Všichni Autoři a témata

Albertus (1)

Albert Veľký alebo Albertus Magnus alebo Albert z Bollstädtu – † 1280, Kolín) nemecký filozof, teológ a prírodovedec, člen dominikánskeho rádu, doctor universalis a učiteľ Tomáša Akvinského. Dielo Alberta Veľkého Pri tvorbe svojho filozoficko-teologického systému sa opieral o Aristotelovu filozofiu. Albertovo dielo podáva pokus o súborné transformovanie aristotelizmu do kresťanskej filozofie Albert ako prvý obsiahol svojimi komentármi celé Aristotelovo dielo a na tomto základe sa snažil vedecky zvládnuť otázky, ktoré sa týkajú tak filozofie ako aj teológie, ako napr. pôvod sveta, istota racionálneho poznania, predpoklady šťastného života atď. Prvým v stvorení bola hmota, čas, anjeli a empireum, čiže nehybné, najvyššie, všeobklopujúce nebo, samo obklopované už iba Trojicou . Empireum je príčinou pohybu vo svete. Albert Veľký bol odporcom averroistov: nešlo mu o primárne, slobodné postavenie filozofie , ale rozum chcel včleniť na miesto, ktoré im určili veľkí filozofi patristiky: vytvoríť harmóniu rozumu a viery, podriadiť rozum viere, no nezničiť ho vierou. V záležitostiach zjavenia platí autorita Božieho Slova. Filozofiu považuje za nevyhnutnú spojenkyňu teológie, ktorá nie je proti viere, ale jej úvodom, účinne jej pomáha k jasnosti a presvedčivosti. Prirodzený rozum má svoju oblasť v logike, etike a metafyzike, v empirických záležitostiach však musí zachovávať zdržanlivosť, lebo tu platia iné zákony. Albert Veľký sa venoval aj prírodným vedám, kde sa usiloval vychádzať z pozorovania a skúsenosti. Zviera ako kategória čohosi všeobecného je skoršie ako konkrétne zviera, hoci v poriadku prirodzeného jestvovania je jednotlivo-konkrétne zviera skoršie. Albert Veľký pripravil pôdu pre vystúpenie svojho žiaka Tomáša Akvinského. V roku 1931 bol vyhlásený za svätého. V roku 1941 ho pápež Pius XII. vyhlásil za patróna prírodovedcov. Žiaci • Johannes Eckhart • Ján z Freiburgu • Hugo Ripelin • Tomáš A...

Alberts Sarkanis (1)

Litevský filolog a diplomat, překladatel.

Albertová Denisa (1)

Alberton Tronchin (1)

Alberto Zola (1)

Italský autor zeměpisných a přírodopisných fotografických publikací.

Alberto Tenenti (1)

Italský historik, autor publikací v oboru.

Alberto Molina (1)

Alberto Meda (1)

Alberto Martini (1)

Alberto Manzano (1)

Alberto Luis (1)

Alberto López Ayerbe (1)

Španělský ilustrátor, autor knih pro děti.

Alberto Jiménez García (1)

Alberto Jiménez Alburquerque (1)

Španělský ilustrátor, tvůrce komiksů.

Alberto Giacometti (1)

Švýcarský surrealistický malíř a sochař.

Alberto Garcia Granados (1)

Alberto García Ayerbe (1)

Španělský ilustrátor dětské literatury.

Alberto Chimal (1)

Mexický spisovatel. Lektor literatury a tvůrčího psaní. Komiksový scenárista, autor románů, esejů, povídek, divadelních her, článků a scénáře k celovečernímu filmu.

Alberto Cantoni (1)

Alberto Bovone (1)

Alberto Borgo (1)

Italský designér a ilustrátor.

Alberto Bonifacio (1)

Albertas Laurinčiukas (1)

Litevský novinář a překladatel.

Albert; Kirkman, (1)

Albert-Lásló Barabási (1)

Albert-Émile Sorel (1)

Francouzský spisovatel a historik, též knihovník.

Albert Zimmermann (1)

Německý filozof, jeden z předních znalců středověkého aristotelismu, četné odb. studie.

Albert William Ketelbey (1)

Britský skladatel a dirigent.

Albert Wilczyński (1)

Polský spisovatel.

Albert von Kölliker (1)

Narozen 6.7.1817 v Curychu , zemřel 2.11.1905 ve Würzburgu . Švýcarsko-německý lékař, anatom, fyziolog, histolog a zoolog.

Albert Völkl (1)

Německý ilustrátor, loutkař.

Albert Vojtěch Velflík (1)

Albert Vojtěch Velflík byl český inženýr, konstruktér mostů a vysokoškolský profesor inženýrského stavitelství. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze. Narodil se v Kralovicích. Vystudoval reálku v Plzni. Poté pokračoval ve studiu na Polytechnickém ústavu v Praze, který absolvoval v roce 1879. Poté nastoupil do firmy civilního inženýra Viléma Plenknera. V roce 1880 se vrátil na techniku jako asistent profesora Josefa Šolína. Zabýval se teorií příhradových mostů. tomto oboru se habilitoval jako soukromý docent v roce 1886 prací Theorie mostů soustavy Howeovy. Poté nastoupil jako konstruktér do Pražské akciové strojírny . Zde se podílel na konstrukci řady ocelových konstrukcí, především mostů a střešních konstrukcí. V roce 1891 se vrátil na pražskou techniku, kde začal přednášet mostní, silniční a železniční stavitelství na místo onemocnělého profesora Viléma Bukovského. V roce 1893 byl pak jmenován řádným profesorem. Třikrát byl zvolen rektorem Císařské a královské české vysoké školy technické v Praze ; dále byl dvakrát zvolen děkanem . Vedle svého oboru se rovněž zabýval dějinami ČVUT a dějinami mostního stavitelství. Byl jedním z redaktorů Ottova slovníku naučného pro inženýrské stavitelství, působil i jako redaktor časopisu Technický obzor. Proslovil řadu přednášek pro Spolek architektů a inženýrů. Byl členem výboru Národopisné výstavy českoslovanské v Praze 1895.

Albert Villaró (1)

Albert Veľký (1)

Albert Stummer (1)

Narozen 1882 v Rakousku, zemřel 1972 v USA. Vinařský odborník, pedagog, výzkumník a šlechtitel, práce z oboru.

Albert Strnad (1)

Narozen 1865, zemřel 19.4.1898 v Olomouci. Dominikán, náboženské práce a časopisecké články, překlad Alberta Velikého.

Albert Stankoven (1)

Albert Speer (1)

Albert Speer , celým jménem Berthold Konrad Hermann Albert Speer, byl hlavní architekt Adolfa Hitlera a později ministr zbrojního a válečného průmyslu nacistického Německa. Po válce byl během Norimberského procesu odsouzen jako válečný zločinec. Narodil se v rodině architektů jako druhý ze tří synů. Jeho původní myšlenka byla stát se matematikem, ovšem v mládí od této myšlenky odstoupil a pokračoval v rodinném řemesle – v architektuře. Studoval u Heinricha Tessenowa na institutu technologie v Berlíně. Poté, co dokončil studium v roce 1931, si vzal svou nastávající manželku Margaretu Weberovou. O rok později mu bylo doporučeno jeho studentem, aby navštívil jeden z Hitlerových projevů. Své návštěvy opravdu nelitoval a v roce 1932 vstoupil do nacistické strany NSDAP s číslem 474.481, kde udělal rychlou politickou kariéru. První velkou zakázku získal na přestavbu ministerstva propagandy od Josepha Goebbelse, který byl jeho prací nadšen a doporučil ho Hitlerovi. Speer se stal prominentem nacistického režimu a dokonce i Hitlerovým blízkým spolupracovníkem. Už v roce 1934 se Speer stal hlavním architektem Třetí říše po smrti Paula Troosta. V roce 1942 se stal ministrem zbrojního průmyslu a během jeho vedení dosáhla produktivita práce v průmyslu svého maxima, protože výrazně vylepšil i podmínky vězňů v pracovních táborech. V březnu 1945 se však vzepřel Hitlerovým nařízením o destrukci německých průmyslových objektů, mostů, železnic a mnoha dalších objektů před nepřítelem, čímž tak mnoho z nich zachránil před zničením. Po ukončení druhé světové války byl Speer Spojenci zajat, obžalován jako válečný zločinec a v Norimberském procesu souzen Mezinárodním vojenským tribunálem. Odsouzen byl ke 20 letům vězení, které na den celé prožil ve věznici ve Spandau. Po propuštění napsal několik knih; známá je především jeho kniha s názvem Erinnerungen . S man...

Albert Solomonovič Mostovoj (1)

Albert Soesman (1)

Nizozemský lékař.

Albert Schwegler (1)

Německý filozof, teolog a historik.

Albert Schamoni (1)

Německý malíř a grafik.

Albert Salický (1)

Pseudonym. Spisovatel, publicista komentářů v internetových novinách Neviditelný pes.

Albert Rahmer (1)

Albert R Jonsen (1)

Americký profesor lékařské etiky.

Albert Pražák (1)

Narozen 31. 1. 1946 v Hradci Králové, zemřel 8. 2. 2016. Výtvarník, scénograf, pedagog.

Albert Pesso (1)

Tanečník a psychoterapeut, spoluautor psychoterapeutické metody Pesso Boyden System Psychomotor.

Albert Pako (1)

Albert Orlita (1)

Autor publikace z oboru letectví.

Albert O Hirschman (1)

Americký ekonom a sociolog německého původu.

Albert Métin (1)

Francouzský politik, profesor historie a geografie, překladatel.

Albert Mathiez (1)

Francouzský historik, od 1925 profesor na universitě v Paříži, zabývá se dějinami Francouzské revoluce.

Albert Maršík (1)

Student českého jazyka a literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Autor scénáře komiksu. Působí také jako hudební producent, kytarista a zpěvák hudební skupiny Edafon.

Albert Marquet (1)

Francouzský malíř.

Albert Londres (1)

Albert Londres sa narodil 1. novembra 1884 vo Vichy. Zomrel 16. mája 1932 počas požiaru na lodi. Bol novinárom a spisovateľom. Pre zlý zdravotný stav ho neprijali do armády,ale ako vojnový reportér prešiel takmer všetky bojiská prvej svetovej vojny. V roku 1920 sa dostal ako novinár do sovietskeho Ruska, opisoval boľševický režim, vykresľoval portréty Lenina a Trockého a rozprával o utrpení ruských ľudí.V roku 1922 odcestoval do Ázie. Písal o každodennom živote Japonska a Číny. Písal aj o Nehrúovi , Gándhím a Thákurovi.V roku 1923,odcestoval do Guyany.Opisoval miestne väznice a trestanecké tábory. Písal aj o Tour de France a odsudzoval bezohľadné vykorisťovanie profesionálnych cyklistov. Napísal reportáž o praktikách lekárov v psychiatrických ústavoch. V roku 1929 písal o antisemitizme v Európe, vybral sa do Palestíny, aby lepšie porozumel tejto problematike. Mal vážne pochybnosti o možnosti dohody medzi Židmi a Arabmi. Zomrel za podozrivých okolnosti pri požiari na lodi počas plavby do Číny uprostred novej reportáže, na "stope" veľkému škandálu.

Albert Löhr (1)

Albert Le Boulicaut (1)

Francouzský umělec a literát. Autor cestopisu - cesta do Mekky a Mediny.

Albert Lang (1)

Německý autor publikací o inteligenci a jejím měření.

Albert Lang (1)

Prof. Dr. Albert Lang byl římskokatolický kněz a teolog. Roku 1924 promoval z teologie na univerzitě v Mnichově, roku 1928 tamtéž obhájil habilitační práci. V lednu 1929 se stal mimořádným profesorem na kněžském semináři v Regensburgu. Od roku 1935 byl řádným profesorem fundamentální teologie na katolické teologické fakultě univerzity v Mnichově, od roku 1939 na univerzitě v Bonnu.

Albert Lamorisse (1)

Francouzský režisér, básník a spisovatel Albert Lamorisse se narodil 13. ledna 1922 v Paříži. Původně fotograf a kameraman se později začal věnovat filmové režii. Miloval fantazii, bajky a pohádky pro děti, takže jeho filmová tvorba byla těmito aspekty výrazně ovlivněna. V roce 1950 debutoval snímkem BIM, který natočil podle dětské knížky "Bim, malý oslík", kterou vydal společně s básníkem Jacquesem Prévertem. Na svůj debut navázal o dva roky později úspěšným středometrážním snímkem o přátelství malého chlapce a koně BÍLÁ HŘÍVA, který získal cenu Zlatá palma na festivalu v Cannes a cenu Jeana Viga. Největšího úspěch zaznamenal v roce 1956 poetickým snímkem ČERVENÝ BALÓNEK, který je ověnčen několika cenami: ocenění v Cannes, cenu Louise Delluca, cenu BAFTA a zlatou sošku Oscara za scénář. S úspěchem se potkaly i jeho dva celovečerní filmy oceněné v Benátkách i Cannes. Jeho celovečerním debutem byl snímek LET BALÓNEM , ve kterém popisuje fantastické příhody pařížského profesora a jeho vnuka, kteří letí balónem nad Francií. O pět let později přišel s druhým celovečerním snímkem FIFI PÍRKO, příběh malého zlodějíčka, který v sobě objevil schopnost létat. Neméně významná byla jeho tvorba dokumentárních filmů. V roce 1967 natočil dokument VERSAILLES oceněný Zlatou palmou. V Lamorissově tvorbě se opakovaně objevuje motiv létání, které velice miloval a nakonec se mu stalo osudným. V červnu 1970 při natáčení filmu LE VENT DES AMOUREUX v Iránu tragicky zahynul při pádu helikoptéry. Zůstali po něm manželka Sabine a dvě děti, syn Pascal a dcera Sabine. Lamorisseho manželka v roce 1978 dokončila podle autentických režisérových poznámek film LE VENT DES AMOUREUX, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film.