Všichni Autoři a témata

Daga Minkewitzová (1)

Překladatelka z angličtiny.

Nelly Sachs (1)

Nelly Sachsová, vlastním jménem Leonie Sachs byla německá prozaička, poetka a překladatelka židovského původu, nositelka Nobelovy ceny za literaturu. Pocházela ze zámožné rodiny vynálezce a továrníka Williama Sachse a vyrůstala v kultivované asimilované atmosféře vyšších tříd. Na nátlak otce musela ukončit svůj milostný vztah s rozvedeným mužem, ale jejich vzájemná korespondence trvala údajně ještě desetiletí. Nelly se nikdy nevdala, v několika pozdějších básních Sachsové je však zmínka o jakémsi „ženichovi“, který zahynul v koncentračním táboře. Otec zemřel po delším rakovinovém onemocnění v Berlíně ještě před nástupem Hitlera k moci. Sachsové se podařilo spolu s matkou odejít z Německa v květnu 1940 do Švédska za pomoci prince Eugena, bratra švédského krále, doslova na poslední chvíli, když už byl na cestě příkaz k transportu. Dlouhá léta se pak do Německa odmítala vrátit. Po válce, v padesátých letech, se Nelly Sachsová seznámila se základní knihou kabaly Zohar, zažila nové lyrické vzplanutí, svou tvorbu té doby srovnávala s chrlením krve, halucinacemi a se zemětřesením a v jejích básních přibývaly biblických motivy. Její básně a texty vycházely zprvu jen v NDR. Žila s matkou na jihu Stockholmu ve velmi stísněných poměrech v jednopokojovém bytě a dál překládala moderní švédskou lyriku do němčiny. Začala si dopisovat s Paulem Celanem a po nějaké době vyšly konečně dva svazky jejích básní Nikdo neví, jak dál a Útěk a proměna i v západní části Německa. Sama se tam však vracet nechtěla, a když se k tomu po dvaceti letech přece jen u příležitosti převzetí Ceny Annette Drosteové odhodlala, psychicky se zhroutila a nakonec strávila tři roky na nervové klinice. O patnáct let později, v roce 1965, obdržela jako první žena Mírovou cenu německých knihkupců a nakladatelů, což ji opět přimělo k cestě do Frankfurtu nad Mohanem. Teprve v šedesátých, sedmdesátých letech svého života, po utrpení, jeho...

Jaroslav John (1)

Narozen 1924. Politický pracovník, československý diplomat, autor průvodců o Kypru, též autobiografie a historická publicistika.

Jevgenij Aleksandrovič Ljackij (1)

PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.

Peter Doerfler (1)

Gabriela Falcová (1)

Učitelka Gabriela Falcová, která působí v Základní škole Dublovicích třináct let, dokončila knihu. Dala jí název podle jedné kapitoly – Diagnóza: Učitelka.

Jessica Shirvington (1)

Jessica Shirvington žije spolu s jejím manželem a dvěma dcerami v Sydney už přes deset let. A jak začala psát? Jednoho dne, místo vyzvednutí si nové knihy, začala psát svoji vlastní. První jméno, které ji napadlo bylo Violet a zbytek již následoval zcela přirozeně. Psaní knihy Violet Eden vypracovala autorka na jejích životních zkušenostech - na cestách po světě a lidí, které potkala. Sama autorka vždycky milovala dávnou historii - příběhy a historky toho nejlepšího druhu.

John Lunn (1)

John Lunn je anglicky píšící kanadský spisovatel, autor knih pro mládež. Johnn Lunn se narodil roku 1958 v Torontu jako nejmladší z pěti dětí spisovatelky knih pro děti Janet Lunnové a žurnalisty Richarda Lunna. Když mu bylo deset let, přestěhoval se s rodiči do Prince Edward County na severním břehu jezera Ontaria. Po dokončení střední školy se vrátil zpět do Toronta a tři roky se učil zhotovovat flétny. Poté se odstěhoval do Bostonu v Massachusetts, kde začal pracovat pro světově proslulého výrobce fléten. Roku 1987 se oženil a se svou manželkou Meredith, jinak chovatelkou psů, zahájil v Torontu vlastní výrobu fléten s originálním světově uznávaným designem. Roku 1991 se Lunn se svou rodinou odstěhoval do Newportu v New Hampshire. Vlastní také malé animační studio, ve kterém filmuje technikou fázové animace. Angažuje se též místní politice. Již jako dospívající mladík zkoušel John Lunn psát básně i prózu a v devatenácti letech napsal dokonce vědeckofantastický román. Jeho prvním publikovaným dílem je dobrodružný román Námořníkova kletba z roku 2004. Že by se ale někdy živil jen literaturou, Lunn nepředpokládá.

Markus Bennemann (1)

Německý publicista a překladatel.

Bohumil Mladý (1)

Narozen 30.10.1881 v Čelkovicích u Tábora, zemřel 23.6.1942 v Praze. Vydavatel a redaktor Četnického obzoru, redaktor Ročenky českého četnictva. Beletrista.

Miroslav Jirsa (1)

Ema Destinová (1)

Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, resp. Emmy Destinn , byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde v mnoha představeních zpívala společně například s Enrikem Carusem. Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové . Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové Jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Mimo to Ema studovala herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír. Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře Pod lipami. Již v roce 1898 úspěšně vystoupila na scéně berlínské Krollovy opery, opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech v Bayreuthu v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou Německé opery v Berlíně, v níž vystoupil...

Daniel Růžička (1)

*1971, Liberec V Liberci vystudoval střední ekonomickou školu a v roce 1996 absolvoval pražskou FAMU v oboru filmová a televizní produkce. Od roku 1991 pracuje v České televizi, nejprve jako produkční, později v několika manažerských pozicích v dokumentární a vzdělávací tvorbě. Dvě desítky let se zajímá o novodobé československé a české dějiny a o historii televizního vysílání u nás. Sleduje především působení totalitní moci na vysílání Československé televize a její ideologickou propagandu v televizních pořadech. Je autorem řady odborných textů o historii televize a spoluautorem webových stránek www.totalita.cz

Valery L Feigin (1)

MD, MSc, PhD. Neurolog, specialista na léčbu mozkových příhod.

Alena Čermáková (1)

Vyštudovala na Vysokej škole múzických umení v Bratislave odbor filmová a televízna dokumentárna tvorba. K jej najznámejším snímkam patrí autorský autobiografický celovečerný film Vyvliekanie z vlastnej kože a autorský film Všetko je v nás o Františkovi Tugendliebovi, ktorý ju učil spev v rokoch 1983-1985. Práve od neho získala akreditáciu na vyučovanie techniky popového spevu jeho metódou. Slovenská verejnosť ju spoznala najmä vďaka jej účinkovaniu ako hlasovej pedagogičky v hudobnom projekte Slovensko hľadá SuperStar I, II a Môj najmilší hit. V roku vydala svoj debutový album Šansóny a iné piesne, ktorý do života uviedli Hana Hegerová a František Tugendlieb. Koncertuje doma i v zahraničí. V roku 2009 vydala francúzsko-nemecko-slovenský album Spievam ako dýcham , ktorý do života uviedol kňaz Anton Srholec. Momentálne pripravuje svoj nový album so svojím manželom Ivanom Čermákom, autorom, aranžérom a producentom všetkých jej piesní. Naspievala aj motívy radosti do filmu o Nicolasovi Wintonovi na hudbu manžela Ivana Čermáka pod názvom Sila ľudskosti a Nickyho rodina .

Ladislav Vejvoda (1)

Plukovník letectva v.v. Ing. Ladislav Vejvoda pochází z jihočeské Třeboně. Prožil celý život v armádním letectvu na úseku inženýrské letecké služby. Prošel všemi funkcemi leteckého provozu od technika letounu až po post hlavního inženýra stíhacího letectva. Ve své profesi působil i v zahraničí. Spolu s provozem pracoval i na úseku konstrukce. Byl například vedoucím vlastního projektu přestavby proudového letouna na radarovou verzi, který je světovým unikátem. Věnoval se také historii letectví a byl v roce 1968 jedním ze zakladatelů Muzea letectví a kosmonautiky v Praze.

Loretta Napoleoni (1)

Je italská novinářka a politická analytička, která se zaměřuje především na financování terorismu a související témata.

Linda Domin (1)

Profesorka biologie, práce z oboru chiromantie.

Václav Beran (1)

Narozen 15.8.1925, zemřel 24.2.1972 na Kubě. Ing., odborník na biologii a agrotechniku víceletých pícnin, práce z oboru.

Nick Yapp (1)

Býval sedmadvacet let učitelem, ale pak se stal spisovatelem a přispěvatelem do médií. Bydlí v Catfordu. Napsal přes padesát knih a osmdesát povídek.

Karl Seifart (1)

Německý spisovatel, autor a vypravěč pohádek.

J Pavlík (1)

Dr., překladatel z francouzštiny.

Heinrich Frankenberg (1)

Irena Bělohlavová (1)

Zemřela 16.1.1951 v Praze. Vlastivědné práce.

Martin van Doren (1)

Larry Mueller (1)

Larry Mueller je odborník na lovecké psy a reportér časopisu Outdoor Life, napsal mnoho článků - mezi jinými i Jak rychle vycvičit retrívra. Žije s manželkou na farmě v St. Jacobs ve státě Illinois.

Ivan Řehák (1)

Narozen 1954 v Bratislavě. Akademický sochař, vysokoškolský pedagog obor kreslení, základy architektonické kompozice, modelování a barvy v architektuře.

Ivo Medek (1)

Ivo Medek je český hudební skladatel, hudební publicista a organizátor, vysokoškolský pedagog, v letech 2010 až 2018 rektor brněnské Janáčkovy akademie múzických umění v Brně . V roce 1980 vystudoval stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně a na této škole působil až do roku 1997 jako odborný asistent. Mezitím vystudoval v roce 1989 kompozici na JAMU a v roce 1997 v doktorském studiu teorii kompozice. Od roku 1990 působí jako pedagog na JAMU. Je autorem více než 50 hudebních skladeb, jenž je možno zařadit do oboru orchestrálních, komorních a elektroakustických hudebních skladeb. Je znám také jako autor multimediálních projektů, jenž vyvíjí svoji vlastní unikátní a originální kompoziční metodu. Spoluzaložil hudební soubor Ars Inkognito, jenž je zaměřen na soudobou hudbu. V letech 2002–2008 působil ve funkci děkana Hudební fakulty JAMU, v letech 2010 až 2018 byl pak rektorem JAMU.

Emil Sirotek (1)

Emil Sirotek byl český kameraman. Byl spolupracovníkem řady významných českých režisérů, například Jaromila Jireše, Václava Vorlíčka nebo Věry Plívové-Šimkové.

Milan Vošta (1)

doc. PaedDr. Milan Vošta, Ph.D. je docentem na Katedře světové ekonomiky VŠE v Praze od roku 1994. Na katedře přednáší kursy Geoekonomika a Politická geografie. Dlouhodobě se zabývá regionální problematikou v prostoru Evropské unie se zaměřením na regionální rozvoj nových členských zemí EU v podmínkách jednotného vnitřního trhu a oblastí přeshraniční spolupráce v rámci euroregionů. Absolvoval několik zahraničních stáží a výzkumných pobytů k problematice regionálních otázek EU .

Jiří Bém (1)

Publikace v oboru Inženýrské stavitelství.

Jarl Robert Hemmer (1)

Finský spisovatel píšící švédsky.

Élie Berthet (1)

Narozen 8. června 1815 v Limoges a zemřel 3. února 1891 v Paříži. Francouzský spisovatel. Autor oper, populárních románů, historických románů a románů pro mladé lidi. Élie Berthet se narodil do rodiny obchodníka se šesti dětmi. Jeho dětství bylo ovlivněno láskou k přírodě a vášní pro čtení. Později studoval vysokou školu, na které začal psát sérii příběhů. V 16 se pohyboval v okolí Paříže, kde zdánlivě studoval práva, ale ve skutečnosti se věnoval psaní. Na živobytí si vydělával jako trenér. Teprve v roce 1835 našel vydavatele pro svá díla, která vydával pod pseudonymem Élie Raymond. V roce 1840 se oženil a měl dva syny. Po roce 1840 má plodné období a je slavnější než Alexandre Dumas st. V konkurenci Alexandra Dumase ml. však již neuspěje, přesto jsou jeho knihy přeloženy do několika jazyků, mezi nimi byly i knihy pro děti. Nejenže psal v různých stylech, ale dokonce vytvořili nové žánry.

A. V Berjozkin (1)

Václav Kejzlar (1)

Publikace o automobilech.

Benedikt Baur (1)

Narodil se 9. prosince 1877. O dvacet let později vstoupil do benediktínského řádu. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze a v roce 1904 získal doktorát z teologie v Římě. Od roku 1931 do 1938 působil jako profesor teologie na řádové univerzitě. Od roku 1938 do roku 1965 byl opatem beuronského kláštera. Je autorem řady knih o duchovním životě

Jaromír Štach (1)

Základy teorie systémů.

Karel Václav Klíč (1)

Karel Václav Klíč byl český malíř, fotograf a grafický technik. V roce 1878 vynalezl heliogravuru, při pobytu v Anglii v roce 1890 proces zdokonalil. V roce 1892 sestrojil první hlubotiskovou rotačku. Narodil se v papírně v Hostinném zvané Labský mlýn. Jeho dětství bylo poznamenáno úrazem, po kterém celý život kulhal. V roce 1848 se dostal do Prahy s otcem, který se účastnil bojů na barikádě. Karel byl, stejně jako jeho otec, v neustálé opozici proti rakouskému režimu. Nedlouho poté, kdy se zapsal na malířskou akademii, byl předveden na policii za kresbu hanobící c.k. ministra Rakouska a navíc tam ztropil výtržnost. Za trest byl vyloučen z Akademie a vypovězen z Prahy. Potom se živil malováním a později se mu podařilo Akademii přece jen dostudovat. Seznámil se s fotografií a v roce 1866 fotografoval v Brně, kam odjel za otcem, vítězné Prušáky. Ateliér Raffael v Brně byla dobrá živnost, bouřlivák Klíč však navíc založil satirický časopis, který byl samozřejmě zakázán. Poté odešel do Budapešti, kde kreslil na zakázku pro maďarský časopis Kulihrášek. Roku 1869 se usadil ve Vídni, kde kreslil ve společnosti herců a zpěváků. Živil se velmi úspěšně jako koncertní malíř: Kreslil pravou i levou rukou, zády k obecenstvu nakreslil celou první řadu, kreslil i vzhůru nohama, prostě jak jej zrovna napadlo. Byl nejen bravurním kreslířem, ale také maloval – např. portrét Jindřicha Fügnera, jednoho ze zakladatelů Sokola, kreslil Garibaldiho, kněžnu Metternichovou, Palackého aj. Byl i zručným litografem, dokonale ovládal mědiryt i lept. Při rytí dřevorytů pro časopisy často přemýšlel, zda by se dala rytecká práce usnadnit pomocí fotografie. Intenzivně se zabýval reprodukcí polotónových obrazů na papír. Když poznal obtíže tisku z výšky, soustředil se na tisk z hloubky. Namáhavé pokusy přinesly ovoce o silvestrovské noci roku 1878, která se stala datem vynálezu heliogravury. Byl důvěřivý a nedal si svůj vynález patentovat. Když ...

Frederick Russell Burnham (1)

Major Frederick Russell Burnham byl americký spisovatel. Jeho myšlenky částečně ovlivnily zakladatele skautingu, Roberta Baden-Powella. volného díla digitální knihovnou Real Soldiers of Fortune – Projekt Gutenberg

Françoise Dastur (1)

Françoise Dastur je francouzská filozofka, historička filozofie a francouzská překladatelka. Učil v Paříži na Sorbonně, nyní je emeritní profesorkou na University Nice Sophia Antipolis. Její práce se zaměřuje především na německou a francouzskou fenomenologii.

Karel Suchan (1)

Dr., CSc., ekonom, práce z oboru.

Luboš Šedivý (1)

Autor básnických sbírek vydávaných vlastním nákladem.

Stephen Wisdom (1)

Stephen Wisdom se o historii začal zajímat v souvislosti se středověkou dramatickou tvorbou, která i nadále ovlivňuje jeho spisovatelskou a ilustrátorskou dráhu. Tento zkušený re-enactor věří, že historické drama může vzdělávat stejně dobře jako učebnice dějepisu. Řadu historických rolí si také zahrál v divadle. V současnosti žije na poklidném anglickém venkově, kde se plně věnuje psaní, sochařství a výrobě brnění.

Virginia Satir (1)

Virginia Satirová byla americká sociální pracovnice, psycholožka a terapeutka, autorka metod pro zkvalitňování komunikace v rodinách i v organizacích. Je označována za matku rodinné terapie. Na základě své praxe vytvořila Model růstu k účinné psychoterapeutické práci. Virginie Satirová se narodila 26. června 1916 ve Wisconsinu na statku, jako nejstarší z pěti dětí Oscara Alfreda Reinnarda Pagenkopfa a Minnie Happe Pagenkopfové. V pěti letech málem podlehla prasklému slepému střevu, který její matka jako stoupenkyně Křesťanské vědy nechtěla léčit tradiční medicínou. Otec si vynutil převoz dítěte do nemocnice, kde zůstalo několik měsíců a malá Virginie se rozhodla stát se "detektivem dospělých." Otec byl alkoholik; později vzpomínala, že si už tehdy všimla, že se v rodinách odehrávalo pod povrchem více věcí, o kterých se nemluvilo. Zvídavé dítě se naučilo číst ve třech letech a v pěti mělo přečtenou celou malou knihovnu místní jednotřídky. V jejích pozdějších teoriích o duševním růstu a potřebě vhodných psychologických podmínek se obráží její dětské pozorování přírody na statku. Rodina třináctileté Virginie se přestěhovala v roce 1929 do Milwaukee, aby jí umožnila studium na střední škole a v roce 1932 na učitelském ústavu . Po absolutoriu pracovala několik let jako učitelka a zkušenosti zúročila při pozdějším vzdělávání dalších terapeutů. V roce 1941 se vdala za Gordona Rogerse, vojáka na dovolené. Manželství bylo rozvedeno v roce 1949. Druhé manželství uzavřela v roce 1951 s Normanem Satirem, se kterým adoptovali dvě dcery. I toto manželství skončilo rozvodem v roce 1957. Za další obor studia si vybrala sociální práci a od roku 1951 pracovala soukromě s rodinami, od roku 1955 v Institutu psychiatrie v Illinois, kde ovlivnila i ostatní terapeuty, aby se při práci s jednotlivými pacienty zaměřovali na jejich rodiny. Na konci 50. let se přestěhoval...

Zdeněk Cyril Fišer (3)

Profesor Zdeněk Cyril Fišer se narodil 27. května 1929 v Praze. Po maturitě vystudoval provesuru na Karlově universitě a pak až do důchodu působil jako profesor na ekonomické a průmyslové střední škole v České Lípě. Má tři syny a dvanáct vnoučat. Venoval se i tlumočnictví, překladatelské činnosti, práci v manželských skupinách i vlastní literární tvorbě. Psal drobná lyrická díla, velkou pozornost věnoval svaté Zdislavě Z Lemberka a pro seinory připravil dvě knížky - Dobrodružství třetího věku a Plný život ve stáří.

Klemens Richter (1)

Prof. ThDr. Klemens Richter přednáší liturgiku na teologické fakultě univerzity v Münsteru a je auterm a spoluvydavatelem mnoha publikací v tomto oboru

Monika Gajda (1)

Monika Gajdová je polská juniorská reprezentantka v orientačním běhu. Mezi její největší úspěchy patří třetí místo ze sprintu na juniorském mistrovství světa 2010 v dánském Aalborgu. V současnosti běhá za polský klub UNTS Warszawa.

Ivo Hlaváček (1)

Ivo Hlaváček byl český sládek a ředitel pivovaru. Pocházel z rodiny sládka, která měla v pivovarství dlouholetou tradici. V roce 1929 se rodina Hlaváčkova se synem Ivem přestěhovala do Plzně, kde otec František Hlaváček působil řadu let ve vedoucích pozicích v pivovaru Gambrinus a Prazdroj. Po maturitě na reálném gymnáziu v Plzni vystudoval v letech 1945–1950 v Praze Vysokou školu chemicko-technologickou , obor kvasná chemie a technologie. V roce 1950 začal působit ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském v Praze. V roce 1962 na VŠCHT obhájil dizertační práci na téma Redukující látky ve výrobě piva a sladu. V roce 1953 přišel na pozici vedoucího kontroly Západočeských pivovarů ve Staňkově, odkud po pěti letech přešel do Plzeňských pivovarů, n. p. V roce 1958 se stal technickým náměstkem ředitele Plzeňských pivovarů, n. p. a v roce 1959 se stal vrchním sládkem. Po pěti letech přešel na pozici výrobního ředitele. Věnoval se především modernizaci pivovarů Prazdroj a Gambrinus. V roce 1976 byl jmenován ředitelem koncernového podniku Západočeské pivovary . Společnost řídil až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. Publikoval v českém i zahraničním odborném tisku, podílel se na knize České pivo . Byl iniciátorem založení a pravidelného organizování Pivovarsko-sladařských seminářů a v roce 1989 založil Spolek sládků při Plzeňském Prazdroji. Byl dlouholetým členem vědecké rady VÚPS a státní zkušební komise při Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství VŠCHT. Působil ve Vědeckotechnické společnosti, která umožňovala především před rokem 1989 udržovat bližší styk se zahraničními odborníky. Spolu se svým otcem Františkem Hlaváčkem se zasloužil o vybudování Pivovarského muzea v Plzni. V roce 2002 byl uveden do Síně slávy českého pivovarství a sladařství, v roce 2016 se stal in memoriam čestným občanem města Plzeň. Starší syn Ivan Hlaváček je podnikatel, mladší sy...

Stanislav Kaczmarczyk (1)

Stanislav Kaczmarczyk byl český evangelický kazatel a spisovatel. V letech 1955 až 1959 studoval teologii na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě. Po hornické brigádě na Dole 1. máj v Karviné absolvoval povinnou dvouletou vojenskou službu. Od roku 1962 pracoval v duchovenské službě ve Slezské církvi evangelické a. v. ve farním sboru v Komorní Lhotce. Koncem roku 1974 mu byl komunistickou vrchností odňat státní souhlas k vykonávání duchovenské činnosti pro velmi aktivní práci s mladou generací ve sboru. V letech 1975 až 1983 pracoval v tiskárně Tisk v Českém Těšíně, nejprve jako pomocný dělník a pak jako řidič nákladního auta pro odvážení smetí na smetiště. Od června 1983 působil jako farář ČCE v evangelickém sboru ve Štramberku. Od ledna roku 1990 působí v Evangelickém sboru a.v. ČCE v Českém Těšíně Na Rozvoji. V letech 1993 až 2006 přednášel na Katedře křesťanské výchovy na Pedagogické fakultě Ostravské univerzity. 4 roky působil jako předseda Rady TWR-C v České republice a pak několik let jako člen Rady. Od založení Dětské misie v České republice byl dlouholetým členem Rady a dlouhou dobu byl také jejím předsedou. Působí stále jako hostující lektor pro vzdělávání pracovníků Dětské misie na Slovensku. 16 let pracoval jako člen Evangelizačního odboru při Synodní radě ČCE. Byl ženatý, s manželkou Olgou žil od roku 1961. Měli dva syny. Starší syn Vladislav pracuje jako inženýr-programátor, mladší syn Daniel je magistrem teologie a pracuje jako ředitel Wycliffovy misie v ČR. Měl šest vnoučat.

Milan Mrázek (1)

Milan Mrázek byl český religionista, teolog a básník. V roce 1938 vstoupil do Českobratrské církve evangelické. Po druhé světové válce začal studovat v Praze teologii. Poté pracoval jako vikář a farář, ordinován byl 17. prosince 1950. V letech 1950 – 1962 působil jako vikář v Brně, poté od roku 1962 do roku 1990 jako farář sboru v Brně-Husovicích. K 1. září 1990 odešel do výslužby.

Antoine B Daniel (1)

Boris Ruvimovič Levin (1)

Ruský odborník v radiotechnice, publikace v oboru.

Luboš Drtina (1)

Grafik a ilustrátor, zabývá se knižní a časopiseckou úpravou, ilustrací , tvorbou plakátů, autorských knih, návrhy firemního stylu, úpravou CD a volnou grafickou tvorbou. Od roku 2003 vydává vlastní bibliofilskou edici. Za některé knižní úpravy získal ocenění v domácích i zahraničních soutěžích. Působí jako asistent v ateliéru Písmo a typografie na VŠUP. Průběžně vystavuje doma i v zahraničí. Žije a pracuje v Praze.

Georges Durand (1)

Francouzský matematik.

Ján Srb (1)

Narozen 12. 1. 1862 v Žalově u Prahy, zemřel v září 1935. JUDr., národohospodář, statistik, autor prací z oboru.

Antonín Svatopluk Kalina (1)

Narozen 14. 5. 1903 v Blatné, zemřel 10. 12. 1984 v americkém Clevelandu. Historik a politolog, autor publikací z oblasti soudobých českých dějin, věnoval se dějinám československého odboje za 1. světové války a mezinárodní politice, v USA přednášelnovodobé dějny.

Milena Michalcová-Cesnaková (1)

Jiří Boháč (1)

Narozen 8. 1. 1932 v Klokočově. Ing., autor prací o medailérství a drobných plastikách, z oboru numizmatiky, básně.

Alexandre de Tilly (1)

Celým jménem Jacques Pierre Alexandre de Tilly se narodil v Le Mans. Pocházel ze starodávného rodu normandské šlechty. V patnácti byl přijat do armády s hodností podporučíka u dragounů, ale brzy vojenskou službu opustil. Jako přísně loajální monarchista byl za francouzské revoluce vykázán z Francie pod pohrůžkou smrtí, pokud by se někdy vrátil. Azyl nalezl nakrátko v Anglii. Asi po roce odcestoval do "Nového světa", kde pobyl několik let a dokonce se zde i oženil. Další jeho cesty vedly zpět do Anglie, Hamburku, Lipska, Drážďan a Berlína. Zde začal se sepisováním svých pamětí. Na krátkou dobu se mohl vrátit i do Francie s návratem Bourbonů. Nemělo to však dlouhého trvání a po dalších politických změnách musel uprchnout do Belgie, kde spáchal 23. prosince 1816 v Bruselu sebevraždu.

O. M Libkin (1)