Všichni Autoři a témata

Karel Boromejský Mádl (10)

Karel Boromejský Mádl byl český historik a kritik umění, profesor na Umělecko-průmyslové škole v Praze. Patřil k předním kritikům generace 90. let 19. století. Mádl absolvoval reálku v Praze, v letech 1879-1880 nastoupil vojenskou službu jako jednoroční dobrovolník, v letech 1880–83 žil ve Vídni, kde se nejprve dal zapsat na vysokou školu technickou, ale také navštěvoval uměleckohistorické přednášky a semináře profesorů R. Eitelbergera von Edelberg a M. Thausinga v Rakouském muzeu pro umění a průmysl a Albertině. Není doloženo, že by byl řádným studentem univerzity. Ve Vídni pravděpodobně poznal i zakladatele vídeňské uměleckohistorické školy Franze Wickhoffa a prvního ředitele pražské Uměleckoprůmyslové školy Františka Schmoranze. V letech 1883 a 1884 navštívil Mnichov a Paříž, po roce 1884 pobýval ve Vídni. Od roku 1886 spolupracoval s nově založenou Galerií Ruch. Od roku 1888 byl spolupracovníkem redakce Ottova slovníku naučného. Podnikl četné studijní cesty do Rakouska, Německa, Francie, Itálie, Belgie, Holandska, Jugoslávie a dalších zemí. Ještě ve Vídni Mádl psal o potřebě založit uměleckoprůmyslovou školu v Praze a krátce po jejím vzniku se stal roku 1886 docentem textilního umění a tajemníkem školy. Dějiny umění v té době přednášel na UPŠ Otakar Hostinský, který roku 1894 přešel na Univerzitu. Mádl se stal jeho nástupcem, byl jmenován profesorem a zároveň správcem knihovny. Na UPŠ přestal působit za války a v dalších letech se věnoval odborné uměleckohistorické práci. Od roku 1887 psal do Zlaté Prahy stati o památkách, spřátelil se s rodinou nakladatele Jana Otty, s jehož dcerou Marií Annou se roku 1910 ve svých 51 letech oženil, manželství bylo bezdětné. Roku 1917 byl jmenován vládním radou a od roku 1918 zastával funkci místopředsedy kuratoria Moderní galerie a člena komise pro navrácení bohemik z ciziny. Byl členem Umělecké besedy, Společnosti Národního divadla, Archeologick...

Karel Alois Vinařický (7)

Karel Alois Vinařický byl český vlastenecký kněz, básník, spisovatel a překladatel, jedna z nejvýznamnějších osobností českého národního obrození a spoluzakladatel české literatury pro děti. Účastnil se také debat o reformě českého pravopisu . Narodil se v rodině poněmčeného českého řemeslníka. Vzdělání získal v němčině, už na gymnáziu ve Slaném se ale zapojil do českého národního hnutí a začal se učit česky. Zajímal se především o historii. Když v roce 1818 začal v Praze studovat filosofii , zapojil se velmi intenzivně do vlasteneckého života. Byl také silně ovlivněn svým učitelem Bernardem Bolzanem, kterého si po celý život velmi vážil, ale jehož osvícenské názory se brzy změnily v přísný konzervativismus. Po studiích vstoupil do semináře, kde se také začal věnovat prvním literárním pokusům. Studium přerušil, protože byl vybrán jako vychovatel potomků rodu Šliků, studoval dále dálkově. I po vystudování se ale živil jako vychovatel a působil v různých šlechtických rodinách, čímž si získal přátele mezi vlasteneckou šlechtou i soudobými českými buditeli, zejm. F. L. Čelakovským. Začal publikovat básně a překlady antických klasiků. V roce 1828 se podílel na založení Časopisu pro katolické duchovenstvo , v němž dále působil jako korektor a redaktor a v kterém publikoval svá díla. Získával postupně různé církevní funkce v Praze, od roku 1829 byl ceremoniářem pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského, který byl příznivě nakloněn českým snahám v oblasti rozvíjení národní kultury a proslul jako filantrop. Vinařický mu večer čítal z českých knih i ČKD. V roce 1833 se stal farářem ve vsi Kováň, kde byl často navštěvován vlasteneckými přáteli a kde vytvořil velkou část svého literárního díla. Za ...

Kamila Teslíková (8)

Kamila Teslíková je scenáristka a dramaturgyně pořadů České televize Ostrava První pomoc, Pod pokličkou, Bydlení je hra, Zahrada je hra, Chalupa je hra, Zkus mít vkus a dalších, redaktorka a moderátorka vysílání. V ČT působí – s krátkou přestávkou v Českém rozhlase – od roku 1993. Jako absolventka stavební fakulty Vysokého učení technického v Brně zúročila svoje vědomosti i v populárně-naučném cyklu pro děti U6 Úžasný svět techniky, je spoluautorkou několika dílů jeho knižní podoby. Dále je spoluautorkou knižní řady Draci v hrnci a Ty Brďo!, zpracovaných podle jejích pořadů. Je patronkou nadačního fondu Křídlení.

Kamil Peteraj (8)

Kamil Peteraj je významný slovenský textař a básník, známý svým rozsáhlým přínosem pro slovenskou hudební scénu. Ačkoli sám není známý především jako skladatel nebo interpret, jeho dílo bylo nedílnou součástí úspěchu mnoha slovenských umělců a skupin. Peteraj psal texty pro celou řadu hudebníků, často spolupracoval se známými slovenskými skladateli a zpěváky. Jeho kariéra trvá již několik desetiletí, během nichž se stal jedním z nejuznávanějších a nejplodnějších textařů v zemi. Jeho vliv sahá napříč různými žánry, od popu až po rock, a jeho poetický rukopis pomohl formovat slovenský hudební průmysl.

Kaiu Shirai (10)

Japonský autor komiksů manga.

Jurij Markovič Nagibin (9)

Jurij Markovič Nagibin, rusky: Юрий Мaркович Нагибин byl ruský sovětský prozaik, novinář, scénárista a autor memoárů. Též autor povídek z doby 2. světové války a lyrických povídek o dobových vztazích mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou. Řada jeho námětů byla zfilmována. Je autorem známého filmu Předseda , v povídkové tvorbě rád promítá válečné prožitky do vnitřního světa svého moderního hrdiny. České výbory: Člověk a cesta, Když je čas kachen, Cizí srdce, Uličky mého dětství, příběhy významných kulturních osobností Ostrov lásky.

Jurij Karlovič Oleša (8)

Ruský prozaik a dramatik.

Jurij Brězan (10)

Jurij Brězan byl nejvlivnějším lužickosrbským spisovatelem 2. poloviny 20. století. Od padesátých let svá díla publikoval pravidelně v hornolužické srbštině a němčině a položil tak základy k dvojjazyčnosti moderní lužickosrbské literatury. Se svými knihami, jmenovitě s prózou Christa, s trilogií o Felixi Hanuschovi stejně jako s romány Krabat a Obraz otce, získal velkou čtenářskou obec v Německu i v zahraničí. Českému čtenáři je jeho dílo k dispozici v českých a slovenských překladech. Jurij Brězan se narodil 9. června 1916 v saské hornolužické vsi Räckelwitz/Worklecy jako první dítě lamače kamene a rolníka Georga Bresana , toho času vojáka, a Marie, roz. Bräuer . Třebaže oba rodiče vedle svých úředních jmen na vsi používali lužickosrbská jména, na Brězanově rodném listě je uvedeno jméno Georg Bresan, které si změnil až v roce 1948 v souvislosti s přijetím Zákona pro ochranu práv srbského národa. Svého otce poznal teprve ve věku 2,5 let po té, co se v říjnu 1918 vrátil z Francie. Ve vesnici Räckelwitz/Worklecy, která leží v katolické oblasti Horní Lužice , navštěvoval malý, plavovlasý Jurij vesnickou školu s výukou v srbštině a němčině. Pro své výsledky i zjevné nadání byl doporučen ke studiu na víceletém městském gymnáziu v Budyšíně. Na toto německé gymnázium nastoupil v roce 1927, coby ministrant v Chrámu sv. Petra měl při tom nárok na ubytování v jednom z domů budyšínské kapituly. Již jako gymnazista se Brězan začal angažovat v lužickosrbské národnostní otázce: přispíval do lužického tisku články o „antislovanském smýšlení“ , o Bismarkově protipolské politice atp. Článek o uzdravění chřadnoucího národa z 21. prosince 1935 byl registrován tzv. Wendským oddělením , které provádělo státní dozor nad srbským národním a kulturním hnutím. T...

Jules Michelet (3)

Jules Michelet byl francouzský historik. Narodil se v Paříži 21. srpna 1798 do rodiny s hugenotskou tradicí. Otec ho poslal studovat na univerzitu Collège or Lycée Charlemagne. Závěrečnou zkoušku udělal v roce 1821, a brzy byl jmenován profesorem historie na vysoké škole Rollin. Od roku 1830 se stal ředitelem státních archivů. Během svého života napsal mnoho významných děl. Zemřel 9. února roku 1874 v Hyères. Jeho socha je jednou ze 146 soch umístěných na fasádě budovy Hôtel de ville de Paris. a jiné

Jules Laforgue (6)

Jules Laforgue byl francouzský spisovatel, známý především pro své básnické dílo navazující na hnutí prokletých básníků. Narodil se v rodině francouzských přistěhovalců v Uruguayi, kde jeho otec pracoval jako učitel a bankovní úředník. Pocházel z jedenácti dětí. Od šesti let žil ve Francii – zprvu v otcově rodném Tarbes a pak v Paříži, kde studoval na Lycée Condorcet. U bakalářských zkoušek z filosofie pro svoji plachou povahu třikrát propadl. V devatenácti letech publikoval první báseň. Přispíval do časopisů La Vie moderne a Le Décadent, navštěvoval literární společnost Les Hydropathes. K okruhu Laforguových přátel patřili Paul Bourget, Gustave Kahn, Charles Cros, Théodore de Wyzewa a Eugène Ysaÿe. Mezi jeho učiteli byli Théophile Delcassé a Hippolyte Taine, jeho pohled na svět vycházel z metafyziky a pesimismu Arthura Schopenhauera a Eduarda von Hartmanna. Byl představitelem symbolismu a literárního impresionismu, výrazným rysem jeho textů je melancholie. Laforguovým vrcholným dílem je Napodobení naší Paní Luny, vydal také sbírku ironicky laděných historických próz Legendární morality a divadelní hru Čtverák Pierot. Jeho tvorbu ovlivnil Walt Whitman, jehož dílo překládal do francouzštiny. Patřil k průkopníkům volného verše ve francouzské poezii. V letech 1881 až 1886 žil v Berlíně, kde ho císařovna Augusta Sasko-Výmarská zaměstnala jako osobního předčítače francouzských knih. V roce 1886 se oženil s anglickou učitelkou Leah Lee . Zemřel ve věku 27 let na tuberkulózu. Za svůj literární vzor ho označovali Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound. V češtině vyšly výbory z jeho díla Zázrak růží , Sólo Luny a Kosmické klauniády . Je jednou z osobností, které Auguste Renoir namaloval na svém obraze Snídaně veslařů. V Tarbes se nachází jeho pomník, který vytvořil v roce 1938 Firmin Michelet....

Jules Férat (1)

Jules-Descartes Férat byl francouzský malíř a ilustrátor. Známý byl zejména svými obrazy ze života v továrnách, z prostředí těžkého průmyslu a z portrétů dělníků a jejich strojů. Jako ilustrátor doprovodil svými kresbami řadu knih takových autorů, jako byli Eugène Sue, Thomas Mayne-Reid, Edgar Allan Poe, Victor Hugo a zejména Jules Verne. Z jeho cyklu Podivuhodné cesty, vydávaném nakladatelem Pierrem-Julesem Hetzelem ilustroval tyto romány a novely: Kromě toho ještě ilustroval společně s Léonem Benettem, Henrim Meyerem a Édouardem Riouem Vernovu knihu divadelních her Cesty na divadle z roku 1881.

Jozef Leikert (10)

Jozef Leikert je slovenský básník a autor literatury faktu. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě a posléze pracoval jako redaktor několika časopisů, mimo jiné i jako šéfredaktor Gama magazínu. Od roku 1997 působí na Historickém ústavu Slovenské akademie věd a byl i mluvčím a později osobním poradcem prezidenta Slovenské republiky. Je předsedou Klubu spisovatelů literatury faktu a členem PEN-klubu.

Josef Zdenko Svoboda (8)

Autor polsko-českého slovníku.

Josef Vaněk (11)

Narozen 6. 2. 1886 v Bukovině u Hradce Králové, zemřel 9. 9. 1968 v Chrudimi. Zahradní architekt, publikace z oboru zahradnictví, ovocnictví a zelinářství.

Josef Vaněk (8)

Narodil se dne 6. února 1886 v Bukovině u Hradce Králové a zemřel 9. září 1968 v Chrudimi. Josef Vaněk byl neobvykle aktivní a velmi úspěšný český zahradní architekt, průkopník a propagátor našeho československého zahradnictví, v neposlední řade soudní znalec a autor rady publikaci z oboru zahradnictví a ovocnářství. V tématických článcích poskytoval odborné rady a šířil pěstitelské způsoby a zásady, které platí dodnes. Opomenout nesmíme ani Vaňkovu bohatou odbornou knižní tvorbu. Přátelil se s řadou významných osobností své doby, patřili k nim například bratří Čapkové, Petr Bezruč, Ignát Hermann, Alois Jirásek, Alberto Vojtech Fric, Alfons Mucha či Josef Lada. Josef Vaněk byl všestranně a nevšedně aktivním člověkem, dokonce ani znárodnění jeho velkozávodu roku 1948 ho neodradilo a dál pokračoval ve své veřejné a osvětové činnosti. Až do svých osmdesátin přednášel po různých koutech naší republiky.

Josef Václav Bohuslav (14)

Narozen 12. 12. 1863 v Radenicích u Nymburka, zemřel 24. 3. 1952 v Praze. JUDr., soudní úředník, právnické práce, básně, turistické průvodce, překlad z polštiny.

Josef Staněk (6)

Turistické průvodce po severovýchodních Čechách.

Josef Šmajs (9)

Josef Šmajs je český filozof a spisovatel. V roce 1969 vystudoval strojní inženýství na Vojenské akademii v Brně a v roce 1972 filozofii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde získal titul PhDr. a v roce 1978 titul CSc. V roce 1986 získal hodnost docenta filozofie , v roce 1997 byl jmenován profesorem filozofie na Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1979 do roku 2009 působil na Katedře filosofie FF MU v Brně. V letech 1996-2000 vedl Katedru filosofie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Od roku1988 souvisle pracuje v redakční radě Filosofického časopisu, 10 let byl členem redakční rady časopisu Problemy ekologii . Je členem Obce spisovatelů, od roku 2008 do roku 2011 byl členem jejího vedení . Na Katedře filosofie FF MU přednášel ontologii, gnoseologii, filosofii techniky, vztah přírody a kultury. Nyní přednáší filosofii a filosofii techniky na Ekonomicko-správní fakulty MU a na Fakultě sociálních studií MU. Je naším předním odborníkem v oboru ekologické filosofie, kterou od konce 80. let 20. století rozvíjí jako součást své evoluční ontologie. Novější podobu evoluční ontologie rozšířenou o evoluční gnoseologii a filosofii techniky obsahuje kniha Filozofie - obrat k Zemi . V roce 2008 se zúčastnil Světového filosofického kongresu v korejském Soulu a v roce 2013 Světového filosofického kongresu v Athénách. Je autorem mnoha knih s ontologickou a ekologickou tematikou, které jsou překládány do jiných jazyků. Pro světovou americkou encyklopedii Encyclopedia of Anthropology zpracoval hesla Culture, Nature, Technology, Environmental Philosophy. Spolu s Ivanem Klímou a Václavem Cílkem vydal roku 2010 apelativní text k povaze nynější civilizační a ekologické krize s názvem Tři hlasy. V roce 2014-2015 s přispěním V. Vomáčky a A. Rosy připravil pětijazyčnou publikaci Ústava Země: filosofický koncept. Publikoval kolem 300 v...

Josef Quis (11)

Josef Quis , je absolventem Pedagogické fakulty v Ostravě, obor český jazyk - výtvarná výchova. V letech 1988 - 1991 pracoval v Krátkém filmu Praha . Od roku 1991 je na volné noze. Věnuje se ilustracím, převážně dětských knížek , animovanému filmu, CD-R hrám pro děti, kresbě, malbě i užité grafice. Je členem ostravské surrealistické skupiny "stir up".

Josef Melen (4)

Josef Kubeš (9)

Publikace z oboru strojnictví a stavebnictví.

Josef Kuba (6)

Josef Kuba byl český kožešník a interbrigadista. Josef Kuba se narodil v Zámostí v Třebíči, vyučil se ve Vídni kožešníkem a následně začal pracovat na Slovensku. Tam pracoval i ve třicátých letech 20. století. V roce 1936 odjel bojovat do španělské občanské války; měl tam dorazit již na Vánoce téhož roku. Dne 3. března roku 1937 už působil na frontě v Jaramě v Žižkově rotě jako kulometčík. V téže rotě bojoval i Leopold Pokorný. Po návratu ze španělské občanské války žil v Třebíči u svých rodičů. Po začátku druhé světové války byl zatčen gestapem a zemřel v roce 1944 v koncentračním táboru Dachau. Jeho osudy se zabýval Stanislav Motl v knize Peklo pod španělským nebem, následně i natočil stejnojmenný dokumentární film.

Josef Král (10)

Josef Král byl český klasický filolog, profesor Univerzity Karlovy a překladatel. Teoreticky zdůvodnil tónický verš v českých překladech antických dramat a sám tento druh verše do překladů zavedl. Narodil se v rodině pražského kožešnického mistra Jana Krále a matky Anny, rozené Sturzové jako nejstarší ze sedmi dětí . Po maturitě na Akademickém gymnáziu v Praze vystudoval klasickou filologii na české univerzitě v Praze a působil jako středoškolský profesor na gymnáziích na Malé Straně a ve Spálené ulici. Roku 1882 jmenován suplentem, 1883 mimořádným a 1893 řádným profesorem klasické filologie na české univerzitě Karlo-Ferdinandově. Působil v Jednotě českých filologů a od roku 1886 redigoval Listy filologické. V roce 1909/10 byl rektorem UK. Dne 17. srpna 1889 se v Jihlavě oženil. S manželkou Annou, rozenou Sychravou měl děti Vratislava , Jiřího a Miladu . Rodina žila na Vinohradech, v Mánesově ulici. Je pohřben na vyšehradském Slavíně. Základním dílem Josefa Krále je Řecká a římská rhythmika a metrika, výsledek rozsáhlého výzkumu starověkého básnictví a teoretických spisů. Jeho překlady starověkých dramat byly nejprve časoměrné s přízvučnými dialogy. Později dospěl k přesvědčení, že je pro překlady do češtiny nutno používat překlad přízvučný. V tomto směru byl přelomem jeho překlad Antigony z roku 1896. Ve sporu o Rukopis královédvorský a zelenohorský prokazoval svými studiemi, že se jedná o podvrhy.

Josef Knejzlík (10)

Josef Knejzlík byl československý politik, meziválečný poslanec Národního shromáždění, spolkový činitel a redaktor. Narodil se v domě čp. 64 v Horce u Třebíče. Pokřtěn byl jako římský katolík, ale 12. února 1921 vystoupil z církve. Vyučil se typografem. První působiště získal roku 1901 v Brně, kde pracoval jako novinář pro list Pokrok. Už na počátku století se stal národním socialistou, v roce 1903 založil mládežnický spolek Rozkvět. O dva roky později přijal nabídku Václava Klofáče a odstěhoval se do Přerova, aby se zde stal společníkem tiskařské firmy Bartheldy a spol. V obecních volbách roku 1907 byl za české národní sociály zvolen do přerovského zastupitelstva. Práci dělil mezi zastupitelstvo a časopis Český rolník, který roku 1909 zakoupil a jehož redakci přestěhoval do své nové vily v Předmostí. O rok později se dostal do obecního zastupitelstva a spolupodílel se na založení místní Národní jednoty. Po návratu z fronty byl zvolen starostou Předmostí a tuto funkci zastával plných 23 let. Od roku 1920 byl starostou Sokola. Jeho působení ve funkci starosty bylo úspěšné, o čemž svědčí také pravidelné vítězství národních socialistů v obecních volbách. Knejzlík byl vášnivý zahrádkář, v Předmostí vybudoval velkou botanickou zahradu a na Čekyňském kopci ovocné sady. V širším okolí byl znám především jako redaktor časopisu Český rolník. Ten původně vycházel v Radslavicích pod vedením Jaroslava Dostalíka. Knejzlík jako hlavní redaktor nastoupil v roce 1909 a vydávání přesunul do Předmostí. Za první světové války, když Knejzlík narukoval na frontu, vedla list krátce jeho manželka, poté ale vydávání ustalo. Český rolník byl obnoven v roce 1923, o dva roky později byl přejmenován na Rádce a v roce 1934 na Rádce z Předmostí. Časopis měl ve 20. letech poměrně velký rozsah – 48 stran a na 5000 předplatilů, i z ciziny. Knejzlíkův syn Vlastimil , který o...

Josef Hraba (9)

Prof. PhDr. Josef Hrabák, DrSc., byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. V roce 1937 se stal členem Pražského lingvistického kroužku.

Josef Basl (12)

Josef Basl je proděkan pro strategii, rozvoj a vnější vztahy a statutární zástupce děkanky Fakulty zdravotnických studií Západočeské univerzity v Plzni. Je také bývalý proděkan pro zahraniční styky a rozvoj Fakulty informatiky a statistiky Vysoké školy ekonomické v Praze. Prof. Basl je absolvent VŠSE v Plzni . Působil na Západočeské univerzitě v Plzni, kde v roce 1992 obhájil kandidátskou disertační práci a v roce 1995 habilitoval. Od roku 2000 pracuje na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze, kde v roce 2004 získal titul profesora oboru informatika. Absolvoval několik zahraničních stáží v Německu, Velké Británii a v USA. Zaměřuje se na podnikové informační systémy, modelování a optimalizaci podnikových procesů. Je členem několika vědeckých rad, oborových rad doktorského studia, členem programových výborů několika významných konferencí. Od roku 1998 je viceprezidentem České společnosti pro systémovou integraci.

Josef Bartoš (11)

Autor strojnických příruček.

José Ortega y Gasset (8)

José Ortega y Gasset byl španělský filosof, sociolog a esejista, jeden z představitelů Generace 1914 a tzv. Novecentismu. V letech 1897 až 1898 studoval na Universidad de Deusto a mezi lety 1898 a 1904 Universidad Complutense de Madrid, kde získal doktorský titul z filosofie. Později pokračoval ve svém vzdělávání na řadě vysokých škol v Německu. V roce 1910 se stal profesorem metafyziky na Madridské univerzitě, kde působil až do roku 1936. Od roku 1931 působil jako republikánský poslanec. Po začátku občanské války ve Španělsku se uchýlil do exilu, ze kterého se vrátil v roce 1945. Jeho nejznámějším dílem byla kniha Vzpoura davů , ve které kritizuje tzv. davového člověka.

Joni Mitchell (8)

Joni Mitchell je velmi vlivný kanadský zpěvák, skladatel a malíř, jehož tvorba zanechala nesmazatelnou stopu v hudebním průmyslu, zejména v žánrech folk, pop, rock a jazz. Narodila se 7. listopadu 1943 ve Fort Macleod v kanadské Albertě jako Roberta Joan Andersonová a svou hudební kariéru začala vystupováním v malých nočních klubech v Saskatchewanu a západní Kanadě, než se v polovině 60. let přestěhovala do Spojených států. Mitchellová si rychle získala pozornost svou osobitou hrou na kytaru, která se vyznačovala složitým laděním, a svými poetickými texty.

Jolana Matějková (9)

Jolana Matějková - novinářka, publicistka - se narodila 3. 3. 1967. Fakultu žurnalistiky UK absolvovala v roce 1990. Spolupracovala s Mladou frontou, Světem v obrazech, Kinem a Mladým světem. V současné době je redaktorkou týdeníku Televize .

John Gwynne (13)

Joe Abercrombie (12)

Joe Abercrombie je britský spisovatel. Joe Ambercrombie se narodil v Lancasteru v Anglii. Poté, co vystudoval obor psychologie, dal se na práci televizního producenta. Po nějaké době přešel na práci soukromého střihače, během pauzy mezi zaměstnáními v roce 2002 začal psát svou prvotinu The Blade Itself . Tu dokončil o dva roky později a v roce 2006 ji vydal. Skončil s prací střihače a naplno se vrhl na dráhu spisovatele.

Jitka Höflerová (12)

Kuchařské knihy.

Jiřina Trojanová (5)

Jiřina Trojanová , česká novinářka, redaktorka, prozaička. Pochází z jihu Čech. Tam i studovala gymnázium. Po osvobození šla studovat do Prahy vysokou školu, připravující studenty pro politickou a novinářskou životní dráhu. Stala se šéfredaktorkou vysokoškolského Předvoje, redaktorkou Lidových novin a Rudého práva. Později přišla do vojenské redakce Československého vojáka. Její povídky v tisku a v rozhlase měly veliký ohlas.

Jiří Wohlmuth (10)

Narozen 1948. Dopravní inženýr, publikuje knižně i časopisecky v oblasti motoristického sportu.

Jiří Vondrák (7)

Hudebník a publicista Jiří Vondrák se narodil v roce 1954 v Litoměřicích. Na přelomu 50. a 60. let se jeho rodina nejprve přestěhovala do Jihlavy a posléze do Brna. Už jako teenager poslouchal nahrávky věhlasných písničkářů, konkrétně Boba Dylana, Donovana, Bulata Okudžavy a Vladimíra Vysockého. Pod jejich vlivem vstoupil na tuzemskou folkovou scénu. Od konce roku 1969 hrál v duu Bodlák – Vondrák. Profesionálním hudebníkem se stal v roce 1979, v letech 1980–1982 se duo rozšířilo na trio Bodlák – Vondrák – Polák. Od poloviny 80. let působil společně s Pavlem Váně a Richardem Laškem v triu Bowle, s kterým v letech 1989–1994 odehrál stovky koncertů doma i v zahraničí. Tato vystoupení byla posléze zúročena vydáním živého záznamu, pod názvem Bowle 92–93 Live. V roce 1994 vyšlo Vondrákovo album Šansony a písně. V tomtéž roce se začal věnovat i televizní tvorbě – jako scénárista a režisér natočil sérii asi dvaceti cestopisných reportáží, jeho dokumenty o Toskánsku byly oceněny na festivalu v italském Varese. Navázal i přátelství jedním ze svých vzorů, ruským písničkářem Bulatem Okudžavou a pomáhal organizovat jeho koncerty v České republice. V roce 1995 o něm natočil televizní dokument Naděje a stesky Bulata Okudžavy. Na tento film v příštích čtyřech letech navázal dalšími dvanácti dokumenty, které dohromady vytvořily cyklus Básníci Evropy. V roce 1998 na čas skončil s aktivní hudební činností a věnoval se jen televizní tvorbě. Těsně po miléniu vznikl v jeho režii 13dílný dokumentární cyklus Legendy folku a country, který Vondrák v roce 2004 převedl i do knižní podoby. Následně natočil první z celkem dvaceti čtyř filmů o osobnostech české autorské písně – Uprostřed běhu. Z jeho televizní tvorby lze jmenovat dokumenty Donovan ve Strážnici , polohraný dokument Navzdory osudu . V roce 2005 se Vondrák krátce vrátil k aktivní hudební činnosti – s triem VKV absolvoval turné po USA. V celkem třinác...

Jiří Válek (11)

Český skladatel klasické hudby a pedagog. Narodil se 28. května 1923 v Praze , zemřel 6. října 2005 v Praze. Od konce 50. let 20. století patřil k vedoucím pracovníkům Pantonu, později byl také uměleckým vedoucím Supraphonu.

Jiří Úlovec (8)

Český archivář a historik. Odborný referent Archivní správy Ministerstva vnitra ČR v Praze.

Jiří Švestka (11)

Jiří Švestka byl český právník a odborník na občanské právo. V roce 1953 absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, na které po roce justiční praxe začal vědecky působit. Roku 1964 se zde habilitoval, roku 1982 se stal doktorem věd a profesuru občanského práva získal v roce 1985. Odborně se věnoval celému občanskému právu, nejvýznamněji ale zasáhl do oblastí práva na ochranu osobnosti a odpovědnosti za škodu. Také působil v právní praxi, a to jako advokát nebo jako člen Legislativní rady vlády.

Jiří Sommer (8)

Český historik. Narozen 28. 11. 1937 v Golčově Jeníkově. PhDr., CSc., historik, zabývá se regionální historií, regionální geografií, uměleckými památkami a dějinami umění, autor pověstí, píše pro různé časopisy i deníky.

Jiří Šamla (7)

Narozen 17. 9. 1913 v Brně, zemřel 14. 5. 1994. Reportér a režisér rozhlasu v Brně, esperantista, publicista, básník, autor učebnice esperanta a práce o Lázních Bělohradu. Také pěstitel citrusů a subtropiských rostlin, redaktor časopisu Citrusář a člen citrusářských spolků.

Jiří Rulf (10)

Jiří Rulf byl český básník, prozaik, literární kritik a publicista. Vystudoval bohemistiku a historii na Filozofické fakultě UK. Působil jako redaktor Zemědělských novin, po roce 1989 jako redaktor Reflexu. V 80. letech byl členem neoficiálního pražského okruhu intelektuálů, mezi něž patřil také historik Jan P. Kučera, básník Jaromír Zelenka nebo literární historik Vladimír Novotný. Pro Rulfovo básnické dílo je typická skepse, analytičnost a výstavba básnické myšlenky pomocí rotace či juxtapozice několika motivů. Po bibliofilských tiscích vydaných vlastním nákladem zaujal Rulf prvotinou Prospekt na rozhlednu , kterou v nakladatelství prosadila básnířka Sylva Fischerová. Doporučující anotaci na záložce napsal Miroslav Holub. Následovaly knihy básní Dech vítězů a Rádio Netopýr . Sbírka Nebezpečné dny nese podtitul „konverzační sešit“ a je věnována památce rodičů; objevuje se v ní také dobově aktuální téma války v Bosně. Maloměstské elegie představují patrně jeden z vrcholů Rulfovy tvorby a vedle několika samostatných básní obsahují cyklus devíti elegií; knihu věnoval Rulf památce svého bratra archeologa Jana Rulfa. Hořkost nad stavem světa a zhoršující se nemoc prostupují poslední sbírky Přebytečný rok a Navštěvovat želvu . Jiří Rulf od počátku svého básnického působení zdůrazňoval společenskou úlohu spisovatele, přičemž politická témata byla v české poezii 90. let spíše vzácná.

Jiří Peňás (8)

Narozen 28. ledna 1966 v Prostějově. Novinář, redaktor, literární kritik a historik. Spolupracovník Mladé fronty, Lidových novin, časopisu Týden, Respekt a Echo24.

Jiří Pehe (9)

Jiří Pehe je český politolog, spisovatel a politický komentátor. Vystudoval gymnázium a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1981 emigroval z ČSSR přes Jugoslávii do Itálie a posléze do USA, kde dostal politický azyl. Od 24. října 1987 byl veden v systému evidence zájmových osob StB. V emigraci v roce 1985 ukončil studia na Škole mezinárodních vztahů na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Od roku 1985 pracoval jako ředitel východoevropských studií v lidsko-právní organizaci Freedom House a přispíval do časopisů i deníků, včetně New York Times. V letech 1988 až 1994 pracoval jako šéf analytického odboru pro Střední Evropu ve Výzkumném ústavu Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1995 až 1997 byl šéfem analytického odboru Open Media Research Institute v Praze. V letech 1997 až 1999 byl ředitelem Politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla. Angažoval se jako spoluzakladatel občanského hnutí Impuls 99. Od roku 1999 je ředitelem New York University in Prague. Vede pražský Institut pro demokracii a kulturu Newyorské univerzity . V letech 1997 až 2008 byl členem programového výboru a správní rady Nadace Forum 2000, která organizuje pravidelné mezinárodní konference. Od května 2002 byl sedm let členem správní rady Nadace Michaela Kocába, která spravuje 29 milionů korun pocházejících podle policejního vyšetřovatele Václava Lásky z vytunelovaného fondu TREND. Od roku 2005 do roku 2008 byl členem správní rady Open Society Fund. Od roku 2007 je členem správní rady americké nadace Trust for Civil Society in Central Europe. V roce 2011 byl, spolu s Vítem Klepárníkem a Bohuslavem Sobotkou, jedním ze zakladatelů think-tanku CESTA Centrum pro sociálně-tržní ekonomiku a otevřenou demokracii. Píše články a analytické studie pro americké, české a německé deníky a vědecké časopisy. Je autorem šesti knih, z toho dvou románů. V letech 2004 až 2010 byl předsedou redakční rady čtvrtletní...

Jiří Noha (5)

Narozen 1935. Chirurg, urolog, spisovatel, novinář.

Jiří Navrátil (7)

Jiří Navrátil byl český překladatel, publicista a skaut, který zažil všechny tři zákazy Junáka – českého skauta a jeho obnovení. Byl členem protinacistického odboje a aktivně se v květnu 1945 podílel na pražském povstání. V roce 1949 se účastnil spolu s dalšími skauty, např. Dagmar Skálovou, nepodařeného pokusu o protikomunistický převrat, za který byl odsouzen na 20 let odnětí svobody. Několik let strávil v Jáchymově, kde pracoval v Uranových dolech. Později byl kvůli nemoci přesunut jinam. Byl propuštěn na amnestii v roce 1960. V roce 1968 se podílel na znovuobnovení skautingu v Československu. Při třetí obnově skautingu v roce 1989 se stal členem Ústřední rady Junáka. V roce 1992 byl zvolen starostou, od počátku tisíciletí až do své smrti byl prvním místostarostou Junáka – českého skauta. Narodil se v rodině československého diplomata v německém Lipsku, kde jeho otec působil ve funkci československého konzula. Brzy po Jiřího narození však byl povolán zpět na Ministerstvo zahraničních věcí do Prahy. Od 3. třídy, kdy byl otec přeložen jako konzul do Stuttgartu, navštěvoval mladý Jiří v Německu dva roky waldorfskou školu. Kvůli češtině se sám později vrátil do Československa a obecnou školu dokončil na Durychově náměstí v Praze. Gymnázium studoval v Bučovicích na Moravě, kde žil u příbuzných, a po návratu otce do Prahy přestoupil na Reformní reálné gymnázium Dr. Edvarda Beneše. V roce 1937 se přes svého spolužáka zapojil do skautského hnutí. Nejprve se stal členem 4. a od roku 1940 i 2. oddílu Svazu skautů a skautek ČSR, který vedl spisovatel Jaroslav Foglar. V oddíle měl přezdívku Jiří N. Po zákazu skautingu v roce 1940 fungoval Jiřího oddíl v ilegalitě jako dorost Klubu českých turistů. Po maturitě na reálném gymnáziu nastoupil Jiří Navrátil do kanceláře firmy zabývající se autobusovou dopravou, jejímž ředitelem a spolumajitelem se mezitím stal jeho otec. Někteří lidé z vedení firmy, mezi nimi i jeho...

Jiří Mrázek (6)

Narozen 17.4.1923 v Praze, zemřel 14.11.1978 tamtéž. RNDr., CSc., pracovník Geofyzikálního ústavu Československé akademie věd, geofyzik, popularizátor přírodních věd a kosmonautiky. Práce v oboru.

Jiří Lábus (5)

Jiří Lábus je známý český herec, který není známý především díky svým hudebním aktivitám, ale spíše díky své rozsáhlé práci ve filmu, televizi a divadle. Narodil se 26. ledna 1950 v Praze a má za sebou bohatou hereckou a hlasovou kariéru. Lábus je oceňován pro svou všestrannost a ztvárnil celou řadu rolí od komediálních až po dramatické. Za své výkony byl několikrát oceněn Českým lvem. Přestože se podílel na různých projektech, které mohly zahrnovat hudbu, Jiří Lábus není obvykle uznáván jako nahrávací umělec nebo skladatel v tradičním slova smyslu a nejsou obecně známé informace o tom, že by produkoval alba jako Nekonečná deska, Vlak do Santa Fe nebo Draculův švagr . Je možné, že došlo k záměně či záměně s jiným umělcem, nebo že tato díla nejsou mainstreamová.

Jiří Jeníček (8)

Jiří Jeníček byl český fotograf a filmař. Je též autorem teoretických textů z obou oblastí. K fotografování se dostal po první světové válce, jíž se zúčastnil jako voják. Od roku 1936 byl členem fotografické sekce SVU Mánes, posléze Svazu čs. výtvarných umělců. V letech 1936 — 1938 točil krátké filmy pro armádu. Fotografii považoval za prostředek zachycení skutečného života. Tento názor také propagoval na československé umělecké scéně. Narodil se v rodině hostinského Jeníčka 8. března 1895 v Berouně. V mládí hrál na housle a na klavír, po maturitě se chtěl věnovat hudební vědě a estetice. Navštěvoval přednášky mj. Otakara Zicha. V roce 1916 však musel jít bojovat. Po skončení války již z finančních důvodů nemohl pokračovat ve studiích, a tak se rozhodl stát se vojákem z povolání. Právě během této doby se dostal k fotografování. Jako jeho první práce byly otištěny dvě krajinářské fotografie . Ve dnech 9. až 27. března roku 1928 se konal 1. mezinárodní fotografický salon v Praze; ze zahraničních účastníků jmenujme například Hugo Erfurtha, Maxe Fiedlera nebo Maxe Thorka, z československých fotografů se zúčastnili např. Ladislav Koželuh, Jaroslav Krupka a další. Jeníček se také zapojil, ale nebyl s konzervativním, piktoralistickým duchem výstavy příliš spokojen. Vystoupil též proti konstruktivismu, který považoval za nepravou cestu vpřed. Ve třicátých letech byl velmi aktivní jako teoretik, snažil se seznamovat tuzemskou scénu s novými trendy, kritizoval tradicionalismus. V jeho textech i fotografiích se mísily prvky reportáže a nové věcnosti. Kvůli svému pevnému postoji se často dostával do střetů s vlivnými funkcionáři Klubu přátel amatérské fotografie, kterého byl členem. V únoru 1932 se jeho práce objevily na výstavě Moderní duch ve fotografii v Londýně. Spolu s dalšími českými umělci, jako byli František Drtikol nebo Josef Sudek, zde úspěšně reprezentoval. Ze 151 vyst...

Jiří Jelen (8)

Narozen 1929. Autor prací o železnici.

Jiří Janda (11)

Jiří Janda byl středoškolský profesor, ornitolog, zakladatel Zoologické zahrady v Praze a první předseda Československé společnosti ornithologické. Jeho otcem byl spisovatel Bohumil Janda Cidlinský . V mládí se zajímal o zvířata a zejména o ptáky a tento jeho zájem se ještě více prohloubil, když během nemoci svého otce pobýval v Poděbradech u svého dědečka na statku. Po otcově smrti se vrátil do Prahy, začal zde navštěvovat novoměstské gymnázium, kde v roce 1894 složil maturitu. Pak studoval přírodní vědy na a na Filosofické fakultě UK . Navštěvoval přednášky zoologie u významného přírodovědce Antonína Friče. Během studia, které dokončil v roce 1889, absolvoval i roční studijní pobyt na univerzitě ve Štýrském Hradci. Po promoci zůstal na univerzitě u prof. Františka Vejdovského, odborníka na strunovce. Působil zde jako asistent a demonstrátor. Napsal několik prací o strunovcích a pavoucích, ale obor bezobratlých živočichů jej však nezaujal; prohlásil „tato oficiální zoologická věda se zabývá jen mrtvými živočichy, a nepozoruje jejich život a nedbá krás živé přírody“. Univerzitu opustil v roce 1893 s do roku 1904 vystřídal jako profesor několik středních škol na Moravě . V té době se také věnoval intenzivně ornitologii a publikoval v tomto oboru mnoho kratších a několik rozsáhlejších prací, např. Užitečné ptactvo našeho domova nebo Atlas ptactva středoevropského . Poté se vrátil do Prahy, kde opět učil jako středoškolský profesor. V roce 1907 nastoupil na akademické gymnázium a toto místo zastával až do svého odchodu do penze v roce 1926. Nadále se věnoval publikační činnosti: napsal např. díla Stručná ornitologie všeobecná , Ptačí profily a Naše zpěvné ptactvo . Vydal také obsáhlý čtyřdílný Velký ilustrovaný příro...

Jiří Hudec (4)

Jiří Hudec je český baskytarista a skladatel, známý především svou tvorbou v oblasti vážné hudby. Byl výraznou osobností České filharmonie, kde působil jako první basista. Hudcovy odborné znalosti přesahují rámec interpretační činnosti i do oblasti pedagogické, neboť se podílel také na výuce na Akademii múzických umění v Praze. Jeho přínos hudbě byl v průběhu let oceněn různými cenami a vyznamenáními.

Jiří Frejka (7)

Jiří Frejka byl český režisér, divadelní teoretik a pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností české meziválečné divadelní avantgardy. Pocházel ze staré lesnické rodiny, jeho otec Josef Frejka byl lesním správcem v Útěchovicích , matka Kateřina, rozená Hájková, pocházela z Červené Řečice. Jiří byl nejmladší ze šesti dětí. Dětství a dospívání v kultivované rodině uprostřed krásné přírody mělo vliv na jeho pozdější umělecké vnímání. Čtyři roky chodil do obecné školy, potom na gymnázium v Praze, kde vynikal v literatuře, filozofii, latině, řečtině a němčině. Začal se zajímat o divadlo, i když pro svou extrémně plachou a ostýchavou povahu nemohl vystoupit ve školních představeních jako herec. Sblížil se se skupinou posluchačů pražské konzervatoře a pro jejich veřejné vystoupení napsal v roce 1923 svou dramatickou prvotinu, antickou frašku Kithairon. Představení se konalo v Měšťanské besedě a hráli v něm mj. Václav Trégl, František Salzer, Nina Bártů, bratři Rádlové a Ella Posnerová. Po maturitě na gymnáziu studoval na Filosofické fakultě UK historii, filozofii a estetiku. Vzdělání zakončil absolutoriem v říjnu 1929. Hlavním smyslem života však pro něho bylo divadlo. Při studiu pokračoval Frejka v divadelní činnosti a krátce navštěvoval dramatické oddělení pražské konzervatoře. Jeho formální studium konzervatoře mu umožnilo stát se členem žákovského spolku a usednout u režisérského stolku při mnoha představeních, pořádaných s oficiálním souhlasem ředitelství pod hlavičkou sdružení posluchačů konzervatoře, např. v Legií malých a na Scéně adeptů, kde se scházela skupina elévů činohry Národního divadla a posluchačů dramatického oddělení konzervatoře. Pod Frejkovým vedením pak nastudovali a uvedli mladí konzervatoristé v únoru 1925 ve vyšehradském divadle Na slupi úpravu hry George Dandin od Molièra, pod názvem Cirkus Dandin a několik dal...

Jiří Divíšek (15)

Narozen 15.4.1935 v Českých Budějovicích. Matematik. Díla z oboru, učebnice matematiky.

Jiří Buriánek (9)

Narozen 30.10.1950 v Praze. PhDr., kandidát filozofických věd, sociolog. Práce a skripta z oboru.

Jiří Beneš (13)

Jiří Beneš je český teolog, biblista a starozákonník. V roce 1986 absolvoval Komenského evangelickou bohosloveckou fakultu v Praze, v r. 1988 Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Praze a roku 1997 získal titul doktora teologie na Evangelické teologické fakultě UK v Praze za práci "Exodus 28 a 39. Příspěvek k exegezi kultických látek." V současnosti je vedoucím katedry biblistiky na Husitské teologické fakultě. Jiří Beneš je žákem prof. Jana Hellera . Spolu s ním i publikoval knihu "Poutní písně", která obsahuje výklad Žalmů 120 až 134. Jiří Beneš přednáší, publikuje v různých periodikách a popularizuje Starý zákon na Českém rozhlase.

Jindřich Hilčr (10)

Skutečné jméno je Hiltscher Jindřich narodil a zemřel v Čelákovicích Byl to lyrický básník, autor knih pro děti, nakladatelský redaktor, překladatel z ruštiny a slovenštiny. Absolvent gymnázia v Brandýse nad Labem , v l. 1945-1947 studoval srovnávací literaturu na Filozofické fakultě UK v Praze. Redaktor v nakladatelstvích Mladá fronta, Nový život, Státní nakladatelství dětské knihy, Zlatý máj a Květy. V Albatrosu se podílel na založení Klubu mladých čtenářů a Edice světových autorů. Zakládající člen společnosti Oldřicha Wenzla v Mělníku. - Autor krajinné a reflexivní lyriky, vyjadřující vztah k rodnému Polabí a Vysočině. Překladatel slovenské a ruské poezie pro děti, editor literatury pro mládež.

Jindřich Černý (10)

Jindřich Černý byl český spisovatel a překladatel . Jindřich Černý se sice narodil ve středních Čechách, ale za svůj rodný kraj už považoval Čechy severní. Když mu byly dva roky, bylo veškeré obyvatelstvo z jeho rodné vsi vysídleno kvůli vytvoření vojenského cvičiště. Rodina se přestěhovala do Drahůnek a později do Běhánek u Teplic, kde jeho otec pracoval jako truhlář. Po ukončení gymnázia v Duchcově pracoval od roku 1925 v továrně na dýmky v Teplicích. Roku 1926 začal pracoval v poštovních službách, a to zpočátku jako pomocný telegrafní dělník v Ústí nad Labem a od roku 1927 jako výpomocný poštovní úředník v Děčíně. Od roku 1931 působil v různých administrativních funkcích na hlavní poště v Praze. Koncem padesátých let musel odejít kvůli srdeční chorobě do invalidního důchodu. Své básně začal knižně publikovat od roku 1934 . Ve čtyřicátých letech se věnoval především próze a ke konci života tvorbě pro děti. Jeho poezie je námětově velmi bohatá . Významná je i jeho činnost osvětová a spolková (působil ve Společnosti přátel Lužice, pro Český rozhlas připravoval pořady o Lužici, pracoval v esperantském hnutí a také v Církvi československé.

Jindřich Cadík (10)

Profesor Jindřich Čadík byl vynikajícím historikem umění, dlouholetým úspěšným ředitelem Západočeského umělecko-průmyslového muzea v Plzni, pořadatelem četných výstav našich i zahraničních malířů a sochařů, ale i klasickým archeologem evropské úrovně. Zároveň působil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1944 byl zatčen gestapem a odsouzen k smrti za odbojovou činnost. V roce 1950 byl zatknut a odsouzen k dlouholetému žaláři komunistickým režimem. V 60. letech se vrací ke své práci, v roce 1970 spolupracuje na výstavě antického skla v Národním muzeu.

Jevgenij ič Petrov (4)