Všichni Autoři a témata

Miloš Rýc (11)

MUDr. Miloš RÝC , zakladatel a president lékařské Homeopatické společnosti a České homeopatické komory, přednáší homeopatii na Farmaceutických fakultách v Brně a v Hradci Králové a je zodpovědný za postgraduální výuku homeopatie pro lékaře v České republice. Působí jako šéfredaktor odborného časopisu Folia Homeopatica Bohemica a je autorem pravidelné strany Novinky ze světa homeopatie v měsíčníku Regenerace.

Milan Myška (11)

Milan Myška byl český historik. Specializoval se na hospodářské a sociální dějiny novověku. Po maturitě na bíloveckém gymnáziu studoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V 50. letech vyučoval na Vyšší pedagogické škole v Opavě, která postupně prošla transformací v Pedagogickou fakultu se sídlem v Ostravě, jejíž se stal Myška proděkanem. Z katedry dějepisu postupně vybudoval patrně nejvýznamnější pracoviště zaměřené na hospodářské a sociální dějiny 18.–20. století v tehdejším Československu. Protože však v 60. letech zastával proreformní postoje, a zejména pak pro svou ilegální činnost v době po sovětské invazi byl s počínající normalizací zbaven možnosti vědecké a pedagogické práce a pro následující roky vystaven tvrdé perzekuci. Po 13 let byl bez stálého zaměstnání a psal „do šuplíku“, příp. publikoval pod cizími jmény. V 80. letech pracoval ve Slezském zemském muzeu v Opavě. Po revoluci působil na katedře historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity a v roce 2007 se stal vědeckým ředitelem tamějšího Centra pro hospodářské a sociální dějiny. Byl členem řady redakčních rad a domácích i mezinárodních profesních organizací. Byl respektovaným odborníkem na problematiku industrializace, protoindustrializace a podnikání, zabýval se ale též historií moravskoslezského regionu a metodickými problémy hospodářských dějin. Hlubokou stopu zanechal coby organizátor historického bádání na půdě ostravského vysokého školství a také jako vědecký redaktor několika periodik a děl encyklopedického charakteru, především pak rozsáhlého Biografického slovníku Slezska a severní Moravy. Podílel se i na sepsání několika učebnic.

Milan Lasica (13)

Milan Lasica byl slovenský humorista, dramatik, spisovatel-prozaik, textař, herec, režisér, moderátor a zpěvák. Proslavil se dlouhodobou spoluprací se svým kolegou Júliem Satinským. Vystudoval dramaturgii se zaměřením na divadla malých forem na VŠMU v Bratislavě. Už během studií začal vystupovat v Tatře, kde předváděl svoje autorské dialogy. V letech 1964–1967 pracoval jako dramaturg Československé televize, v letech 1967–1971 byl členem Divadla Na korze v Bratislavě, v letech 1971–1972 divadla Večerní Brno, v letech 1972–1978 zpěvohry Nové scény v Bratislavě. V roce 1977 podepsal Antichartu. Od roku 1982 byl uměleckým šéfem Štúdia S, kde až do smrti působil jako ředitel. Jeho první žena byla Zora Kolínska. S druhou manželkou Magdou Vášáryovou má dvě dcery. V roce 1989 mu byl udělen titul zasloužilý umělec. V roce 2003 jej prezident České republiky Václav Havel odměnil státním vyznamenáním Medaile Za zásluhy. Milan Lasica zemřel 18. července 2021 v důsledku poruchy srdečního rytmu během koncertu ve Štúdiu L+S. Stalo se tak krátce poté, co dozpíval píseň Ja som optimista. Začínal psaním autorských dialogů a scének pro sebe a svého partnera Júlia Satinského, ve kterých porušoval všechna pravidla realistického divadla. Ve své dramatické tvorbě si bral za vzor české komiky Voskovce a Wericha, Miroslava Horníčka. Komika Lasici a Satinského je založena na rozebírání banálních životních situací a jejich posunu až do absurdna. Absurdní poloha jejich textů však nemá být únikem z reality, ale naopak zvýrazněním a upozorněním na prázdnost jazyka a nebezpečí konvenčního myšlení. Tyto texty také nezůstávají bez skeptického pohledu na slovenskou mentalitu. Psal především písňové texty a nazpíval dvě alba starých evergreenů s hudebním seskupením Bratislava Hot Serenaders....

Milan Ferko (18)

Milan Ferko byl slovenský básník, prozaik, dramatik, textař, překladatel a novinář, autor knih pro děti a mládež, bratr spisovatele Vladimíra Ferka. Milan Ferko studoval na gymnáziích v Nitře a v Žilině, kde roku 1949 maturoval. Roku 1953 pak absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě. Do roku 1955 pracoval jako redaktor v deníku Smena a v letech 1955–1956 v týdeníku Kultúrny život. Roku 1956 založil literární měsíčník Mladá tvorba, který vedl do roku 1960. V letech 1960–1969 byl šéfredaktorem Slovenských pohľadov, ve kterých roku 1968 podporoval obrodný proces v Československu. Byl za to roku 1969 ze své funkce odvolán a vyloučen ze Svazu slovenských spisovatelů. Následně mu ale bylo umožněno, aby v letech 1970–1975 mohl pracovat jako redaktor v nakladatelství Slovenský spisovateľ. Od roku 1976 se pak mohl ve svobodném povolání věnovat své literární tvorbě. Po sametové revoluci se začal angažovat v politice. Sestavil Deklaráciu zvrchovanosti Slovenskej republiky a výrazně se podílel na tvorbě slovenského Jazykového zákona . V letech 1993–1994 opět vedl Slovenské pohľady, byl ředitelem uměleckého odboru Matice slovenské. V letech 1994–1998 pracoval na Ministerstvu kultury Slovenské republiky jako sekční šéf sekce státního jazyka a národního písemnictví. V kontrole čistoty slovenštiny byl velmi aktivní a vytvořil funkci jazykových inspektorů. Dostal se rovněž do ostrého konfliktu s umělci, kteří roku 1995 protestovali proti autoritářským praktikám ministra kultury Ivana Hudce z HZDS. Ferkovo literární dílo se vyznačuje velkou rozmanitostí témat a žánrů. Začínal jako básník schematických sbírek, jako byly například Zväzácka česť , Víťazná mladosť nebo dětem určená Veselo, pionieri , které byly napsány v duchu sovětských vzorů, nadšení ze staveb mládeže atp. Pro děti napsal i pohádkové knihy. Hlavní část jeho tvorby však tvoří ...

Milada Vilímková (7)

Vystudovala dějiny umění a klasickou archeologii na UK v Praze . Vzdělání si doplnila studiem egyptologie a egyptského výtvarného umění. Provdala se za židovského rabína Otto Munelese. Napsala několik knih: Starověký Egypt, Židovské město pražské, Stavitelé paláců a chrámů, Ve znamení břevna a růží. Vydala informační brožuru – Státní zámek Vizovice a památky v okolí. Spolu s manželem je pohřbena na Židovském hřbitově v Praze.

Michal Konečný (17)

Michal Konečný je český historik umění, památkář a pedagog. Pracuje jako kurátor sbírkových fondů moravských hradů a zámků, je autorem článků a publikací o českých dějinách, umění, architektuře, hradech, zámcích, rodech, místech, editoval několik publikací věnovaných umění a hradům a zámkům. Je spoluautorem průvodců po Brně – Brno nacistické, Brno stalinistické, Brno účtující, Brno okupované. Michal Konečný se narodil v Brně, po absolvování Vyšší odborné školy a Střední odborné školy informačních a knihovnických služeb v Brně vystudoval historii a dějiny umění na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Pracuje v Národním památkovém ústavu, v současné době je kurátorem sbírkových fondů moravských hradů a zámků. Napsal několik článků o architektuře, o českých dějinách, umění, zámcích, o známých rodech. Je spoluautorem či autorem publikací o hradech a zámcích, významných místech a městech, editorem. Učí na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně. Byl kurátorem projektu a kulturní akce Rok pánů z Kunštátu, jenž byl součástí projektu Po stopách šlechtických rodů, hlavním organizátorem byl Národní památkový ústav a cílem projektu bylo připomenout historický odkaz významných šlechtických rodů. Michal Konečný organizoval komentované procházky Brnem zaměřené na různá témata, např. na aristokratickou kulturu a životní styl spojený s vínem v Brně v období renesance a baroka, na Brno v době nacismu. V rámci festivalu Meeting Brno za podpory statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Česko-německého fondu budoucnosti se zapojil do projektu Brněnské historické stezky, který se skládal ze tří částí a měl připomenout opomíjená fakta z historie města. Spolupracoval s Kateřinou Šedou na publikaci BRNOX – průvodce brněnským Bronxem. Byl průvodcem pětidílného d...

Michail Tombak (7)

Michail Borisovič Tombak , je ruský středoškolský učitel biologie a chemie. Je v Polsku autorem čtyři bestsellerů na téma zdravého životního stylu a samoléčby. Vystudoval v letech 1971 až 1976 Státním pedagogickém institutu v Kaluze. Během studií cestoval také do Tibetu, kde se setkal s tradiční čínskou a tibetskou medicínou a napsal tři knihy z oboru. V červenci 1976 ukončil studium jako středoškolski učitel biologie a chemie. Od roku 1980 učil jako odborný asistent na Univerzitě v Moskvě, kde byl v roce 1985 jmenován ředitelem Vědeckého centra pro zdraví. Od roce 1990 až 1993 byl v Moskvě ředitelem sovětsko-nizozemské spolki „Ramaks“ a koncernu „Ramaks-Elektronik“. Certifikát hypnotizéra získal v roku 1993. Titul Kandidát věd získal v červnu 1996 a titul Doktor věd v dubnu 1997 v Moskvě. Od roku 1998 působí na „volné noze“. V roce 1999 se přestěhoval do Polska, a žije s manželkou Bogumilou v Lodži. Polské občanství získal v roce 2004. Zabývá se šířením samoléčby a přírodních léčitelských metod. Je autorem knih v polštině, věnované zdravému, aktivnímu a dlouhému životu. Jeho knihy byly přeloženy do 12 jazyků.

Michaela Hajduková, (16)

Michaela Brnková (12)

Slovenská spisovatelka romantické literatury, lektorka a podnikatelka.

Michael Hesemann (10)

Michael Hesemann je německý historik, spisovatel, dokumentarista a novinář pro para-vědecká, časová a církevní historická témata.

Max Walther (15)

Kreslíř, designér a ilustrátor dětských knih.

Max Seydewitz (7)

Německý autor. Politik, nakladatel a spisovatel, knihy o osudech slavných obrazů.

Max Gallo (8)

Max Gallo , francouzský spisovatel , historik a politik. Max Gallo byl synem italských přistěhovalců. Narodil se v Nice , kde také vystudoval a habilitoval na Filozofické fakultě. Od 31. května 2007 byl členem Francouzské akademie. Jako historik se věnoval moderním a sociální dějinám Evropy. Řadu monografií věnoval analýze fašismu. Jeho ranné práce vycházely pod jménem Max Laugham.

Maurice Ravel (14)

Maurice Ravel byl francouzský skladatel, klavírista a dirigent, často spojovaný s impresionismem spolu se svým současníkem Claudem Debussym, ačkoli sám Ravel si toto označení nepřál. Narodil se 7. března 1875 ve francouzském Ciboure a proslul bohatě strukturovanými skladbami, v nichž se snoubí modernismus a citlivost s francouzskými tradicemi konce 19. století. Ravelova hudba se vyznačuje pečlivým přístupem k orchestraci a novátorským harmonickým jazykem.

Matěj Barták (11)

Narozen 6. 3. 1975 v Praze. Redaktor, publicista a překladatel.

Martina Sobotíková (12)

Filoložka, autorka jazykových učebnic.

Martin Vaculík (7)

Narozen 9. 5. 1973 ve Zlíně. Doc., PhDr., PhD., sociální psycholog. Práce z oboru.

Martin Izák (13)

Ilustrátor knih.

Martin Heidegger (15)

Martin Heidegger byl německý fenomenologický filosof, žák Edmunda Husserla. Byl jedním z nejvýznačnějších filosofů 20. století a ovlivnil mnoho myslitelů, mimo jiné Jean-Paula Sartra. Jeho největší přínos tkví v tom, že obnovil otázku po bytí čili ontologii, kterou podle něho moderní filosofie zanedbala. Až do totálního nasazení na konci války strávil většinu života přednáškami na akademické půdě. Heidegger se narodil v obci Meßkirch asi 35 km severně od Kostnice v blízkosti Bodamského jezera v chudé rodině bednáře a zároveň kostelníka. Místní farář si všiml jeho nadání a zajistil mu stipendium nejprve v Kostnici a od roku 1906 v biskupském semináři ve Freiburgu. Po maturitě roku 1909 vstoupil tamtéž do kněžského semináře a studoval teologii a filosofii. Roku 1911 přerušil studium teologie a vedle filosofie studoval matematiku a historii. Při četbě děl Franze Brentana objevil Aristotela a scholastiku, což jeho myšlení trvale ovlivnilo. Promoval roku 1913 prací o psychologismu a roku 1916 se habilitoval u Heinricha Rickerta prací o „spekulativní gramatice“ Jana Dunse Scota. Roku 1915 narukoval k vojenské poště. V roce 1917 se oženil. Brzy po první světové válce se rozešel s katolictvím, protože je již pokládal za „neslučitelné s filosofií“. Od roku 1922 často pracoval v osamělé chatě, kterou nechala jeho žena postavit na Todtnaubergu ve Schwarzwaldu. Ke sklonku života se sem natrvalo přestěhoval. V té době hodně cestoval, psal svá pozdní díla a občas poskytoval rozhovory; poslední z nich, pro časopis Der Spiegel, vyšel bezprostředně po jeho smrti roku 1976. Profesora Rickerta nahradil ve Freiburgu roku 1916 Edmund Husserl. Heidegger se až do roku 1923 stal Husserlovým asistentem a nejbližším spolupracovníkem. Roku 1920 navázal blízké přátelství s Karlem Jaspersem. V letech 1923 až 1926 byl mimořádným profesorem v Tübingenu, kde se spřátelil s protestantským teologem a biblistou Rudolfe...

Marta Voleská (11)

Narozena 12. 12. 1905 v Praze, zemřela 26. 7. 1985 tamtéž. Autorka veršů k obrázkovým knížkám pro děti, zejména knih o Kulihráškovi.

Marta Knauerová (13)

Ing. Marta Knauerová, ekoložka. Kurátorka putovní česko-německé botanické výstavy a autorka ručně vázané knihy o bylinách, která byla vydána k této příležitosti. V prvé řadě maminka a kamarádka dvou báječných dcer s touhou psát laskavě, tajemně a hravě. Šťastná ve své práci botaničky i v jakékoli práci tvůrčí. Zaměstnat ruce pro ni znamená dopřát odpočinek hlavě. A naopak! V podkroví barokního kláštera obutých augustiniánů sepisuje granty a připravuje už roky výukové materiály a programy pro děti. To vše s velkou pokorou a úctou nejen k danému místu, ale především k mnichu Conopeovi, šouravě bloudícímu chodbami rozlehlého kláštera už téměř 400 let.

Marta Galewska-Kustra (19)

Polská logopedka, vědecká pracovnice, pedagožka a vysokoškolská pedagožka. Autorka dětských knih podporujících správný vývoj řeči. Autorka odborných publikací z oblasti rozvoje tvůrčích schopností u dospívajících a u dětí.

Marta Brtníková (12)

Narozena 1931 v Ostravě, zemřela 2007. MUDr., práce o manželství a výchově dítěte.

Mark Millar (13)

Mark Millar je skotský komiksový scenárista známý pro svá díla The Authority, The Ultimates, Marvel Knights Spider-Man, Ultimate Fantastic Four, Civil War, The Secret Service, Wanted a Kick-Ass. Některá z nich byla i zfilmována: Wanted , Kick-Ass , Kick-Ass 2 , Kingsman: Tajná služba , Captain America: Civil War , Kingsman: Zlatý kruh a Kingsman: První mise . Všechny své adaptace také produkuje. V roce 2004 založil vlastní komiksový imprint Millarworld, na kterém vydal některé své slavné komiksy . Millar byl 4x nominován na Eisner Award a 2x na Eagle Award . V České republice vydaly komiksy Marka Millara nakladatelství BB/art, CREW a Comics Centrum.

Marie Svatošová (13)

Marie Svatošová je česká lékařka, spisovatelka a publicistka. Je zakladatelkou a vůdčí osobností českého hospicového hnutí. Mimo to nějaký čas organizovala domácí péči Katolické charity a založila občanské sdružení Ecce homo - Sdružení pro podporu domácí péče a hospicového hnutí . V roce 1995 otevřela první hospic v ČR v Červeném Kostelci.

Marián Šuman-Hreblay (17)

Slovenský publicista, práce o historických vozidlech, automobilech i motocyklech.

Marek Toman (14)

Básník a prozaik Marek Toman se narodil 24. června 1967 v Praze. Po studiu filozofie na Filozofické fakultě UK v Praze pracoval v letech 1992–1997 v literární redakci Českého rozhlasu a od roku 1998 působí na Ministerstvu zahraničních věcí ČR. Od roku 2000 je pracovníkem velvyslanectví v estonském Tallinu. Verše, překlady, eseje a recenze publikoval časopisecky i ve formě rozhlasových pořadů. Z irštiny přeložil básně Richarda Kearneyho, které knižně vyšly ve svazcích Hra s vodou a Samův pád . Přeložil rovněž prózu Adolfa Hermanna Mých prvních pět životů . Edičně připravil pro nakladatelství Torst výbor z díla Jiřího Daniela Mé myšlenky se velice nepodobají dýmu . Pod pseudonymem Pavel Torch vydal prózu Zvláštní význam palačinek .

Maggie Stiefvater (16)

Maggie Stiefvaterová je americká spisovatelka. Píše fantasy romány převážně pro mládež. Maggie, rodným jménem Heidi, se narodila 18. listopadu 1981 v Harrisonburgu ve Virginii. Vystudovala Mary Washington College, obor historie. Psaní, hudbě a umění se začala věnovat, když jí bylo 22 let. Hraje na klavír, flétnu, dudy a harfu. Její knihy jsou o vílách , vlkodlacích a dalších nadpřirozených bytostech. Kromě psaní je Maggie také vášnivou čtenářkou a hraje na mnoho hudebních nástrojů . V současné době žije Maggie ve Virginii. Je vdaná a má dvě děti, dva neurotické psy, a také nepříčetnou kočku. Jak sama uvádí, vedou tam život hipíků. Zajímavostí je, že má ráda stará auta a jedno takové dokonce vlastní. Je to Camaro z roku 1973 a jmenuje se Loki. Její knižní prvotina, román Lament: The Faerie Queen's Deception vyšel v roce 2008. Do povědomí čtenářů se však dostala až v roce 2009 s románem Mrazení , který je prvním románem z trilogie Vlci z Mercy Falls a který se dlouhou dobu držel mezi nejprodávanějšími tituly žebříčku The New York Times nebo Publishers Weekly. Celá trilogie pojednává o vztahu mezi Grace a Samem. Grace Sama pozorovala už od dětství. Netušila však, že vlk se žlutýma očima, kterým je tolik fascinována, se v létě mění v mladého muže, který se zanedlouho stane nedílnou součástí jejího života. Ovšem doba, na kterou se Sam mění v člověka je rok od roku kratší a mladým milencům nezbývá, než se pokusit zvrátit osud, který hraje proti nim. Když už to vypadá, že by konečně mohli být spolu napořád, začne do lesů utíkat ve vlčím kožichu Grace. Když se do toho zapojí i lovci z Mercy Falls, kteří chtějí vlky vyvraždit, Sam musí začít jednat, aby svou dívku zachránil před jistou smrtí. Deirdre Monaghan a James Morgan jsou nejlepší přátelé a také skvělí muzikanti. Deirdre zjišťuje, že má da...

Ludmila Karlíková (5)

Narozena 15. 12. 1920 v Domažlicích, zemřela 25. 2. 2007 v Praze. PhDr., historička umění, publikace z oboru dějin výtvarného umění.

Luboš Taraba (11)

Luboš Taraba , vystudoval historii a filozofii, autor literatury faktu. Již od doby studií na Filozofické fakultě UK se zajímá především o kontroverzní dějinné události a osudy rozporuplných osobností. Tato orientace se projevila ve většině jeho publikací. V roce 1990 vydal svou prvotinu Charles de Gaulle, která byla oceněna za přínos v oblasti literatury faktu. O dva roky později vyšla jeho monografie Duce, zachycující životní dráhu Benita Mussoliniho. Na dějinné období popsané v monografii Nebezpečný intrikán - Život Charlese Maurice Talleyranda volně navázaly obsáhlé monografie Waterloo a Vídeňský kongres . V roce 1995 dále vyšla monografie Josef II. V roce 2006 se po Waterloo vrátil k tématu evropských konfliktů 19. století, a to v publikaci Divná válka - francouzsko-pruská válka 1870-1871. Pro všechny práce Luboše Taraby je příznačná stylová lehkost a čtivost, zároveň však respekt k historickým faktům, které autor dokáže skloubit v celek přístupný i nezasvěcenému čtenáři.

Lubomír Martínek (10)

Narozen 9. 5. 1954 v Českých Budějovicích. Prozaik, esejista a překladatel.

Lída Baarová (5)

Lída Baarová, rozená Ludmila Babková, provdaná Ludmila Kopecká a Ludmila Lundwallová , byla česká herečka. Před rokem 1945 rozvíjela svou filmovou kariéru s úspěchem nejen v Československu, ale také v Německu a Itálii. V emigraci po roce 1948 účinkovala také v italských a španělských filmech. Kontroverzním tématem, které Baarovou provázelo až do její smrti, byl její milostný vztah s říšským ministrem propagandy Josephem Goebbelsem. Narodila se do rodiny úředníka pražského magistrátu Karla Babky a jeho manželky Ludmily, rozené Fenclové . Matka byla operní pěvkyní a hrála na klavír. Občas zpívala ve sboru opery Národního divadla, ale většinou se věnovala rodině. Zemřela na následky infarktu během policejního výslechu. Společně měli ještě druhou dceru Zorku . Druhou manželkou Karla Babky byla herečka Marcela Nepovímová . Rodinný přítel Jindřich Šimon Baar byl vzorem pro volbu jejího uměleckého jména. Lída Baarová byla od počátku 30. let vyhledávanou filmovou představitelkou sličných dívek a mladých žen. S další slavnou českou herečkou Adinou Mandlovou se Baarová setkávala na proslavených večírcích u Miloše Havla a při dalších společenských událostech. Mandlová ve svých memoárech napsala: „Měla jsem vždycky Lídu moc ráda, přestože jsme byly velké konkurentky, ale nikdy jsme proti sobě neintrikovaly, což je v showbusinessu velmi řídký jev." Z českých filmařů měla vztah s režisérem Karlem Lamačem a zamiloval se do ní i Vlasta Burian, který se kvůli ní chtěl rozvést. Několik let žila ve vztahu s německým hercem Gustavem Fröhlichem, který se zřekl své židovské manželky, aby neutrpěla jeho herecká kariéra. Ve 30. letech natáčela v hitlerovském Německu a bulvární tisk tvrdil, že je milenkou tehdejšího říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse, který ovládal německý filmový průmysl. Baarová to popírala a uváděla, že se s Goebbelsem pouze zná. V rámci poválečnéh...

Leonard Cohen (7)

Leonard Cohen byl kanadský písničkář, básník a spisovatel, jehož kariéra trvala téměř pět desetiletí. Cohen se narodil 21. září 1934 ve Westmountu v Quebecu a předtím, než se začal věnovat hudbě, působil jako básník a spisovatel. Jeho první album "Songs of Leonard Cohen ," vyšlo v roce 1967 a zavedlo jeho směs folkové hudby s poetickými texty. Cohenův hluboký barytonový hlas a promyšlené, sugestivní písňové texty mu vynesly uznání kritiky a oddané příznivce. V průběhu let vydal řadu alb, na nichž se zabýval tématy lásky, náboženství, politiky, izolace, sexuality a osobních vztahů.

Lasica + Satinský (7)

Milan Lasica a Július Satinský byli známou slovenskou uměleckou dvojicí, která se proslavila divadlem, komedií a hudbou. Oba byli výraznými osobnostmi kulturní scény bývalého Československa a později Slovenska. Jejich spolupráce trvala několik desetiletí, začala v 60. letech a pokračovala až do Satinského smrti v roce 2002. Společně vytvořili jedinečnou směs humoru, satiry a hudebních vystoupení, která rezonovala u diváků napříč generacemi.

Ladislav Šomšák (2)

Ladislav Šomšák *03.03.1932 - †02.12.2005 Prof. L. Šomšák sa narodil 3. marca 1932 v chudobnej rodine kovoroľníka v malebnom kraji, v drevenici na samote Zahájnica neďaleko terajšej obce Nálepkovo, v tom čase Vondrišel. Napriek chudobným pomerom, v ktorých vyrastal, ho celý život charakterizovala noblesa aristokrata. Po absolvovaní ľudovej školy v rodnej obci a meštianskej školy v Gelnici sa upísal lesu. Prekrásna príroda i príklad otca a starších bratov nasmerovali jeho kroky do smrečín, ktoré ho sprevádzali celým životom. Najskôr v rokoch 1947 až 1950 pracoval ako obyčajný lesný robotník. Po absolvovaní Jednoročnej horárskej školy v Liptovskom Hrádku bol do roku 1952 vedúcim Lesníckeho oddelenia ONV v Gelnici. Jeho prirodzený intelekt a túžba po poznaní ho nasmerovali na Prípravný kurz pre vysoké školy v Jasove, kde v roku 1953 maturoval. Od roku 1953 do roku 1958 študoval biológiu na Prírodovedeckej fakulte UK. Aj vďaka svojím učiteľom, ktorých do posledných dní s úctou spomínal, doc. Májovskému, doc. Jurkovi a doc. Futákovi sa zamiloval a zostal verný svojej celoživotnej láske - botanike. Bolo preto celkom prirodzené, že ihneď po skončení štúdia začal pracovať ako asistent na vtedajšej Katedre botaniky. V roku 1963 mal riadnu habilitáciu a od 1. 5. 1964 bol ustanovený za docenta geobotaniky. Kandidátsku dizertačnú prácu obhájil v roku 1968. V roku 1983 získava vedeckú hodnosť doktora vied a v roku 1984 bol menovaný riadnym profesorom botaniky. Na Univerzite Komenského pôsobil dlhý čas v rôznych funkciách. Od roku 1962 do roku 1990 bol riaditeľom Botanickej záhrady UK a súčasne vedúcim Katedry geobotaniky - od augusta 1964 až do roku 1989. Ako vysokoškolský učiteľ bol profesor Šomšák vždy uznávaný ako vynikajúci pedagóg a kolega. Nezabudnuteľné sú jeho prednášky zamerané na geobotaniku a odvodené vedné disciplíny. Profesor Šomšák počas svojho pedagogického pôsobenia vychoval okolo dvesto diplomantov a desiatky doktorandov a kandidátov vied, ale svojimi prednáš...

Krista Pokorná (8)

Výtvarnice.

Kōbō Abe (4)

Kóbó Abe byl japonský spisovatel, dramatik, esejista a filmový i rozhlasový scenárista. Je považován za nejvýraznějšího představitelem poválečné školy v japonské literatuře. Pocházel z lékařské rodiny a mládí prožil se svými rodiči v Mandžusku. Po návratu do vlasti začal roku 1943 studovat na lékařství na Tokijské univerzitě. Studia dokončil roku 1948, avšak lékařskou praxi neprovozoval, protože již jako student se začal zabývat literaturou. Věnoval se evropským filosofům jako byli Friedrich Nietzsche, Karl Jaspers nebo Martin Heidegger, předválečné avantgardě, zvláště pak surrealismu, a za autory, které jej nejvíce ovlivnili, považoval Dostojevského, Poea, Rilkeho, Kafku a Becketta. Pod dojmem nově nabyté svobody se stal také členem komunistické strany, ze které byl však po čase pro kritiku vyloučen. Do literatury vstoupil vlastním nákladem vydanou sbírkou básní Mumei šišú , ale jeho hlavní doménou se brzy stala próza. Roku 1950 vydal slavnou surrealistickou povídku Akai maju , za níž obdržel Cenu poválečné literatury. O rok později obdržel Akutagawovou cenu za sbírku povídek Kabe a stal se autorem mladé generace. Světové slávy dosáhl svým románem Suna no onna , když jeho filmová adaptace režiséra Tešigahary obdržela roku 1964 na filmovém festivalu v Cannes zvláštní cenu kritiky. V roce 1956 se zúčastnil sjezdu československých spisovatelů v Praze. Dojmy z cest popsal o rok později v díle Tóó o juku . Od šedesátých let se také výrazně věnoval divadlu. Jeho nejznámější divadelních hrou je Tomodači - Kuroi kigeki , za kterou obdržel Tanizakiho literární cenu. Roku 1971 založil svou vlastní divadelní skupinu Abe Kóbó sutadžio , pro kterou napsal celou řadu her a ve které se herci (mladí a začínající i již známí a významní...

Kenneth H Blanchard (9)

Americký spisovatel, řečník a konzultant pro management, autor publikací v oboru. Společně se svou manželkou založil The Ken Blanchard Companies.

Katharina Schlegl-Kofler (14)

Chovatelka psů. Autorka příruček.

Karin Krausová (11)

Narodila sa v Košiciach, vyštudovala Prírodovedeckú fakultu Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach, odbor biológia. Krátko po ukončení štúdia ju zlákal svet farieb a ostala mu verná dodnes. Venuje sa interiérovému textilnému dizajnu. K literatúre ju priviedla mama, ktorej za to patrí srdečná vďaka. Keď Karin vyšli dve poviedky v knihe Poviedky o nevere, jej mama konštatovala: Hm, ako malá si čítala, ako veľká píšeš... Karin je vydatá a má dve deti.

Karel Vladislav Zap (16)

Karel Vladislav Zap, také Karl Zapp, vl. jménem Karel František Zap , český úředník, učitel, muzejník, vlastenec, spisovatel, historik a publicista. Věnoval se hlavně historii a památkám Prahy. Autor prvního přehledu o dějinách českého umění pro Riegrův slovník naučný. Narodil se v Praze jako nejstarší přeživší z 11 dětí v německé rodině obchodního zástupce a společníka Ringhofferovy kotlárny Antona Zappa , původem z Jáchymova. V Praze na Novém Městě absolvoval piaristické gymnázium. Studia práv nedokončil. Na Karlo-Ferdinandově univerzitě studoval učitelství dějepisu a jazyky. Tam se seznámil s Jungmannem, Hankou a dalšími osobnostmi českého obrození, což podstatně ovlivnilo jeho příklon k českému vlastenectví a literární tvorbu. V roce 1836 se ve Lvově stal úředníkem v účetní kanceláři. Tady se také poprvé oženil, vzal si Honoratu ze šlechtického rodu Wišniowských, také literárně činnou. Ze Lvova o životě místních obyvatel psal např. do časopisů Kwěty české, Vlastimil, Česká včela, Časopisu českého musea. Po letech se v roce 1845 s manželkou a třemi dětmi vrátil do Prahy. Zap zde nastoupil do zaměstnání nejprve jako účetní. V roce 1848 se zúčastnil Slovanského sjezdu a Svatováclavských bouří. Od roku 1849 byl středoškolským profesorem na První české reálce, učil češtinu a dějepis. Podruhé se oženil s Františkou, vdovou Wolfovou, rozenou Grimovou . Odborně se zabýval starými českými památkami , archeologií, historií a historickou topografií. Byl konzervátorem Českého muzea a členem jeho Archeologického sboru. Zasloužil se o založení, uspořádání a redakci časopisu Památky archeologické a místopisné, jež od počátku vycházely v jeho redakci i s jeho statěmi. Spolupracoval také úzce s Maticí českou, která mu některé spisy pomohla vydat. Za nejdůležitější jeho práci je pov...

Karel T Neumann (8)

Narozen 9.11.1888 v Přemyšlení u Prahy, zemřel 8.3.1966 v Praze. Sochař, malíř, ilustrátor, prozaik.

Karel Stejskal (10)

PhDr., CSc., historik umění, estetik, práce o středověkých iluminovaných rukopisech, práce zejména o středověkém umění.

Karel Rataj (10)

Botanik, pracoval v Botanickém ústavu v Praze, publikoval v odborných časopisech, zabýval se entomologií, rybami a vodními rostlinami. Na svých četných cestách sbíral tento „materiál“. V současnosti spolu se svým synem Karlem Ratajem ml. vlastní pěstírnu a prodejnu akvarijních rostlin a potřeb v Šumperku.

Karel Hudec (11)

Karel Hudec byl český zoolog a ekolog se specializací na ekologickou ornitologii. Byl absolventem Přírodovědecké fakulty Masarykovy university v Brně, kde v roce 1951 získal titul RNDr. V letech 1950 až 1954 pracoval jako učitel v Bohumíně , od roku 1955 až do roku 1990 působil v Ústavu pro výzkum obratlovců a v Ústavu systematické a ekologické biologie ČSAV v Brně. V roce 1991 se stal docentem Masarykovy univerzity v Brně. V roce 1996 byl prvním vedoucím Ornitologické laboratoře v Olomouci. Byl hlavním autorem několikadílného publikačního projektu Ptáci z ediční řady Fauna ČR a SR a spoluautorem unikátního Atlasu hnízdního rozšíření ptáků v České republice, podílel se také na kompendiu Handbuch der Vögel Mitteleuropas, Soupisu mokřadů ČR, Moravské vlastivědě aj. V letech 1944 až 1998 se stal autorem 298 odborných publikací, zabývajícími se rozšířením a bionomií ptáků, zejména vodních , ochranou mokřadních společenstev, názvoslovím a botulismem. Působil v brněnské Nadaci Veronica, která podporuje projekty rozvíjející šetrný vztah k přírodě, zejména na jižní Moravě, a v ZO ČSOP Veronica, jejíž byl zakládajícím členem. Byl členem Čestné rady Českého svazu ochránců přírody. V červnu 2007 se stal laureátem Ceny ministra životního prostředí za významný přínos české ornitologii a Ceny Josefa Vavrouška udělované každoročně za významnou práci v oblasti ekologie a životního prostředí Nadací Charty 77. Byl čestným členem řady ornitologických společností , v letech 1964 až 1988 byl delegátem ČSSR v International Waterfowl & Wetlands Research Bureau . V roce 2017 vydal knihu Ptáci v českém životě a kultuře.

Kamil Šrubař (13)

Narozen 1972 ve Zlíně. Mgr., středoškolský učitel matematiky, fyziky a informatiky.

Jurij Brězan (10)

Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...

Juraj Belán (12)

Filolog. Zabývá anglickým jazykem a jeho profesí je tlumočnictví a překladatelství. Vydal mnoho učebnic angličtiny, z nichž nejznámější je dvojdílné Odmaturuj! zaměřené na okruhy k maturitní zkoušce. Učebnice Grammar Practice a Průvodce anglickým jazykem se vyznačují svou přehledností, názorností a nápaditou grafickou úpravou, svým členěním na ilustrovanou výkladovou část a cvičení připomínají populární English Grammar in Use Raymonda Murphyho. Kromě těchto rozsáhlejších materiálů neztrácí Juraj Belán ze zřetele ani kratší a praktičtější pomůcky jako Mapky anglického jazyka.

Július Andráši (15)

Slovenský horolezec, turistický průvodce a publicista. Práce o Vysokých Tatrách.

Judith Michael (9)

Judith Michael je pseudonymem, který vznikl kombinací křestních jmen manželů Judith a Michaela Fainových. Manželé v současné době žijí a píšou střídavě v Chicagu a v Aspeně, ve státe Colorado

Josef Veselka (10)

Josef Strnadel (11)

Narozen 23.2.1912 v Trojanovicích pod Radhoštěm, zemřel 4.3.1986 v Praze. PhDr., knihovník, národopisný pracovník, beletrista, literární historik, referent a kritik, pořadatel literárních sborníků, překladatel z ruštiny, němčiny.

Josef Šimon (10)

Narozen 8. 9. 1948 v Cejřově u Chrudimi, zemřel 2. 10. 2018 v Praze. Básník, šéfredaktor v několika nakladatelstvích, majitel nakladatelství Český klub.

Josef Šedivý (11)

Josef Šedivý je český římskokatolický kněz a velmistr Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Narodil se ve slovenských Košicích, oba rodiče však pocházejí z Moravské Nové Vsi. V roce 1971 se rodina přestěhovala do Teplic. Po absolvování gymnázia vystudoval Farmaceutickou fakultu Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Poté v roce 1990 nastoupil do teologického konviktu v Litoměřicích a následně v roce 1991 začal studovat teologii na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1994 vstoupil do řádu křižovníků s červenou hvězdou a po noviciátu a složení časných slibů pokračoval v přerušeném studiu. Školu dokončil v roce 1997, kdy také přijal kněžské svěcení z rukou biskupa Lobkowicze a byl ustanoven farářem ve Věteřově a administrátorem excurrendo ve farnosti Želetice. Dne 20. června 2011 byl na dobu šesti let jmenován velmistrem řádu, opatskou benedikci přijal 14. září 2011 a téhož dne se ujal úřadu. V roce 2017 bylo jeho jmenování prodlouženo na další období.

Josef Poulík (13)

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Josef Novotný (12)

Pseudonym Kuzma a Jonny. Novinář, spisovatel, dramatik, autor kulturně historických reportáží. Redaktor mj. Středostavovského buditelele, týdeníku Nová Praha, Českého slova a Pražského ilustrovaného zpravodaje. Přispíval do Palečka, Trampa, Trnu. Autor mnoha románů, divadelních her, drobných humoristických prací, ale i literárně kritických studií. Psal i detektivní romány a rodokapsy. Napsal také řadu aktovek, výstupů a veseloher, knížek pro děti a mládež a vydal i obsáhlý výbor z našich pověstí a písní. Historické náměty zpracoval dílech v Junák kralevic Marko, Vilém Tell, Strakonický dudák Švanda. Dále pracoval mnoho let jako účetní , v roce 1946 přijal příjmení Novotný – Kuzma. Psal pod pseudonymy: Kuzma, Jonny , Gill March, Jeen Ch., Jiří Alexa, Vlasta Alexa.

Josef Frolík (3)

Josef Frolík byl příslušník Státní bezpečnosti, který v roce 1969 emigroval do Spojených států amerických, kde pracoval jako špión ve službách CIA. Josef, rozený Lukeš začal používat jméno Frolík v sedmi letech poté, co se jeho matka vdala za kladenského dělníka Josefa Frolíka. Přesto vyrůstal u prarodičů. Absolvoval měšťanskou školu a ke konci druhé světové války byl totálně nasazen. Po válce vystudoval obchodní akademii ve Slaném a působil v administrativě Rudého práva, přičemž studoval Vysokou školu ekonomickou. Roku 1947 vstoupil do Komunistické strany Československa. Už v roce 1948 se rozhodl svědčit proti jednomu ze svých profesorů. Profesor Gargel byl nakonec označen za reakcionáře a odsouzen ke třem měsícům vězení. Roku 1955 přešel na IV. správu ministerstva vnitra a o pět let později dokonce na I. správu. Zde působil v letech 1964–1966 na rezidentuře v Londýně. V následujících letech se zaměřil na špionáže a zpravodajské hry, zaměřené proti CIA. Po roce 1968 se však rozhodl nasbírat co nejvíce tajných informací a s pomocí CIA se mu v roce 1969 nakonec podařilo emigrovat. Balkánskou cestou dopravil do Spojených států amerických automobil, v jehož podvozku byly ukryty důležité dokumenty. Hned po emigraci byl hojně využíván střídavě CIA, MI5 a MI6. Senát Spojených států amerických ho označil za jednoho z nejvýznamnějších politických přeběhlíků po druhé světové válce, Spojené království mu dokonce nabízelo vysokou vojenskou hodnost. V Československu byl roku 1971 odsouzen k smrti. Roku 1975 však těžce onemocněl a od té doby se přestal kvůli zdravotním problémům výrazněji angažovat. V září roku 1987 mu byla zjištěna rakovina jater, které zřejmě podlehl v květnu 1989. Existuje však i teorie, že nadále žije ve Spojených státech amerických pod tajnou identitou. V České republice vyšly dvě jeho pamětní knihy, Špion vypovídá a Špion vypovídá II, dle kterých se česká veřejnost poprvé dozvěděla o špi...

Josef Davídek (6)

Sportovní novinář, literatura z oboru.

Josef Braun (15)

Josef Braun byl český učitel, spisovatel a badatel. V rodném městě absolvoval pět tříd reálky a učitelský ústav. Učit začal ve Vídni na soukromé české škole spolku „Komenského“, po třech letech odešel z Vídně učit do Buštěhradu. Vedle četby a archivních studií na něj zapůsobil starobylý ráz Kutné Hory, z jejíž dějin v archivech nejčastěji čerpal. Své vědomosti si rozšířil studiem ve vídeňské dvorní knihovně. Přispíval do různých časopisů a napsal celou řadu historických povídek. Podepisoval se také Braun Kutnohorský. Zemřel mladý a velká část jeho prací vyšla posmrtně. V roce 1890 redigoval a obšírným životopisem doplnil posmrtné vydání sebraných spisů Václava Beneše Třebízského. Pohřben byl v Kutné Hoře..

Josef Basl (14)

Josef Basl je proděkan pro strategii, rozvoj a vnější vztahy a statutární zástupce děkanky Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. Je také bývalý proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Prof. Basl je absolvent VŠSE v Plzni . Působil na Západočeské univerzitě v Plzni, kde v roce 1992 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1995 habilitoval. Od roku 2000 pracuje na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze, kde v roce 2004 získal titul profesora oboru informatika. Absolvoval několik zahraničních stáží v Německu, Velké Británii a v USA. Zaměřuje se na podnikové informační systémy, modelování a optimalizaci podnikových procesů. Je členem několika vědeckých rad, oborových rad doktorského studia, členem programových výborů několika významných konferencí. Od roku 1998 je viceprezidentem České společnosti pro systémovou integraci.