Výpis všech autorů

Běla Vobecká

RNDr. Běla Vobecká, spoluautorka učebnic matematiky.

Anna Vovsová

Narozena 1956 v Praze. Scénaristka a dramaturgyně.

Zdeněk Vopat

Prozaik.

Zdeněk Vondrák

Bc. Daňový poradce, práce z oboru.

Zdeněk Vogel

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Sylvie Vodáková

Narozena 31. 7. 1926 v Martine , grafička a ilustrátorka působící v Česku.

Rudolf Václav Vokáč

Narozen 10.4.1896 ve Zbirohu, zemřel 13.5.1972 v Praze. Odborný učitel pro zpracování dřeva, publikace z oboru, cestopis.

Petr Vopěnka

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Milan Vodička

Narozen 1960. Novinář, redaktor MF Dnes.

Matthias Vogt

Německý historik, autor příruček všeobecných znalostí.

Marie Vojtíšková

Marie Vojtíšková byla dlouholetá ředitelka Okresního archivu v České Lípě, autorka řady odborných publikací a čestná občanka města Česká Lípa. Narodila se v Praze, kde i vystudovala gymnázium a poté na Filozofické fakultě Karlovy univerzity český jazyk, literaturu a historii. Během studií se seznámila s Břetislavem Vojtíškem, za něhož se v Praze roku 1951 i vdala. Oba se pak přestěhovali do České Lípy, kde se Marie stala učitelkou, zatímco manžel přijal roku 1952 funkci ředitele českolipského muzea. Když musel narukovat k povinné základné vojenské službě, zastoupila ho v muzeu manželka a když se vrátil, přijala v roce 1955 místo první ředitelky nového českolipského a okresního archivu. Manželé v roce 1960 dokázali získat pro muzeum i archiv prostory někdejšího kláštera a později i zámek ve Stvolínkách. Marie Vojtíšková byla ředitelkou okresního archivu 30 let, do důchodu odešla v roce 1985. Z archivu dokázala vybudovat velmi kvalitní a čistou instituci, v jeho prostorách upravila řadu archivních expozic určených veřejnosti, z nichž Svět archiválií z roku 1980 a Pečetě - umění a historický pramen z roku 1984 byly hodně ceněny, protože přesáhly svým pojetím hranice města. Absolvovala stovky přednášek, exkurzí, napsala velké množství příspěvků do tiskovin a iniciovala i vydávání samostatných publikací archivu. Hlavně její zásluhou byly vydány dvě ediční řady, nevelká edice Inventář Okresního archivu Česká Lípa a hlavně dlouholetá kvalitní edice Českolipsko literární. Přispívala do každé z vydaných publikací. Mnohé práce napsala společně se svým manželem, který byl autorem i řady samostatných prací. V roce 2000 byli oba manželé jmenováni čestnými občany města Česká Lípa. V roce 2008 jí ministr vnitra udělil medaili Za zásluhy o české archivnictví....

Libor Vozár

Autor kuchařských knih a publikací z oboru potravinářství.

Leo Vodáček

Narozen 1933. Ekonom, práce z oblasti strategického plánování.

Lenka Volfová

Narozena 1977. RNDr., programátorka a středoškolská pedagožka.

Klausbernd Vollmar

Německý spisovatel, filozof, lingvista, editor časopisů, psycholog. Zabývá se sny.

Josef Vohryzek

Josef Vohryzek byl český redaktor, literární kritik, prozaik a překladatel . Pocházel z rodiny pražského židovského advokáta. Od roku 1937 studoval na Reálném gymnáziu v Křemencově ulici v Praze. Rodiče, kteří později zahynuli v nacistickém sběrném táboře, jej roku 1940 poslali do Švédska, čímž jej zachránili před transportem. Roku 1950 se vrátil zpět do Československa a roku 1951, po absolvování ročního Státního kurzu pro přípravu pracujících na vysokou školu, zakončeného maturitou, začal studovat češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil roku 1956, pak byl do roku 1957 redaktorem nakladatelství Československý spisovatel a následně odborným pracovníkem Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Díky svým příspěvkům do měsíčníku Svazu československých spisovatelů Květen, které zpochybňovaly komunistickou ideologizaci umění, se brzy stal jednou z vůdčích osobností tohoto časopisu. Když byl časopis roku 1959 po ostré ideologické kritice Ladislava Štolla zakázán, byl Vohryzek vyloučen z KSČ a musel opustit svou práci v Ústavu. Živil se jako překladatel a externí překladatel Československého rozhlasu a v letech 1964–1970 byl opět redaktorem nakladatelství Československý spisovatel, ale pouze na poloviční úvazek. V době normalizace pracoval jako dělník a své překlady publikoval pod propůjčenými jmény. Patřil k zakládajícím členům Charty 77 a roku 1987 byl jedním z jejích mluvčích. Naplno se k literární kritice vrátil až po roce 1989 . Jako kritik se zabýval především současnou českou prózou. Publikovat začal roku 1952 v Lidových novinách, později hlavně v časopise Květen a v Literárních novinách. Jako první popsal skutečnost, že nejhodnotnější díla první poloviny padesátých let vznikala mimo oficiální publikovanou literaturu a v zásadním rozporu s ní. Po nuceném odmlčení publik...

Josef Vobořil

Spis z oboru metalografie.

Jitka Vokšická

Mgr., vystudovala Pedagogickou fakultu UK v Praze, věnuje se dětem s poruchami učení, učí na 1. stupni ZŠ v Praze, podílela se na tvorbě školního vzdělávacího programu.

Jiří Votoček

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar byl český novinář a básník, publicista, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na sklonku 19. století a v 1. polovině 20. století. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Otec ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Matky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější otcovy sestry - byl vychováván matkou a tetami v „olšanské vile“ na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina – Fráňa Šrámek, Karel Toman aj. Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců. Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult. Po kratším pobytu ve Vídni se v letech 1905–14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus. V roce 1915 narukoval do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen , kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu , tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění . V roce 1929 byl jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření. Vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní...

Jiří Votava

Doc. MUDr. Jiří Votava, CSc. působil jakopřednosta Kliniky rehabilitačního lékařství, 1LF a VFN, původní odbornost neurolog, nástavbová "fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace" Po maturitě v letech 1959-1965 studoval Fakultu všeobecného lékařství. Pak nastoupil jako aspirant na Fyziologickém ústavu fakulty a současně začal pracovat na Neurologické klinice -- s pacienty a v EMG laboratoři. 1969-1970 studijní pobyt v Neurofyziologické laboratoři ve Washingtonu. Po návratu měl z politických důvodů měl problém získat místo, koncem 1971 nastoupil na rehabilitační oddělení Neurologické kliniky FVL, spolupracoval na výzkumu v oblasti neurologické rehabilitace s prof. Pfeifferem. Po získání kvalifikace rehabilitačního lékaře organizoval v letech 1979-92 kurzy manipulační terapie a účastnil se výuky . Od r. 1979 přešel na Rehabilitační oddělení, později Kliniku rehabilitačního lékařství 1.LF, kde je od r. 1992 přednostou. Z odborných témat se zabýval rehabilitací dospělých osob i dětí se zdravotním postižením, rehabilitací osob po poranění mozku, využití jógy v rehabilitaci, využitím technických pomůcek v rehabilitaci, zavedením studia ergoterapie. Od r. 1980 spolupracuje s organizacemi osob se zdravotním postižením, od r.1988 spolupracuje s mezinárodní organizací Rehabilitation International, kde je od r. 1991 národním tajemníkem, od r. 2000 členem výkonného výboru. Podílel se na organizaci národních abilympiád i mezinárodní abilympiády v Praze. Spoluautor 12 knižních publikací.

Jiří Vostradovský

Ing. Jiří Vostradovský, hydrobiolog a odborník v oblasti rybářství. Nestor českého rybářství; aktivně pracuje pro Český rybářský svaz i časopis Rybářství. Zasvětit život rybám se rozhodl Jiří Vostradovský během gymnaziálních studií, kdy přes léto chodil brigádničit do Státního rybářství v Plané u Mariánských Lázní. Jeho posedlost se mu ale nakonec vyplatila. Po desítkách let práce na výzkumu českého hospodaření s rybami získal mezinárodní autoritu a zúčastnil se mnoha misí do zahraničí. Tam v rozvojových oblastech pomáhal učit místní vodohospodáře chovat ryby a přispět tak jejich schopnosti nakrmit obyvatelstvo. Zúčastnil se ale i budování počítačového klíče francouzských ryb, ve Stockholmu posuzoval granty vědcům v oboru sladkovodního rybářství. V roce 1959 po dokončení lipenské přehrady mu svěřili vedení terénního pracoviště na Lipně, věděli, že ho láká prostředí volných vod. Původně měla tato štace trvat dva roky, nakonec se ale protáhla až do roku 1970, kdy byl "převelen" do Prahy vést místní oddělení výzkumného ústavu, ve kterém začínal - to se později přestěhovalo do Libčic nad Vltavou a tam působil až do důchodu. Teprve pak měl trochu víc času k aktivní spolupráci s Českým rybářským svazem, kde začal šéfovat ústřednímu hospodářskému odboru. Práce ve výzkumu měla i před revolucí tu výhodu, že se občas podařilo absolvovat zahraniční semináře a sbírat zkušenosti. Tak například mohl přednášet v Anglii v Two Lakes o kaprovi, jehož chov se tam právě snažili zavést, v roce 1967 i s manželkou, která také vystudovala rybářství, pracovali na Kubě a zkoumali možnost rybářského využití tamějších obsádek.

Jaroslav Vogel

Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...

Jan Votýpka

Mládí Jan Votýpka prožil na českomoravském pomezí, v okolí Nové Bystřice. Této oblasti také věnoval jednu ze svých prvních prací . Vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK , na fakultě už zůstal jako asistent a přednáší zde již více než 30 let. V roce 1991 se habilitoval, v letech 1991–97 stál v čele Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Votýpka je specialistou v oblasti geomorfologie, zejm. geomorfologických procesů a jejich dynamiky . Dále se věnuje fyzické geografii světa, především oblastem Severní Ameriky a bývalého SSSR, které důkladně procestoval . Z Votýpkových regionálních prací zmiňme alespoň dvoudílnou učebnici Fyzická geografie SSSR , knihu Severní Amerika a z posledních let skripta Fyzická geografie Evropy , v nichž Evropu nepopisuje podle zemí, ale podle geologických celků.

Jan Votava

Mgr., spoluautor učebnice ze společenských věd pro střední školy.

Jan Vondráček

Jan Vondráček je český herec a dabér. Studium herectví absolvoval na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU a v roce 1994 nastupuje do souboru vznikajícího Dejvického divadla, odkud v roce 1996 přechází se souborem do nově založeného Divadla v Dlouhé. Na jevišti uplatňuje nejen herecké ale i hudební nadání . Za postavu Lelia v Goldoniho hře Lhář získal Cenu Alfréda Radoka. Jeho hlas se stal známý díky seriálu Mentalista, kde mluví hlavní postavu Patrika Janea. V roce 2010 obdržel za tento dabérský výkon diváckou Cenu Františka Filipovského. Mimo to ale Vondráček namluvil desítky dalších postav v nejrůznějších filmech a seriálech. Kromě toho, že umí střídat několik odlišných hlasů a je profesionální dabér, umí také dobře zpívat , což dokázal při namluvení audiokazety od Supraphonu- Hobit, podle předlohy J. R. R. Tolkiena, kde je mnoho písní i postav, přesto ji ale Vondráček zvládl namluvit i nazpívat sám. Dabuje například herce jako Chris O'Dowd nebo Bradley Cooper. Jinak jsme ho mohli slyšet mimo mnoho dalších filmů ve snímcích Kmotr II, Liška a pes, Bídníci, Kajínek nebo Merlin. Ze seriálů jsou mimo Mentalisty známí Ztraceni, Ned a Stacey, nebo Pohotovost. Kromě dabingu se věnuje také filmovému herectví . Také dabuje postavu ze seriálu Simpsonovi Vočka Szyslaka a Postavu Stewieho Griffina v seriálu Griffinovi.

Iva Vondrášková

Narozena 1961 v Chomutově. Lékárnice, spisovatelka, autorka úvah, aforismů a básní.

Hanna Vollrath

Německá historička, vysokoškolská pedagožka, specializace na dějiny středověku.

Hana Volfová

Původním povoláním učitelka mateřské školy, v současné době provozuje soukromou Pohybovou školičku Želva, kde se věnuje pohybovým aktivitám dětí a dospělých, ale převážně třídním kolektivům mateřských škol. Od roku 2004 je cvičitelkou 1. třídy ČASPV předškolních dětí a rodičů s dětmi a od roku 2005 je cvičitelkou jógy 2. třídy ČASPV. Zároveň od roku 2001 lektoruje semináře pro učitele mateřských a základních škol na celém území ČR.

František Vosmík

Narozen 25. 11. 1935 v Charvartcích. MUDr., DrSc., profesor dermatovenerologie , významný histopatolog. Působí jako vedoucí doškolovacícho institutu pro dermatologii, přednosta II. dermatovenerologické kliniky 1. LF UK v Praze. Zajímá se o lymfomy, maligní melanom, imunofluorescenci, autoimunní choroby.

Erika Vonková

Narozena 17.9.1956 ve Skalici , žije v ČR. PhDr.,pedagožka a filozofka, práce z filozofie, filosofické antropologie, metodické materiály pro výuku společenských věd a další práce z oborů.

Denalea Volkona

Carol Vorderman

Britská TV moderátorka. Zaměřuje se nejen na zábavné pořady, ale také na vědecké programy. Autorka populárně naučné literatury se zaměřením na vědu, technologie a výuku.

Boris Aleksandrovič Voroncov-Vel'jaminov

Boris Alexandrovič Vorontsov-Velyaminov byl sovětský / ruský astrofyzik. Jeho jméno je někdy stejně jako Vorontsov-Vel'yaminov. Samostatně objevil absorpci světla mezihvězdným prachem, který byl také objeven Robertem Juliem Trumplerem. Sestavil katalog o tom, co je nyní známo jako Vorontsov-Velyaminovy galaxie , stejně jako větší a obecnější katalog galaxií . On také studoval a klasifikoval planetární mlhoviny. Je také autorem standardní ruské astronomické učebnice pro střední školy, stejně jako astronomie učebnice pro střední školy.

Bernatský Vojtěch

Zbyněk Vostřák

Český skladatel. Narozen 10. června 1920. Zemřel 4. srpna 1985 .

Z Volný

Wolfram von Eschenbach

Německý básník.

Walter Vogt

Walter Vogt byl švýcarský spisovatel a psychiatr.

Vsevolod Petrovič Vojevodin

Ruský spisovatel.

Vlastimil Vondráček

Učebnice fyziky.

Vladimír Vonka

Narozen 31. 7. 1930 v Praze. Prof., MUDr., DrSc. Práce z virologie, experimentální onkologie a molekulární biologie. Zabývá se úlohou virů u zhoubných nádorů a vývojem nových vakcín.

Vladimír Vogeltanz

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Vladimir Nikolajevič Vojnovič

Ruský básník, prozaik a publicista, též autor písňových textů a malíř. Účastník disidentského hnutí, od r. 1980 žil v emigraci v Německu, v r. 2004 se vrátil do Ruska.

Václav Vosyka

Narozen 16.12.1880 v Řevničově u Rakovníka, zemřel 2.1.1953 v Praze. Středoškolský profesor, hudební pedagog, publikace z oboru.

Václav Vondrášek

Narozen 1946. PhDr., vojenský historik.

Václav Vondra

Narozen 11.1.1925 v Chotětově. Novinář, prozaik, dramatik, regionální historik.

T Vodička

Štěpán Vostrý

Ing., publikace z oboru elektrotechniky.

Sláva Volný

Sláva Volný byl rozhlasový pracovník v Praze, v exilu byl redaktorem Svobodné Evropy. Byl zaměstnancem Státního statku a pracoval i v zahraničním obchodě. V roce 1963 napsal knihu na sci-fi námět. Získal místo reportéra v Československém rozhlase. V srpnu 1968 uvedl řadu reportáží z okupace Prahy vojsky Sovětského svazu a krátce poté emigroval do západního Německa. Stal ve redaktorem rozhlasové stanice Svobodná Evropa, sídlící tehdy na okraji Mnichova. Ač původně komunistického smýšlení, při práci ve Svobodné Evropě se setkával s katolickým intelektuály a těsně před smrtí se nechal pokřtít, jak uvádí Olga Kopecká-Valeská V Německu vydával emigrantský časopis Text. V roce 1988 mu vydali knihu Pražské blues aneb Sláva je Volný. 22. listopadu 2016 dostal in memoriam pamětní medaili a dekret ministra a odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu za "za vyvíjení politické, publicistické i jiné protikomunistické činnosti v zahraničí zaměřené na obnovu svobody, demokracie nebo na oslabení komunistického režimu".

Sabina Voty

Renate Volk

Německá autorka publikací o houbách.

Radek Vobr

PhDr., Ph.D., absolvent tělesné výchovy a matematiky, doktorské studium pedagogiky sportu, cvičitel windsurfingu, zabývá se aplikací matematických a statistických metod a využitím počítačových technologií v oblasti kinantropologie.

Petr Vorlík

Narozen 22. 9. 1973 v Děčíně. Ing. arch., Ph.D., architekt, autor publikací v oboru, též o historii architektury.

Pavla Volná

Na části týkající se těhotenství a porodu se autorsky a odborně podílela také MUDr. Pavla Volná, lékařka v soukromé ambulanci GPG Centrum v Ostravě.

Pavel Vodička

Narozen 1975. PhDr., historik. Věnuje se politickým, hospodářským a náboženským dějinám Anglie, Skotska a Irska v období novověku.

Otakar Votoček

PhDr. Otakar Votoček byl českým historikem umění. V letech 1945-1951 studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity dějiny umění a klasickou archeologii. V letech 1950-1954 ředitelem Okresního vlastivědného muzea v Litoměřicích. Od roku 1954 stal i ředitelem a zakladatelem Severočeské galerie výtvarného umění. V květnu 1958 se mu podařilo otevřít tuto galerii pro veřejnost. Řídil již až do roku 1976, kdy ho ve funkci nahradil Bohumil Horčic. Zasloužil se tak o vznik sbírky jak starého, tak i moderního umění v SGVU v Litoměřicích. Ta se pod jeho vedením stala rozsahem a kvalitou svých sbírek jednou z nejvýznamnějších sbírek nejen v severních Čechách. Od roku 1978 byl vedoucím sbírek českého umění Národní galerie v Praze.

Miroslav Volf

Miroslav Volf je chorvatsko-americký protestantský teolog. Vyučuje systematickou teologii na prestižní Yaleově univerzitě. Je známý svým dílem zabývajícím se odpuštěním a nenásilím. Teologii studoval na Evangelické teologické fakultě v Záhřebu, Fullerově teologickém semináři v Pasadeně v Kalifornii a doktorát získal pod vedením německého teologa Jürgena Moltmanna na univerzitě v Tübingenu. Vyznáním patří k Americké episkopální církvi. Jeho kniha Exclusion and Embrace: A Theological Exploration of Identity, Otherness, and Reconciliation se stala jednou z nejvlivnějších teologických knih konce 20. století. Byla rovněž přeložena teologem Petrem Mackem do českého jazyka. V roce 2020 byl Volf hlavním řečníkem v Praze se konajícího Evangelikálního fóra, kde přednášel na témata Evangelium v rozdělené společnosti, Naplněný život v době konzumní společnosti a Hluboká církev.

Miluše Voborníková

Miloš Voldřich

Narozen 7.3.1911 v Praze, zemřel 7.11.1967 tamtéž. MUDr., DrSc., docent stomatologie, publikace z oboru.

Martin Vostřel

Narozen 1980. PhDr., historik, kurátor muzejních sbírek, autor regionálních publikací.