IGA MZ ČR, č. NR8468, hlavní řešitel 2004–2006 Současný stav realizace ošetřovatelského procesu v českých lůžkových zdravotnických zařízeních, grant IGA MZ ČR, č. NR/7760-3, spoluřešitel 2005–2007 Zajištění efektivní, kulturně diferencované ošetřovatelské péče pro vietnamskou a čínskou minoritu v České republice, grant IGA MZ ČR, č. NR/8473-3, spoluřešitel 2006–2008 Vnější a genetické determinanty obesity, grant IGA MZ ČR, č. NR8895, spoluřešitel Vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociální služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže 2008–2011 Funkčnost rodiny ve vztahu k úrazům dětí IGA NS 9609-4/2008, hlavní řešitel 2010–2011 Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v ČR, COST OC 10031, spoluřešitel Mezinárodní granty: 2005–2006 Sport pro dialyzované a transplantované pacienty z ČR a příhraničních regionů Rakouska, projekt PHARE CBC, hlavní řešitel Osobní zájmy: Chov psích plemen - cockerspaniel, golden retriever Pěstování trávníku...

Adolf Veselý

Redaktor Lidových novin, Národních listů, do r. 1957 úředník tiskové služby prezídia ministerského rady. Autor románů pro děti a populárně-naučných příruček.

Zdeněk Veger

Práce z oboru ornitologie.

Josef Velek

Josef Velek byl český novinář a publicista, považovaný za zakladatele české ekologické žurnalistiky. V roce 1974 vystudoval elektrotechnickou fakultu ČVUT v Praze a ve stejném roce spoluzakládal v rámci tehdejšího oficiálního Socialistického svazu mládeže Hnutí Brontosaurus zaměřené na ochranu přírody. Publikovat začal v šedesátých letech, od roku 1975 byl redaktorem časopisu Mladý svět, kde se věnoval cestopisným reportážím a problematice ochrany přírody a životního prostředí; každý týden zde připravoval rubriku Zápisník Brontosaura tvořící pravidelnou součást stránky s dopisy čtenářů. Je považován za zakladatele české ekologické žurnalistiky. Za své kritické texty opakovaně čelil výhrůžkám a zastrašování. 30. dubna 1990 se utopil v Rudém moři při potápění u letoviska Safaga během expedice Blue World 90. V červnu 1989 byl jako první Čech zapsán na čestnou listinu Organizace spojených národů Global 500 jednotlivců i organizací, kteří významně přispěli k ochraně a zlepšování životního prostředí. Skupina recesistů, kteří se vydávali za lesníky, psala Velkovi dopisy, v nichž upozorňovali na ohroženou šelmičku kňavu obecnou, žijící v Jeseníkách. Josef Velek jim zpočátku věřil a psal o živočichovi v Zápisníku Brontosaura. Později se sám přiznal, že mystifikaci uvěřil. Václav Petříček ve vzpomínkovém článku o Josefu Velkovi a hnutí Brontosaurus uvádí případ kňavy jako jediný příklad toho, že Josef Velek kvůli množství práce „odborně zakolísal“. Mystifikační teorii o kňavách pak od roku 1991 rozvíjeli studenti biologických oborů a uspořádali několik recesistických kňavologických kongresů.

Antonín Veselý

Narozen 27.3.1888 v Moravských Křižánkách, zemřel 3.10.1945 v Praze. PhDr., překladatel, redaktor.

Ludvík Veselý

Práce o dětské obrně.

Vladimír Venclík

Autor učebnic mechaniky.

Luboš Veselý

Luboš Veselý je český televizní, filmový a divadelní herec. Narodil se v Chomutově a vyrostl v Ostrově nad Ohří, kde také chodil do literárně-dramatického oddělení. Od roku 1977 začal studovat herectví na Pražské konzervatoři, studium ale nedokončil. Po absolvování vojenské služby působil v celé řadě divadel, například v Brně , Praze a Kladně . V roce 2006 začal hrát ve Švandově divadle, poté přešel do Divadla na Vinohradech. Po čase se do angažmá ve Švandově divadle vrátil. Za roli Vladimíra Holana v inscenaci Hadry, kosti, kůže režiséra Martina Františáka se dostal do širší nominace na Cenu Thálie 2020. Je jedním z nejobsazovanějších televizních herců, hojně se objevuje i ve filmech. Jeho první velká role přišla ve filmu Víta Olmera, Antonyho šance, kde ztvárnil hlavního hrdinu. V roce 2009 ve filmu Pouta režiséra Radima Špačka si zahrál disidenta Pavla, který je zároveň policejním donašečem. V roce 2020 ztvárnil profesora Héla v minisérii Herec. O rok později si zahrál Rudolfa v seriálu Kukačky, pojednávajícím o rodinách, kterým v porodnici vyměnili děti. Je dvakrát rozvedený, má jednu nevlastní dceru z prvního manželství a jednu vlastní dceru z druhého manželství. Jeho dlouholetou partnerkou je herečka Bohdana Pavlíková, s níž se seznámil v šumperském divadle.

Lubomír Vejražka

Lubomír Vejražka je pracovník v neziskovém sektoru , publicista a spisovatel, bývalý horolezec. Knižně a publicisticky se dlouhodobě věnoval tématu zemětřesení pod Huascaránem, při němž zahynulo 31. května 1970 celkem 14 českých horolezců a 70000 Peruánců, dlouhodobě řeší téma rodin politických vězňů komunistického režimu padesátých let a muklů samotných, taktéž napsal dvoje pohádky z prostředí mašinek. V letech 1979 až 1984 studoval na Stavební fakultě ČVUT. Na fakultě chtěl zůstat a věnovat se výuce studentů a aplikovanému výzkumu. Protože odmítl splnit požadavek katedry TZB vstoupit do KSČ, nástup na dohodnuté místo se nekonal. Od roku 1975 se věnoval závodně veslování. V dorostu získal na dvojskifu titul na mistrovství Československa, prvním rokem v mužích pak v roce 1980 titul na skifu v lehké váze. Jeho dobře nastartovanou závodní kariéru ukončil vážný úraz plic. Po vyléčení začala éra vysokohorské turistiky, později horolezectví a cestování po mimoevropských velehorách – 3x Kavkaz, 1x Fanské hory, 5x Bílé Kordilléry v Peru, 5x Himálaje; nejvyšší dosažený vrchol Kedar dom 6831 m v Garhwalském Himálaji. Po roce 1990 tři roky podnikání ve stavebnictví. Protože se již tehdy začalo rozmáhat uplácení zakázek, ukončil podnikání. Od roku 1993 se věnoval projektu Huascarán, který se vracel do roku 1970 k zemětřesení v Peru, při němž zahynulo 14 českých horolezců a 70000 Peruánců. Výsledkem se staly postupně tři knihy v letech 1995, 1999 a 2000. Čtvrtá kniha k padesátiletému výročí události vyjde na konci rolku 2020 . V rámci projektu Huascarán vznikl s ČT čtyřdílný dokumentární film Vysoko v horách And . Projekt přispěl k česko-peruánský vztahům, díky projektu si vyměnili dary prezidenti ČR a Peru Václav Havel a Alberto Fujimori, autoři projektu byli přijati dvakrát prezidentem Peru, dvakrát předsedkyní Parlamentu Peru. Záštitu nad projektem převzal p...

Jiří Vejvoda

Jiří Vejvoda je český rozhlasový a televizní autor, novinář, moderátor a manažer. V letech 2014 až 2020 člen a místopředseda Rady Českého rozhlasu. Vystudoval obor překladatelství a tlumočnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1976 diplomovou prací na téma Próza Johna Updika v překladech do češtiny. Poté působil do r. 1983 jako tlumočník ve svobodném povolání. Od roku 1981 publikoval titulní rozhovory se slavnými osobnostmi v časopisu Mladý svět . Jako publicista a moderátor začal spolupracovat s Československým rozhlasem a Československou televizí . Pro rozhlas připravoval a uváděl pořady jako Dobré jitro, Mikrofórum či 3x60 a to stereo. Na obrazovce ČT uváděl cykly Hudební aréna a Studio mladých. Vydal své první knížky: antologii světových písničkářů Víc než jen hlas , cestopis Města z jiného těsta či knížku rozhovorů s československými hvězdami rocku a popu Nárok na rock. V letech 1990 a 1991 moderoval každotýdenní Hovory z Lán s prezidentem Václavem Havlem; byl rovněž zvláštním zpravodajem tehdejšího Československého rozhlasu z oficiálních zahraničních cest hlavy státu. Od r. 1990 do r. 2000 spoluuváděl rozhlasovou talk show Káva u Kische; výběr z nejlepších rozhovorů byl vydán ve třech stejnojmenných svazcích. Ve druhé polovině 90. let se stal ředitelem Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha při České televizi. Poté byl šéfredaktorem Týdeníku Rozhlas, od r. 2002 šéfproducentem uměleckých pořadů a soutěží Českého rozhlasu a od r. 2004 do r. 2010 ředitelem stanice Český rozhlas 2 – Praha. Vyšly mu další autorské publikace, např. výběr z rozhlasových reportáží Svět uprostřed týdne či kniha rozhovorů Život se slepou bohyní, a také překlady z angličtiny jako antologie Toulky světem umění anebo příběh Nelsona Mandely a dalších spolu...

Jiří Veselý

Prof. PhDr. Jiří Veselý, CSc. Germanista, literární historik, vysokoškolský pedagog, překladatel z němčiny a ruštiny, šachový publicista, spisovatel a rovněž někdejší silný hráč a reprezentant. Manželka Gabriela Veselá je překladatelkou z němčiny, na některých překladech pracovali společně. Maturoval roku 1950 na Benešově reálném gymnáziu v Praze-Dejvicích. Roku 1955 ukončil studium oborů němčina a čeština na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do roku 1958 pracoval jako redaktor ve Státním tělovýchovném nakladatelství. Mezi lety 1959-1963 byl knihovníkem v Závodech Jana Švermy v Jinonicích. Roku 1964 se stal odborným, v roce 1972 vědeckým pracovníkem Ústavu české a světové literatury Československé akademie věd. Roku 1968 získal titul PhDr. a roku 1972 vědeckou hodnost CSc. V roce 1990 přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy jako odborný asistent, v roce 1992 se zde stal docentem a v roce 1995 byl jmenován profesorem. Působil na Ústavu translatologie. Publikoval časopisecky i knižně práce o německé literatuře a o německo-českých kulturních vztazích, zejména o moravské literatuře německého jazyka. Dále se zajímal o oblast šachu . Překládal z němčiny a ruštiny, a to krásnou literaturu, literaturu umělecko-historickou a knihy s šachovou tematikou.

Jindřich Veselý

Jindřich Veselý český pedagog, loutkářský badatel, publicista, autor loutkových her. První prezident Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, předseda "Loutkářského soustředění" při Masarykově lidověvýchovném ústavu, ředitel Zátkova státního reálného gymnázia v Českých Budějovicích. Jindřich Veselý vyučoval na Zátkově státním reálném gymnáziu v Českých Budějovicích, kde pak působil v letech 1935–1939 jako ředitel Přispěl zakladatelskou měrou k poznání českého loutkářského umění, organizoval výzkum, výstavy a loutkářská setkání. Spoluzakládal Český svaz přátel loutkového divadla a od roku 1912 pro něj redigoval a vlastním nákladem v Chocni vydával časopis Loutkář, nejstarší loutkářské periodikum na světě, které vychází dodnes. Za přispění Jindřicha Veselého byla v roce 1912 založena sériová výroba loutek pro rodinná loutková divadélka, známá pod názvem Alšovo loutkové divadlo. Výroby se ujal A. Münzberg. Jindřich Veselý často navštěvoval představení lidových, profesionálních i amatérských loutkových divadel. Své poznatky z představení a ze setkání s loutkáři, publikoval často v časopise Loutkář. Usiloval nejen o rozvoj a modernizaci loutkového divadla, předávání zkušeností, ale i zachování národních kulturních tradic v loutkovém divadle. Počátkem 20. století mělo loutkové divadlo v Čechách historii více než 200 let. Svou upřímnou snahou si Prof. Veselý získal důvěru pokračovatelů starých loutkářských rodů, kteří mu dávali k otištění či k opisu staré divadelní hry upravené pro loutková divadla, nejrůznější materiály z historie jejich divadel, fotodokumentaci a návody jak účelně některé věci předvádět na loutkovém scéně. Prof. Veselý si velmi vážil práce lidových loutkářů z povolání. Uznával jejich zásluhy o položení základů loutkového divadla a šíření národní kultury napříč celou zemí. Historii některých loutkářských rodů, jejichž umění obdivoval, otiskl rovněž v časopise Loutkář. Například je v ...

Přemysl Veverka

Přemysl Veverka . Historik a spisovatel literatury faktu, nakladatelský redaktor, televizní dramaturg. Po absolvování Filosofické fakulty Univerzity Karlovy spoluzaložil časopis Student a pracoval jako redaktor Mladého světa. Poté působil jako časopisecký i nakladatelský redaktor a dramaturg Československé televize. V devadesátých letech koncipoval časopis Umění & byznys a byl jeho šéfredaktorem. Uveřejnil stovky publicistických článků, autorsky se podílel na rozhlasových a televizních pořadech. Novelou Modré světlo je zastoupen ve sborníku Přijď ke mně, když prší . Je spoluautorem publikací Slavné pražské vily a Slavné stavby Prahy 5 .

Pavel Verner

Narozen 19. 5. 1947 v Rýmařově, zemřel 10. 3. 2009 v Praze. Spisovatel a autor divadelních her, novinář, politický komentátor. Používal pseudonym Helena Farská.

Miloš Velemínský

Narozen 16. 9. 1969. MUDr., gynekolog, perinatolog, odborný asistent na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Spoluautor též publikací v oboru pediatrie.

Christiane Verdoux

Francouzská lékařka, specializace gynekologie a interní medicína.

Karel Velebný

Karel Velebný byl český jazzový hudebník, herec a hudební pedagog. Jako hudebník vystupoval se skupinou S+HQ. V šedesátých letech spoluzakládal rozhlasovou Vinárnu U Pavouka i Divadlo Járy Cimrmana; později účinkoval v odštěpené částí – Salónu Cimrman. Roku 1983 Karel Velebný s Alešem Bendou založili Letní jazzovou dílnu; ta se konává v severočeském Frýdlantě a na počest svého spoluzakladatele nese jeho jméno. Byl všestranně nadaným multiinstrumentalistou – velmi dobře ovládal hru na velké množství hudebních nástrojů, zejména žesťových, hrával ale i na vibrafon, xylofon, bicí a klávesové nástroje. Zemřel v Praze roku 1989 ve věku 57 let. Byl zpopelněn a jeho popel rozptýlen na hřbitově Malvazinky.

Zdeněk Veselý

Zdeněk Veselý byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studia: 1947–1950 OŠK Teplice 1953–1962 AVU Praha . Věnoval se malbě, volné a užité grafice, knižní tvorbě a ilustracím, kresbě. V letech 1970–1989 spolupracoval na několika ineditních sbornících s Emilem Julišem, Ludvíkem Kunderou a Vítězslavem Gardavským. V 60. letech člen skupiny Objekt, člen SČUG HOLLAR. V roce 2007 z rodinných důvodů definitivně skončil s výtvarnou tvorbou. Zastoupen v soukromých sbírkách a galeriích v Čechách i ve světě . Česká republika: Česká Lípa / Železná Ruda / Lipno / Úštěk zahraničí: Séguret, Ečka, Sozopol, Kazanlak, Stražica / 1987 – Bienále grafiky, Berlín Francie, Itálie, Libanon, Maďarsko, Monako, Německo, Rakousko, Rusko, Sýrie, Švýcarsko

Simon Vestdijk

Simon Vestdijk byl nizozemský spisovatel, překladatel a publicista. Používal také pseudonymy Petit Moune a S. Tascorli. Pocházel z učitelské rodiny. Vystudoval medicínu na Amsterdamské univerzitě, po krátké praxi lodního lékaře v Nizozemské východní Indii se od roku 1932 věnoval pouze psaní. Spolupracoval s časopisy De Vrije Bladen, Groot Nederland a Forum. Od roku 1939 žil v městečku Doorn. Za druhé světové války byl jedním z nizozemských intelektuálů, které němečtí okupanti internovali v Sint-Michielsgestel. Ve svých prózách přinášel ironický obraz nizozemské měšťácké společnosti, vycházel z psychoanalýzy a vypravěčských postupů Franze Kafky a Jamese Joyce. Hlavním hrdinou je často autobiografická postava Antona Wachtera. Vydal více než 200 knih, z toho 52 románů, vedle beletrie se věnoval také esejistice a hudební kritice, zajímal se o psychologii a metafyziku. Do češtiny byly přeloženy jeho historické romány El Greco, malíř absolutna a Puritáni a piráti. Podle jeho předlohy natočila v roce 1998 Dana Nechusthanová film Strážci slonoviny. V roce 1955 získal Cenu Constantijna Huygense. Patnáctkrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Adriaan Roland Holst o něm prohlásil: „Simon Vestdijk píše rychleji, než Bůh stačí číst.“

Pavel Josef Vejvanovský

Pavel Josef Vejvanovský byl český hudební skladatel a trubač barokní éry. Je uznáván pro svůj významný přínos hudebnímu životu moravské Kroměříže, kde působil po většinu své kariéry. Vejvanovský zastával funkci kapelníka na kroměřížském biskupství pod patronací biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Jeho skladby zahrnují rozmanitou instrumentální hudbu, jako jsou sonáty, serenády a symfonie, což byly typické žánry barokního období.

Nataša Velenská

Narozena 8. listopadu 1959, chovatelka exotické zvěře v pražské ZOO, autorka chovatelských příruček a knih s cestovatelským a přírodovědným zaměřením, též překladatelka odborné literatury z angličtiny.

Miroslav Verner

Miroslav Verner je český archeolog a egyptolog, v letech 1975–2000 byl ředitelem Československého, resp. Českého egyptologického ústavu FF UK v Praze a Káhiře. Specializuje se na archeologii doby stavitelů pyramid zejména v období 5. dynastie, pod jeho vedením probíhal český výzkum v Abúsíru. rozhovory Chrám světa, Academia 2010

Miroslav Venhoda

Miroslav Venhoda byl významný český dirigent, sbormistr a muzikolog, známý zejména svou prací v oblasti staré hudby a sborového zpěvu. Byl zakladatelem a ředitelem Pražských madrigalistů, komorního sboru, který se specializoval na renesanční a barokní hudbu. Pod jeho vedením si soubor získal mezinárodní uznání díky autentické interpretaci staré hudby, často prováděné s historickými nástroji a podložené vědeckým výzkumem.

Josef Veselka

Narozen 23. 3. 1965 v Praze. Prof. MUDr. CSc., FESC, FSCAI, kardiolog. Primářem Kardiovaskulárního centra pro dospělé, Kardiologické oddělení FN Motol Praha. Věnuje se především intervenční kardiologii a echokardiografii. Publikace z oboru.

Josef Velčovský

Narozen 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor.

Émile Verhaeren

Émile Adolphe Gustave Verhaeren byl belgický, francouzsky píšící básník a dramatik. Narodil se v katolické rodině ve vlámském městečku Sint-Amands , ale jeho vzdělání bylo čistě francouzské. Studoval na lyceu v Bruselu a na jezuitské koleji v Gentu. Zde byli jeho přáteli např. Georges Rodenbach, G. Le Roy, Charles Van Lerberghe. Vzepřel se přání rodiny, aby se stal knězem nebo aby převzal po strýci vedení stáčírny oleje, a v roce 1874 začíná studovat práva v Lovani. Během studií se spřátelil s Maxem Wallerem, který v roce 1881 začal vydávat revui pro moderní belgickou literaturu s názvem La Jeune Belgique. Studia zakončil doktorátem v roce 1881. Poté nastupuje jako koncipient u advokáta Edmonda Picarda . Verhaeren zanedbával své povolání, žil bouřlivým bohémským životem. Opustil zaměstnání a věnoval se pouze literatuře a výtvarné kritice. Špatná životospráva a rozpory s rodinou vedly k tomu, že se zhroutil a propadl dekadenci. Po překonání tohoto období se obrací k aspektům moderní společnosti. Zdá se mu, že civilizační pokrok a humanismus překonají všechny rozpory ve společnosti. Vstupuje do belgické dělnické strany, účastní se osvětové práce. Hodně cestuje: Německo, Španělsko, Londýn, Paříž. Během své druhé návštěvy Paříže v roce 1885 se seznamuje se spisovateli: Joris Karl Huysmans, Maurice Barrès, Stéphane Mallarmé, René Ghil. V roce 1891 se oženil s Marthou Massin. Roku 1899 se trvale usazuje v pařížském předměstí Saint-Cloud. Po vypuknutí první světové války prožívá deziluzi, upadá až ke krajnímu francouzskému nacionalismu. Aby prospěl své napadené vlasti, pořádá přednášková turné. Během jednoho z nich zahynul v Rouenu, kde upadl pod rozjíždějící se vlak., Debutuje sbírkou parnasistní žánrové poezie Les Flamandes, 1883 . Později p...

Čestmír Vejdělek

Čestmír Vejdělek byl český spisovatel, publicista a redaktor. Emigroval do Německa. Publikoval též pod pseudonymem Alexandr Jandera. Jeho syn Čestmír Kopecký se stal televizním producentem a dramaturgem. Bývalý redaktor a v letech 1951 až 1967 ředitel nakladatelství Mladá fronta. V roce 1967 se stal ředitelem Státního nakladatelství dětské knihy . Protože byl v době normalizace politicky perzekvován, z ředitelského postu musel odejít, od roku 1972 do roku 1977 pracoval v dělnických profesích . V roce 1977 emigroval do Spolkové republiky Německo, kde působil jako spisovatel a publicista - jednalo se o vydavatele exilového časopisu Listy. Je mimo jiné autorem několika románů žánru sci-fi, z nichž patrně vůbec nejznámější a nejčtenější je román Návrat z ráje z roku 1961, který původně vyšel na pokračování v časopise Mladý svět. Z exilu pochází jedna SF povídka Květinový dar, otištěná roku 1991. Zemřel ve svých 86 letech 14. listopadu 2011 v Kolíně nad Rýnem.

Alena Veselá

Vergilius

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury. Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Pocházel ze záalpské Galie , narodil se nedaleko Mantovy. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby synovi mohli dopřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve v Cremoně a v Mediolanu , později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku. Poněvadž byl nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky , ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby. Zemřel po cestě do Říma v přístavu v Brindisi. Jeho tělo bylo odvezeno do Neapole. Po staletí byl hledán Vergiliův hrob. Jeho umístění bylo lokalizováno do jeskyně Posillipo jižně od Neapole . Jeho pozdější kenotaf je umístěn ve Vergiliové parku před jeskyní.

Vercors

Vercors je pohoří nacházející se ve Francii v departementech Isére a Drôme. Masiv je vápencový a svou svérázností je v rámci francouzských alp ojedinělá. Nejvyšším vrcholem je Grand Veymont . Oblast Vercors je symbolem za hnutí odporu proti německé říši za druhé světové války. Svůj pseudonym si podle ní zvolil spisovatel Jean Bruller. Jedná se o vápencovou náhorní planinu vyzdviženou do průměrné výšky 1500 metrů. Ta je rozdělena mnoha vodními toky do hlubokých kaňonů . Celá oblast je velmi vyhledávána speleology pro své krasové planiny, jež jsou pokryty četnými závrty, škrapy či jeskyněmi. Voda zde ve vyvěračkách vyhlubuje hluboké propasti či soutěsky. Geomorfologicky se pohoří dělí na dvě části. Vyhledávanější je centrální část, kde se nalézají nejvyšší vrcholy. Druhá, méně známá a tudíž ne tolik nepopulární je západní část pohoří. Na jihu masivu leží jistě nejpohlednější hora pohoří a jeho symbol - Mont Aiguille . Poblíž města Die se nabízejí jedinečné scenérie v Cirque d´Archiane. Světově proslulé propasťovité jeskyně Gouffre Berger se nacházejí právě v masivu Vercors na planině Sornin. Ještě po druhé světové válce byl největší z propastí svou hloubkou -1141 m označována za nejhlubší na světě. Na ploše 135 000 ha byl v roce 1970 vyhlášen přírodní park Parc naturel regional du Vercors. Původní horskou, divokou přírodu zde chrání přísné předpisy, které zakazují jakýkoli zásah člověka i třeba stavby turistických chat.

Tarjei Vesaas

Tarjei Vesaas byl norský spisovatel, představitel modernismu. Vydal dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři divadelní hry. Pocházel ze selského rodu z Vinje. V Telemarku žil celý život a své literární texty také vždy psal místním dialektem, ovšem nebyl autorem regionálním, naopak ho vždy lákala univerzální témata. Začínal venkovským realismem . Postupně však přidával silný psychologický rozměr a silnou metaforou. Vrcholem této nové linie se stal román Dům v temnotách , kde se vyrovnával ze zkušeností života v okupovaném Norsku během druhé světové války. Téma narušené komunikace mezi lidmi dominuje v románu Bělidlo ve Vesaasově nejoceňovanějším románu Ptáci , jehož hrdinou je vesnický blázen, i v románu Ledový zámek , za který získal Literární cenu Severské rady.

Suzanne Vega

Suzanne Vega je americká zpěvačka a skladatelka proslulá svou eklektickou hudbou inspirovanou folkem. Stala se vůdčí osobností folkového hudebního obrození na počátku 80. let 20. století díky svému debutovému albu " Suzanne Vega ," které vyšlo v roce 1985. Její kariéra výrazně nabrala na obrátkách po vydání druhého alba "Solitude Standing" v roce 1987, které obsahovalo hitové singly "Luka" a "Tom's Diner". První jmenovaná píseň jí přinesla uznání kritiků a široké uznání za citlivé ztvárnění zneužívání dětí.

Rita Vémolová

Editorka sborníku z mezinárodního kolokvia o řízení osvojovacího procesu.

Olga Velíšková

Narozena 28.11.1929 v Uherském Brodě. PhDr., autorka učebnic francouzštiny, překladatelka.

Marta Vencovská

Autorka česko-ruského slovníku.

Karel Veselý

Karel Veselý je hudební publicista a spisovatel. Absolvoval Gymnázium Dr. Karla Polesného ve Znojmě a Filozofickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obory anglistika a filozofie. Pracoval jako učitel nebo překladatel, od roku 2008 se živí jako publicista na volné noze. Spolupracuje s ČR-o Radio Wave, je členem redakce časopisu Full Moon, píše pro A2, Salon Práva nebo portály Alarm a Aktualne.cz. Je autorem či spoluautorem následujících publikací. Karel Veselý se dále podílel na publikacích Dotknout se světa / To touch the world , Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře , Kmeny 90 , Fordlandia a Křičím: „To jsem já.“ . Je členem rady hudební ceny Vinyla.

Jiří Maria Veselý

Jiří Maria Veselý byl římskokatolický kněz řádu dominikánů, politický vězeň a archeolog. Jiří Maria Veselý se narodil jako Leopold Veselý v Protivanově na Drahanské vrchovině v tradiční věřící rodině, ze které v minulosti vzešlo několik kněží a řeholníků. Jeho rodiči byli Josef Veselý a Marianna, roz. Kolísková . Prožil jakousi osobní konverzi a vstoupil k dominikánům v Olomouci. Řád jej poslal studovat do Říma na dominikánskou universitu Angelicum. V Římě se zúčastnil pohřbu řeholníka Hyacinta Marii Cormiera OP, shodou okolností mohl nést rakev s jeho tělem. Právě za jeho římských studií vypukla 2. světová válka. Rektor university jej zapojil do odboje. Ve Veroně jen těsně unikl trestu smrti zastřelením, protože byl křivě obviněn z kolaborace s Němci. Po válce jej měl ministr obrany a pozdější prezident generál Ludvík Svoboda jako sekretáře. V roce 1946 se stal převorem pražského dominikánského kláštera u kostela sv. Jiljí. Tam působil do roku 1950, kdy byl se spolubratřími internován v klášteře v Želivi na Pelhřimovsku, který tehdy fungoval jako internační tábor pro katolické duchovní pro režim zvláště „nebezpečné“. V Želivi se octl na pokraji smrti. Po špatných injekcích dostal celkovou otravu krve a lékař mu dával jen několik dní života. Nepochopitelným způsobem se však uzdravil. Čtrnáct dní po jeho uzdravení byl internační tábor v Želivském klášteře zrušen a kněží byli propuštěni. Otec Jiří se vrátil do rodného Protivanova a hledal zaměstnání. Místní farář mu obstaral místo na archeologických vykopávkách na Velehradě. Otec Jiří tam na sebe upozornil StB tím, že objevil údajný hrob arcibiskupa sv. Metoděje. Tato informace byla nepřijatelná a na pokyn StB byly vykopávky zničeny. Otec Jiří si je ale stihl fotograficky zdokumentovat. V době politického uvolnění v roce 1968 na pokyn představeného odcestoval do Itálie, v...

Jaroslav Vejvoda

Jaroslav Vejvoda, vlastním jménem Jaroslav Marek, je prozaik, žijící od roku 1968 do 1997 ve Švýcarsku, publicista. Jaroslav Vejvoda se narodil v Praze 13.9.1940. Jeho matka byla novinářka, otec technický úředník. Po středoškolských studiích vystudoval Právnickou fakultu UK a poté pracoval jako právník. V roce 1968 emigroval Jaroslav Vejvoda do Švýcarska. Zde vystřídal několik zaměstnání a po jazykovém kurzu začal na univerzitě v Bernu studovat práva. Studia ale nedokončil a věnoval se pouze psaní prózy a publicistice. Od roku 1975 působil Jaroslav Vejvoda v Curychu jako tiskový lektor, po návratu do Prahy v roce 1997 přednášel na Institutu základů vzdělanosti UK, kde mimo jiné vedl kurz kreativního psaní.

Giovanni Verga

Giovanni Verga byl italský portrétní fotograf a realistický spisovatel, známý svými obrazy ze života na Sicílii, zejména povídkou Cavalleria Rusticana a románem I Malavoglia . Patří mezi nejvýznamnější představitele verismu, jehož pojmenování pochází od latinského vero - pravda. Snažil se pravdivě zachytit lidskou tvář nejen v literatuře, ale také na fotografii. Narodil se jako první syn otce Giovanni Battista Catalano Verga a matky Caterina Di Mauro. Jeho rodina žila na Sicílii a velmi prosperovala. Začal psát jako velmi mladý. V době 1892–1897 pořizoval portréty sedláků, jejich žen a dětí na Sicílii, které s neúprosnou věrohodností odhalovaly náznaky tamějšího těžkého života své doby. Soubor novel

Fráňa Velkoborský

Fráňa Velkoborský byl český básník, dramatik, textař a prozaik, autor knih pro mládež. Narodil se jako syn nadlesního v osadě Býkov, která patří k obci Hromnice, kde chodil do základní školy. Do měšťanky chodil Přešticích a obchodní akademii absolvoval v Plzni. Poté studoval v Ženevě na Institutu Jeana-Jacquese Rousseaua a na Mezinárodní škole křesťanského sdružení mladých lidí YMCA. V letech 1923-1952 pracoval jako sekretář YMKY v Banské Bystrici, v Bratislavě a v Hradci Králové a jako její zástupce procestoval Švédsko, Švýcarsko, Polsko, Finsko a Anglii. Když byla YMCA nucena ukončit svou činnost, pracoval nejprve jako topič a údržbář v kotelně v Ústí nad Labem a pak jako správce domova důchodců v Doběticích. Zemřel tragicky následkem pádu do sklepní šachty. Debutoval roku 1925 sbírkou křehké reflexivní lyriky Tiché průboje a celkem vydal osm básnických sbírek převážně s meditativním a nostalgickým vyzněním, zachycujících zpočátku rozpor mezi nadějemi mládí a nebezpečími, které je ohrožují, poté vyjadřující pokoru před tajemnými přírodními silami. Jako autor knih pro mládež upravil mýty, pověsti a pohádky severoamerických Indiánů a napsal dobrodružnou povídku Jabloňová stezka z doby osidlování Ameriky na přelomu 18. a 19. století. Byl otec překladatele Jana Petra Velkoborského. Publikoval, zejména pro děti, v řadě časopisů a deníků jako Lidové noviny, Mladý hlasatel, Právo lidu, Pestrý týden aj.

Božena Vejrychová-Solarová

Božena Vejrychová-Solarová byla česká pedagožka, malířka a spisovatelka. Boženin otec byl Jan Solar obuvník , matka Božena Solarová-Režná , rodiče měli svatbu 3. května 1880. Měla sestru Josefu Solarovou . Provdala se za malíře Rudolfa Vejrycha . Božena Vejrychová-Solarová studovala na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha svého příštího manžela , u Jindřicha Hlavína a v Paříži. Byla členkou Kruhu výtvarných umělkyň, s nímž vystavovala v Paříži, Vídni a v Praze. Vyučovala kreslení na pražských, zejména dívčích školách, podílela se na tvorbě učebnic. Ilustrovala hlavně dětské knihy, k loutkářství přispěla svými knihami Kašpárkovo divadlo a Loutky Matěje Kopeckého. Bydlela v Praze XII, na adrese Mánesova 30.

Theodor Hendrik van de Velde

Práce z oboru fyziologie.

Stanislav Vejmola

Narozen 29.4.1936 Hranice. Vysokoškolský učitel, ekonom, matematik, publikace z oboru a z rekreační matematiky.

Sandra Vebrová

Sandra Vebrová je studentka divadelní vědy, nadějná autorka fantasy o vlkodlacích. Sandra Vebrová byla v letech 1993 - 1999 členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru a byla oceněna cenou Prix Bohemia za nejlepší dětský herecký výkon v rozhlasové hře Anička skřítek a Slaměný Hubert - za roli Aničky. V roce 1998 vyhrála Sandra Vebrová celostátní literární soutěž o nejlepší pohádkový příběh, kterou pořádal Český rozhlas - pohádka byla i realizována. V témže roce získala 2. místo v Ciak junior, celostátní soutěži o nejlepší námět. V roce 2000 získala 2. místo v celostátní soutěži sci-fi klubu Terminus, kategorie pohádka. V letech 1999 - 2003 byla Sandra Vebrová členkou literárně - dramatického souboru pod vedením herečky a pedagožky Dany Hlaváčové. Nyní studuje na Filosofické fakultě UK Praha - obor divadelní věda. V roce 2005 Česká televize na základě jejího námětu a scénáře natočila a odvysílala televizní pohádku Nepovedený kouzelník. Vedle psaní románů se Sandra Vebrová věnuje také divadlu, dabingu a píše i písňové texty. Práci ve filmu si zkusila v roli sestřičky v seriálu Pojišťovna štěstí. Hereckou zkušenost využívá při besedách a autorských čteních. V budoucnosti by Sandra Vebrová chtěla skloubit psaní knih se scenáristikou. Sní i o generačním románu. Zatím sbírá zkušenosti, mimo jiné i na půlročním studiu ve Španělsku.)

Ryan Ver Berkmoes

Autor turistických průvodců. Napsal více než 110 příruček pro Lonely Planet.

Nico Vermeulen

Studoval novinářství a politické vědy. Zkušenosti se zahradničením získal již v dětství. Založil pracovní skupinu na ochranu sukulentů a vypěstoval i ty nejpomaleji rostoucí kaktusy již od semene.Vydává měsíčník o přírodě. Procestoval celý svět a jeho články a fotografie se objevily již v mnoha časopisech.

Karel Veselý

Anglista, autor anglických učebnic.