Všichni Autoři a témata

Milena Cajthamlová (1)

Narozena 14.2.1963. Spisovatelka.

Louise Marley (1)

Americká autorka fantastiky, narozena 15. 8. 1952 v kalifornském Rossu, vystudovala zpěv a mezi její oblíbené činnosti patří vedle hudby a zpěvu rovněž jóga a trénink skotského teriéra, ráda vaří zdravá jídla a dovede si užít i kvalitního vína. Jejím literárním debutem byl úvodní svazek trilogie Singers of Nevya: Sing the Light , Sing the Warmth a Receive the Gift , science fantasy odehrávající se na planetě Nevya, kam léto zavítá pouze jednou za pět let, zem je tedy neustále zmrzlá, což zabraňuje těžbě kovů a tím i rozvoji technologií. Obyvatelé planety jsou tak odkázáni na nadání Pěvců, kteří jsou díky svým mimosmyslovým schopnostem – telepatii a telekinezi – jedinými zdroji světla a tepla. V románu The Glass Harmonica jsou skrze čas zvláštním způsobem propojeny dvě dívky – sirotek žijící v chudobě Londýna roku 1761, kde se živí hudbou hranou na sklenice naplněné vodou, a zázračné dítě slavící nebývalé úspěchy hraním na skleněnou harmoniku v budoucnosti roku 2018. Jejich spojení přirozeně není dílem pouhé náhody. Hrdinka románu Terrorists of Irustan se na prosbu přítelkyně odhodlá k aktu vzdoru, jenž se neslučuje s léčitelskou přísahou. Protest za práva žen má však pro obyvatele planety Irustan nečekaně mnohem hlubší důsledky, než by se mohlo zprvu zdát. Životem v přepychu zhýčkaná hrdinka románu The Maquisarde neví nic o chudobou stiženém okolním světě, dokud není její rodina zabita teroristy. Zármutek a touha po pomstě jí záhy otevřou oči a přinutí prohlédnout síť lží, která ji dosud obklopovala. Nalezne v sobě sílu postavit se na odpor, i kdyby to mělo znamenat dát se na cestu násilí. V románu The Child Goddess jsou na planetě určené jako zdroj surovin objeveni potomci vesmírných trosečníků, což vede k přerušení příprav na těžbu. Na ledem sevřenou planetu Nevya se vrátila v dosud posledním, zcela samostatném románu Singer in the Snow , jde o příběh velmi silné nositelky pěveckého talentu, jinak však zcela ...

Mark Kurlansky (1)

Americký spisovatel a novinář.

Otto Táborský (1)

Dramatik.

Vadim Dmitrijevič Ochotnikov (1)

Technik. Jeho SF povídky a črty pro mládež čerpají z oboru automatizace a elektrotechniky. Dovedl vždy najít zajímavý technický problém nebo vědeckou záhadu, která mladého čtenáře upoutá. Autor ji na základě vědeckých a technických poznatků přesně vysvětlil. Napsal jen jednu větší prózu Dorogi vglub o pronikání člověka do hlubin zemské kůry. Výb. bibl.: Na grani vozmožnogo , V mire iskanij , Istorija odnogo vzryva , Nasledniki laboranta Siňavina .

Trevanian (1)

Rodney Whitaker byl americký spisovatel, který psal pod pseudonymy Trevanian a také Nicolas Seare a Benat LeCagot. Americký spisovatel, který začal dobývat, a pak na dlouho okupovat, žebříček bestsellerů na počátku 70. let, vydal pod jménem Trevanian všeho všudy sedm románů a vyzkoušel si na nich různé „pokleslé“ žánry. Narodil se ve státě New York v chudé rodině. Vystudova drama na University of Washington, během čehož napsal a režírovak tříaktovou divadelní hru Eve of the Bursting, která byla jeho magisterským dílem. Pokračoval doktorátem v oboru komunikace a film na Northwestern University. Vyučoval na Dana College v Blair v Nebrasce, kde předseda komunikační divizi. Během korejské války sloužil u amerického námořnictva. Později obdržel stipendium pro studium v Anglii. Když napsal první dvě novely, byl vedoucím katedry radia, televize a filmu na University of Texas, kde vyučoval řadu let. Oženil se s bývalou Dianou Brandon, s níž měl 4 děti . Pět let žili na baskickém venkově. Zemřel 14.12.2005 v anglickém Somersetu a zanechal po sobě manželku a odrostlé děti. „Bylo pro mě daleko zajímavější střídat žánry, ale chápu, že je to těžké pro čtenáře. Musím počítat s tím, že čtenáři, kteří mají rádi špionážnější román, asi nesáhnou po romanci, a některé své fanoušky zkrátka ztratím. Nicméně hodně čtenářů mi zůstalo věrných. Šlo mi vždycky jen o to trefit se přesně do daného žánru, ale dostat do příběhu také nějaký důležitý společensko-politický aspekt, nějaké existenciální poselství. Takže vždycky čtenářům trochu kážu, ale tak, aby o tom nevěděli a nehodili mi to na hlavu.“

Sergej Petrovič Varšavskij (1)

Ruský sovětský spisovatel, autor historických a literárních děl, též sběratel uměleckých litografií.

Josef Václav Šmejkal (1)

Zdeněk Vlach (1)

Narozen 21.3.1942 v Praze, zemřel 1998 v Praze. Grafik, filmové plakáty, propagační grafika a knižní ilustrace.

Wolfgang Amsoneit (1)

Narozen 1947 v Gelsenkirchenu . Architekt, publikace o teorii designu.

Albert Lamorisse (1)

Francouzský režisér, básník a spisovatel Albert Lamorisse se narodil 13. ledna 1922 v Paříži. Původně fotograf a kameraman se později začal věnovat filmové režii. Miloval fantazii, bajky a pohádky pro děti, takže jeho filmová tvorba byla těmito aspekty výrazně ovlivněna. V roce 1950 debutoval snímkem BIM, který natočil podle dětské knížky "Bim, malý oslík", kterou vydal společně s básníkem Jacquesem Prévertem. Na svůj debut navázal o dva roky později úspěšným středometrážním snímkem o přátelství malého chlapce a koně BÍLÁ HŘÍVA, který získal cenu Zlatá palma na festivalu v Cannes a cenu Jeana Viga. Největšího úspěch zaznamenal v roce 1956 poetickým snímkem ČERVENÝ BALÓNEK, který je ověnčen několika cenami: ocenění v Cannes, cenu Louise Delluca, cenu BAFTA a zlatou sošku Oscara za scénář. S úspěchem se potkaly i jeho dva celovečerní filmy oceněné v Benátkách i Cannes. Jeho celovečerním debutem byl snímek LET BALÓNEM , ve kterém popisuje fantastické příhody pařížského profesora a jeho vnuka, kteří letí balónem nad Francií. O pět let později přišel s druhým celovečerním snímkem FIFI PÍRKO, příběh malého zlodějíčka, který v sobě objevil schopnost létat. Neméně významná byla jeho tvorba dokumentárních filmů. V roce 1967 natočil dokument VERSAILLES oceněný Zlatou palmou. V Lamorissově tvorbě se opakovaně objevuje motiv létání, které velice miloval a nakonec se mu stalo osudným. V červnu 1970 při natáčení filmu LE VENT DES AMOUREUX v Iránu tragicky zahynul při pádu helikoptéry. Zůstali po něm manželka Sabine a dvě děti, syn Pascal a dcera Sabine. Lamorisseho manželka v roce 1978 dokončila podle autentických režisérových poznámek film LE VENT DES AMOUREUX, který získal nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší celovečerní dokumentární film.

Václav Postránecký (1)

Václav Postránecký byl český herec, režisér a divadelní pedagog. Byl dlouholetým členem Činohry Národního divadla, ztvárnil celou řadu filmových a televizních rolí, např. v komedii S tebou mě baví svět. Věnoval se také dabingu a vyučoval na FAMU. V letech 2005 až 2011 byl prezidentem Herecké asociace. Herectví se věnoval ochotnicky již od svého dětství, byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, jako dítě si zahrál i v několika starších českých filmech. Vyučil se zámečníkem. Na divadle působil od počátku 60. let 20. století. Již v roce 1956 se objevil v dětské roli na scéně Tylova divadla. V sezóně 1959/1960 byl jevištním technikem v divadle F. X. Šaldy v Liberci, poté byl angažován jako herecký elév ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, odtud pak přešel do brněnského Státního divadla, kde působil v letech 1962 až 1969. V roce 1968 byl jakožto vítěz soutěže Divadelních novin na studijním pobytu ve Velké Británii, v letech 1969 až 1978 působil v činoherním souboru Městských divadel pražských. Od začátku roku 1979 byl členem činohry Národního divadla v Praze. Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem. Sám již také v roce 1995 Cenu Thálie získal, a to za roli Podkolatova v inscenaci Gogolova Revizora. Jednalo se i o úspěšného rozhlasového, televizního a filmového herce. Účinkoval zhruba ve 170 filmech a zejména televizních filmech. Zahrál si jednu z hlavních postav v divácky velmi úspěšném a dnes již i svým způsobem legendárním filmu S tebou mě baví svět z roku 1983. Ztvárnil také např. milovníka života a krásných žen ve filmu Konto separato, dědečka ve snímku Jak se krotí krokodýli či vinaře v komediálních filmech Bobule a 2Bobule. Účinkoval v seriálech Byl jednou jeden dům, Cirkus Humberto nebo Četnické humoresky a dalších, celkem asi 40 seriálech. Poslední hlavní úlohu v seriálu Krejzovi už kvůli ...

Nick Leeson (1)

Nicholas Leeson je bývalý obchodník s cennými papíry, jehož spekulace vedly k pádu nejstarší britské investiční banky Barings Bank. Leeson byl jedním z obchodníků banky Barings. Po několika úspěšných obchodech se mu přestalo dařit, ale stále rostoucí ztráty se mu podařilo před vedením banky utajit. Poté, co nevyšel ani jeho poslední plán na záchranu a jím vytvořené dluhy přesáhly jmění banky, uprchl. Banka vyhlásila bankrot 26. února 1995. Později byl dopaden, odsouzen a odpykal si čtyřletý trest. O svých obchodech napsal úspěšnou knihu.

Edward E Rosenbaum (1)

Dr. Edward E. Rosenbaum se narodil a vzdělání získal v Omaze stát Nebraska, kde navštěvoval Creightonskou univerzitu a lékařskou fakultu Nebraské univerzity.

Ivan Pavlovič Juvačev (1)

Ruský revolucionář, vojenský důstojník. Otec spisovatele D. I. Charmse .

P. K Krasnov (1)

Karel Skála (1)

Narozen 28.1.1863 v Horažďovicích, zemřel 30.6.1934 v Praze. PhDr., středoškolský profesor, jazykovědné práce.

Pavel A. F Zelinka (1)

Narozen 8.1.1867 v Dolních Štěpanicích, zemřel 23.11.1935 v Praze. Bratrský kazatel, náboženské spisy.

Marie Marečková (1)

Marie Marečková je česká univerzitní profesorka, odbornice na slovenské dějiny, právní historii a latinský jazyk. Přednáší na katedře historie Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Spolupracuje také s jinými institucemi v České republice i zahraničí. V letech 1959–64 vystudovala dějepis a češtinu na Filosofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně a získala titul promovaná historička – učitelka dějepisu a češtiny pro střední školy. Roku 1971 ukončila postgraduální studium získáním titulu PhDr. V následujících letech pokračovala ve vědecké práci, za což jí byly postupně uděleny tituly CSc. , docent , DrSc. . 5. září 1996 ji prezident Slovenské republiky jmenoval řádnou profesorkou. Tématem jejích prací byl zejména život ve východoslovenských městech v 17. století. Od roku 1970 přednáší na Masarykově resp. Purkyňově univerzitě v Brně. V současnosti vyučuje rovněž na katedře teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Aktivně se účastní mezinárodních vědeckých konferencí v ČR i v zahraničí. Je řešitelkou a spoluřešitelkou mezinárodních grantů Historického ústavu Slovenské akademie věd, zaměřených na problematiku každodenního života v novověku. Spolupracuje na dlouhodobém výzkumném záměru Pedagogické fakulty MU Brno Škola a zdraví pro 21. století a na dalších projektech. Je členkou komise Slovenské akademie věd pro udělování titulu DrSc. Marie Marečková se zabývá zejména výzkumem středoevropských měst na základě analýzy sociálně ekonomické struktury a každodenního života měšťanstva v raném novověku. Na toto téma publikovala přes 60 odborných studií a 5 monografií. Dále se věnuje dějinám historiografie a historického vědomí, didaktikou dějepisu a českými právními a ústavními dějinami. Samostatně vydala např....

Taida Nováková (1)

Slovenská germanistka, překladatelka, tlumočnice, lingvistka, autorka prací z oboru.

Alois Krchňák (1)

Alois Krchňák byl římskokatolický kněz působící v exilu a badatel v oblasti husitství. Na kněze byl vysvěcen 4. března 1950 v Římě. U příležitosti stého výročí založení boskovického gymnázia zastupitelstvo města udělilo 24. června 2000 Aloisi Krchňákovi Čestné občanství města Boskovice.

Vlasta Prachatická (1)

Vlasta Prachatická je česká portrétní sochařka, čestná členka britské Society of Portrait Sculptors. Po válce strávila rok na Vyšší průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích, kde byl jejím učitelem Myslbekův žák prof. Jaroslav Plichta. Poté studovala v letech 1946–1951 na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru profesora Otakara Španiela. Její absolventský Portrét maminky, vystavený roku 1951, zakoupila Národní galerie. Roku 1952 získala byt v Praze 7, Nad Královskou oborou 23, který zčásti využila jako ateliér. Roku 1953 se provdala za sochaře Stanislava Kolíbala. Jejich dcera Markéta Prachatická, nar. 1953, je výtvarnice, syn Pavel Kolíbal, nar. 1956, je architekt. Roku 1957 se zúčastnila společné výstavy v Alšově síni, kterou připravil historik umění František Matouš. V 60. letech byla členkou skupiny UB 12 a vystavovala na všech společných výstavách až do roku 1965. Členové UB 12 většinou vystudovali na VŠUP, kde panovala svobodnější tvůrčí atmosféra než na Akademii a jejich zájem o moderní umění ovlivnil i Vlastu Prachatickou. Roku 1967 byla přizvána k výstavě pěti sochařů ve Špálově galerii a zastupovala Československo na sochařském bienále v Middelheimu v Belgii. Zvítězila v soutěži na portrét Jana Masaryka pro vstupní halu Ministerstva zahraničních věcí, ale po srpnové okupaci již k osazení busty nedošlo. Roku 1968 doprovázela Stanislava Kolíbala na jeho studijním pobytu ve Vence. Díky Kolíbalovu stipendiu Deutscher Akademischer Austauschdienst pobývala v letech 1988-1989 v Berlíně a roku 1992 s podporou Calderovy nadace strávila půl roku ve Francii v Saché. Od roku 2006 je čestnou členkou britské Society of Portrait Sculptors. Vlasta Prachatická žije a pracuje v Praze. Již od dob studií se věnuje sochařskému portrétu. Zprvu portrétovala známé osoby ze svého okolí - matku, otce, své přítelkyně, Daisy Mrázkovou. Vycházela z klasických princi...

Bronislav Kračmar (1)

Narozen 16.7.1957 v Ostravě. Doc. PaedDr., CSc., sportovní pedagog . Příručky provozování sportů zejména v přírodě.

Lian Hearn (1)

Lian Hearnová vyštudovala modernú jazykovedu na Oxfordskej univerzite vo Veľkej Británii. Svoje pravé meno tají. Pred odsťahovaním do Austrálie, kde momentálne žije, pôsobila v Londýne. Celoživotný záujem o východoázijské kultúry ju priviedol k štúdiu japončiny. Vďaka viacerým štipendijným pobytom v Japonsku dôverne spoznala japonské dejiny a jej knihy sa vyznačujú podrobnou faktografiou. Anglická japonologička a spisovateľka Lian Hearnová spojila v úspešnej trilógii o kmeni Otoriovcov mystiku s literárnou fantastikou. Zvučné názvy, akými sú Slávičia dlážka, Vankúš z trávy a Jas mesiaca, sú iba obalom, ktorý vás po rozbalení vtiahne do sveta starodávneho Japonska originálnym spôsobom. Dovolí vám popustiť uzdu fantázii a ocitnúť sa priamo v deji. Nie, nejde o knihy, ktoré by sa skončili sladkým koncom ako to zvyčajne býva u mnohých ženských spisovateliek, či by vás v polovici odradili množstvom presladených scén medzi hlavnými hrdinami a zapríčinili tak menšiu nevoľnosť. Ide o diela, ktoré ulahodia i tým, ktorí vyznávajú anime a všetky jej štýly. Veď láska nemusí prekvitať iba medzi dvoma jedincami opačného pohlavia, ale môže nabrať abnormálne rozmery v podobe ľahkého, šteklivého a vskutku zaujímavého shounen-ai.

Eva Smrčinová (1)

Narozena 19.1.1948 v Praze. Malířka, ilustrátorka, autorka leporela pro děti.

Belinda Hollyer (1)

Autorka, editorka a vydavatelka beletrie a populárně-naučné literatury pro děti i dospělé, původem z Nového Zélandu, působí ve Velké Británii.

Jennifer Justice (1)

John Paton (1)

Sissi Flegel (1)

Německá učitelka a autorka knih pro děti.

Philippe Salembier (1)

Belgický ilustrátor dětských knih.

Alison Porter (1)

Hermann Fay (1)

Německý ilustrátor přírodovědných publikací.

Patricia Fara (1)

Dr. Patricia Fara přednáší na katedře dějin a filozofie vědy Cambridgeské univerzity a je členkou Clare College. Vystudovala v Oxfordu, založila audiovizuální vydavatelství, napsala první britskou počítačovou učebnici pro děti a roku 1966 vydala velmi oceňovanou studii „Sympatie a přitažlivost: magnetické praktiky, víry a symbolismus v Anglii 18. století“. Od roku 1993 žije a pracuje v Cambridgi.

Michael Collins (1)

Narodil sa ako Dennis Lynds v roku 1924 v St.Louis. Vyrastal v New Yorku. Vyštudoval chémiu na Hofstra College a žurnalistiku na Syracuse University. Bojoval v 2.svetovej vojne. Po nej sa stal chemikom a pod rôznymi pseudonymmi písal do rôznych časopisov. Jeho najznámejšou tvorbou je niekoľko kníh o Troch pátračoch.

Gordon Reece (1)

Gordon Reece se narodil v Anglii. Vystudoval anglickou literaturu na Keble College v Oxfordu. Šest let pobýval ve Španělsku, kde také publikoval. Nyní žije v Austrálii. Píše pro mládež a věnuje se tvorbě komiksů. Psychologický thriller Myši je jeho prvním rozsáhlejším dílem, které vzbudilo velký ohlas v mnoha zemích.

Herbert Kisza (1)

Akademický malíř Herbert Kisza je český malíř, sochař grafik. Narodil se v Podoboře jako nejmladší ze tří dětí. Otec byl elektrikář, matka se starala o rodinné hospodářství, děti vyrůstaly ve venkovském prostředí a do školy jezdily do Těšína. Otec Herberta měl jako svůj koníček malování, a proto syna podporoval při jeho rozhodování, kde a co by měl dál studovat, takže ten nastoupil na Školu uměleckých řemesel v Brně. Již na této škole začal objevovat další výtvarné techniky. Po maturitě vystudoval malbu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u profesora A. Fišárka. Pražská léta hodnotí jako velice šťastná nejen kvůli studiu, ale i díky pražskému studentskému životu a možnostem, díky kterým v té době procestoval Evropu. V roce 1967 Kisza dostudoval, stal se umělcem na volné noze a nedlouho po normalizaci se oženil. Se ženou Ivanou se odstěhoval do Kadaně, kde koupili dům a zplodili tři děti. V Kadani založil v Lidové škole umění výtvarný obor a tři roky zde vyučoval. Poté se začal více věnovat grafice, protože mu, podle jeho slov, „přišlo líto prodávat obrazy“. V jeho pozdější tvorbě se objevuje více sochařství, je např. spoluzakladatelem sochařských sympózií v Kadani. Herbert Kisza je typem umělce, který svou výraznou schopností imaginace dovede přetvářet vnímanou objektivní realitu v báseň, plnou symbolů a metafor. Z jeho prací je cítit, že je nepřetržitě okouzlován, jako by žil ve stálém vytržení nad všemi projevy živoucího pulsu přírody. Atmosféra jeho obrazů a grafik je prosycena jakousi přítomností zázraku, čerpaného z archetypu dávných přírodních mýtů. Pro Kiszovu malbu a grafiku je charakteristická měkká básnivá atmosféra a prostorová hloubka, kterou v grafice dociluje použitím techniky akvatinty . Důležitým výrazovým prostředkem v těchto obrazech a grafikách je světlo, které se rozlévá po vyobrazené krajině a předmětech a stává se výrazným významotvorným činitelem. Kisza je v pravém slova...

Karel Braný (1)

Autor nákresů v publikaci o Novém Městě nad Metují.

Maria Neuman (1)

Zpěvačka, kytaristka a skladatelka. Autorka příruček o stylu a módě.

Dmitrij Aleksandrovič Jemec (1)

Ruský filolog, autor fantasy.

Eugen Sopko (2)

Ilustrátora a spisovatel. Výtvarné umění studoval v Bratislavě a v Mnichově. Od konce 60. let až do své smrti žil a působil v Německu.

Vladimír Horecký (1)

Slovenský fotograf, ilustrační fotografie kuchařských knih.

Tomáš Vávra (1)

Autor publikacez oboru elektrotechniky.

Hildburg Thiemeyer (1)

Německá autorka a ilustrátorka knih pro děti.

Lynn ten Kate (1)

Amadeus Wolfgang Mozart (1)

Bedřich Nosek (1)

Bedřich Nosek absolvoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze obory české dějiny a archivnictví, později i hebraistiku. V letech 1968 až 1991 působil jako samostatný odborný a vědecký pracovník Státního židovského muzea v Praze. Navíc byl v letech 1969 až 1982 externím učitelem moderní hebrejštiny na Státní jazykové škole v Praze, poté, v letech 1982 až 1985, byl externím učitelem na Katedře věd o zemích Asie a Afriky Filosofické fakulty UK v Praze. Od roku 1991 až do současnosti působí na Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kde se specializuje zejména na Talmud a rabínskou literaturu. Navíc je od tohoto roku úředním překladatelem z hebrejštiny do češtiny a naopak a je externím učitelem moderní hebrejštiny .

Ludwig Mies van der Rohe (2)

Ludwig Mies van der Rohe, narozený jako Maria Ludwig Michael Mies , byl německý architekt žijící od roku 1938 v USA. Jeho tvorbu po první světové válce výrazně ovlivnily osobnosti jako Walter Gropius či funkcionalista Le Corbusier. V letech 1930–1933 působil jako poslední ředitel výtvarné školy Bauhaus, tuto funkci převzal od Hannese Meyera . Ještě před ním byl ředitelem Bauhausu Walter Gropius . Později se Mies ujal vedení oddělení architektury na Illinois Institute of Technology , technické vysoké škole v Chicagu, kde rozpracoval tzv. druhou chicagskou školu. Spolu s Le Corbusierem, Alvarem Aaltou nebo Frankem Lloydem Wrightem je všeobecně považován za jednoho z průkopníků moderní architektury. Mies, stejně jako mnoho jeho současníků, usiloval o vytvoření nového architektonického stylu, který by ztělesňoval moderní, poválečnou dobu právě tak, jako ztělesněním své doby byla například architektura antická nebo gotická. Stál u vzniku architektonického stylu, který se vyznačoval maximální čistotou a jednoduchostí a ovlivnil celé dvacáté století. Stavby jeho vrcholného období používaly pro vymezení vnitřních prostor moderní materiály jako například průmyslovou ocel nebo tabulkové sklo. Mise usiloval o architekturu s minimalistickou nosnou konstrukcí, která bude v rovnováze s volně plynoucím otevřeným prostorem. Architekturu svých staveb nazýval architekturou „kosti a kůže”. Snažil se o racionální přístup, který by řídil tvůrčí proces architektonického návrhu, ale především jej zajímalo, jak vyjádřit ducha moderní doby. Mies bývá často spojován se svými krátkými aforismy „méně je více” a „Bůh je v detailech”. Mezi jeho nejznámější stavby patří Německý pavilon na Mezinárodní výstavě v Barceloně z roku 1929 a elegantní brněnská Vila Tugendhat z roku 1930. Mies se narodil v německých Cáchách. Předtím, než se přestěhoval do Berlína, pracoval v kamenictví svého otce. V Berlíně pak nastou...

Oberpfalcer František (1)

Ladislav Kruta (1)

Paolo Risso (1)

Bettie B Youngs (1)

Bettie B. Youngsová, doktorka filosofie a pedagogiky, je celosvětově uznávanou lektorkou a poradkyní. Žije v Del Mar v Kalifornii. Její práce a výzkum v oblasti problémů pozitivního přístupu k životu doma i v zaměstnání zdokonalily život tisíců lidí a získaly jí pověst jednoho z nejuznávanějších mluvčích moderní reformy na tomto poli v USA. Je však známá i za hranicemi své vlasti; její zkušenosti už téměř dvě desetiletí pronikají do více než šedesáti zemí světa. Získala si mezinárodní uznání za svou práci s dětmi i dospělými: osvětluje účinky stresu na zdraví, vztah životních postojů a úspěchu, roli sebeúcty a její vliv na úspěch, vrcholný výkon a vitalitu, stadia růstu a vývoje ve vztahu ke smyslu a cíli života. Doktorka Youngs byla kdysi zvolena učitelem roku. Působila jako profesorka a výkonná ředitelka nadace Phoenix ED Foundation. Pracovala ve výboru zplnomocněnců Drake university a je poradkyní společnosti Fortune a četných organizací a asociací. Založila společnost Bettie Youngs & Associates a je předsedkyní Instruction & Professional Development, Inc., která se specializuje na poradenství pro firmy, které po celém světě uzavírají kontrakty v oblasti obchodu, průmyslu a vzdělávání. Doktorka Youngs je autorkou patnácti knih, vydaných v devětadvaceti jazycích.

František Pavlík (1)

František Pavlík byl moravský truhlářský dělník, člen brněnského Sokola, oběť demonstrace za zřízení druhé univerzity v Brně vyučující v češtině. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, které se podle dobových odhadů účastnilo až 80 tisíc lidí Narodil se v Ořechově nedaleko Brna, vyučil se stolařským dělníkem. Byl členem cvičenecké jednoty Sokol Brno II a sympatizoval s českými národními myšlenkami. V říjnu roku 1905 se František Pavlík zúčastnil série demonstrací za zřízení česky vyučující univerzity v Brně, tak jak toho bylo v předešlých letech dosaženo v Praze. Dav byl shromážděn před Besedním domem, kde byl Pavlík v tlačenici před Besedním domem smrtelně poraněn bodákem na pušce jednoho z příslušníků 49 c. k. pěšího pluku, který pomáhal rakouské policii dostat dav pod kontrolu. Byl převezen do městské Zemské nemocnice, kde svým zraněním podlehl. Na místě před Besedním domem byla ještě několik dnů po činu patrná krev, lidé sem začali přinášet květiny. Pohřbu Františka Pavlíka v Brně a smutečního průvodu na Ústřední hřbitov do Štýřic se účastnily desetitisíce lidí, uvádí se, že až 80 tisíc. Pietní obřad sloužil P. Tomáš Eduard Šilinger, nad hrobem zemřelého promluvil za Sokoly brněnský župní činitel a politik Ladislav Pluhař. Celá událost se obešla bez bezpečnostních incidentů, byla však výraznou manifestací ve snaze o českou, respektive moravskou, národní emancipaci vůči většinově německy mluvícímu brněnskému prostředí. Rakouskými úřady nebyl případ nikdy došetřen a vojín, na jehož bodáku byla nalezena krev, nebyl nijak potrestán. V souvislosti s odvody mužů v říjnu 1905 k nástupu základní vojenské služby byl rodině Františka Pavlíka posmrtně doručen jeho povolávací rozkaz. Jeho krajané z Ořechova tak přijeli k odvodu do Brna odění v černé se smutečně ozdobeným vozem a velkou podobiznou Pavlíka v sokolském kroji. Po vzniku samostatného Československa byla Františku Pavlíkovi odhalena na zdi Besedního d...

Boža Čvančarová (1)

Narozena 1.4.1907 v Praze. Redaktorka, memoáry z pobytu v Argentině.

Jonathan Miles (1)

Jonathan Miles je americký novinář a spisovatel. Jeho první kniha, Dear American Airlines, vyšla v roce 2008 v nakladatelství Houghton Mifflin Harcourt. Jonathan Miles se narodil v Clevelandu ve státě Ohio. Jeho rodina se později přestěhovala do města Phoenix v Arizoně, Miles však v 17 letech utekl z domu a usadil se v Oxfordu, kde posléze navštěvoval University of Mississippi. Začal si přivydělávat jako reportér a nadějný jazzový hudebník a seznámil se se spisovatelem Larrym Brownem, s nímž si dobře porozuměl. Miles nakonec univerzitní studia nedokončil, Brown jej však přesvědčil, aby se psaní věnoval pořádně. Miles později prohlásil: "Naučil jsem se od něj tolik věcí. Někdo musí jet do Iowy, kde pořádají kurzy pro spisovatele, já měl Larryho." Ačkoliv se Miles na univerzitě žurnalistice nikdy nevěnoval, jeho texty byly brzy zveřejněny v místním literárním časopisu Oxford American, kam v dalších letech přispíval eseji a kritikami. Jeden kamarád mu navrhl, aby se stal reportérem místního deníku, a Miles místo skutečně získal. V jednom rozhovoru později řekl, že měl tehdy nízký plat, ale povinnost přijít každý den s nějakým novým textem zlepšila jeho schopnost psaní - naučila ho, jak se o složitých a emocionálních tématech vyjadřovat klidněji a neutrálněji. V rámci stejného interview Miles dále uvedl, že ho deník o několik let později propustil kvůli nekrologu člověka, který se přiznal, že jedné z předních postav města často prodával alkohol, což Miles v textu uvedl. Milesovy texty zaujaly jednoho z redaktorů časopisu Esquire, jenž otiskl jeho zprávu o geniálním útěku z vězení, kterým se zabýval během svého působení v oxfordském deníku. Rychle si získal pověst bystrého pozorovatele zvyků a kultury v Mississippi a jeho eseje se začaly objevovat v časopisech Food & Wine, Men's Journal a The New York Times Magazine. Miles říká, že za styl svých raných textů vděčí především městu Oxford, přesto se později rozhodl, že se p...

Valerie Gibson (1)

Novinářka, též rozhlasová a televizní publicistka.

Peter Zheutlin (1)

Peter Zheutlin, autor knihy Around the World on Two Wheels, je novinář na volné noze, jehož články se pravidelně objevují v Boston Globe a Christian Science Monitor. Peter také píše pro New York Times, Los Angeles Times nebo časopis AARP. Žije v Needhamu ve státě Massachusetts. Barry Abrams namlouvá a produkuje audioknihy pro celou řadu vydavatelů. Od roku 2012 pracuje také pro televizi ESPN jako produkční. Žije v Danbury, Connecticut, živě vysílá a komentuje hokejové zápasy svého syna. Než začal psát knihy, živil se pár let jako právník a vyučoval právní výzkum a psaní na právnických fakultách Severozápadní univerzity a Univerzity ve Virginii. Pak téměř 10 let pracoval jako ředitel pro styk s veřejností skupiny Lékaři proti jaderné válce , která v roce 1985 obdržela Nobelovu cenu míru a měl tu čest být členem delegace, která cestovala do Osla cenu převzít. Vystudoval Amherst College a bostonskou právnickou Boston College Law School . S Judy žijí v Massachusetts se třemi záchráněnými psy. Mají dva dospělé syny.

Keith Willey (1)

Keith Grenville Willey , novinářka a spisovatelka, se narodila 14. srpna 1930 v Boonah, Queensland, jako druhá ze čtyř dětí Grevilla Maynarda Willeyho, bankovního úředníka, a jeho ženy Eileen May, rozené Kuskey.

Robin Driscoll (1)

Robin Driscoll je britský herec a scenárista. Na obrazovce se objevil poprvé v roce 1984 v seriálu They Came from Somewhere Else, kde si zahrál v šesti epizodách. V roce 1989 se objevil také ve filmu The Tall Guy, kde hlavní role ztvárnili Jeff Goldblum, Emma Thompson či Rowan Atkinson. Nejvíce se proslavil napsáním populárního a úspěšného komediálního seriálu Mr. Bean, kde si sám zahrál pár malých rolí . V roce 1996 se také objevil v televizní verzi Titanicu, kde se objevila například i Catherine Zeta-Jones.

Jaroslav Baštecký (2)

Narozen 18. 6. 1936 v Praze, zemřel 11. 4. 2007 tamtéž. Doc. MUDr., CSc., psychiatr, autor publikací z oboru.

Anna Koudelková (1)

PhDr., CSc., autorka publikací z oblasti psychologie.