Výpis všech autorů

Ivo Vojnović

Ivo Vojnović byl chorvatský spisovatel ze srbského Dubrovníku . Vojnović se narodil v Dubrovníku jako první syn hraběte Konstantin Vojnovic a María de Serraglí dne 9. října 1857 v Dubrovníku, Habsburská monarchie . Byl členem Srbského šlechtického domu Vojnovic . Vystudoval University of Zagreb Právnické fakulty v roce 1879. Do roku 1884 působil jako praktikant v Royal Court v Záhřebu. Po tom pokračoval v soudní kariéře v Križevci , Bjelovar , Zadar . V roce 1893, Vojnović napsal krátkou hru Gundulićev san , která byla zveřejněna v Dubrovníku v době odhalení pomníku Gunduličovo , který výslovně prosazoval jednotu Chorvatů a Srbů v Dubrovníku. V roce 1899 získal zaměstnání u soudu v Dubrovníku, pak se stěhoval do městečka Supetar na ostrově Brač , pak do Zadaru a znovu Supetar. Jeho kariéra v soudnictví skončila v roce 1907, kdy byl vyhozen z kanceláře v Supetar kvůli finančním podvodům a byl zbaven nároku na důchod. V roce 1907 se stal dramaturgem v chorvatském Národním divadle v Záhřebu . Hodně cestoval, v roce 1919 se přestěhoval do Francie. Do literatury vstoupil v roce 1880.

Emil Votoček

Emil Votoček byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební. Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život. V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle. S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek. Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracova...

Zdeněk Jizera Vonásek

Vít Voženílek

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Petr Vokáč

Narozen 1972. Historik, věnuje se náboženství starých Slovanů a období středověku v Čechách.

Pavel Vosoba

Ing. Pavel Vosoba, CSc. je poradcem a spolumajitelem poradenské společnosti M.C.TRITON, s.r.o. V posledních letech se věnuje obchodu a rozvoji zákaznického přístupu u společností poskytujících služby.

Orchestr Josefa Vobruby

Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.

Jiří Vokiel Čmolík

Narozen 4. 10. 1977. Český transformační řečník a učitel, který propojuje principy neurovědy s praktickou rovinou našich životů. Master techniky firewalking . Autor literatury a online programů o osobnostním rozvoji a finančním investování.

Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

Jan Vondrák

Narozen 12.9.1940 v Písku. Ing., DrSc., geodet, astronom, , práce z oboru astronomického pozorování.

Zdeněk Vogel

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Vox

Vox je termín, který může označovat různé umělce nebo kapely napříč žánry a obdobími, protože je to slovo s běžným latinským kořenem, které znamená "hlas". Pokud však máte na mysli klasického skladatele Vox , neexistuje žádný známý skladatel s tímto přesným jménem. Je možné, že " Vox " může být součástí širšího názvu nebo nahrávací společnosti . Pokud máte více podrobností nebo souvislostí o daném umělci, skladateli nebo skupině, mohl bych poskytnout přesnější informace.

Victor Wolfgang Von Hagen

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Timotheus Vodička

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

Simona Votyová

Simona Votyová je spisovatelka, novinářka. Několik let působila v televizi Prima jako reportérka krimi ve hlavním zpravodajství. Poté nastoupila do neziskového sektoru v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Stala se PR manažerkou v asociaci pomáhající lidem s autismem APLA . Pravidelně přispívala do několika časopisů, např. Žena a život, a měla vlastní blog na serveru Proženy.cz, který se jmenoval „14 000 dní do smrti“. Také se podílela na několika dokumentech . V letech 2016–2018 natáčela reportáže pro Českou televizi do pořadu Gejzír. Podle její první knížky vznikl dětský muzikál Bílý dalmatin, který hrálo několik let divadlo Kalich pod režií Mirjam Landa. Je autorkou dětské populární kapely Čiperkové, která ji vedle psaní knih v současné době zaměstnává. Na motivy jejího románu Provařená se bude v roce 2019–2020 natáčet film. Má dvě děti – Sabinu a Matěje. Žije za Prahou v malé vesnici. Svého biologického otce našla teprve před několika lety díky Facebooku. Její příbuzný je spisovatel Jaroslav Vejvoda a již zesnulý scenárista Věroslav Trnka .

Petr Vokáč

Petr Vokáč je bývalý český fotbalový útočník. Jeho synem je fotbalový reprezentant Tomáš Řepka. V československé lize hrál za Duklu Praha a Bohemians Praha. Nastoupil ve 44 ligových utkáních a dal 1 gól. V nižších soutěžích hrál i za Viktorii Žižkov, SONP Kladno, TJ Gottwaldov a DP Xaverov Horní Počernice.

Olga Vomáčková

PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, germanistka, zaměřená na výuku lexikologie a frazeologie.

Marie Voldánová

Narozena 1944. Dietní sestra, autorka rozhlasových relací a článků o výživě, spoluautorka kuchařských knih.

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Jiří Vostradovský

Ing. Jiří Vostradovský, hydrobiolog a odborník v oblasti rybářství. Nestor českého rybářství; aktivně pracuje pro Český rybářský svaz i časopis Rybářství. Zasvětit život rybám se rozhodl Jiří Vostradovský během gymnaziálních studií, kdy přes léto chodil brigádničit do Státního rybářství v Plané u Mariánských Lázní. Jeho posedlost se mu ale nakonec vyplatila. Po desítkách let práce na výzkumu českého hospodaření s rybami získal mezinárodní autoritu a zúčastnil se mnoha misí do zahraničí. Tam v rozvojových oblastech pomáhal učit místní vodohospodáře chovat ryby a přispět tak jejich schopnosti nakrmit obyvatelstvo. Zúčastnil se ale i budování počítačového klíče francouzských ryb, ve Stockholmu posuzoval granty vědcům v oboru sladkovodního rybářství. V roce 1959 po dokončení lipenské přehrady mu svěřili vedení terénního pracoviště na Lipně, věděli, že ho láká prostředí volných vod. Původně měla tato štace trvat dva roky, nakonec se ale protáhla až do roku 1970, kdy byl "převelen" do Prahy vést místní oddělení výzkumného ústavu, ve kterém začínal - to se později přestěhovalo do Libčic nad Vltavou a tam působil až do důchodu. Teprve pak měl trochu víc času k aktivní spolupráci s Českým rybářským svazem, kde začal šéfovat ústřednímu hospodářskému odboru. Práce ve výzkumu měla i před revolucí tu výhodu, že se občas podařilo absolvovat zahraniční semináře a sbírat zkušenosti. Tak například mohl přednášet v Anglii v Two Lakes o kaprovi, jehož chov se tam právě snažili zavést, v roce 1967 i s manželkou, která také vystudovala rybářství, pracovali na Kubě a zkoumali možnost rybářského využití tamějších obsádek.

Jiří Vorlíček

Jiří Vorlíček je český lékař, přední onkolog. V letech 2008–2014 byl ředitelem brněnského Masarykova onkologického ústavu a předsedou České onkologické společnosti ČLS JEP. V minulosti byl přednostou Interní hematoonkologické kliniky, společného pracoviště Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno. V letech 1997–2003 zastával post děkana Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Jeho jméno bylo také mediálně velice často spojováno s konfliktem, který se rozhořel mezi ním a současným ředitelem Masarykova onkologického ústavu Janem Žaloudíkem. Při příležitosti řádového dne 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil mu Medaili Za zásluhy – Za zásluhy o stát v oblasti vědy. Ve volbách 2010 neúspěšně kandidoval do senátu za obvod č. 58 - Brno-město jako nestraník za TOP 09, když se ziskem 17,69 % hlasů obsadil 3. místo.

Jaroslav Vojtěch

Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.

Jaroslav Vojta

Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.

Jan Erazim Vocel

Jan Křtitel Erazim Vocel byl český romantický básník, dramatik, zakladatel české archeologie jako vědního odvětví, kulturní historik a národní buditel, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Byl synem pekaře. Původně se jmenoval Wotzel, ale jméno si jako student nechal změnit. Po absolvování obecné školy v Kutné Hoře jej katecheta doporučil ke studiu v Praze do piaristického gymnázia v Panské ulici. Dále jeden rok studoval filozofii na pražské univerzitě a odešel na práva na Vídeňskou univerzitu. Tam se seznámil s Františkem Palackým, který se stal jeho celoživotním přítelem, stejně jako malíř Josef Vojtěch Hellich. Roku 1837 studoval soukromě malířství u Jakoba Beckera v Düsseldorfu. Jako chudý literát se musel živit vyučováním, zprvu učil češtinu hraběte Otakara Černína, dále dělal vychovatele ve šlechtických rodinách, nejprve u markýze Pallaviciniho, dále v rodině Leopolda Šternberka, knížete Salm-Salma a od roku 1839 nastoupil jako knihovník paláci hraběte Harracha, tam také vyučoval děti. To mu umožnilo hojně cestovat . Jeho zálibou bylo kreslení a malování památek a krajinomalba. Po návratu do Prahy se stýkal s čelnými představitel vlastenecké společnosti, spřátelil se s Josefem Jungmannem a dalšími obrozenci. Na pozvání Palackého a Jana Norberta Neuberka se stal roku 1843 prvním jednatelem Sboru archeologického musea českého a zároveň po Pavlu Josefu Šafaříkovi převzal redakci Časopisu českého muzea. V roce 1848 vstoupil do řad pracovníků muzea jako kurátor, stal se setníkem gardy Svornost. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Polička v Čechách. Uvádí se jako literát. Patřil ke sněmovní pravici. Na sněmu byl členem školského výboru. Po opětovném zavedení absolutismu zanechal politické i novinářsk...

Zdeněk Vošický

Narozen 1949. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce přírodních věd.

Václav Vorlíček

Narozen 3. 6. 1930 v Praze, zemřel 5. 2. 2019 tamtéž. Filmový režisér a scenárista.

Stanislav Vodinský

Narozen v březnu 1925. Redaktor, publikace o rybách.

Rudolf Jordán Vonka

Narozen 17.10.1877 v Křinci u Rožďalovic, zemřel 30.6.1964 v Praze. Odborný učitel, komeniolog, spisy z oboru, překlady z angličtiny, holandštiny, němčiny.

Petr Vorel

Petr Vorel je český historik, děkan Filozofické fakulty Univerzity Pardubice. Po absolvování gymnázia v Přelouči vystudoval v letech 1981–1986 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po studiu pracoval jako historik a numismatik Východočeského muzea v Pardubicích, od počátku nového milénia působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice, kde zastával nejprve post vedoucího katedry historických věd, později proděkana pro vědu a výzkum a od roku 2007 děkana. Externě přednášel též na FF UK a po několik let stál v čele Sdružení historiků České republiky. Vedle toho vede redakci časopisu Theatrum historiae a Východočeského sborníku historického a je členem několika dalších redakčních či vědeckých rad. Odborně se zabývá převážně českými dějinami raného novověku, dějinami měst a šlechty, a zejména pak historií peněžnictví. V tomto směru působí i jako soudní znalec. Byl iniciátorem a realizátorem výstavy Tisíciletá tradice české měny od X. do XXI. století uspořádané Českým centrem v New Yorku. V roce 2000 obdržel za svou knihu Páni z Pernštejna Cenu Egona Erwina Kische.

Petr Vopěnka

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Nataly von Eschstruth

Nataly Auguste Karline Amalie Hermiona z Eschstruth je původní jméno německé spisovatelky Nataly von Knobelsdorff-Brenkenhoff . Začala psát povídky už v roce 1884.

Miroslav Vondra

Narozen 1939. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce fyziky.

Martin Vobruba

Narozen 23. 7. 1975. Mgr., mluvčí ZOO Plzeň, autor publikací o zvířatech, též o historii a vývoji zoologické zahrady v Plzni.

Lukáš Vodička

Autor učebnic angličtiny, překladatel.

Karl Vocelka

Karl Vocelka je česko-rakouský historik a profesor rakouských dějin na Vídeňské univerzitě. Specializuje se především na dějiny raného novověku.

Jaroslava Volčíková

Autorka příručky německé konverzace.

Jaromír Vomáčka

Jan Vojáček

Narozen 28. 12. 1981. MUDr., lékař zabývající se preventivní a funkční medicínou, výživou . V letech 2006/2007 prvoligový fotbalista za Sigmu Olomouc.

F. P Vožický

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Denisa Vostrá

Mgr. Ing. Denisa Vostrá 1980—1984 Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1985—1990 VŠCHT Praha, obor Chemické inženýrství 1990—1997 FF UK Praha, obor Japanologie 1994—1995 studijní pobyt v Paříži od 1997 překlady z japonštiny a z angličtiny, publikační a redakční činnost 2001—2007 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny od 2001 práce na didaktických materiálech, výuka japonštiny od 2003 spolupráce s Výzkumným ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU apod.) 2004—2007 testování vytvořené metodiky výuky japonštiny v praxi, tvorba učebnice od 2006 výuka japonštiny v dětských kurzech, tvorba metodiky pro děti od září 2009 doktorské studium na DAMU, Praha, obor Teorie a praxe divadelní tvorby od září 2009 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny 2009—2010 výuka předmětu Úvod do japanistiky na Masarykově univerzitě v Brně od října 2010 výuka japonštiny na Metropolitní univerzitě v Praze

Dechová Hudba Antonína Votavy

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Bronislava Volková

Bronislava Volková, rodným jménem Bronislava Fischerová je česká spisovatelka a bohemistka žijící ve Spojených státech amerických. Vyrůstala v Praze. Její otec byl strojní inženýr, matka houslová virtuoska. Vystudovala španělštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlova, absolvovala v roce 1968. Na fakultě poté i pracovala. V roce 1974 emigrovala z Československa, spolu s manželem, hispanistou Emilem Volkem. Učila poté na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Marburku. Od roku 1976 žila v USA, učila na Harvardově univerzitě a na University of Virginia. Od roku 1982 působila na Indiana University v Bloomingtonu, kde třicet let vedla obor bohemistiky na katedře slavistiky. V roce 1991 se zde stala profesorkou slavistiky a bohemistiky, rok poté mimořádnou profesorkou komparatistiky, v roce 2005 mimořádnou profesorkou židovských studií. Dnes je emeritní profesorkou. První básně publikovala v angličtině, roku 1981, v oklahomském časopise Nimrod. Poté se vrátila i k češtině, když začal publikovat básně a eseje v exilovém tisku, jako byl mnichovský Obrys, pařížské Svědectví, římské Listy nebo vídeňský Paternoster. Od té doby napsala jedenáct knih poezie, která je obvykle označována za existenciální a metafyzickou. Své knihy tradičně sama ilustruje svými kolážemi. Překlady jejích knih vyšly v jedenácti jazycích, mj. v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině, angličtině a ve slovenštině. V roce 2008 spolu s Clarice Cloutierovou sestavila rozsáhlou antologii české poezie v angličtině Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry. Vedle toho píše lingvistické studie, například Emotive Signs in Language nebo A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature . Je členkou PEN klubu. Věnuje se reiki, a to i jako lektorka.

Zdeněk Vodrážka

Narozen 10. 7. 1927 v Plzni, zemřel 8. 7. 2015. Prof. Ing. Dr., DrSc., biochemik, obor lékařské a potravinářské chemie a biochemie. Zabýval se krevními bílkovinami, metabolizmem krevních buněk a enzymy.

Vladimír Vokolek

Vladimír Vokolek byl český meditativní básník, prozaik a esejista, poválečný představitel tzv. spirituální poezie. Narodil se v rodině Václava Vokolka, majitele pardubické tiskárny, která ve 30. letech proslula mimo jiné vydáváním uměleckých tisků katolických autorů, jako byli např. J. Deml, J. Zahradníček či B. Reynek. Vladimír měl dva bratry a sestru: Vojmír byl výtvarník, Vlastimil převzal otcovu tiskárnu, Květa se stala řádovou sestrou. Po maturitě na gymnáziu roku 1933 se Vladimír zapsal ke studiu jazyků a filosofie na FF UK. Studia nedokončil a po uzavření vysokých škol roku 1939 se vrátil do Pardubic. V letech 1945 – 46 absolvoval knihovnický kurs a od roku 1946 působil jako ředitel okresní knihovny v Děčíně. Roku 1949 byl ovšem z této funkce odvolán a v roce 1954 byl donucen z knihovny odejít. Živil se tedy jako učitel základní školy v Děčíně, poté jako redaktor časopisu Dialog v Ústí nad Labem. Po jeho zákazu v roce 1970 byl až do roku 1973, kdy odešel do důchodu, bez trvalého zaměstnání. Jeho syn Václav Vokolek je prozaik a básník, autor vizuální poezie. Vokolkova poezie je ovlivněna křesťanským pohledem na svět a inspirována díly Máchovými, Březinovými a Zahradníčkovými. - výpovědi o zrůdnostech 2. světové války a pokus dobrat se příčin krize tradičních mravních hodnot: - básnické sbírky z období komunistické totality, jež kolovaly především v opisech: - Vokolkovy prózy ze 40. - 60. let: - eseje, jejichž hlavním posláním je polemika s odosobňujícími tendencemi totalitního režimu:

Sylvie Vodáková

Narozena 31. 7. 1926 v Martine , grafička a ilustrátorka působící v Česku.

Štěpánka Vondrášková

PaedDr., pedagožka a lektorka. Autorka učebnice matematiky a digitálních výukových materiálů.

Stanislav Vodička

Stanislav Vodička byl český umělecký knihvazač a spisovatel. Narodil se 15. 3. 1910 v Rožďalovicích na Nymbursku v chudé rodině. Začal se učit na krejčího, ale po 2 týdnech z učení odešel. Potom se díky šťastné náhodě dostal ke knihaři Janu Rajmanovi, kde se vyučil uměleckým knihařem. Spolu s ním se u Rajmana vyučil také Josef Studený ze Skřinářova, který byl synovcem básníka Jakuba Demla. Tak v knihařské dílně Jana Rajmana v Rožďalovicích poznal Stanislav Vodička Jakuba Demla asi roku 1928. Po vyučení se Vodička přestěhoval na nějaký čas do Prahy, kde pracoval u knihaře Ludvíka Bradáče. Po vojenské službě se pak vrátil do Rožďalovic. V roce 1934 odkoupil za 10 000 Kč od výše zmíněného J. Studeného knihařskou dílnu v Tasově. Dílna byla v domě č. p. 27, který patřil poštmistrovi Antonínu Demlovi, bratru básníka Jakuba Demla. V městečku Tasově na Českomoravské vrchovině žil S. Vodička téměř 20 let. Začátky v dílně bez zákazníků byly těžké. Jak říkal, vázal od bohatě zdobených a zlacených knih až po knihy, které rozžvýkala kráva. Vázal knihy mimo jiné také pro Nakladatelství Marie Rozy Junové, která vydávala díla Jakuba Demla nebo pro Dominikánské nakladatelství v Olomouci. Některé Demlovy knihy také koloroval. Ve Vodičkově knihařské dílně se často scházel Jakub Deml se svými přáteli a za krátko i knihař patřil mezi ně. O tomto přátelství i tehdejší době podal později svědectví v knize „Básník Jakub Deml v Tasově“. V roce 1948 svědčil u soudu ve prospěch Jakuba Demla, který byl neprávem obviněn z kolaborace s fašisty. Ve prospěch J. Demla svědčil také básník Vítězslav Nezval. V dubnu 1937 se S. Vodička oženil. Bydlel u Tasova na samotě zvané Papírna, v domě, kde se dříve ručně vyráběl papír. V tomto domě kdysi nějaký čas bydlel svůdce a vrah žen Hugo Schenck. Za války byla nouze o materiál a tak si vydělával a bylinami barvil zvířecí kůže sám. Po válce roku 1946 přemístil dílnu do tasovského lihovaru. ...

Pavla Vošahlíková

Pavla Vošahlíková je česká historička. Její specializací jsou české dějiny na přelomu 19. a 20. století, zejména problematika všedního dne. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala historii a filozofii, poté nastoupila do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes a jehož byla přechodně zástupkyní ředitele. Pět let řídila Nakladatelství HÚ, kromě toho byla předsedkyní vědecké rady ústavu. Externě přednášela na Stavební fakultě a Fakultě architektury ČVUT, v současné době vede kurzy na Fakultě sociálních věd a Filozofické fakultě UK. Absolvovala několik studijních stáží v zahraničí a je nebo byla členkou několika vědeckých společností a redakčních rad. Jako vedoucí Biografického oddělení HÚ stála v čele rozsáhlého projektu, jehož výstupem je Biografický slovník českých zemí. Věnuje se rovněž popularizaci vědy, mj. ve spoupráci s Českým rozhlasem a Českou televizí.

Pavel Vodička

Narozen 1975. PhDr., historik. Věnuje se politickým, hospodářským a náboženským dějinám Anglie, Skotska a Irska v období novověku.

Otakar Vočadlo

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.

Matthias Vogt

Německý historik, autor příruček všeobecných znalostí.

Marie Vojtíšková

Marie Vojtíšková byla dlouholetá ředitelka Okresního archivu v České Lípě, autorka řady odborných publikací a čestná občanka města Česká Lípa. Narodila se v Praze, kde i vystudovala gymnázium a poté na Filozofické fakultě Karlovy univerzity český jazyk, literaturu a historii. Během studií se seznámila s Břetislavem Vojtíškem, za něhož se v Praze roku 1951 i vdala. Oba se pak přestěhovali do České Lípy, kde se Marie stala učitelkou, zatímco manžel přijal roku 1952 funkci ředitele českolipského muzea. Když musel narukovat k povinné základné vojenské službě, zastoupila ho v muzeu manželka a když se vrátil, přijala v roce 1955 místo první ředitelky nového českolipského a okresního archivu. Manželé v roce 1960 dokázali získat pro muzeum i archiv prostory někdejšího kláštera a později i zámek ve Stvolínkách. Marie Vojtíšková byla ředitelkou okresního archivu 30 let, do důchodu odešla v roce 1985. Z archivu dokázala vybudovat velmi kvalitní a čistou instituci, v jeho prostorách upravila řadu archivních expozic určených veřejnosti, z nichž Svět archiválií z roku 1980 a Pečetě - umění a historický pramen z roku 1984 byly hodně ceněny, protože přesáhly svým pojetím hranice města. Absolvovala stovky přednášek, exkurzí, napsala velké množství příspěvků do tiskovin a iniciovala i vydávání samostatných publikací archivu. Hlavně její zásluhou byly vydány dvě ediční řady, nevelká edice Inventář Okresního archivu Česká Lípa a hlavně dlouholetá kvalitní edice Českolipsko literární. Přispívala do každé z vydaných publikací. Mnohé práce napsala společně se svým manželem, který byl autorem i řady samostatných prací. V roce 2000 byli oba manželé jmenováni čestnými občany města Česká Lípa. V roce 2008 jí ministr vnitra udělil medaili Za zásluhy o české archivnictví....

Karel Vojáček

Narozen 1874 v Pardubicích. MUDr., publikace z oboru lékařství.

Josef Vošahlík

Překladatel z němčiny a angličtiny, publikace o Evropské unii.

Josef Vobořil

Spis z oboru metalografie.

Jiří Votava

Narozen 23.2.1942 v Praze. Doc., MUDr., CSc., lékař, práce z oboru neurologie, rehabilitace a využití jógy v rehabilitaci.

Jaromír Votík

Jaromír Votík je bývalý český fotbalista a trenér. V sezonách 1986/87 a 2005/06 byl asistentem ve Viktorii Plzeň. Byl vedoucím katedry tělesné výchovy na plzeňské Pedagogické fakultě ZČU. Při ČMFS garantoval výuku trenérské profi licence UEFA. Publikuje knihy s fotbalovou tematikou . Jako hráč působil 15 let v Dynamu ZČE Plzeň.

Jana Volfová

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...