Výpis všech autorů

Pavel Vančata

Ing., zabývá se historií čs. letectva, čs. letci v RAF.

Pavel Valášek

Ing., CSc., radiotechnik, zabýval se problematikou mikropočítačů,pracoval v Ústavu teorie informace a automatizace ČAV v Praze, pedagog v oboru elektrotechniky, prácez oboru.

Otakar Vávra

Profesor Otakar Vávra byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem , Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice . Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejvýznamnějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednu z jeho nejpřínosnějších osobností. Vychoval také řadu tvůrců tzv. nové vlny. Narodil se v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové 11. února 1902, necelý měsíc před narozením jeho staršího bratra, spisovatele a scenáristy Jaroslava Raimunda Vávry. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou . Od roku 1937, kdy natočil Filosofskou historii, byl profesionálním filmovým režisérem. V době nacistické diktatury za druhé světové války se soustředil převážně na tvorbu politicky neutrálních psychologických filmů. Za svou činnost tehdy přijal státní ocenění Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, za což byl později výrazně kritizován.Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“ Od roku 1945 byl v KSČ. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký...

Olga Vaňková-Frejková

Narozena 11. 11. 1905 v Bílině. PhDr., historička umění, publikace z oboru uměleckohistorická literatura.

Monika Valentová

Narozena 1985 v Olomouci. Novinářka, autorka povídek, leporel pro děti a divadelní hry.

Miroslav Vaic

Miroslav Vaic je český filmový a televizní scenárista, autor rozhlasových her a novinář. Narodil se 14. září 1946 v Klatovech. Maturoval na Střední průmyslové škole strojnické v Plzni. 1965 – 1967 absolvoval vojenskou službu. 1970 – 75 studoval na FAMU obor scenáristika a dramaturgie. Diplomní práce: Televizní seriál. Šestnáct let byl scenáristou a dramaturgem Filmového studia Barrandov. V letech 1991 až 1995 pracoval jako novinář. Jeho častým spolupracovníkem je režisér, scenárista a producent Jaroslav Soukup. Miroslav Vaic je ženatý s Libuší Vaicovou, má dvě děti: Martina, Julii a vnoučata Šimona a Bereniku.

Miloš Váňa

Narozen v květnu roku 1921. Redaktor mládežnického týdeníku Pochod a filmového programu Československé televize, básník.

Michal Vaníček

Narozen 12. 2. 1989. Redaktor, žije v registrovaném partnerství s Davidem Vaníčkem, se kterým napsal knihu pro děti.

Martina Vankúšová

Martin Vaňourek

Český historik a vydavatel, píše a vydává knihy s vojenskou tématikou, které sám vydává. Martin Vaňourek z Mohelnice napsal nebo je spoluautorem zhruba dvacítky knih. Zajímá se o osudy hrdinů i obyčejných vojáků.

Karolina Václavíková

Narozena 20. 6. 1974. Tlumočnice a překladatelka z francouzského jazyka.

Karel Vancl

Narozen 20. 12. 1890 v Berouně, zemřel 25. 7. 1975 v Praze. Právník, výtvarný publicista zaměřený na dílo Františka Kavána , práce v oboru.

Karel Valter

Karel Valter byl český malíř, grafik, pedagog, člen SČVU. Karel Valter se narodil v rodině hostinského na lineckém předměstí Českých Budějovic. Měl hudební nadání a jako mladý hrával občas na varhany v kostele sv. Jana Nepomuckého. V letech 1924–1928 studoval kreslení a matematiku na místním Učitelském ústavu a v letech 1933-1935 ještě 4 semestry na Vysoké škole pedagogické v Praze. Pedagogickou dráhu začal v roce 1928 jako učitel matematiky, kreslení a pravopisu na škole v Českých Velenicích. V Českých Velenicích se Valter setkal s Josefem Bartuškou, a ten jej v roce 1931 přivedl do avantgardní jihočeské umělecké skupiny Linie . Tady Valter brzy upoutal svojí uměleckou nekonvenčností, stal se členem Linie, přispíval k činnosti skupiny jako malíř, grafik, kolážista a fotograf. V roce 1938 se musel Valter z Němci obsazeného pohraničí odstěhovat, přešel do školy v Mladé Vožici a odtud pak v roce 1940 do Tábora. V roce 1939 se skupina Linie rozpadla pro vzájemné názorové rozpory a v důsledku německé okupace, a Valter byl přijat do Sdružení jihočeských výtvarníků. Po třech letech působení na místních školách byl jako člen odbojové skupiny Březen německými okupanty zatčen a uvězněn, nejprve ve věznicích gestapa v Táboře a Kladně, pak internován až do konce války v koncentračních táborech v Terezíně a Buchenwaldu. V Buchenwaldu se setkal i s vězněnými malíři Emilem Fillou a Josefem Čapkem. Sám pracoval na bloku, kde se chovala laboratorní zvířata, a mohl zde kreslit a malovat. Za okupace bylo sedm členů skupiny postupně zatčeno, a tři z nich zavražděni. Valter věznění přežil, a po návratu domů dále vyučoval na různých táborských školách , a 12 let působil jako pedagog v táborské Lidové škole umění . Po únoru 1948, i v pozdějších dobách, jeho názorové střety jak s politickými funkcionáři, ...

Josef Vašica

Josef Vašica byl český teolog, filolog, slavista, biblista, literární historik, editor, publicista, překladatel, katolický kněz a vysokoškolský pedagog, který významným způsobem přispěl k poznání staroslověnského písemnictví a české literatury období baroka. Vystudoval gymnázium v Opavě, kde na něj měl veliký vliv tehdejší ředitel Vincenc Prasek. Později absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1907 studoval na vídeňské univerzitě slavistiku a klasickou filologii. Mezi jeho učiteli byl i známý slavista prof. Vatroslav Jagić. Po studiích nastoupil jako profesor latiny a češtiny na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. V roce 1919 získal docenturu a později se stal profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a založil zde stolici staroslověnštiny. V roce 1937 se přestěhoval do Prahy, kde vyučoval na teologické fakultě UK. Jeho zásluhy o vědní obory staroslověnský jazyk a literatura a česká literatura byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , dopisujícím členem Královské české společnosti nauk se stal 9. 1. 1935, mimořádným v roce 1937. Od října 1940 byl členem Pražského lingvistického kroužku. V roce 1950 byl po reorganizaci českého bohosloveckého vysokého školství poslán do důchodu. V závěru života pobýval rád v Klimkovicích. Josef Vašica se ve své práci zaměřoval na studium staroslověnského jazyka, nejstarší překlady bible do češtiny a literaturu českého baroka. Byl prvním badatelem, který upozornil na významná literární díla baroka, která byla pozapomenuta nebo ostatními badateli opomíjena . Vašica významným způsobem přispěl k poznání barokní literatury – především poezie – a pomohl tak změnit převládající negativní hodnocení kultury ob...

Josef Vaněk

Spoluautor publikace o českých rekordech.

Josef Vančura

Narozen 21.2.1870 v Lišově, zemřel 26.5.1930 v Mariánských Lázních. JUDr., profesor římského práva, práce v oboru.

Jiří Valoch

Jiří Valoch je umělec, kurátor výstav, teoretik a umělecký kritik, sběratel. Jiří Valoch navštěvoval Gymnázium Brno, Elgartova. V letech 1965 až 1970 studoval bohemistiku, germanistiku a estetiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Studium zakončil diplomovou prací Experimentální poezie a její české realizace zabývající se typologií a genezí vizuální a fonické poezie. Otec Jiřího Valocha byl významný český archeolog doc. Karel Valoch, který se zasloužil o zásadní výzkumnou činnost v jeskyni Kůlně a na Stránské skále. Jiří Valoch je tvůrcem vizuální a konceptuální poezie, fotografické poezie, fotografických konceptů, textových instalací a konceptuálních kreseb. Jedno z děl rané tvorby Jiřího Valocha slovo "Dream" možná ještě zůstává vyryté podle slov autora "ve stále stárnoucím dubu" v Moravském krasu. Vizuální poezii se věnuje od roku 1964. Nejprve se zabýval tvorbou nesémantických a ryze vizuálních estetických struktur, od roku 1970 se navrátil k sémantickému významu, ovšem při krajní redukci slov. Od konce 60. let k médiu strojopisu přibyly také nové typy vyjádření – sporadicky kresba, autorská kniha a fotografie. Na počátku 70. let tvořil intimní photo-pieces, pracoval s textovými zásahy do negativu a pozitivu fotografie. Na konci 60. let se zapojil též do mezinárodního hnutí poštovního umění . V roce 1970 realizoval také kolektivní land-artové akce. Fotografii jako médium opustil v roce 1975, kdy také publikoval první monografii Poesia Visiva . První samostatnou výstavu VCH 64/67 měl v roce 1967 v Divadle hudby v Ústí nad Labem. V Československu v průběhu 70. a 80. let prakticky nevystavoval. Jeho vizuální básně se objevovaly na zahraničních výstavách a v publikacích. Svou tvorbu také prezentuje v podobě autorských knih vydávaných buď vlastním nákladem nebo prostředni...

Jiří Vackář

Narozen 24. 1. 1919 v Praze, zemřel 27. 3. 2004 tamtéž. Elektrotechnik, pedagog, zaměření na sdělovací a měřící techniku, konstrukce vysílačů. Práce z oboru. Též katolický laik, zabýval se rovněž teologickými tématy.

Jiří Miloš Válek

Narozen 28. 5. 1923 v Praze, zemřel 6. 10. 2005 tamtéž. PhDr., hudební redaktor, spisovatel a skladatel, práce v oboru.

Jaroslav Valášek

Slovenský vysokoškolský pedagog, prof., Ing., CSc., se zaměřením na technické zařízení budov.

Jaroslav Vajdiš

Narozen 27.2.1920 v Přílepech u Holešova, zemřel 16.9.2006.Architekt, práce z oboru

Jaroslav Vácha

Narozen 11.2.1921 v Nových Hradech. PhDr., překlad sociologické literatury, překlady z němčiny, francouzštiny a angličtiny, cestopis o Španělsku, prózy.

Janwillem Van de Wetering

Janwillem van de Wetering byl nizozemský spisovatel. Je autorem knih detektivních příběhů komisařů Grijpstry a de Giera, dětských knih a knih o svých zkušenostech studenta zenového buddhismu, který studoval v letech 1958 až 1960 v japonském klášteře spolu s Walterem Nowickem.

Jana Váňová

Právnička, zabývá se právními otázkami duševního vlastnictví.

Jan M Valuch

Narozen 1945. Autor publikací o vlivu magnetismu na lidský organismus. Spoluzakladatel firmy Galaxy, která se specializuje na AVS přístroje - psychowalkmeny. Otec Jana Valucha, který se též věnuje psychowalkmenům.

J. Manson Valentine

Americký mořský biolog, vědecký pracovník muzea Bishop na Honolulu. Objevitel tzv. Bimini road v Karibiku. Spolupráce se spisovatelem Ch. Berlitzem.

J Vaňková

Helena Válková

Prof. JUDr. Helena Válková, CSc. je česká politička a právnička, specializovaná na trestní právo a kriminologii, a vysokoškolská učitelka. Od roku 2013 je poslankyní Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR . Od ledna 2014 do března 2015 byla ministryní spravedlnosti České republiky. Od roku 2019 působí jako zmocněnkyně vlády pro lidská práva. Vystudovala Právnickou fakultu UK v Praze, kde v oboru trestní právo získala kandidaturu věd. V letech 1975–1988 působila jako vědecká pracovnice Výzkumného ústavu kriminologického a poté až do roku 1993 Ústavu státu a práva ČSAV. Po roce 1991 také vyučovala na Filozofické fakultě UK, kde položila základy sociální práce v trestní justici, a od roku 1993 na Fakultě právnické ZČU v Plzni, kde se stala roku 1998 vedoucí katedry trestního práva. Po kritice poměrů ve vedení školy a tzv. „rychlostudentů“ byla v roce 2009 z funkce na přechodnou dobu odvolána. Z fakulty nakonec roku 2011 pro neshody s vedením odešla. Profesuru trestního práva získala roku 2006 na Trnavské univerzitě. V roce 1993 založila českou pobočku a byla ředitelkou nakladatelství C. H. Beck, později se stala šéfredaktorkou programu nakladatelství a odborných časopisů. Účastnila se i organizovala mezinárodní konference na téma trestního práva a kriminologie a několikrát absolvovala studijní pobyt na Max-Planc-Institut pro zahraniční a mezinárodní trestní právo ve Freiburgu. Angažovala se při přípravě zákona o soudnictví ve věcech mládeže . Helena Válková je vdaná a má jednoho syna.

Hana Vavřinová

Narozena roku 1989. Knižní ilustrátorka, výtvarnice a grafička.

Gejza Vámoš

Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...

Gábor Vaszary

Gabor Vaszary absolvent výtvarné školy Képzőművészeti Főiskolában, maďarský kreslíř, karikaturista, malíř, novinář a spisovatel. V roce 1924 odchází do Paříže - z pobytu vytěží svou jedinou, zato úspěšnou knihu Mompti, v roce 1932 se vrací zpět do vlasti, později v roce 1947 emigruje do Švýcarska, kde žije až do své smrti.

Fořtík Václav

ca -ca Vavřinec z Březové

Bohumil Vančura

Narozen 14. 1. 1922 v Železném Brodě, zemřel 27. 10. 2013. Malíř, grafik a ilustrátor, specializace na naučnou a přírodovědnou ilustraci.

Ashlee Vance

Ashlee Vance je americký sloupkař a autor. Je známý biografickou knihou o Elonu Muskovi, která vyšla v roce 2015. Nejdříve byl znám tím, že psal do periodika The Register, pak se přesunu do The New York Times a poté Bloomberg Businessweek. Pokryl firmy jako IBM, HP, Intel a Dell a též píše o různých technologiích např. o robotech, samohybech Segway či programovacím jazyce R. V roce 2007 napsal knihu "Geek Silicon Valley" o historii Silicon Valley. V roce 2015 vydal biografii Elona Muska. Jeho příspěvky se objevují v mediích jako The Economist, Chicago Tribune, CNN.com, The Globe, Mail, the International Herald Tribune, CNET.

Arvo Valton

Arvo Valton je estonský prozaik, proslavil se především krátkými povídkami. Narodil se 14. dubna 1935 v Märjamaa ve středním Estonsku, v roce 1949 byla jeho rodina deportována na Sibiř, ale v roce 1954 jim bylo povoleno vrátit se zpět do vlasti. Valton v Estonsku dostudoval univerzitu a pracoval jako inženýr. Roku 1968 se stal profesionálním spisovatelem. I přesto, že byl považován za tzv. spolehlivého spisovatele, ne vždy mu bylo dovoleno publikovat. Je považován za jednoho z nejlepší estonských povídkářů. Vidí v povídce analytický žánr. Při psaní dává okázale najevo autorskou svévoli. Ustanovuje si vlastní zákony vedení příběhu a meze jejich platnosti. Často se v jeho díle objevuje paradox. V jeho raných povídkách je obyčejný člověk považován za nejvyšší hodnotu bytí. Později je vztah jako nástroj analýzy a přemítání, laboratorní manipulace se skutečností. Kritizoval absurdní aspekty technologické revoluce. Kromě povídek psal divadelní hry, filmové scénáře, libreta, cestopisy či poezii. Jeho nejznámější sbírka povídek Osm Japonek je složená z povídkových knížek Kaheksa jaapanlannat a Sõnumitooja , jediný překlad tohoto díla do cizího jazyka. Dle slov Vladimíra Macury se v knize objevují „povídky, v nichž se v zásadě „reálný“ příběh odehrává v „reálném“ prostoru a jeho nositelem zůstává výrazný lidský charakter“. Na Valtonových povídkách je specifické to, že buď postava samotná, nebo situace, ve které se osoba vyskytuje, je nějaký způsobem zvláštní, podivná až vadná. Jako příklad uveďme hlavní postavu z povídky Muž se zeleným batohem, který přijde jednoho dne na nádraží a naruší veškerý pořádek tím, že si stoupne na lavici a začne předčítat. Samo o sobě by na tom nebylo nic moc divného, kdyby ovšem kvůli jeho pravidelnému čtení nebyla ustanovena komise, která dostala za úkol vyzkoumat co čte, proč čte a zdali to není nějakým způsobem nebezpečné pro lidi, kteří v čekárně čekají. Valton zde popisuje bezmocnost ne...

Antonín Vaněk

Narozen 17. 5. 1932 ve Vysočanech u Blanska, zemřel 1996. PhDr., DrSc., sociolog zabývající se dějinami české sociologie. Docent v Ústavu marxismu-leninismu University Karlovy v Praze. Politický pracovník.

Agnes Vandewiele

Zuzana Vávrová

Narozena 13. 11. 1991. Autorka autobiografické knihy.

Zdeněk Vávra

Narozen 8.4.1927 v Opavě, zemřel 16.11.2000 v Praze. Ing., architekt, ceny za rekonstrukci Národního divadla, práce z oboru.

Vratislav Válek

Narozen 1945 v Trutnově. Ing., CSc., pracovník Asociace leasingových společností, práce z oboru ekonomie a o leasingu, též autor prací o vinařství.

Vlastimil Válek

Narozen 16. 6. 1931 v Olomouci, zemřel 29. 3. 2019. Doc. PhDr., literární vědec, bohemista a vysokoškolský učitel.

Vladimíra Valová

Vladimíra Valová je česká spisovatelka. Pracovala jako redaktorka regionálního Deníku, v současnosti pracuje v třebíčském knihkupectví. Povídky začala psát kolem roku 2009, některé publikovala časopisecky v Hostu, v roce 2017 jí ve stejnojmenném nakladatelství vyšla debutová sbírka povídek.

Vladimír Valouch

Narozen 9.7.1975 ve Šternberku. Absolvent Fakulty Tělesné Kultury UP Olomouc, trenér, sportovní publicista, autor prací o fitness a aerobiku.

Vladimír Václavík

Narozen 11.12.1942 ve Vysokém nad Jizerou. PhDr., pedagog, práce z oboru. Spoluautor učebnic Řízení motorových vozidel.

Victoria Van Tiem

Autorka je podobně jako hlavní hrdinka v Lásce jako z filmu malířka, majitelka galerie a bývalá kreativní ředitelka. A také zapálená filmová fanynka. Ne nadarmo získala černý pásek v judu. Stará se o dvě děti, manžela a boubelaté mikroprasátko.

Vendula Vaňková

Spoluautorka práce z oboru dějin české literatury.

Vālmīki

Válmíki, v sanskrtu वाल्मीकि, byl indický hinduistický mudrc a legendární autor eposu Rámájana. Je označován jako „adi kavi“ , tedy tvůrce hinduistické „slóky“, formy poezie, v níž je napsána většina velkých hinduistických sanskrtských eposů jako Rámájana, Mahábhárata či Purány Tradice Válmíkimu připisuje autorství Rámájany, sám v příběhu také vystupuje. Autorství je považováno za legendární, neboť o Válmíkim je známo jen minimum historických informací, nicméně odborníci se shodují, že ucelenost stylu původní Rámájany naznačuje, že autorem byl skutečně jediný člověk. Válmíki knihu napsal zřejmě ve 3. století př. n. l., zpracoval přitom mnohem starší lidovou pověst. O dataci vzniku eposu se však vedou spory.

Václav Vačkář

Václav Vačkář byl český hudební skladatel. Václav Vačkář se narodil 12. srpna 1881 v Dobřejovicích ve středních Čechách. Od dětských let projevoval mimořádné hudební nadání, které začali rozvíjet místní učitelé hudby. Od třinácti let hrál na housle a křídlovku v místní kapele. Studiu na konzervatoři se však nemohl vzhledem k sociálnímu postavení své rodiny věnovat. Proto po ukončení školní docházky nastoupil jako elév k vojenské hudbě. Po tříleté usilovné práci a hudebního vzdělávání byl z vojenské služby propuštěn pro ušní chorobu. Poté působil jako sólista koncertního orchestru v carském Rusku. Od svých devatenácti let působil jako kapelník divadelní společnosti Josefa Faltyse. V roce 1903 nastoupil jako sólista a zástupce kapelníka u městské hudby v chorvatském Šibeniku. O rok později se stal kapelníkem na ostrově Korčula. V Dalmácii se Vačkářovi narodil syn Dalibor, který nejen že zdědil po otci hudební nadání, ale měl již možnost vystudovat konzervatoř . Kvalitní odborná průprava umožnila Daliboru Vačkáři významně se uplatnit jako skladatel filmové, symfonické a komorní hudby. V letech 1908 – 1912 byl Václav Vačkář městským kapelníkem v Boskovicích. Čtyřletý pobyt na Moravě působil velmi blahodárně na jeho hudební tvorbu. Důvěrně se seznámil s lidovou hudbou a písněmi jižní Moravy. Do tohoto šťastného období spadá vznik jeho nejúspěšnějších skladeb, které jsou na repertoáru souborů dodnes. Krátce ještě působil v divadle v Krakově a konečně v roce 1913 se trvale usídlil v Praze. Jako houslista a později jako sólista na trubku působil v České filharmonii. V roce 1919 na výzvu Otakara Ostrčila přešel do orchestru Vinohradského divadla, o dva roky později do Šakovy filharmonie. Po jejím rozpuštění přijal místo kapelníka v pražských biografech Alma a Minuta. Zde dokázal vytvořit vynikající hudební těleso, které ovládalo ten nejnáročnější repertoár. Proto mnozí Pražané chodili do kin převážn...

Václav

Narozen asi r. 907, zemřel 28. 9. 929 nebo 935 ve Staré Boleslavi. Český kníže z rodu Přemyslovců, český patron.

Tomáš Vaňásek

Narozen 26.1.1963 v Hradci Králové. MUDr., internista, práce z oboru.

Tamás Varga

Maďarský matematik.

Stanislav Vacek

Doc., RNDr., DrSc. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, Výzkumná stanice Opočno, Na Olivě 550, 517 73 Opočno podrobné informace o autorovi zde: http://vulhm.opocno.cz/hpage.php?page=vacek/index.html

Šorel Václav

Sebastiano Vassalli

Sebastiano Vassalli byl italský literární kritik a spisovatel, jenž se stal v roce 1990 za dílo La chimera laureátem italské literární ceny Strega. Byl členem italské avantgardní literární skupiny Gruppo 63. Narodil se v Janově, jeho matka byla z Toskánska, otec pak pocházel z Lombardie. Studoval na filozofické fakultě v Miláně, posléze se věnoval učitelské profesi v Novaře, kde prožil svoje dětství. Ve svých dílech pranýřoval italskou společnost; žánrově se věnoval psaní historických románů. V roce 1990 se stal za dílo La chimera také finalistou italské literární ceny Campiello. Zemřel v roce 2015 po delší vážné nemoci v hospici v provincii Alessandria na severu Itálie. Ve stejném roce byl i nominován na Nobelovu cenu za literaturu. Pod českými překlady Vassalliho děl z let 1996–2017 je podepsána česká romanistka Kateřina Vinšová.

S Vavroušková

Roger Vadim

Roger Vadim, rodným jménem Roger Vladimir Plémiannikov byl francouzský herec, scenárista, žurnalista, publicista, režisér a producent, po svém otci ruského původu. S jeho jménem je spojován i životní osud známé francouzské herečky Brigitte Bardotové, což byla i jeho první manželka. Jeho rodiče uprchli před bolševickou říjnovou revolucí v roce 1917 z Ukrajiny do Francie, jeho otec pak působil ve francouzských diplomatických službách. Od svých 16 let působil jako herec, v roce 1947 se stal asistentem filmového režiséra Marca Allégreta, kde působil také jako scenárista. Na počátku 50. let pracoval také jako žurnalista pro známý týdeník Paris Match. Na počátku 70. let působil v Hollywoodu. Ke konci svého života se věnoval především televizní a divadelní režii. Na počátku 60. let také několik let žil s herečkou Catherine Deneuve. Zemřel ve věku 72 let na rakovinu lymfatických uzlin, je pochován na hřbitově v Saint Tropez. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Roger Vadim na anglické Wikipedii.

Roberto Valenzuela

Původně koncertní kytarista, nyní světoznámý, cenami ověnčený autor svatebních fotografií a autor bestselerů s touto tématikou. Jeho alma mater je Univerzita v Arizoně. Žije v Los Angeles se svou milovanou ženou Kim.

Robert Valentin

Autor počítačových příruček.

Rastislav Váhala

Rastislav Váhala byl český právník, účastník československého protinacistického odboje. Rastislav Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3. 7. 1942 v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách. Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, když došlo z důvodu dalšího zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů. Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou...