Všichni Autoři a témata

Vilém Opatrný (1)

Narozen 3.5.1911, zemřel 1972 v Praze. Úředník, překladatel z angličtiny, němčiny, francouzštiny a ruštiny.

Vilém Hejl (6)

Vilém Hejl byl český prozaik, scenárista a překladatel. Studoval a maturoval na Drtinově gymnáziu, nepřijat na VŠ z kádrových důvodů . V roce 1953 byl zatčen a odsouzen za sdružování se proti republice. Na Pankráci si odseděl cca 1 rok. Po propuštění z vězení nemohl dlouhodobě nalézt práci a tak pracoval v mnoha zaměstnáních. Od roku 1959 již v tzv. svobodném povolání. Do poloviny 60. let napsal cca 60 scénářů pro Krátký film Praha. Jednalo se o scénáře dokumentárních filmů, populárně vědeckých filmů atd. Zároveň začal překládat z angličtiny, ruštiny, němčiny. Na jaře roku 1968 zakládal klub K 231, kde pak pracoval jako jeho tiskový tajemník. Klub navrhoval plošnou rehabilitaci politických vězňů odsouzených a vězněných komunistickým režimem. Návrh požadoval zrušit všechny rozsudky za politické trestné činy v procesech v letech 1948–1967. Tato rehabilitace ale nebyla veřejností přijata, neboť lidé byli až příliš zmanipulovaní a nevěřili v jejich nevinu. Psal proto různé vysvětlující články, proč takový klub vznikl a proč si vytkl právě tento cíl, např. v Literárních listech. Na začátku podzimu roku 1968 odjel i s manželkou na plánovanou cestu do Západního Německa, odkud se vrátil v prosinci 1968. Postupně zanikaly časopisy a noviny do kterých přispíval. Od začátku 70. let už byl tzv. zakázaný autor. Psal a překládal však dál pod jmény autorů, kteří nebyli tzv. na indexu. Ještě do roku 1971 autorsky přispíval a zároveň i vystupoval v pořadu Písničky pod obraz, později přejmenovaném na Šanson 70. Společně s ním vystupoval i Karel Kyncl, Ilja Racek, Josef Kemr, Ljuba Hermanová, Jan Petránek, Jaroslav Jakoubek. Byl sledován Státní bezpečností, později musel chodit i na výslechy, aby podával tzv. vysvětlení, a to zejména proto, jak je možné, že jsou v zahraničí vydávána jeho díla. Později StB změnila taktiku a vyšetřovatelé se s ním...

Viktor Hájek (7)

Narozen 15.7.1900 v Hustopečích u Brna, zemřel 7.3.1968 v Praze, ThDr., farář a synodní senior Českobratrské církve evangelické ; sloužil v Růžďce , v Brně ; syn synodního seniora Josefa L. Hájka , dědeček faráře Ondřeje Titěry .

Victoria Alexander (6)

Victoria Alexander je americká autorka historických romancí. Než začala svou kariéru na poli spisovatelském, tak se delší čas věnovala televiznímu moderování, kde se jí podařilo udělat rozhovory mj. s několika prezidenty, papežem a samozřejmě s řadou filmových hvězd. Jenže pak Victoria zjistila, že jí fikce přináší víc zábavy než skutečný život, a tak dala vale televizi a vrhla se na psaní romancí na plný úvazek. Její knihy Romantic Times charakterizovaly jako příběhy “plné scén, co vás chytnou u srdce, s pozvolna narůstajícím sexuálním napětím mezi hrdiny, zajímavými charaktery a smysluplnými lekcemi o životě a lásce”. V současné době má Victoria na kontě přes dvacet knih. Přehled její tvorby můžete zhlédnout tady, její webovky navštívit zde a názor na její dílka přeložená do češtiny si můžete přečíst kliknutím na níže uvedený odkaz. ;-) Victoria s manželem, dvěma dospívajícími ratolestmi a kolií jménem Sam žije v Nebrasce ve více jak sto let starém domě.

Victor Margueritte (8)

Francúzsky románopisec. Zvykne byť uvádzaný spolu so svojím bratom Paulom Margueritte a to pre ich blízku spoluprácu. Obaja narodení v Alžírsku.

Veronika Součková (11)

Veronika Martinková (6)

Narozena roku 1987. Autorka detektivního románu.

Veronika Homolová Tóthová (4)

Slovenská TV a rozhlasová reportérka se zaměřením na zpracování vzpomínek lidí, kteří přežili nacistické nebo komunistické věznění.

Vernon W Foster (5)

Americký lékař, autor knihy o zdravém životním stylu.

Vercors (6)

Vercors je pohoří nacházející se ve Francii v departementech Isére a Drôme. Masiv je vápencový a svou svérázností je v rámci francouzských alp ojedinělá. Nejvyšším vrcholem je Grand Veymont . Oblast Vercors je symbolem za hnutí odporu proti německé říši za druhé světové války. Svůj pseudonym si podle ní zvolil spisovatel Jean Bruller. Jedná se o vápencovou náhorní planinu vyzdviženou do průměrné výšky 1500 metrů. Ta je rozdělena mnoha vodními toky do hlubokých kaňonů . Celá oblast je velmi vyhledávána speleology pro své krasové planiny, jež jsou pokryty četnými závrty, škrapy či jeskyněmi. Voda zde ve vyvěračkách vyhlubuje hluboké propasti či soutěsky. Geomorfologicky se pohoří dělí na dvě části. Vyhledávanější je centrální část, kde se nalézají nejvyšší vrcholy. Druhá, méně známá a tudíž ne tolik nepopulární je západní část pohoří. Na jihu masivu leží jistě nejpohlednější hora pohoří a jeho symbol - Mont Aiguille . Poblíž města Die se nabízejí jedinečné scenérie v Cirque d´Archiane. Světově proslulé propasťovité jeskyně Gouffre Berger se nacházejí právě v masivu Vercors na planině Sornin. Ještě po druhé světové válce byl největší z propastí svou hloubkou -1141 m označována za nejhlubší na světě. Na ploše 135 000 ha byl v roce 1970 vyhlášen přírodní park Parc naturel regional du Vercors. Původní horskou, divokou přírodu zde chrání přísné předpisy, které zakazují jakýkoli zásah člověka i třeba stavby turistických chat.

Věra Soukupová (5)

Věra Petráčková (7)

Věra Petráčková byla česká bohemistka, slavistka, lexikografka, editorka, vysokoškolská pedagožka a pracovnice katedry českého jazyka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabývala se analýzou děl Jana Amose Komenského a Václava Jana Rosy a dějinami starší české jazykovědy a literatury. Začínala jako učitelka na druhém stupni základní školy. Poté absolvovala pedagogickou a filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Získala aprobaci v oborech: čeština, ruština, ukrajinština a angličtina. V roce 1970 nastoupila svou vědeckou dráhu v Kabinetu pro vydávání Díla Jana Amose Komenského ČSAV jako editorka spisů Jana Amose Komenského. Když došlo ke zrušení kabinetu se stala zaměstnankyní komeniologického oddělení Pedagogického ústavu J. A. Komenského. Také se stala se textovou redaktorkou Komenského českých spisů a věnovala se jejich edičním zásadám. Zabývala se průzkumem pramenných komenián v domácích i zahraničních knižních a rukopisných fondech a podílela se na redakci dvousvazkového vydání vybraných pedagogických spisů v ruštině . Ve vlastní badatelské práci zaměřovala pozornost na jmennou deklinaci v raně novověké češtině, na české mluvnictví a slovníkářství raného novověku. V 80. letech 20. stol. působila v Ústavu pro jazyk český, kde se věnovala především české lexikografii. Zde se podílela na přípravě Akademického slovníku cizích slov, na kterém pracovala spolu s Jiřím Krausem a kolektivem autorů. Jejím dalším tematickým okruhem byly česko-slovinské kulturní vztahy v raném novověku. V závěrečné fázi svého života působila na pedagogických fakultách v Plzni a v Praze, kde vyučovala starší českou literaturu.

Věra Karfíková (7)

Narozena 14. 2. 1932 v Českých Budějovicích, zemřela 12. 5. 1989. Promovaná filoložka, redaktorka, literární historička a kritička, práce z oboru dějin české literatury, autorka učebnic literární výchovy.

Věra Hrubá (5)

Věra Helená Hrubá, později známá jako Vera Ralston byla československá reprezentantka v krasobruslení, která se po své emigraci do USA stala filmovou herečkou. Narodila se jako dcera zámožného klenotníka Rudolfa Hrubého mezi lety 1919 a 1923 , absolvovala klášterní školu v Doksech, zúčastnila se mistrovství Evropy v krasobruslení 1936 , Zimních olympijských her 1936 a mistrovství Evropy v krasobruslení 1937, kdy na domácí půdě v Praze obsadila v soutěži žen 7. místo. Adolf Hitler jí osobně nabízel německé občanství, Hrubá ale rozhodně odmítla a po zřízení Protektorátu Čechy a Morava emigrovala s rodinou do Ameriky, kde se její bratr Rudy stal úspěšným filmovým producentem. Původně vystupovala v lední revue Ice Capades, v roce 1941 hrála krasobruslařku ve filmu a tím odstartovala svoji hereckou kariéru. Přijala umělecké jméno Ralston, což byla údajně značka jejích oblíbených cereálií, a snažila se navázat na úspěch Sonji Henie. Roku 1946 se stala americkou občankou, po válce navštívila Prahu a hrála v českých filmech Týden v tichém domě a Revoluční rok 1848, po nástupu komunistů k moci se vrátila do zámoří. V roce 1952 se provdala za Herberta Yatese, šéfa společnosti Republic Pictures, který byl o čtyřicet let starší. Dostávala tradičně hlavní ženské role ve filmech tohoto studia, což byly zpravidla nenáročné nízkorozpočtové dobrodružné a romantické příběhy. Pro své toporné herectví a silný přízvuk byla často terčem posměchu, John Wayne ji označil za svoji nejhorší hereckou partnerku. Filmovou kariéru ukončila v roce 1958, je jedinou herečkou české národnosti, která má svoji hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.

Věra Čáslavská (2)

Věra Čáslavská byla československá sportovní gymnastka, trenérka a sportovní funkcionářka, sedminásobná olympijská vítězka, čtyřnásobná mistryně světa, jedenáctinásobná mistryně Evropy a čtyřnásobná Sportovkyně roku Československa. Po sametové revoluci byla v letech 1990–1996 předsedkyní Československého olympijského výboru a v letech 1995–2001 také členkou Mezinárodního olympijského výboru. Spolu s Ruskou Larisou Latyninovou je jednou ze dvou gymnastek historie, kterým se podařilo získat zlaté medaile ve víceboji na dvou po sobě jdoucích olympijských hrách. Zlato z víceboje také vyhrála na Mistrovství světa v roce 1966 a Mistrovství Evropy 1965 a 1967. Přes čtyřicet let již drží mezi gymnasty rekord v absolutním počtu individuálních zlatých olympijských medailí. V letech 1964–1968 nebyla na velkém závodu ve víceboji poražena. Od dětství se věnovala baletu a krasobruslení. V roce 1957 v necelých 15 letech se setkala s Evou Bosákovou a začala pod jejím vedením trénovat gymnastiku. V témže roce vyhrála gymnastické mistrovství republiky dorostenek i juniorek. V roce 1958 na mistrovství světa ve sportovní gymnastice v Moskvě obsadily československé gymnastky v soutěži družstev druhé místo, ve víceboji jednotlivců skončila Čáslavská osmá. Téhož roku obsadila na mistrovství Československa druhé místo za Bosákovou. O rok později Čáslavská získala na mistrovství Evropy v Krakově svou první zlatou medaili za cvičení na kladině a stříbrnou za přeskok. V roce 1959 začala Věra Čáslavská spolupracovat s trenérem Vladimírem Prorokem, který ji vedl do olympijských her v Tokiu, po něm s trenérkou Slávkou Matlochovou. Roku 1960 byla členkou stříbrného československého olympijského družstva na OH v Římě, v individuálních soutěžích skončila ve víceboji žen osmá a na kladině šestá. Významný úspěch zaznamenala v roce 1962 na mistrovství světa v Praze, kde vyhrála přeskok, ve víceboji jednotlivců skončila druhá a v prostných třet...

Věna Hrdličková (9)

Věnceslava Hrdličková  též Věna byla přední česká sinoložka a japanoložka. Věnceslava Hrdličková v roce 1950 vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, kde získala i doktorát filozofie, v roce 1967 titul kandidát věd a v počátkem devadesátých let i docenturu. Profesně se zajímala především o čínskou a japonskou orální literaturu, či estetiku čínských a japonských zahrad. Rovněž dostala řadu ocenění, například 1994 jí byla udělena zlatá plaketa F. Palackého AV ČR za zásluhy ve společenských vědách v 1995 zlatá medaile Masarykovy akademie umění či Řád vycházejícího slunce, který jí udělil japonský císař v roce 2006 za zásluhy v oblasti šíření japonské kultury v České republice.

Vasil Biľak (5)

Vasil Biľak byl slovenský komunistický politik rusínského původu, známý jako přední neostalinista, podporovatel sovětské invaze a normalizace a ideolog KSČ. Byl rusínského původu . Narodil se v malé obci Krajná Bystrá na severovýchodní hranici Slovenska jako Vasil Gyula. Otec zemřel, když Biľakovi byly tři roky, matka v jedenácti; z jeho sedmi sourozenců přežil jen starší bratr Dimitrij. Po základní škole se vyučil krejčím v Hradci Králové u Františka Rouska; za normalizace o něm kolovala anekdota, že ve výučním listu měl napsáno „na saka nepouštět“ , to je ovšem nedoloženo. Od roku 1936 byl krejčovským dělníkem v Bratislavě. Uváděl, že se účastnil SNP, i to však bylo někdy popíráno: V roce 1936 Biľak vstoupil do komunistických Rudých odborů, v roce 1945 do KSČ. Od roku 1950 v rámci náboru dělnických kádrů začal dělat rychlou kariéru. Pracoval na krajském výboru KSS v Bratislavě a roku 1953 absolvoval Vysokou školu politickou ÚV KSČ; později tak používal akademický titul RSDr.. Působil pak jako vedoucí oddělení ÚV KSS, tajemník a vedoucí tajemník KV KSS v Prešově . Ve volbách 28. listopadu 1954 byl zvolen do Slovenské národní rady a znovu ve volbách roku 1960. V roce 1960 byl zároveň zvolen do Národního shromáždění; po volbách 1964 už působil jen v něm, respektive od r. 1969 ve Federálním shromáždění. Po většinu doby byl i členem předsednictva všech těchto orgánů, pokud právě neměl významnější exekutivní funkce. X. sjezd KSČ v červnu 1954 zvolil Biľaka členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa , jímž zůstal až do roku 1989; po následujícím sjezdu Komunistické strany Slovenska byl v letech 1955–1968 a 1969–1971 členem ÚV KSS. 8. prosince 1958 Biľak ve 12. Sboru pověřenců nahradil př...

Valtr Komárek (7)

Valtr Komárek byl český ekonom, prognostik a politik, od března 2011 čestný předseda České strany sociálně demokratické, aktivní účastník sametové revoluce v roce 1989, 1. místopředseda vlády národního porozumění, poslanec Federálního shromáždění a volební lídr ČSSD ve volbách roku 1992. Miloš Zeman ho označil za jednu z klíčových postav listopadových událostí i polistopadové politiky a ekonomiky. Narodil se v Hodoníně jako nemanželské dítě židovské matky, která jej ihned odložila. Novorozence se ujala rodina Komárkova. Roku 1942 Valtr díky pěstounům unikl holokaustu. Z "karantény" v Uherském Brodě, kde byl umístěn, mu hrozil transport do Terezína. Jeho biologičtí rodiče zemřeli za druhé světové války v koncentračním táboře. Po válce se stal členem Komunistické strany Československa. V letech 1949 až 1954 vystudoval Ekonomický institut v Moskvě, v 60. letech 20. století působil ve Státní plánovací komisi i v ekonomické sekci politbyra ÚV KSČ. V letech 1964 až 1967 působil na Kubě jako poradce Ernesta Che Guevary. V roce 1968 patřil mezi ekonomy, kteří se podíleli na přípravě ekonomických reforem tzv. pražského jara. Od počátku roku 1968 byl generálním sekretářem Hospodářské rady ČSSR, v níž setrval do roku 1971, kdy byl pro své reformní postoje odvolán a převeden na Federální cenový úřad. Postupně se vracel na vyšší odborné posty. Od roku 1978 jako výzkumný pracovník v Ekonomickém ústavu ČSAV. Od roku 1984 byl ředitelem Prognostického ústavu ČSAV, kde vytvořil tým zpracovávající návrhy možných změn, jehož členy a spolupracovníky byli četní později polistopadoví politici, například Václav Klaus, Miloš Zeman , Karel Dyba, Tomáš Ježek, Vladimír Dlouhý, Miloslav Ransdorf atd. V listopadu 1989 spolupracoval s Občanským fórem a 10. prosince 1989 se stal prvním místopředsedou tzv. vlády národního porozumění premiéra Mariána Čalfy (od dubna 1990 místopředseda vlá...

Valerio Massimo Manfredi (8)

Valerio je italský historik, archeolog a žurnalista. Narodil se v Piumazzo di Castelfranco Emilia, což je provincie Modeny.Jeho manželka je Christine Fedderson Manfredi,která překládá jeho knihy z italštiny do angličtiny Od roku 1978 tráví svůj čas učením v některých Evropských univerzitách, kopáním ruin ve středozemí a v Středovýchodní evropy a psaním novel.

Valburga Vavřinová (9)

Narozena 22.5.1968 v Praze. Historička, památkářka, spisovatelka, autorka publikace o vánočních zvycích.

Václav Ziegler (9)

Narozen 22.9.1944 v Pečkách. RNDr., kandidát geologických věd, docent obecné geologie. Doc. RNDr. Václav Ziegler, CSc. je skutečným znalcem přírody Českého ráje a Podkrkonoší. Dlouhé roky pracoval v Muzeu Českého ráje v Turnově, byl prvním profesionálním pracovníkem CHKO Český ráj a nyní je dlouhodobým předsedou správní rady Geoparku UNESCO Český ráj. Nepřetržitě sleduje a studuje přírodu Českého ráje a Podkrkonoší již od počátku šedesátých let minulého století. Václav Ziegler je znám jako skvělý vypravěč a popularizátor přírody.

Václav Žalud (6)

Narozen 1. 6. 1936. Ing., CSc., docent, publikace z oboru elektrotechniky, odborný překlad z polštiny.

Václav Vaško (8)

Český diplomat, politický vězeň, katolický aktivista a autor knih zabývajících se dějinami katolické církve v komunistickém Československu. Václav Vaško se narodil 26. dubna 1921 ve Zvolenu. Jeho otec, JUDr. Václav Vaško, byl zaměstnancem ministerstva spravedlnosti a generálním sekretářem Obchodní a průmyslové komory v Banské Bystrici. Oba rodiče byli praktikující katolíci, mladý Václav v dětství, stráveném v Banské Bystrici, denně zakoušel napětí mezi národnostními i náboženskými skupinami zdejší společnosti. To se pak jen stupňovalo s rostoucí politickou nestabilitou ČSR. V červnu 1941 odmaturoval a byl přijat na bratislavskou Vysokou školu obchodní. V roce 1943 se stal členem katolického hnutí „Rodina“, vedeného prof. Kolakovičem. Zúčastnil se Slovenského národního povstání, byl zajat Wehrmachtem, zatčen gestapem a vězněn v Banské Bystrici. Po válce vstoupil do čs. diplomatické služby a stal se atašé v Moskvě. Ruštinu ho zde doučovala Irina Jukovová, jejíž otec Konstantin Jukov byl popraven během stalinských čistek v roce 1938. Po několika měsících se s ní Vaško oženil. V březnu 1946 byl odvolán do Prahy v souvislosti s falešným obviněním otce z protistátní činnosti, manželce nebylo povoleno vycestovat ze SSSR. V září 1946 se manželům Vaškovým narodila dcera Marija, její otec se do Moskvy vrátil až rok poté. Po komunistickém převratu si z obavy před odvoláním domů a dalším rozloučením rodiny podal přihlášku do KSČ . V roce 1949 byl na žádost Sovětů odvolán, manželce s dítětem opět nebylo povoleno vycestovat. V roce 1951 byl Vaško propuštěn z MZV, neboť neprošel kádrovými prověrkami . Poté pracoval jako dělník na stavbě letenského tunelu. 5. února 1953 byl zatčen a rok držen ve vazbě. 3. března 1954 byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen za údajnou velezradu ke 13 letům vězení. Postupně vystřídal věznici na Pankráci, pracovní tábor Nikol...

Václav Vaněček (9)

Václav Vaněček byl český právník, právní historik a archivář, profesor právnické fakulty Univerzity Karlovy a člen Československé akademie věd. Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let. Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat. Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem. Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva .

Václav Sábl (6)

Narozen 11.9.1906 ve Starých Smilovicích u Rakovníka, zemřel 23. 2. 1983 v Praze. Ing., sportovní novinář, publikace z oboru.

Václav Ryska (9)

Autor testů a pravidel pro automobilisty.

Václav Robert Bozděch (6)

Plk. Václav Robert Bozděch byl československý vojenský letec, příslušník 311. československé bombardovací perutě RAF, kde v době 2. světové války působil jako palubní střelec, důstojník, instruktor a velitel výcvikových center britského královského letectva . Vyučil se jako strojní zámečník a před válkou vstoupil do armády, kde prošel výcvikem pro palubní střelce a posléze tyto střelce sám cvičil. Do Británie se dostal přes Polsko a Francii, kde krátce sloužil ve francouzském letectvu. V Británii sloužil zprvu jako palubní střelec u 311. československé bombardovací perutě RAF, poté se stal instruktorem a velitelem výcvikových středisek. Po havarijním přistání letounu Potez 633, jehož byl v době své krátké služby u francouzského letectva V. R. Bozděch palubním střelcem, našel na opuštěném statku, kam dotáhl svého zraněného pilota Pierra Duvala, štěně německého ovčáka a rozhodl se, že si je ponechá. Společně s dalšími čechoslováky u jednotky se rozhodl psa pojmenovat po sovětském bombardovacím letounu ANT-40, to však neznělo moc hezky, takže pes nakonec dostal jméno Antis. Antis nalétal s V. R. Bozděchem v bombardéru 311. československé bombardovací perutě RAF na 30 misí. Je to jediný pes, o němž je známo, že za 2. světové války létal v bombardéru. Jejich příběh se později stal námětem několika knih. Po skončení války se Václav R. Bozděch vrátil jako mnozí zahraniční vojáci domů do Československa, kde pracoval na ministerstvu obrany. Napsal a vydal též několik knih, mezi jinými též Bombardéry útočí a Gentlemani soumraku. Po únoru 1948 opustil V. R. Bozděch společně s věrným Antisem, který mu při přechodu státní hranice zachránil život, opět republiku a vrátil se do Británie. Zde se oženil a znovu vstoupil do řad RAF. Do vlasti se již nevrátil. Po roce 1989 byl v rámci rehabilitací povýšen in memoriam na plukovníka. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Václav Robert Bozd...

Václav Malovický (7)

Narozen 31. 7. 1943 v Plzni, zemřel 24. 2. 2018. Ing., televizní, filmový a rozhlasový scenárista, spisovatel, publicista v oboru bydlení, architektury, regionalistiky a gastronomie, autor kulinářskch publikací.

Václav Klepl (8)

Narozen 19. 6. 1907 v Pšánkách , zemřel 13. 10. 1990 v Chomutově. Ing., elektrotechnik, pedagog a ředitel Střední průmyslové školy v Chomutově, autor učebnic z elektrotechniky a dalších prací z oboru elektrotechniky a matematiky.

Václav Kašpar (8)

Václav Kašpar Narozený v roce 1894 v Bořečnici u Písku. . Zemřel 15.6. 1941 v Praze. Bratr básníka Františka Kašpara. Spisovatel, divadelní autor a kritik, básník, novinář a filmový publicista. Šifry: V.K. ., v.k. . Jako autor své první literární práce počal publikovat v polovině dvacátých let, kdy některé ze svých povídek publikoval v ilustrovaném týdeníku Rozkvět. Od roku 1922 spolupracoval s deníkem Lidové listy, kde stal členem kulturní redakce. Spolupracoval s Archa, Brázda, Lumír, Pražským večerník, Rozpravy Aventina, Světozor, Filmový kurýr aj. periodika. Václav Kašpar svoji tvorbu vždy bytostně spojoval s domácí krajinou, která pro něho představovala základní kamen – kotvu, která spojuje člověka s jeho existencí. Druhou spojnicí byla víra v Boha, který napomáhá člověku překonávat i ty nejtěžší zkoušky v životě, jež před ním stojí. Bůh a láska dodávají člověku jediný smysl jeho bytostné existence. Tento předobraz již nalezneme v souboru povídek ,,Kain” z roku 1927. Postavy tohoto souboru povídek pocházejí z venkovského prostředí a procházejí obtížnou životní cestou, nelehkou, která nevylučuje i možnost zločinu. Na pozadí těchto životních příběhů si pak autor kladl základní otázku viny a neviny, trestu a odpuštění. Tvorbě Václava Kašpara nebyl neznám smysl pro komično a anekdotu, která mnohdy směřovala až do podoby společenské satiry. Tento postřeh, který vycházel ze zkušenosti soudního publicisty, pak uplatnil v některých svých podobách literárního příběhu – např.: Na břehu řeky , Vlak pro vraha jiné historky. V třicátých letech. vyšla jeho básnická sbírka ,,Žena na pobřeží”. . Od roku 1931 Počal také spolupracovat s tehdejším Československým rozhlasem, kde se prosadil jako autor rozhlasových her. Ze soudní síně – , Život Frederika Chopina : na pražském nábřeží : Návštěva a Paganini . Jako divadelní autor spolupracoval s divadlem Akropolis. ...

Václav Jurečka (6)

prof. Ing. Václav Jurečka, CSc. , český ekonom a vysokoškolský pedagog. V roce 1967 absolvoval inženýrské studium na Fakultě politické ekonomie Vysoké školy ekonomické v Praze. Po čtrnáctiletém působení ve sféře vzdělávání dospělých byl v roce 1991 jmenován docentem a v roce 1993 profesorem v oboru Obecná ekonomie na Ekonomické fakultě, VŠB-Technické univerzitě Ostrava , kde působí do současné doby. a kde 18 let vedl katedru ekonomie na Ekonomické fakultě. Dlouhodobě studoval ekonomické chování malých evropských zemí; v této oblasti obhájil kandidátskou a habilitační práci. V posledních letech se zaměřuje na vliv institucionálních faktorů na ekonomický rozvoj. V roce 1993 byl jmenován profesorem ekonomie. Vyučuje základní kurz mikroekonomie a makroekonomie, institucionální ekonomii a dějiny české ekonomie. Dlouhodobě je školitelem doktorandů a členem několika vědeckých rad a oborových rad pro doktorská studia.

Václav Dyk (6)

Narozen 27.2.1912 ve Strakonicích, zemřel 5.11.1995. MVDr., DrSc., profesor parazitologie, ichtyologická literatura.

Václav Černík (4)

Ing., práce z ovocnářství. Narozen 1910, zemřel 1986.

Václav Bárta (7)

Český kulturní pracovník . Narodil se 28. září 1937 v Hromnicích u Plzně . Otec Václav Bárta alias Noid .

Václav Baner (4)

Mjr. Václav Erban je bývalý český televizní moderátor, major Sboru národní bezpečnosti a autor detektivek, které publikoval pod pseudonymem Václav Baner. V letech 1978–1989 působil jako starší referent specialista IX. správy Federálního ministerstva vnitra v Ústřední redakci armády, bezpečnosti a brannosti Československé televize , kde uváděl relaci Federální kriminální ústředna pátrá, radí, informuje a patrně také provázel televizním pořadem Fakta, oficiální reakcí ministerstva vnitra na kritiku zásahu proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989. Zahrál sám sebe v několika filmech. Je spoluautorem scénáře čs. filmu Pavučina . zdroj Wikipedie

Vachtang Ananjan (3)

Vachtang Ananjan byl arménský sovětský spisovatel, autor knih pro mládež. Ananjan se narodil jako syn chudého zedníka a rolníka. Nezískal prakticky žádné vzdělání, jen po revoluci absolvoval rok stranické školy a kurzy Komsomolu. Za občanské války byl komunistickým funkcionářem a od roku 1926 pracoval v Jerevanu jako novinář a redaktor. Publikovat začal roku 1930. Za druhé světové války působil jako frontový dopisovatel. Jako spisovatel se stal známým především svými romány pro mládež a také drobnými prózami o přírodě a loveckými příběhy. Jeho dílo patřilo ke zlatému fondu sovětské dětské literatury a bylo hojně překládáno. Roku 1971 obdržel Arménskou státní cenu.

Umberto Tozzi (2)

Umberto Tozzi je italský popový a rockový zpěvák a skladatel, který se mezinárodně proslavil na konci 70. a v 80. letech 20. století. Tozzi se narodil 4. března 1952 v italském Turíně a svou kariéru zahájil na počátku 70. let jako skladatel a brzy se vydal na sólovou dráhu. Průlom přišel s hitem "Ti Amo" v roce 1977, který se v několika zemích dostal na první místo hitparád a od té doby se stal evergreenem.

Ulrich Strunz (7)

Německý lékař, internista. Autor publikací o zdravém životním stylu.

Ulf Ekman (5)

Ulf Ekman je bývalý švédský pastor a zakladatel charismatické církve Livets Ord a teologické školy Livets Ord University v Uppsale. V březnu 2014 oznámil na svých webových stránkách odchod do Římskokatolické církve. Ulf Ekman se v mládí hlásil ke krajně levicovým myšlenkám. Křesťanem se stal roku 1970. Vystudoval filosofii a teologii; pracoval jako pastor pro studenty v rámci luterské Švédské církve. Tuto církev však opustil a roku 1983 založil v Uppsale první sbor Slovo života. Jeho sbor a církev se misijně angažují v zemích východní Evropy. Sbory Slova života po epoše explozivního radikalismu v současné době procházejí obdobím, kdy se otevírají ekumenické spolupráci, nezapírají dědictví reformační teologie, z něhož zčásti vyšly, a akceptují i teologické důrazy jiných křesťanských tradic. V rovině politických filosofií je Ekman kritikem socialismu i švédského modelu sociálního státu. Ulf Ekman navštívil několikrát i Českou republiku, poprvé v roce 1992. Pod jeho vlivem v ČR působí sbory církve Slovo života.

Tyler Cortland (7)

Autor knih z lékařského prostředí.

Tracy Hickman (9)

Tracy Hickman se narodil 26. listopadu v Salt Lake City ve státě utah. Na střední škole se zajímal především o herectví, hudbu, a letecké síly. V roce 1975 Tracy začal svojí dvouletou službu misionáře pro Church of Jesus Christ of Latter Day Saints. Svoje první příspěvky napsal na Havaji během šesti měsíčního čekání na vízum. Po šesti měsících se přesunul do Indonésie, kde působiljako misionář v Jakartě, než byl v roce 1977 čestně uvolněn. Jako připomínku na toto období jeho života Tracy plynně hovoří Indonéštinou a příležitostně zakládá fráze pro kouzla ve svých knihách na tomto jazyku. Tracy se oženil se svou láskou ze střední Laura Curtis čtyři měsíce po jeho návratu do USA. Jejich manželství stále trvá a v současnosti jsou rodiči čtyř dětí. Než se dostal k psaní pracoval Tracy jako skladník v seupermarketu, promítač filmů, správce divadla, zasklívač, asistent režie v televizi a jako obsluha vrtačky v genealogickém centru.

Tony Valente (9)

Francouzský ilustrátor a autor fantasy komiksů a mang pro mládež, žije v Kanadě.

Tomislav Volek (6)

Tomislav Volek je český muzikolog a vysokoškolský pedagog, zabývající se převážně dílem W. A. Mozarta, italskou operou 18. století, jakož i hudební ikonografií a antropologií. Vystudoval gymnázium na Vinohradech a v letech 1950–1955 hudební vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy u prof. Mirko Očadlíka, jehož byl později asistentem. Od 1. ledna 1960 pracoval v nově zřízeném Očadlíkově Ústavu pro dějiny hudby na FF UK. Po jeho reorganizaci byl převeden do Ústavu pro hudební vědu ČSAV. Stal se členem autorského kolektivu 1. svazku akademických Dějin českého divadla, vydaných v roce 1968. Několik let vedl archivní průzkum hudebních pramenů, jehož výsledky byly publikovány v příručce Průvodce po pramenech k dějinám hudby. V době normalizace byl z politických důvodů z ústavu vyloučen, 13 let působil jako muzikolog ve svobodném povolání. V roce 1990 byl rehabilitován a mohl se do ústavu vrátit a znovu začal přednášet na katedře hudební vědy FF UK. V roce 1996 předložil habilitační práci, docentem jmenován 1998. Publikoval stati v odborných muzikologických časopisech a mezinárodních konferenčních sbornících. Od roku 1989 je předsedou Mozartovy obce v ČR. Byl vládním zmocněncem pro pořádání oslav 200. Mozartova výročí v Praze roku 1991. Roku 2010 byl zvolen čestným členem Mozart Society of America. A za zásluhy na poli mozartovského výzkumu byl v roce 2017 zvolen čestným členem Akademie für Mozart-Forschung při Stiftung Mozarteum Salzburg.

Tomislav Utěšil (6)

Ilustrátor dobrodružných knih.

Tomislav Petr (6)

Dr. Tomislav Petr , ač narozen v Náchodě, do svých 29 let žil v Praze. Absolvoval studia na Biologické fakultě UK v Praze. V roce 1963 se vydal s manželkou Tamarou do Sovětského svazu, kde procestoval Střední Asii. Příroda této oblasti mu učarovala a dodnes udržuje svůj zájem prostřednictvím své práce pro FAO a Světovou banku. V letech 1964–1970 pracoval převážně v Ghaně jako výzkumník hydrolog a současně vyučoval na Makerere univerzitě v Ugandě, později na Monash University v Melbourne. V letech 1977–1980 přijal nabídku vlády Papuy-Nové Guineje pracovat tam jako koordinátor enviromentálních studií. Od roku 1980 působil jako specialista na sladkovodní ryby v Organizaci pro potraviny a výživu . Je autorem mnoha populárně vědeckých a odborných publikací, v nakladatelství Gasset vydal dvě knihy Krajiny včerejška a Papua Nová Guinea . Žije střídavě v České republice a Austrálii.

Tomáš Valenta (10)

Metodik a manager sportovních programů, lektor sportovních kurzů.

Tomáš Pardel (10)

Bol slovenský psychológ. Autor vysokoškolských učebníc a vysokoškolský pedagóg, dlhoročný riaditeľ Psychologického ústavu FFUK a vedúci katedry psychológie na FFUK v Bratislave. Bol jedným z prvých členov Slovenskej komory psychológov Psychologického ústavu FFUK.

Tomáš Korbař (1)

Tomáš Korbař byl český překladatel a nakladateslký redaktor ve Státním nakladatelství technické literatury, kde v letech 1962-1964 vedl společně s Antonínem Stránským práce na vytvoření Technického naučného slovníku. Překládal hlavně angloamerickou prózu, příležitostně překládal z francouzštiny. Byl velkým propagátorem detektivní literatury a hororu, nevyhýbal se ani dobrodružnému žánru, zejména westernu. Napsal řadu teoretických prací a monografiíí a sestavil několik povídkových antologií, z nichž je nejznámější Tichá hrůza.

Tomáš Keltner (6)

Tomáš Keltner je současný spisovatel, konzultant v oblasti osobního rozvoje a zakladatel nakladatelství KELTNER Publishing, s. r. o. Narodil se 9. 9. 1976, žije v Praze v České republice. Ve svém životě se zabýval neobyčejně zajímavými obory. Vystudoval programování a architekturu počítačových systémů, studoval také tradiční korejské umění rytířů Hwarang. Pro své mimořádné schopnosti byl osloven tajnými službami. Absolvoval školu pro zpravodajské důstojníky, speciální školu ministerstva vnitra pro osobní ochránce Policie ČR a mnoho dalších kurzů pro zvláštní složky Policie ČR a pro speciální jednotky Armády ČR. Po několika letech strávených u tajných služeb přestoupil k ochranné službě Policie ČR, kde byl součástí ochranných týmů pro zahraniční VIP delegace a pro ochranu svědků. Později působil jako osobní ochránce – bodyguard pro členy české vlády. Své působení u ozbrojených sil zakončil jako příslušník elitního útvaru speciálních operací vojenské policie na pozici osobního ochránce s nasazením ve válečných zónách mimo území ČR; v této elitní jednotce působil současně jako koordinátor instruktorů speciální přípravy pro taktiku přepravy chráněných osob v krizových situacích. Vzhledem ke svému nasazení byl prověřen na jeden z nejvyšších stupňů utajení a je držitelem mezinárodního certifikátu NATO SECRET. Během své praxe se tak setkal s utajovanými skutečnostmi, které změnily způsob jeho uvažování o tomto světě, o symbolech moci a o lidech, kteří ji představují. Účastnil se zajímavých experimentů s lidskou psychikou. Procházel krizové situace a měl tak možnost tváří v tvář smrti uvažovat o smyslu bytí každého jednotlivce i lidstva jako celku. Jeho zkušenosti přinášejí unikátní způsob řešení problémů, stejně jako naprosto šokující odhalení sil, které působí v této realitě. Jeho knihy zobrazují cestu plnou paranormálních jevů a představují konkrétní metody vedoucí k vnitřnímu osvobození. Při psaní knih vychází výhradně ze svých vlastních zkušeností a hledá k ni...

Tom Stevenson (5)

Tom Stevenson byl Sdružením vinařů Velké Británie zvolen nejlepším autorem, píšícím o víně. Je autorem vysoce uznávané a ceněné knihy Champagne a také publikace Good Wine Guide.

Tom Fletcher (9)

Anglický hudebník, spisovatel dětské literatury a youtuber.

Tobias Pehle (9)

Svobodný technický novinář, publicista, autor řady úspěšných příruček pro domácí kutily a knih kuchařských předpisů, redaktor obrazových publikací o kulturním dědictví UNESCO.

Timotheus Vodička (8)

Timotheus Vodička nebo také Vavřinec Vodička byl český filosof, katolický spisovatel, redaktor a překladatel. Po maturitě roku 1929 studoval filosofii a dějiny světové literatury na Filosofické fakultě univerzity v Brně. Na počátku studia konvertoval ke katolictví, po promoci roku 1937 vstoupil jako novic do benediktinského kláštera v Břevnově, kde přijal řádové jméno Vavřinec, a studoval teologii v Praze. Roku 1941 řád opustil a působil jako redaktor nakladatelství Velehrad, od roku 1946 v nakladatelství Univerzum. Od roku 1948 nemohl publikovat a roku 1953 odešel do důchodu. V roce 1956 se oženil s Marií Rosou Junovou, do té doby hospodyní kněze, spisovatele a básníka Jakuba Demla. S Demlem ostatně Vodička již dříve spolupracoval a byl editorem nových vydání jeho děl. V rámci tohoto vydávání nicméně Demlovo dílo cenzuroval - například tím, že z něj vyřazoval německé verše a odmítal nově vydat Zapomenuté světlo. S Demlem se nakonec v roce 1959 ve zlém rozešel. Překládal latinskou katolickou literaturu a anglické spisovatele a básníky 19. a 20. století, zejména díla G. K. Chestertona. Vydával dílo J. Demla, sestavil bibliografii J. Floriana a přispíval do mnoha časopisů.

Tim Newark (4)

Tim Newark se narodil v roce 1961 na den Svatého Jiří. Vystudoval Brentwood County High School v Essexu a studoval dějiny umění na University College London a Warburg Institute. V roce 1979, byla zveřejněna jeho první kniha Jupiter, v tu dobu ještě stále studoval. V roce 2007 byla zveřejněna Mafia ve válce . S názvem Spojenci Mafie v USA , zahrnovala rozsáhlý archivní výzkum v Londýně, New Yorku, Washingtonu, a na Sicílii. Během svého života vydává historické publikace. Tim Newark přispivá recenzemi knih a článků pro Financial Times, Telegraph a Time Out. Žije v severním Londýně se svou ženou, dcerou a synem.

Thomas Cahill (6)

Narodil se v New Yorku irsko-americkým rodičům a vyrůstal v Queensu a Bronxu. Byl vzděláván jezuity a studoval starověkou řečtinu a latinu. Ve studiu řecké a latinské literatury, stejně jako středověké filozofie, bible a teologie pokračoval na Fordham University , kde absolvoval bakalářské studium klasické literatury a filozofie. Dále pak studoval filmovou vědu a dramatické umění na Columbia University. Strávil také dva roky jako hostující profesor na Židovském teologického semináři, kde studoval hebrejštinu. Byl dopisovatelem Times of London a po mnoho let také pravidelným přispěvatelem do Los Angeles Times Book Review.

Thilo (8)

Autor je jedním z nejvýraznějších německých politických myslitelů současné doby. Tento ekonom, špičkový úředník a politik dosáhl doktorského titulu na univerzitě v Bonnu , působil mj. na Spolkovém ministerstvu financí a v berlínském senátu či v představenstvech Německých drah a Německé spolkové banky a je členem německé sociální demokracie . Sarrazin je autorem několika knih, z nichž zdaleka největší ohlas vzbudila kniha poslední, Německo páchá sebevraždu, která se od svého prvního vydání v srpnu 2010 dočkala již mnoha reedic a stala se jednou z nejprodávanějších knih v německojazyčném prostoru v posledních desetiletích. Autor v ní i na základě svých bohatých zkušeností z politiky a státní správy podává - bez ohledu na diktát politické korektnosti - břitkou, především na číslech a statistikách založenou analýzu toho, jak Německo - podle jeho názoru - podkopává samotné základy svého budoucího blahobytu, sociálního smíru a společenské stability. Sarrazin spatřuje ohrožení v kombinaci nízké porodnosti, přebujelého sociálního státu, který až příliš nabízí a ne dost požaduje, a především problematické imigrace zejména z muslimských států, která hrozí během nemnoha desetiletí zcela proměnit charakter hostitelské země. Právě autorova kritika v průměru obtížněji integrovatelných přistěhovalců tureckého či arabského původu, oproti nimž pozitivně vyzvedává např. příchozí z východní Evropy, Indie nebo Číny, vyvolala - zčásti kvůli určitému posunu až překroucení při prezentaci Sarrazinových názorů v médiích či jeho oponenty - nejostřejší kritiku a nejbouřlivější diskusi. Autor se snaží podat i návod, co lze proti jím vylíčenému ohrožení dělat....

Tessa Bailey, (9)

Terry Hayes (5)

Terry Hayes je anglickým autorem, scénáristou a producentem, který se může pyšnit prací na mnoha světově uznávaných filmových scénářích. Za svou práci na scénáři k filmu “Z Pekla” získal nominaci na cenu Brama Stokera. Hayes se také stal hlavním scénáristou režiséra George Millera, pro kterého napsal scénáře k filmům známým jako “Šílený Max”. Terry Hayes se v roce 2013 stal také spisovatelem knih, když vydal svou knihu “Já Poutník”. Tento thriller se stal bestsellerem a televizní stanice MGM okamžitě koupila filmová práva, v rámci kterých je vyvíjena televizní série filmů, která má být podobného ražení jako filmy o agentu Bondovi.

Tarjei Vesaas (6)

Tarjei Vesaas byl norský spisovatel, představitel modernismu. Vydal dvacet románů, čtyři sbírky povídek, šest sbírek básní a tři divadelní hry. Pocházel ze selského rodu z Vinje. V Telemarku žil celý život a své literární texty také vždy psal místním dialektem, ovšem nebyl autorem regionálním, naopak ho vždy lákala univerzální témata. Začínal venkovským realismem . Postupně však přidával silný psychologický rozměr a silnou metaforou. Vrcholem této nové linie se stal román Dům v temnotách , kde se vyrovnával ze zkušeností života v okupovaném Norsku během druhé světové války. Téma narušené komunikace mezi lidmi dominuje v románu Bělidlo ve Vesaasově nejoceňovanějším románu Ptáci , jehož hrdinou je vesnický blázen, i v románu Ledový zámek , za který získal Literární cenu Severské rady.

Tanya Valko (7)

Absolventka Jagellonské univerzity publikující pod pseudonymem Tanya Valko pracovala jako učitelka v libyjském Tripolisu, posléze jako asistentka polského velvyslance v Lybii. Pět let pobývala v Saudské Arábii, nyní žije v Indonésii. Dvacet let přímých zkušeností s arabskou kulturou vyústilo v kontroverzní bestseller Arabská žena z roku 2010. Kniha se záhy dočkala tří pokračování – Arabská dcera, Arabská krev a Arabská princezna.