Výpis všech autorů

Eva Večeřová

Autorka publikace z oboru kynologie.

Eugen Vencovský

Narozen 9.4.1908 v Prostějově, zemřel 6.1.1999 v Plzni. MUDr., DrSc., profesor, přednosta psychiatrické kliniky v Plzni. Práce v oboru.

Ethel Lilian Voynich

Ethel Lilian Voynichová byla v Irsku narozená spisovatelka a hudební skladatelka, dcera anglického matematika George Boolea, manželka V. M. Voyniche, polského literátora a bibliofila, dočasného majitele tzv. Voynichova manuskriptu. Po přestěhování do Anglie začala intenzivně pracovat pro „Spolek přátel ruské svobody“. Její nejznámějším dílem je Střeček , které popisuje období Itálie, nacházející se pod nadvládou Rakouska. Příběh je o muži jménem Arthur Burton a o jeho nemilosrdném osudu. Díla Jack Raymond, Olive Latham a An Interrupted Friendship jsou pokračováním Střečka.

Emil Vašíček

Učebnice technologie výroby.

Elias Vella

P. Elias Vella OFM Conv. je katolický kněz, exorcista z Malty. Narodil se 28.února 1941 na Maltě. Na kněze byl vysvěcen v roce 1964. V letech 1980 - 1986 byl provinciálním představeným františkánů minoritů na Maltě a od roku 1993 působí v diecézi jako hlavní exorcista a prezident diecézní komise pro okultismus a satanismus. Je žádáným kazatelem na duchovních cvičeních, seminářích a konferencích po celém světě. Je také autorem mnoha knih, které byly vydané v maltštině, angličtině, italštině, portugalštině, slovenštině a také v češtině.

Dušan Veselý

Narozen 7.9.1946 ve Vsetíně. Novinář, redaktor obrazového zpravodajství tiskové kanceláře.

Dušan Válek

Spis z oboru vrtací a trhací techniky.

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Cyril Vitberk

Autor kriminálních příběhů a detektivních povídek.

Charlotte Valandrey

Francouzská herečka a spisovatelka.

Čestmír Vašák

PhDr. Čestmír Vašák se narodil 31.12.1924 v Praze. Původním povoláním byl středoškolský pedagog , ale později působil rovněž jako dětský psycholog. Vedle toho publikoval, věnoval se novinářské práci a také byl vytvarníkem. Byl autorem a spoluautorem několika knih. Čestmír Vašák zemřel v roce 2004.

Bronislava Volková

Bronislava Volková, rodným jménem Bronislava Fischerová je česká spisovatelka a bohemistka žijící ve Spojených státech amerických. Vyrůstala v Praze. Její otec byl strojní inženýr, matka houslová virtuoska. Vystudovala španělštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlova, absolvovala v roce 1968. Na fakultě poté i pracovala. V roce 1974 emigrovala z Československa, spolu s manželem, hispanistou Emilem Volkem. Učila poté na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Marburku. Od roku 1976 žila v USA, učila na Harvardově univerzitě a na University of Virginia. Od roku 1982 působila na Indiana University v Bloomingtonu, kde třicet let vedla obor bohemistiky na katedře slavistiky. V roce 1991 se zde stala profesorkou slavistiky a bohemistiky, rok poté mimořádnou profesorkou komparatistiky, v roce 2005 mimořádnou profesorkou židovských studií. Dnes je emeritní profesorkou. První básně publikovala v angličtině, roku 1981, v oklahomském časopise Nimrod. Poté se vrátila i k češtině, když začal publikovat básně a eseje v exilovém tisku, jako byl mnichovský Obrys, pařížské Svědectví, římské Listy nebo vídeňský Paternoster. Od té doby napsala jedenáct knih poezie, která je obvykle označována za existenciální a metafyzickou. Své knihy tradičně sama ilustruje svými kolážemi. Překlady jejích knih vyšly v jedenácti jazycích, mj. v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině, angličtině a ve slovenštině. V roce 2008 spolu s Clarice Cloutierovou sestavila rozsáhlou antologii české poezie v angličtině Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry. Vedle toho píše lingvistické studie, například Emotive Signs in Language nebo A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature . Je členkou PEN klubu. Věnuje se reiki, a to i jako lektorka.

Boris Valenta

Ing., autor publikace o domácí výrobě vína.

Boleslav Vomáčka

Boleslav Vomáčka byl český hudební kritik a hudební skladatel. Pocházel z muzikantské rodiny. Po maturitě na gymnáziu v Mladé Boleslavi studoval práva na Karlově Univerzitě. Souběžně studoval na varhanním oddělení Pražské konzervatoře a posléze i skladbu v mistrovské třídě Vítězslava Nováka, kterou absolvoval roku 1910. Studoval rovněž zpěv u Josefa Krummera a zpíval pravidelně v kostele svatého Cyrila a Metoděje v Karlíně. Studium práv dokončil v roce 1913 a stal se soudním praktikantem v Mladé Boleslavi. V následujících letech pracoval jako advokátní koncipient v Táboře, Mladé Boleslavi a v Praze. Po vzniku Československé republiky vstoupil roce 1919 do služeb ministerstva sociální péče, kde se vypracoval až na místo sekčního šéfa. Za okupace byl nucen odejít do předčasného důchodu, ale po osvobození se vrátil na ministerstvo práce a sociální péče, kde pak působil až do řádného důchodu na konci roku 1949. Pracoval však ještě dalších 5 let na hudebním odboru ministerstva kultury. Vedle svých úředních povinností byl činný i jako redaktor několika českých i zahraničních novin mimo jiné i Lidových novin či L'Europe Centrale. Byl jedním z nejvýznamnějších českých hudebních kritiků, který spojoval úctu k tradici s živým pochopením soudobého dění. V jeho publikační činnosti bojoval za prosazení děl Leoše Janáčka, Josefa Suka či Otakara Ostrčila na česká i světová koncertní pódia. Pohřben je v Praze na Vyšehradském hřbitově . Ve svém rodišti byl sbormistrem pěveckého sboru Boleslav. Byl členem hudebního odboru Umělecké besedy, spoluzakladatelem Spolku pro moderní hudbu, spoluzakladatelem Ochranného svazu autorského, předsedou obchodní komise Hudební matice, členem představenstva Divadelního a literárního jednatelství, členem ústředního výboru Svazu československých skladatelů a místopředsedou jeho české sekce, členem redakční radu časopisu Hudební rozhledy, lektorem hudební vědy na Filozofické fakultě Uni...

Barbora Vencourová

Barbora Vajsejtlová

Narozena 1979. Vystudovala žurnalistiku a psychologie. Novinářka, redaktorka.

Barbara Vine

Ruth Rendellová, rozená Grasemannová, někdy tvořící též pod pseudonymem Barbara Vineová byla anglická spisovatelka, autorka detektivních románů. Její knihy byly přeloženy do více než dvaceti jazyků, víc jak dvacet jich bylo zfilmováno. První román vydala roku 1964 pod názvem Smrt má jméno Doon . Již zde se objevil její nejslavnější detektiv Reginald Wexford, který je hlavním hrdinou zhruba třetiny jejích knih. Do detektivního žánru vnesla sociální i psychologický rozměr, zvláště do svých thrillerů a knih psaných pod jménem Vineová. V roce 1997 byla uvedena do šlechtického stavu.

Anna Vydrová

Slovenská autorka kuchařských knih a praktických příruček proženy.

Altea Villa

Aleš Valenta

Narozen 17. 5. 1964 v Jilemnici. Historik, publicista a překladatel. Zabývá se českými dějinami 18. a 19. stol., česko-německými vztahy v 19. stol.

Alena Vlčková

Narozena 14. 11. 1942 v Chuchelně u Semil, zemřela 6. 6. 2011. Nakladatelská redaktorka , překladatelka z litevštiny a ruštiny, z němčiny překládala populárně-naučné knihy, autorka kuchařských knih a praktických příruček.

Alena Vandová

Geografka, práce z oboru.

Alena Vančurová

Narozena 5. 5. 1957 v Čáslavi. Prof., Ing., Ph.D., ekonomka a vysokoškolská pedagožka, specializace na oblast veřejných financí a daňový systém, publikace z oboru.

Alena Vališová

Doc. PhDr., CSc., pedagožka, práce z oboru, práce o asertivitě. Vzdělání: FF UK Praha, obor pedagogika - psychologie Profesní zájem: Obecná pedagogika, Oborová didaktika , Aplikovaná sociální psychologie Autorka pracuje na Katedře pedagogiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Přednáší obecnou a oborovou didaktiku. Specializuje se na problematiku autority a manipulace v sociálních vztazích. Vede kurzy rozvoje sociálních dovedností mladých lidí se zaměřením na aktuální komunikaci a asertivní styl jednání. Je autorkou řady odborných publikací.

A. E Van Vogt

Alfred Elton van Vogt narozený v Kanadě, byl jedním z nejslavnějších autorů Zlatého věku SF. U nás je však větší část jeho díla poměrně neznámá, snad kromě románů Slan a Okřídlený muž a několika povídek uveřejněných v časopise Ikarie. Roku 1995 A. E. van Vogt získal titul Velmistra žánru science fiction. Van Vogt nejvíce proslul jako autor grandiózních kosmických oper s komplikovanými zápletkami a rychlým spádem děje. Jeho díla byla plná odolných protivníků, mimozemských příšer, superhrdinů, galaktických říší a časových paradoxů.

Zuzana Vaňková

Zdenka Valentová

Beletristka, knihy a ilustrace pro děti.

Zdeněk Vašíček

Narozen 20. 5. 1933 v Brně, zemřel 13. 4. 2011 tamtéž. PhDr., historik a filozof, archivář a muzejní pracovník, práce a překlady z oboru archeologie, filozofie a politologie . V letech 1981-1990 v emigraci. Disident a prvosignatář Charty 77.

Zdeněk M Veselý

V letech 1948–1971 byl redaktorem deníku Lidová demokracie, od r. 1971 působil jako nezávislý novinář. Psal též televizní hry, publicistickou literaturu a špionážní a detektivní romány, např. Člověk u klíčové dírky , Ukradl jsem bombu , Zatoulaný kamión . Své první tři beletristické práce publikoval ve spolupráci s Jiřím Brabencem.

Zbyněk Vavřín

Otec byl okresním soudcem v Pelhřimově a zde také Zbyněk Vavřín prožil své dětství a absolvoval zdejší reálné gymnázium. Po maturitě /1938/ i během okupace pracoval v pelhřimovské nemocnici jako úředník. Vedle zájmu o literaturu a publikační činnost se u něj projevoval v té době také zájem o amatérské divadlo. Na konci roku 1943 inicioval a spoluzaložil Dramatické studio mladých při Jednotě divadelních ochotníků Rieger v Pelhřimově. Spolu s ním a dalšími byli zakládajícími členy i Oldřich Lipský a jeho bratr Lubomír Lipský. S vydaným zákazem činnosti se od podzimu 1944 mladí divadelníci scházeli tajně a pod změnili si název na Malá komedie. V druhé polovině roku 1945, po osvobození vlasti, se soubor plně profesionalizoval a přesídlil do Prahy, kde pod názvem Divadlo satiry hrál v malostranské Umělecké besedě. Zbyněk Vavřín jako dramaturg zde působil až do konce sezóny 1947/48. V roce 1945 se stal spoluzakladatelem satirického časopisu Dikobraz s řadou osobností výtvarného a literárního života, jehož název měl navrhnout Jaroslav Seifert. Jeho redaktorem byl až do roku 1957. Československá televize, studio Praha hledalo schopné literáty, kteří by byli schopni zkvalitnit televizní zábavu. Zbyněk Vavřín se tak stal dramaturgem a pracoval zde až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. Časopisecky již jako septimán publikoval různé články, včetně poezie ve Studentském časopise a v Kultuře mladých . V průběhu okupace v době od 1943–44 zveřejňoval v Lidových novinách verše pro děti. Po roce 1945 byl autorem, který přispíval do časopisů Dikobraz, Plamen, aj. Byl rovněž autorem koláží a různých pásem-Vánoční dekameron /1963/, Jarní dekameron /1964/, u obou rež. Jaroslav Vašta/, Když hvězdy vyplovou/1975, rež. Jan Bonaventura/, Šel pan Lada na houby /1975, rež. Zdeněk Podskalský/, Devět jablek pro Helenu /1975, rež. Jan Bonaventura/. Známý je jeho soubor scénářů s haškovskou tematikou - Leporelo /1975, rež. Jan Bonaventura/, Z Haškova světa zvířat /1978, rež. M...

Vlastimil Vavřín

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vladimír Vanýsek

Emer. prof. RNDr. Vladimír Vanýsek, DrSc., . Vystudoval fyziku a astronomii na univerzitách v Brně a Praze. Působil jako vedoucí katedry astronomie na matematicko-fyzikální fakultě University Karlovy v Praze a na řadě zahraničních univerzit. Spolupracoval na projektu ISO . Redigoval mezinárodní časopis Earth, Moon and Planets.

Vinod Verma

Dr. Verma vyrůstala se silnou rodinnou tradici Ayurvedy s babičkou, která měla obrovské ajurvédské moudrosti a byla nadaná léčitelka.

Viktorie Veselá

Autorka románu, pracovnice v sociálních službách, též se zajímá o výtvarné umění. Vystudovala Vysoké učení technické a jazykovou školu.

Věra Vokáčová

Věra Vokáčová, roz. Kramplová byla historička umění, kurátorka a vedoucí sbírek kovu a šperku Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Mládí strávené ve skautu a dospívání ve válečných letech ovlivnily její životní postoje. V letech 1952–1957 vystudovala dějiny umění a historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze . Absolvovala obhajobou diplomové práce Renesanční interiérová výzdoba hradu Rožmberka . V 70. a 80. letech absolvovala studijní pobyty v Centre d´etudes archéologique v Poitiers a krátkodobé pobyty v NDR, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a středoasijských a kavkazských republikách SSSR. Mimo krátké období 1957–1958, kdy jako pracovnice Národního muzea připravovala výstavu Husitské hnutí a Jiří z Poděbrad v Táboře, pracovala od roku 1959 nepřetržitě až do roku 1993 jako kurátorka odboru užitého umění v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze. Její specializací se staly kovy, dřevo a jiné materiály, stolní náčiní, později zejména kovy a šperky. V letech 1986–1993 byla vedoucí tohoto odboru. Výrazně se zasloužila o rozmnožení a odborné zpracování sbírkových fondů UPM o moderní autorský šperk. Díky její aktivitě a mezinárodnímu renomé mohli čeští a slovenští umělci v oblasti autorského šperku svá díla od sklonku šedesátých let pravidelně vystavovat nejen v Československu, ale též v zahraničí. Zpracovala odborně práce rudolfínského zlatníka Paula van Vianen ve sbírkách UPM. a podílela se významně na týmových projektech, jako byla např. výstava Rudolf II. a Praha . Po odchodu do penze působila v nákupní komisi a poradním sboru UPM. Přednášela na VŠUP, v Institutu výtvarné výchovy UJEP Ústí nad Labem, v ÚBOK, ČFVU, ÚUŘ, Asociaci starožitníků a jinde. Je autorkou hesel v Nové encyklopedii českého výtvarného umění. Publikovala v časopisech Ateliér, bydlení, Domov, Klenotník Hodinář, Starožitnosti a užité umění, Tvar, Umění a řemesla, Výtvarná práce, ad. Jej...

Valdaufinka

Český dechový orchestr založený a vedený Adolfem Školkou. Název orchestru je poctou dirigentovi, skladateli a aranžérovi Karlu Valdaufovi.

Václav Vratislav z Mitrovic

Václav Vratislav z Mitrovic byl český šlechtic , známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království. Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově a jeho ženy Kateřiny z Běšin . Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa a Jiřího , se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě . Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Oženil se s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub , jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později s...

Václav Vorlíček

Narozen 3. 6. 1930 v Praze, zemřel 5. 2. 2019 tamtéž. Filmový režisér a scenárista.

Václav Vlček

Narozen v roce 1947. PhDr.,Mgr.Psycholog,vysokoškolský učitel. Věnuje se problematice rekvalifikačního vzdělávání. Publikace z oboru.

Václav Větvička

Narozen 10.3.1954 v Praze. RNDr., CSc. Přírodovědec, profesor lékařské katedry v Louisville , řadu let pracovníkem Mikrobiologického ústavu ČSAV, zabývá se imunologií a výzkumem rakoviny, autor cestopisu a spoluautor kuchařek.

Václav Veber

Václav Veber byl český historik, působící na katedře politologie a v Centru pro evropskou integrační politiku Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové a v Ústavu historických věd Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Odborně se zabýval dějinami 20. století se zaměřením na dějiny východní Evropy, dějiny Ruska a dějinami „sjednocené Evropy“. Po studiu na klasickém gymnáziu v Hradci Králové absolvoval v letech 1950–1953 pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Po studiu působil od roku 1953 jako asistent a odborný asistent na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a od roku 1961 jako odborný asistent na katedře základů marxismu-leninismu filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1962 obhájil interní aspiranturu na FF UK a v roce 1967 získal titul docenta. V roce 1970 musel z politických důvodů odejít z univerzity a poté působil až do roku 1990 v různých povoláních . V roce 1990 se vrátil jako pedagog na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Působil také na Metropolitní univerzitě Praha.

Václav Vážný

Narozen 2. 7. 1892 v Praze, zemřel 26. 4. 1966 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor českého jazyka na Universitě Karlově v Praze, zabýval se i starou indičtinou, litevštinou, lotyštinou a jinými indoevropskými jazyky. Práce v oboru.

Václav Vačkář

Václav Vačkář byl český hudební skladatel. Václav Vačkář se narodil 12. srpna 1881 v Dobřejovicích ve středních Čechách. Od dětských let projevoval mimořádné hudební nadání, které začali rozvíjet místní učitelé hudby. Od třinácti let hrál na housle a křídlovku v místní kapele. Studiu na konzervatoři se však nemohl vzhledem k sociálnímu postavení své rodiny věnovat. Proto po ukončení školní docházky nastoupil jako elév k vojenské hudbě. Po tříleté usilovné práci a hudebního vzdělávání byl z vojenské služby propuštěn pro ušní chorobu. Poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku. Od svých devatenácti let působil jako kapelník divadelní společnosti Josefa Faltyse. V roce 1903 nastoupil jako sólista a zástupce kapelníka u městské hudby v chorvatském Šibeniku. O rok později se stal kapelníkem na ostrově Korčula. V Dalmácii se Vačkářovi narodil syn Dalibor, který nejen že zdědil po otci hudební nadání, ale měl již možnost vystudovat konzervatoř . Kvalitní odborná průprava umožnila Daliboru Vačkáři významně se uplatnit jako skladatel filmové, symfonické a komorní hudby. V letech 1908 – 1912 byl Václav Vačkář městským kapelníkem v Boskovicích. Čtyřletý pobyt na Moravě působil velmi blahodárně na jeho hudební tvorbu. Důvěrně se seznámil s lidovou hudbou a písněmi jižní Moravy. Do tohoto šťastného období spadá vznik jeho nejúspěšnějších skladeb, které jsou na repertoáru souborů dodnes. Krátce ještě působil v divadle v Krakově a konečně v roce 1913 se trvale usídlil v Praze. Jako houslista a později jako sólista na trubku působil v České filharmonii. V roce 1919 na výzvu Otakara Ostrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie. Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech Alma a Minuta. Zde dokázal vytvořit vynikající hudební těleso, které ovládalo ten nejnáročnější repertoár. Proto mnozí Pražané chodili do kin převážn...

Taťána Vargová

Autorka publikací pro práci s předškoláky.

Štěpánka Vondrášková

PaedDr., pedagožka a lektorka. Autorka učebnice matematiky a digitálních výukových materiálů.

Stanislav Vejmola

Narozen 29.4.1936 Hranice. Vysokoškolský učitel, ekonom, matematik, publikace z oboru a z rekreační matematiky.

Šárka Vaiglová

Autorka knih kuchařských předpisů.

Roger Vadim

Roger Vadim, rodným jménem Roger Vladimir Plémiannikov byl francouzský herec, scenárista, žurnalista, publicista, režisér a producent, po svém otci ruského původu. S jeho jménem je spojován i životní osud známé francouzské herečky Brigitte Bardotové, což byla i jeho první manželka. Jeho rodiče uprchli před bolševickou říjnovou revolucí v roce 1917 z Ukrajiny do Francie, jeho otec pak působil ve francouzských diplomatických službách. Od svých 16 let působil jako herec, v roce 1947 se stal asistentem filmového režiséra Marca Allégreta, kde působil také jako scenárista. Na počátku 50. let pracoval také jako žurnalista pro známý týdeník Paris Match. Na počátku 70. let působil v Hollywoodu. Ke konci svého života se věnoval především televizní a divadelní režii. Na počátku 60. let také několik let žil s herečkou Catherine Deneuve. Zemřel ve věku 72 let na rakovinu lymfatických uzlin, je pochován na hřbitově v Saint Tropez. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Vadim na anglické Wikipedii.

Robert Vano

Robert Vano je slovenský fotograf žijící v Praze. Narodil se v Nových Zámcích na Slovensku maďarským rodičům. Po maturitě v roce 1967 místo nástupu na vojnu emigroval přes Jugoslávii a Itálii do Spojených států, kde se uchytil jako kadeřník a vizážista. Byl asistentem módních fotografů, jako jsou například Horst P. Horst, Marco Glaviano nebo Leo Castelli. Od roku 1984 je samostatným fotografem. Působil v New Yorku, Paříži a Miláně a v Praze, kde fotografoval pro módní časopisy . Od roku 1995 žije v Praze, kde v období 1996–2003 pracoval jako umělecký ředitel v českém vydání časopisu Elle a poté do roku 2009 jako kreativní ředitel v agentuře Czechoslovak models. Od té doby pracuje jako fotograf na volné noze. Robert Vano je především módní a reklamní fotograf. Fotografuje černobílé portréty a akty na klasický film a používá také už málo používanou techniku platinotypie. Spolupracuje se světovými značkami, vede workshopy „Daylight nude“. Nejraději fotografuje při denním světle. Magazín Colour Planet jej v roce 2009 označil za „mezinárodně proslulého fotografa“ a umístil Vana na 11. místo v žebříčku patnácti nejvlivnějších českých gayů. V roce 2010 mu byla udělena Evropská cena Trebbia za tvůrčí činnost. Proslavily ho krom jiného mužské akty. Jedním z jeho hlavních uměleckých vzorů je např. i americký fotograf Bruce Weber. V roce 2009 se uskutečnila v pražském Mánesu Vanova dosud největší výstava, jejíž název The Platinum Collection odkazuje na jeho techniku.

Renata Vytejčková

Mgr., práce z oboru ošetřovatelské péče.

Rastislav Váhala

Rastislav Váhala byl český právník, účastník československého protinacistického odboje. Rastislav Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3. 7. 1942 v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách. Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, když došlo z důvodu dalšího zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů. Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou...

Radko Vyhlíd

Radko Vyhlíd je český spisovatel detektivních příběhů, občanským povoláním kontrolní pracovník. Své první prozaické práce začal psát až roku 1959 jako rozhlasové hádanky pro detektivy amatéry. Dále publikoval povídky v různých časopisech , kterých napsal několik stovek. Svou první knihu vydal roku 1968. Vyznačuje se velkým smyslem pro pointu, což se projevuje i v jeho humorně laděných povídkách bez detektivní zápletky.

Radka Vrzalová

Narozena 9. 4. 1976 v Českém Krumlově. Ing., zemědělská inženýrka, zaměřená na genové inženýrství. Též autorka bezlepkových receptů a kuchařské knihy pro celiaky.

Pip Vaughan-Hughes

Pip Vaughan-Hughes se narodil v Londýně, vyrostl v jižním Devonu a studoval středověkou historii na Londýnské univerzitě. Po škole pracoval jako redaktor v literární agentuře. Živil se též jako poslíček na kole, recenzent pokrmů a restaurací, zahradník i majitel restaurace. V současnosti žije se ženou a dcerou ve Vermontu.

Petr Vorel

Petr Vorel je český historik, děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Po absolvování gymnázia v Přelouči vystudoval v letech 1981–1986 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po studiu pracoval jako historik a numismatik Východočeského muzea v Pardubicích, od počátku nového milénia působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, kde zastával nejprve post vedoucího katedry historických věd, později proděkana pro vědu a výzkum a od roku 2007 děkana. Externě přednášel též na FF UK a po několik let stál v čele Sdružení historiků České republiky. Vedle toho vede redakci časopisu Theatrum historiae a Východočeského sborníku historického a je členem několika dalších redakčních či vědeckých rad. Odborně se zabývá převážně českými dějinami raného novověku, dějinami měst a šlechty, a zejména pak historií peněžnictví. V tomto směru působí i jako soudní znalec. Byl iniciátorem a realizátorem výstavy Tisíciletá tradice české měny od X. do XXI. století uspořádané Českým centrem v New Yorku. V roce 2000 obdržel za svou knihu Páni z Pernštejna Cenu Egona Erwina Kische.

Pavol Valachovič

Doc. PhDr. Pavol Valachovič, CSc. sa narodil v r. 1951 v Lozorne. Stredoškolské štúdium absolvoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole na Vazovovej 38 v Bratislave . V r. 1969 začal študovať odbor dejepis - latinčina na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, štúdium ukončil v r. 1974 na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyněho v Brne. Po skončení školy sa stal asistentom na Katedre všeobecných dejín a archeológie FiF UK v Bratislave, v r. 1975 začal internú ašpirantúru v odbore všeobecné dejiny, špecializácia dejiny staroveku. Kandidátsku dizertačnú prácu Hospodárske a sociálne problémy miest v Panónii v 4. - 5. storočí n. l. obhájil v r. 1981. V tom istom roku získal aj titul PhDr. V r. 1979 - 1983 pracoval v Historickom ústave Slovenského národného múzea, kde sa venoval dejinám slovenského múzejníctva a vojenským dejinám. Od r. 1983 pôsobí na FiF UK ako odborný asistent, od r. 1996 ako docent pre staroveké dejiny. Pedagogická činnosť Prednáša dejiny staroveku , vedie špeciálne kurzy Civilizácia starovekého Grécka a Ríma, Úvod do muzeológie) vedie semináre , vedie historický proseminár. Vedecko-výskumná činnosť Vo vedecko-výskumnej činnosti sa zameriava na dejiny rímskeho cisárstva, špeciálne na posledné dve storočia jeho vývoja. V rokoch 2004 - 2006 viedol grantovú úlohu VEGA 01/1213/04 \"Regionálne dejiny Trnavského kraja\", v rokoch 2006 - 2007 je spoluriešiteľom grantovej úlohy VEGA 01/444/06 \"Medzi antikou a stredovekom\" .

Pavel Vežinov

Vl. jm. Gugov Nikola Delčev. Vystudoval filozofii, redaktor. V literárním debutu Ulica bez pavaž popisoval život v rodné Sofii. Problematice současnosti zůstal věrný ve většině svých děl. Mezi SF lze řadit novely Barierata, Belijat gušter , ve kterých se zabývá morálkou lidí budoucnosti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti, která je obklopuje. Obě novely jsou varováním před podobným vývojem lidské společnosti. Do žánru SF jsou také řazeny povídková sbírka Sinite peperudi , románová vesmírná opera Gibelta na Ajaks a Neverojatni istorii . V. je i autorem próz pro mládež a cestopisů; za svou tvorbu získal řadu státních cen. Č. a s. vydal V. ještě dalších šest děl nepatřících do oblasti SF, ale tematicky spjatých s 2. světovou válkou a budováním socialismu v Bulharsku. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Pavel Vašák

Pavel Vašák byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem. Maturoval v roce 1957 na jedenáctiletce v Havlíčkově Brodě. Poté vystudoval matematiku a matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1963. Již na fakultě se zaměřil na matematickou lingvistiku. Po škole a vojně krátce pracoval ve Státním výzkumném ústavu pro komplexní mechanizaci a automatizaci průmyslu skla a jemné keramiky, načež se stal vědeckým pracovníkem v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, kde nastoupil do oddělení matematické lingvistiky. V letech 1968–1969 byl na vědecké stáži na Štrasburské univerzitě ve Francii. Po návratu byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1976 získal titul kandidát věd. V roce 1979 si udělal doktorát. V letech 1993–1995 byl hostujícím profesorem českého jazyka a české literatury na Univerzitě Paříž IV. V roce 1995 se stal docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve stejném roce začal učit na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde se stal proděkanem a později děkanem. V roce 2005 odešel do důchodu.

Pavel Váně

Otakar Vočadlo

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.