Výpis všech autorů

Victor Wolfgang Von Hagen

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Veronika Volhejnová

Narozena 19. 1. 1962. Původně novinářka věnující se zahraničně politické problematice. Překladatelka z angličtiny.

Vercors

Vercors je pohoří nacházející se ve Francii v departementech Isére a Drôme. Masiv je vápencový a svou svérázností je v rámci francouzských alp ojedinělá. Nejvyšším vrcholem je Grand Veymont . Oblast Vercors je symbolem za hnutí odporu proti německé říši za druhé světové války. Svůj pseudonym si podle ní zvolil spisovatel Jean Bruller. Jedná se o vápencovou náhorní planinu vyzdviženou do průměrné výšky 1500 metrů. Ta je rozdělena mnoha vodními toky do hlubokých kaňonů . Celá oblast je velmi vyhledávána speleology pro své krasové planiny, jež jsou pokryty četnými závrty, škrapy či jeskyněmi. Voda zde ve vyvěračkách vyhlubuje hluboké propasti či soutěsky. Geomorfologicky se pohoří dělí na dvě části. Vyhledávanější je centrální část, kde se nalézají nejvyšší vrcholy. Druhá, méně známá a tudíž ne tolik nepopulární je západní část pohoří. Na jihu masivu leží jistě nejpohlednější hora pohoří a jeho symbol - Mont Aiguille . Poblíž města Die se nabízejí jedinečné scenérie v Cirque d´Archiane. Světově proslulé propasťovité jeskyně Gouffre Berger se nacházejí právě v masivu Vercors na planině Sornin. Ještě po druhé světové válce byl největší z propastí svou hloubkou -1141 m označována za nejhlubší na světě. Na ploše 135 000 ha byl v roce 1970 vyhlášen přírodní park Parc naturel regional du Vercors. Původní horskou, divokou přírodu zde chrání přísné předpisy, které zakazují jakýkoli zásah člověka i třeba stavby turistických chat.

Tony Valente

Francouzský ilustrátor a autor fantasy komiksů a mang pro mládež, žije v Kanadě.

Theodor Hendrik van de Velde

Práce z oboru fyziologie.

Svatopluk Voděra

Narozen 16.2.1936 v Třemošné, zemřel 2001. Doc., Ing. arch., CSc., architekt, práce z oboru.

S Valášek

Rudolf Jordán Vonka

Narozen 17.10.1877 v Křinci u Rožďalovic, zemřel 30.6.1964 v Praze. Odborný učitel, komeniolog, spisy z oboru, překlady z angličtiny, holandštiny, němčiny.

Petr Vokáč

Petr Vokáč je bývalý český fotbalový útočník. Jeho synem je fotbalový reprezentant Tomáš Řepka. V československé lize hrál za Duklu Praha a Bohemians Praha. Nastoupil ve 44 ligových utkáních a dal 1 gól. V nižších soutěžích hrál i za Viktorii Žižkov, SONP Kladno, TJ Gottwaldov a DP Xaverov Horní Počernice.

Petr Vaďura

Narozen 23.7.1962 v Šumperku. Vystudoval FF UK v Praze. Vychovatel, misijní pracovník, externí redaktor Českého rozlasu.

Orchestr Josefa Vobruby

Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.

Miloslav Valouch

Narozen 20.8.1878 v Lazcích u Olomouce, zemřel 11.6.1952 v Praze. PhDr., státní úředník v Praze, matematik. Práce v oboru.

Maria Valtorta

Maria Valtorta byla italská římskokatolická spisovatelka a básnířka. Narodila sa v Caserte rodičom pochádzajúcim z Lombardie. Otec Jozef sa narodil v Mantove roku 1862, vykonával službu pri 19. hlavnom jazdeckom regimente ako poddôstojník v hodnosti hlavného zbrojného strážmajstra. Dobrý a ústupčivý človek bol láskavým otcom a vychovávateľom jedinej dcéry. Matka Iside Fioravanzi sa narodila v Cremone roku 1861, bola profesorkou francúzštiny. Egoistická a bezohľadná deptala manžela a dcéru nezmyselnou, niekedy až krutou prísnosťou. Mária pri narodení takmer zomrela, potom ju zverili najatej dojke nie najlepších mravov. Mala iba osemnásť mesiacov, keď rodičia s dcérou opustili juh a odišli bývať do Faenze v kraji Romagna. Ďalšie sťahovanie do Milána a do Voghery znamenali rozhodujúce obdobia jej telesného vývoja a jej intelektuálneho i náboženského vzdelania, pri ktorom preukázala svoj silný charakter, prenikavé schopnosti, lásku k štúdiu a hlbokú duchovnú citlivosť. Štúdiá zavŕšila v prestížnom Kolégiu Bianconi v Monze, ktoré bolo jej hniezdom pokoja počas štyroch rokov, na konci ktorých ako sedemnásťročná pochopila, aký by mal byť jej vnútorný život podľa Božieho plánu. Roku 1913 jej otec odišiel zo zdravotných dôvodov do dôchodku a rodina sa presťahovala do Florencie, kde sa Mária venovala kultúrnym záujmom. Často chodievala s otcom do mesta. Keď sa začala svetová vojna, preukazovala lásku voči blížnym ako dobrovoľná ošetrovateľka vo vojenskej nemocnici. No vo Florencii ju poznačili aj veľmi tvrdé skúšky. Hrozná mama dvakrát prekazila jej túžbu vydať sa a roku 1920 ju istý delikvent udrel po chrbte železnou tyčou, čo znamenalo začiatok jej budúcich chorôb. Vtedy dostala Mária prozreteľnostne možnosť stráviť dva roky v Reggio Calabria u príbuzných, majiteľov hotela. Títo dobrí ľudia svojou láskou a prekrásna príroda sa podieľali na pookriatí jej tela i duše. Počas týchto prázdnin pocítila nové podnety k životu zakorenenom v Kristovi, ale ...

Karol Vaculík

Karol Vaculík sa narodil 11. januára 1921 ako prvé z piatich detí mladým novomanželom Vaculíkovcom. Detstvo a mladosť prežil v Trnave, kde v roku 1940 zmaturoval na miestnom gymnáziu. V tom istom roku sa zoznámil so svojou budúcou ženou, Emíliou Duchoňovou, ktorá svoj profesionálny život zasvätila medicíne. Vysokoškolské štúdium začal Karol Vaculík na Filozofickej fakulte Slovenskej univerzity v Bratislave, kde sa okrem dejín umenia, estetiky, filozofie venoval aj štúdiu francúzskeho jazyka. V týchto časoch sa Karol Vaculík zoznámil so svojimi celoživotnými priateľmi, maliarmi Milošom Alexandrom Bazovským a Vincentom Hložníkom. V štúdiu dejín umenia neskôr pokračoval vo Viedni, pričom ich ukončil v roku 1948 na Karlovej Univerzite v Prahe pod vedením A. Matějíčka, J. Květa a J. Mukařovského. Už na začiatku 40. rokov publikoval kritiky dobového výtvarného umenia a spolupracoval pri vydávaní výtvarných publikácií V. H. Kurthu a Spolku slovenských výtvarných umelcov. V roku 1944 mu vyšli prvé dve autorské publikácie - albumy reprodukcií Jána Koniareka a Gotických tabulí v Liptovskom svätom Mikuláši. O dva roky neskôr pripravil slovenskú časť výstavy mladého československého umenia v galérii v Rue La Boëtie v Paríži. Od roku 1952 bol poverený vedením Slovenskej národnej galérie. Svojím úsilím vybudoval z tejto inštitúcie moderný ústav, ktorý získal uznanie nielen v Československu, ale i v múzejných a galerijných kruhoch v zahraničí. V roku 1970 bol odvolaný z funkcie riaditeľa SNG. Dôvodom bola výstava k 25. výročiu oslobodenia, ktorú zorganizoval v Prahe. Predovšetkým u predstaviteľoch Sovietskeho veľvyslanectva vyvolala vlnu odporu, ako príliš \"formalistická\". V SNG ale zostáva pracovať až do svojho odchodu do dôchodku v roku 1989, pričom niekoľko rokov vedie Umenovedné oddelenie. Svoju druhú ženu, spolupracovníčku Ľudmilu Peterajovú, si berie v roku 1972. Posledné roky života mu znepríjemňuje cukrovka. Zomiera 5. júla 1992 na chate u...

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Josef Velčovský

Narozen 7. 10. 1945 ve Václavovicích. Akademický malíř, grafik, ilustrátor a výtvarný redaktor.

Jiří Vencovský

Nrozen 16.11.1953. Doc., MUDr., CSc., revmatolog, zabývá se imunologií a imunogetikou systémových onemocnění.

Jaroslav Vostrý

Jaroslav Vostrý je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog. Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 1952 až 1958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo , později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice . V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 1993–1995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk....

Jaroslav Vojtěch

Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.

Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

Jana Větvičková

Narozena 12.11.1966 v Praze. Ing. Autorka kuchařských receptů, spoluautorka článků z oboru biomedicína, patologie, imunologie.

Jana Valoušková

Autorka učebnic němčiny.

Jan Váňa

Jan Váňa byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů , v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady. Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě. V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky i s konkrétními představiteli veřejného života. Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku. Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen. Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu...

Jan H Vitvar

Narozen 1977. Novinář, kulturní publicista, výtvarný redaktor, též autor katalogů výstav.

Jack Vance

Jack Vance, vlastním jménem John Holbrook Vance byl americký důlní inženýr, fyzik, scenárista a spisovatel science fiction, fantasy a detektivních příběhů. Počátky jeho tvorby jsou spojeny s tzv. Zlatým věkem science fiction. Narodil se roku 1916 jako třetí z pěti dětí v San Franciscu, kde prožil většinu života. Mnoho času také strávil na ranči svého dědečka, prominentního právníka, poblíž Oakley v deltě řeky Sacramento a získal zde lásku k přírodě. Byl rovněž velký čtenář a měl zájem o fantastickou literaturu. Když dědeček zemřel a rodina se během Velké hospodářské krize dostala na mizinu, Vance prošel několika zaměstnáními . Roku 1937 mu malé stipendium umožnilo začít studovat na Kalifornské univerzitě v Berkeley důlní inženýrství, fyziku a také žurnalistiku. Roku 1941 odešel na čas z univerzity a pracoval jako elektrikář v loděnicích v Pearl Harbor. Havaj opustil šest týdnů před japonským útokem. Vrátil se ke studiu a ukončil jej roku 1942. Pro slabý zrak nebyl odveden a sloužil v obchodním loďstvu. Roku 1946 se oženil s Normou Ingoldovou, se kterou měl syna Johna, a přestěhoval se do Oaklandu. Roku 1950 vydal vynikající fantasy knihu The Dying Earth založenou na povídkách napsaných ve čtyřicátých letech převážně při službě na moři. V následujících desetiletích vydal desítky povídek a románů, často seřazených do cyklů. Roku 1980 mu byl diagnostikován glaukom, operace očí nedopadla dobře a Vance přišel o zrak. S manželčinou pomocí a posléze se speciálně upraveným displayem počítače pokračoval v psaní, roku 2009 vydal svou autobiografii This is Me, Jack Vance!, ale především se soustředil na revize a rozšiřování svých dřívějších příběhů. Zemřel roku 2013 ve svém domě v Oaklandu. Jack Vance patří k předním spisovatelům žánru space opery. Jeho dílo, bořící pomyslnou zeď mezi science fiction a...

František Vejvoda

Učitel dějepisu na základní škole, od roku 1956 učitel v Odolené Vodě, v roce 1964 zástupce ředitele na ZŠ v Odolené Vodě, v roce 1990 ředitel tamtéž, autor děl o regionálních dějinách a dějinách školství v Odolené Vodě.

Frank Valdor

Ferdinand Vaněk

Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.

Evžen Vítkovský

Ing. Evžen Vítkovský, nar. 16.6.1944 v Praze. Vystudoval ČVUT v Praze a v roce 1968 emigroval do Austrálie, kde podnikal ve strojírenském odvětví. Po listopadu 1989 se začal postupně vracet do své vlasti. Bydlí střídavě v Praze a ve Všetatech-Přívorech, zabývá se sběratelstvím historických předmětů a zejména spisováním. Je autorem čtyř knížek: Poločas najád , Legendy mladé Libuše , Sámova říše žen a Něžněnky .

Emil Votoček

Emil Votoček byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební. Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život. V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle. S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek. Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracova...

Emil Vašíček

Učebnice technologie výroby.

Dagmar Vránová

Narozena 1972. MUDr., práce z makrobiotiky, dietetiky a reflexní terapie, věnuje se celostní medicíně a lektorské činnosti.

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Boris Valníček

Boris Valníček  je český astrofyzik, astronom, vědec, popularizátor vědy v oblasti astronomie a astrofyziky, zakladatel a lídr československého kosmického výzkumu a československé rentgenové astronomie a nositel řady státních a rezortních vyznamenání a veterán odboje druhé světové války. Boris Valníček se narodil 11. dubna 1927 v Jičíně v tehdejším Československu. Jeho otec Jan Valníček byl bývalý československý legionář, který působil v Rusku a povolání vojáka se věnoval i po konci první světové války, kdy kolem roku 1930 nastoupil službu ve Vojenském technickém ústavu v Praze. Rodina se poté odstěhovala do Prahy, kde Boris maturoval na Reálném gymnáziu v Karlíně a v období druhé světové války, mezi léty 1943 až 1945, působil v domácím odboji ve skupině Předvoj. Mezi léty 1946-1950 vystudoval meteorologii a experimentální fyziku na Přírodovědecké fakultě Karlovy univerzity. V roce 1950 nastoupil do Astronomického ústavu ČSAV, kde se původně zabýval meteorologií a dlouhodobými změnami počasí, nicméně posléze se začal zabývat prací v oblasti sluneční fyziky a v roce 1953 obhájil disertační práci na téma slunečních vlivů v meteorologii. V rámci svého výzkumu se zabýval také vývojem přístrojové techniky pro pozorování Slunce. Po založení organizace INTERKOSMOS v roce 1967 vedl práce na přípravě československých kosmických experimentů jako vedoucí oddělení kosmického výzkumu Astronomického ústavu ČSAV. V roce 1984 získal vědeckou hodnost doktora matematicko-fyzikálních věd. Od roku 1992 je v důchodu. Boris Valníček působil v Astronomickém ústavu ČSAV, kde dlouhá léta působil jako vedoucí skupiny kosmického výzkumu a je autorem více než 130 vědeckých a odborných publikací. Mezi jeho největší profesní úspěchy patří vedení, organizace a koordinace československého podílu na vesmírném programu Interkosmos, jehož náplní byl astronomický...

Anna Vášová

Dramaturgyně, producentka dokumentárních a dětských pořadů ČT. Též spoluautorka knih pro děti.

Altea Villa

Alfred de Vigny

Alfred Victor, hrabě de Vigny byl francouzský romantický spisovatel, básník a dramatik. Do francouzské literatury vnesl tón romantického pesimismu a úzkosti z „Boží nepřítomnosti“. Pocházel ze šlechtické rodiny, do jejichž osudů zasáhla revoluce. Svoje dětství a rané mládí strávil v Paříži, zčásti v nynějším Elysejském paláci, který byl tehdy nájemním domem. Navštěvoval Lycée Bonaparte a snil o vojenské kariéře. V roce 1814 vstoupil do služeb Ludvíka XVIII., vracejícího se do Francie z anglického exilu, a následoval ho do Bruselu, když na sto dní na sebe strhl vládu Napoleon Bonaparte . Po Napoleonově definitivní porážce vystřídal řadu posádek, kde pokračoval v budování své vojenské kariéry, často se ale zdržoval v Paříži. První básně uveřejňuje v roce 1817 a o pět let později vychází jeho první básnická sbírka Poèmes. V roce 1825 se žení s bohatou Angličankou a nechává se odeslat na dovolenou, aby se mohl cele věnovat básnické tvorbě. Vojenskou službu opouští definitivně v roce 1827. V roce 1826 vydává svazek Poèmes antiques et modernes s básní Le Cor , která líčí Rolandovu hrdinnou smrt. Téhož roku mu vychází historický román „Cinq Mars“. V letech 1827–1829 pracuje na překladech Shakespearových děl Romeo a Julie, Othello a Kupec benátský.

Adolf Vacek

Publikace z oboru matematika.

Zdeněk Vošický

Narozen 1949. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce přírodních věd.

Zdeněk Vališ

Historik druhého československého vojenského odboje. Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor archivnictví - historie. V l. 1979-1993 pracovník, později vedoucí badatelny Vojenského historického archivu Praha. Od r. 1993 pracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu MV ČR Praha. - Publikační činnost zaměřil na archivní a historickou s důrazem na druhý československý zahraniční odboj.

Vox

Vox je termín, který může označovat různé umělce nebo kapely napříč žánry a obdobími, protože je to slovo s běžným latinským kořenem, které znamená "hlas". Pokud však máte na mysli klasického skladatele Vox , neexistuje žádný známý skladatel s tímto přesným jménem. Je možné, že " Vox " může být součástí širšího názvu nebo nahrávací společnosti . Pokud máte více podrobností nebo souvislostí o daném umělci, skladateli nebo skupině, mohl bych poskytnout přesnější informace.

Vojtěch Vacke

Narozen 18.3. 1940 v Nezabudicích na Rakovnicku, zemřel 1991. Spisovatel, scénárista a dramatik. Svou tvorbu směřoval především na děti. Je autorem mnoha pohádek, např. Princezny a loupežníci, Jak se bubnuje na princezny a dalších. Psal také scénáře k filmům pro děti a mládež, např. Třetí skoba pro kocoura. Celý jeho tvůrčí i osobní život byl spjat s Uherským Hradištěm a Slováckým divadlem. Od roku 1971 zde začal pracovat jako kulisák, ale podílel se také na dramaturgii divadla. Má dva syny.

Vlastimil Vavřín

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vinod Verma

Dr. Verma vyrůstala se silnou rodinnou tradici Ayurvedy s babičkou, která měla obrovské ajurvédské moudrosti a byla nadaná léčitelka.

Václav Vaněček

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Suzanne Vega

Suzanne Vega je americká zpěvačka a skladatelka proslulá svou eklektickou hudbou inspirovanou folkem. Stala se vůdčí osobností folkového hudebního obrození na počátku 80. let 20. století díky svému debutovému albu " Suzanne Vega ," které vyšlo v roce 1985. Její kariéra výrazně nabrala na obrátkách po vydání druhého alba "Solitude Standing" v roce 1987, které obsahovalo hitové singly "Luka" a "Tom's Diner". První jmenovaná píseň jí přinesla uznání kritiků a široké uznání za citlivé ztvárnění zneužívání dětí.

Štěpán Vlašín

Štěpán Vlašín byl český literární kritik a historik. Za mlada byl nuceně nasazený v Královopolské strojírně v Brně. Po válce studoval češtinu a filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Poté se z něj stal učitel na gymnáziu, na průmyslových školách, nějaký čas také přednášel na Vojenské akademii v Brně. Od roku 1954 učil na Vysokém učení technickém v Brně marxistickou filozofii a vedl Ústav české literatury. Získal hodnost doktora věd. Kromě akademického života byl Vlašín jako člen KSČ činný i v politice. Byl poslancem Národního výboru města Brna a předsedal jeho kulturní komisi. Pracoval také v Socialistické akademii. Do důchodu odešel po roce 1990. Literatura jej obklopovala po celý život. Četl produkci celonárodní, ale i regionální díla méně známých autorů, mezi nimiž hledal talenty. Psal nejen odborné literárněvědné práce, ale i tisíce recenzí a kritik současné literatury. Dokonce i jeho ženy měly co do činění s knihami. První žena Vlasta Vlašínová se věnovala ruské literatuře, druhou byla Drahomíra Vlašínová, literární historička. Jeho syn Mojmír Vlašín je zoologem, ekologem a politikem. Přispíval do mnoha deníků a časopisů. Byly mezi nimi Host do domu, Rovnost, Nová mysl, Rudé právo, Estetika, Impuls, Česká literatura, Kulturní tvorba, Literární archiv, Kmen, Universitas, Věda a život, Brněnský večerník, Nové knihy, Lidová demokracie a další odborná i regionální periodika. Připravoval i programy a pásma pro Český rozhlas. V Brně bydlel v Masarykově čtvrti, později v Ořešíně. Na procházce poblíž Ořešína v roce 2012 zkolaboval a o několik dní později zemřel v bohunické nemocnici. Z prorežimních pozic například kritizoval dikci revue Svědectví a její „nenávistný vztah k pokrokovým tradicím“ apod....

Simona Votyová

Simona Votyová je spisovatelka, novinářka. Několik let působila v televizi Prima jako reportérka krimi ve hlavním zpravodajství. Poté nastoupila do neziskového sektoru v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Stala se PR manažerkou v asociaci pomáhající lidem s autismem APLA . Pravidelně přispívala do několika časopisů, např. Žena a život, a měla vlastní blog na serveru Proženy.cz, který se jmenoval „14 000 dní do smrti“. Také se podílela na několika dokumentech . V letech 2016–2018 natáčela reportáže pro Českou televizi do pořadu Gejzír. Podle její první knížky vznikl dětský muzikál Bílý dalmatin, který hrálo několik let divadlo Kalich pod režií Mirjam Landa. Je autorkou dětské populární kapely Čiperkové, která ji vedle psaní knih v současné době zaměstnává. Na motivy jejího románu Provařená se bude v roce 2019–2020 natáčet film. Má dvě děti – Sabinu a Matěje. Žije za Prahou v malé vesnici. Svého biologického otce našla teprve před několika lety díky Facebooku. Její příbuzný je spisovatel Jaroslav Vejvoda a již zesnulý scenárista Věroslav Trnka .

Sára Vůchová

Sára Vůchová je amatérská spisovatelka, velká fanynka hudebního divadla a fakt temná duše s romantickým srdcem a zvláštním smyslem pro humor.

Rudolf Výborný

Narozen 3.7.1928 v Praze. RNDr., matematik, práce v oboru.

Rudolf Veselý

Rudolf Veselý byl pedagog, botanik-mykolog a publicista. Absolvent učitelského ústavu v Soběslavi po učitelské praxi v Praze a dálkovém studiu Přírodovědecké fakulty UK se zabýval systematikou a taxonomií hub. Spolu s Františkem Smotlachou založil v roce 1921 Československou mykologickou společnost. Zpracovaná díla o houbách a atlasy většinou sám ilustroval. Daroval soběslavskému a táborskému muzeu sbírku hub a lišejníků.

Roman Voosen

Německý spisovatel.

Pavel Vežinov

Vl. jm. Gugov Nikola Delčev. Vystudoval filozofii, redaktor. V literárním debutu Ulica bez pavaž popisoval život v rodné Sofii. Problematice současnosti zůstal věrný ve většině svých děl. Mezi SF lze řadit novely Barierata, Belijat gušter , ve kterých se zabývá morálkou lidí budoucnosti, kteří nejsou schopni žít ve společnosti, která je obklopuje. Obě novely jsou varováním před podobným vývojem lidské společnosti. Do žánru SF jsou také řazeny povídková sbírka Sinite peperudi , románová vesmírná opera Gibelta na Ajaks a Neverojatni istorii . V. je i autorem próz pro mládež a cestopisů; za svou tvorbu získal řadu státních cen. Č. a s. vydal V. ještě dalších šest děl nepatřících do oblasti SF, ale tematicky spjatých s 2. světovou válkou a budováním socialismu v Bulharsku. In: Neff, Olša – Encyklopedie literatury science fiction

Otakar Vávra

Profesor Otakar Vávra byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem , Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice . Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejvýznamnějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednu z jeho nejpřínosnějších osobností. Vychoval také řadu tvůrců tzv. nové vlny. Narodil se v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové 11. února 1902, necelý měsíc před narozením jeho staršího bratra, spisovatele a scenáristy Jaroslava Raimunda Vávry. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou . Od roku 1937, kdy natočil Filosofskou historii, byl profesionálním filmovým režisérem. V době nacistické diktatury za druhé světové války se soustředil převážně na tvorbu politicky neutrálních psychologických filmů. Za svou činnost tehdy přijal státní ocenění Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, za což byl později výrazně kritizován.Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“ Od roku 1945 byl v KSČ. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký...

Orchester Karel Valdauf

Nikolaj Michajlovič Verzilin

Nikolaj Michajlovič Verzilin botanik, doktor pedagogických věd, profesor, člen korespondent sovětské Akademie pedagogických věd a spisovatel. Nikolaj Michajlovič Verzilin se narodil r. 1903 v malé vsi Safronovka, v Kurské oblasti nedaleko dnešních hranic Ruska s Ukrajinou. V roce 1919, když mu bylo pouhých 16 let, začal působit jako učitel základní školy v městečku Malaja Višera, na trati Moskva–Petrohrad v Novgorodské oblasti. Přitom ale dál pokračoval při ve svém vzdělávání. Roce 1928 dokončil studium na Leningradském zemědělském institutu a dál pokračoval ve studiu na Leningradském státním pedagogickém institutu. V následujícím roce 1929 publikoval svůj první článek, který měl za cíl přitáhnout zájem čtenářů ke studiu botaniky. Na škole kde učil zřídil výzkumnou laboratoř a pokusná políčka – koutky divoké přírody – kde mohli žáci prakticky využívat znalosti nabyté v hodinách botaniky a zoologie. Pro potřeby výuky také začal psát své první knihy, ve kterých shrnul svoje zkušenosti s výukou botaniky. Byly určeny především pedagogům: Napsal také učebnici botaniky pro žáky pátých a šestých tříd rusky Уроки ботаники в пятом классе , jejíž novum proti všem předchozím učebnicím bylo především ve spojení vědecké stránky učiva s jeho praktickou aplikací využitelnou v zemědělství. Roku 1932 získal doktorát a stal se vědeckým pracovníkem na pedagogických věd. Od r. 1952 byl členem Svazu spisovatelů SSSR. R. 1955 byl zvolen za člena Akademie pedagogických věd SSSR a od r. 1967 působil jako profesor konzultant na Leningradském pedagogickém institutu O. Herzena. Nikolaj Verzilin byl rovněž talentovaným spisovatelem knih pro mládež, ve kterých populární formou aplikoval své botanické znalosti. Debutoval během druhé světové války r. ...

Mojmír Vavrečka

PaedDr., CSc. Narozen 1934. Vysokoškolský pedagog, specializuje se na lexikologii a lexikografii.

Milan Vároš

Po absolvovaní Jedenásťročnej strednej školy v Bytči pracoval rok v rodnom meste ako redaktor okresných novín. Potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave . V r. 1960 – 1969 bol redaktorom denníka Smena. Pre svoje postoje k politickým udalostiam rokov 1968 – 1969 bol politicky diskriminovaný a nemohol publikovať. Od r. 1969 pracoval ako redaktor vo vydavateľstve Smena, kde redigoval edíciu Dobrodružné romány. Od r. 1990 bol šéfredaktorom týždenníka Život a od r. 1995 aj šéfredaktorom mesačníka Rodina. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.

Marie Voldánová

Narozena 1944. Dietní sestra, autorka rozhlasových relací a článků o výživě, spoluautorka kuchařských knih.

Lope de Vega

Lope de Vega byl španělský dramatik, básník a prozaik. Studoval teologii a filozofii. Je mu připisováno přibližně 2000 her, z nichž se dochovalo 425. Mezi nejlepší se řadí zejména jeho historická dramata, která mají složité zápletky a rušný děj, s častým motivem cti. Vytvářel dramata „pláště a kordu“ a je zakladatelem nového dramatu jménem španělská komedie, což je veršované drama, kde se mísí tragické a komické prvky, rozdělené do tří částí. Studoval na jezuitské koleji v Madridu, ale ve dvanácti letech utekl z domova a vstoupil do služeb ávilského biskupa. Ve třinácti letech napsal svoji první divadelní hru. Po krátký čas studoval na univerzitě, prošel i armádou, v níž se účastnil invaze do Anglie, poté žil ve Valencii. Prožíval mnoho milostných vztahů . Byl dvakrát ženatý, ale k hlavní událostí v jeho životě došlo v roce 1634, kdy mu královský komorník unesl dceru. O rok později Lope de Vega zemřel. Za jeho rakví šel celý Madrid. Lopemu de Vegovi se připisuje až 2 000 prací, z nichž se dochovalo asi 470. Jeho autorství je však potvrzeno jen u 314 z nich. Psal mimo jiné náboženské hry , pastýřské hry , národní komedie s náměty antické a jiné historie , mravoličné komedie , komedie pláště a dýky , pastýřské romány a sonety . Lope de Vega je považován za tvůrce tzv. komedie pláště a dýky, která čerpá náměty ze šlechtické společnosti, přináší témata, jako jsou láska, čest, žárlivost. Nezajímá se o prostředí a okolnosti, ale plně se soustřeďuje na zápletku. Prostřednictvím těchto...