Všichni Autoři a témata

Jaroslav Porák (1)

Jaroslav Porák byl český a československý bohemista, slavista; rusista, žák B. Havránka. Nikdy nebyl členem KSČ, ale přesto se stal docentem filozofické fakulty UK a doktorem filologických věd. Byl autorem několika vysokoškolských učebnic, dvou knih a 200 odborných článků. Přispíval nejen do domácích, ale i zahraničních časopisů.

Aleksandr Aleksandrovič Zerčaninov (1)

Ukrajinský profesor literatury, literární teoretik.

Ludvík Tuček (1)

Pavel Ludvík Tuček, výtvarník * 29.května 1942 v Kolíně. V roce 1977 byla v USA zachycena mimozemská zpráva a do dnešních dnů týmy vědců celého světa nepředložily uspokojivé vysvětlení. Autor této knihy, na základě přísného logického postupu, po osmi letech intenzivní práce předkládá neuvěřitelné svědectví. Bez nadsázky se dá říci, že na prahu nového tisíciletí vstupuje lidstvo do galaktického společenství Seriózní fakta a nezvratné důkazy o mimozemské civilizaci podává autor krok za krokem dešifrováním číselné zprávy zachycené na naší planetě. Zpráva mimozemšťanů je natolik originální svým obsahem a logickým zpracováním, že bezesporu upoutá každého vnímavého čtenáře.

Karel Polák (1)

Karel Polák byl český a československý politik KSČ, za normalizace ministr stavebnictví České socialistické republiky. Pocházel z dělnické rodiny. Až do roku 1946 pracoval jako vyučený zedník. Pak absolvoval stavební průmyslovou školu a působil na technických postech v stavební správě, v národním podniku Vodní stavby a na stavební správě vodního díla Kamýk. V letech 1957–1958 byl ředitelem národního podniku Vodotechna. Pak se stal výrobním náměstkem podniku Vodní stavby, od roku 1963 ředitelem podniku Vodní stavby Praha a od roku 1970 generálním ředitelem VHJ Vodní stavby Praha. Angažoval se též jako funkcionář KSČ. Byl mu udělen Řád práce. V listopadu 1976 byl jmenován členem české třetí vlády Josefa Korčáka jako ministr stavebnictví. Ve funkci setrval i v čtvrté vládě Josefa Korčáka a vládě Josefa Korčáka a Ladislava Adamce až do roku 1987. Vlastnil vilu na pražské Bertramce, v níž od roku 1974 bydlel zpěvák Karel Gott. V roce 1977 koupil výhodně pozemek v Jevanech jako konfiskát po emigrantovi. Na parcele pak postavil rekreační dům. Po roce 1989 se o vlastnictví pozemku vedl dlouhý soudní spor.

Emily Carmichael (1)

Narozena v Arizoně. Autorka historických románů,ale i několika knih ze současnosti.

Ladislav Kubík (1)

Ladislav Kubík byl česko-americký hudební skladatel, známý svým přínosem soudobé vážné hudbě. Narodil se v Praze v Československu a hudební vzdělání získal na pražské Akademii múzických umění, kde studoval skladbu. Jeho tvorba se vyznačuje hlubokým porozuměním hudební struktuře a osobitým stylem, který v sobě integruje prvky různých vlivů, včetně těch, které pocházejí z jeho českého dědictví.

Karla Mahenová (1)

Karla Mahenová, vlastním jménem Karla Vančurová, rozená Karolina Haselmannová byla manželka Jiřího Mahena, autorka vzpomínkové knihy na manželství se spisovatelem. Narodila se v rodině majitele pivovaru ve Valašském Meziříčí Karla Haselmanna a jeho manželky Gisely, rozené Pecníkové. Měla starší sestru Marii . Vystudovala obchodní učiliště v Brně a od roku 1913 pracovala v brněnské Rolnické pojišťovně. S budoucím manželem, spisovatelem Jiřím Mahenem , se znala od svých šestnácti let. Dne 6. října 1919 se za něj v Brně provdala . Manželství bylo bezdětné. Po Mahenově smrti žila ve vile společně se sestrou Marií. Zaštiťovala akce, které se spisovatelově památce věnovaly a spolupracovala na přípravě Mahenova památníku. V roce 1941 se Karla Mahenová rozhodla uložit literární pozůstalost svého manžela do literárního archivu knihovny Národního muzea. Již tehdy si však vyhradila, že po získání vhodných prostor bude tento materiál vrácen do Brna. Okolo roku 1982 se Karla Mahenová začala zabývat myšlenkou na vznik památníku Jiřího Mahena v domě, kde s autorem žila . V témže roce schválila záměr Rada národního výbor Brna a dům byl zapsán do seznamu kulturních památek . Po rekonstrukci a odstranění administrativních problémů byl památník otevřen v prosinci 1992. Podle odkazu Karly Mahenové je v přízemí vilky pobočka Knihovny Jiřího Mahena, v prvním poschodí Mahenova pracovna a stálá expozice. V památníku se konají besedy s různými osobnostmi, Muzejní noci a akce pro děti. Obrazy moderních malířů, kterými je památník vybaven, zčásti zapůjčilo Moravské zemské muzeum. Další část obrazů daroval synovec Karly Mahenové dr. Oldřich Haselmann , kte...

Vojtěch Kantor (1)

Působil v nakladatelství MF. V sobotu 23. dubna 1983 je poprvé udělen Mlok za zásluhy, získal jej Vojtěch Kantor. 2. června vychází antologie Lidé ze souhvězdí Lva a Železo přichází z hvězd – knihy pozoruhodné nejen obsahem, ale i tím, že se snad poprvé od normalizace podařilo prolomit bolševickou ohradu kulturního plánování . 1984 Na tomto Parconu byly poprvé vyhlášeny výsledky ankety Ludvík, zvítězili Vojtěch Kantor a IFe.

Cecilia Sternberg (1)

Cecilia Sternbergová se narodila v Anglii, dětství, poznamenané první světovou válkou, prožila v Šlesvicku-Holštýnsku, mládí ve švýcarském penzionátě a u babičky ve Vídni. Ačkoliv byla inteligentní a nadaná, nedostalo se jí vyššího vzdělání. Jak bylo tehdy v aristokratických kruzích pravidlem, jejím úkolem bylo dobře se vdát. V devatenácti letech se provdala za zámožného hraběte Leopolda Sternberga ze starého českého šlechtického rodu a žila s ním na jeho panstvích, nejdřív v Zásmukách, později na rodovém zámku v Častolovicích. V roce 1936 porodila ve Vídni své jediné dítě, dceru Dianu. Do vypuknutí druhé světové války žila hraběnka Sternbergová typickým způsobem života aristokratických kruhů, života sestávajícího mimo jiné z rozličných společenských událostí, jako byly cesty po světě, hony, plesy, vzájemné návštěvy příbuzných a přátel po celé Evropě. Před druhou světovou válkou se Leopold Sternberg spolu s dalšími předními českými šlechtickými představiteli postavil otevřeně proti Hitlerovi a nacismu. Když přišli Němci, stálo ho to konfiskaci majetku a rodina musela přesídlit do Prahy. Do Častolovic se vrátila v roce 1945, ale ne nadlouho. Na konci léta 1948 se Sternbergovi pod tlakem událostí rozhodli emigrovat do Ameriky. Tam je čekala existenční nejistota, neboť si ze svého velkého majetku mohli odvézt jen velmi málo. V novém prostředí se jejich život radikálně změnil, už nebyli hmotně zabezpečeni a nebylo pro ně ani snadné vyrovnat se se zcela jiným způsobem života a se změnou svého postavení. Protloukali se v Americe jak se dalo, Cecilia se snažila zabezpečit rodinu svým výtvarným nadáním, až nakonec díky přátelům skončili na Jamajce, kde se konečně mohli více uplatnit a vydělat si na slušné živobytí.

Theodore Sturgeon (1)

Theodore Sturgeon, rodným jménem Edward Hamilton Waldo byl přední americký spisovatel science fiction. Řadí se mezi autory tzv. Zlatého věku science fiction a měl vliv na mnohem slavnější autory, jakými byli například Ray Bradbury nebo Kurt Vonnegut. Je také známý jako autor tzv. Sturgeonova zákona: „90 % science fiction je šunt, ale 90 % všeho je šunt.“ . Narodil se jako Edward Hamilton Waldo. Když se jeho matka po rozvodu znovu vdala, přijal v jedenácti letech příjmení svého nevlastního otce, učitele matematiky Williama Sturgeona a změnil si rovněž křestní jméno na Edward Theodore, aby lépe odpovídalo jeho přezdívce "Ted". Vystřídal velké množství zaměstnání, sloužil u námořnictva, prodával mrazáky nebo vedl hotel. Byl celkem třikrát ženatý, měl další dva dlouhodobé vztahy a stal se otcem celkem sedmi dětí. Jeho první žena se jmenovala Dorothe Fillingame a měl s ní dvě dcery, Patricii a Cynthii. Roku 1949 se oženil se zpěvačkou Mary Mairovou, ale roku 1951 bylo manželství anulováno. V tom samém roce se jeho třetí ženou stala Marion McGahanová, se kterou měl syna Robina a Timothyho a dcery Tandy a Noël . Od roku 1969 udržoval dlouhodobý vztah s novinářkou a fotografkou W. Bonnie Goldenovou, se kterou měl syna Adrose , a nakonec žil do konce svého života se spisovatelkou Jayne Engelhart Tannehillovou. Jeho první povídka Heavy Insurance vyšla roku 1938, do sci-fi žánru vstoupil roku 1939 povídkou Ether Breather . Zprvu psal hlavně povídky pro pulpové magazíny, další byly publikovány v antologich. Napsal více než dvě stě povídek, z nichž mnohé dnes patří ke klasickému fondu žánru, a také několik románů, z nichž je nejslavnější More Than Human . Jeho díla se ...

Peter Grunert (1)

A Staňková (1)

Michail Aleksejevič Lavrent'jev (1)

Matematik. Autor prací z oboru.

František Harant (1)

František Harant byl český matematik. Zaměřoval se na diferenciální geometrii a výuku deskriptivní geometrie. V letech 1936-1944 studoval reálné gymnázium v Plzni, v roce 1945 se zapsal na studium matematiky a deskriptivní geometrie na přírodovědecké fakultě. Pro učitelství na středních školách v roce 1946 složil I. státní zkoušku, v roce 1948 pak II. státní zkoušku. Již od roku 1946 začal spolupracovat s Vysokou školou inženýrského stavitelství při ČVUT, a to na II. ústavu matematiky nejprve jako pomocná síla, v letech 1947-1949 jako pomocný asistent. Po absolvování povinné vojenské služby od r. 1951 nastupuje jako odborný asistent pro deskriptivní geometrii na katedře matematiky a deskriptivní geometrie. Kandidátskou práci z oblasti diferenciální geometrie O kolineárních plochách obhájil v roce 1962. V roce 1972 pak habilitoval a obhájil práci Dotykové vlastnosti a poloinvarianty přímkových a kuželosečkových kolineačních ploch.

Amnon Kapeliouk (1)

Izraelský publicista, novinář, spolupracovník izraelských deníků a francouzských časopisů Le Monde a Le Monde diplomatique, specialista na problematiku Blízkého východu.

Otto Hora (2)

Narozen 1949. Spisovatel, publicista.

Milíč Čapek (1)

Filosof. Gymnázium navštěvoval v Hradci Králové a Vysokém Mýtě. Na FF a PřF UK vystudoval filozofii, matematiku a fyziku; 1935 PhDr. V r. 1948 se habilitoval na Carleton College , profesorem byl jmenován na Boston University 1962. Působil na Iowa University a University of Nebraska , UP v Olomouci , Carleton College a Boston University . Byl členem International Society for Logic, Methodology and Philosophy of Science aj.; zúčastnil se několika světových filozofických kongresů.

Otakar Bartoš (1)

Narozen 26.8.1928 v Lounech, zemřel 23.8.1995 v Praze. PhDr., CSc., docent polonistiky na Filosofické fakultě University Karlovy, práce z oboru, překládal.

Rudolf Komínek (1)

Rudolf Komínek byl český akademický malíř, restaurátor a ilustrátor. V letech 1902-1906 studoval na pražské Malířské akademii u profesora Hanuše Schwaigera. Maloval portréty a ženské akty. Ilustroval zejména knihy pro mládež, pro nakladatelství v Praze. Zabýval se restaurováním starých obrazů ve šlechtických palácích a zámcích, Restauroval rovněž obrazy v několika pražských kostelech a dalších místech. Vystavoval svá díla opakovaně v Rubešově a v Součkově galerii v Praze.

Antonín Košťál (2)

Narozen 12. 6. 1906, zemřel 12. 10. 1969 v Praze. Ing., profesor průmyslové školy zeměměřičské, učebnice geodézie.

Zinovij Masinovskij (1)

RNDr., CSc., biolog, ředitel společnosti MUCOS Pharma CZ, s.r.o.

Antonín Waleczek (1)

Narozen 27. 7. 1917 v Mostech u Jablunkova, zemřel 19. 11. 1991. Doc. RNDr., práce z geologie, mineralogie a petrografie.

Lýdia Kyseľová (1)

Autorka čítanek a knih pro děti.

Richard Dreyfuss (1)

Richard Stephen Dreyfuss je americký herec, držitel Oscara za nejlepší herecký výkon ve filmu Děvče pro zábavu z roku 1977. Narodil se v židovské rodině v Brooklynu, od devíti let žil v Kalifornii a absolvoval Beverly Hills High School. Herectví se začal věnovat v komunitním centru a v sedmnácti letech debutoval v televizním seriálu Karen. Jeho prvním filmem byl Absolvent a první hlavní rolí mořský biolog Matt Hooper ve filmu Čelisti . Hrál také ve filmech Americké grafitti, Blízká setkání třetího druhu, Čí je to vlastně život?, Somrák z Beverly Hills, Opus pana Hollanda, Akce Pelikán a Dámský klub. Působí v občanském hnutí Common Cause a založil organizaci podporující občanskou výchovu na veřejných školách. Spolu s Harrym Turtledovem napsal román The Two Georges, zabývající se alternativní historií USA. Byl třikrát ženatý: poprvé se scenáristkou Jeramie Rainovou, podruhé s Janelle Laceyovou a potřetí se Světlanou Jerochinovou. Má dceru a dva syny. Od dětství trpí bipolární afektivní poruchou, bojoval také se závislostí na drogách.

Helga Eisele (1)

Německá lékařka, autorka publikací z oboru přírodní medicíny a péče o zdraví.

Augustin Tschinkel (1)

Narozen 3. 8. 1905 v Praze, zemřel 1. 5. 1983 v Kolíně nad Rýnem. Avantgardní umělec, výtvarník, představitel figurálního konstruktivismu, též knižní grafik.

Jiří Kořínek (1)

Jiří Kořínek byl esperantista a překladatel. Překládal především operní árie a písně , českou poezii do esperanta. Narodil se v rodině libereckého krejčovského pomocníka Rudolfa Kořínka a matky Anny, rozené Prokopové . Vyrůstal v těžkých poměrech, protože otec padl v první světové válce. Byl obchodním příručím v Liberci, od roku 1931 v textilním závodě v Brně. Za války byl totálně nasazen ve slévárně. Po válce se vrátil ke své původní profesi, nejdříve opět v Brně, v roce 1964 se přestěhoval do Ústí nad Labem, kde pracoval až do důchodu jako kontrolor kvality v závodě Textil Liberec. Jako student v roce 1922 se seznámil s esperantem, od roku 1949 začal překládat do esperanta prózu i poezii, vynikl v překladech operních árií. Jeho bibliografie zachycuje kolem 500 překladů básní a 300 původních prací, které se zachovaly rozsety po esperantských časopisech celého světa nebo v rukopisech v esperantských archívech . S manželkou Hildou, rozenou Urbanovou, měl dceru Věru. Její manžel Vlastimil Novobilský je také aktivním esperantistou. Na kongresu esperantistů Sofii v roce 1963 byly dva jeho překlady odměněny druhou cenou. Na kongresu v Tokiu v roce 1965 získal první cenu za překlad poezie. Dva týdny před smrtí byl vyznamenán titulem Zasloužilý pracovník kultury, který tehdejší stát uděloval amatérským umělcům.

Oto Košta (1)

Oto Košta je český lékař a vysokoškolský pedagog, od listopadu 2016 do února 2017 hejtman Olomouckého kraje, v letech 2016 až 2020 zastupitel Olomouckého kraje, bývalý člen hnutí ANO 2011. V letech 1976 až 1982 vystudoval všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci . V 90. letech 20. století absolvoval odborné stáže ve Švýcarsku, Německu a Izraeli. Ve studiu pak pokračoval v letech 2005 až 2010, tentokrát doktorským oborem sociální lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity . Pracovní kariéru začínal v letech 1982 až 1984 jako lékař Ústavu patologie Fakultní nemocnice Hradec Králové. V roce 1984 přešel do Fakultní nemocnice Olomouc. Stal se vedoucím lékařem Závodního zdravotního střediska a oddělení zdravotní výchovy a také externím lékařem II. interní kliniky. Od roku 1992 vede soukromou lékařskou praxi jako praktický lékař pro dospělé, od roku 1995 k tomu soukromě podniká. V letech 2004 až 2005 byl předsedou představenstva akciové společnosti NAD BOTIČEM a od roku 2013 je jednatelem a společníkem se 100% majetkovou účastí ve společnosti MUDr. Oto Košta, Ph.D., praktický lékař. Za svou lékařskou kariéru napsal několik publikací a účastnil se zahraničních kurzů. Přednáší na Lékařské fakultě UP v Olomouci a na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. Několik let byl lékařem dálkových plavců a tenistů, později ligových fotbalistů Sigmy Olomouc a 1. HFK Olomouc. Od roku 2014 je také poradcem Mezinárodního centra klinického výzkumu , které spadá pod Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně. Oto Košta je ženatý a má jednoho syna, žije ve městě Olomouc. Je členem Židovské obce Olomouc. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2000 kandidoval jako nestraník za ČSNS v obvodu č. 62 – Prostějov. Se ziskem 2,28 % hlasů však skončil na posledním 6. místě. Od roku 2015 spolupracoval s hnutím ANO 2011, na počátku roku 2016 do něj pak vstoupil. V krajských v...

B. Engels (1)

František Hliněnský (1)

Narozen 28. 11. 1904 ve Skutči, zemřel 19. 1. 1975 v Praze. Novinář, redaktor, knihovník.

Pavel Adam (1)

Nar. 5. 12. 1960 v Příbrami. MUDr., CSc., doc. neurologie. Zabývá se cytologií a likvorologií.

Josef Uher (1)

Josef Uher byl český učitel a spisovatel. Byl výrazným představitelem bosácké literatury. Narodil se jako nejstarší syn v rodině chudého domkáře - tkalce. Jediným rodinným majetkem byla kráva, kterou Josef chodil pást; doma též vypomáhal s prací otci. Od roku 1893 chodil pěšky do měšťanky v Tišnově. Po ukončení školy se rozhodl stát se učitelem, aby mohl uniknout z neradostných domácích poměrů. Byl přijat na Učitelský ústav v Brně. Hudbě jej tu učil Leoš Janáček, literaturu bratři Mrštíkové, výtvarnou tvorbu Max Švabinský. Během studií trpěl hladem a nedostatkem, i když si přivydělával básničkami posílaných do moravských časopisů. Po studiích, v jeho 19 letech, se u něj při vojenském cvičení poprvé projevily první příznaky tuberkulózy, chrlení krve. Začal učit na různých místech Brněnska, v říjnu 1900 Židenice, 1901-1903 Babice u Rosic, 1903 Ostrovačice, 1904 Padochov u Oslavan, 1905 Vranov u Brna. Pak onemocněl, na vlastní žádost byl dán na roční dočasný odpočinek. Byl živ jen z honorářů a malé státní podpory. Předčasně ve svých 28 letech, i přes snahu se léčit, zemřel. Pochován je v Brně. Nestačil tak rozvinout své nadání, které se projevilo v povídkové tvorbě. Povídky o vyděděncích společnosti byly ovlivněny steskem nad životem zmařeným chorobou a bídou .

Karel R Polák (1)

Narozen 30.6.1895 v Semilech. Odborný učitel, pedagogický publicista, prozaik a dramatik.

Petr Raichl (3)

Beletrista, pořadatel pověstí z Jiráskova kraje.

Frederick M White (1)

Václav Klimánek (1)

Narozen 18.10.1892 v Praze. Malíř, ilustrátor, knižní grafik.

Vladislav Zíka (1)

Narozen 21. 7. 1900 v Praze, zemřel 6. 10. 1971 v Žatci. Autor knih pro mládež a dospělé. Pod různými pseudonymy psal dobrodružné romány, detektivky, vědeckofantastické prózy, pohádky.

Georges Dimoš (1)

Isabel Losada (1)

Anglická spisovatelka, působí v divadle a v televizi.

Jiří Václavík (1)

Narozen 24. 10. 1973 v Opočně. Vyšetřovatel hasičského záchranného sboru v Rychnově nad Kněžnou, též regionální publicista, autor prací o historii a současnosti městyse Častolovice, příběhů z hasičského prostředí a včelařského almanachu ke 120. výročí organizace v Kostelci nad Orlicí.

Chan-Šan (1)

Chan-šan, podivínský poustevník v horách Tchien-tchaj, žil na počátku dynastie Tchang, někdy v 7. století. Zhruba o sto let později byl Chan-šan již uctíván jako buddhistický světec, zároveň však jej taoisté považovali za jednoho ze svých nesmrtelných. Jeho básně se staly populární, byly stále častěji opisovány a napodobovány a zřejmě ve druhé polovině 8. století začaly být pořádány do různých sbírek. Podle básní se Chan-šan jeví jako muž původem z rodiny císařského úředníka, jenž v mládí získal klasické konfuciánské vzdělání a snad složil i některou z nižších státních zkoušek a po určitý čas zastával nevýznamný úřad. Záhy však na úřednickou dráhu rezignoval a odešel se ženou a synem na venkov, kde žil životem prostého rolníka. Ve volných chvílích se těšil četbou svých oblíbených knih, Tao te ťingu a Knihy mistra Čuanga, a také se věnoval alchymii i různým taoistickým praktikám s cílem odhalit tajemství dlouhého života. Ani tento život jej však nedokázal uspokojit. Pronásledovalo jej pomyšlení na lidskou smrtelnost a také toužil osvobodit se od strastí pozemského života. Odešel tedy do hor Tchien-tchaj na jihu dnešní provincie Če-ťiang a stal se zde poustevníkem. O samotě v horách napsal své nejkrásnější básně, v nichž hovoří o nebezpečí i kráse hor, o tom, jak hladoví a mrzne, a přece by svůj osamělý život nevyměnil za nic na světě. Básně z Ledové hory mají zároveň symbolický význam, jsou vyjádřením cesty za pravdou v duchu čchanu. Obtížné výstupy na vrchol, kdy cesta se objevuje a zase vytrácí, sezení na skalisku, mlha a tma v roklích, oblaka a slunce nahoře na skalním útesu, to vše lze chápat jako obrazné vyjádření obtížné cesty za "probuzením", na jejímž konci náhle skrze mraky pochybností zazáří světlo poznání. Duše "probuzeného", volná jako pták, bezstarostně a bez cíle plyne po čisté obloze. Chan-šan básník byl v Číně téměř zapomenut. Jiný byl Chan-šanův osud v Japonsku, kam se jeho básně dostaly pravděpodobně na počátku dynastie Sung. Pod japonskými jmény...

Ludmila Ehrenbergerová (1)

Mgr. Ludmila Ehrenbergerová, autorka učebnic italštiny, překlady z italštiny.

Hana Hradecká (1)

Autorka romantických příběhů pro ženy.

Corentin Queffélec (1)

Pierre Bichet (1)

Vladimír Provazník (1)

Časopisecky Provazník začal publikovat až po uveřejnění své knižní prvotiny; povídky, úvahy a fejetony otiskoval v Mladé frontě, Literárním měsíčníku, Vlastě, Československém vojáku, Tvorbě, Severočeském deníku , Rudém právu, Iniciálách a Literární revui. Po 1991 se odmlčel.

Leonhard Goffine (1)

Německý katolický kněz, teolog, farář a člen řádu premonstrátů. Autor náboženských spisů.

Jan Žbánek (1)

Jan Žbánek je český malíř, ilustrátor, grafik a typograf. Po ukončení Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, kde studoval pod vedením profesorů Josefa Nováka a Emila Filly nastoupil v polovině 50. let do výtvarné redakce Státního nakladatelství dětské knihy , kterou nakonec i řídil. Je autorem mnoha obálek, grafických úprav ilustrací dětských knih a vystřihovánek. Upravoval také téměř dvacet pět let časopis Mateřídouška. Po odchodu do důchodu se věnuje volné tvorbě.

Karel Vojáček (1)

Karel Vojáček byl moravský lékárník, politik a starosta města Prostějova. Navštěvoval gymnázium v Olomouci, poté studoval v Praze lékárnictví. Studia si doplnil v Mnichově, Paříži a Curychu. Pracoval v prostějovské lékárně U černého orla. Zasloužil se o české národní, hospodářské a kulturní vzkříšení. Roku 1884 byl zvolen poslancem do zemského sněmu. Po volbách 1892, kdy volby vyhrála česká strana, se stal starostou města. Za jeho úřadu město vzkvétalo, byla zřízena vyšší škola a gymnázium, první obecná dívčí škola v Rejskově ulici, městská elektrárna, nový hřbitov a zvýšila se úroveň zdravotnictví. Ve své poslední vůli odkázal městu 80 000 zlatých a 1 dům. Krátce po něm zemřela i jeho manželka Karla Vojáčková, která své jmění též odkázala městu. Z jejich společného odkazu se stal základ pro financování výstavby Národního domu . Jeho jménem je nazváno náměstí před Národním domem v Prostějově, kde je jemu a jeho manželce věnován také pomník. Navrhl jej, stejně jako Národní dům, Jan Kotěra s použitím reliéfů Bohumila Kafky.

Halina Auderska (1)

Halina Auderska, scénáristka, dramatička a novinářka, se narodila 3. července 1904 v ukrajinské Oděse a zemřela 21. února 2000 v polské Varšavě. Absolvovala polskou filologii na Varšavské univerzitě a studium pedagogiky. V letech 1926-1939 pracovala jako učitelka. Během druhé světové války byla zdravotní sestrou. Za okupace se účastnila tajné výuky a byla členkou povstání ve Varšavě. V letech 1980-1989 byla poslankyní polského Sejmu . Ve čtyřicátých letech minulého století se živila jako šéfredaktorka v nakladatelství TEM. Později působila v redakci časopisu Dialog . V letech 1983-1986 byla první prezidentkou ZLP, od roku 1986 je vedena jako čestná předsedkyně této asociace. Halina Auderska získala rovněž mnohá ocenění, například v roce 1969 komandérský kříž Řádu Polonia Restituta , roku 1971 Cenu města Varšava nebo v roce 1977 Cenu ministra kultury a umění za celoživotní dílo.

Anna Ferencová (1)

Anna Ferencová, rodným jménem Anna Fialová, byla česká herečka, dlouholetá členka divadelního souboru Východočeského divadla v Pardubicích, vnučka českého herce Karla Fialy a dcera herce a sochaře Ference Futuristy. Po absolutoriu konzervatoře krátce působila v Olomouci, od roku 1951 do 1989 zakotvila v pardubickém Východočeském divadle. Zde také poznala svého manžela, herce Milana Holubáře .

Ondřej Hartman (1)

Ing. ekonomie, práce z marketingu, zejména o problematice finančích trhů.

Shirley Temple-Black (1)

Shirley Jane Temple-Blacková byla americká filmová herečka, diplomatka a politička. V letech 1974–1976 byla velvyslankyní USA v Ghaně, v letech 1989–1992 v Československu. Narodila se v Santa Monice ve velmi skromných poměrech. Od 4 let hrála ve filmu, rychle se stala velmi známou a obdivovanou dětskou filmovou herečkou. Již v roce 1934 byla oceněna při udělování filmových Oscarů. Jako devítiletá měla měsíční příjem v desítkách tisíc dolarů. Její podoba se objevovala na kosmetice, panenky Shirley byly hitem a prodávaly se po milionech. Dne 19. září 1945 se Shirley Temple provdala za herce Johna Agara. V roce 1948 se jim narodila dcera Linda Susan. John a Shirley společně hráli ve dvou filmech, Fort Apache z roku 1948 a Adventure in Baltimore z roku 1949. Dne 5. prosince 1949 Shirley podala žádost o rozvod, v procesu jí byla přidělena péče o dceru Lindu Susan, rozvod byl dokončen přesně po roce, 5. prosince 1950. V lednu 1950 potkala Charlese Aldena Blacka, za kterého se provdala 16. prosince 1950. Téhož dne veřejně oznámila ukončení svojí filmové kariéry. Dne 28. dubna 1952 se jim narodil syn, pojmenovaný po otci Charles Alden Black. Dne 9. dubna 1954 přišla na svět dcera Lori Black. Templeová a Black zůstali manželé až do Blackovy smrti 4. srpna 2005. Na konci padesátých let se znovu krátce objevila jako herečka v divadle a televizi, poté se začala věnovat charitě a politice. V srpnu 1968 osobně krátce zažila tehdejší události v Praze, jelikož tu pobývala jako zástupkyně organizace bojující proti roztroušené skleróze, bydlela v hotelu Alcron. Ve čtyřiačtyřiceti letech onemocněla rakovinou prsu a jako první ze slavných osobností o své nemoci veřejně promluvila, aby tak dodala odvahu ostatním ženám. Jako členka Republikánské strany zastávala několik pozic v politice a diplomacii. Bylo jí uděleno několik čestných doktorátů....

Adolf Babuška (1)

Práce o automobilech.

František Schill (1)

Autor publikací z oboru sklářství.

František Olšanský (1)

Jaroslav Kudrna (1)

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar byl český novinář a básník, publicista, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny, jedna z vedoucích tvůrčích osobností na sklonku 19. století a v 1. polovině 20. století. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Otec ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Matky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější otcovy sestry - byl vychováván matkou a tetami v „olšanské vile“ na Žižkově. Zde se později scházela jeho anarchistická skupina – Fráňa Šrámek, Karel Toman aj. Studium na gymnáziu a obchodní akademii nedokončil. Pro účast v hnutí tzv. Omladiny 1893 byl zatčen a v Plzni na Borech strávil 14 měsíců. Na sklonku 90. let 19. století se Neumann přiklonil k ideologii komunistického anarchismu a k anarchistickému hnutí, které prosazoval v časopise Nový kult. Po kratším pobytu ve Vídni se v letech 1905–14 usadil na Moravě. Zúčastnil se vystoupení předválečné moderny v Almanachu prosazujícím expresionismus, kubismus a futurismus. V roce 1915 narukoval do armády a prodělal válečné tažení v Makedonii a Albánii. Po vyhlášení samostatnosti se usadil v Praze. Zde založil časopis Červen , kolem něhož soustředil jak předválečnou modernu , tak nastupující mladou generaci hlásící se k tzv. proletářskému umění . V roce 1929 byl jedním ze sedmi spisovatelů, kteří se postavili proti novému Gottwaldovu vedení v KSČ a byl ze strany vyloučen. Zůstal však i nadále věrný levicovému zaměření. Vedl časopis Levá fronta, podílel se na vytvoření protifašistické kulturní...

Břeněk Rys (1)

Narozen 4.10.1873 v Líbeznicích, zemřel 6.9.1933 v Jičíně. MUDr., lékař, sociolog, odborné spisy, divadelní ochotník, dramatik a beletrista.

Jana Soukupová (1)

Kromě experimentální matematiky a pedagogické školy pro učitelky mateřské školy nestudovala nic, co by souviselo s žurnalistikou. Nicméně od dvaceti let začala psát do Brněnského Večerníku, později do samizdatového Hosta, u jehož zrodu stála. V prosinci 1989 spoluzaložila první nezávislé Moravské noviny, později vedla několik dalších moravských periodik a poté pracovala jako ředitelka nakladatelství Petrov a také jako redaktorka nakladatelství Doplněk. Opět pracovala v několika dalších periodicích a nyní je v brněnské a jihomoravské příloze MF DNES editorkou stránky Uměni-kritika, brněnská scéna.

Zdeněk Pilous (1)

Narozen 5.2.1912 na Březových Horách, zemřel 30.12.2000. Učitel, botanik, práce o mechorostech.