Výpis všech autorů

Brian K Vaughan

Brian K. Vaughan je jednou z největších osobností současného komiksu a držitel neuvěřitelného množství komiksových cen. A přitom začal docela nedávno, roku 1997, a docela nenápadně, druholigovou sérií Cable. Ovšem být nenápadný dlouho nevydržel. Zvlášť, když začal tvořit vlastní postavy. Jako první pro Marvel stvořil padoucha jménem Hood ve stejnojmenné superhrdinské kriminálce. A udělal postavu tak plastickou, že dnes už funguje samostatně - Hood je jedním z nejnebezpečnějších padouchů Marvelu . Poté Vaughan přešel do DC a stvořil své nejslavnější dílo. Y: Poslední z mužů. Masivní postkatastrofický příběh, který dokazuje, že svět bez mužů by ani náhodou nebyl tak idylický, jak se nám feministky snaží namluvit. Nebyla to nekonečná série, ale řada, která měla začátek a konec a silný příběh mezi tím. Mezi jeho další slavné série patří Runaways, příběh skupiny dětí, které utečou z domova poté, co zjistí, že jejich rodiče jsou superpadouši. Tahle série o týmu, jehož bojovým pokřikem je „Snažte se neumřít!“ je Vaughan v kostce – sympatické postavy, popkulturou prosáklé a přitom věrohodné dialogy, zajímavý příběh s nečekanými a občas docela brutálními zvraty. Vaughan také stvořil politickou fikci Ex Machina o prvním superhrdinovi, který se stal starostou New Yorku. Víc než o souboje s padouchy jde o řešení politických problémů, takže není divu, že kritika tuhle sérii označuje za „Západní křídlo se superschopnostmi“. Částečně se v politických vodách ještě máchá Pride of Baghdad, příběh lvů uprchlých během amerického útoku na Bagdád. Vaughan ale nezůstal jen u komiksu. Byla mu nabídnuta práce na jednom z nejúspěšnějších televizních seriálů současnosti, na Ztracených. I když to nebude asi zásluha jenom Vaughana, tak v době jeho příchodu začala jít kvalita opět prudce nahoru. Podle komiksů Y: Poslední z mužů, Ex Machina a Runaways se už chystají celovečerní filmy....

Boris Valenta

Ing., autor publikace o domácí výrobě vína.

Barbora Vajsejtlová

Narozena 1979. Vystudovala žurnalistiku a psychologie. Novinářka, redaktorka.

Anna Vášová

Dramaturgyně, producentka dokumentárních a dětských pořadů ČT. Též spoluautorka knih pro děti.

Alena Vasiljeva-Lešková

PhDr., spoluautorka učebnice ruštiny.

A. E Van Vogt

Alfred Elton van Vogt narozený v Kanadě, byl jedním z nejslavnějších autorů Zlatého věku SF. U nás je však větší část jeho díla poměrně neznámá, snad kromě románů Slan a Okřídlený muž a několika povídek uveřejněných v časopise Ikarie. Roku 1995 A. E. van Vogt získal titul Velmistra žánru science fiction. Van Vogt nejvíce proslul jako autor grandiózních kosmických oper s komplikovanými zápletkami a rychlým spádem děje. Jeho díla byla plná odolných protivníků, mimozemských příšer, superhrdinů, galaktických říší a časových paradoxů.

Vladimir Nikolajevič Vasil'jev

Ruský sci-fi spisovatel.

Veronika Valíková

Narozena 1.12.1965 v Praze. Spisovatelka.

Stanislav Valášek

Narozen 1.10.1921 v Praze. Ilustrátor, grafik.

Smil Vaclav

Rudolf Vápeník

Narozen 6.2.1911 v Ústí nad Labem, zemřel v červnu 1990. PhDr., vedoucí československého kulturního střediska v Berlíně. Překladatel z němčiny.

Pip Vaughan-Hughes

Pip Vaughan-Hughes se narodil v Londýně, vyrostl v jižním Devonu a studoval středověkou historii na Londýnské univerzitě. Po škole pracoval jako redaktor v literární agentuře. Živil se též jako poslíček na kole, recenzent pokrmů a restaurací, zahradník i majitel restaurace. V současnosti žije se ženou a dcerou ve Vermontu.

Pavel Vašák

Pavel Vašák byl český literární teoretik, textolog a editor děl Karla Hynka Máchy. Přednášel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a v letech 2001–2005 byl jejím děkanem. Maturoval v roce 1957 na jedenáctiletce v Havlíčkově Brodě. Poté vystudoval matematiku a matematickou statistiku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval roku 1963. Již na fakultě se zaměřil na matematickou lingvistiku. Po škole a vojně krátce pracoval ve Státním výzkumném ústavu pro komplexní mechanizaci a automatizaci průmyslu skla a jemné keramiky, načež se stal vědeckým pracovníkem v Ústavu pro jazyk český Československé akademie věd, kde nastoupil do oddělení matematické lingvistiky. V letech 1968–1969 byl na vědecké stáži na Štrasburské univerzitě ve Francii. Po návratu byl přijat do Ústavu pro českou literaturu Československé akademie věd. V roce 1976 získal titul kandidát věd. V roce 1979 si udělal doktorát. V letech 1993–1995 byl hostujícím profesorem českého jazyka a české literatury na Univerzitě Paříž IV. V roce 1995 se stal docentem na Univerzitě Palackého v Olomouci. Ve stejném roce začal učit na katedře české literatury Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, kde se stal proděkanem a později děkanem. V roce 2005 odešel do důchodu.

Mojmír Vavrečka

PaedDr., CSc. Narozen 1934. Vysokoškolský pedagog, specializuje se na lexikologii a lexikografii.

Miroslav Valenz

Narozen 1951. Softwarové manuály.

Massimo Vacchetta

Italský veterinář, ochrance přírody, zejména ježků. Publikace z oboru.

Marek Vadas

Slovenský spisovatel, vystudoval filologii a estetiku, pracuje v reklamě, pracuje jako poradce kamerunského krále - africké motivy v díle.

Marcela Valentovičová

Magda Vášáryová

Mgr. Magdaléna Vášáryová * 26.08.1948 Banská Štiavnica poslankyňa NR SR, bývalá veľvyslankyňa v Rakúsku a Poľsku, zakladateľka Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku, herečka Vzdelanie: 1966-1971 Filozofická fakulta Univerzity Komenského, Bratislava Životopis: od 2006 poslankyňa NR SR, SDKÚ-DS, Výbor NR SR pre európske záležitosti , Výbor NR SR pre kultúru a médiá 2005 - 2006 štátna tajomníčka Ministerstva zahraničných vecí SR 2000-2005 Veľvyslankyňa Slovenskej republiky v Poľsku 1993-2000 Zakladateľka a riaditelka Slovenskej spoločnosti pre zahraničnú politiku v Bratislave 1990-1993 Veľvyslankyňa Československej federatívnej republiky v Rakúsku 1970-1989 Herečka - Divadlo na Korze, Nová Scéna, Slovenské národné divadlo Jazykové znalosti: nemecky, anglicky, rusky, poľsky, srbsky, chorvátsky, francúzsky Rodinný stav: vydatá za Milana Lasicu, má dve dcéry

Ladislav Vašek

Narozen 24.1.1871 v Opavě, zemřel 11.11.1949 v Ivančicích u Brna. Pedagog, archivář, památkář, správce muzea v Ivančicích. Práce v oboru, autor kroniky Bezručova rodu.

Karolina Václavíková

Narozena 20. 6. 1974. Tlumočnice a překladatelka z francouzského jazyka.

Josef Vaniš

Josef Vaniš byl český kameraman a fotograf. V roce 1945 dokončil studium oboru filmový laborant na grafické škole v Praze. V letech 1951 až 1958 pracoval u Československého armádního filmu. Poté až do roku 1989 ve filmovém studiu Barrandov. V letech 1953 až 1955 navštívil spolu s Vladimírem Sísem Tibet, aby zde natočili dokumentární film o stavbě silnice, která měla spojit Čínu s Tibetem. Cesta do hlavního města Tibetu Lhasy jim tehdy trvala devět měsíců. U kláštera v Čhamdo se setkali se 14. Dalajlámou Tändzinem Gjamccho, když tento právě putoval po budované silnici na oficiální návštěvu Pekingu. Do Lhasy vstoupili Vaniš se Sísem po jedenácti dnech čekání jako první Češi. Během putování pořídil Vaniš stovky černobílých i barevných negativů, jenž byly publikovány v několika obrazových knihách . Byl hlavním kameramanem dokumentárního filmu režiséta Vladimíra Síse Cesta vede do Tibetu z roku 1954, který získal v roce 1956 čestné uznání na filmovém festivalu v Benátkách, ale z českých kin byl stažen a nesměl se promítat. Pracoval s režisérem Karlem Kachyňou na filmech Závrať, Naděje či Vysoká zeď. S Dušanem Kleinem spolupracoval na filmech Radikální řez, Dobří holubi se vracejí, Vážení přátelé, ano, ale i na třech filmech z pentalogie o 'Básnících' . Spolupracoval i s dalšími významnými režiséry jako Zbyněk Brynych nebo Jindřich Polák. Podílel se též na televizním seriálu Pan Tau nebo na filmech Kačenka a strašidla, Smrt stopařek, Tichý Američan v Praze, Noc klavíristy, Dědeček, Kylián a já.

Johann Baptist Vanhal

Johann Baptist Vanhal byl hudební skladatel 18. století z Čech, které jsou dnes součástí České republiky. Narodil se 12. května 1739 v Nechanicích a již za svého života se stal jedním z nejvýznamnějších vídeňských skladatelů. Jeho kariéra vzkvétala v druhé polovině 18. století, v období bohatém na hudební inovace a rozvoj klasicistního stylu.

Jiří Vaněk

Vystudoval matematiku na MFF UK, nedostudoval logiku na FF UK. Pracoval jako holka pro všechno v prodejně čerpadel, vysokoškolský pedagog, novinář, PR konzultant, hudební dramaturg, programátor a scénárista sitcomu Comeback. Příležitostně vystupuje s různými hudebními uskupeními, nejčastěji sólově s akustickou kytarou pod pseudonymem Singleton. Od října 2004 píše pod přezdívkou Fiksu pojka blog, z něhož vychází i kniha Sebedrás. Milovník koček a hrdý obyvatel Prahy 7. Do devětadvaceti let života okázale ignoroval genetickou předurčenost k psaní a živil se obskurními aktivitami v PR, IT a jiných oblastech vyjádřitelných zkratkami. Poslední čtyři roky je z něj pisálek – vydal knihu, připravuje celovečerní film, píše pro televize i pro tištěná a internetová média a občas za to dostane i zaplaceno.

Jiří Vančura

Historik, novinář, redaktor, signatář Charty 77. Jiří Vančura, narozen roku 1929. Vystudoval historii na Univerzitě Karlově v Praze a poté působil jako nakladatelský redaktor a novinář v oblasti historie a vnitropolitické problematiky - v letech 1961-1964 také v deníku Mladá fronta. Od ledna 1970 do konce roku 1989 pracoval jako dělník v geologickém průzkumu. Přitom byl činný v občanských iniciativách a publikoval v nezávislém a zahraničním tisku. Zpracoval několik historických námětů a této činnosti se věnoval i nadále.

Jiří Valše

Jindřich Vančura

Jindřich Vančura byl český středoškolský profesor, historik a překladatel z francouzštiny. Je především překladatelem díla Ernesta Denise do češtiny a autorem podrobných dějin města Klatov. Narodil se v rodině klatovského truhlářského mistra Matěje Vančury a jeho manželky Evy, rozené Höšlové. Vystudoval gymnázium v Klatovech a poté na Universitě Karlově historii, zeměpis, románské jazyky a angličtinu. V listopadu 1890 promován na doktora filosofie. Působil jako středoškolský profesor dějepisu a zeměpisu v Praze , Kolíně , Hradci Králové a od roku 1897 opět v Praze na smíchovském reálném gymnáziu, které roku 1936 přijalo jeho jméno do svého názvu. V srpnu 1885 se oženil, manželka Jiřina, rozená Nekutová, pocházela z Chýnova. Manželé Vančurovi měli dceru Stanislavu , provdanou Jínovou . Zemřel v Praze, jeho urna byla uložena v rodných Klatovech. Patřil ke stoupencům T. G. Masaryka ve sporech o pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského i ve sporu o smysl českých dějin. Na toto téma napsal řadu článků v časopisech Athenaeum, Naše Doba i jiných. Přeložil do češtiny dílo Ernesta Denise. Denisovy Čechy po Bílé hoře doplnil rozsáhlými poznámkami. Je rovněž autorem monografie o Denisovi, která vyšla v roce 1923 v edici Zlatoroh.

Jindřich Vacula

Narozen 5.4.1925 v Albrechtičkách. PhDr. CSc. asistent katedry lehké atletiky, publikace z oboru.

Jean Vanier

Jean Vanier byl kanadský katolický teolog, humanitář a zakladatel komunit L'Arche , ve kterých bydlí ve společném domově lidé s mentálním postižením spolu s asistenty. Založil také hnutí Víra a Světlo. V roce 2015 se stal laureátem Templetonovy ceny. Necelý rok po jeho smrti se objevila informace, že v letech 1970 až 2005 sexuálně zneužíval ženy, které se k němu obracely s žádostí o pomoc.

Jaroslav Vanča

Historik umění, teoretik médií, pedagog a tvůrce videoinstalací. Vystudoval Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích, výtvarnou výchovu a češtinu na Filozofické fakultě UK v Praze a postgraduálně uměleckou kritiku na katedře estetiky téže fakulty. Pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, odborný asistent Fakulty humanitních studií UK, pedagog FAMU v Praze. Později učil na Fakultě výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně. Odborný asistent Kabinetu humanitních a doplňkových studií. - Kurátor výstav. Od r. 1983 se věnuje multielementární transformaci. Tvůrce instalace s televizní a computerovou grafikou Kaple reliktní radiace.

Jarmila Vacková

Významná historička umění. Její celoživotní vášní byla, vyjma české renesance, holandská malba – svoje poznatky zúročila v knize Van Eyck, vydané nakladatelstvím Academia v roce 2005.

Jan Vavřík

Jan Vavřík se narodil před osmatřiceti lety v Bruntále. Po absolvování Ostravské univerzity začal pracovat v dětském domově jako zástupce ředitele. Mnohaletá práce s dětmi v ústavní výchově byla pro něj tou nejzajímavější životní etapou. Příběhy dětí z dětského domova autora ovlivnily natolik, že se staly podkladem pro napsání první knihy Kolotoč strachu o dívce Kristýně. K zálibám autora patří počítače, mobilní komunikace, historie, angličtina a hra na africké bubny. Vysněnou zemí autora je Francie a vše s ní spojené.

Jan Vařejčko

Narozen 1930, zemřel 8. 10. 1987. Doc., MVDr., ing., CSC., zvěrolékař, autor knih o drobných domácích zvířatech, zejména o kočkách, a veterinární genetiky.

Helena Vajgantová

Narozena 24. 7. 1928 v Holešově, zemřela 19. 7. 2017. Básnířka, prozaička, autorka filmových a rozhlasových scénářů a libret.

George Clapp Vaillant

Americký antropolog zaměřený na předkolumbovské kultury Mexika. Autor prací z oboru.

Gary Vaynerchuk

Gary Vaynerchuk je predseda predstavenstva a výkonný riaditeľ mediálneho holdingu VaynerX, ktorý má ročný obrat vyše 150 miliónov dolárov a jeho súčasťou je digitálna agentúra VaynerMedia a ženské digitálne médium PureWow. Gary patrí medzi popredných svetových odborníkov na marketing a jeho štyri knihy sa dostali do rebríčka bestsellerov New York Times. Keď preberal rodinný podnik, jeho ročný obrat bol 4 milióny. Gary premenil rodinnú predajňu vína na spoločnosť s obratom 60 miliónov. Okrem toho založil a ešte stále riadi VaynerMedia, jednu z najvplyvnejších digitálnych agentúr sveta. Gary investuje do začínajúcich podnikov, pôsobí tiež ako podnikateľský anjel. Investoval aj do Snapchatu, Facebooku, Twittera, Uberu a Venma. Okrem iných spoločností spoluzakladal aj investičný fond Vayner/RSE. Žije v New Yorku.

František Vavřín

Narozen 6.12.1884 v Praze, zemřel 21.2.1936 tamtéž. Bankovní úředník, překladatel z němčiny.

František Váhala

Narozen 29.1.1911 v Jičíně, zemřel 29.12.1974 v Praze. PhDr. CSc., filolog, bohemista, egyptolog, publikace z oboru českého jazyka.

František Jan Vavák

František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...

Francisca Valiente

Španělská ilustrátorka dětské literatury.

Eva Vacková

Narozena 31.8.1942 v Hradci Králové. PhDr., anglistka. Překlady a učebnice angličtiny.

Dora Vallier

Francouzská historička a kritička umění, autorka publikací z oboru.

Čtvrtek Václav

Charlotte Valandrey

Francouzská herečka a spisovatelka.

Bohumil Vavroušek

Bohumil Vavroušek byl český učitel a amatérský fotograf, který se věnoval především dokumentaci lidové architektury Československa. Narodil se v rodině Václava Vavrouška a Anny rozené Kaskové v usedlosti čp. 2 ve Slavětíně. V roce 1895 navštívil Národopisnou výstavu českoslovanskou v Praze, což ovlivnilo jeho zájem o lidovou architekturu. Vystudoval učitelský ústav v Kutné Hoře. Poté učil na venkovských školách na Novobydžovsku. V letech 1902–1903 absolvoval kurs kreslení pro učitele, který vedl profesor Alois Bouda. V roce 1908 nastoupil na měšťanskou školu na pražských Vinohradech. V letech 1926–1929 působil jako ředitel Štefánikovy koleje pro slovenské studenty v Praze. V roce 1909 podnikl první větší cestu se skupinou českých učitelů do Haliče. Z materiálů, které během cesty pořídil, vznikl průvodce Krakov, Lvov, Vělička, Zakopané, Varšava, Čenstochova . V roce 1910 navštívil Bukovinu. Fotografie pořízené během cesty byly otiskovány na pokračování v časopisu Zlatá Praha . Příspěvky upoutaly pozornost osobností, které se zabývaly lidovou architekturou. V roce 1913 navázal Bohumil Vavroušek spolupráci s Antonínem Podlahou, pro jehož edici Posvátná místa království českého pak pořizoval fotografie. Dále navázal kontakt s historikem umění Zdeňkem Wirthem. V roce 1910 navštívil poprvé Slovensko spolu se svým přítelem Adolfem Wenigem. Seznámil se zde a poté spřátelil s Pavolem Országhem Hviezdoslavem a Ľudovítem Riznerem. Sympatie ke Slovensku se později projevily tím, že se Vavroušek ujal role jednatele „Československé jednoty“ a byl rovněž spoluautorem prvních slovenských učebnic pro základní školu . Po přestávce vynucené první světovou válkou navštěvoval Slovensko a Podkarpatskou Rus téměř každý rok. Současně se věnoval dokumentaci lidových staveb v Čechách a na Moravě. Hlavní část jeho dokumentátorského díla spadá d...

Antonín Vančura

Jiří Mahen, vlastním jménem Antonín Vančura , byl český básník, novinář, dramaturg, knihovník, režisér a divadelní kritik. Narodil se v rodině čáslavského krupaře Antonína Vančury a jeho manželky Elišky, rozené Chobotové. Pokřtěn byl jako Antonín Václav Josef Vančura. Rodina se v roce 1897 přestěhovala do Dubé, kde navštěvoval německou měšťanskou školu. Gymnázium studoval v Čáslavi a Mladé Boleslavi, kde roku 1902 maturoval. Již v té době se podílel na přípravě studentských časopisů, spolu se svým přítelem Rudolfem Těsnohlídkem. Dědové Vladislava Vančury a Jiřího Mahena byli bratři. Svůj rod odvozovali od zemanů Vančurů z Řehnic; tento původ inspiroval Vančuru k napsání Markéty Lazarové. Mahena inspirovala historie rodu ke hře Mrtvé moře o selské rebelii na Čáslavsku, kde byl předobrazem jeho praděd Jan Vančura. V obtížných finančních podmínkách i se zdravotními problémy studoval v Praze filozofickou fakultu, obory čeština a němčina. Spolupracoval s anarchistickým časopisem Nový kult a časopisem Moderní život, který byl tiskovým orgánem uměleckého spolku Syrinx. Seznámil se tak především s okruhem umělců scházejících se ve vile S. K. Neumanna, jako byl František Gellner, Jaroslav Hašek či Fráňa Šrámek. Státní závěrečnou zkoušku nesložil a v letech 1907–1910 učil jako suplent na reálce v Hodoníně a poté na obchodní škole v Přerově. Roku 1910 se přestěhoval do Brna, kde působil po zbytek života. V letech 1909–1919 byl redaktorem Lidových novin; odsud přešel do deníku Svoboda, v němž byl zaměstnán do roku 1936. V letech 1918–1920 působil jako dramaturg Národního divadla Brno. Od roku 1921 byl knihovníkem, později ředitelem tehdejší Veřejné knihovny města Brna. Dne 6. října 1919 v Brně uzavřel občanský sňatek s Karlou Haselmannovou . Manželství bylo bezdětné. Podle odkazu vdovy je dnes ve vilce, kde žili, knihovna a Mahenův památník. O svém manželství napsala vzpomínkovou k...

Antonín Václavovič

Antonín Václavovič . Technik, konstruktér a technolog, práce z oboru strojírenské technologie.

Alfredo Varela

Afredo Varela byl výraznou postavou argentinských kulturních a politických kruhů, známý především pro své sociální cítění. Jeho nejslavnějším dílem je román Temná řeka. Alfredo Varela byl především publicista a novinář, svou kariéru zahájil jako redaktor komunistického tisku, pro svou politickou činnost byl několikrát za Peronovy éry vězněn a dokonce musel určitou dobu pobývat v exilu, mimo jiné i v Československu, které si velmi oblíbil, zejména jeho kulturu a z češtiny dokonce překládal . Těžiště jeho práce zůstává v jeho publicistické činnosti, přesto mu však umělecké a ideové kvality jeho románu Temná řeka zajišťují trvalé místo v moderní argentinské próze.

Aleš Valenta

Narozen 17. 5. 1964 v Jilemnici. Historik, publicista a překladatel. Zabývá se českými dějinami 18. a 19. stol., česko-německými vztahy v 19. stol.

Zdeněk Vališ

Historik druhého československého vojenského odboje. Absolvent Filozofické fakulty UK Praha, obor archivnictví - historie. V l. 1979-1993 pracovník, později vedoucí badatelny Vojenského historického archivu Praha. Od r. 1993 pracovník Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu MV ČR Praha. - Publikační činnost zaměřil na archivní a historickou s důrazem na druhý československý zahraniční odboj.

Zdeněk Vacek

Narozen 29. 6. 1923. Prof. MUDr., DrSc., embryolog, histolog. Publikace z oboru.

Zbyněk Vavřín

Otec byl okresním soudcem v Pelhřimově a zde také Zbyněk Vavřín prožil své dětství a absolvoval zdejší reálné gymnázium. Po maturitě /1938/ i během okupace pracoval v pelhřimovské nemocnici jako úředník. Vedle zájmu o literaturu a publikační činnost se u něj projevoval v té době také zájem o amatérské divadlo. Na konci roku 1943 inicioval a spoluzaložil Dramatické studio mladých při Jednotě divadelních ochotníků Rieger v Pelhřimově. Spolu s ním a dalšími byli zakládajícími členy i Oldřich Lipský a jeho bratr Lubomír Lipský. S vydaným zákazem činnosti se od podzimu 1944 mladí divadelníci scházeli tajně a pod změnili si název na Malá komedie. V druhé polovině roku 1945, po osvobození vlasti, se soubor plně profesionalizoval a přesídlil do Prahy, kde pod názvem Divadlo satiry hrál v malostranské Umělecké besedě. Zbyněk Vavřín jako dramaturg zde působil až do konce sezóny 1947/48. V roce 1945 se stal spoluzakladatelem satirického časopisu Dikobraz s řadou osobností výtvarného a literárního života, jehož název měl navrhnout Jaroslav Seifert. Jeho redaktorem byl až do roku 1957. Československá televize, studio Praha hledalo schopné literáty, kteří by byli schopni zkvalitnit televizní zábavu. Zbyněk Vavřín se tak stal dramaturgem a pracoval zde až do roku 1979, kdy odešel do důchodu. Časopisecky již jako septimán publikoval různé články, včetně poezie ve Studentském časopise a v Kultuře mladých . V průběhu okupace v době od 1943–44 zveřejňoval v Lidových novinách verše pro děti. Po roce 1945 byl autorem, který přispíval do časopisů Dikobraz, Plamen, aj. Byl rovněž autorem koláží a různých pásem-Vánoční dekameron /1963/, Jarní dekameron /1964/, u obou rež. Jaroslav Vašta/, Když hvězdy vyplovou/1975, rež. Jan Bonaventura/, Šel pan Lada na houby /1975, rež. Zdeněk Podskalský/, Devět jablek pro Helenu /1975, rež. Jan Bonaventura/. Známý je jeho soubor scénářů s haškovskou tematikou - Leporelo /1975, rež. Jan Bonaventura/, Z Haškova světa zvířat /1978, rež. M...

Violaine Vanoyeke

Francouzská spisovatelka, básnířka, historička, editorka, profesorka klasické filologie, producentka kulturních programů, literární kritička a pianistka.

Václav Vašek

Sloužil ve vysoké funkci u stíhacího letectva. 22. února 1994 vykonal poslední let jako vojenský pilot a krátce na to se mu uzavřela jedna jeho životní a profesní etapa vojenského pilota. V té době na postu náčelníka odboru bojové přípravy letectva GŠ AČ a odešel jako plukovník do zálohy. Následovala další profesní více než patnáctiletá etapa civilního dopravního pilota-kapitána. Jeho další působení opět souvisí s letectvím a může zde uplatnit zkušenosti v míře vrchovaté. Zastává funkci inspektora bezpečnosti na Úřadu civilního letectví..

Václav Vaněček

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Václav Valenta

PhDr., CSc., středoškolský pedagog, spoluautor učebnic zeměpisu.

Václav Valenta

Narozen 26.9.1857 v Bučovicích. Redaktor moravského tisku, autor pamětí.

Stanislava Vavroušková

Narozena 20.8.1949 v Plzni. PhDr. CSc., orientalistka, indoložka, historička a překladatelka . Zabývá se výzkumem starověkých i moderních dějin Indie. Publikace z oboru.

Rudolf Vaněček

Narozen 28. 5. 1916 v Praze, zemřel 7. 8. 2012. MUDr., profesor patologické anatomie na lékařské fakultě University Karlovy v Praze. Práce v oboru.

Peter Valo

Slovenský prozaik, satirik, dramatik, scenárista a publicista. Zabývá se vojenskou historií a dějinami.