Všichni Autoři a témata

Vojtěch Gall (1)

Narozen 6.2.1902 na Kladně, zemřel 2.4.1982 v Českých Budějovicích. Ing., dr., středoškolský profesor, architekt a publicista.

Jaroslav Plass (1)

Narozen 13. 12. 1894 v Praze, zemřel 11. 7. 1961 v Londýně. Letec, brigádní generál, autor publikací z oboru letectví.

Fernando Ortiz (1)

Kubánský esejista a folklorista, entograf a sociolog, filozofické spisy a eseje, pojednání o afrokubánské kultuře.

Vratislav Vyhlídka (1)

Vratislav Vyhlídka se narodil v roce 1980. Po absolvování základní školy v rodné Kardašově Řečici, studoval na Obchodní akademii v Jindřichově Hradci. Po studiu se chvíli živil jako novinář - v Praze přispíval do deníku Haló noviny, poté se vrátil zpět do Jižních Čech a psal pro Deník Jindřichohradecka. Práci novináře však opustil a nakonec zakotvil na pozici ředitele velkého supermarketu. Literární tvorbě se věnoval už na střední škole, zabýval se hlavně historií. Také se zajímá o občanskou válku USA - je fanouškem Jihu.

Ladislav Zamykal (1)

Narozen 31.8.1884 v Prostějově, zemřel 22.8.1937 v Olomouci. Katolický kněz, kulturní pracovník, redaktor regionálního a církevního tisku, náboženské spisy.

Miroslav Ciniburk (1)

Geolog, práce z oboru.

Vjaceslav V. (1)

Jiří Nezkusil (1)

JUDr. Jiří Nezkusil, CSc. - † 2013), docent katedry trestního práva, publikace z oboru.

Bohumil Vévoda (1)

Milan Bílý (1)

Narozen 20.4.1953 v Rychnově nad Kněžnou. Mgr., tělovýchovný pedagog a trenér kanoistiky, práce z oboru.

Jaroslav Hasenöhrl (1)

Učebnice pro stavební školy.

Jaroslav Řehulka (1)

Jaroslav Řehulka ) byl český a československý právník, spisovatel, katolický politik a poválečný poslanec Prozatímního a Ústavodárného Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Jeho otec Josef Řehulka byl místním vzdělancem, učitelem, měl patentovánu řadu vynálezů a získal ocenění za studie o aeronautice. Jaroslav Řehulka absolvoval základní školu v Lipníku nad Bečvou a gymnázium v Přerově. Pak vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a zároveň Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Během studií se zabýval malováním i žurnalistikou. Na právech promoval v roce 1911 a pracoval jako advokát v Lipníku nad Bečvou, Přerově a od roku 1912 v Olomouci. Začal se zabývat publicistikou. V roce 1912 publikoval řadu humoresek z ministrantského života, v nichž popsal skutečné obyvatele rodného Oseka. Jeho uměleckým pseudonymem byl Venca Vincórek. Publikace se dočkala i další jeho povídková díla . Působil také coby stálý dopisovatel listu Našinec. V roce 1913 spoluzakládal platformu Družina literární a umělecká. Psal její stanovy a trvale zasedal v jejím vedení. Od roku 1912 byl členem katolických politických stran , po vzniku Československa se pak angažoval v ČSL. V zemských volbách v roce 1928 byl zvolen do Moravskoslezského zemského zastupitelstva. Po roce 1945 vedl krajskou lidovou radu v Olomouci. V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za ČSL. Po parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění, kde setrval formálně do voleb roku 1948. Po únorovém převratu v roce 1948 byl z politických důvodů zbaven práva vykonávat advokátskou profesi. V 50. letech pak musel dojíždět z Oseka do Ostravy, kde dostal při...

František Bolek (1)

Farář v kostele sv. Michala v Olomouci v letech 1921-1946.

Jozef Zvara (1)

Jozef Zvara byl slovenský architekt v oblasti betonových konstrukcí a mostů. Mezi roky 1944 a 1947 působil coby technik a stavbyvedoucí při rekonstrukcích inženýrských sítí. Následně až do roku 1952 studoval na Stavební fakultě Slovenské technické univerzity v Bratislavě, kdy školu ukončil ziskem vysokoškolského diplomu stavebního inženýra.Následně se stal odborným asistentem na své fakultě na katedře Betonových konstrukcí a mostů. Roku 1962 se habilitoval a získal titul docenta. I v následujících letech působil na téže katedře a to až do roku 1994, kdy se na osm let stal zástupcem šéfredaktora a výkonným redaktorem odborného periodika nazvaného Inžinierske stavby. Zvara se podílel na těchto stavbách:

Hana Filipcová (1)

Narozena 23.9.1952 v příbrami. Doc., grafoložka, práce v oboru.

Gustav Benischke (1)

Zuzana Martináková (1)

Zuzana Martináková je slovenská politička, bývalá novinářka a předsedkyně slovenské politické strany Slobodné fórum . Roku 2009 kandidovala na slovenskou prezidentku. Získala 5,12 % hlasů a nepostoupila do druhé kola. Vystudovala slovenštinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Od roku 1988 působila ve Slovenském rozhlasu a od roku 1993 pracovala ve slovenské redakci BBC. Do politiky vstoupila po své třetí mateřské dovolené, to když ji do vznikající politické strany SDKÚ doporučil poslanec Ivan Šimko. Později se stala místopředsedkyní SDKÚ a nakonec í Národní rady Slovenské republiky. Poslankyní Národní rady Slovenské republiky byla ve volebním období 2002-2006, zde působila výboru pro sociální věci a bydlení. Počátkem roku 2004 opustila SDKÚ a rezignovala na svoji ústavní funkci, aby založila nový politický subjekt Slobodné fórum. V roce 2004 o jeden hlas zvítězila nad svým protikandidátem, jímž byl Ivan Šimko, a stala se první předsedkyní SF. V parlamentních volbách v roce 2006 se Slobodné fórum nedostalo do parlamentu . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zuzana Martináková na slovenské Wikipedii.

Lindy Woodhead (1)

Pracovala víc jak 25 let v oboru mezinárodní módy. Odešla v roce 2000, aby se mohla soustředit na psaní. Podle její knihy byl natočen seriál Pan Selfridge.

Jerome S Meyer (1)

Andrew Grant (1)

Andrew Grant se narodil v roce 1968 v anglickém Sheffieldu jako mladší bratr známého autora thrillerů Lee Childa. Po studiích dramatické tvorby a angličtiny na Sheffieldské univerzitě založil vlastní divadelní společnost. Přestože s ní měl úspěch, z finančních důvodů se stal na dalších patnáct let zaměstnancem telekomunikací a poté se rozhodl stát spisovatelem z povolání. Napsal trojici thrillerů, jejichž hlavní postavou je David Trevellyan, agent zpravodajské služby královského vojenského námořnictva – kromě Odplaty ještě Die Twice a More Harm Than Good. Po samostatném románu Run loni zahájil knihou False Positive novou řadu s detektivem Cooperem Devereauxem. Žije střídavě v Sheffieldu a Chicagu.

José Pereira (1)

Kate Cook (1)

Americká nutriční terapeutka a poradkyně v oblasti životního stylu.

K. Dostál - Lutinov (1)

Ulrich Bischoff (1)

Německý historik umění. Ředitel Gemäldegalerie Neue Meister Dresden.

Jana Marečková (1)

Narozena 28. 4. 1961 ve Zlíně. Doc., PhDr., PhD., dětská sestra. Od r. 1991 působí v Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdraví Fakulty zdravotnických věd LF UP v Olomouci. Editorka sborníku o ošetřovatelství.

Hénková Ludmila (1)

Paul Keller (1)

Německý prozaik.

Louis-Marie Grignion de Montfort (1)

Svatý Ludvík z Montfortu, celým jménem Ludvík Maria Grignion de Montfort byl francouzský katolický kněz a známý kazatel. Proslavil se taktéž svoji horlivou mariánskou úctou a svými spisy významně přispěl k rozvoji katolické mariologie. V této oblasti na něj odkazovalo mnoho papežů posledních 150 let – např. Lev XIII., svatý Pius X., Pius XII. či Jan Pavel II. Je také kandidátem na získání titulu učitel církve.

J. B. Chautard (1)

Wilfried Berghahn (1)

Autor monografie o rakouském spisovateli.

Norbert Wolf (1)

Německý historik umění a medievalista.

Jana Wittlichová (1)

Narozena 2. 9. 1937 v Praze. PhDr., teoretička a historička umění, kurátorka výstav.

Soňa Divišová (1)

Narozena 25. 5. 1933. Fotografka.

Irving Burstiner (1)

Americký autor publikací z oblasti podnikání a managementu.

Slavomír Steigauf (1)

Ekonom, specializuje se na investiční matematiku a bankovnictví.

A. Dührssen (1)

Zorica Dubovská (1)

Zorica Marta Dubovská, rozená Horáčková je vysokoškolská učitelka a orientalistka se specializací na indonéské jazyky, překladatelka, autorka učebnic indonéštiny a javánštiny a dalších prací týkajících se Indonésie. Narodila se v Praze jako jediné dítě pražského prokuristy. Po maturitě na Drtinově reálném gymnáziu studovala v letech 1945–1950 Vysokou školu hospodářských věd, směr zahraničně-obchodní, dosáhla titulu komerční inženýr. Již na gymnáziu se věnovala jazykům, začala studovat italštinu; později na nově otevřeném Orientálním ústavu studovala marockou hovorovou arabštinu, na vysoké škole se začala věnovat indonéštině. Ve studiu pokračovala v letech 1950–1955 na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity. Nejprve studovala klasickou arabštinu, později zvolila obor obecná jazykověda se zaměřením na indonéštinu. Stala se prvním diplomovaným indonésistou u nás. Již během studií pracovala v podnicích zahraničního obchodu, po promoci byla zaměstnaná v Československé obchodní komoře. V letech 1958–1959 působila na československém velvyslanectví v indonéské Jakartě v oblasti administrativy. Pracovala také ve Státním pedagogickém nakladatelství v redakci jazykových příruček. V roce 1961 se jako tlumočnice podílela na natáčení koprodukčního československo-indonéského filmu Aksi Kalimantan režiséra Vladimíra Síse, který pojednává o událostech národně-osvobozeneckých bojů Indonésanů proti Nizozemcům ve druhé polovině 40. let 20. století právě na ostrově Kalimantan. Od roku 1962 pak Zorica Dubovská učila indonéštinu ve Státní jazykové škole v Praze , kde se roku 1964 se stala vedoucí orientálního oddělení. V letech 1964–1974 a znovu v období 1992-2002 vedla indonesistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde vyučo...

A. Z. kapengut (1)

Josef Chmelíček (1)

Josef Chmelíček byl český kněz, teolog, hudební skladatel, pedagog a spisovatel. V mládí zpíval v kapele hraběte Haugvice. S hraběcí rodinou Dietrichsteinů, která vlastnila zámek v Boskovicích hodně cestoval po světě a naučil se hlavní evropské jazyky. Mluvil německy, anglicky, francouzsky, španělsky i italsky. Své poznatky z cest literárně zpracoval. Studoval na gymnáziu v Hornu v Dolních Rakousích a vyšší stupeň pak v Brně. V Brně pak pokračoval studiem bohosloví. V roce 1847 byl vysvěcen na kněze. Na univerzitě ve Štýrském Hradci získal doktorát z filozofie. V letech 1866–1868 byl kaplanem ve Křtinách, později v Doubravici a na zámku v Boskovicích. Poté, co zámek převzal rod Mensdorff-Pouilly, stal se i učitelem náboženství v rodině hraběte. Roku 1866 byl také jmenován profesorem hudby na teologickém ústavu brněnské diecéze. Byl členem výboru Jednoty na zvelebení církevní hudby na Moravě, členem výboru Dědictví sv. Cyrila a Methodia, Vídeňského spolku pro zvelebení a rozšíření přesné hudby kostelné a Císařské královské moravské slezské společnosti pro zvelebení hospodářství a rozmnožení znalosti přírody a vlasti. Jako biskupský rada působil také v Peggau ve Štýrsku. Jednota pro zvelebení církevní hudby na Moravě zřídila, a do roku 1918 i vedla, Varhanickou školu v Brně, jejímž ředitelem byl Leoš Janáček. Janáček chtěl dokonce získat prof. Chmelíčka jako učitele dějin hudby. K tomu však nikdy nedošlo. Nicméně Chmelíček až do roku 1889 vykonával funkci inspektora Varhanické školy, účastnil se jejích veřejných koncertů a závěrečných zkoušek. Ve sbírce 1500 fug, kterou sestavil, byly nalezeny tři ztracené klavírní fugy, jejichž autorem je právě Leoš Janáček. Byl i zručný praktický hudebník. Hrál na řadu hudebních nástrojů, zejména měl v oblibě varhany. Měl neuvěřitelnou hudební paměť. Během své cesty po Svaté zemi odposlouchal a do not zaznamenal řadu několikajazyčných obřadních zpěvů, provázejících...

Vácslav Vlček (1)

Hana Kubálková (1)

Muzejní pracovnice, publikace z oboru etnografie a o národopisném muzeu v Přerově.

Alfons Liguori (1)

Josef Pilmann (1)

Josef Pilmann je český fotograf a fotožurnalista. Na přání otce studoval v letech 1948–1952 teologii na bohoslovecké fakultě University Karlovy. Na kněze ale nebyl vysvěcen. Pak absolvoval dvouleté mistrovské studium na Střední průmyslové škole grafické v Praze. Po ukončení studia dostal umístěnku do Státní památkové správy, kde pracoval jako fotolaborant a fotograf. Ve volném čase se věnoval fotografování sportu. Nejprve externě spolupracoval s týdeníkem Stadión. V roce 1955 se stal jeho fotoreportérem. Od roku 1965 fotografoval pro deník Československý sport. V roce 1969 emigroval do Švýcarska.

Jan Dušek (1)

Autor publikace o sociologii.

I. A. Bláha (1)

Stanislav Zindulka (1)

Stanislav Zindulka byl český herec, který ztvárnil řadu divadelních i filmových rolí. Za vedlejší roli ve filmu Babí léto byl oceněn Českým lvem. Jeho životní kredo bylo: „Lepší se utahat než zrezivět“. Dětství a mládí prožil ve svém rodišti. Na divadelní prkna vstoupil poprvé jako pětileté dítě v představení Prodané nevěsty jilemnických ochotníků. V roce 1951 maturoval na gymnáziu v Jilemnici. Poté začal studovat na Divadelní fakultě akademie múzických umění v Praze; vedoucí jeho studijní skupiny byla Vlasta Fabianová. Studium ukončil v roce 1955 rolí Puka ve hře Sen noci svatojánské, kterou režíroval spolužák Ján Roháč. Po ukončení vysoké školy nastoupil do divadelního angažmá v tehdejším Krajském oblastním divadle Hradec Králové. Angažoval ho tehdejší umělecký ředitel divadla Milan Pásek. Zde působil s jednoroční přestávkou do roku 1967. Během angažmá odehrál na sedmdesát převážně velkých rolí. V Hradci Králové také spolupracoval s ochotníky, vedl pro ně semináře a pomáhal s režií ochotnických představení v okolí. V roce 1966 dostal Milan Pásek nabídku na post ředitele Divadla bratří Mrštíků v Brně. Přijal ji a během sezóny 1966–1967 nabídl sedmi hradeckým hercům včetně Zindulky, aby s ním šli do Brna. Na této scéně působil Stanislav Zindulka od roku 1968 do roku 1989 a vytvořil zde téměř stovku rolí různého charakteru i rozsahu. Od podzimu 1968 do září 1975 vyučoval na brněnské konzervatoři; k jeho žákům patřili Libuše Šafránková, Dagmar Veškrnová, Oldřich Kaiser, Vladimír Hauser aj. V 70. letech také začal spolupracovat s brněnským loutkovým divadlem Radost. Od září 1989 nastoupil na třetinový úvazek do Městských divadel pražských, kde působil do roku 1992 – zpočátku na scéně Divadla ABC , v letech 1991–1992 na scéně nově otevřeného Divadla ...

Nina Svobodová (1)

Nina Svobodová, rodným jménem Antonie Malvína Svobodová byla česká spisovatelka katolické orientace, představitelka Československé strany lidové. Za komunistického režimu byla šestnáct let vězněná a stala se tak nejdéle vězněnou ženou z politických procesů v Československu. Byla dcerou pražského veterinárního lékaře, potomka zemanského rodu z Černé Hory u Blanska. Vystudovala obchodní akademii, na které maturovala roku 1920. Do roku 1924 pracovala jako úřednice v bankovních a obchodních společnostech. Vzhledem k tomu, že mluvila plynně italsky a francouzsky, pracovala od roku 1924 jako překladatelka a cizojazyčná korespondentka v pražské Obchodní komoře. Během zaměstnání složila státní učitelské zkoušky z angličtiny, francouzštiny a italštiny; měla též znalosti němčiny a latiny. Angažovala se v katolických a lidoveckých organizacích – Česká kulturní jednota, Svaz katolických žen, v roce 1931 vstoupila i do Československé strany lidové. Více se však začala politicky angažovat až po druhé světové válce. Od roku 1945 byla za lidovce poslankyní Zemského českého národního výboru, v letech 1946–1948 byla místopředsedkyní krajského výboru Velké Prahy . V únoru 1948 ji z politických důvodů vyhodili z Obchodní komory, ale našla si místo v ústředí České katolické charity a byla též redaktorkou časopisu Charita. V prosinci 1949 byla zatčena a zařazena do jedné z větví procesu s Miladou Horákovou; v roce 1950 byla odsouzena k patnácti letům vězení. V roce 1960 sice dostala amnestii, ale již rok poté byla znovu zatčena a souzena v tzv. Procesu s Křesťansko-demokratickou stranou za údajnou přípravu ilegální křesťanskodemokratické strany. Odsouzena byla na 2,5 roku, ale protože propuštění na amnestii v roce 1960 bylo podmínečné, trest jí byl prodloužen o 4,5 roku. Propuštěna byla v roce 1967, opět podmínečně. Zemřela v osamění a zapomnění roku 1988. Ve 20. letech začala publikovat, do lit...

Jan Hendrych (1)

Jan Hendrych je český sochař, malíř, restaurátor, kurátor a vysokoškolský pedagog. Jan Hendrych se narodil v Praze - Střešovicích v rodině právníka JUDr. Jaroslava Hendrycha a sochařky Olgy Hendrychové, rozené Tobolkové , žačky prof. Otakara Španiela. V letech 1951–1955 absolvoval Střední průmyslovou školu bytové tvorby . Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze studoval v sochařských ateliérech prof. Josefa Wagnera a prof. Jana Kavana a navštěvoval semináře obecné estetiky vedené Dr.Dušanem Šindelářem. V letech 1963–1966 studoval postgraduálně na AVU u prof. Karla Hladíka a Prof. Karla Lidického. Mezi jeho spolužáky a generační druhy patřilo několik avantgardních výtvarníků, kteří se zabývali strukturální abstrakcí: Antonín Tomalík, Pavel Nešleha, Aleš Veselý, Zdeněk Beran, Antonín Málek, Jan Koblasa. Poprvé se jako sochař zúčastnil výstavy Socha 1964 Liberec a vystavoval se členy skupiny Index v GMU v Roudnici a Galerii Vincence Kramáře . První samostatné výstavy měl roku 1966 v Galerii mladých v pražském Mánesu a roku 1967 v letohrádku v Ostrově. Po roce 1968 ztratil možnost vystavovat a živil se restaurováním soch. Z tohoto období je nejvýznamnější jeho rekonstrukce dvou sousoší Theodora Friedla na atice divadla v Karlových Varech . Svou volnou tvorbu mohl Jan Hendrych vystavit až roku 1988 v Galerii hlavního města Prahy . Roku 1990 byl pověřen vedením Ateliéru figurálního sochařství na Akademii výtvarných umění v Praze a o rok později zde byl jmenován profesorem. Zároveň působil jako externí profesor na Akademii umění v Banské Bystrici a od roku 2000 jako vedoucí tamějšího sochařského ateliéru. V roce 1993 se stal členem obnovené Umělecké besedy, roku 1995 členem Státní komise pro kovová platidla ČNB. V letech 1993-95 byl prorektorem AVU. V letech 1997 a 1999 vedl dva semestry figurálního modelování na Akademii v Helsi...

Emmanuel Starcky (1)

Francouzský kurátor uměleckých sbírek. Autor publikací o umění.

S. Souček (1)

Ignác Cornova (1)

Ignác Cornova byl český jezuitský kněz, historik kritické osvícenské orientace, básník, pedagog a člen zednářské lóže. Dráhu jezuity začal studiem na Akademickém gymnasiu v Klementinu na Starém Městě ve školním roce 1756–1757, odkud přestoupil na studijní pobyty do Březnice ve školním roce 1759–1760 a do Olomouce na školní roky 1760–1764, kde dále pokračoval ve studiu filozofie, teologie a jazyků. Od roku 1762 učil na jezuitském gymnáziu v Brně, v letech 1771–1772 v Chomutově a ve školním roce 1772–1773 v Klatovech. Roku 1784 se vrátil do Prahy, učil na Akademickém gymnasiu v Klementinu a současně v téže budově až do roku 1795 přednášel všeobecné dějiny na Karlo-Ferdinandově univerzitě. Když byl udán za své sympatie k Francouzské revoluci a osvícenství, bylo mu zakázáno přednášet Podle jiné verze byl již natolik nemocen, že přednášet nedokázal . Poté se věnoval badatelské práci a, přednášel soukromě. Roku 1776 byl přijat do zednářské lóže "U tří korunovaných sloupů". Byl zakládajícím členem Královské české učené společnosti. Byl pohřben na Malostranském hřbitově I. Především psal historické spisy a překládal z latiny a francouzštiny. Napsal první monografii o Bohuslavu Hasištejnském z Lobkowicz. Věnoval se také psaní učebnic pro střední školy a divadelních her.

Jan Hejret (1)

Narozen 12.11.1868 ve Zruči u Plzně, zemřel 2.10.1947 v Praze. Novinář, propagátor slovanské vzájemnosti, literatura z oboru, spisy o problematice vystěhovalectví, překlad z ruštiny.

John Shaw (1)

Autor příručky z oblasti her.

Raymond Keene (1)

Sistema Averbacha (1)

Ladislav Vydra (1)

Narodil se 7.7. 1864 ve Smetanově Lhotě. Dle matričního zápisu byl pokřtěn Ladislav Matěj Vilibald Vydra. Pocházel z učitelské rodiny. V roce 1885 maturoval v Písku, poté studoval medicínu, ale studia nedokončil a zaměřil se na učitelství. Učil v Čelákovicích, v Klukách u Písku, v Putimi, v Protivíně a od roku 1895 v Bavorově, kde později působil jako řídicí učitel. Zde se stal členem Ochotnického souboru Šumavan, v němž také režíroval. Zemřel 13.11.1931 v Bavorově.

Walter Hörsch (1)

školní rada a vedoucí mistrovské školy pro mechaniky ve Stuttgartu, se z amatérského zahradníka stal členem Mezinárodní společnosti pěstitelů plaménků. Je vedoucím německé sekce této společnosti

Florian Hodál (1)

Slovenský pedagog, historik, muzejník a archivář.

Josef Khol (1)

Narozen 27. 11. 1928 v Praze. PhDr., CSc., psycholog a vysokoškolský učitel, zaměřený na psychologii práce, teorii řízení a organizace. Též malíř.

Todd G Buchholz (1)

Americký ekonom a právník. Promoval na University of Cambridge a na právnické škole Harvard University. Vyučuje ekonomii na Harvard University