Všichni Autoři a témata

Josef Žemla (9)

Narozen 5. 5. 1884 v Byšicích u Mělníka, zemřel 19. 2. 1954 v Novém Městě nad Metují. Učitel, básník, povídkář, autor pohádek a loutkových her pro děti, autor kulturně-historických publikací, překladatel z angličtiny a němčiny, hudební skladatel.

Josef Velenovský (8)

Josef Velenovský byl český botanik, mykolog a filosof, profesor Univerzity Karlovy. V letech 1878–1883 vystudoval na Karlově univerzitě botaniku a filosofii. Byl žákem Ladislava Čelakovského, navštěvoval i botanické přednášky Moritze Willkomma. Velmi cenná je Velenovského latinsky psaná květena Bulharska Flora Bulgarica . Velenovský publikoval také díla z oborů morfologie rostlin, mykologie, bryologie a paleobotaniky. Významná je jeho Srovnávací morfologie rostlin . V r.1885 se na UK habilitoval, 1892 byl jmenován mimořádným a 1898 řádným profesorem botaniky . Významných badatelských výsledků dosáhl zejména v oblasti mykologie a srovnávací morfologie rostlin. V Praze založil Botanický ústav a řídil tamější botanickou zahradu. Svéráznými úvahami, především ve spisu Přírodní filosofie, zasáhl i do filozofie, kde chtěl navázat na Marešovu kritiku pozitivismu, naturalismu a na jeho úvahy metodologické. Při tom se dostal pod vliv krajního spiritualismu, okultismu. Karel Vorovka ho označil za „magického idealistu“ . Základními kategoriemi V. přírodní filozofie jsou hmota, duch, éter. Hmota je všude v prostoru spojena éterem s duchem, duch je pojítkem všeho, a proto duchovní svět je tím pravým světem . Proti evolučnímu názoru kladl asi dvacet nových principů, např. princip organické harmonie . Ve V. příspěvcích o otázkách společenských, kulturních a politických je zřejmý jeho politický konzervatismus a odpor vůči domácí „realistické tradici“....

Josef Vařeka (5)

Narozen 5. 7. 1927 ve Valašském Meziříčí, zemřel 14. 6. 2008. PhDr., DrSc., etnograf, práce v oboru.

Josef Švercl (11)

Publikace o zobrazovacích metodách a technickém kreslení.

Josef Špičák (8)

Literární historik, který se zabýval životem a dílem Karoliny Světlé a dalších osobností literatury 19. století. Řídil knižnici "Odkazy pokrokových osobností naší minulosti" v pražském nakladatelství Melantrich.

Josef Skála (7)

Učebnice matematiky, Sbírka maturitních příkladů z matematiky.

Josef Seget (5)

Narozen 29. 7. 1887, zemřel 1982. MVDr., odborník v chovu teplokrevného koně.

Josef Rodr (7)

Josef Roder je publicista, učitel vlastivědných předmětů. Josef Rodr žil převážně v Hradci Králové. Po studiích na pedagogické fakultě v Praze vyučoval v severních Čechách vlastivědné předměty. V roce 1953 se Josef Rodr začal profesionálně věnovat kulturní publicistice a literatuře faktu. Věnoval se i rozhlasovým reportážím a fejetonům. Spolupracoval s kabaretem Vesele do žní, kde se jeho přáteli stali J. R. Picek, Ivan Klíma, M. Raichl a J. Valenta. Po vstupu Varšavských vojsk do Československa v roce 1968 byla veřejná publicistika Josefa Rodra přerušena. Jeho knihy začaly opět vycházet po roce 1989.

Josef Pešek (8)

Narozen 14.4.1878 v Lochenicích u Hradce Králové, zemřel 8.11.1958 v Kostomlátkách u Nymburka. PhDr., středoškolský profesor, historik. Práce v oboru.

Josef Pelnář (10)

Josef Pelnář byl český lékař, jeden za zakladatelů českého vnitřního lékařství. Vytvořil vědeckou školu, ze které vzešla řada významných českých internistů. Josef Pelnář se narodil v rodině obuvnického mistra Tomáše Pelnáře a jeho ženy Barbory. Vystudoval domažlické gymnázium a poté pokračoval ve studiu na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zde jej nejvíce inspirovaly osobnosti profesora vnitřního lékařství Josefa Thomayera a patologa Jaroslava Hlavy. Na II. lékařské klinice začal pracovat už v době studia, které ukončil roku 1897. Poté zde pokračoval jako externista. Prošel také ústavem patologické anatomie, posádkovou nemocnicí na Pohořelci nebo patologickým ústavem prof. Obrzuta ve Lvově. V letech 1901–1902 byl asistentem na Kuffnerově psychiatrické klinice, poté pět let na Thomayerově klinice. V roce 1905 se habilitoval pro patologii a internu. Podnikl studijní cesty do řady evropských zemí. Od roku 1907 pracoval jako soukromý odborný lékař. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem odborné patologie a terapie nemocí vnitřních, o pět let později skutečným mimořádným profesorem. Za 1. světové války pracoval v Srbsku, poté ve vojenské nemocnici v italském Terstu. V roce 1920 získal titul řádného profesora. O rok později se stal přednostou II. interní kliniky Lékařské fakulty UK v Praze. V roce 1939 byl nuceně penzionován. Na kliniku však docházel po zbytek života tak dlouho, dokud mu to zdraví dovolilo. Zemřel roku 1972 a byl pohřben na Vyšehradském hřbitově.

Josef Oktábec (2)

Narozen 15.7.1922 v Obecnici u Příbrami, zemřel 21.7.1989. Sportovní redaktor, spoluautor sportovních publikací.

Josef Mladějovský (4)

Šéfredaktor časopisu Atom, autor literatury faktu a memoárů.

Josef Mikeš (6)

Narozen 7.6.1907 v Řešetové Lhotě u Náchoda, zemřel 30.4.1997 v Hradci Králové. RNDr., středoškolský profesor, beletrista, beletristické i naučné knihy o přírodě.

Josef Mach (8)

Narozen 5.2.1883 v Loučeni u Nymburka, zemřel 8.11.1951 v Praze. Novinář, básník, fejetonista, diplomat, redaktor krajanských časopisů v USA, překladatel z angličtiny, němčiny, italštiny.

Josef Kubát (8)

je český matematik a středoškolský učitel, čestný člen Jednoty českých matematiků a fyziků a její předseda v letech 2010–2018.

Josef Kratochvíl (8)

Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.

Josef Koudelka (6)

Josef Koudelka je český fotograf a člen agentury Magnum Photos. Josef Koudelka patří k nejvýznamnějším fotografům 20. století. Proslavil se svými fotografiemi invaze vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Je členem proslulé fotografické skupiny Magnum Photos. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří fotografické soubory Cikáni či Exily. V posledních letech se věnuje především fotografování scenérií. V roce 1961 promoval na ČVUT a později pracoval jako letecký inženýr, od té doby fotografoval divadelní představení starým aparátem Rolleiflex. Ještě před svou emigrací v roce 1968 dokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. Snímky, které nejdřív publikoval anonymně, se staly symboly tehdejších událostí, později za ně dostal Zlatou medaili Roberta Capy. Roku 1970 získal azyl ve Velké Británii, kde žil následujících deset let. Cestoval po Evropě, v sedmdesátých a osmdesátých letech pokračoval ve fotografické tvorbě. Mezi jeho pilotní projekty patřily Gypsies a Exiles . Jeho dílo oceňovali zejména kunsthistorička Anna Fárová a známý francouzský fotograf Henri Cartier-Bresson. Roku 1987 se stal francouzským občanem. Ve Francii nadále žije a pokračuje v dokumentaci evropské krajiny. Narodil se roku 1938 v Boskovicích, vyrůstal v nedalekém Valchově. V mládí začal fotografovat svoji rodinu a okolí bakelitovým fotoaparátem formátu 6×6. V roce 1961 promoval na ČVUT. V letech 1961–1967 pak pracoval jako letecký inženýr a zároveň začal fotografovat divadelní představení na starý aparát Rolleiflex. V této době se seznámil s kunsthistoričkou Annou Fárovou. Také začal pracovat na detailní studii Slovenských cikánů, kteří se snažili přizpůsobit se životu v Československu a přispíval do časopisu Divadlo jako nezávislý fotograf. Potom co zanechal práce leteckého inženýra, se připojil ke svazu Československých umělců a rozšířil svou studii o Rumunské cikány. V roce 1968 zdokumentoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Prahy. ...

Josef Koubek (8)

Josef Koubek je český chemik a bývalý rektor VŠCHT v letech 1996–2001. Studoval na Střední průmyslové škole chemické v Ústí nad Labem. Docenturu získal v roce 1995, doktorát v roce 1975 a absolvoval VŠCHT v roce 1971. Jeho zaměřením je technologie organické chemie, adsorpce a katalýza. Překládá také odbornou literaturu z němčiny.

Josef Jelínek (6)

Josef Jelinek byl brněnský stavební podnikatel a politik německé národnosti, za Rakouska-Uherska poslanec Moravského zemského sněmu a Říšské rady, po roce 1918 československý politik, senátor a poslanec Národního shromáždění za Německou demokratickou svobodomyslnou stranu, později za Německé pracovní a volební společenství . Byl synem stavebního mistra. Vystudoval gymnázium a vzdělání získal na technice v Brně a technice ve Vídni. Působil jako úředník a od roku 1894 jako samostatný stavbyvedoucí v brněnském podniku svého otce. Od počátku 90. let byl zapisovatelem a náměstkem předsedy německého spolku v Brně. Profesí byl stavebním podnikatelem. Od roku 1898 až do roku 1918 byl členem brněnské obchodní a živnostenské komory. Angažoval se i v politickém životě. Byl členem Německé pokrokové strany. V doplňovacích volbách roku 1899 se stal poslancem Moravského zemského sněmu. Zvolen byl 30. října 1899 v městské kurii, obvod Brno III. Mandát zde obhájil v zemských volbách roku 1902, zemských volbách roku 1906 a zemských volbách roku 1913. V letech 1902–1922 zastával funkci přísedícího moravského zemského výboru a od roku 1907 do roku 1922 byl navíc i náměstkem moravského zemského hejtmana. Byl také členem Zemské školní rady. V období let 1910–1918 působil jako předseda Dělnické úrazové pojišťovny pro Moravu a Slezsko. V letech 1923–1927 působil jako prezident Moravského živnostenského svazu a Říšského svazu německých živnostenských spolků. Od roku 1927 zastával post předsedy Svazu Němců Moravy. V roce 1905 se stal i poslancem Říšské rady za kurii obchodních a živnostenských komor, obvod Brno atd. Poslancem se stal v doplňovací volbě poté, co zemřel dosavadní poslanec Friedrich Singer. Slib složil 2. října 1905. V době nástupu do vídeňského parlamentu se profesně uvádí jako stavební mistr a přísedící zemského výboru. V Říšské radě setrval do konce jej...

Josef Jařab (6)

Josef Jařab je český amerikanista, literární historik a teoretik, překladatel a bývalý senátor. V roce 1990 byl jmenován profesorem anglické a americké literatury. Od 19. ledna 1990 do 31. ledna 1997 byl rektorem Univerzity Palackého v Olomouci. Roku 1994 patřil mezi zakládající členy Učené společnosti ČR. Od 1997 do 1999 byl rektorem Středoevropské univerzity. Od roku 1996 do roku 1998 byl senátorem Parlamentu České republiky za obvod Olomouc a od 19. listopadu 2000 do 19. listopadu 2006 byl senátorem za obvod Opava. V roce 1989 byl hostujícím profesorem na Harvard University. V době, kdy byl rektor Univerzity Palackého, udělil Václavu Havlovi čestný doktorát filozofie. Byl to první čestný doktorát od univerzity na území Československa. V březnu 2008 ho Poslanecká sněmovna PČR zvolila členem Rady České televize. Na funkci rezignoval na začátku března 2009, protože se rozhodl přednášet několik měsíců na univerzitě v americkém státu Oregon. Dne 27. září 2017 převzal z rukou předsedy Senátu Parlamentu České republiky, Milana Štěcha, Stříbrnou pamětní medaili Senátu. Má syny Davida Jařaba a Jana Jařaba .

Josef Hrdlička (9)

Josef Hrdlička je český katolický duchovní, básník, překladatel a hudební textař, titulární biskup thunudrumský a v letech 1990–2017 pomocný biskup olomoucký. 19. ledna 2017 dosáhl 75 let a v souladu s kanonickým právem podal rezignaci na svůj úřad, kterou papež František přijal k 1. únoru 2017. Od tohoto data je emeritním pomocným biskupem olomouckým. V letech 1990–2017 byl děkanem olomoucké metropolitní kapituly. V České biskupské konferenci zastupuje funkce předsedy Komise pro liturgii a předsedy Rady pro kulturu a památky. Jeho biskupským heslem je Vos dixi amicos . Po vystudování střední školy na gymnáziu v Jevíčku pracoval jako pomocný dělník ve Velkých Opatovicích, jelikož kvůli svému náboženskému přesvědčení nemohl nastoupit na vysokou školu. Teprve roku 1967 se dostal na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen roku 1972 a následující roky působil např. v Ostravě, Hoštejně, či Hynčině na Šumpersku. Dne 7. dubna 1990 přijal biskupské svěcení. Výsledkem jeho spolupráce s hudebním skladatelem Zdeňkem Pololáníkem je několik mešních písní z roku 1986, na nichž se Hrdlička podílel jako textař.

Josef Holcman (11)

Josef Holcman byl český a československý politik Československé strany lidové, za kterou byl po roce 1945 poslancem Prozatímního Národního shromáždění. Narodil se na rodném statku ve Skoronicích u Kyjova. Po celý život byl rolníkem a vinařem. Roku 1924 převzal rodný statek. Od roku 1931 působil v místní politice. Roku 1938 se stal starostou a v roce 1945 předsedou MNV ve Skoronicích. Téhož roku se stal členem ONV v Kyjově a působil v zemědělském odboru. V letech 1945-1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění, kam byl zvolen jako člen Československé lidové strany. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946. Ve volbách v roce 1946 již kvůli péči o hospodářství nekandidoval. V roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ a v roce 1949 byl vzat do vazby v Brně-Cejlu, kde byl krutě mučen. K protistátní činnosti se však i přes nelidské mučení nepřiznal a po roce byl propuštěn. Poté vystoupil z ČSL na protest proti plojharovskému vedení. V roce 1979 zemřel na rakovinu žaludku a jeho pohřbu ve Skoronicích se zúčastnily stovky lidí. Promluvil na něm i jeho bývalý spoluvězeň a spoluposlanec František Štambachr.

Josef Harna (7)

Josef Harna byl český historik a publicista. Specializoval se na moderní politické dějiny, zejména Československa, publikoval též práce z oboru politologie. Od roku 1966 působil na Historickém ústavu ČSAV, jehož vedením byl pověřen v letech 1989–1990. V roce 1993 založil Josef Harna ročenku Moderní dějiny. Externě přednášel na filozofických fakultách Univerzity Karlovy v Praze a Univerzity Palackého v Olomouci.

Josef Hanuš (10)

Narozen 27.6.1862 v Dolních Štěpanicích u Jilemnice, zemřel 19.12.1941 v Brně. PhDr., profesor dějin české literatury, práce z oboru.

Josef Florián (6)

Josef Florian byl katolicky orientovaný myslitel, literát, vydavatel, překladatel z francouzštiny a angličtiny. Josef Florian pocházel z rodiny venkovského tesaře z vesničky Stará Říše u Jihlavy. Maturitu složil na reálce v Telči. Krátce působil na obecní škole v Kostelní Myslové a potom odešel na vysokoškolská studia. Nejprve na techniku a odtud přešel na filozofickou fakultu. Po studiích nastoupil jako středoškolský profesor přírodopisu do Náchoda, kde se seznámil s radikální filosofií francouzského myslitele Léona Bloye. Pod jeho vlivem opustil pedagogickou dráhu a po patnácti letech se vrátil do rodného kraje. Usadil se ve Staré Říši, kde se projevila naplno jeho svéráznost. Oženil se a svých dvanáct dětí neposílal do školy, ale vzdělával je podle svých metod doma sám. Vydával díla středověkých i novodobých myslitelů, teologickou, nábožensko-esejistickou, filosofickou i vědeckou literaturu, ale též českou beletrii i beletrii překladovou . S ohromnou zarputilostí se pustil do překladů a vydávání krásných knih. Sám přeložil více než 60 děl, především z francouzštiny , úzce spolupracoval s překladatelem a editorem A. L. Střížem. Kolem jeho vydavatelství se soustředil okruh předních českých autorů. Jeho vydavatelské dílo dosáhlo úctyhodných rozměrů. Bývá udávano přes čtyři sta titulů, z toho 140 samostatných knih, 131 sborníků a 27 výborů poezie. Mezi ilustrátory jeho knih patřili Josef Váchal, Bohuslav Reynek, Josef Čapek, Florianův syn Michael a mnoho dalších. Florianovy knihy byly zařazeny do edic Studium , Nova et vetera , Kurs , Nejmenší revue , Archy , Dobré dílo...

Josef Dovalil (7)

Doc. PhDr. Josef Dovalil, CSc. je český vysokoškolský pedagog a sportovní činovník. Vystudoval Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde od té doby pedagogicky působí na katedře pedagogiky, psychologie a didaktiky. Jeho specializací, které se věnuje nejen v pedagogické, ale i rozsáhlé publikační činnosti, je oblast sportovního tréninku. V roce 1990 se stal proděkanem fakulty, v roce 1991 byl zvolen jejím děkanem . Na této pozici zůstal až do roku 1997. Je nositelem Stříbrné a Zlaté medaile Univerzity Karlovy za zásluhy o její rozvoj. Aktivně působí v oblasti metodiky ve vedení Českého svazu ledního hokeje . Byl členem trenérských kolektivů u českého národního týmu pod vedením hlavních trenérů Luďka Bukače a Stanislava Neveselého. 19. prosince 2013 byl uveden do Síně slávy českého hokeje. Je též významným odborníkem na olympismus a olympijské hnutí, od roku 1996 do listopadu 2012 byl místopředsedou Českého olympijského výboru pro olympismus. Jeho syn Jakub Dovalil je fotbalový trenér.

Josef Donát (8)

Josef Donát byl český elektrotechnik, průmyslník a vynálezce, spoluvlastník závodu Bartelmus & Co., posléze Bartelmus, Donát & Co, jednoho z prvních elektroprůmyslových podniků v tehdejším Rakousku-Uhersku. Byl otcem elektroinženýrky Slávky Vuletič-Donátové, první ženy v Evropě, která obor absolvovala. Narodil se v Chrášťanech u Rakovníka do rolnické rodiny. Po absolvování obecné školy vychodil Josef Donát reálku v Rakovníku, roku 1879 získal titul strojního inženýra na České vysoké škole v Praze. Roku 1880 odešel pracovat do Slaného, kde byl zaměstnán v strojírně Bolzano, Tedesko & Comp., dále působil v První české továrně na stroje v Libni, následně se odstěhoval do Brna kvůli místu ve strojírně Brandt & L'Huillier. Stále více jej přitahoval obor elektrotechniky. Roku 1887 nastoupil Donát jako šéfkonstruktér a vedoucí výroby do nově zřízeného elektrozávodu Bartelmus & Co., který založil podnikatel Robert Bartelmus ze se svým společníkem, rovněž technikem, Štěpánem Doubravou. Firma fungovala v pronajatých prostorách strojírny Brandt & L'Huillier jako závod na výrobu a stavbu elektrických přístrojů a komponentů s 15 dělníky. Roku 1889 do firmy Donát podílově vstoupil vkladem 20 tisíc zlatých. Téhož roku se také Donát oženil s Doubravovou nevlastní sestrou, Růženou Fořtovou, rok nato se jim narodila dcera Miloslava a Doubrava se stal jejím kmotrem. Rodina bydlela v brněnské Údolní ulici. Firma se pozvolna prodírala k úspěchu a začala tak tvořit úspěšnou konkurenci Křižíkovým závodům. Za osvětlení Jubilejní císařské výstavy v Brně v roce 1888 byla Bartelmusovi udělena stříbrná medaile. Firma se výraznou měrou podílela na elektrifikaci Brna v podobě veřejného osvětlení či přívod elektřiny do průmyslových podniků. Josef Donát pracoval spolu s Doubravou na zlepšení jeho konstrukce obloukové lampy, jejímž výsledkem byla konstrukce tzv. Doubravo-Donátovy obloukovky. Roku 1897 ve svých čtyřiceti náhle zemře...

Josef Císler (9)

Narozen 15.1.1870 v Trhanově u Domažlic, zemřel 13.6.1948 v Praze. MUDr., profesor laryngologie, práce z oboru, spisovatel- hry a novely.

Josef Brož (10)

Novinář, publicista, spisovatel a kritik. Zabývá se kulturními a politickými tématy, specializuje se na oblast divadla, filmu a výtvarného umění, komentuje často politické dění ve Francii. Působil jako šéfredaktor brněnského nakladatelství JOTA. Nyní jako kritik a publicista na volné noze. Studoval na pražské Filozofické fakultě Univerzity Karlovy , na pařížské Sorbonne-Nouvelle a na Université de Bourgogne . Působil v 90. letech v českých médiích , později spolupracoval také s médii frankofonními . Koncem 90. let se podílel na vzniku občanské iniciativy "Děkujeme, odejděte!", která kritizovala spojenectví levice a pravice po vzniku tzv. opoziční smlouvy. Stál u zakládání politické strany Cesta změny , angažoval se i na evropské úrovni při zakládání European Democratic Party . Publikoval v nakladatelstvích Rybka, Petrklíč, JOTA a Eroika.

José Ortega y Gasset (6)

José Ortega y Gasset byl španělský filosof, sociolog a esejista, jeden z představitelů Generace 1914 a tzv. Novecentismu. V letech 1897 až 1898 studoval na Universidad de Deusto a mezi lety 1898 a 1904 Universidad Complutense de Madrid, kde získal doktorský titul z filosofie. Později pokračoval ve svém vzdělávání na řadě vysokých škol v Německu. V roce 1910 se stal profesorem metafyziky na Madridské univerzitě, kde působil až do roku 1936. Od roku 1931 působil jako republikánský poslanec. Po začátku občanské války ve Španělsku se uchýlil do exilu, ze kterého se vrátil v roce 1945. Jeho nejznámějším dílem byla kniha Vzpoura davů , ve které kritizuje tzv. davového člověka.

Jonathan Littell (3)

Jonathan Littel je francouzsky píšící americký spisovatel v současnosti žijící v Barceloně. Jeho nejznámějším dílem je román Laskavé bohyně. Narodil se v židovské rodině , která emigrovala z Polska do Spojených států na konci 19. století, jeho otcem je spisovatel Robert Littell. Vystudoval pařížské lycée Fenelon a odjel do Ameriky studovat na Yale. Po třech letech na Yale odjel na tehdy válčící Balkán. V průběhu sedmi let se účastnil humanitárních akcí neziskové organizaceAction contre la faim, hlavně v Bosně a Hercegovině, ale také na různých místech po celém světě jako např. v Čečensku, Afghánistánu, Kongu nebo dokonce v Moskvě. V roce 2001 se rozhodl ukončit humanitární činnost a začal psát svůj nejznámější román Laskavé bohyně, rozsáhlou fresku vykreslující pomocí fiktivních vzpomínek vzdělaného důstojníka SS Maxmiliana Aue druhou světovou válku a východní frontu. Laskavé bohyně získaly v roce 2006 Goncourtovu cenu a Velkou cenu Francouzské akademie za román. Jorge Semprún tuto knihu označil za „událost století“. Jediné jeho předchozí vydané dílo, kyberpunkový román Bad Voltage, vyšlo v roce 1989 ve vydavatelství Signet Book. Kniha sice neobsahuje žádné zmínky o autorovi, ale časté odkazy na Francii a autory jako Jean Genet a Charles Baudelaire a na Paříž bezpochyby ukazují na téhož autora. Několikrát zde ostatně zmiňuje pařížské podzemí, kde se děj odehrává pařížského podzemí). V roce 2006 zveřejnil obsáhlou a podrobnou zprávu o ruských tajných službách v letech 1991–2005 The Security Organs of the Russian Federation - A Brief History 1991–2005 V současnosti žije s manželkou, synem a dcerou v Barceloně....

Johnson Rebecca (11)

John Woodward (8)

Autor publikací o přírodě, zvířatech.

John T Lescroart (7)

Americký spisovatel.

John Stuart Mill (10)

John Stuart Mill byl anglický filosof, empirik, politický ekonom a liberální politik. Mezi jeho nejvýznamnější díla patří O svobodě , Úvahy o vládě ústavní a Utilitarismus . Zasadil se o význam psychologie v systému věd. Zabýval se též národohospodářskou politikou. Svým myšlením ovlivnil fabiánskou školu. Měl značný vliv i na T. G. Masaryka i jeho ženu Charlottu Garrigue. Jeho otcem byl benthamovský utilitarista a klasický ekonom James Mill. Ten kladl velký důraz na vzdělání. Již od tří let byl John Stuart Mill vzděláván v řečtině, v sedmi letech četl Homéra, Platona a Thúkydida. K tomu se začal učit latinsky a základům matematiky a přírodních věd. V pozdějším věku ho otec zasvětil do filosofie, logiky a ekonomie. Ve dvanácti letech s otcem pracoval na edici pětisvazkového Benthamova díla. Následkem se v patnácti letech psychicky zhroutil. Po návratu z léčení na jihu Francie založil diskuzní klub Utilitarian Society. Jeho přetrvávající duševní problémy mu nedovolily dokončit studium práv. V letech 1827 až 1857 byl zaměstnán jako úředník Východoindické společnosti. Díky tomuto zaměstnání se stal nezávislým na svém otci. Začal se věnovat poezii a stýkání s přáteli. Význam v jeho přerodu od rozumového utilitarismu k zapojení citů měla jeho budoucí žena Harriet Taylorová, se kterou se seznámil roku 1830, vzal si ji ale až roku 1851 po smrti jejího prvního manžela Johna Taylora. Na základě jejich korespondence lze předpokládat, že měla na Millovo myšlení nemalý vliv. Posledních třicet let svého života věnoval psaní politických, ekonomických a filosofických textů na bázi sociálního liberalismu. Ačkoli Mill v mnohém zachovával a rozvíjel tehdejší konvenční ekonomické uvažování, mnohé jeho myšlenky byly poměrně originální: přimlouval se za redistribuci bohatství státem, ovšem s minimem byrokracie – formou nepodmíněného příjmu všem občanům. Namísto myšlenky trvalého h...

John O'Hara (7)

John O'Hara je britský dirigent, který od roku 2003 hraje na klávesy a akordeon ve skupině Iana Andersona Rubbing Elbow Band, od roku 2006 pak ve skupině Jethro Tull. O'Hara je docentem Bath University a Bristol University a hostujícím docentem Royal Welsh College of Music and Drama. John O'Hara na oficiálních stránkách Jethro Tull V tomto článku byl použit překlad textu z článku John O'Hara na nizozemské Wikipedii.

John Norman (6)

vlastním jménem John Frederick Lange, Jr. , profesor filosofie a spisovatel. Jeho nejznámější dílo je série knih - Kronika protizemě Gor.

John Montana (9)

Německý autor sešitových westernů.

John Langan (2)

Americký spisovatel, autor hororové literatury.

John Harvey (6)

John Harvey proslul zejména svou velmi vysoce hodnocenou řadou deseti románů o Charliem Resnickovi, jejichž děj je zasazen do Nottinghamu. První z této řady, Lonely Hearts, byl nedávno zvolen v The Times jedním ze „Stovky nejlepších románů století". V roce 1998 vyhrál Harvey vůbec poprvé cenu Sherlock za nejlepšího detektiva vytvořeného britským autorem. Román Cold Light získal cenu Grand Prix du Roman Étranger de Cognac jako nejlepší detektivní román vydaný ve Francii v roce 1999. John Harvey je též básníkem, dramatikem a publicistou. Poté, co hezkou řádku let prožil v Nottinghamu, se nyní vrátil do Londýna, kde žije se svou partnerkou a malou dcerkou. Standalone novels In A True Light Gone to Ground Shortlisted for Theakston’s Old Peculiar Crime Novel of the Year Award 2009. Nick's Blues Far Cry A Darker Shade of Blue Charlie Resnick series Lonely Hearts Rough Treatment Cutting Edge Off Minor Wasted Years Cold Light Living Proof Easy Meat Still Water Last Rites Trouble in Mind Cold in Hand Frank Elder trilogy Flesh and Blood Ash and Bone Darkness and Light

John C Maxwell (8)

John C. Maxwell byl dlouhá léta pastorem třech amerických církví, aby se v roce 1995 začal naplno věnovat rozvoji vůdcovství. Založil INJOY GROUP, skupinu organizací zaměřených na službu vedoucím a na pozvednutí úrovně vůdcovství v církvi a společnosti. Maxwell je plodným autorem více než dvou tuctů knih a je žádaným řečníkem na konferencích pro vedoucí.

Johann Strauss (9)

Narodil se jako jeden ze tří synů Johanna Strausse st. a Emílie Trampuschové. Jeho otec byl v době jeho narození vlastníkem orchestru, který zřídil 1. září 1825 po hádce s maestrem orchestru. Otec chtěl, aby se vyučil bankovním úředníkem. Na housle se musel učit potají od prvního houslisty otcova orchestru. Byl však silně podporován matkou, což vedlo k řadě hádek a stalo později i jedním z důvodů, proč otec rodinu opustil. Mladý Johann se poté začal hudbě věnovat naplno. V roce 1844 si zažádal na vídeňském magistrátu o licenci, a ač neplnoletý, si založil svůj vlastní patnáctičlenný orchestr a začal konkurovat otci. Velmi významným rokem byl jak pro celou Evropu, tak pro rodinu Straussových revoluční rok 1848. Zatímco Johann Strauss starší se stavěl silně za císaře, syn Johann stál na straně revolucionářů. Žádnému z nich to však štěstí nepřineslo. Otce přestalo mít rádo publikum za téměř stranění císaři, poté opustil Vídeň, rok na to onemocněl a zemřel. Syna zase neustále kontrolovala rakouská policie. Po otcově smrti získal Johann Strauss mladší otcův orchestr, který hned poté sloučil se svým. Ve vedení tohoto nového orchestru však nebyl pouze Johann, střídal se se svým mladším bratrem Josefem , který sám složit na 300 tanečních skladeb. V pozdějších dobách vedl koncerty také Johannův nejmladší bratr Eduard , který nebyl však psychicky příliš vyrovnaný. Roku 1907 spálil celý notový archiv rodiny Straussových, jenž čítal na tisíc skladeb, naštěstí jich většina existovala v opisech. Johann nebyl spjat pouze s orchestrem, ale také s divadlem „Na Vídeňce“, kde mívaly jeho operety premiéru. Na rozdíl od otce nerad cestoval, přesto vystupoval téměř v celé Evropě a Americe. V New Yorku a Bostonu dirigoval roku 1872 na Světové slavnosti míru, své valčíky před třiceti tisíci diváky, největší úspěch sklidil valčík „Na krásném modrém Dunaji“. Co se týče jeho koncertování po Evropě, úspěchy byly fenomenální. Johann jezdil spolu s orchestrem a konce...

Johann Nestroy (5)

Johann Nepomuk Eduard Ambrosius Nestroy byl rakouský divadelník, herec, operní zpěvák, dramatik a satirik. Johann Nepomuk Nestroy se narodil jako druhé z osmi dětí významné vídeňské měšťanské rodiny advokáta Johannese Nestroye a jeho manželky Marie Magdaleny . Měl se jako otec stát právníkem, ale více se zajímal o divadlo. Po studiích na gymnáziu začal v roce 1819 studovat práva a filozofii na vídeňské univerzitě, ve stejné době již veřejně vystupoval jako zpěvák. Po promoci v roce 1822 začal svou divadelní kariéru jako operní zpěvák ve Vídni. Od roku 1823 zpíval dva roky v německém divadle v Amsterdamu, dále byl angažován jako herec v Brně, Bratislavě a dalších městech. V roce 1831 se ze Lvova vrátil do Vídně, kde byl angažován v divadle Theater an der Wien jako komik a dramatik. Okamžitý úspěch mu zajistila v roce 1833 jeho hra Der böse Geist Lumpazivagabundus. Od listopadu 1854 do listopadu 1860 byl Nestroy ředitelem divadla Carltheater ve vídeňské čtvrti Leopoldstadtu. Poslední léta svého života strávil od roku 1859 ve Štýrském Hradci, kde si koupil dům a ve vile v Bad Ischlu. Naposledy vystoupil na jevišti 29. dubna 1862 ve Štýrském Hradci. Johan Nestroy zemřel ve Štýrském Hradci, kde byl nejprve pohřben. Od roku 1890 jsou jeho ostatky uloženy na vídeňském centrálním hřbitově. Dne 7. září 1823 se oženil, manželkou se stala Maria Wilhelmine von Nespiesny , 22. dubna 1824 se jim v Amsterdamu narodil syn Gustav. V roce 1827 opustila manželka Nestroye a odešla ke svému milenci, syn Gustav zůstal u otce . Ve Štýrském Hradci se v období 1827/28 seznámil s herečkou Marií Antonií Cäcilií Lacherovou ; sama si říkala Marie Weilerová po skutečném otci. Stala se Nestroyovou partnerkou a měla s ním tři děti: syna Karla Johanna Antona , dceru Marii Cäcilii a Adolpha Johanna, který zemřel necelý ...

Joëlle Barnabé (5)

Belgická spisovatelka knih pro děti.

Joel L Whitton (2)

Dr. Joel L. Whitton, profesor psychiatrie na University of Toronto Medical School.

Joe Norman (7)

Joe Juhnke (10)

Joe Juhnke je německý spisovatel, především dobrodružných románů.

Jöe Hamman (1)

Jean Hamman píšící pod jménem Joe nebo John Hamman není ani Američan, ani vlastně spisovatel, byl to především francouzský herec , režisér , výtvarník a ilustrátor. Narodil se 26. října 1883 v Paříži v dobře situované rodině jako syn původem holandského malíře, odborníka na historické malby Edwarda Hammana, jeho matka byla dvorní dámou císařovny Evženie. V dětství se přátelil se syny mnoha spisovatelů , jejichž rodiny se vzájemně přátelily. Studuje v Paříži a v Londýně, dokončuje své vzdělání na výtvarné škole Ecole des Beaux –Arts. Jeho akvarely zdobí knihy řady autorů, mimo jiné Balzaca, Perraulta, Poa. V roce 1904 dochází v jeho životě k zlomu. Na služební cestě do USA se setkává s Fredericem Williamem Cody známým spíš jako Buffalo Bill a v jeho společnosti se seznamuje s americkým Západem. Je jím fascinován natolik, že se dokonce nechá najmout jako cowboye na ranči v Montáně za 5 dolarů na týden a od stavění plotů se dostane až zajíždění koní. Během svého pobytu zde také navštěvuje rezervaci Siouxů a seznamuje se s vyprávěním Indiánů. Po návratu do Francie se začíná naplno věnovat své druhé vášni – filmu – a ovlivněn svým pobytem v USA snad jako první v Evropě začíná natáčet westerny, kterých v éře němého filmu natočil celou řadu. Celkem se podílel na více než stovce filmů. Pikantní je, že se v roce 1905 při vystoupení "Wild West Show " Buffalo Billa ve Francii přidává k jeho show a absolvuje s nimi jejich představení ve více jak stovce francouzských měst. V šedesátých letech vydává svou nejznámější knihu Sur Les Pistes du Far-West . Umírá 30.6.1974 , pár dní před Dnem nezávislosti země, část jejíchž dějin si oblíbil a ve své knize osobitým způsobem zobrazil.

Joe D Moore (5)

Joe Alex (8)

Maciej Słomczyński byl polský prozaik, dramatik, překladatel a scenárista. Pod pseudonymy Joe Alex a Kazimierz Kwaśniewski psal populární detektivní romány. Narodil se jako syn amerického vojenského pilota a důstojníka, filmového režiséra a producenta Meriana C. Coopera. Jeho matka Marjorie Crosbyová se později provdala za Alexandra Slomczynského, jehož příjmení převzal. Na gymnáziu maturoval roku 1939. Za druhé světové války byl od roku 1941 členem polského odboje, roku 1943 vstoupil do Zemské armády . V roce 1944 byl zatčen a vězněn ve věznici Pawiak ve Varšavě, odkud se mu podařilo prchnout. Do roku 1947 sloužil v americké armádě a pak se vrátil do Polska, kde byl zpočátku sledován jako potenciální britský špión. Od roku 1954 žil v Krakově. Debutoval roku 1946 verši otištěnými v lodžském časopise Tydzień. Hojně překládal z angličtiny . Je autorem řady divadelních her a próz pro dospělé i mládež. Jako Kazimierz Kwaśniewski vydal pět detektivek. Roku 1959 vyšla pod pseudonymem Joe Alex první z jeho osmidílné řady detektivních románů se stejnojmenným hlavním hrdinou, které byly přeloženy do třinácti jazyků. Za zásluhy o rozvoj polské kultury obdržel roku 1997 Řád znovuzrozeného Polska .

Jitka Vysekalová (9)

Doc. PhDr. Jitka Vysekalová, PhD. je vysokoškolská pedagožka, odbornice v oblasti psychologického výzkumu trhu, psychologie, trhu, reklamy, spotřebitele, marketingového výzkumu. V letech 1974-1985 pracovala v zahraničním oddělení Ústředního ředitelství Československého filmu Praha, a je autorkou propagačních materiálů československé kinematografie. Je prezidentka České marketingové společnosti ; předsedkyně Asociace psychologů trhu ; členka Evropské společnosti pro výzkum trhu a veřejného mínění ; členka Českomoravské psychologické společnosti . Jitka Vysekalová získala odborné vzdělání spolu s akademickým titulem na Filozofické fakultě Univerzity J. E. Purkyně v Brně, titul PhD. na FSS MU Brno a docenturu na VŠB v Ostravě. Marketingovému výzkumu se věnovala i na odborných stážích v zahraničí: v Institutu pro psychologický výzkum trhu v Norimberku a v odboru pro analýzu image a komunikační výzkum a. s. Siemens v Mnichově. V devadesátých letech získala certifikáty České marketingové společnosti jako marketingový poradce a atestaci MOSPRA jako poradce pro reklamu a propagaci.Od r. 1994 řídila vlastní společnost Marktest, a. s., zaměřenou na kvalitativní psychologický výzkum trhu. V současné době působí jako nezávislý konzultant v oblasti psychologie trhu a reklamy. Externě přednáší na katedře psychologie FF UK v Praze, na FSS Masarykovy univerzity v Brně, na Vysoké škole ekonomické v Praze, v Českém institutu marketingové a reklamní komunikace a účastní se řady odborných konferencí a seminářů. Je předsedkyní nebo členkou porot Duhová kulička, Zlatý hrozen, Zlatý středník, Duhový paprsek, v minulých letech se rovněž zúčastnila práce v porotách EFFIE, EUROEFFIE, AURA a dalších. Je rovněž členkou certifikační komise České marketingové společnosti a předsedkyní čestného předsednictva soutěže Marketér roku. Publikuje v odborných periodikách, jako je například Strategie, Marketing a komunikace, Marketing Magazín, Trend Marketing, Psychologie v eko...

Jitka Melicharová (4)

PaedDr. Jitka Melicharová-Vinařová. Narozena 20.10.1923 v Praze, autorka turistických průvodců.

Jiřina Salačová (1)

Czech vocalist.

Jiřina Lockerová (9)

Narozena v roce 1957 v Brně. Vystudovala obor grafiky na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně u Prof. Dalibora Chatrného a na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze obor ilustrace. Veřejnosti je známa především jako ilustrátorka vědeckých a dětských knih. Během své praxe v oboru vytvořila ilustrace k více než 30 knižním titulům. Operace páteře v roce 1994 znamenala počátek jejího zájmu o alternativní způsoby léčby - léčení pránou, reiki, automatickou kresbu a další. Od roku 1998 se zabývá více volnou tvorbou - malbou obrazů. V poslední době se orientuje i na malbu osobních obrazů a karet s terapeutickým účinkem, jako např. souboru obrazů:" Bachova květová terapie v symbolech". Tyto karty byly vydány s knížkou v roce 2001. V tříleté spolupráci s psychoterapeutem Matoušem Řezníčkem ve Sdružení pro elementární terapii nabízela pomoc v hledání podstaty problémů ve vztazích a prácí se symboly - možnosti osobního a duchovního vývoje. V průběhu roku 2002 postupně vznikají další řady symbolů, jako sada 12 elementárních symbolů - rezonujících s dvanácti archetypy znamení zvěrokruhu a cyklus 22 kosmogramů prostorových. V podobě kresebné i prostorové drátěné plastiky je lze používat k čištění a harmonizování prostoru. Rostoucí zájem o vyciťování a práci s energií krajiny si prohloubila na seminářích Marka Pogačnika a Pavla Kozáka. Geomantické praxi se potom v průběhu dvou let věnovala ve spolupráci s Janem Tajbošem. V několika projektech v Čechách a také na Slovensku realizovali vlastní průzkumnou geomantickou práci. Inspirována návštěvou Irska - posvátných míst druidské kultury, namalovala soubor meditačních karet:„Karty cesty ke grálu“ ve spolupráci s ing.Pavlem Kozákem. Staly se jí podnětem k vytvoření nové přelaďovací metody pro člověka, působící především v archetypální úrovni jeho psychiky, kterou nazvala AWENGEN. V loňském roce začala kreslit a malovat mandaly na různá témata. Je autorkou knihy Mandaly Atlanťanů a dalšího souboru mandal léčebně působících. Těchto...

Jiří Zdeněk Novák (9)

Narozen 14.10.1912 v Praze, zemřel 2001. Dr., nakladatelský redaktor, prozaik, filmový scénárista, dramatik, autor dramatických úprav, překladatel z francouzštiny a angličtiny.

Jiří Záruba (9)

JUDr., autor publikací z oboru práva.

Jiří Vostradovský (5)

Ing. Jiří Vostradovský, hydrobiolog a odborník v oblasti rybářství. Nestor českého rybářství; aktivně pracuje pro Český rybářský svaz i časopis Rybářství. Zasvětit život rybám se rozhodl Jiří Vostradovský během gymnaziálních studií, kdy přes léto chodil brigádničit do Státního rybářství v Plané u Mariánských Lázní. Jeho posedlost se mu ale nakonec vyplatila. Po desítkách let práce na výzkumu českého hospodaření s rybami získal mezinárodní autoritu a zúčastnil se mnoha misí do zahraničí. Tam v rozvojových oblastech pomáhal učit místní vodohospodáře chovat ryby a přispět tak jejich schopnosti nakrmit obyvatelstvo. Zúčastnil se ale i budování počítačového klíče francouzských ryb, ve Stockholmu posuzoval granty vědcům v oboru sladkovodního rybářství. V roce 1959 po dokončení lipenské přehrady mu svěřili vedení terénního pracoviště na Lipně, věděli, že ho láká prostředí volných vod. Původně měla tato štace trvat dva roky, nakonec se ale protáhla až do roku 1970, kdy byl "převelen" do Prahy vést místní oddělení výzkumného ústavu, ve kterém začínal - to se později přestěhovalo do Libčic nad Vltavou a tam působil až do důchodu. Teprve pak měl trochu víc času k aktivní spolupráci s Českým rybářským svazem, kde začal šéfovat ústřednímu hospodářskému odboru. Práce ve výzkumu měla i před revolucí tu výhodu, že se občas podařilo absolvovat zahraniční semináře a sbírat zkušenosti. Tak například mohl přednášet v Anglii v Two Lakes o kaprovi, jehož chov se tam právě snažili zavést, v roce 1967 i s manželkou, která také vystudovala rybářství, pracovali na Kubě a zkoumali možnost rybářského využití tamějších obsádek.

Jiří Vítovec (9)

Narozen 25.2.1951. Profesor vnitřního lékařství , MUDr., CSc., FESC, kardiolog, klinický farmakolog. Od promoce na LF MU v Brně působí ve FN u sv. Anny v Brně. Přednosta I. interní kardioangiologické kliniky . Byl proděkanem Lékařské fakulty MU . Hlavní zájem: kardiovaskulární farmakologie, intenzivní kardiologická péče, srdeční selhání a hypertenze. Publikace z oboru.

Jiří Trůneček (7)

Narozen 5.2.1900 v Praze. Ing., dr.techn., profesor průmyslové školy, publikace z oboru elektrotechniky.

Jiří Trnka (8)

Narozen 3.1.1924 v Humpolci. RNDr., CSc., spisy z oboru chemie a natěračství.