Výpis všech autorů

Frank Valdor

Ferdinand Vaněk

Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.

F. P Vožický

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Eva Veškrnová

* 18. 5. 1948 herečka. Sestra Dagmar. Působila v ND Brno. 1987: přežila klinickou smrt a ukončila hereckou kariéru. Stala sa vegetariánkou.

Denise Vernerey

Francouzská autorka publikací z řeckých dějin.

Dechová Hudba Antonína Votavy

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Colette Vivier

Autorka literatury pro děti a mládež. Publikovat své romány začala v roce 1930. Její první knihy byly určeny k výuce francouzštiny na německých školách.

Cinzia Valigi

Italská autorka průvodce o Vatikánu a Římu.

Božena Vejrychová-Solarová

Božena Vejrychová-Solarová byla česká pedagožka, malířka a spisovatelka. Boženin otec byl Jan Solar obuvník , matka Božena Solarová-Režná , rodiče měli svatbu 3. května 1880. Měla sestru Josefu Solarovou . Provdala se za malíře Rudolfa Vejrycha . Božena Vejrychová-Solarová studovala na soukromé malířské škole Rudolfa Vejrycha svého příštího manžela , u Jindřicha Hlavína a v Paříži. Byla členkou Kruhu výtvarných umělkyň, s nímž vystavovala v Paříži, Vídni a v Praze. Vyučovala kreslení na pražských, zejména dívčích školách, podílela se na tvorbě učebnic. Ilustrovala hlavně dětské knihy, k loutkářství přispěla svými knihami Kašpárkovo divadlo a Loutky Matěje Kopeckého. Bydlela v Praze XII, na adrese Mánesova 30.

Boris Valenta

Ing., autor publikace o domácí výrobě vína.

Bedřich Vrzal

Spis z oboru strojnictví.

Barbora Vajsejtlová

Narozena 1979. Vystudovala žurnalistiku a psychologie. Novinářka, redaktorka.

Antonín Vančura

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Alena Vandová

Geografka, práce z oboru.

Zdeněk Vysloužil

Autor prací z oblasti strojnictví.

Zdeněk Vrbenský

Narozen 8. 6. 1945. Konstruktér a technolog. Hráč a trenér volejbalu. Spoluautor jubilejních volejbalových almanachů a autor odborných časopiseckých a webových článků.

Zdeněk Vodrážka

Narozen 10. 7. 1927 v Plzni, zemřel 8. 7. 2015. Prof. Ing. Dr., DrSc., biochemik, obor lékařské a potravinářské chemie a biochemie. Zabýval se krevními bílkovinami, metabolizmem krevních buněk a enzymy.

Zdeněk Vašíček

Narozen 20. 5. 1933 v Brně, zemřel 13. 4. 2011 tamtéž. PhDr., historik a filozof, archivář a muzejní pracovník, práce a překlady z oboru archeologie, filozofie a politologie . V letech 1981-1990 v emigraci. Disident a prvosignatář Charty 77.

Volodymyr Vladko

Volodymyr Mykolajovyč Vladko byl ukrajinský sovětský spisovatel, autor vědeckofantastických knih pro mládež, jeden ze zakladatelů sovětské vědeckofantastické literatury. Po studiích na Leningradské univerzitě pracoval jako novinář. Do literatury vstoupil jako autor schematických a agitačních budovatelských povídek, črt a reportáží, poté se však soustředil na psaní vědecko-populárních a vědeckofantastických děl pro mládež, které mu přinesly úspěch.

Vlastimil Víšek

Narozen 19. 8. 1928 v Čáslavi , zemřel 28. 1. 2013. Prof. MUDr., DrSc., internista, patolog .

Vladimír Vogeltanz

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Vladimír Vaněk

Vladimír Vaněk byl československý legionář, špion a diplomat. V roce 1913 složil maturitu na reálce a obchodní akademii v Karlíně a vzdělání si doplnil roku 1928 na pařížském Institut des Hautes Etudes Internationales. Za první světové války vstoupil v Rusku do České družiny. V listopadu 1914 se přihlásil jako dobrovolník na akci, při které se mu podařilo přes Lvov, Duklu, Bardejov, Košice, Bratislavu a Vídeň překonat frontu a doručit do Prahy Karlu Kramářovi poselství od představitelů československého odboje v Rusku. V uniformě rakouské armády se mu v září 1915 podařilo do Ruska vrátit. Následně působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. Když poselstvo svazu v červnu 1916 odcestovalo do Londýna a Paříže, kde tehdy pobýval Tomáš Garrigue Masaryk, byl mezi jeho členy i Vaněk. Později působil při pobočce Československé národní rady ve Švýcarsku a v roce 1918 pomáhal Milanu Rastislavu Štefánikovi organizovat legie v Itálii. Od února 1919 do prosince 1920 se významnou měrou zasloužil o vybudování výzvědného oddělení zpravodajské služby ministerstva národní obrany. Jeho kariéra diplomata začala úřadem atašé a místo-konzula ve Stockholmu, od října 1921 pracoval v národohospodářské sekci a posléze v prezídiu ministerstva zahraničního obchodu, od dubna 1924 do konce roku 1929 zastupoval generálního konzula v Paříži, na stejném vyslanectví působil jako legační tajemník. V letech 1930 až 1931 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí, v dubnu 1931 se vrátil do hlavního města Švédska jako legační rada československého velvyslanectví a působil zde až do září 1937. Po návratu do Prahy se stal na ministerstvu zahraničí referentem pro Švédsko, Norsko a Rakousko. Den po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava už byl Vladimír Vaněk zpátky ve Švédsku. Ve Stockholmu organizoval pro československý odboj zpravodajství a spojení s domovem. V březnu 1942 byl na popud německého velvyslance zatčen a vězněn až do ledna 1944. V d...

Vivekananda

byl indický filozof, zpěvák a básník, klíčová postava moderního hinduismu a indického nacionalismu 19. století. Sehrál klíčovou úlohu při šíření jógy a védánty do západní civilizace, zejména v USA. Byl předním žákem Šrí Rámakršny. Den jeho narození je v Indii od roku 1985 státním svátkem, tzv. Národním dnem mládeže, neboť Vivékánanda má být inspirací zejména pro mladé. Své texty psal v angličtině a bengálštině. Více zde: http://ramakrisna.webnode.cz/zaci-a-pokracovatele/vivekananda/ Vytvořte si vlastní stránky zdarma: http://www.webnode.cz

Vít Voženílek

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Vinod Verma

Dr. Verma vyrůstala se silnou rodinnou tradici Ayurvedy s babičkou, která měla obrovské ajurvédské moudrosti a byla nadaná léčitelka.

Václav Vratislav z Mitrovic

Václav Vratislav z Mitrovic byl český šlechtic , známý v českých dějinách pro svůj poutavě zpracovaný cestopis, v němž popisuje své zážitky z diplomatické výpravy a několikaletého zajetí v Osmanské říši. Svému rodu zajistil v pobělohorské době vyzdvihnutí mezi významné rody Českého království. Pocházel z rytířské katolické rodiny Vratislavů z Mitrovic, do té doby nijak významné a bohaté. Byl nejstarší ze šesti dětí Štěpána Vratislava z Mitrovic a na Dráchově a jeho ženy Kateřiny z Běšin . Vyrůstal v Jindřichově Hradci, kde navštěvoval jezuitskou školu. Zásluhou Adama II. z Hradce, tehdy nejvyššího kancléře Království českého, i vlivných strýců Kryštofa a Jiřího , se v patnácti letech stal panošem dvorního rady Fridricha Krekvice a zúčastnil se poselstva císaře Rudolfa II. vyslaného k tureckému sultánovi v Cařihradě . Více než šedesátičlenná družina vyjela z Vídně 1. října 1591 a plula po Dunaji do Bělehradu, odkud dále pokračovala na koních a vozech, aby po 59 dnech cesty dorazila 28. listopadu do Cařihradu. Poselstvo předalo sultánovu dvoru 30 000 dukátů a zvláštní dar sestávající z uměleckých skvostů jako potvrzení míru. Turci však ve výbojích pokračovali a po vypuknutí Dlouhé turecké války byl vyslanec Krekvic a celé poselstvo obviněni ze špionáže a uvězněni. Krekvic sám byl později převezen do vězení v Bělehradě, kde zemřel. Václav Vratislav spolu s ostatními strávil půl roku na galejích a poté byli uvrženi do nejhoršího tureckého vězení v Černé věži pevnosti Anadolu, které se přezdívalo „hrob živých“. Propuštěni byli až s nástupem nového sultána Mehmeda III. Václav Vratislav se v roce 1595 vrátil domů a roku 1599, jako 23letý, s odstupem shrnul své zážitky z cesty i zajetí ve svém vzpomínkovém rukopise. Oženil se s Ludmilou Annou Ježovskou z Lub , jež mu dala šest synů a dvě dcery a věnem přinesla Starý Knín. Později s...

Václav Votruba

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Václav Vorlíček

Narozen 3. 6. 1930 v Praze, zemřel 5. 2. 2019 tamtéž. Filmový režisér a scenárista.

Václav Veselý

Narozen 6. 5. 1911 v Hamburgu , zemřel 1997. Chemický technolog, zabýval se problematikou tuhých paliv a atomové energie.

Václav Vážný

Narozen 2. 7. 1892 v Praze, zemřel 26. 4. 1966 tamtéž. PhDr., DrSc., profesor českého jazyka na Universitě Karlově v Praze, zabýval se i starou indičtinou, litevštinou, lotyštinou a jinými indoevropskými jazyky. Práce v oboru.

Václav Vačkář

Václav Vačkář byl český hudební skladatel. Václav Vačkář se narodil 12. srpna 1881 v Dobřejovicích ve středních Čechách. Od dětských let projevoval mimořádné hudební nadání, které začali rozvíjet místní učitelé hudby. Od třinácti let hrál na housle a křídlovku v místní kapele. Studiu na konzervatoři se však nemohl vzhledem k sociálnímu postavení své rodiny věnovat. Proto po ukončení školní docházky nastoupil jako elév k vojenské hudbě. Po tříleté usilovné práci a hudebního vzdělávání byl z vojenské služby propuštěn pro ušní chorobu. Poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku. Od svých devatenácti let působil jako kapelník divadelní společnosti Josefa Faltyse. V roce 1903 nastoupil jako sólista a zástupce kapelníka u městské hudby v chorvatském Šibeniku. O rok později se stal kapelníkem na ostrově Korčula. V Dalmácii se Vačkářovi narodil syn Dalibor, který nejen že zdědil po otci hudební nadání, ale měl již možnost vystudovat konzervatoř . Kvalitní odborná průprava umožnila Daliboru Vačkáři významně se uplatnit jako skladatel filmové, symfonické a komorní hudby. V letech 1908 – 1912 byl Václav Vačkář městským kapelníkem v Boskovicích. Čtyřletý pobyt na Moravě působil velmi blahodárně na jeho hudební tvorbu. Důvěrně se seznámil s lidovou hudbou a písněmi jižní Moravy. Do tohoto šťastného období spadá vznik jeho nejúspěšnějších skladeb, které jsou na repertoáru souborů dodnes. Krátce ještě působil v divadle v Krakově a konečně v roce 1913 se trvale usídlil v Praze. Jako houslista a později jako sólista na trubku působil v České filharmonii. V roce 1919 na výzvu Otakara Ostrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie. Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech Alma a Minuta. Zde dokázal vytvořit vynikající hudební těleso, které ovládalo ten nejnáročnější repertoár. Proto mnozí Pražané chodili do kin převážn...

The Ventures

The Ventures je americká instrumentální rocková skupina, která vznikla v roce 1958 v Tacomě ve státě Washington. Skupina, kterou vytvořili Don Wilson a Bob Bogle, je široce uznávaná pro svůj vliv na styl surfové hudby, přestože nepochází z tradiční surfařské oblasti. Proslavili se hitem "Walk, Don't Run" z roku 1960 a jsou známí svým inovativním používáním kytarových efektů a nahrávacích technik. The Ventures ' hudba často obsahovala melodické kytarové linky a sevřené aranže, což jim pomohlo stát se jednou z nejprodávanějších instrumentálních kapel všech dob.

Štěpán Vlašín

Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....

Roman Voosen

Německý spisovatel.

Renata Vytejčková

Mgr., práce z oboru ošetřovatelské péče.

Radko Vyhlíd

Radko Vyhlíd je český spisovatel detektivních příběhů, občanským povoláním kontrolní pracovník. Své první prozaické práce začal psát až roku 1959 jako rozhlasové hádanky pro detektivy amatéry. Dále publikoval povídky v různých časopisech , kterých napsal několik stovek. Svou první knihu vydal roku 1968. Vyznačuje se velkým smyslem pro pointu, což se projevuje i v jeho humorně laděných povídkách bez detektivní zápletky.

Pip Vaughan-Hughes

Pip Vaughan-Hughes se narodil v Londýně, vyrostl v jižním Devonu a studoval středověkou historii na Londýnské univerzitě. Po škole pracoval jako redaktor v literární agentuře. Živil se též jako poslíček na kole, recenzent pokrmů a restaurací, zahradník i majitel restaurace. V současnosti žije se ženou a dcerou ve Vermontu.

Petr Vávra

Překladatel z angličtiny.

Pavel Viskup

Pavel Viskup Narozen 27.7.1901 v Myjavě , zemřel 2.7.1981 v Praze. MUDr., dietetik, publikace z oboru výživy.

Pavel Váně

Otakar Vočadlo

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.

Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Nico Vermeulen

Studoval novinářství a politické vědy. Zkušenosti se zahradničením získal již v dětství. Založil pracovní skupinu na ochranu sukulentů a vypěstoval i ty nejpomaleji rostoucí kaktusy již od semene.Vydává měsíčník o přírodě. Procestoval celý svět a jeho články a fotografie se objevily již v mnoha časopisech.

Monika Vacková

Cestovatelka, spoluautorka cestopisu.

Mojmír Vavrečka

PaedDr., CSc. Narozen 1934. Vysokoškolský pedagog, specializuje se na lexikologii a lexikografii.

Miloslav Vlk

Miloslav kardinál Vlk byl český katolický klerik a teolog, který mezi lety 1991 a 2010 působil jako 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 1990 až 1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo znělo „Aby všichni jedno byli“. Kardinálem byl kreován dne 26. listopadu 1994. Od roku 1991 do roku 2010 byl z titulu pražského arcibiskupa primasem českým, což je čestný titul vyjadřující přednostní postavení mezi biskupy římskokatolické církve v Čechách. Krom toho byl i předsedou nejprve Československé a později České biskupské konference , tuto funkci v roce 2000 převzal olomoucký arcibiskup Jan Graubner. V letech 1993 až 2001 byl Miloslav Vlk prezidentem Rady evropských biskupských konferencí. Od roku 1994 byl moderátorem setkání Hnutí Fokoláre. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracoval na obnově zdevastovaných církevních struktur a vedl boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil. Ve funkci arcibiskupa řešil například kauzu krize Katolické teologické fakulty UK, v době jeho působení jednal Vatikán s českou církví také o řešení tajně vysvěcených kněží a biskupů, z nichž někteří byli či jsou ženatí. Miloslav Vlk se narodil jako nemanželské dítě. V prvních letech života jej vychovávali kromě matky také prarodiče. Jeho matka se vdala, když mu bylo šest let. I poté mu však zůstalo její příjmení za svobodna, což u něj spolu s matčiným citovým chladem vzbuzovalo pocit, že v rodině není zcela přijat. Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako pomocný dělník ve slévárně, následně nastoupil na základní vojenskou službu. V letech 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerz...

Miloš Veselý

Překlady z němčiny.

Milan Vodička

Narozen 1960. Novinář, redaktor MF Dnes.

Milan Vašíček

Narozen v roce 1935, zemřel v srpnu 2007 v Lipníku nad Bečvou. Ornitolog, specialista na papoušky, práce z oboru.

Michaela Vydrová

Autorka knižních obalů.

Marina Vlady

Marek Vadas

Slovenský spisovatel, vystudoval filologii a estetiku, pracuje v reklamě, pracuje jako poradce kamerunského krále - africké motivy v díle.

Marcela Valentovičová

Lena Valenová

Autorka románu.

Ladislav Vašek

Narozen 24.1.1871 v Opavě, zemřel 11.11.1949 v Ivančicích u Brna. Pedagog, archivář, památkář, správce muzea v Ivančicích. Práce v oboru, autor kroniky Bezručova rodu.

Ladislav Varcl

Narozen 17.8.1909 v Budapešti , zemřel 6.10.1980 v Praze. PhDr., DrSc., vedoucí Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská Československé akademie věd v Praze. Práce v oboru, překlad z řečtiny.

Klára Vlasáková

Narozena v roce 1990. Dramaturgyně a publicistka. Autorsky spolupracuje s Českou televizí a Českým rozhlasem pro které píše hry a dramatizované četby na pokračování. Též autorka textů pro děti a mládež.

Karel Vrchovecký

Narozen 31.12.1935, zemřel 2001. Knihy o vojenské válečné technice, zejména letecké.

Karel Veselý

Karel Veselý je hudební publicista a spisovatel. Absolvoval Gymnázium Dr. Karla Polesného ve Znojmě a Filozofickou fakultu Masarykovy Univerzity v Brně, obory anglistika a filozofie. Pracoval jako učitel nebo překladatel, od roku 2008 se živí jako publicista na volné noze. Spolupracuje s ČR-o Radio Wave, je členem redakce časopisu Full Moon, píše pro A2, Salon Práva nebo portály Alarm a Aktualne.cz. Je autorem či spoluautorem následujících publikací. Karel Veselý se dále podílel na publikacích Dotknout se světa / To touch the world , Made in Japan: Eseje o současné japonské popkultuře , Kmeny 90 , Fordlandia a Křičím: „To jsem já.“ . Je členem rady hudební ceny Vinyla.