Výpis všech autorů

Jana Valoušková

Autorka učebnic němčiny.

Jan Vařejčko

Narozen 1930, zemřel 8. 10. 1987. Doc., MVDr., ing., CSC., zvěrolékař, autor knih o drobných domácích zvířatech, zejména o kočkách, a veterinární genetiky.

Jan Váňa

Jan Váňa byl český filolog, středoškolský profesor, soukromý učitel jazyků, překladatel a satirický básník. Vyučoval na Českoslovanské obchodní akademii. Specializoval se na ruskou a anglickou jazykovou oblast. Publikoval učebnice, psal a překládal beletrii, eseje a filosofické studie. V 90. letech vydal několik ostrých pamfletů , v nichž formou básniček, epigramů a poznámek kritizoval českou kulturní elitu, především lumírovce v čele s Jaroslavem Vrchlickým, spolek Svatobor a Českou akademii. Proti tehdy populární francouzské kultuře stavěl anglickou, proti „umění pro umění“ vyzdvihoval výchovný smysl literatury. Na konci života byl oceňovaný pro hlubokou znalost ruské a anglické poezie a filosofie a pevné morální zásady. Studoval v Písku, poté v Anglii a Rusku. Vyučoval angličtinu a ruštinu na Českoslovanské obchodní akademii v Praze i soukromě. V 90. letech důrazně vystoupil proti moderním směrům v literatuře, reprezentovaným zejména Jaroslavem Vrchlickým a lumírovci. Vyvolal tím řadu konfliktů s kulturními spolky i s konkrétními představiteli veřejného života. Byl známý svým zvláštním zevnějškem — na ulici nosil šálu na ramenou a anglickou čapku. Ke konci života, když někdejší literární spory zapadly do historie, byl Váňa oceňovaný pro hluboké znalosti ruské a anglické poezie a filosofie, kterou se snažil zpopularizovat v českých zemích. Svými pracemi přibližoval české veřejnosti méně známé spisovatele a myslitele. Navzdory výbojné a polemické povaze byl prostý a skromný; vždy bojoval ne za vlastní popularitu, ale za myšlenky, o nichž byl přesvědčen. Zemřel náhle na mrtvici v kavárně na Karlově náměstí, nedaleko svého bydliště. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech. Váňa byl především autorem řady jazykových učebnic a překladů. Tiskem vycházely i jeho eseje a přednášky na různá témata, např. o skotském básníku Robertu...

Jan Vacek

Jan Vacek je bývalý český profesionální tenista. Ve své kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když triumfoval na Brasil Open 2001. Na challengerech ATP získal čtyři singlové a čtyři deblové tituly a na okruhu ITF pak sedm titulů ve dvouhře a jeden ve čtyřhře. Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v srpnu 2002 na 61. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2005 na 115. místě. Trénoval jej Jiří Hřebec. Na grandslamu se nejdále probojoval do čtvrtého kola ve Wimbledonu 2002, v němž vypadl ve třech setech s Nizozemcem Sjengem Schalkenem. V roce 2004 se mu narodila první dcera Eliška. O 4 roky později druhá dcera Viktorie. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Vacek na anglické Wikipedii.

Inna Václavová

Narozena v roce 1969 na Krymu. Slovenská novinářka, jachtařka, potápěčka, cestovatelka a profesionální námořní kapitán, šéfredaktorka magazínu Oceán a internetového e-zinu Aqua-Zone, autorka cestopisné publikace.

Gejza Vámoš

Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...

Gábor Vaszary

Gabor Vaszary absolvent výtvarné školy Képzőművészeti Főiskolában, maďarský kreslíř, karikaturista, malíř, novinář a spisovatel. V roce 1924 odchází do Paříže - z pobytu vytěží svou jedinou, zato úspěšnou knihu Mompti, v roce 1932 se vrací zpět do vlasti, později v roce 1947 emigruje do Švýcarska, kde žije až do své smrti.

František Vavřín

Narozen 6.12.1884 v Praze, zemřel 21.2.1936 tamtéž. Bankovní úředník, překladatel z němčiny.

Emil Vašíček

Učebnice technologie výroby.

Emil Pavel Vacek

Narozen 8. 7. 1905 v Únanově , zemřel v březnu 1973 v Prostějově. Spisovatel.

Dušan Válek

Spis z oboru vrtací a trhací techniky.

Charlotte Valandrey

Francouzská herečka a spisovatelka.

Čestmír Vašák

PhDr. Čestmír Vašák se narodil 31.12.1924 v Praze. Původním povoláním byl středoškolský pedagog , ale později působil rovněž jako dětský psycholog. Vedle toho publikoval, věnoval se novinářské práci a také byl vytvarníkem. Byl autorem a spoluautorem několika knih. Čestmír Vašák zemřel v roce 2004.

Bohumil Vančura

Bohumil Vančura je český malíř, grafik, typograf a ilustrátor. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, v ateliéru užité malby, absolvoval u profesora Emila Filly. Věnoval se realistické malované ilustraci, a proto byl vyhledávaným ilustrátorem vědecké, zvláště přírodovědecké literatury. K jeho dodnes nejvydávanějším knihám ilustrací patří atlasy Houby, Motýli nebo Léčivé rostliny. Spolupracoval často s nakladatelstvím Artia, takže jeho tituly vycházely v různých jazykových mutacích. Dále se věnoval grafické úpravě knih a typografii, zejména spolupracoval s nakladatelstvími Orbis, Odeon, Československý spisovatel a Academia.

Ashlee Vance

Ashlee Vance je americký sloupkař a autor. Je známý biografickou knihou o Elonu Muskovi, která vyšla v roce 2015. Nejdříve byl znám tím, že psal do periodika The Register, pak se přesunu do The New York Times a poté Bloomberg Businessweek. Pokryl firmy jako IBM, HP, Intel a Dell a též píše o různých technologiích např. o robotech, samohybech Segway či programovacím jazyce R. V roce 2007 napsal knihu "Geek Silicon Valley" o historii Silicon Valley. V roce 2015 vydal biografii Elona Muska. Jeho příspěvky se objevují v mediích jako The Economist, Chicago Tribune, CNN.com, The Globe, Mail, the International Herald Tribune, CNET.

Alena Vančurová

Narozena 5. 5. 1957 v Čáslavi. Prof., Ing., Ph.D., ekonomka a vysokoškolská pedagožka, specializace na oblast veřejných financí a daňový systém, publikace z oboru.

A. E Van Vogt

Alfred Elton van Vogt narozený v Kanadě, byl jedním z nejslavnějších autorů Zlatého věku SF. U nás je však větší část jeho díla poměrně neznámá, snad kromě románů Slan a Okřídlený muž a několika povídek uveřejněných v časopise Ikarie. Roku 1995 A. E. van Vogt získal titul Velmistra žánru science fiction. Van Vogt nejvíce proslul jako autor grandiózních kosmických oper s komplikovanými zápletkami a rychlým spádem děje. Jeho díla byla plná odolných protivníků, mimozemských příšer, superhrdinů, galaktických říší a časových paradoxů.

Zdenka Valentová

Beletristka, knihy a ilustrace pro děti.

Zdeněk Vašků

Doc. Ing. Zdeněk Vašků, CSc., vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze a geobotaniku na Přírodovědecké fakultě UK. Zabývá se kulturně-technickým inženýrstvím v krajině, klimatologií a půdoznalstvím. Přednáší na Fakultě životního prostředí ČZU v Praze. Napsal knihy Velký pranostikon , Základní druhy průzkumů pro krajinné inženýrství, využití a ochranu krajiny , Umění pojmenovat a spolu s V. Cílkem a J. Svobodou Velkou knihu o klimatu zemí Koruny české .

Zbyněk Vavřín

Otec byl okresním soudcem v Pelhřimově a zde také Zbyněk Vavřín prožil své dětství a absolvoval zdejší reálné gymnázium. Po maturitě /1938/ i během okupace pracoval v pelhřimovské nemocnici jako úředník. Vedle zájmu o literaturu a publikační činnost se u něj projevoval v té době také zájem o amatérské divadlo. Na konci roku 1943 inicioval a spoluzaložil Dramatické studio mladých při Jednotě divadelních ochotníků Rieger v Pelhřimově. Spolu s ním a dalšími byli zakládajícími členy i Oldřich Lipský a jeho bratr Lubomír Lipský. S vydaným zákazem činnosti se od podzimu 1944 mladí divadelníci scházeli tajně a pod změnili si název na Malá komedie. V druhé polovině roku 1945, po osvobození vlasti, se soubor plně profesionalizoval a přesídlil do Prahy, kde pod názvem Divadlo satiry hrál v malostranské Umělecké besedě. Zbyněk Vavřín jako dramaturg zde působil až do konce sezóny 1947/48. V roce 1945 se stal spoluzakladatelem satirického časopisu Dikobraz s řadou osobností výtvarného a literárního života, jehož název měl navrhnout Jaroslav Seifert. Jeho redaktorem byl až do roku 1957. Československá televize, studio Praha hledalo schopné literáty, kteří by byli schopni zkvalitnit televizní zábavu. Zbyněk Vavřín se tak stal dramaturgem a pracoval zde až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. Časopisecky již jako septimán publikoval různé články, včetně poezie ve Studentském časopise a v Kultuře mladých . V průběhu okupace v době od 1943–44 zveřejňoval v Lidových novinách verše pro děti. Po roce 1945 byl autorem, který přispíval do časopisů Dikobraz, Plamen, aj. Byl rovněž autorem koláží a různých pásem-Vánoční dekameron /1963/, Jarní dekameron /1964/, u obou rež. Jaroslav Vašta/, Když hvězdy vyplovou/1975, rež. Jan Bonaventura/, Šel pan Lada na houby /1975, rež. Zdeněk Podskalský/, Devět jablek pro Helenu /1975, rež. Jan Bonaventura/. Známý je jeho soubor scénářů s haškovskou tematikou - Leporelo /1975, rež. Jan Bonaventura/, Z Haškova světa zvířat /1978, rež. M...

Vlastimil Vavřín

Český spisovatel a novinář. Narozen 6.srpna 1952 v Gottwaldově. Vyučen jako montér výtahů. Po absolvování vojenské služby vystudoval střední školu a fakultu žurnalistiky UK. Pracoval jako dělník, úředník a redaktor v novinách. Verše publikuje od roku 1973. Z ruštiny překládá Grigorije Korina,Jurije Chlebnikova a Vladimíra Mamajeva.

Vlasta Váňová-Čtvrtková

Narozena 27.2.1917 ve Vídni , zemřela 21.11.1968 v Praze. Básnířka, beletristka, též knihy a hry pro děri.

Vladimír Vaclík

Vladimír Vaclík byl český publicista, betlémista a středoškolský profesor. Narodil se roku 1925 na Křivoklátě. Vystudoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze, obor etnografie a bohemistika . Jeho první povolání bylo středoškolský profesor, ale žurnalistika jej lákala více a tak se stal redaktorem Svobodného slova. Literárně debutoval v roce 1947. Jeho odborné práce vyšly knižně i v odborných časopiseckých publikacích v Německu, Švýcarsku, Rakousku, Francii a v Itálii. Po srpnu 1968 musel z politických důvodů opustit nejen učitelskou profesi, ale bylo mu zakázána i literární činnost. Když nemohl dělat novinařinu, začal v tajnosti pomáhat své manželce Marii budovat malé muzeum v Třebechovicích pod Orebem a přeměňovat je v opravdové muzeum betlémů. Vlastníkem známého Třebechovického betlému byl tehdy František Skřivan. Marie Vaclíková mu pomáhala od roku 1955. V roce 1966 byl betlém převezen a vystaven na Světové výstavě v Montréalu 1968. Při návratu zpět byl vystaven v nizozemském miniaturním městečku Madurodamu a v Londýně. Po jeho návratu do Československa se začala budovat stála expozice. V tehdejší době však nebylo možné betlém s náboženskou tematikou vystavit samotný a tak mu kulisu tvořil zároveň památník dělnického hnutí v Třebechovicích. Správou zařízení byla pověřena Marie Vaclíková, původním povoláním učitelka, která činnost vykonávala za podpory svého muže Vladimíra. Postupně spolu připravovali přeměnu památníku v řádné muzeum. V tehdejší době to však nebylo lehké, ale výsledek se podařil a roku 1984 bylo v Třebecho­vicích otevřeno první specializované muzeum betlémů v Československu. Zejména díky Vladímírovi Vaclíkovi, Jiřímu Šimkovi a Zdeňku Škvárovi vzniklo 10. listopadu 1990 v Hradci Králové České sdružení přátel betlémů, jehož se stal prvním předsedou. Než odešel do důchodu, byl doktor Vladimír Vaclík, po smrti manželky na krátko...

Věra Vášová

Narozena 4.10.1879 v Praze, zemřela 12.11.1963 v Novém Městě na Moravě. Beletristka.

Valdaufinka

Český dechový orchestr založený a vedený Adolfem Školkou. Název orchestru je poctou dirigentovi, skladateli a aranžérovi Karlu Valdaufovi.

Taťána Vargová

Autorka publikací pro práci s předškoláky.

Rastislav Váhala

Rastislav Váhala byl český právník, účastník československého protinacistického odboje. Rastislav Váhala se narodil ve Vídni, studoval však ve Valašském Meziříčí gymnázium. Vysokoškolský diplom získal na Právnické fakultě UK v Praze. Během povinného vojenského výcviku absolvoval důstojnickou školu v Opavě, ze které byl vyřazen jako poručík dělostřelectva v záloze. V roce 1939 byl zapsán do seznamu advokátů, kancelář spolu s otcem měl na Národní třídě, žil v Praze na Spořilově. Za druhé světové války se zapojil do odbojové činnosti. Jeho otec JUDr. František Váhala byl popraven 3. 7. 1942 v Kounicových kolejích v Brně-Žabovřeskách. Od léta roku 1944 byl styčným důstojníkem Vojtěcha Luži, vojenského velitele Rady tří, pro styk s komunistickým odbojem a ilegálním odborovým hnutím, na které měl kontakty. V Radě tří používal krycí jméno Kozák. Luža však po zatýkání klíčových pražských osobností gestapem odešel v říjnu 1944 zpět na Moravu. Váhala díky statečnosti zatčeného Františka Jiříkovského nebyl prozrazen a stal se posledním velitelem odbojové skupiny Avala-Modrý kruh, která sdružovala odbojové pracovníky z hasičských sborů na území protektorátu. Avala-Modrý kruh byl do prosince 1944 začleněn do Radí tří, když došlo z důvodu dalšího zatýkání gestapem ke ztrátě kontaktů. Od ledna 1945 se skrýval nedaleko Mánesa v Praze, neboť ho hledalo gestapo. V dubnu 1945 se stal vojenským poradcem Zpravodajské brigády. Získal díky přesunu vysílačky Anna výsadku Platinum-Pewter přímý kontakt s londýnskou exilovou vládou. Dne 5. května 1945 byl pověřen Českou národní radou funkcí vojenského zmocněnce v kasárnách Jiřího z Poděbrad. Po osvobození v roce 1945 vstoupil do komunistické strany, z níž byl zakrátko vyloučen. Po komunistickém puči byl v letech 1948 až 1949 jedním z obhájců generála Heliodora Píky v prvním vykonstruovaném soudním procesu komunistického totalitního režimu, který skončil justiční vraždou...

Radim Valenčík

Radim Valenčík je český vysokoškolský učitel, ekonom a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění za KSČM. Pochází z Brna, žije v Praze. V letech 1972–1977 vystudoval matematiku na Oděské státní univerzitě. Pracoval pak jako vysokoškolský pedagog. V roce 1984 dosáhl titulu kandidát věd v Ústavu pro filozofii a sociologii. V období let 1977–1988 vyučoval filozofii na Vysoké škole ekonomické v Praze. Zde získal roku 1987 titul docenta. V letech 1988–1990 byl vědecký pracovníkem Československé akademie věd v jejím pracovišti v Ústí nad Labem. Po sametové revoluci se politicky angažoval. V letech 1991–1992 byl poradcem předsedy KSČM Jiřího Svobody. Ve volbách roku 1992 byl za KSČM, respektive za koalici Levý blok, zvolen do Sněmovny lidu . Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992. V letech 1993–1995 pracoval jako redaktor deníku Špígl. V roce 1997 vstoupil do ČSSD. Při vstupu do strany čelil kritice, že jako člen Lidových milicí zasahoval v roce 1989 proti demonstrantům na Václavském náměstí v Praze. Toto obvinění se ovšem nepotvrdilo, třebaže byl před rokem 1989 členem KSČ i Lidových milicí, ovšem pouze řadovým členem. V období let 1995–1999 vyučoval na Bankovní akademii v Praze. V roce 1996 založil elektronický časopis Marathon, který se specializuje na společenské vědy. Od roku 2006 je řešitelem projektu Grantové agentury České republiky Investování do sociálního kapitálu a efektivnost. K roku 2012 se uvádí jako proděkan Fakulty ekonomických studií Vysoké školy finanční a správní. Na této škole učí od roku 1999 jako vedoucí katedry ekonomie a zahraničních vztahů. V roce 1998 zde založil tradici pořádání konferencí na téma Lidský kapitál a investice do vzdělání. Zaměřuje se na mikroekonomii a teorie her. Je autorem nebo spoluautorem několika knih a učebnic: Lidé, ještě máte rozum , Lidský kapitál a kapi...

Petr Vavřín

Prof. Ing. Petr Vavřín, DrSc. je vysokoškolský profesor, rektor v letech 1994–2000 a současný emeritní rektor Vysokého učení technického v Brně . V roce 1960 absolvoval Fakultu elektrotechniky Českého vysokého učení technického v Praze, obor řídící technika. O čtrnáct let později habilitoval na VUT, kde byl také jmenován v roce 1991 profesorem Technické kybernetiky. Od roku 1961 pracuje na Ústavu automatizace Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií VUT, v letech 1992–2005 tento ústav také vedl. V letech 1991–1994 byl prorektorem VUT pro zahraniční styky VUT, kde se mimo jiné zasadil o vybudování Českého technologického parku v kampusu Pod Palackého vrchem. Obdržel zlatou medaili Masarykovy univerzity a také medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za organizátorskou a koncepční práci ve prospěch českého vysokého šškolství.

Pavol Valachovič

Doc. PhDr. Pavol Valachovič, CSc. sa narodil v r. 1951 v Lozorne. Stredoškolské štúdium absolvoval na Strednej všeobecnovzdelávacej škole na Vazovovej 38 v Bratislave . V r. 1969 začal študovať odbor dejepis - latinčina na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, štúdium ukončil v r. 1974 na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyněho v Brne. Po skončení školy sa stal asistentom na Katedre všeobecných dejín a archeológie FiF UK v Bratislave, v r. 1975 začal internú ašpirantúru v odbore všeobecné dejiny, špecializácia dejiny staroveku. Kandidátsku dizertačnú prácu Hospodárske a sociálne problémy miest v Panónii v 4. - 5. storočí n. l. obhájil v r. 1981. V tom istom roku získal aj titul PhDr. V r. 1979 - 1983 pracoval v Historickom ústave Slovenského národného múzea, kde sa venoval dejinám slovenského múzejníctva a vojenským dejinám. Od r. 1983 pôsobí na FiF UK ako odborný asistent, od r. 1996 ako docent pre staroveké dejiny. Pedagogická činnosť Prednáša dejiny staroveku , vedie špeciálne kurzy Civilizácia starovekého Grécka a Ríma, Úvod do muzeológie) vedie semináre , vedie historický proseminár. Vedecko-výskumná činnosť Vo vedecko-výskumnej činnosti sa zameriava na dejiny rímskeho cisárstva, špeciálne na posledné dve storočia jeho vývoja. V rokoch 2004 - 2006 viedol grantovú úlohu VEGA 01/1213/04 \"Regionálne dejiny Trnavského kraja\", v rokoch 2006 - 2007 je spoluriešiteľom grantovej úlohy VEGA 01/444/06 \"Medzi antikou a stredovekom\" .

Pavel Vašák

Narozen 10. 7. 1953 v Lounech, zemřel 29. 6. 2010. RNDr., ornitolog, práce z oboru.

Pavel Vašák

Pavel Vašák byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem. Maturoval v roce 1957 na jedenáctiletce v Havlíčkově Brodě. Poté vystudoval matematiku a matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1963. Již na fakultě se zaměřil na matematickou lingvistiku. Po škole a vojně krátce pracoval ve Státním výzkumném ústavu pro komplexní mechanizaci a automatizaci průmyslu skla a jemné keramiky, načež se stal vědeckým pracovníkem v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, kde nastoupil do oddělení matematické lingvistiky. V letech 1968–1969 byl na vědecké stáži na Štrasburské univerzitě ve Francii. Po návratu byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1976 získal titul kandidát věd. V roce 1979 si udělal doktorát. V letech 1993–1995 byl hostujícím profesorem českého jazyka a české literatury na Univerzitě Paříž IV. V roce 1995 se stal docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve stejném roce začal učit na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde se stal proděkanem a později děkanem. V roce 2005 odešel do důchodu.

Otakar Vávra

Profesor Otakar Vávra byl český filmový režisér, scenárista a pedagog. Mezi jeho významná režijní díla patří filmy husitské trilogie Jan Hus, Jan Žižka a Proti všem , Romance pro křídlovku a Kladivo na čarodějnice . Hodnocení jeho osobnosti je značně rozporuplné: bývá označován za nejvýznamnějšího představitele českého filmu, který se přizpůsobil každému režimu, ale také za jednu z jeho nejpřínosnějších osobností. Vychoval také řadu tvůrců tzv. nové vlny. Narodil se v rodině ředitele všeobecné úvěrní společnosti v Hradci Králové Aloise Vávry a jeho manželky Marie, rozené Beiglové ; rodiče byli oddáni v Hradci Králové 11. února 1902, necelý měsíc před narozením jeho staršího bratra, spisovatele a scenáristy Jaroslava Raimunda Vávry. Studoval v Brně a Praze architekturu. Během let 1929–1930, kdy stále ještě studoval, spolupracoval na několika dokumentech. Roku 1931 produkoval experimentální film Světlo proniká tmou . Od roku 1937, kdy natočil Filosofskou historii, byl profesionálním filmovým režisérem. V době nacistické diktatury za druhé světové války se soustředil převážně na tvorbu politicky neutrálních psychologických filmů. Za svou činnost tehdy přijal státní ocenění Čestný štít Protektorátu Čechy a Morava s orlicí svatého Václava, za což byl později výrazně kritizován.Když se jednou Arnošt Lustig ptal Otakara Vávry, proč přijal toto vyznamenání, odpověděl mu: „To jsem si myslel, že jste chytřejší, pane Lustigu. Kdybych Svatováclavskou orlici nepřijal, do večera jsem skončil v Kobylisích na popravišti.“ Od roku 1945 byl v KSČ. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. V roce 2001 byl vyznamenán Českým lvem za celoživotní přínos české kinematografii i Cenou za mimořádný umělecký...

Monika Valentová

Narozena 1985 v Olomouci. Novinářka, autorka povídek, leporel pro děti a divadelní hry.

Miroslav Vavrda

Miloš Vavruška

Narozen 25. 8. 1924 v Kutné Hoře, zemřel 20. 4. 2003 v Praze. Herec.

Miloš Váňa

Narozen v květnu roku 1921. Redaktor mládežnického týdeníku Pochod a filmového programu Československé televize, básník.

Miloš Vacík

Miloš Vacík byl český básník, publicista a redaktor. Po maturitě v roce 1941 pracoval jako úředník. V roce 1944 byl pro svou odbojovou činnost zatčen a až do konce války vězněn v Praze, v Terezíně, Gollnowu a v Hamburku. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu UK, obor bohemistika, filozofie a estetika. Poté pracoval jako nakladatelský a časopisecký redaktor. V letech 1958-1968 byl vedoucím kulturní rubriky Rudého práva, pak v roce 1969 přešel do časopisu Svět práce, odkud byl v roce 1970 z politických důvodů propuštěn. Až do svého odchodu do důchodu v roce 1979 se živil lektorováním rukopisů pro pražská nakladatelství a příležitostnými pracemi . V letech 1990-1994 zastával funkci předsedy redakční rady časopisu Nové knihy, kde pracoval též jako redaktor. Je otcem mj. Miloše Vacíka ml., který je známým hudebníkem a výtvarníkem, a Alexandry Pflimpflové, roz. Vacíkové, novinářky, nakladatelské redaktorky a překladatelky z francouzské literatury.

Milan Vašíček

Narozen v roce 1935, zemřel v srpnu 2007 v Lipníku nad Bečvou. Ornitolog, specialista na papoušky, práce z oboru.

Milan Vároš

Po absolvovaní Jedenásťročnej strednej školy v Bytči pracoval rok v rodnom meste ako redaktor okresných novín. Potom študoval žurnalistiku na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave . V r. 1960 – 1969 bol redaktorom denníka Smena. Pre svoje postoje k politickým udalostiam rokov 1968 – 1969 bol politicky diskriminovaný a nemohol publikovať. Od r. 1969 pracoval ako redaktor vo vydavateľstve Smena, kde redigoval edíciu Dobrodružné romány. Od r. 1990 bol šéfredaktorom týždenníka Život a od r. 1995 aj šéfredaktorom mesačníka Rodina. V súčasnosti žije a tvorí v Bratislave.

Milan Valach

PhDr. Milan Valach, Ph.D., byl český filozof, etik a pedagog. Působil na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde přednášel filozofii, etiku a jejich dějiny. Milan Valach byl výrazným představitelem české interpretace přímé demokracie a zaměstnaneckého vlastnictví, jejich zastáncem a propagátorem. Ve svých názorech vycházel z kritiky současného neoliberálního kapitalismu a jeho projevů zejména v České republice. Zabýval se také teorií a dějinami totalitních systémů, marxismem, problematikou ekologické krize a rozpory kapitalistického systému. Počátkem roku 2001 založil Hnutí za přímou demokracii , společně s Jiřím Polákem a skupinou přátel, scházející se v brněnské kavárně Slavia. Milan Valach je pohřben v hrobě č. 93 na hřbitově v Brně-Líšni. Nachází se poblíž jihovýchodního rohu areálu hřbitova, ve skupině označené cedulí "urnový háj 2".

Martina Vankúšová

Marta Vágnerová

PhDr. Marta Vágnerová, Ph.D. vyučuje na Jihočeské univerzitě. Přehled publikační činnosti: http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/rj/publ-vagnerova.phtml

Mario Vargas Llosa

Mario Vargas Llosa je peruánský romanopisec a esejista. V roce 1967 obdržel cenu Premio Rómulo Gallegos za svůj román Zelený dům a v roce 1994 Premio Cervantes. V roce 2010 se stal nositelem Nobelovy ceny za literaturu. V Limě studoval práva jako většina jeho částečně autobiografických protagonistů, v Madridu obdržel doktorát filozofie. Pobýval také v Paříži, kde pracoval v nejrůznějších zaměstnáních a přitom psal. Patří mezi představitele latinskoamerického románu. Slávu mu získal hned jeho první román Město a psi z roku 1963, který poprvé česky vyšel v roce 1966 v nakladatelství Odeon. Ještě větší uznání mu přinesl román z roku 1966 Zelený dům , který je z hlediska stylu a kompozice velice originální, pokusil se zde o zachycení mnohotvárnosti a pestrobarevnosti peruánské i všelidské reality. V roce 1990 kandidoval na peruánského prezidenta, ovšem překvapivě prohrál s Albertem Fujimorim. Roku 1993 obdržel španělské občanství, aniž by pozbyl občanství peruánské. V roce 1994 mu udělili Cervantesovu cenu, jedná se o nejprestižnější ocenění ve španělsky psané literatuře. Ve stejném roce byl zvolen také členem Španělské královské akademie . Roku 2010 získal Nobelovu cenu za literaturu. V druhé polovině roku 2017 se aktivně zúčastnil demonstrace proti vyhlášení katalánské nezávislosti na Španělsku, jíž předcházelo nezávislé referendum ze dne 1. října 2017. Ve svém veřejném projevu prohlásil, že „španělská demokracie přetrvá a žádné spiknutí stoupenců nezávislosti Katalánska ji nezničí.“ Llosovy romány sice někteří literární kritici považují za realistické, ale jeho experimentální postupy a způsob zachycování skutečnosti přesahuji hranice tradičního vyprávění.

Lubomír Vašina

Narozen 22.8. 1948 v Brně. Doc., PhDr., CSc., psycholog, neuropsycholog, odborné práce z oboru psychosomatiky a psychoterapie.

Karolina Václavíková

Narozena 20. 6. 1974. Tlumočnice a překladatelka z francouzského jazyka.

Karel Vacek

Karel Vacek byl významný český hudební skladatel a dirigent, který se proslavil především jako autor žánru lehké a lidové hudby. Narodil se 6. prosince 1902 v Chotěboři a stal se vlivnou osobností české hudební scény. V jeho díle se často projevovalo hluboké porozumění pro české hudební tradice a do svých skladeb uměl vnést pocit národní hrdosti a nostalgie.

Josef Vašica

Josef Vašica byl český teolog, filolog, slavista, biblista, literární historik, editor, publicista, překladatel, katolický kněz a vysokoškolský pedagog, který významným způsobem přispěl k poznání staroslověnského písemnictví a české literatury období baroka. Vystudoval gymnázium v Opavě, kde na něj měl veliký vliv tehdejší ředitel Vincenc Prasek. Později absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1907 studoval na vídeňské univerzitě slavistiku a klasickou filologii. Mezi jeho učiteli byl i známý slavista prof. Vatroslav Jagić. Po studiích nastoupil jako profesor latiny a češtiny na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. V roce 1919 získal docenturu a později se stal profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a založil zde stolici staroslověnštiny. V roce 1937 se přestěhoval do Prahy, kde vyučoval na teologické fakultě UK. Jeho zásluhy o vědní obory staroslověnský jazyk a literatura a česká literatura byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění , dopisujícím členem Královské české společnosti nauk se stal 9. 1. 1935, mimořádným v roce 1937. Od října 1940 byl členem Pražského lingvistického kroužku. V roce 1950 byl po reorganizaci českého bohosloveckého vysokého školství poslán do důchodu. V závěru života pobýval rád v Klimkovicích. Josef Vašica se ve své práci zaměřoval na studium staroslověnského jazyka, nejstarší překlady bible do češtiny a literaturu českého baroka. Byl prvním badatelem, který upozornil na významná literární díla baroka, která byla pozapomenuta nebo ostatními badateli opomíjena . Vašica významným způsobem přispěl k poznání barokní literatury – především poezie – a pomohl tak změnit převládající negativní hodnocení kultury ob...

Joan Vaccaro

Španělský autor prací o přírodních katastrofách a ekologických problémech.

Jiří Vančura

Historik, novinář, redaktor, signatář Charty 77. Jiří Vančura, narozen roku 1929. Vystudoval historii na Univerzitě Karlově v Praze a poté působil jako nakladatelský redaktor a novinář v oblasti historie a vnitropolitické problematiky - v letech 1961-1964 také v deníku Mladá fronta. Od ledna 1970 do konce roku 1989 pracoval jako dělník v geologickém průzkumu. Přitom byl činný v občanských iniciativách a publikoval v nezávislém a zahraničním tisku. Zpracoval několik historických námětů a této činnosti se věnoval i nadále.

Jiří Valenta

Narozen 23. 3. 1962 ve Šternberku. PhDr. Mgr., právník, lektor a poradce v oblastech řízení a aplikace právních předpisů ve školství. Též fotograf pohlednic, zejména z Litovle a okolí.

Jean Vanier

Jean Vanier byl kanadský katolický teolog, humanitář a zakladatel komunit L'Arche , ve kterých bydlí ve společném domově lidé s mentálním postižením spolu s asistenty. Založil také hnutí Víra a Světlo. V roce 2015 se stal laureátem Templetonovy ceny. Necelý rok po jeho smrti se objevila informace, že v letech 1970 až 2005 sexuálně zneužíval ženy, které se k němu obracely s žádostí o pomoc.

J. M Vašák

Beletrista.

J Vaňková

Helena Vajgantová

Narozena 24. 7. 1928 v Holešově, zemřela 19. 7. 2017. Básnířka, prozaička, autorka filmových a rozhlasových scénářů a libret.

Hana Vavřinová

Narozena roku 1989. Knižní ilustrátorka, výtvarnice a grafička.

Giuliano Valdes

Giorgio Vasari

Teoretik umění, estetik, historik výtvarného umění.

George Clapp Vaillant

Americký antropolog zaměřený na předkolumbovské kultury Mexika. Autor prací z oboru.

Fiona Valpy

FIONA VALPY prožila sedm let ve Francii, kde s manželem zrenovovali starý polorozbořený venkovský dům. Osvojila si přitom nové dovednosti, jako míchání cementu a zdění, na což je náležitě pyšná. Její nejoblíbenější činností se stalo ochutnávání vína a právě skvělá vína a skvělí lidé kraje kolem Bordeaux ji inspirovaly k napsání románu Láska po francouzsku. Dnes žije opět v Británii a věnuje se učení jógy a psaní knih. Na tu další – Vánoce po francouzsku – se můžete už brzy těšit.