Výpis všech autorů

Orchestr Josefa Vobruby

Josef Vobruba byl český dirigent, skladatel a aranžér, známý svým významným přínosem československé hudební scéně, zejména v žánrech jazzu a taneční hudby. Narodil se 26. března 1932 v Praze a zemřel 24. května 1982. Vobruba založil Orchestr Josefa Vobruby , který se v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století stal jedním z významných souborů v Československu.

Miloš Vodička

Básník Miloš Vodička se narodil 27. prosince 1938 v Chrudimi v rodině finančního úředníka. V roce 1942 se rodina přestěhovala do Pardubic. V roce 1950 byl jeho otec odsouzen z politických důvodů k šestnáctiletému vězení. Byl propuštěn až v roce 1960 v rámci tehdy udílené amnestie. Po otcově uvěznění byl Vodičkovým zkonfiskován majetek a museli se nedobrovolně vystěhovat do vsi Nebušice u Pardubic. Od roku 1954 žil básník opět v Pardubicích, kterým zůstal věrný až do současnosti. Studoval na Vyšší průmyslové škole chemické se specializací na anorganickou technologii. V roce 1958 se hlásil na Pedagogickou školu v Brně, ale studium mu nebylo z kádrových důvodů umožněno. Proto nastoupil jako laborant v Krajské hygienicko-epidemiologické stanici v Pardubicích. V roce 1961 rovněž působil krátce jako radiochemik v pražském Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů. Od roku 1963 až do důchodu pracoval jako chemik v Okresní hygienické stanici v Pardubicích. První verše uveřejnil v Mladé frontě . Pro divadlo přebásnil japonskou loutkovou hru Asagao .

Jan Volný

Narozen 12.9.1886 v Lukavci ve Slezsku, zemřel 5.1.1955. PhDr., středoškolský profesor, filolog, dialektolog, německo-český slovník a naopak a učebnice němčiny.

František Volf

František Volf byl český národopisec, malíř, spisovatel a pedagog. Byl mj. spoluautorem Českého roku v pohádkách, písních, hrách a tancích, říkadlech a hádankách . Po maturitě v roce 1917 byl krátce pomocným učitelem v Branné u Třeboně. V roce 1918 na něj zapůsobil Karel Kálal myšlenkou obrody slovenského národa tak silně, že pak František Volf v letech 1919–1938 žil a působil na Slovensku. Zde studoval na Univerzitě Komenského v Bratislavě a pracoval jako učitel. Zároveň se zabýval také sběratelskou a etnografickou činností, zprvu na slovenském venkově, později i v Čechách a na Moravě. V roce 1924 se František Volf spřátelil s Karlem Plickou a společně začali připravovat materiál pro vydání lidových písní, poezie i prózy. Roku 1938 se František Volf trvale usídlil v Praze, kde se setkal s malířem, grafikem a ilustrátorem Jiřím Jelínkem. Díky němu se začal od roku 1942 věnovat i výtvarné činnosti: nejprve figurálnímu malířství a kresbě, později krajinářství. Byl autorem či spoluautorem řady knih především s národopisnou tematikou, zúčastnil se řady výstav kolektivních i autorských. V roce 1966 založil Malou lásenickou galerii. V roce 1977 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec. Konec života prožil opět v rodné Třeboni.

Vladimír Vogeltanz

MUDr. Vladimír Vogeltanz je v současné době nejvýznamnějším pokračovatelem Etikoterapie uplatněné v praxi. Vystudoval medicínu na Univerzitě Karlově. Působil jako zástupce primáře nosního, ušního a krčního oddělení nemocnice ve Strakonicích. Před lety však ukončil lékařskou praxi a vystoupil z České lékařské komory. Jako jediný u nás praktikuje léčebnou metodu Etikoterapie. Od tušení k vědění, od operací těla k operacím duše. Tak by se dala nazvat životní pouť autora této knihy, která je vlastně "Zprávou ze studijní cesty". Po patnácti letech strávených na operačních sálech a ambulancích nemocnic odchází z medicíny proto, aby se mohl plně věnovat Etikoterapii - skutečnému uzdravování nemocných. Etikoterapie hledá v životě nemocného místo, kde se odklonil od vesmírného řádu věcí, od zákona lásky a jednoty. Je-li nalezeno a odstraněno ono blokující přesvědčení a změněn životní způsob, může teprve dojít ke skutečnému uzdravení v duchu, a tím i k vymizení hmotných příznaků v těle.

Simona Votyová

Simona Votyová je spisovatelka, novinářka. Několik let působila v televizi Prima jako reportérka krimi ve hlavním zpravodajství. Poté nastoupila do neziskového sektoru v rámci projektu Nadace Vodafone Rok jinak. Stala se PR manažerkou v asociaci pomáhající lidem s autismem APLA . Pravidelně přispívala do několika časopisů, např. Žena a život, a měla vlastní blog na serveru Proženy.cz, který se jmenoval „14 000 dní do smrti“. Také se podílela na několika dokumentech . V letech 2016–2018 natáčela reportáže pro Českou televizi do pořadu Gejzír. Podle její první knížky vznikl dětský muzikál Bílý dalmatin, který hrálo několik let divadlo Kalich pod režií Mirjam Landa. Je autorkou dětské populární kapely Čiperkové, která ji vedle psaní knih v současné době zaměstnává. Na motivy jejího románu Provařená se bude v roce 2019–2020 natáčet film. Má dvě děti – Sabinu a Matěje. Žije za Prahou v malé vesnici. Svého biologického otce našla teprve před několika lety díky Facebooku. Její příbuzný je spisovatel Jaroslav Vejvoda a již zesnulý scenárista Věroslav Trnka .

Mirek Vostrý

Mirek Vostrý se zaměřuje především na dětskou tvorbu, ale známý je i kresleným humorem a komiksy . Jeho tvorbou je kreslený humor, ilustrace, reklamní kresba, komiksy, omalovánky, diplomy, přáníčka, malování na obličej a mnoho dalšího.

Karel Vokáč

Karel Vokáč byl český básník, učitel, účastník protinacistického odboje odsouzený k trestu smrti a popravený v pankrácké věznici. Karel Vokáč se narodil ve Zbiroze na Rokycansku. Po složení maturitní zkoušky se dal v roce 1922 na pedagogickou dráhu. Na svých učitelských štacích neopustil Rokycansko. Nejprve učil v obci Těně, pak v městech Mýto a Mirošov. Od roku 1928 zakotvil ve Strašicích u Rokycan, kde nejen učil, ale také režíroval místní strašické ochotnické divadlo. Politickým přesvědčením byl Karel Vokáč sociální demokrat, povoláním pak učitel, ale osobnostním založením byl básník. Za svého života vydal 12 knížek, básnických sbírek a próz. V Rokycanech se podílel na vydávání měsíčníku "Mladé Rokycansko". Byl vedoucím redaktorem edice poezie Stín. Pravidelně přispíval do plzeňské "Nové doby" a řady literárních časopisů. Prvními posluchači pohádek, které také psal, byli jeho žáci strašické školy, kterým je předčítal. Pohádky pak vyšly knižně ještě za války pod názvem "Uhlířské pohádky" v době, kdy už byl vězněn v nacistickém vězení. Když za ním byla jeho rodina na návštěvě, ještě mu knížku mohli přes mříže ukázat. Do ruky si ji ale už vzít nesměl. Také se přátelil s významnými umělci. Mezi ně patřili: Karel Vokáč se za protektorátu zapojil do aktivit několika ilegálních protifašistických odbojových skupin. Mimo jiné ukrýval v ilegalitě se skrývajícího Františka Bělohlávka. František Bělohlávek byl slévač z plzeňské Škodovky, který pomáhal distribuovat ilegální tisk do Plzně. Tento tisk zajišťovala ilegální skupina působící ve Zbiroze, jejímiž aktivními členy byl městský úředník Josef Lhotka spolu s Aloisem Holubem a Arnoštem Šmídem. Po prvním zásahu gestapa museli přejít Arnošt Šmíd s Františkem Bělohlávkem do ilegality a potřebov...

Karel Vodák

Narozen 9.4.1923 v Brně, zemřel v roce 2000 v Praze. Malíř, grafik, ilustrátor.

Jaroslav Vojta

Narozen 27.12.1888 v Kutné Hoře, zemřel 20.4.1970 v Praze. Herec, memoáry, anekdoty.

Zdeněk Jizera Vonásek

Vít Voženílek

Narozen 8.8.1965 ve Vysokém Mýtě. Prof., RNDr., CSc., vysokoškolský pedagog, práce z oboru geografie.

Victor Wolfgang Von Hagen

Americký historik, antropolog, autor prací o starých amerických kulturách.

Rudolf Jordán Vonka

Narozen 17.10.1877 v Křinci u Rožďalovic, zemřel 30.6.1964 v Praze. Odborný učitel, komeniolog, spisy z oboru, překlady z angličtiny, holandštiny, němčiny.

Rudolf František Vojíř

Kdysi velmi populární autor knih pro děti a mládež Rudolf František Vojíř. Narodil se 20. ledna 1896 v Příbrami v rodině hodináře Rudolfa Vojíře. Vystudoval zde reálné gymnasium a poté zdejší učitelský ústav. Po roce 1915 odešel do Prahy, kde absolvoval státní kursy pro obchodní a hospodářské nauky. Zde také zůstal jako odborný učitel až do své smrti. Do rodného města však každoročně přijížděl o prázdninách a psal o svém milovaném kraji. Sbíral místní pověsti a pohádky, které pak použil ve svých dílech. Největší úspěch sklidili jeho Hornické pohádky a román 1300 metrů pod zemí , v němž malý Toník Zurčan z Prahy přijíždí za svým dědečkem Květoněm do Starého Podlesí na prázdniny. Spolu s vesnickými chlapci podnikne nebezpečné dobrodružství do staré štoly, při kterém málem přijde o život jeden z nich. Starý havíř Vitásek vše oznámí dědovi Květoňovi, který vezme Toníka na výlet do Příbrami a na Březové Hory, kde s ním sjede na dole Anna do tisícimetrových hlubin. Tam se Toník dozvídá o těžké práci havířů, o strašné důlní katastrofě a o zašlé již slávě zdejších dolů. Po prázdninách se vrací domů pln dojmů a zážitků, neboť v Praze podobná dobrodružství nemůže nikdy zažít. R.F. Vojíř si také všechny své knihy sám ilustroval.

Radek Vobr

PhDr., Ph.D., absolvent tělesné výchovy a matematiky, doktorské studium pedagogiky sportu, cvičitel windsurfingu, zabývá se aplikací matematických a statistických metod a využitím počítačových technologií v oblasti kinantropologie.

Olga Vomáčková

PhDr., Ph.D., vysokoškolská pedagožka, germanistka, zaměřená na výuku lexikologie a frazeologie.

Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta, zpočátku své kariéry vystupoval pod jménem Jaroslav Vojta-Jurný byl český herec. Pocházel ze starého a rozsáhlého českého hereckého rodu. Oba jeho rodiče Alois Vojta-Jurný a Amálie Vojtová jakož i jeho sourozenci byli čeští herci. Z hereckého prostředí pocházela jak jeho nevlastní matka Hana Vojtová, tak její tři sestry Otýlie Beníšková, Terezie Brzková a Marie Spurná. Vyučil se slévačem a měl běžné strojařské vzdělání. Divadlo začal hrát nejprve ochotnicky od roku 1906, později prošel několika kočovnými hereckými společnostmi , od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně a Plzni. Od roku 1919 do roku 1925 byl členem Divadla na Vinohradech, od roku 1925 až do roku 1959, kdy odešel do důchodu, působil v činoherním souboru Národního divadla v Praze. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl natočit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk. Matka zemřela když bylo Jaroslavu Vojtovi sedm let. Otec trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil. Během angažmá v Plzni se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana , který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky. Měl velmi výrazný hlasový projev, který je dodnes vděčným objektem pro jeho různé imitátory. Mimo svoji standardní hereckou kariéru také značně proslul svým pověstným vypravěčským stylem při vyprávění anekdot, které prý velice často zkazil, tzv. zvojtil. Zahrál...

Honza Vojtíšek

Narozen 1978 v Orlové. Strojní mechanik a železničář. Hudebník. Autor hororových povídek, vydavatel elektronického hororového čtvrtletníku Howard, editor antologií, komiksový scenárista a spoluorganizátor HorrorConu .

F. P Vožický

Narozen 28.6.1867 v Mladé Vožici, zemřel 22.12.1929 v Praze. Redaktor, prozaik, dramatik.

Emil Votoček

Emil Votoček byl jeden z nejvýznamnějších českých chemiků. Jeho specializací byla organická chemie, konkrétně monosacharidy, ale byl i spoluautorem českého chemického názvosloví a byl významně pedagogicky činný. Kromě toho byl i hudebním skladatelem a hudebním teoretikem. Významné jsou jeho učebnice chemie a mnohojazyčné slovníky – chemické i hudební. Narodil se v rodině velkoobchodníka s papírem. Přes přání otce nešel studovat obchodní akademii, ale studoval nejprve pražskou techniku, poté dva roky barvířskou školu ve francouzských Mylhúzách. V Mylhúzách vynalezl tzv. Votočkovo činidlo, které se využívá v analytické chemii k důkazu siřičitanů v roztoku. Odtud odešel na univerzitu v Göttingenu, kde u profesora Bernharda Tollense studoval chemii cukrů. Tomuto odvětví se pak věnoval téměř celý život. V roce 1895 se stal asistentem na pražské technice, v roce 1905 docentem a od roku 1907 do roku 1939 byl profesorem experimentální anorganické a organické chemie. V letech 1921–1922 působil jako rektor ČVUT. V roce 1929 spolu s Jaroslavem Heyrovským založil mezinárodní časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications, ve kterém jsou publikovány vědecké práce českých a slovenských chemiků. Vychoval řadu vědeckých pracovníků, kteří si získali světové uznání. Mezi jeho žáky patřili například Rudolf Lukeš a Otto Wichterle. S podporou Evropské unie vznikl při Fakultě chemické technologie VŠCHT Nadační fond Emila Votočka, zaměřený na podporu studentů magisterského a doktorského studia v oblastech garantovaných touto fakultou, na podporu dalších forem studijních a badatelských aktivit studentů, tuzemské a zahraniční praxe a případně k nákupu speciálních učebních nebo vědeckých pomůcek. Světového uznání dosáhl svými pracemi v oblasti chemie cukrů. Objevil několik nových cukrů a stanovil názvosloví pro metylpentózy, které bylo přijato mezinárodně. V analytické chemii vypracova...

Denisa Vostrá

Mgr. Ing. Denisa Vostrá 1980—1984 Gymnázium Jana Nerudy, Praha 1985—1990 VŠCHT Praha, obor Chemické inženýrství 1990—1997 FF UK Praha, obor Japanologie 1994—1995 studijní pobyt v Paříži od 1997 překlady z japonštiny a z angličtiny, publikační a redakční činnost 2001—2007 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny od 2001 práce na didaktických materiálech, výuka japonštiny od 2003 spolupráce s Výzkumným ústavem dramatické a scénické tvorby DAMU apod.) 2004—2007 testování vytvořené metodiky výuky japonštiny v praxi, tvorba učebnice od 2006 výuka japonštiny v dětských kurzech, tvorba metodiky pro děti od září 2009 doktorské studium na DAMU, Praha, obor Teorie a praxe divadelní tvorby od září 2009 výuka japonštiny, japonské literatury a historie v pomaturitním studiu japonštiny 2009—2010 výuka předmětu Úvod do japanistiky na Masarykově univerzitě v Brně od října 2010 výuka japonštiny na Metropolitní univerzitě v Praze

Zdeněk Vogel

Zdeněk Vogel byl český zoolog a spisovatel. Byl jedním z předních českých herpetologů a ochránců ohrožených druhů obojživelníků a plazů. Už od mládí jevil velký zájem o přírodu, především o ryby, obojživelníky a plazy. Později se v rámci studií zaměřil především na ekologii, etologii a ochranu nižších obratlovců. Mnoho let byl vedoucím Herpetologické stanice v Praze 6 – Suchdole, kde studoval biologii vzácných obojživelníků a plazů. Aby poznal život těchto zvířat v jejich přirozeném prostředí, podnikl cesty do nejjižnějších oblastí Evropy, na Kubu a do tropických oblastí Afriky a Jižní Ameriky. Všechny tyto cesty podnikl na pozvání tamějších vědeckých institucí a všechny měly za úkol nejen hlubší poznání přírody těchto zemí, ale především aktivní pomoc při ochraně ohrožených živočišných druhů a pomoc při zřizování národních parků, rezervací či chráněných oblastí. Popsal řadu nových vědě dosud neznámých forem živočichů, publikoval několik set odborných a populárně vědeckých článků a pojednání v našich i zahraničních časopisech. Jako autor i spoluautor napsal 16 knih. Od založení Společnosti přátel Národního muzea v Praze vedl prof. Vogel její Ichtyologicko-herpetologickou sekci, byl místopředsedou vivaristického odboru Rybářské a vivaristické sekce České vědeckotechnické společnosti. Byl čestným členem Státního přírodovědeckého muzea ve Stuttgartu, členem Societas herpetologica europaea, společnosti Salamander a dalších odborných zahraničních společností. Dlouhá desetiletí spolupracoval s Národním muzeem, kterému daroval mnoho vzácných, často nedostupných plazů, obojživelníků a ryb, které jsou dnes chloubou sbírek Národního muzea.

Václav Votruba

Václav Votruba byl přední český teoretický fyzik, je považován za zakladatele teorie elementárních částic v Československu a za prvního českého vědce, který se zabýval kvantovou fyzikou a systematikou elementárních částic a za zakladatele teorie elementárních částic v Československu. Je také označován za učitele českých teoretických fyziků. Václav Votruba se narodil 19. prosince 1909 v Slavětíně v okrese Louny, kde také chodil do obecné školy. Poté jezdil sedm let na České státní reálné gymnázium v Lounech. Po maturitě byl přijat na Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy na obor matematika a fyzika. Získal stipendium a od čtvrtého ročníku při studiu pracoval jako vědecký pomocník na Ústavu a semináři pro teoretickou fyziku. V roce 1933 složil státní učitelskou zkoušku se způsobilostí na střední školy, ale čtyři roky se mu nepovedlo získat odpovídající zaměstnání. Po vykonání vojenské prezenční služby se vrátil na místo pomocné vědecké síly a finance získával kondicemi a záskoky za nemocné učitele na různých středních školách v Praze. V roce 1936 se oženil s Kamilou Tauchmannovou. V roce 1937 získal místo "zatímního profesora" na Benešově gymnáziu v Londýnské ulici. V roce 1941 byl úředním pokynem přesunut do Ústředního ústavu meteorologického v Praze, kde pracoval do roku 1943. Poté mohl učit na gymnáziu v Křemencově ulici, ale v roce 1944 byl totálně nasazen a pracoval na opravách vinohradského železničního tunelu. V květnu 1945 se stal asistentem Ústavu pro teoretickou fyziku . S ohledem na veliké množství studentů po válečné pauze přijatých ke studiu byla hlavní náplní jeho práce pedagogická činnost, kterou musel zvládnout pouze ve spolupráci s profesorem Trkalem a Miroslavem Brdičkou. Práce v ústavu po válce znamenala i další aktivity, ...

Tomáš Vosolsobě

Tomáš Vosolsobě byl český malíř, filatelista a příležitostný fotograf. Po ukončení studií na Akademii výtvarných umění v Praze pracoval jako výtvarník z povolání, věnoval se rovněž filmové tvorbě a navrhoval reklamní grafiku. V 70. letech pracoval jako fotograf pro Poštovní muzeum v Praze. Díky tíživým okolnostem v Československu odešel roku 1982 do Švýcarska, kde strávil 18 let života. Jeho umělecký styl je osobitý a jeho díla vždy reagovala na proměňující se dobu. Byl představitelem informelu, ve svých výtvarných dílech rozvíjel téma symetrie a nemalou část své tvorby zasvětil výrazným barevným kontrastům. Byl členem Svazu československých výtvarných umělců, Unie výtvarných umělců České republiky a Středočeského sdružení výtvarníků. Svá díla vystavoval na řadě samostatných i skupinových výstav.

Petra Vondrová

Mgr., Ph.D., pedagožka, publikace a články z oboru výtvarné výchovy.

Pavel Vosoba

Ing. Pavel Vosoba, CSc. je poradcem a spolumajitelem poradenské společnosti M.C.TRITON, s.r.o. V posledních letech se věnuje obchodu a rozvoji zákaznického přístupu u společností poskytujících služby.

Miroslav Vondra

Narozen 1939. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce fyziky.

Jaroslav Vojtěch

Narozen 3.3.1922 v Jaroměři, zemřel 17.9.2003. PhDr., redaktor, anekdoty, překlad z ruštiny.

Jana Volfová

Jana Volfová je česká učitelka a politička, v letech 1998 až 2002 poslankyně Poslanecké sněmovny PČR za ČSSD a předsedkyně organizace Sociálně demokratické ženy. Po odchodu ze strany byla v letech 2005 až 2007 místopředsedkyní NEZ/DEM, v letech 2007 až 2011 předsedkyní strany SDŽ - Strana důstojného života, od roku 2011 statutární místopředsedkyní formace SUVERENITA - Blok Jany Bobošíkové a od ledna 2014 její předsedkyně pod novým názvem Česká Suverenita. Od června 2015 je také první místopředsedkyní spolku Blok proti islámu. Jana Volfová uvádí, že je „z rodiny německých antifašistů, kteří za své názory skončili v koncentračních táborech“: její prarodiče z otcovy strany byli krátce po 15. březnu 1939 zatčeni v Brně, dědeček zahynul v koncentračním táboře Mauthausen, babička byla celou válku vězněna v Ravensbrücku. Otec Volfové po srpnu 1968 emigroval do Švédska. Po maturitě na gymnáziu v roce 1977 Volfová pracovala v základním a středním školství; v letech 1982 až 1989 vystudovala Pedagogickou fakultu UK, obor český jazyk a občanská nauka. V letech 2002–2004 byla ředitelkou městské Střední odborné školy pro administrativu Evropské unie v Horních Počernicích. Je rozvedená, má dceru Janu a syna Zdeňka. Volfová v listopadu 1989 vstoupila do České strany sociálně demokratické, v letech 1993–1997 vykonávala funkci organizační tajemnice strany. V letech 1993–2004 byla předsedkyní organizace Sociálně demokratické ženy. Ve funkci předsedkyně ženské sekce ČSSD se profilovala jako výrazná politická osobnost. V době vlády Miloše Zemana dokonce netradičním způsobem přikročila k ustavení Stínové vlády žen. Jinak ale byla politickou spojenkyní Miloše Zemana již od počátku 90. let. V komunálních volbách roku 1994 a znovu komunálních volbách roku 1998 byla za ČSSD zvolena do zastupitelstva městské části Praha 7. Ve volbách v roce 2002 byla zvolena z 2. místa kandidátky ve městě Světlá nad Sázavou...

Antonín Vojtek

Narozen 10.ledna 1934 v Horních Bojanovicích. Žije a pracuje v Břeclavi. Je absolventem Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity Brno. Bývá nazýván “Malířem jižní Moravy”. Na jižní Moravě se narodil, na jižní Moravě žije. Jižní Moravu miluje a celý život ji ztvárňuje svým osobitým způsobem. Antonín Vojtek se zajímal o výtvarnou tvorbu od mládí. Kreslil a maloval v okolí své rodné obce Horní Bojanovice na břeclavském okrese. Svou výstavní činnost zahájil v této obci v roce 1965. Od té doby do současné doby vystavil svá díla na 200 místech, a to samostatně . V České republice to bylo například v Praze, Brně, Mar. Lázních, Františkových Lázních, Hustopečích u Brna, Břeclavi, Lednici na Moravě, Mikulově, Dačicích, Třebíči, Adamově, Kyjově, Znojmě, Zlíně, Podivíně, Kroměříži, Jihlavě, Olomouci, Tišnově, Slavkově u Brna, Hodoníně … a dalších desítkách míst. V zahraničí: v Německu, Rakousku, Skotsku, Itálii, Řecku, USA, Chorvatsku. Jeho obrazy jsou zastoupeny v galeriích a soukromých sbírkách v téměř padesáti zemích světa . V současné době tvoří nejvíce olejomalby. Můžeme však sledovat i jeho tvorbu kresebnou a grafickou, akvarely i plastiky. V posledních létech vychází každoročně barevný kalendář s jeho dílem a patrony se stávají významné osobnosti České republiky .Od roku 2001 se akt křtu kalendáře stává významnou společenskou událostí s bohatým kulturním programem. Od 2012 připravujeme setkání s dalšími osobnostmi z řad mužů České republiky, kteří přijmou záštitu nad kalendáři.Pro rok 2013 to byl rybář Jakub Vágner, následující rok zpěvák Jožka Černý.

Sylvie Vodáková

Narozena 31. 7. 1926 v Martine , grafička a ilustrátorka působící v Česku.

Svatopluk Voděra

Narozen 16.2.1936 v Třemošné, zemřel 2001. Doc., Ing. arch., CSc., architekt, práce z oboru.

Petr Vopěnka

Petr Vopěnka byl český matematik a filozof. V matematice přispěl zejména svojí prací v oboru teorie množin. Je zakladatelem takzvané alternativní teorie množin a jeho jméno nese několik matematických vět a objektů. V letech 1990–1992 byl ministrem školství. Narodil se v roce 1935 v Praze. Oba jeho rodiče byli středoškolskými učiteli matematiky. Studoval na gymnáziu v Ledči nad Sázavou a poté na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy, kde byl posledním diplomantem významného českého matematika Eduarda Čecha. Po dokončení studia získal zaměstnání na téže fakultě, v roce 1965 byl jmenován docentem, a v roce 1967 doktorem věd. Mezi lety 1966 a 1969 byl proděkanem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a vedoucím katedry matematické logiky. V roce 1968 schválila vědecká rada Univerzity Karlovy jeho jmenování profesorem, ale kvůli politické situaci k němu došlo až v roce 1990. V sedmdesátých letech založil a společně se svými studenty rozvinul alternativní teorii množin . V osmdesátých letech se začal zabývat filosofickými a historickými otázkami matematiky, ve kterých nejde o běžné pojetí historie, ale spíše o ukazování vůdčích myšlenek určitého období a promýšlení jejich odkazu do doby současné. Pozornost P. Vopěnky se zaměřovala zejména na geometrii a počátky teorie množin, zvláště na odkaz B. Bolzana. Jeho filozofické dílo se věnuje filozofickým otázkám vědy, obzvláště matematiky, a je výrazně ovlivněno Husserlovou fenomenologií. V roce 1983 založil na matematicko-fyzikální fakultě veřejný filosofický seminář, na nějž zval k přednáškám myslitele, kteří v té době jinde svobodně přednášet nemohli , a proto byl prostřednictvím studentů-agentů sledován Státní bezpečností. V létě 1989 patřil k zakládajícím členům Kruhu nezávislé inteligence. V roce 1990 byl jmenován p...

Petr Vokáč

Narozen 1972. Historik, věnuje se náboženství starých Slovanů a období středověku v Čechách.

Pavel Vodička

MUDr. CSc., genetik. Publikace z oboru.

Matthias Vogt

Německý historik, autor příruček všeobecných znalostí.

Lukáš Vodička

Autor učebnic angličtiny, překladatel.

Ljubov' Fedorovna Voronkova

Ruská spisovatelka dětské literatury.

Lenka Volfová

Narozena 1977. RNDr., programátorka a středoškolská pedagožka.

Jiří Vostradovský

Ing. Jiří Vostradovský, hydrobiolog a odborník v oblasti rybářství. Nestor českého rybářství; aktivně pracuje pro Český rybářský svaz i časopis Rybářství. Zasvětit život rybám se rozhodl Jiří Vostradovský během gymnaziálních studií, kdy přes léto chodil brigádničit do Státního rybářství v Plané u Mariánských Lázní. Jeho posedlost se mu ale nakonec vyplatila. Po desítkách let práce na výzkumu českého hospodaření s rybami získal mezinárodní autoritu a zúčastnil se mnoha misí do zahraničí. Tam v rozvojových oblastech pomáhal učit místní vodohospodáře chovat ryby a přispět tak jejich schopnosti nakrmit obyvatelstvo. Zúčastnil se ale i budování počítačového klíče francouzských ryb, ve Stockholmu posuzoval granty vědcům v oboru sladkovodního rybářství. V roce 1959 po dokončení lipenské přehrady mu svěřili vedení terénního pracoviště na Lipně, věděli, že ho láká prostředí volných vod. Původně měla tato štace trvat dva roky, nakonec se ale protáhla až do roku 1970, kdy byl "převelen" do Prahy vést místní oddělení výzkumného ústavu, ve kterém začínal - to se později přestěhovalo do Libčic nad Vltavou a tam působil až do důchodu. Teprve pak měl trochu víc času k aktivní spolupráci s Českým rybářským svazem, kde začal šéfovat ústřednímu hospodářskému odboru. Práce ve výzkumu měla i před revolucí tu výhodu, že se občas podařilo absolvovat zahraniční semináře a sbírat zkušenosti. Tak například mohl přednášet v Anglii v Two Lakes o kaprovi, jehož chov se tam právě snažili zavést, v roce 1967 i s manželkou, která také vystudovala rybářství, pracovali na Kubě a zkoumali možnost rybářského využití tamějších obsádek.

Jaroslav Vostrý

Jaroslav Vostrý je český dramatik, divadelní teoretik, historik, režisér, dramaturg, publicista a kritik, divadelní organizátor a pedagog. Po maturitě na čáslavském gymnáziu v roce 1950 nejprve pracoval jakožto dělník, v letech 1952 až 1958 vystudoval pražskou DAMU v oboru divadelní věda a dramaturgie. Od roku 1956 působí také jako divadelní publicista a redaktor v časopisu Divadlo , později působil a publikoval i v dalších divadelních tiskovinách. Od roku 1964 působil jakožto dramaturg Státního divadelního studia. V roce 1965 společně s Ladislavem Smočkem spoluzaložil divadlo Činoherní klub, kde působil jako jeho umělecký vedoucí. Od roku 1963 vyučoval také na pražské DAMU. V dobách normalizace byl nucen opustit Činoherní klub a na DAMU mohl od roku 1975 působit pouze jako externí pedagog. V letech 1976–1986 spolupracoval s Činoherním studiem v Ústí nad Labem a Divadlem Jaroslava Průchy na Kladně jako autor a režisér, v 1980–1981 působil v kladenském divadle také jako režisér a umělecký šéf, v letech 1981–1986 ve Východočeském divadle Pardubice . V roce 1990 se vrátil do Činoherního klubu jako jeho ředitel a působil zde do roku 1993. Na DAMU se vrátil v roce 1987, zde se v roce 1990 řádně habilitoval jakožto docent, v roce 1992 jmenován profesorem, v letech 1993–1995 rektorem Akademie múzických umění v Praze, v roce 1995 založil katedru teorie a kritiky DAMU, jejímž vedoucím byl do roku 2000, od roku 1996 je ředitelem Ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU, kde v roce 2002 založil časopis Disk. V roce 2010 založil se svou druhou ženou Zuzanou Sílovou Scénologickou společnost. Kromě své umělecké činnosti se soustavně věnuje odborné publicistice a divadelní kritice. V současné době působí také jako ředitel Výzkumného ústavu dramatické a scénické tvorby DAMU. Byl též šéfredaktor a předseda redakční rady časopisu Disk....

Jaroslav Vokřál

Narozen 1944, zemřel 24.3.2000. Autor sportovních povídek, memoárů boxerů a doslovů ke knihám O. Pavla, filmový scénárista a novinář.

Jan Votýpka

Mládí Jan Votýpka prožil na českomoravském pomezí, v okolí Nové Bystřice. Této oblasti také věnoval jednu ze svých prvních prací . Vystudoval odbornou geografii na Přírodovědecké fakultě UK , na fakultě už zůstal jako asistent a přednáší zde již více než 30 let. V roce 1991 se habilitoval, v letech 1991–97 stál v čele Katedry fyzické geografie a geoekologie PřF UK. Votýpka je specialistou v oblasti geomorfologie, zejm. geomorfologických procesů a jejich dynamiky . Dále se věnuje fyzické geografii světa, především oblastem Severní Ameriky a bývalého SSSR, které důkladně procestoval . Z Votýpkových regionálních prací zmiňme alespoň dvoudílnou učebnici Fyzická geografie SSSR , knihu Severní Amerika a z posledních let skripta Fyzická geografie Evropy , v nichž Evropu nepopisuje podle zemí, ale podle geologických celků.

Jan Vogeltanz

Jan Vogeltanz je renomovaný odborník na vojenskou historii, známý dlohá léta čtenářům Střelecké revue a dalších odborných i populárně naučných publikací a časopisů. Vystudoval český jazyk a dějepis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Pracoval v Okresním muzeu Klatovy a v Muzeu Chodska v Domažlicích.

Jan Erazim Vocel

Jan Křtitel Erazim Vocel byl český romantický básník, dramatik, zakladatel české archeologie jako vědního odvětví, kulturní historik a národní buditel, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu. Byl synem pekaře. Původně se jmenoval Wotzel, ale jméno si jako student nechal změnit. Po absolvování obecné školy v Kutné Hoře jej katecheta doporučil ke studiu v Praze do piaristického gymnázia v Panské ulici. Dále jeden rok studoval filozofii na pražské univerzitě a odešel na práva na Vídeňskou univerzitu. Tam se seznámil s Františkem Palackým, který se stal jeho celoživotním přítelem, stejně jako malíř Josef Vojtěch Hellich. Roku 1837 studoval soukromě malířství u Jakoba Beckera v Düsseldorfu. Jako chudý literát se musel živit vyučováním, zprvu učil češtinu hraběte Otakara Černína, dále dělal vychovatele ve šlechtických rodinách, nejprve u markýze Pallaviciniho, dále v rodině Leopolda Šternberka, knížete Salm-Salma a od roku 1839 nastoupil jako knihovník paláci hraběte Harracha, tam také vyučoval děti. To mu umožnilo hojně cestovat . Jeho zálibou bylo kreslení a malování památek a krajinomalba. Po návratu do Prahy se stýkal s čelnými představitel vlastenecké společnosti, spřátelil se s Josefem Jungmannem a dalšími obrozenci. Na pozvání Palackého a Jana Norberta Neuberka se stal roku 1843 prvním jednatelem Sboru archeologického musea českého a zároveň po Pavlu Josefu Šafaříkovi převzal redakci Časopisu českého muzea. V roce 1848 vstoupil do řad pracovníků muzea jako kurátor, stal se setníkem gardy Svornost. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Polička v Čechách. Uvádí se jako literát. Patřil ke sněmovní pravici. Na sněmu byl členem školského výboru. Po opětovném zavedení absolutismu zanechal politické i novinářsk...

Hana Volfová

Původním povoláním učitelka mateřské školy, v současné době provozuje soukromou Pohybovou školičku Želva, kde se věnuje pohybovým aktivitám dětí a dospělých, ale převážně třídním kolektivům mateřských škol. Od roku 2004 je cvičitelkou 1. třídy ČASPV předškolních dětí a rodičů s dětmi a od roku 2005 je cvičitelkou jógy 2. třídy ČASPV. Zároveň od roku 2001 lektoruje semináře pro učitele mateřských a základních škol na celém území ČR.

Dagmar Vojířová

Příručky pro domácnost, překlady z ruštiny.

Bronislava Volková

Bronislava Volková, rodným jménem Bronislava Fischerová je česká spisovatelka a bohemistka žijící ve Spojených státech amerických. Vyrůstala v Praze. Její otec byl strojní inženýr, matka houslová virtuoska. Vystudovala španělštinu a ruštinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlova, absolvovala v roce 1968. Na fakultě poté i pracovala. V roce 1974 emigrovala z Československa, spolu s manželem, hispanistou Emilem Volkem. Učila poté na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Marburku. Od roku 1976 žila v USA, učila na Harvardově univerzitě a na University of Virginia. Od roku 1982 působila na Indiana University v Bloomingtonu, kde třicet let vedla obor bohemistiky na katedře slavistiky. V roce 1991 se zde stala profesorkou slavistiky a bohemistiky, rok poté mimořádnou profesorkou komparatistiky, v roce 2005 mimořádnou profesorkou židovských studií. Dnes je emeritní profesorkou. První básně publikovala v angličtině, roku 1981, v oklahomském časopise Nimrod. Poté se vrátila i k češtině, když začal publikovat básně a eseje v exilovém tisku, jako byl mnichovský Obrys, pařížské Svědectví, římské Listy nebo vídeňský Paternoster. Od té doby napsala jedenáct knih poezie, která je obvykle označována za existenciální a metafyzickou. Své knihy tradičně sama ilustruje svými kolážemi. Překlady jejích knih vyšly v jedenácti jazycích, mj. v bulharštině, v ukrajinštině, v ruštině, angličtině a ve slovenštině. V roce 2008 spolu s Clarice Cloutierovou sestavila rozsáhlou antologii české poezie v angličtině Up The Devil’s Back: A Bilingual Anthology of 20th Century Czech Poetry. Vedle toho píše lingvistické studie, například Emotive Signs in Language nebo A Feministst’s Semiotic Odyssey through Czech Literature . Je členkou PEN klubu. Věnuje se reiki, a to i jako lektorka.

Zdeněk Vopat

Prozaik.

Z Volný

Václav Vorlíček

Narozen 3. 6. 1930 v Praze, zemřel 5. 2. 2019 tamtéž. Filmový režisér a scenárista.

Václav Vondra

Narozen 11.1.1925 v Chotětově. Novinář, prozaik, dramatik, regionální historik.

Tomáš Vorel

Tomáš Vorel je český režisér, scenárista a příležitostný herec. Vystudoval pražskou FAMU, obor režie. Od roku 1976 působil v satirickém divadle Sklep a pantomimické skupině Mimóza. Žije v Praze a často pobývá také v Rabštejně nad Střelou.

Sergej Volf

Pavla Vošahlíková

Pavla Vošahlíková je česká historička. Její specializací jsou české dějiny na přelomu 19. a 20. století, zejména problematika všedního dne. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vystudovala historii a filozofii, poté nastoupila do Ústavu československých a světových dějin ČSAV , kde působí dodnes a jehož byla přechodně zástupkyní ředitele. Pět let řídila Nakladatelství HÚ, kromě toho byla předsedkyní vědecké rady ústavu. Externě přednášela na Stavební fakultě a Fakultě architektury ČVUT, v současné době vede kurzy na Fakultě sociálních věd a Filozofické fakultě UK. Absolvovala několik studijních stáží v zahraničí a je nebo byla členkou několika vědeckých společností a redakčních rad. Jako vedoucí Biografického oddělení HÚ stála v čele rozsáhlého projektu, jehož výstupem je Biografický slovník českých zemí. Věnuje se rovněž popularizaci vědy, mj. ve spoupráci s Českým rozhlasem a Českou televizí.

Otakar Vočadlo

Otakar Vočadlo byl český pedagog, lingvista, anglista a amerikanista. Narodil se v Klatovech na náměstí v domě č. 154, kde jej dosud připomíná pamětní deska. Jeho otec Vilém Vočadlo byl profesorem klatovského gymnasia, dědeček Jan Wočadlo byl v Praze oficiálem zemského soudu a na Vyšší dívčí škole vyučoval francouzštinu. Po studiu na klatovském gymnáziu odešel do Prahy, kde v letech 1914–1921 vystudoval anglickou a slovanskou filologii a filozofii na filozofické fakultě Karlovy univerzity. 21. května 1921 obhájil disertační práci s titulem Anglická kritika shakespearská a Hamlet. V letech 1922–1928 působil na Ústavu slovanských studií Londýnské univerzity. V letech 1933–1938 založil a budoval katedru anglistiky na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Zde byl také jmenován profesorem anglického jazyka a literatury. Od roku 1939 přednášel na Univerzitě Karlově v Praze. Během II. světové války 1942–1945 byl vězněn v koncentračních táborech . V roce 1949 byl z politických důvodů z Univerzity Karlovy propuštěn a rehabilitace se dočkal až na sklonku života v roce 1968. Za svého života příležitostně přednášel také na řadě amerických univerzit, kde zdůrazňoval význam studií slavistiky. Byl důvěrným přítelem Karla Čapka a také jeho průvodcem po Anglii. Místem jeho posledního odpočinku se stala rodinná hrobka v Klatovech.

Olga Votočková-Lauermannová

Olga Votočková Lauermannová byla česká spisovatelka lidové četby. Narodila se 10. října 1877 v domě 759-II jako dcera spisovatelky Anny Lauermannové Mikschové a veřejně činného majitele domu Josefa Lauermanna; z otcovy strany byla také pravnučkou Josefa Jungmanna. Od roku 1886 navštěvovala obecnou školu v Římě, kde se zdržovala se svou churavou matkou . Zde absolvovala další soukromé studium zejména v oboru literatury a umění. Stýkala se s umělci, kteří navštěvovali její matku, jako byli malíři Knüpfer, Liška, Patzka, Skramlík, architekt Pokorný aj. Do Prahy se vrátila r. 1889. 23. listopadu 1905 se v kostele Panny Marie Sněžné provdala za MUDr. Jana Otakara Votočka, bratra známého chemika Emila Votočka. Absolvovala další cesty do Německa, Francie a Itálie. Byla činná v oboru sociální péče, předsedkyně sociálního komitétu při Ústředním spolku českých žen, jenž pečoval o děti odkázané na chudinskou péči obecní a opatřovala jim výchovu v rodinách. Sama byla poručnicí deseti dětí. Pořádala literární čaje s debatami, jichž se účastnila řada osob z českého světa literárního, uměleckého a vědeckého. Byla členkou Společenského klubu, Umělecké besedy, Společnosti Národního musea, zakladatelka Welcomeclubu, klubu pro péči o cizí hosty v Praze. Době svého pradědečka se přiblížila v historických románech z časů obrození. Psala též povídky pro mládež a populární medailony význačných osobností národní kultury. Zemřela roku 1964 a byla pohřbena v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.

Olga Volicerová

Publikace pro kutily.

Miki Volek

Miki Volek byl významný český rokenrolový zpěvák a hudebník, známý svým výrazným hlasem a dynamickým vystupováním na pódiu. Byl frontmanem skupiny Olympic, jedné z nejpopulárnějších a nejvlivnějších rockových skupin v Československu v 60. a 70. letech 20. století. Volekova kariéra byla poznamenána jeho přínosem pro českou hudební scénu, zejména v žánru rock and rollu, kde zanechal trvalý odkaz. Jeho vystoupení se vyznačovala energií a charismatem, díky nimž byl mezi fanoušky oblíbený. Během své kariéry Miki Volek spolupracoval s různými umělci a kapelami a zanechal po sobě katalog hudby, který dodnes oceňují nadšenci české rockové scény.