147961–148020 z 148203 Autoři
Jan Konfršt (1)
Jan Konfršt je český filozof a je autorem celkem deseti doposud vydaných knih a audioknih s duchovní tematikou, z nichž první, vydaná v roce 2003, nese název Život v našich dlaních. Dvě prozatím poslední knihy jsou Co když to bylo tak… Přemýšlejme, vydaná v roce 2013, a román Poutník, vydaný v roce 2020. Ing. Jan Konfršt vystudoval Vysokou školu elektrotechnickou v rámci tehdejšího ČVUT a dvacet jedna let pracoval jako výzkumný pracovník ve Výzkumném ústavu textilních strojů v Liberci, svého původního zaměstnání však nedlouho po Sametové revoluci zanechal a změnil způsob obživy – vyučil se nábytkovým truhlářem. Ve stejném období se začal na základě výrazného niterného zážitku intenzivně zabývat sebepoznáním. V roce 1994 se rozhodl dělit s veřejností o své poznatky a zkušenosti na cestě sebepoznání a duchovního přesahu života. Jan Konfršt od roku 1994 do roku 2014 veřejně působil na veřejných setkáních, později označených jako Povídání s Janem, kde odpovídal na dotazy duchovního a filozofického charakteru kladené příchozími tazateli. V tomto duchu také poskytoval osobní konzultace. V roce 2003 publikoval svou první knihu Život v našich dlaních. Několikrát byl pozván do vysílacích relací Českého rozhlasu , zúčastnil se jako jeden z přednášejících dvou ročníků České Konference . Přispěl svými články, případně byl aktérem rozhovorů pro některé časopisy, internetové servery a magazíny . Při svých veřejných aktivitách a ve svých knihách se dotýká mimo jiné i netradičního pohledu na učení a život historického Ježíše z Nazareta. Informace tohoto druhu lze nalézt v koncentrované podobě formou úvah v jeho knize Co když to bylo tak... Přemýšlejme, a v...
Více od autora
Vladimír Štěpánek (1)
Narozen 8. 6. 1921 v Šumburku, zemřel 19. 3. 1997 v Praze. PhDr., diplomat, hudební vědec, kritik a publicista, práce z oboru, překladatel z ruštiny.
Více od autora
Marija Aleksandrovna Fortus (1)
Důstojnice sovětské rozvědky, partyzánka, autorka vzpomínek.
Více od autora
Artur Závodský (1)
Artur Závodský byl český literární historik a teoretik, profesor dějin české literatury, divadelní vědec, kritik a publicista, též překladatel. Byl syn hostinského, vystudoval od 1923 až 1931 reálné gymnázium v Hlučíně a češtinu, filozofii a estetiku v letech 1931–1936 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Titul Doktor filozofie získal v roce 1938 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně sociologickou prací Dobrý občan moderní obce. Paul Bureau. Během studií pracoval politicky v Kostufře . Od 1936 do 1939 učil na gymnáziích v Brně a také od 1939 do 1950 v Hranicích, kde se významně podílel na organizování kulturního života . Během totálního nasazení v továrně firmy Kunz byl pro sabotáž zatčen a 1944/45 vězněn v Přerově, Brně a v koncentračních táborech ve Flossenbürgu a v Dachau. Po válce byl od 1946 do 1948 v Hranicích předsedou kulturní rady a vedoucím redaktorem týdeníku Okresního výboru KSČ Ruch. Roku 1950 se habilitoval prací František Ladislav Čelakovský a jeho umělecké dílo pro obor dějin české literatury na brněnské FF UK a počal přednášet také od 1950 do 1952 na JAMU. Na FF UK byl od roku 1952 odborným asistentem, od 1953 docentem, od 1960 profesorem. Titul Kandidát věd získal v roce 1956 prací Studie o Petru Bezručovi a Doktor věd v roce 1963 prací Gabriela Preissová. V letech od 1957 až 1961 zastával funkci proděkana pro vědeckou činnost fakulty. Roku 1963 dosáhl zřízení katedry slovanských literatur, divadelní a filmové vědy, kterou vedl až do reorganizace v roce 1973. Poté řídil oddělení divadelní a filmové vědy v rámci katedry věd o umění. Roku 1978 odešel do důchodu. Byl též vedoucím sekce pro studium dramatu v brněnské pobočce Literárněvědné společnosti při ČSAV, zastával funkce v Socialistické akademii aj. Vykonal studijní a přednáškové cesty do Německé demokratické republiky, P...
Více od autora
Jindřich Hegr (1)
Jindřich Hegr byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na Vyšší škole umělecko-průmyslové v Praze a na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesora V. Rady. Díla tvořil převážně ve svém ateliéru v pražských Vršovicích nebo na chalupě ve Svratouchu. Mezi jeho nejznámější díla patří například ručně vyřezávaný dřevěný betlém nebo ptačí klícky . Jeho tvorba byla vystavována nejen v Praze, ale také v galeriích v Paříži nebo ve Varšavě.
Více od autora
Dominique Enright (1)
Britská spisovatelka, publikace o historických osobnostech, jazykové publikace.
Více od autora
Markéta Nocourová (1)
Markéta Nocourová debutovala v roce 2016 románem Nahá před Bohem lásky. Původně plánovala, že půjde o její první a zároveň i poslední knihu. Proto také odjela studovat do Londýna a následně se chtěla věnovat filmové tvorbě. Po vřelém přijetí její prvotiny se však nakonec rozhodla pokračovat i na poli literárním, a tak vznikl román Hříšný polibek smrti.
Více od autora
Zdenka Marková (1)
Zdeňka Marková je česká politička, v letech 2010 až 2018 předsedkyně SNK ED, v letech 2006 až 2010 starostka města Nové Město na Moravě, členka SNK ED. Působí jako ředitelka plavecké školy. V komunálních volbách v roce 1998 neúspěšně kandidovala jako nestraník za subjekt "NEZÁVISLÍ" do Zastupitelstva města Nové Město na Moravě. Vzhledem k tomu, že se ale někteří zastupitelé vzdali mandátu, stala se zastupitelkou v průběhu roku 1999 . V komunálních volbách v roce 2002 uspěla jako členka SNK ED na kandidátce "Sdružení nezávislých" a následně byla zvolena i členkou rady města . Mandát zastupitelky obhájila v komunálních volbách v roce 2006 na kandidátce subjektu "Sdružení nezávislých a SNK ED". V listopadu 2006 pak byla zvolena starostkou města. Tou byla do listopadu 2010, kdy sice obhájila mandát zastupitelky města v komunálních volbách v roce 2010 , ale její strana skončila v opozici. Ve volbách 2014 již nekandidovala. V krajských volbách v roce 2000 neúspěšně kandidovala jako nestraník za "Sdružení nezávislých kandidátů" do Zastupitelstva Kraje Vysočina, skončila na pozici druhého náhradníka. Protože ale postupně dva zastupitelé téže strany rezignovali, stala se v roce 2003 zastupitelkou Kraje Vysočina. Rovněž v krajských volbách v roce 2004, v nichž kandidovala za "SNK sdružení nezávislých", neuspěla a skončila na pozici prvního náhradníka. Po rezignaci Jaroslava Kruntoráda se však v listopadu 2006 krajskou zastupitelkou stala. Do Zastupitelstva Kraje Vysočina kandidovala za SNK ED i v krajských volbách v roce 2008, ale strana se se ziskem 3,79 % hlasů do zastupitelstva nedostala. V krajských volbách v roce 2012 pak SNK ED a Nestraníci vytvořili kandidátku "Pro Vysočinu", za niž kandidovala i Zdeňka Marková. Subje...
Více od autora
Jiří Kráčmar (1)
Narozen 7. 4. 1935 ve Štěpánově, zemřel 2.10.2006. JUDr., regionální publicista, divadelní ochotník, překladatel ze slovenštiny, přispěvatel Našich novin a dalšího tisku na Olomoucku, autor publikací z oblasti zvykosloví a gastronomie.
Více od autora
Bedřich Hájek (1)
Bedřich Hájek byl rakouský soudce a politik české národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady. Narodil se 31. července 1828 v Čejkovicích na Sázavě . Jeho otec byl později nájemcem dvora, pivovaru a lihovaru v Uhersku na Novomýtsku a svého syna dal na studia. Bedřich Hájek vychodil gymnázium v Litomyšli a Německém Brodě, pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Podílel se na dění během revolučního roku 1848. Patřil mezi přátele Františka Ladislava Riegera a Franze Schmeykala. Byl posledním velitelem studentské legie na Karlo-Ferdinandově univerzitě. V roce 1850 nastoupil na praxi k c. k. okresnímu soudu ve Vysokém Mýtě, později k finanční prokuratuře v Praze. Od prosince 1854 byl neplacený auskultant u okresního soudu ve Vysokém Mýtě, od května 1855 aktuárem v Ústí nad Orlicí. Působil pak na soudech v Jičíně, Kolíně a Kutné Hoře. Roku 1870 se stal radou krajského soudu v Hradci Králové. V březnu 1877 byl přeložen k obchodnímu soudu v Praze, ale již od dubna 1877 působil na vrchním zemském soudu v Praze a ještě toho roku jmenován radou vrchního zemského soudu v Praze. Působil i jako poslanec Říšské rady , kam usedl ve volbách roku 1885 za kurii městskou v Čechách, obvod Praha . Ve volebním období 1885–1891 se uvádí jako Friedrich Hájek, c. k. rada vrchního zemského soudu, bytem Praha. Profiloval se jako stoupenec českého státního práva a na Říšské radě se připojil k Českému klubu . Sám patřil mezi staročechy. Roku 1894 byl povýšen do šlechtického stavu . Zemřel 16. srpna 1912 na Vinohradech v domě čp. 1163 . Některé zdro...
Více od autora
Břetislav Hofbauer (1)
Narozen 1925, zemřel 2007. PhDr., CSc., pedagog, práce z oboru pedagogiky volného času.
Více od autora
O Liu (1)
Více od autora
Jeronym Šubrt (1)
Narozen 6. 10. 1873 v Lounech, zemřel 30. 8. 1940 tamtéž. Učitel, mykolog a numismatik, literatura o českých menšinách, publikace o Lounsku.
Více od autora
Michaela Lorencová (1)
Narodila se v Poličce v roce 1981. Na cestu po Africe vyrazila ve svých 22 letech a byla to její první cesta na tento kontinent. Nadále cestuje s Ondřejem po celém světě, fotografuje a věnuje se také přístrojovému potápění. Publikuje reportáže v předních geografických magazínech. Je spoluautorkou knihy Nahá Afrika.
Více od autora
Rich Roll (1)
Americký vytrvalostní sportovec a propagátor zdravého životního stylu. Původním vzděláním právník.
Více od autora
Hans Vontobel (1)
Švýcarský bankéř a mecenáš. Vystudoval právo na univerzitě v Curychu.
Více od autora
Věra Pokorná (1)
Narozena 11. 5. 1939 v Brně, zemřela 31. 8. 2016. PhDr., docentka Karlovy univerzity, pedagožka, speciální pedagožka, psycholožka; věnovala se pedagogické psychologii.
Více od autora
Jiří Komorous (1)
Brig. gen. JUDr. Jiří Komorous je český policista a současný ředitel Ochranné služby Policie České republiky. V roce 1983 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1984 pracuje u policie. Přes obvodní úřad vyšetřování na Praze 9, přes pražský úřad vyšetřování se dostal na protinarkotické oddělení správy. V roce 1994 se stal ředitelem Národní protidrogové centrály. V roce 2004 spolu se zpěvákem Danielem Landou založil řád Ordo Lumen Templi. Od policie odešel na vlastní žádost počátkem toku 2009, kdy ho nahradil ve funkci Jakub Frydrych. Krátce po svém odchodu vydal své paměti o působení u protidrogové policie nazvanou Lovci smrti. V červnu 2009 se stal náměstkem ministra vnitra Martina Peciny. Komorousovo jmenování kritizoval pro jeho bývalé styky s StB jiný bývalý dlouholetý policista Jan Kubice, který své výhrady neskrýval už v době, kdy byli oba aktivními policisty. Když totiž v roce 1987 usiloval o vstup do StB, označil se za „přesvědčeného internacionalistu, plně oddaného marxismu-leninismu“ a vyjádřil naprostý souhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968. Dne 8. května 2016 jej prezident Miloš Zeman jmenoval do hodnosti brigádního generála. Jiří Komorous je věřící křesťan, konvertita, římský katolík.
Více od autora
Christian Destremau (1)
Francouzský spisovatel, zaměřený na dějiny druhé světové války.
Více od autora
Aleksandar Tišma (1)
Aleksandar Tišma byl srbský spisovatel, autor románů. Tišma se narodil v obci Horgoš u města Kanjiža na hranicích Srbska a Maďarska. Jeho otec byl srbské národnosti, matka byla židovského původu a mluvila maďarsky. Tišma nejdříve studoval na střední škole v městě Novi Sad. Během 2. světové války studoval ekonomii s francouzským jazykem a literaturou v Budapešti. Nakonec však vystudoval germanistiku na filozofické fakultě na Bělehradské univerzitě. Mezi lety 1945–1949 se živil jako novinář, psal pro Slobodnou Vojvodinu a Borbu. Poté pracoval jako editor a redaktor Matice srbské, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1982. V roce 1979 se stal dopisovatelem Vojvodské akademie věd a umění a na stálého člena povýšil o pět let později. Následně se rovněž stal členem Srbské akademie věd a umění . Od roku 2002 byl taktéž členem Akademie umění v Berlíně. Tišmova práce se tematicky zaměřovala na hledání svobody lidstva a na obtíže, se kterými se lidé na své cestě životem setkávají - utrpení, násilí, pocity zděšení či viny. Jeho dílo je společně s autory Czesławem Miłoszem, Danilem Kišem a György Konrádem někdy klasifikováno jako součást typické středoevropské literatury – temné, hloubavé, přesto humanitní a provokující k přemýšlení. V politických záležitostech Tišma často veřejně podporoval srbská pro-demokratická hnutí a jednal v jejich prospěch, přesto se on sám nikdy otevřeně k žádné politické organizaci nepřipojil. V roce 1993 v rámci rostoucí národnostní hysterie v zemi jako projev nesouhlasu s režimem Slobodana Miloševiće opustil Tišma Srbsko a rozhodl se žít v dobrovolném exilu ve Francii až do roku 1996. Zemřel v roce 2003 ve svých 79 letech v městě svých studií, Novém Sadu. Tišmova práce byla přeložena do 17 jazyků. Za svou práci obdržel řadu cen, například v roce 1977 Srbskou literární cenu za nejlepší román roku za román Upotreba čoveka (česky Použití člově...
Více od autora
Vidiadhar Surajprasad Naipaul (1)
Sir Vidiadhar Surajprasad Naipaul, T. C., známější jako V. S. Naipaul, byl britský romanopisec hindského vyznání a indo-trinidadské etnické příslušnosti. Chaguanas, kde se Naipaul narodil, je převážně hinduistické městečko. Střední školu vystudoval v hlavním městě země Port of Spain. Do Anglie se odstěhoval roku 1950. Studoval v Oxfordu. Po studiích pracoval sedm let jako rozhlasový reportér a novinář. Jeho první čtyři romány – The Mystic Masseur , The Suffrage of Elvira , Miguel Street a A House for Mr Biswas se odehrávají na rodném Trinidadu. Na fiktivní ostrov Isabelu je umístěn román The Mimic Men . Mezi jeho další knihy patří Mr. Stone and the Knights Companion , A Flag on the Island , In a Free State , za kterou obdržel Booker Prize. K dalším jeho známým dílům patří autobiografie The Enigma of Arrival či Half a Life . V českém překladu vyšly jeho romány Dům pro pana Biswase, V ohybu řeky a Pouť. Naipaul žil v Wiltshiru v Anglii. V roce 1990 mu byl udělen královnou Alžbětou II. rytířský titul a v roce 2001 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Výběr švédské akademie vyvolal však v jeho případě množství odmítavých reakcí. Naipaul je totiž autorem dvou kontroverzních knih Among the Believers: An Islamic Journey a Beyond Belief: Islamic excursions among converted peoples , kterými si ostrou kritikou islámu znepřátelil muslimské čtenáře. Jeho ženou byla bývalá žurnalistka Nadira Naipaul. Byl potomkem politicky vlivné trinidadské rodiny Capildeo. Jeho otcem byl Seepersad Naipaul, mladší bratr Shiva Naipaul, synovec Neil Bissoondath a bratranec Vahni Capildeo....
Více od autora
André Cognat (1)
André Cognat se narodil v Lyonu 21.2.1938. V roce 1961 opustil nejen Francii, ale i civilizaci a odjel do Jižní Ameriky, kde se posléz usadil v povodí řeky Maroni mezi Indiány Wayana, přijal jméno Antecume a později se stal i náčelníkem vesnice Antecume-Pata. Je autorem autobiografické knihy Žil jsem mezi Indiány a dokumentárních filmů o životě Indiánů. Snaží se zastupovat Indiány ve střetu s civilizací, zastává názor, že je její vliv spíše negativní; pokud ji akceptují, jen minimum z nich je schopno se začlenit do moderního způsobu života a naopak většina z nich je vytržena z tradičních kořenů a v podstatě degeneruje.
Více od autora
Jānis Akurāters (1)
Jānis Akuraters byl lotyšský básník, spisovatel a politik. Byl jedním z iniciátorů založení nezávislého Lotyšska, byl také jedním z účastníků zakládajícího zasedání Lidové rady 17. listopadu 1918 a jedním ze spoluautorů zákona o založení Lotyšska ze dne 18. listopadu 1918. Stal se prvním oceněným Cenou vlasti v oblasti literatury . Jānis Akuraters se narodil v obci Dignāja , v rodině lesníka. Zakladatelem rodu Akuraterů byl voják napoleonské armády, který během války v roce 1812 dezertoval a nadále žil na panství Sala u města Jēkabpils. Navštěvoval základní školu v Birži, poté pokračoval v městské škole v Jēkabpilsu. Absolvoval učitelské zkoušky a pracoval jako učitel v Elkšņi , Irši , Jumurdě a Iļģuciemsu u Rigy. V roce 1903 odešel studovat do Moskvy, studoval na právnické fakultě. Během studií často navštěvoval moskevské knihovny a muzea. V roce 1904 se vrátil do Lotyšska. Svou nejznámější báseň „Ar kaujas saucieniem uz lūpām“ věnoval tragickým událostem revoluce roku 1905. Jānis Akuraters byl zatčen celkem třikrát. Leden až červen roku 1905 strávil ve vazbě. V lednu 1906 byl podruhé zatčen a vězněn až do konce června. Akuraters byl potřetí zatčen v bytě lotyšské dekadentní spisovatelky, která tvořila pod pseudonymem Zemgaliešu Biruta, kde na něj tajná policie připravila „léčku“. Zadržen byl až do začátku června 1907, kdy byl deportován do Pskovska. Odtud uprchl do Finska, ale na konci roku 1907 přešel přes Švédsko až do Norska. V Oslu napsal knihu vzpomínek ze svého dětství „Kalpa zēna vasara“. V roce 1908 se vrátil do Lotyšska. Během první světové války sloužil u Lotyšských střelců, účastnil se Vánočních bitev. V listopadu 1917 byl zvolen do představenstva Lotyšské národní rady ve Valce. V roce 1918 byl zvolen do Lidové rady. Dne 23. září 1919 bylo Akuratersem zřízeno Lotyšské národní divadlo, pracoval tehdy jako vedoucí literárního a divade...
Více od autora
Sergej Vladimirovič Marakov (1)
Ruský a sovětský zoolog, výzkumník, ochránce přírody a vysokoškolský učitel. Zabýval se mysliveckou zoologií, ekologií mořských savců a ochranou živočichů v oblasti Komandorských ostrovů, kde díky němu vznikla přírodní rezervace nesoucí dnes jeho jméno. Autor odborných i populárně-naučných publikací doprovázených vlastními fotografiemi volně žijících živočichů.
Více od autora
Ivan Martin (1)
Ivan Martin Jirous, zvaný též Magor, byl básník, výtvarný kritik a teoretik, jeden z významných představitelů literárního a hudebního undergroundu. Ivan Martin Jirous vystudoval dějiny umění. Od roku 1969 byl uměleckým vedoucím hudební skupiny The Plastic People of the Universe, rovněž organizoval hnutí českého undergroundu. Byl jedním ze zakladatelů samizdatové revue V okno. Za negativní postoje a kritiku vládnoucího režimu, za „hanobení národa“ a za „pohoršující vulgární texty“ byl Ivan Martin Jirous v letech 1973–89 několikrát soudně trestán. Ve vězení strávil celkem přes osm let. Jeho díla mohla vycházet pouze v samizdatu. Básník Ivan Martin Jirous zemřel doma v Praze dne 10. listopadu 2011, ve věku 67 let.
Více od autora
Pavel Poucha (1)
Pavel Poucha, byl český orientalista, mongolista, zakladatel české tocharistiky. Narodil se ve Vídni, v rodině krejčovského dělníka Františka Pouchy. V roce 1912 se rodina vrátila do Čech. Roku 1924 maturoval na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v letech 1924–1929, jako obory si vybral studium germánské a slovanské literatury a srovnávací lingvistiku. Na doktora filosofie byl promován 28. června 1929. Během studia navštěvoval přednášky orientálních jazyků, např. sanskrtu, hindštiny, bengálštiny, hebrejštiny, turečtiny či perštiny. Již před promocí pracoval jako výpomocný učitel němčiny. V roce 1931 byl jmenován středoškolským profesorem a do roku 1947 vyučoval češtinu a němčinu na pražských gymnáziích. Současně se věnoval orientalistice a zveřejnil své první práce. Počátkem září 1931 se oženil s Máničkou Voženílkovou. V té době byl profesorem gymnázia v Praze XI. Koncem Protektorátu obdržel protektorátní vyznamenání, tzv. Protektorátní orlici. Roku 1948 předložil habilitační práci. Od 1947 byl pracovníkem Orientálního ústavu, kde se vypracoval na vedoucího indologického oddělení a náměstka ředitele. V letech 1950-57 byl též externím vyučující na Filozofické fakultě UK, vyučoval i na Škole orientálních jazyků, kterou i řídil. V tomto období byl vysílán jako odborník do zahraničí. V srpnu až prosinci 1955 byl jako pracovník Orientálního ústavu vyslán na stáž do Mongolska. V roce 1957 odjel na roční pobyt do Číny a Mongolska. Zdroje uvádějí bez podrobností, že v roce 1957 byl z funkcí z politických důvodů odvolán. Nadále se věnoval vědecké práci. V roce 1970 odešel do důchodu, ale publikoval až do své smrti. V roce 1908 určili němečtí vědci Emil Sieg a Wilhelm Siegling tocharštinu, kterou byly psány rukopisy z 2. poloviny 1. tisíciletí n. l. nalézané v Turkestánu jako indoevropský jazyk. Pavel Poucha se věnoval ...
Více od autora
Ivan Jelínek (1)
Ivan Jelínek byl český novinář, spisovatel, básník, překladatel, výtvarný kritik a esejista. Jelínek studoval na gymnáziu, po maturitě v roce 1928 vystudoval práva. Po ukončení studií v roce 1932 začal pracovat jako praktikant u tamního krajského soudu. Od 30. let 20. století také spolupracoval s městským divadlem, kde působil jako jazykový poradce činohry. V letech 1933–1938 byl také členem zdejší redakce Lidových novin, spolupracoval také s místním studiem Československého rozhlasu, později i s pražským studiem. Od 1939 pracoval ve Francii, kde vedl českou redakci rozhlasové stanice Svobodné Československo. Od 1940 působil ve Velké Británii. Zde organizoval v místním rozhlasu programy pro okupované Československo, resp. Protektorát Čechy a Morava. Zde rovněž připravoval československé vojenské periodikum Naše noviny. V roce 1945 se vrátil zpět do vlasti. V letech 1945–1947 pracoval jako státní úředník na československém ministerstvu informací. Od roku 1947 opět působil v Londýně jako novinář, v roce 1949 odcestoval do Kanady, od 1951 žil ve Spojených státech amerických v New Yorku, kde pracoval pro české redakce rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. V Kalifornii vyučoval na vojenské škole češtinu. V roce 1956 potřetí a naposledy ve svém životě definitivně přesídlil do Londýna. Zde tehdy byl kulturním redaktorem. Až do doby svého odchodu do důchodu v roce 1969 byl externím spolupracovníkem britské BBC, kde pracoval v její české sekci. Překládal z němčiny, později z angličtiny. Část překladatelské činnosti spadá do období před rokem 1945.
Více od autora
Jack De Craft (1)
První povídku publikoval v roce 1983, debutový román pak v roce 1986. Je také publicistou, píše články do odborných časopisů o počítačích, zastával funkci šéfredaktora časopisu Fantastyka. Jeho nejznámějším dílem jsou knižní cykly o Arivaldovi z pobřeží a Mordimeru Madderinovi. Inkvizitor Mordimer je znám i u nás díky souboru Sluga Bozy . V dohledné době nás patrně čeká trojice pokračování Kladiva na čarodějnice, Meč andělů, Lovci duší. Známe také několik kratších prací, vyšly v antologii Maladie a v časopise Nemesis a samozřejmě i v časopise IKARIE. Pod pseudonymem Jack de Craft vyšel česky i román Conan a královna smrt.
Více od autora
Leonard Carpenter (1)
Leonard Paul Carpenter, narozen r. 1948, je autorem tuctu vydaných románů, mnoha povídek, článků a básní. Jeho conanovské romány pro nakladatelství Tor Books z něj dělají jednoho z nejplodnějších přispivatelů, k literární sáze započaté Robertem E. Howardem. Publikoval povídky v Amazing Stories, Asimov‚s Science Fiction, Year‘s Best Horror a v dalších časopisech a antologiích. Pracuje jako technický spisovatel a recenzent software a počítačových technologií.
Více od autora
Jan Pelant (1)
Narozen 17. 8. 1937 v Mladé Boleslavi. PhDr., CSc., archivář, historik. Zabývá se heraldikou, sfragistikou, archivnictvím a regionálními dějinami západních Čech.
Více od autora
Josef Vach (1)
Josef Váchal byl českým malířem, grafikem, ilustrátorem, sochařem a řezbářem, konečně také spisovatelem a básníkem. Jeho tvorba byla ovlivněna expresionismem a prvky symbolismu, naturalismu a secese, pokoušel se však o vlastní stylově nevyhraněné umělecké vyjádření. Váchal se narodil do nemanželské rodiny, jeho otcem byl Josef Šimon Aleš-Lyžec, bratranec Mikoláše Alše. Z dětství si odnesl záporný vztah k měšťanskému prostředí. V roce 1902 se vyučil knihvazačem a pracoval pak v Bělé pod Bezdězem. Roku 1905 studoval malbu u Aloise Kalvody a Rudolfa Béma, následujícího roku se na soukromé škole věnoval grafice. V roce 1910 Váchal spoluzaložil skupinu Sursum. Později se podílel i na vzniku revue Veraikon. Váchal byl na počátku 20. století v úzkém kontaktu s představiteli katolické moderny, následně však křesťanskou víru zavrhl a začal se inspirovat okultismem. Spolu s tím odmítl taktéž humanistické ideje. V roce 1916 byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích první světové války silně zasáhla do tvorby zejména nedlouho po válce. Váchal se zaměřoval zejména na grafické práce, využívající primitivistické vyjádření životních postojů autora. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy. Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace dřevorytem, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy Krvavý román, Šumava umírající a romantická a Receptář barevného dřevotisku se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století. Po nástupu komunistického režimu se postupně dostával do izolace a Váchalovo dílo se na veřejnosti téměř neobjevovalo. Váchalův život v zapomnění nezvrátila ani krátká změna atmosféry ve společnosti roku 1968. Váchal byl oceněn titulem národní umělec a krátce potom umírá. Rozsah a význam jeho díla mohl být znovuobje...
Více od autora
Jana Zachová (1)
PhDr. Jana Zachová, CSc. Pracovnice medievistických studií . Její odborné zaměření jsou edice středověkých pramenů diplomatických i literárních; historická sémantika. Je autorkou několika učebnic latiny pro posluchače historických oborů.
Více od autora
Lubomír Přibyl (1)
Lubomír Přibyl je český malíř a grafik. V letech 1952–1957 absolvoval Střední výtvarnou školu Václava Hollara, kde vyučovali prof. Zdeněk Balaš, Karel Müller a Karel Tondl. Roku 1957 složil přijímací zkoušky na Akademii výtvarných umění v Praze , ale akademická výuka ho neuspokojovala a po roce studia byl pro nezájem vyloučen. Mezi jeho spolužáky patřili tvůrci českého informelu, kteří ho ovlivnili ve volbě netradičních výtvarných materiálů. Roku 1959 se seznámil s Jiřím Kolářem a Bělou Kolářovou. Následující dva roky pracoval v propagačním oddělení továrny ČKD Přístroje ve Vysočanech, kde se seznámil s Vladimírem Boudníkem a Josefem Hamplem. Poprvé vystavoval roku 1959 s V. Boudníkem v závodní jídelně ČKD a v témže roce samostatně v divadle Rokoko. Během zaměstnání v továrně měl možnost navštívit režimem přísně střeženou zkušebnu v Běchovicích, vybavenou generátory vysokého napětí. Lubomír Přibyl se pak začal hlouběji zabývat světelnými fenomény, fyzikálními a geometrickými zákony a technikou. Roku 1961 se spolu s V. Boudníkem, J. Istlerem a R. Fremundem zúčastnil bienále v Lublani, kde si jeho grafický list z cyklu Mythy vybrala k vydání International Graphic Arts Society v New Yorku. V Praze Přibyla navštěvovali zahraniční galeristé z Paříže, Baden-Badenu a nizozemského Curaçao a zvali ho k výstavám. Roku 1963 se stal členem SČUG Hollar. Od roku 1964 se účastnil výstav Pratt Graphic Center v New Yorku. Na Bienále v Lublani získal roku 1963 ocenění a z Bienále 1965 jeho grafický list zakoupila Knihovna Kongresu ve Washingtonu. Koncem roku 1964 se uskutečnila Přibylova souborná výstava v Galerii Fronta v Praze. V letech 1966–1968 ho v Praze zastupovala Galerie Platýz a v Německu Klaus Staeck, který vydal několik jeho grafických listů a vystavil Přibylovy práce v galeriích v Mannheimu a Heidelbergu. V Paříži vystavovaly jeho práce Galerie Lambert a Galerie Arnaud, v USA od šedesátých let Ja...
Více od autora
O Liou (1)
Více od autora
Christoph Martin Wieland (1)
Christoph Martin Wieland byl německý spisovatel, překladatel a vydavatel epochy osvícenství a tzv. výmarské klasiky. Wieland studoval filosofii v Erfurtu a práva v Tubinkách . Jeho raná díla byla ovlivněna F. G. Klopstockem a nesou známky pietismu. Od roku 1762 překládal Shakespearova dramata, čímž významně obohatil a ovlivnil pozdější německou literaturu. Dalšími autory, které překládal, jsou Horatius, Cicero a Lúkiános. V letech 1773–1810 vydával literární časopis Der Teutsche Merkur. Důležitým dílem je Příběh Agathonův , který vyšel v různých verzích 1766/1767, 1773 a 1794), ve kterém Wieland pod antickou maskou podává obraz svého vlastního duchovního vývoje. Z roku 1780 pochází pohádková veršovaná povídka Oberon. Romantická hrdinská báseň o dvanácti zpěvech . Pozdní léta strávil ve Výmaru, kde společně s Goethem, Herderem a Schillerem náležel k tzv. výmarské klasice. Zde ještě v roce 1808 vstoupil do zednářské lóže. Wielandův román Agathon, ve kterém se pojednává mj. o vzdělávání, možnosti celkové společenské reformy, ale také pádu „politického Ikara“, významně ovlivnil Adama Weishaupta při budování řádu Iluminátů.
Více od autora
Tomáš Nejeschleba (1)
Doc. PhDr. Tomáš Nejeschleba, Ph.D., nar. 1972, absolvent filosofické fakulty UP Olomouc, obory filosofie a historie, přednáší na katedře filosofie FF UP v Olomouci a pracuje v Centru pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty na Cyrilometodějské teologické fakultě UP Olomouc jako badatel a zároveň tajemník celého projektu. Zaměřuje se na dějiny středověké filosofie, především na myslitele starší františkánské školy, jako např. Bonaventuru a dějiny renesanční filosofie. Disertační práci "Nauka o činném intelektu ve starší františkánské škole" obhájil v roce 2001 pro Knihovnu středověké tradice, sv. X, v nakladatelství Oikoymenh připravil komentovaný překlad dvou spisů sv. Bonaventury je autorem předmluvy k překladu řeči O důstojnosti člověka Giovanniho Pico della Mirandola přeložil knihu P. O. Kristellera Osm filosofů italské renesance spolu s A. a P. Hadravovými se podílel na reedici metafyzických Dialogů Giordana Bruna habilitační práce Jan Jessenius v kontextu renesanční filosofie, vyšla na sklonku roku 2008 v pražském nakladatelství Vyšehrad. V roce 2002 absolvoval studijní pobyt na Herzog August Bibliothek Wolfenbüttel a v roce 2004 na Institut für Christliche Philosophie, Katholisch-theologische Fakultät, Universität Innsbruck .
Více od autora
Paul Arnold (1)
Francouzský spisovatel. Zabýval se studiem mayských kodexů, zakladatel Francouzské buddhistické společnosti.
Více od autora
Milan Bartošek (1)
Narozen 5. 3. 1913 v Chrudimi, zemřel 25. 2. 1996 v Praze. JUDr., docent římského práva na Právnické fakultě University Karlovy, práce z oboru.
Více od autora
Jana Kepartová (1)
Narodila se 17. 6. 1950 v Ostravě. doc. PhDr. Jana Kepartová, CSc. Působiště: Pedagogická fakulta, Katedra dějin a didaktiky dějepisu na Univerzitě Karlově v Praze.
Více od autora
Petr Melan (1)
Narozen 2. 3. 1947 v Praze, zemřel 15. 5. 2009. Grafik, knižní grafika a ilustrace, bibliofilie.
Více od autora
Jean-Charles Sournia (1)
Jean-Charles se narodil 24.listopadu 1917 v Bourges jako syn vojenského důstojníka. Studoval chirurgii na Lékařské fakultě v Lyonu. Působil jako přednosta kliniky , profesor anatomie, hlavní chirurg nemocnice Rhazes v Aleppo a Moujtahh v Damašku. Jeho chirurgická kariéra pokračovala v letech 1959-69 ve Fakultní nemocnici v Rennes, poté nemocnici opustil a věnoval se rozvoji lékařství a šíření vakcín a léků mezi lidi z postižených zemí.
Více od autora
