Všichni Autoři a témata

Milos Fiala (1)

1959 Sportovní pilot 1966 – 1972 ČVUT Praha, fakulta strojní – ekonomika a řízení 1970 Obchodní pilot, instruktor, inspektor, zalétávací pilot 1976 Dopravní pilot, instruktor, inspektor, zalétávací pilot 1976 Vůdce malých plavidel 1984 – 1985 VŠ RVHP Uljanovsk – SSSR, civilní letectví – specializace pilot zakončeno státní zkouškou 1977 – 1982 VŠE Praha, fakulta výrobně ekonomická zakončeno státní zkouškou 1986 – 1988 TŠ FTVS UK Praha, studium učitelů lyžování zakončené závěrečnou zkouškou 1988 – 1995 FTVS UK Praha, tělesná výchova a sport zakončeno státní zkouškou 1991 - dosud Vedoucí katedry technických a úpolových sportů UK FTVS 1993 Mezinárodní rozhodčí a člen jury pro letecké sporty 1996 – 2003 UK FTVS Praha, postgraduální doktorské studium Výzkumné a vědecké zaměření Teorie a didaktika výchovně vzdělávacího procesu v technických, automobilových a motocyklových sportech, biatlonu, paraglidingu, parašutismu, radiovém orientačním běhu, sportovním létání, sportovním potápění, střelectví, úpolových sportech, a dalších technických sportech. Katedra spolupracuje s příslušnými sportovními svazy v oblasti výkonnostního a vrcholového sportu v disciplínách katedry za účelem zkvalitnění tréninkového procesu. Vyučované předměty Technické sporty Letecké sporty Ochrana obyvatelstva Didaktika technických sportů Záchranářství Didaktika záchranářství

William W Hewitt (1)

Astrolog a hypnotizér, práce z oboru.

Ludovico Ariosto (1)

Ludovico Ariosto byl italský renesanční básník, autor epické básně Zuřivý Roland . Narodil se ve městě Reggio Emilia. Jeho otec byl velitelem pevnosti, matka pocházela z místní šlechtické rodiny. Byl nejstarším z deseti sourozenců. Rodina se usadila ve Ferraře, kde se otec stal soudcem a později úředníkem městské správy. Ludovico se od útlého mládí zajímal o poezii, avšak na přání svého otce začal v roce 1489 studovat právo. Po pěti letech mu otec povolil, aby se věnoval literatuře.l Pod vedením humanisty Gregoria da Spoletiho studoval literaturu a latinu, na univerzitě se zapsal na filozofii. Zapojil se do kulturního života, hrál v divadelních představeních a napsal i své první básně. V roce 1500 mu náhle zemřel otec a Ludovico se jako nejstarší musel postarat o své sourozence. Získal místo u ferrarského dvora. V diplomatických službách kardinála Ippolita d´Este pracoval v letech 1503–1517. Vedl úspěšná diplomatická jednání s papežem Juliem II. a stal se i přítelem následujícího papeže Lva X. Italský básník se snažil pojednávat o člověku nezávislém na církvi, avšak na ní samotné byl závislý. Z nemanželského vztahu se mu v roce 1509 narodil syn Virginio, kterého v pozdějších letech oficiálně uznal za vlastního. V roce 1513 se Ariosto zamiloval do Alessandry Benucciové, manželky obchodníka ve Florencii. Poté, co ovdověla, se přestěhovala do Ferrary, ale básník se s ní oženil až v roce 1527. I po svatbě však žili odděleně. Ariosto měl svůj dům v ulici Mirasole, kde žil se synem Virginiem a invalidním bratrem Gabriellem. V roce 1516 vyšlo jeho životní dílo Zuřivý Roland, na kterém pracoval už více než deset let. V roce 1517 byl kardinál jmenován biskupem na východě Maďarska, ale Ariosto odmítl opustit Ferraru. Začal sloužit vévodovi Alfonsovi d´Este, který jej roku 1521 vyslal do malé vesničky v kraji Garfagnana, kde měl vykonávat funkci správce. Po třech letech ...

Igor Indruch (1)

Igor Indruch je český překladatel z angličtiny, spisovatel a nakladatel. Vydal romány Děti mrtvol o osudech svých vrstevníků v období kolem sametové revoluce a Mozkodlab: Fifíkovská variace , postmoderní parafráze knihy Výchova dívek v Čechách Michala Viewegha. V roce 2020 založil nakladatelství Igor Indruch, v němž působí jako vydavatel a editor. V témže roce jako první svazek edice Everlife vydal společně s nakladatelstvím A VIRTÙ RESEARCH & TECHNOLOGIES knihu Michala Egera Egiho milý deníček. Žije ve Valašském Meziříčí, má tři děti, pracuje jako technický překladatel na volné noze. 1991–4 Victoria Publishing, 1994–6 Votobia

Emila Medková (1)

Emila Medková, dívčím jménem Emila Tláskalová , byla jedna z nejvýznamnějších představitelek české umělecké fotografie druhé poloviny 20. století. Manželka malíře Mikuláše Medka. Emila Tláskalová se narodila v Ústí nad Orlicí v rodině typografa a švadleny. Roku 1939 se s rodiči přestěhovala do Prahy, kde otec za války pracoval jako fotograf v továrně Letov. Emila v letech 1939-1942 absolvovala dívčí měšťanskou školu v Libni Na Korábě. Od září 1942 studovala na Státní grafické škole v Praze na Smíchově, kde navštěvovala třídu krajinářské fotografie Josefa Ehma V té době na škole vyučovali také Jaromír Funke a Eugen Wiškovský. Studia přerušila v letech 1944-1945, kdy byla totálně nasazena jako laborantka k firmě Prag-Film A.G. na Barrandově. Po osvobození dokončila během jednoho roku studia opět u Josefa Ehma na dvouleté speciální škole pro fotografy. Podílela se zde na činnosti tvůrčí skupiny Jantar . Od roku 1947 pracovala jako fotografka v Ústavu lidské práce, Jeruzalémská 9 a roku 1948 vstoupila do KSČ. Josef Lehoučka ji seznámil s Mikulášem Medkem, který tehdy studoval na VŠUP u Františka Tichého. Její pracoviště bylo přejmenováno na Výzkumný ústav bezpečnosti práce ROH. Roku 1954 se stala vedoucí fotolaboratoře a působila zde do roku 1963. Mikuláš Medek, za kterého se provdala 12.9.1951, ji seznámil s okruhem mladých autorů kolem Karla Teigeho, kam patřili mj. Vratislav Effenberger, Libor Fára, Anna Fárová, Václav Tikal a Karel Hynek. Bydleli spolu s rodinou Ivana Medka v bytě na Janáčkově nábřeží 49, kde Mikuláš Medek také maloval. V dubnu 1952 se Medkovým narodila dcera Eva a v září se Emila vrátila do zaměstnání. Roku 1960 měla první samostatnou výstavu fotografií v Oblastním muzeu v Hradci Králové a roku 1962 v galerii Krzywe Koło ve Varšavě. Roku 1961 byla mezi zakládajícími členy Tvůr...

Šimon Šafránek (1)

Šimon Šafránek je český filmový režisér, tvůrce videoklipů a publicista. Videoklipy tvořil zejména po roce 2000 pro různé české i zahraniční hudební skupiny. Vytvořil kromě jiného dokumentární filmy The Myth o fanoušcích Nicka Cavea, Czechtekk Love , Země revivalů o revivalových kapelách a celovečerní King Skate o skejťácké komunitě v ČSSR v 70. a 80. letech, za nějž získal Českého lva za nejlepší dokumentární film. V roce 2015 připravil pro Českou televizi hudební pořad Kombo, v roce 2020 vytvořil dokument o kariéře Miroslava Žbirky Meky. Napsal novelu 23 a román Fleischerei 36 . Spolupracuje s Deníkem N a dalšími českými periodikami, do níž přispívá především články o filmech a seriálech.

Karen Hamaker-Zondag (1)

Holandská astroložka, která při své práci využívá znalosti dalších oborů . V Holandsku vede astrologickou školu a také školu jungovské psychologie. Přispívá do různých zahraničních časopisů. V roce 1998 obdržela cenu Regulus Award for Education v Atlantě.

Thondup (1)

Narodil se v Tibetu a byl vyškolen v klášteře Dodrupčen. V roce 1958 uprchl do Indie a v roce 1980 přesídlil do USA, kde působí jako hostující učitel na Hardvardské univerzitě. Je mezinárodně uznávaným autorem.

Božena Svárovská (1)

René Decastelo se narodil v roce 1973 v Želivě. Je český spisovatel a redaktor, knihy publikuje ještě pod pseudonymem Božena Svárovská. Po absolvování gymnázia v Pelhřimově studoval psychologii a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy . Působil v řadě českých lifestylových periodik, byl jedním z novinářů vydavatelství Stratosféra. Byl dlouholetým šéfredaktorem měsíčníku Esquire, podílel se na vzniku týdeníku Redhot a několika dalších časopisů. Nyní je kreativním ředitelem vydavatelského domu Mladá fronta a šéfredaktorem časopisu forMEN.

Erich Friesen (1)

Německá spisovatelka, autorka romantických povídek.

Vlastimil Toman (1)

Narozen 19. 2. 1930 v Třebíči, zemřel 11. 12. 2015 tamtéž. Akademický malíř, grafik, ilustrátor, básník a fotograf.

Jiří Poláček (1)

Jiří Poláček byl český fotograf. Je znám jako spoluautor časosběrného fotografického cyklu Český člověk, dokumentující portréty Čechů a Češek od roku 1982. Dalšími autory této série jsou Jan Malý a Ivan Lutterer. V letech 1974–1978 vystudoval na FAMU obor fotografie. Narodil se 6. června 1946. Začal fotografovat ve 12 letech. Rodiče ho, protože byl nepřizpůsobivý, nepustili do internátu filmové školy do Čimelic, vyučil se kovodělníkem a po střední škole pro pracující ilegálně překročil hranice do Rakouska a emigroval do USA v lednu 1967. Po mnoha štacích v různých městech, absolvoval v roce 1969 kurs fotožurnalistiky na UCLA v Kalifornii. V roce 1972 se vrátil před nástupem do armády zpět do Prahy. Fotografoval svůj oblíbený Smíchov a pracoval ve fotolaboratoři ČTK. V roce 1974 byl přijat na externí studium umělecké fotografie na FAMU. V roce 1975 zvětšoval fotografie pro velkou výstavu Jana Svobody v Brně, od té doby do Svobodovy smrti byli přátelé a Poláček pro Svobodu hodně zvětšoval ve své malé laboratoři na Smíchově. Panoramatický Smíchov začal Poláček po získání starého „Kodaku panoram“ z roku 1895 od Jana Svobody, ten ho získal od paní Tomanové po smrti fotografa Jiřího Tomana, který ho získal od Josefa Sudka, kterému asistoval. Panoramata fotografoval Poláček s přestávkami až do roku 2000. Soubor panoramat smíchovských ulic pocházejících z roku 1978 byl částí jeho diplomové práce na FAMU, kterou absolvoval v roce 1978. Do konce roku 1980 vyvolával jako první v ČSSR diapozitivy v Kodak procesu E 6. Od roku 1981 je na volné noze. Z počátku fotografoval hodně stavby sídlišť a výrobu jídel do knih a časopisů. Fotografie jídel a nápojů je jeho komerční prací až do teď. S kolegy fotografy z FAMU Janem Malým a Ivanem Luttererem založili v roce 1982 společnost „Czech Field Studio“ založené na skládacím plátěném ateliéru s kovovou rozkládací konstrukcí a mikrobusu VW. Od té doby portrétovali v Čechách a...

Erich Novák (1)

Autor výrobních potravinářský norem a kuchařek.

Marika Ambrová (1)

Slovenská autorka kuchařských knih.

Rudolf August Oetker (1)

Německý podnikatel. Do roku 1981 řídil koncern Oetker-Gruppe.

Claudia Daiber (1)

Německá redaktorka, autorka kuchařek, publikací o zdraví.

Gabriela Dušková (1)

Ing., rostlinolékařka, práce z oboru.

Daniela Jurníková (1)

Autorka kuchařek a pohádek.

Charlotte Dematons (1)

Lubomír Anlauf (1)

Narozen 22. 12. 1960 ve Vítkově. Výtvarník v oboru propagační a užitá grafika, též ilustrátor učebnic a dětské literatury.

Rudolf Engel-Hardt (1)

Německý grafik, ilutrátor a spisovatel.

Milan Janáček (1)

Milan Janáček se narodil v roce 1938 v Blatné. V letech 1953-1957 studoval na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze. Po skončení školy působil několik let jako učitel výtvarné výchovy ve Varnsdorfu, kde spolu s dalšími výtvarníky založil skupinu Kontrast. Dva roky pracoval v reklamním oddělení podniku Velveta Varnsdorf. V letech 1965-1985 zastával funkci výtvarně-technického redaktora Severočeského nakladatelství v Liberci. Kromě toho spolupracoval s dalšími nakladatelstvími v Praze, Hradci Králové a v Ostravě. Graficky upravil a ilustroval přibližně sto třicet knižných titulů. K tomu se po celý život amatérsky a v letech 1985-1990 profesionálně zabýval ještě herectvím. Za práci v oblasti knižní ilustrace, grafické úpravy knih a loutkové scénografie mu byla udělena četná ocenění.

Václav Orct (1)

Zdeněk Filip (1)

Zdeněk Filip je český malíř, ilustrátor, grafik a karikaturista. Zdeněk Filip vystudoval v Praze nejprve Státní grafickou školu a poté Vysokou školu uměleckoprůmyslovou pod vedením profesora Antonína Pelce. Věnoval se grafice, karikaturám, návrhům poštovních známek a ilustracím knih pro děti a mládež. Od roku 1984 byl na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze profesorem a vedoucím ateliéru propagační grafiky a plakátu.

Jarmila Šilínková (1)

Miroslav Pekárek (1)

MUDr. Miroslav Pekárek se celý život zabývá léčbou rakoviny. 30 let byl přednostou radiologického oddělení a vedoucím onkologické poradny. 3 roky pracoval také v ČSAV. Od roku 1991 se věnuje léčbě rakoviny alternativními způsoby. Vzrůstající skepse k praktikám klasické medicíny a odvaha experimentovat ho přivedla k neobvyklému pohledu na zdraví člověka.

O. Carl Simonton (1)

MD. Radiolog, onkolog. Publikace z oboru.

Lawrence M Steinhart (1)

Autor prací o léčebných metodách Edgara Cayce a o problematice přístupu hnutí New Age k sebeobjevování.

Elaine Liechti (1)

Elaine Liechti je organizátorkou Shiatsu Society ve Velké Británii a ředitelkou Glasgow School of Shiatsu. Patří k nejlepším západním znalcům této metody.

Lucie Snopková (1)

Autorka publikace o mateřství a výchově dětí.

Jan Nebeský (3)

Jan Nebeský je český divadelní režisér a pedagog. Hra Ernsta Jandla Z cizoty, kterou uvedlo pražské Divadlo Na zábradlí v režii Jana Nebeského, získala v roce 2004 cenu Alfréda Radoka v kategorii Inscenace roku. Jan Nebeský vystudoval v letech 1977–1982 obor režie na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. V roce 1983, po absolvování vojenské služby, byl angažován v hradeckém Divadle VÚ. Zde nastudoval Andrejevovu hru Ten, který dostává políčky, Shakespearovo Zkrocení zlé ženy a ve vlastní úpravě uvedl Goldoniho Sluhu dvou pánů. Od roku 1985 působí Nebeský v Praze. Stal se režisérem Divadla S. K. Neumanna, kde nastudoval například Goethovu Stellu v úpravě Jaroslava Vostrého nebo Ibsenovy Přízraky. Po krátkém, ani ne sezónu trvajícím angažmá v Divadle E. F. Buriana přijal v roce 1989 angažmá v pražském Činoherním klubu, kde setrval až do roku 1994 a režíroval např. Ibsenova Johna Gabriela Borkmana, Eurípidova Oresta v úpravě Jaroslava Vostrého či hru Sama Shepparda Pravý západ. V letech 1994–2002 byl režisérem Divadla Komedie, kde nastudoval např. Shakespearova Hamleta, hru Lenky Lagronové Terezka , Tobiášovu Martu či Ibsenova Stavitela Solnesse. Od roku 2002, po rozpuštění souboru Divadla Komedie, je Nebeský ve svobodném povolání a působí ve Studiu Hrdinů, v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí a v dalších pražských scénách . Od roku 2004 je pedagogem režie na Katedře činoherního divadla DAMU.

František Karel Bakule (1)

František Karel Bakule Narození 12.1.1861 Místo narození Sudoměřice u Tábora Úmrtí 27.8.1941 Místo úmrtí Praha Vychodil jen základní školu, pak vystřídal pestrou řadu povolání. Jako autodidakt se naučil hrát na několik hudebních nástrojů . Zprvu se usadil ve svém rodišti jako hostinský a oženil se. Jeho manželka byla v příbuzenském vztahu s rodinou kapelníků a venkovských skladatelů Komzáků. 1887 si nakrátko pronajal hospodu v Bechyni, pak se zkusil uživit jako obchodník. Přestěhoval se do Prahy a zřídil si tam malý obchod. Avšak již 1889 se stal úředníkem Zemské banky a zůstal jím až do svého odchodu do důchodu. Literárně debutoval počátkem 20. století, ve zralém věku čtyřiceti let. Psal úvahy a pojednání vzdělávacího charakteru, zabýval se otázkou, jak docílit mravního zdokonalení a duševní harmonie člověka . Příčiny úpadku mravů spatřoval v dobové krizi erotického a sexuálního života. Svou pozornost zaměřil proto na ženskou otázku a na dějiny lásky . Tato díla a díla o erotice se ve své době setkala s relativně příznivým ohlasem. Prozaické práce, v nichž na milostných příbězích usiloval o beletristické ztvárnění vlastních teoretických úvah týkajících se zásad nového života obrozeného čistotou citů a chápáním jeho pravého smyslu , čtenářsky zapadly. Přispěla k tomu zajisté nevyváženost textu, v němž B. s nepopiratelnými rysy lidového písmáctví usiloval mnohdy úporně o moralistní tendenci a předimenzovával svá díla i filozoficko-eticky. B. působil jako ředitel Etické společnosti; od 1925 byl vydavatelem knižnice Edice ušlechtilé četby. Svému synovi K. H. Hilarovi pomáhal ve vydávání Moderní bibliotéky, po jeho smrti pečoval o uchování jeho umělecké památky mj. založením Hilarovy společnosti a iniciováním inscenace jeho h...

Jan z Wojkovicz (1)

Fráňa Kučera (1)

Fráňa Kučera byl básník, spisovatel žijící na Příbramsku, zabývající se místní hornickou tematikou. Dětství prožil v bídě se svou matkou a třemi sourozenci. Otec zemřel při práci v březohorských dolech. Byl bratrancem malíře a grafika Jaroslava Lukavského. Šel studovat na dvouletou horní školu pro důlní dozorce, kde také sepsal své první literární pokusy. Tyto první básně poté vyšly v příbramském týdeníku Naše Obrana. Po úspěšném absolvování školy začal pracovat na Březových Horách v dole Anna coby štajgr. 2. února 1928 se oženil s Annou Baierovou, se kterou měl syna Ilju. V tomto období se stal významnou postavou příbramského kulturního života. Pořádal ochotnická představení a organizoval místní literární kroužek, který se scházel pravidelně v Pražské kavárně v Pražské ulici. V roce 1928 založil edici Drůza. Zemřel 29. dubna 1929 na tuberkulózu.

Jean-Paul Crespelle (1)

Francouzský historik umění a novinář, publikace z oboru.

Josef Šíma (1)

Josef Šimánek byl český básník, prozaik, dramatik a člen společnosti Universalia. Dětství a mládí strávil na Jindřichohradecku, jehož magická krajina se mu stala trvalou inspirací. Studoval gymnázium v Jindřichově Hradci, pak světovou literaturu a moderní filologii na Karlo–Ferdinandově universitě v Praze . Začínal jako typický dekadentní básník. Patřil do okruhu České moderny. Ve svých textech se často věnoval okultním a mystickým tématům, lze jej považovat za jednoho z průkopníků české sci-fi literatury. Náměty si s oblibou vybíral z období antiky. Pracoval jako tajemník Českého Zemského Svazu cizineckého a odborný rada v knihovně ministerstva zemědělství. Redigoval Pokrokovou revui , Knihovnu západních literatur , Knihovnu pro filosofii, umění a život , Zrcadlo, satirickou přílohu časopisu Samostatnost , časopis Týden světem , Nový obzor a další. Od roku 1918 pracoval v Zemské komisi pro péči o mládež, v letech 1924–49 byl vedoucím knihovny Pozemkového úřadu. Byl také generálním sekretářem Svazu skautů. Jeho přáteli byli grafik Josef Váchal, překladatel a autor mystické literatury Karel Weinfurter, básník Jaromír Borecký, psychiatr Vladimír Vondráček, manželé filosof Vladimír Hoppe a výtvarnice Marie Hoppeová–Teinitzerová, a především básník Jaroslav Vrchlický . Spřátelil se také s operní pěvkyní Emou Destinnovou a navštěvoval ji v zámečku Stráž nad Nežárkou. Destinnová si jeho knihy oblíbila a vozila si je s sebou na své koncertní cesty.

Henri Stierlin (1)

Švýcarský historik umění, fotograf a novinář narozený v Egyptě. Specialista na starověkou a islámskou architekturu a kulturu.

Pavel Gaudore (1)

Narozen 1945. Autor publikací pro děti.

Jiří Šebánek (1)

Jiří Šebánek byl český scenárista, spisovatel, komik a jeden ze zakladatelů cimrmanologie. Se Zdeňkem Svěrákem připravoval rozhlasový pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka, kde se postava Járy Cimrmana poprvé objevila, a roku 1966 přišel s myšlenkou založit Cimrmanovo divadlo. Zde působil jako spoluautor a herec, ovšem už roku 1969 po uměleckých neshodách z divadla odešel. Později založil paralelní cimrmanologický badatelský tým Salón Cimrman a s dalším legendárním cimrmanologem Karlem Velebným vydal zvukové album Jazzman Cimrman . Mezi jeho další úspěšné projekty patřil večerníček Bob a Bobek nebo televizní pořad Chcete mě? . V Hospodě na Mýtince měl zastat roli Hostinského, ale kvůli odchodu ze souboru se této role nedočkal. Místo něj tuto roli ztvárnil Jan Klusák.

Pavla Obrazová (1)

Autorka knihy o sv. Václavovi.

Hulbert Footner (1)

William Hulbert Footner se narodil v Hamiltonu, v Kanadě, a emigroval do New Yorku, když mu bylo devatenáct. Chtěl být hercem a jeho první literární prácí proto byla divadelní hra, v níž si napsal jednu vedlejší roli pro sebe. Po několika rolích, mnoho zamítnutích, a několika negativních kritických článcích v tisku, se rozhodl stát se novinářem a spisovatel. Pracoval v Morning Albertan, kde se během roku vypracoval ze sloupkaře na pravidelného autora povídek. Rozhodne se osamostatnit a jeho články a povídky se objevují v rozličných tiskovinách po celé Americe. V roce 1905 podnikl výzkumnou výpravu do divočiny v Albertě a prozkoumal horní tok řeky Peace River. Po návratu roku 1909 se rozhodl prozkoumat ještě řeku Hay River na severozápadu, a spolu se svým společníkem celé území sjeli na lodi. Ze svých cest zasílal novinám v KAnadě i New Yorku zprávy, které mu zajistili značnou popularitu. Na základě svých zážitků napsal Footner řadu dobrodružných cestovatelských knih, včetně knihy The Huntress, kterou Hollywoodské studio upravilo do úspěšného filmu. Počátkem dvacátých let začal F. psát detektivní příběhy a získal mnoho čtenářů po celém světě. His most startling innovation at that early date was to make his investigator a woman: Madame Storey, Private Investigator is available as an ebook from eBookMall. Jeho nejoblíbenější románovou postavou byla Madame Storey – soukromý detektiv.

Zdena Fousová (1)

Narozena 1942. Zahradnice, pedagožka, publikuje v oboru.

Pascal Tanguy (1)

Spoluautor knihy o horolezectví.

Pascal Sombardier (1)

Horolezec a dobrodruh. Autor knih o lezení a horách. Například Dolomity - Z více než stovky dolomitských ferrat vybral autor Pascal Sombardier téměř padesát tras pro jejich estetickou, sportovní nebo historickou hodnotu a seřadil je podle náročnosti od vyloženě turistických ...

E. Krausová (1)

Josef Čech (1)

Překladatel z a do němčiny.

Jiří Muk (1)

Narozen 16.5.1940 v Praze. Docent katedry teorie a navrhování stavebních konstrukcí na fakultě Architektury ČVUT. Práce z oboru teoretické a stavební mechaniky, pružnosti a pevnosti, stavebních konstrukcí, statiky a výpočetní techniky.

Miloš Kadlec (1)

Narozen 22. 6. 1960 v Turnově. PhDr., historik umění a památkář, publikace z oboru.

Adam Hollanek (1)

Publicista, novinář, spisovatel. Jako autor SF debutoval antiutopií Katastrofa na Słońcu Antarktydy , dobrodružným příběhem o velkorysém technickém projektu – roztavení antarktických ledovců. Do vydání další H. SF knihy uplynula dlouhá doba, kterou vyplnil řadou knih popularizujících úspěchy vědy a techniky a také detektivkou s fantastickými prvky Zbrodnia wiełkiego czlowieka . Od pol. 70. let vydal sbírky povídek Muzyka dła was, chlopcy a Ukochany z Księżyca . V románu Jeszcze trochę pożyć se zabývá otázkou nesmrtelnosti. Od r. 1982 do r. 1990 byl šéfredaktorem časopisu Fantastyka, působí v různých mezinárodních organizacích SF. Výb. bibl.: Olśnienie , Kochać bez skóry .

Ian C Esslemont (1)

Kanadský spisovatel.

Johannes Tralow (1)

Německý spisovatel.

Magda Gregorová (3)

Magda Gregorová, ešte ako Wiltscheková, začínala ako baletka, dokonca sólistka v Slovenskom národnom divadle. Jej sľubnú kariéru však zakrátko prekazili rasové zákony. Mala však šťastie v nešťastí – pri Hlavnej pošte začala stretávať ďalšieho prepusteného, ktorému ani krstný list nepomohol – svojho budúceho manžela Martina Gregora, predtým Guttmanna.

Elena Ginanneschi (1)

Italská historička umění.

Stefano Zuffi (1)

Italský historik umění. Práce z oboru.

Arnošt Dvořák (1)

Arnošt Dvořák byl český dramatik, divadelní režisér a překladatel. Proslul především jako autor her s historickou tematikou . Narodil se v rodině hořovického učitele na měšťanské škole Jana Dvořáka a jeho manželky Františky, rozené Mansfeldové. Po dětství v Hořovicích vystudoval gymnázium, nejprve v Příbrami; studium ukončil v Písku, kde maturoval roku 1899. Navázal studiem lékařské fakulty české university Karlo-Ferdinandovy a po úspěšném ukončení se stal vojenským lékařem. Cestoval do zahraničí, několikrát pobýval na Krymu jako host Karla Kramáře a jeho manželky Naděždy Nikolajevny. Jako válečný lékař působil za 1. světové války na různých frontách a získal vyznamenání "za statečnost před nepřítelem". Po skončení války pracoval nadále jako vojenský lékař, současně se věnoval literární tvorbě. Život Arnošta Dvořáka poznamenala tzv. "odvodová aféra". Ta započala v roce 1930, kdy byl Dvořák obviněn z úplatkářství - za úplatky měl zařizovat osvobození od vojenské prezenční služby. Byl dokonce zatčen a pravicový tisk proti němu vedl kampaň. Vina ale nebyla prokázána, zproštěn všech obvinění byl až v dubnu 1931. Krátce před smrtí, v červenci 1933, byl povýšen na plukovníka, jako doklad jeho neviny pro veřejnost. Byl označován za průkopníka tzv. davového dramatu, kde hlavní roli hrají zástupy, nikoli individuální hrdinové. Přispíval do různých deníků a časopisů, v letech 1920–1921 byl kulturním redaktorem Rudého práva. Spolu s Františkem Zavřelem založil divadelní revue Scéna, v letech 1929–1930 spoluredigoval měsíčník Nová scéna. Svou divadelní hru Mrvá a Balada o ženě vražednici přepracoval na rozhlasový triptych Marja vražednice. Byl uveden posmrtně v rozhlase v roce 1938. V roce 1968 nastudoval hru Král Václav IV. režisér Petr Adler s Jiřím Adamírou v titulní roli. Arnošt Dvořák překládal z polštiny (Stanislav Przybyszewski: ...

Milan Pišl (1)

Prof. RNDr. Milan Pišl, CSc. je český vysokoškolský učitel, profesor matematiky na elektrotechnické fakultě. Zdroj: aleph.nkp.cz

Josef Cyvín (1)

Zemř. 1966. Lékař, též práce o skautské zdravovědě..

Howard L Bingham (1)

Americký fotožurnalista.

Max Wallace (1)

Australský publicista.

Li Po (1)

Li Po nebo též Li Paj patří mezi nejvýznamnější čínské básníky období Tchang. V Japonsku je znám také jako Ri Haku. Už za svého života získal značnou proslulost a byl prohlášen „nesmrtelným“. Je nazýván „nebešťan“ a „básník nadpozemského talentu“ Li Po používal zdvořilostní jméno Tchaj-paj a umělecký pseudonym Čching-lien ťü-š’ . Kvůli jeho volnému způsobu života a častému putování se o něm dochovalo jen málo přesných informací. Jejich zdrojem jsou dvě předmluvy od jeho současníků k vydání jeho básní a dopisy, které Li Po psal svým přátelům a příbuzným. Mnohé události ze svého života a putování zachytil sám Li Po ve svých básních. Narodil se roku 701 v Sujabu, dnešním Tokmaku na západních hranicích Číny, kde jeho rodina žila ve vyhnanství. O jeho rodině se ví jen velmi málo, sám Li Po se pokládal za potomka císařské dynastie Tchang. Začátkem osmého století se rodina rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť.V pěti letech znal základy psaní a uměl číst. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně a byl zručným kaligrafem. Od patnácti let šermoval. Chtěl se stát úředníkem u císařského dvora, ale podmínkou bylo získání oficiálního vzdělání. Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min a pod vedením Mistra Východního Srázu se tu několik let věnoval studiu taoismu a cvičení bojových umění. Z tohoto období se dochovalo mnoho básní taoistického ladění. V roce 724 zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, potom se nalodil na člun a po proudu řeky Jang-c’-ťiang podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Brilantním stylem a ne...